Page 1

1–2/14

florence xxxx leden–únor recenzované 2014články / ročník X 60 Kč, 2,90 € / www.florence.cz

Odborn ý č a sopis pro oše t řovat el s t ví a os tat ní zdr avot nick é prof e se

s. 3 / Napsali pro Florence

Přání hlavní sestry ČR s. 7 / Příběh pacientky

I nemocné děti musejí žít naplno s. 11 / Výzkumné sdělení

Hodnocení stavu výživy seniorů v Nemocnici ve Frýdku-Místku s. 35 / Zprávy našich partnerů

Pracovní podmínky zdravotníků v ČR

časopis obsahuje recenzované články

Odborné téma

Respirační onemocnění

51


1

editorial florence 1–2/14

Vstupte do nového roku bez podnosnice libočudné

S

příchodem nového roku si lidé už po staletí dávají nějaká předsevzetí. „Přestanu pít alkohol, začnu víc cvičit, budu zdravě jíst… “ Podle profesora Richarda Alstona z londýnské univerzity Royal Holloway sahá tento zvyk až do doby Římské říše, v níž byly novoroční oslavy spojovány s uctíváním boha dvou tváří Januse (odtud i římský název měsíce ledna Januarius, z něhož byl odvozen anglický název Ja­nuary). Jedním z nejčastějších předsevzetí, která si dnes lidé dávají, bývá přestat kouřit. Ovšem od rozhodnutí k uskutečnění vede dlouhá cesta. Vždyť tabák provází lidstvo už po staletí. První rostlina tabáku vyrostla na americkém kontinentě už 6000 let před naším letopočtem. Prvními kuřáky tabákových listů byli zřejmě příslušníci mayské civilizace a holdovali jim i američtí Indiáni, konkrétně příslušníci kmene Huronů, kteří tabák používali nejen v rámci náboženských rituálů, ale i k léčbě jim neznámých neduhů. Do Evropy se tabák dostal až po objevení Ameriky Kryštofem Kolumbem v roce 1492. Kuřáci to však neměli zpočátku lehké. V roce 1604 vydal anglický král ­Jakub I. Stuart pojednání „Protest proti tabáku“, ve kterém označil tabákovou rostlinu za satanův vynález a zakázal její používání v londýnských pivnicích. Později však svůj názor změnil a tabákový průmysl podpořil. To v carském Rusku dopadli kuřáci ještě hůř. Michal III. Fjodorovič Romanov prohlásil v 17. století užívání tabáku za smrtelný hřích a držení tabákových listů zakázal. Kdo neuposlechl, toho čekal trest v podobě uříznutí nosu, rozseknutí horního rtu tak, aby už nikdy nesrostl, nebo krutého bičování. Tabák si však i přes četné zákazy své konzumenty našel a jeho užívání se velice rychle rozšířilo. V roce 1832 spatřila světlo světa první v papíru balená cigareta a cigáro, cígo, cíčko, retko, čvaňhák či jaké jiné názvy ještě v průběhu času cigareta dostala, se brzy stala neodmyslitelnou společnicí člověka. Neušla ani pozornosti českých puristů, kteří ji v rámci snah o očištění českého jazyka od cizích vlivů chtěli přejmenovat na podnosnici libočudnou. Vojáci v 1. světové válce, kteří dostávali pravidelný příděl cigaret, ji zase přejmenovali na keťasku (což byly cigarety draze pod rukou koupené) nebo bylinu otravnou (v důstojnické mluvě). Se stoupající oblibou stoupal i prodej. Kolem roku 1900 existovalo již 160 druhů cigaret a k jejich kouření lákaly v Americe reklamy, na nichž lačně potahovaly z cigaret nejen krásné dámy, ale dokonce i Santa Claus nebo známé osobnosti, jako například Ronald Reagan, který se slovy „Nechutná to špatně“ podpořil prodej značky Chesterfield. V 50. letech už však byly publikovány studie poukazující na to, že cigarety podporují rakovinu a škodí krevnímu oběhu, a od roku 1966 se v Americe objevuje na krabičkách povinně nápis Pozor – kouření škodí zdraví! Ovšem ani tento nápis, ani výsledky vědeckých studií kuřáky od jejich závislosti dodnes neodradily. Pokud však patříte k těm, kteří by se své závislosti rádi zbavili, nebo byste chtěli svým pacientům poskytnout ještě lepší péči v tomto ohledu, hledejte inspiraci i v tomto čísle Florence, konkrétně na straně 9. A pokud vás kouření minulo, ale rádi byste se dozvěděli něco o jiných nemocech zasahujících dýchací ústrojí, konkrétně o cystické fibróze, nalistujte stranu 4. Najdete tu i příběh malé Klárky, která s touto nemocí bojuje už od svého narození. Nechybějí samozřejmě ani recenzované články či jedna z letošních novinek – rubrika Zprávy našich partnerů, v níž se budou objevovat i zprávy z konferencí a vzdělávacích akcí. Jejich přehled pro letošní rok najdete uprostřed tohoto čísla. Přeji vám hezké čtení.

Magda Hettnerová, šéfredaktorka magda.hettnerova@ambitmedia.cz

florence Hledáte konkrétní článek? K bleskové orientaci vám pomohou naše webové stránky www.florence.cz. Najdete tu i rejstříky všech vydaných čísel. Více odborných článků najdete na webu v rubrice Florence +

Florence je také na facebooku. Přidejte se k nám!


obsah

2

florence 1–2/14

1 / Editorial 3 / Napsali pro Florence Přání hlavní sestry ČR

téma čísla

Respirační onemocnění

Odborné téma

Mezi hlavní příznaky při chorobách dýchacího ústrojí patří dušnost, periferní cyanóza, kýchání, kašel, sputum, hemoptýza a při postižení pohrudnice i bolest.

Respirační onemocnění 4 / Když se řekne cystická fibróza 7 / I nemocné děti musejí žít naplno (příběh pacientky) 9 / Pomoc s odvykáním kouření – standard ošetřovatelské péče

4

Recenzované články

Výzkumné sdělení 11 / Hodnocení stavu výživy seniorů v Nemocnici ve Frýdku-Místku Výzkumné sdělení 15 / Postavení mentora v současné klinické praxi Zkušenosti z praxe 21 / Proč dochází k násilným incidentům při ošetřování pacientů?

z dalšího obsahu

24 / Přehled vzdělávacích akcí únor 2014 až prosinec 2014 Výzkumné sdělení 26 / Vplyv neúspěšného dojčenia na psychiku žien

30 Světový den boje proti dekubitům

38

Praxe

Otazníky kolem porodů vedených porodní asistentkou

41

0 / Světový den boje proti dekubitům 3 32 / Delegování a time management v práci sestry – manažerky

Zprávy našich partnerů / Z konferencí

500. dobrovolný dárce z ČNRDD daroval své buňky pro záchranu života

4 / Vzdělávání – dobrovolná povinnost? 3 35 / Pracovní podmínky zdravotníků v ČR (průzkum ČAS 2013) 38 / Otazníky kolem porodů vedených porodní asistentkou

44

Historie Historický vývoj ochrany zdraví před účinky ionizujícího záření

www.florence.cz Ročník X., číslo 1–2, leden–únor 2014 Redakční uzávěrka pro toto číslo: 15. 1. 2013 Foto na titulní straně: Profimedia

fota: Profimedia, ČNRDD, archiv

Servis

41 / 500. dobrovolný dárce z ČNRDD daroval své buňky pro záchranu života 41 / Urologie na Karlově slaví 20 let laparoskopie a poprvé v ČR s 3D systémem 43 / Právo Fotografování chorobopisu pacientem 44 / Historie Historický vývoj ochrany zdraví před účinky ionizujícího záření 48 / Lekce angličtiny


3

napsali pro Florence text: Mgr. Alena Šmídová, foto: archiv

Přání hlavní sestry ČR

Mgr. Alena Šmídová (vpravo) je od loňského listopadu hlavní sestrou ČR

Vážené čtenářky a čtenáři, vážené sestry, porodní asistentky a ostatní představitelé dalších nelékař­ ských povolání, začal nám nový rok 2014 a já bych vám všem chtěla popřát mnoho zdraví, osobní i pracovní spokojenosti, štěstí, lásky, optimismu a také to, aby se vám splnilo alespoň něco z vašich přání. Se vstupem do nového roku a ukončením roku starého si často dáváme nějaká osobní předsevzetí – někdo chce zhubnout, přestat kouřit, žít zdravěji, sportovat apod., bilancujeme, co se nám podařilo a co ne a  jaký ten rok vlastě byl. Musím se přiznat, že já jsem si letos žádné takové osobní předsevzetí nestanovila, ale spíše jsem ten uplynulý rok hodnotila. Můj osobní i pracovní život byl nabitý různými událostmi, dobrými i těmi špatnými. Mezi ty špatné musím zařadit úmrtí mého manžela, který zemřel po dlouhé a vážné nemoci. Byl mi velkou oporou a měli jsme spolu moc krásný vztah. Bude mi chybět, ale bohužel život přináší takovéto životní ztráty, se kterými je nutné se vyrovnat. Mnozí z vás je jistě znají ze svého profesního života. Tím pozitivním byla v mém osobním životě promoce mého nejmladšího syna a možnost prožívat s mými šesti vnoučaty krásné společné chvíle plné radosti, vzájemného poznávání a zábavy. Tyto chvíle mi přinášejí do mého života štěstí a dokážou mě nabít novou energií. Z pracovního života mám radost ze vzniku samostatného Odboru ošetřovatelství a nelékařských povolání a obnovení funkce hlavní sestry České republiky na ministerstvu zdravotnictví. Myslím si, že je to dobrý krok k posílení a vyzdvihnutí významu ošetřovatelství a nelékařských povolání, která si to po právu zaslouží a jsou vedle lékařských povolání nezastupitelnou částí poskytování zdravotní péče. Vždyť i počet těchto pracovníků několikanásobně početně převyšuje počet lékařů, zubních lékařů a farmaceutů. Jsem ráda, že mohu být tou osobou, která tento odbor řídí a je

zároveň hlavní sestrou. Pozitivním překvapením bylo pro mne i udělení čestného uznání společností Comenius v kategorii Lady PRO. Ale bohužel v minulém roce byly i ty pracovní aktivity, které se nepodařily. Jednou ze zásadních bylo neschválení dokončení a uvedení do praxe nového zákona o nelékařských povoláních, který by měl nahradit zákon č. 96/2004 Sb. S tím souvisí i příprava prováděcích vyhlášek, které také nejsou dopracovány a schváleny. Přípravy tohoto zákona trvají již delší dobu a objevují se problémové oblasti, jako např. trvající rozpory ve vzdělávání sester a některých dalších povolání (VOŠ a zároveň Bc. studium). Sama doufám a budu se snažit, aby se podařilo nalézt řešení a došlo k dokončení a schválení zákona v tomto roce za nově ustavené vlády. K těm negativním patří i výsledky dotazníkového šetření, které uskutečnila ČAS, jež poukázaly na zhoršené pracovní podmínky nelékařských zdravotnických pracovníků. Podmínky jsou jistě ovlivněny zhoršenou celkovou ekonomickou situací. To bylo krátké ohlédnutí za starým rokem, a co nás čeká letos? Jako první bude mít vliv na mne jako úředníka ministerstva a i na celé zdravotnictví nové vedení ministerstva a změny, které s tím budou souviset. Již jsem se zmínila, že budeme usilovat o dokončení a schválení zákona a prováděcích vyhlášek. Jako hlavní sestra jsem si stanovila několik prioritních oblastí, které se týkají pracovních podmínek

nelékařských pracovníků, personálních podmínek pro zajištění kvalitní a bezpečné ošetřovatelské péče, snížení administrativy a úpravy v oblasti zdravotnické a ošetřovatelské dokumentace, usilování o navýšení kompetencí v určitých oblastech, hlavně v dlouhodobé a domácí péči, intenzivní péči, prevenci a edukaci. Také jsem si vytvořila poradní pracovní skupinu, ve které jsou zastoupeny odbornice z praxe z různých zdravotnických zařízení – zástupci fakultní nemocnice, krajské nemocnice, soukromého zdravotnického zařízení, porodnice, domácí péče a zařízení dlouhodobé péče. Plánuji, že v tomto roce navštívím několik zdravotnických zařízení, a ráda bych komunikovala s jejich zaměstnanci. Považuji za důležité naslouchat zkušeným zdravotníkům, diskutovat o problémech, rozšiřovat dobré příklady z praxe a zkvalitňovat poskytování všech zdravotních služeb, které nelékařští zdravotničtí pracovníci zajišťují. Na závěr bych na vás měla prosbu: buďte profesionály ve svém oboru, poskytujte zdravotní péči tak, jak byste chtěli, aby bylo postaráno o vás, usmívejte se a komunikujte s pacienty a hlavně vydržte! Pacienti vás potřebují. Přeji všem úspěšný rok 2014.  Mgr. Alena Šmídová, ředitelka Odboru ošetřovatelství a nelékařských povolání, hlavní sestra České republiky, alena.smidova@mzcr.cz


4

foto: Profimedia

→ Když se řekne cystická fibróza → I nemocné děti musejí žít naplno → Pomoc s odvykáním kouření – standard ošetřovatelské péče

odborné téma respirační onemocnění

Když se řekne cystická fibróza

Mgr. Eva Novotná Chirurgická JIP, Nemocnice Milosrdných sester sv. Karla Boromejského Praha, všeobecná sestra

Cystická fibróza (CF) je jedním z nejčastějších dědičně přenášených onemocnění. Jedná se o autozomální recesivní vrozené onemocnění způsobené mutací genu produkujícího protein CFTR. Příznaky se u ní většinou projeví během krátké doby po narození (měsíce či roky). Projevuje se opakovanými infekcemi dýchacích cest, které postupně způsobují poškození plic. Léčba se v současné době zaměřuje především na léčbu dýchacího ústrojí – inhalace, fyzioterapie, antibiotika, nemocní užívají i trávicí enzymy v kapslích, protože jim nefunguje správně slinivka břišní. Dobrá znalost toho, co je podstatou a příčinou jednotlivých onemocnění, je podkladem úspěšné a efektivní léčby.

Proč právě cystická fibróza? Název CF vznikl na základě skutečnosti, že pankreas je vazivově neboli fibrózně změněn a na jeho povrchu jsou drobné cysty. Pro onemocnění bývá též užíván název mukoviscidóza, vyjadřující nápadnou vazkost hlenu, která je pro danou chorobu charakteristická. Pro vysoký výskyt solí v potu je také spíše laicky nazývána nemocí slaných dětí. CF je vrozené onemocnění, může se projevit kdykoliv během života, nejčastěji však v prvních letech věku dítěte. Postihuje především dýchací a trávicí systém, ale i reprodukční ústrojí a potní žlázy. Je provázeno celou řadou komplikací, které mohou být někdy

prvním projevem choroby. Nepostihuje svaly, krvetvorbu ani mozek, nepůsobí opoždění duševního vývoje. S výjimkou plic a dýchacích cest není porušena schopnost organismu bojovat s infekcí. Za patogenezi CF je zodpovědná mutace genu pro CF nazývaného CFTR (transmembránový regulátor vodivosti), jehož důsledkem je abnormální transport chloridových a sodíkových iontů přes epiteliální membrány. Tento stav vede k zahuštění sekretu v organismu, čímž narušuje normální funkci řady orgánů a je příčinou většiny klinických projevů nemoci. CF je autozomálně recesivně dědičné onemocnění. Vzhledem k typu dědičnosti vznikne choroba u dítěte jen v případě, že


respirační onemocnění odborné téma

Stanovení diagnózy CF Diagnóza CF spočívá především na klinickém podezření. Příznaky se týkají respiračního a zažívacího ústrojí, syndromu ztráty solí, ale také obstruktivní azoospermie u dospělých mužů. K potvrzení diagnózy se provede tzv. potní test, při jehož pozitivitě následuje molekulárně genetické vyšetření ze vzorku krve. Od října 2009 se u nás provádí též novorozenecký screening. Ve všech rodinách se zvýšeným rizikem výskytu CF je také možná prenatální diagnostika. Na CF je nutné myslet i u atypických průběhů. Včasně stanovená diagnóza a na ni navazující léčba jsou ­předpokladem lepší prognózy (!) (Vávrová, 2009).

Příznaky CF Příznaky a jejich závažnost se velmi liší u jednotlivých pacientů a mohou se projevit kdykoliv v průběhu života. Hustý hlen v dýchacích cestách vede k obstrukci, snáze se usídlují bakterie a dochází k infekci a následnému zánětu. K nejčastějším vyvolavatelům infekce u nemocných s CF patří 4 typy bakterií: Staphylococcus aureus, Haemophilus influenzae, Streptococcus pneu­ moniae, Burkholdera cepacia. Mikroby způsobí chronický zánět, následkem toho dochází k fibrotizaci plicního parenchymu, což je příčinou řady klinických projevů a komplikací postihujících dýchací systém. Klinické příznaky gastrointestinálního systému mohou pocházet z celého trávicího ústrojí. Nejčastější poruchou je exokrinní insuficience pankreatu, která narušuje fyziologické trávení potravy. Nedochází tak ke vstřebávání základních živin a vitaminů, důsledkem toho je neprospívání pacientů. Vzácnější komplikací je rozvoj diabetu. Jedním z typických časných příznaků bývá tzv. syndrom mekoniového ileu nebo v pozdějším věku pak tzv. distální intestinální obstrukční syndrom, který vzniká v důsledku obstrukce střeva vazkým hlenem. Komplikacemi bývají striktury střeva či výhřez konečníku. U nemocných s CF se gastroezofageální reflux vyskytuje častěji než u zdravé populace. Tito nemocní

jsou také mnohem častěji postiženi žaludečními vředy. K postižení trávicího ústrojí patří též onemocnění jater a žlučových cest. Porucha stavu výživy je u CF charakteristická. Je způsobena nejenom nedostatečným trávením, ale i chronickou infekcí, která omezuje chuť k jídlu. Přesto je dostatečný přísun energie pro tyto nemocné velmi důležitý, neboť její spotřeba stoupá při zvýšené práci dýchacích svalů a navíc se energie ztrácí bílkovinami v hnisu. Stav výživy je proto jedním z nejdůležitějších ukazatelů zdravotního stavu dítěte s CF. Pot dětí s CF obsahuje pětkrát více solí, na čele se mohou při větším pocení usazovat krystaly soli. Při nadměrném pocení může být dítě ohroženo ztrátami solí a následným šokem. Důsledkem postižení reprodukčního ústrojí je mužská neplodnost a snížení plodnosti u žen (Vávrová, 2006; Jakubec, 2006). foto: Profimedia

oba CF geny získané od rodičů nesou příslušnou mutaci. Incidence nemocných u nás se udává na 1:2736 novorozenců. Ročně se v ČR narodí přibližně 30–40 dětí s CF. Obecně se nemoc velmi špatně diagnostikuje a pravděpodobně je mezi námi řada nemocných s CF, kteří jsou léčeni pod jinou diagnózou. Každý 26. jedinec u nás může být nosičem mutace genu. Je tedy poměrně vysoká pravděpodobnost setkání dvou nosičů (stane se tak přibližně v každém 800. manželství). Takový manželský pár pak má 25% riziko, že bude mít nemocné dítě (Vávrová, 2006).

Rentgen plic postižených cystickou fibrózou

5


10

odborné téma respirační onemocnění

florence florence 1–2/14 6/13

foto: archiv autorek

České účastnice varšavského setkání s Mezinárodní společností sester v onkologické péči

obsah

recenzované části výzkumné sdělení 11 / Hodnocení stavu výživy seniorů v Nemocnici ve Frýdku-Místku

výzkumné sdělení 15 / Postavení mentora v současné klinické praxi

veřejnost. Další z mnoha akcí bylo například vyškolení sester šesti klinik Všeobecné fakultní nemocnice v Praze (VFN) v rámci projektu s názvem Nekuřácká nemocnice (více informací o projektu naleznete na webu SLZT). Problémem, s nímž se v ČR potýkáme, je kuřáctví sester. Ačkoli by mělo být samozřejmým standardem zdravotníků, tedy lékařů i sester, nekuřáctví, pravda je taková, že české zdravotní sestry kouří zhruba dvakrát více než běžná populace žen – kouří 40 % sester. Pomocí by mohl být právě projekt Nekuřácká nemocnice. Jen ve VFN v Praze je díky němu stále více pacientů Centra pro léčbu závislostí na tabáku z řad sester.

Kuřáci a onkologie Kouření způsobuje nemoci všech částí těla, v rámci všech medicínských oborů. Je příčinou třetiny všech nádorů. Přesto se v onkologické péči věnuje kouření jen malá pozornost. Často slyšíme od kuřáků po onkologické diagnóze, že teď už nemá smysl s kouřením přestávat. Opak je však pravdou! Pokud přestane onkologický pacient kouřit, významně se prodlužuje doba jeho přežití, zlepší se kvalita jeho života a v neposlední řadě bude mít víc peněz. Kouření ale také významně zhoršuje komplikace po operaci. Zpomaluje hojení, snižuje účinek radioterapie i chemoterapie a zvyšuje výskyt nežádoucích účinků. I onkologický pacient by proto měl přestat kouřit a ani se nepohybovat v zakouřeném prostředí. Sesterská sekce SLZT spolupracuje již dva roky s Mezinárodní společností sester

v onkologické péči (International Society for Nurses in Cancer Care, ISNCC). Tato mezinárodní společnost rozšiřuje povědomí o tom, že intervence u kuřáků by měla být samozřejmým standardem ošetřovatelské péče v onkologii. O roli sester v kontrole tabáku vedly české sestry dva celodenní workshopy v rámci projektu podpořeného Bristol-Myers Squibb „Bridging Cancer Care“, který byl pořádán ve spolupráci s ISNCC. Jeden z nich se konal v rámci 17. mezinárodní konference o ošetřovatelství v onkologii. Sestry zprostředkovaly i minigranty pro účastníky workshopu na školení dalších sester v ČR. Výsledky tohoto projektu se diskutovaly na setkání, které se konalo 8.–9. července 2013 ve Varšavě. Projekt bude pokračovat i letos a příští rok. Jeho ­cílem bude vyškolit 200 sester v ČR a 300 v ­Polsku. Sestry, zejména z onkologie, které by měly zájem o e-learning nebo o účast v programu s Mezinárodní společností sester v onkologické péči, se mohou obrátit na autorky článku prostřednictvím e-mailu info@slzt.cz nebo podle seznamu center na www.slzt.cz.  Vladislava Felbrová, Stanislava Kulovaná, Centrum pro závislé na tabáku III. interní kliniky 1. LF UK a VFN v Praze; Kateřina Malá, Fakultní vojenská nemocnice, Praha; Eva Králíková, Alexandra Kmeťová, Centrum pro závislé na tabáku III. interní kliniky 1. LF UK a VFN v Praze, Ústav hygieny a epidemiologie 1. LF UK a VFN v Praze

zkušenosti z praxe 21 / Proč dochází k násilným incidentům při ošetřování pacientů?

výzkumné sdělení 26 / Vplyv neúspěšného dojčenia na psychiku žien


VÝZKUMNé sdělení recenzované články

Hodnocení stavu výživy seniorů  v Nemocnici ve Frýdku-Místku Mgr. Pavel Bělunek interní oddělení Nemocnice ve Frýdku-Místku, p. o.

Souhrn / Podvýživa u seniorů představuje velmi významný problém jdoucí napříč komunitou, zdravotnictvím i sociální sférou. V článku předkládáme nejzajímavější výsledky diplomové práce, jejímž hlavním cílem bylo zmapovat stav výživy seniorů v Nemocnici ve Frýdku-Místku. Pro zhodnocení stavu výživy byly použity čtyři škály: MNA, NRS 2002, MUST a SGA, doplněné o demografické údaje. Soběstačnost jsme hodnotili pomocí škály IADL. Do souboru byli zařazeni pacienti ve věku 65 let a starší, hospitalizovaní na interním a chirurgickém oddělení. Soubor se skládal ze 120 seniorů (60 hospitalizovaných na interně a 60 na chirurgii). Výsledky našeho výzkumu odhalily poměrně velké rozdíly v detekci malnutrice a nutričního rizika mezi jednotlivými nástroji. Nejvíce seniorů jako podvyživené nebo rizikové označil nástroj MNA (62,5 %) oproti NRS (37,5 %), MUST (35 %) a SGA (27,5 %). Klíčová slova / výživa – hodnocení – malnutrice – nemocnice – senioři. Evaluation of seniors’ state of nutrition in Frýdek-Místek hospital Summary / Malnutrition in the elderly presents a serious problem across the community and health and social sectors. In this paper, we present the most interesting results of the thesis the main objective of which was to monitor the nutritional status of the elderly in hospitals in Frýdek-Místek. For the evaluation of their nutritional status, four scales were used: MNA, NRS 2002, MUST, and SGA – supplemented with demographic data. The functional status of patients was measured using the AIDI scale. The studied population included patients aged 65+ hospitalized in the internal and surgical wards. The population comprised of 120 elderly persons (60 hospitalized in the internal ward and 60 in the surgical ward). The results showed relatively significant differences in the detection of malnutrition and nutritional risk across all the instruments. The greatest number of the malnourished or at risk of malnutrition was detected by MNA (62.5%), compared to NRS (37.5%), MUST (35%), and SGA (27.5%). Keywords / nutrition – assessment – malnutrition – hospitals – elderly.

1. Úvod

1.1 Definice malnutrice Malnutrice je dle ESPEN Guidelines 2006 stav výživy, kdy deficit, přebytek (nebo nerovnováha) energie, proteinů a ostatních nutrientů způsobuje měřitelné vedlejší účinky na tkáně nebo formu těla (tvar, velikost, složení), funkce a výsledný klinický stav (ESPEN, 2006, s. 3). 1.2 Incidence Incidence podvýživy se na lůžkách akutní nemocniční péče pohybuje v rozmezí 20–60 %, na lůžkách následné péče je mnohdy ještě vyšší. Při dělení dle odborností je incidence v chirurgii a interních oborech okolo 50 %, na lůžkách intenzivní péče a v onkologii je to až 100 % (Solař, 2005, s. 4). Kohout (2011, s. 9) píše, že malnutrice nyní postihuje v Evropě cca 5 % celkové populace, z toho 10 % ve věku nad 65 let. V nemocničních zařízeních je to 35–40 % všech přijatých osob (tzn. 35–40 % pacientů je do nemocnic již přijato v malnutrici), v pečovatelských zařízeních je to více než 60 %. 1.3 Etiologie Malnutrice u seniorů patří mezi geriatrické syndromy a její etiologie je multifak-

toriální. Z nejčastějších příčin můžeme jmenovat tyto: → malabsorpce, maldigesce; → anorexie, snížení hmotnosti; → vliv léků; → neschopnost nakoupit a uvařit, nedostupnost vhodné stravy, stravovací návyky; → ekonomická omezení; → defektní chrup, problémy s kousáním a polykáním; → bércové vředy a dekubity; → hypertyreóza; → hospitalizace, umístění v domovech pro seniory a ústavech; → závislost v IADL (instrumentální aktivity denního života); → nízký obsah cholesterolu v dietě; → deprese, demence a jiné psychické poruchy (Topinková, 2005, s. 24).

2. Hodnocení stavu výživy seniorů

Malnutrice je komplexní problém postihující mnoho orgánových systémů, proto i při hodnocení stavu výživy neexistuje marker, který by sám o sobě jednoznačně prokázal malnutrici, a je nutno použít kombinaci různých metod. Při diagnosti-

ce podvýživy ve stáří je nutné vzít v úvahu, že geriatrický pacient se od mladšího dospělého člověka odlišuje, a proto i používané metody mohou mít určitá omezení, o kterých je nutné vědět, jiné nastavení patologických hodnot apod. (Jurášková, 2007, s. 444). 2.1 Nutriční anamnéza Nejdůležitějším anamnestickým údajem je nechtěný úbytek hmotnosti za určitý časový úsek (5 %, resp. 10 % za poslední 3 nebo 6 měsíců) (Kohout, Kotrlíková, 2009, s. 14). Další údaje, které je nutné získat z nutriční anamnézy, jsou dietní zvyklosti, dietní omezení, vynucené změny diety, bolesti břicha, počet a změna charakteru stolice, zvracení, množství přijímané stravy atd. (Kohout, Kotrlíková, 2009, s. 14).

Recenzovali Bc. Tamara Starnovská vrchní nutriční terapeutka, Thomayerova nemocnice, Praha MUDr. Pavel Suchánek IKEM, Praha

11


20

recenzované články VÝZKUMNé sdělení

kladem kvalitního mentorství, domníváme se, že tento výsledek můžeme shledávat pouze jako uspokojivý. Zároveň je nutno přihlédnout k výsledku, že v 72 % jsou mentorky na oddělení vnímány pouze neu­trálně. A to je špatně. Zajímavá je v tomto směru otázka rozdílu mezi mentorkou a nementorkou, k níž se vyjádřilo 71 % respondentek, že rozdíl nevidí v ničem. To je obrovská chyba. Domníváme se, že si tyto respondentky plně neuvědomují například nutnost profesionálního mentorského vzdělání potřebného pro kvalitní výuku studentů, které mnohé mentorky získaly absolvováním mentorského kurzu hrazeného v 72 % z vlastních zdrojů. Vyplnění tohoto vakua bude především v posílení prestiže mentorů jak u jejich kolegů, tak u nadřízených. Zde je jeden názor za všechny – jedna respondentka mentorka se vyjádřila takto: „Dle ohodnocení práce mentora je zřejmé, že ani on, ani jeho práce nemá žádnou hodnotu. Já jako mentorka se cítím frustrovaná a současné postavení mentorů je tristní!!“. Podobný názor zastávala značná část dotazovaných mentorek. Nespokojenost mentorů s jejich rolí úzce souvisí

s nezájmem studentů a neadekvátním finančním ohodnocením jejich práce. Průzkum také ukázal, že 68 % z dotazovaných nementorek nemá v současnosti ve Slezské nemocnici v Opavě o tuto roli zájem. Pravdou je, že tento nezájem nelze paušalizovat. Aby se současný stav změnil, záleží na konkrétním zdravotnickém zařízení, jeho vedení, ale i na vzdělávacích institucích, které jednak mentory připravují a jednak své studenty do zdravotnického zařízení vysílají. Protože za nejdůležitější považují mentoři ve svých odpovědích předávání praktických zkušeností, musí se právě tato skutečnost setkat se zpětnou odezvou ze strany studentů, jejich zájmem o práci a respektováním mentora v jeho roli. Tato podmínka by měla být studentovi jasná a známá již před vstupem do praxe. Pro většinu mentorek, které se vyjádřily v dotazníku, patří totiž chuť a zájem studenta k nejvíce motivujícím prvkům. Jak vyplynulo z dotazníkového šetření, studenti jsou některými sestrami nementorkami na odděleních vnímáni spíše jako zátěž. Tuto skutečnost musíme jednoznačně hodno-

Literatura 1. Anastassiadou H. Mentorská činnost v klinické praxi. In: Kolektiv autorů. Cesta k profesionálnímu ošetřovatelství: sborník příspěvků. Opava: Slezská univerzita v Opavě, Ústav ošetřovatelství, 2006. s. 6–11. ISBN 80-7248-388-9 2. Jarošová D. Mentor klinické praxe ošetřovatelství a porodní asistence. [online]. 2005. [cit. 2012-02-19]. Dostupné z: http://projekty.osu.cz/mentor/olomouc-prispevek.doc 3. Strategické dokumenty pro všeobecné sestry a porodní asistentky II. Praha: Ministerstvo zdravotnictví České republiky, 2002. s. 271. ISBN 80-85047-21-7 4. Vavroušková M. Využití mentorského kurzu ve spolupráci se studenty v klinické praxi. Bakalářská práce. Pardubice: Univerzita Pardubice, Fakulta zdravotnických studií, 2010. 66 s. Vedoucí práce Mgr. Jana Levová, DiS.

florence 1–2/14

tit jako další výraznou překážku v uvádění studenta na oddělení, což je značná komplikace pro mentora samotného. Otázkou ovšem je, zda takto sestry nevnímají právě ty studenty, kteří svůj nezájem a neochotu dávají nepokrytě najevo.

Závěr

Sestra mentorka pomáhá studentům v klinické praxi nejen získávat nové dovednosti a zkušenosti, ale pomáhá a doprovází je, rozvíjí jejich osobnost a schopnost uplatnit své osobnostní i profesionální vlastnosti v praxi i v životě. Profesionální příprava studentů je proto velmi důležitá, role mentora je v tomto případě zcela nezastupitelná, velmi zodpovědná, náročná funkce a je třeba zajistit a nadále rozšiřovat vzdělanou a dostatečně motivovanou základnu kvalitních mentorů. Takovouto základnu však nelze vytvořit bez chápající spolupráce s ostatními spolupracovníky mentora na jeho pracovišti. Jedině pochopení poslání a role mentora všemi zúčastněnými, ale i odbornou a laickou veřejností napomůže plnohodnotnému usazení mentorství v našich zdravotnických zařízeních. 

Více o autorkách 5. Vránová V. Vzdělávání a uplatnění mentorů klinické praxe na lékařské fakultě Univerzity Palackého v Olomouci v oboru porodní asistentka. In: Kolektiv autorů. Cesta k profesionálnímu ošetřovatelství II.: sborník příspěvků. 1. vyd. Opava: Slezská univerzita v Opavě, 2007. s. 170. ISBN 978-807248-413-3 6. Zákon č. 96/2004 Sb., o nelékařských zdravotnických povoláních. [online]. 2004. [cit. 2012-02-17]. Dostupné z: http://www. sagit.cz/pages/sbirkatxt. asp?zdroj=sb04096&cd=76&typ=r 7. Zeleníková R. Mentoring v procese vzdelávania sestier. In: Kolektiv autorů. Cesta k profesionálnímu ošetřovatelství IV.: sborník příspěvků. 1. vyd. Opava: Slezská univerzita v Opavě, 2009. s. 165–170. ISBN 97880-7248-521-5

Bc. Petra Šimánková sestra specialistka, www.mojesestricka.cz 1990: ukonč. SZŠ v Opavě – obor všeobecná sestra; 2001: ukonč. Kurz pedagogiky a psychologie, NCONZO v Brně; 2004: ukonč. PSS – ARIP v pe­diatrii, NCONZO v Brně; 2010: ukonč. certifikovaný mentorský kurz – Mentor – školitel odborné praxe; 2012: ukonč. Bc. studium – obor Ošetřovatelství, FVP SU, Opava; 2013: studující, obor Ošetřovatelská péče v pediatrii, KS na LF OU, Ostrava; 1990–1994: Slezská nemocnice v Opavě, odd. TRN – sestra u lůžka; 1994–1995: Slezská nemocnice v Opavě, oční oddělení – sestra u lůžka, ambulantní sestra; 1995–1997: Slezská nemocnice v Opavě, oddělení větších dětí – sestra; 1997–2000: Slezská nemocnice v Opavě, oddělení batolecí – sestra; 2000–2002: Slezská nemocnice v Opavě, oddělení patologických novorozenců, porodní sály – sestra; 2002–2012: Slezská nemocnice v Opavě, dětská JIP – sestra u lůžka; od 2013: OSVČ – péče nejen o nemocné a handicapované děti v rodinách Doc. PhDr. Dagmar Mastiliaková, PhD. 1987: ukonč. FF UK Praha – obor Péče o nemocné; 1988: ukonč. doktorandské studium, FF UK Praha – Péče o nemocné – pedagogika; 1994: CGFNS Qualifying Examination in the Nursing – CGFNS Certificate, Philadelphia, Pennsylvania, USA; 2000: ukonč. doktorandské studium, Fakulta zdravotnictví a sociální práce, Trnavská univerzita v Trnavě – obor Ošetřovatelství; 1987–1993: vrchní sestra neurologického odd., Závodní nemocnice OstravaVítkovice; 1994–1995: odb. asist. pro ošetřovatelskou péči, FN Hradec Králové; 1995–2000: odb. asist., LF UK Hradec Králové; 2000–2006: odb. asist., vedoucí katedry ošetřovatelství, Zdravotně sociální fakulta OU v Ostravě, Ústav ošetřovatelství a managementu ve zdravotnictví; od 2006: odb. asist., vedoucí Ústavu ošetřovatelství, Filozoficko-přírodovědecká fakulta, Fakulta veřejných politik, Slezská univerzita v Opavě


zkušenosti z praxe recenzované články

Proč dochází k násilným incidentům při ošetřování pacientů? Mgr. Jaroslav Pekara Vysoká škola zdravotnická, o. p. s.; prac. sk. Bezpečnost personálu (Aesculap Akademie); student ZSF JU České Budějovice

Souhrn / Toto sdělení navazuje na článek z minulého čísla časopisu Florence, v němž bylo poukázáno na situaci násilí v českém zdravotnictví. Následující sdělení nemá za cíl informovat o systémových příčinách násilí v českém ošetřovatelství, ale zamýšlí se nad individuální úrovní zdravotníka, který v daný čas řeší aktuální násilnou situaci. V článku jsou použity úryvky rozhovorů ze seminářů o prevenci násilí ve zdravotnictví a rozhovory s pacienty, kteří zažili nevhodné chování ze strany ošetřujícího personálu. Klíčová slova / násilí – představa – emoce – prevence. Why does the violent incidents in taking care of patients? Summary / This article continues at the previous article of this journal. The previous article was about violence in the Czech healthcare area. This article doesn’t inform about systematic causes of violence in the Czech healthcare but brings informations of individual level of medical staff who must confront the actually violent situation. There are described passages of interviews with medical staff from seminars of prevention violence in the health sector who were attacked by patients. There are also described interviews with patients that felt the unprofessional behaviour from member staff in the Czech healthcare area. Keywords / violence – idea – emotions – prevention.

Úvod

V minulém čísle časopisu Florence jsme se věnovali úvodu do problematiky násilí v českém ošetřovatelství (článek pojednával o násilí mezi pacientem/příbuzným pacienta a zdravotníkem). Na základě rea­lizovaných výzkumů a studií bylo zjištěno, že násilí v českém ošetřovatelství je poměrně častým jevem. Byly také identifikovány nedostatky, které významně snižují možnosti prevence fenoménu, který může být následkem (nejen) fluktuace zaměstnanců a který svým zásahem do zdravotní péče významně snižuje její kvalitu a efektivitu především na straně zdravotníků (Pekara, 2011). Výskyt násilí ve zdravotnictví v České republice není omezen pouze na psychiatrická pracoviště. Velký výskyt násilných incidentů je převážně na odděleních chirurgie, traumatologických ambulancích a odděleních akutní péče, včetně prostředí zdravotnické záchranné služby (Hahn, 2010). Například ve Velké Británii se hovoří o endemickém výskytu násilí při poskytování zdravotní péče, každoročně je nahlášeno okolo 8 tisíc incidentů napadení zdravotníků (Johnes, 2013). Vzhledem k tomu, že v České republice zatím stále chybí podrobnější průzkum či kontinuální monitorovací systém, který by poukázal na četnost konfliktů, jejich následky a posouzení

daných preventivních metod (stanovisko vlády 484/1, 2011), jsme prozatím odkázáni na zprávy z médií a zkušenosti ze seminářů zaměřených na danou problematiku. Cílem následujícího sdělení není potřeba informovat o systémových precipitorech násilí v českém ošetřovatelství, jako jsou dlouhé chodby, málo bezpečnostních služeb, ostré hrany nábytku a stěn či zájem zaměstnavatelů řešit dané incidenty spíše ad hoc než pomocí systémové prevence. Systémové změny jsou jistě důležité, nicméně jejich aplikace v praxi často trvá řadu let. Pojďme se tedy pokusit přiblížit změny, které probíhají na individuální úrovni zdravotníka, který v daný čas řeší násilnou situaci.

Ukázky z praxe: Všeobecná sestra na pohotovosti čelila narážkám pacienta, který do jejího hrudníku strkal prstem a křičel na ni: „Jsi neschopná, když si neumíš zorganizovat práci! Už tady s klukem čekám dvě hodiny a nic se neděje. Co je mi do toho, že pořadí pacientů určuje lékař, já prostě potřebuji okamžitě ošetřit syna a jít do práce!“ Na neurologické ambulanci zvonil pacient na všeobecnou sestru a dožadoval se vody. Všeobecná sestra se pacienta otázala, proč vodu potřebuje, a pacient

na ni spustil: „Ty krávo jedna, prostě mi podej tu vodu a o víc se nestarej!“ Sestra pacientovi vyhověla a skrze malé okénko pacientovu vodu podala v plastovém kelímku. Poté okénko zavřela. Pacient vzal kelímek s vodou, začal po sestře řvát: „Jsi blbá, jsi blbá!“, kelímek s vodou mrštil proti okénku a pak utekl. Všeobecná sestra přinesla pacientovi na geriatrickém oddělení večeři. Pacient seděl v lůžku a řekl, že nic nechce. „Něco byste sníst měl, víte přece, že máte diabetes a dostal jste inzulin,“ prosila jej sestra. Pacient se na ni podíval a začal nadávat: „Co se o mě pořád staráš a pořád mi něco nutíš?!“ Pak vzal hrnek a hodil jej po sestřičce, následoval talíř, večeře a příbory. Sestře se podařilo před hrnkem uhnout a před dalším útokem předmětů ji zachránily dveře.

Recenzovali Mgr. Tomáš Petr, Ph.D. Ústřední vojenská nemocnice – Vojenská fakultní nemocnice, Praha, psychiatrické oddělení PhDr. Marie Trešlová, Ph.D. katedra ošetřovatelství a porodní asistence, Zdravotně sociální fakulta, Jihočeská univerzita České Budějovice

21


26

recenzované články VÝZKUMNé sdělení

florence 1–2/14

Vplyv neúspěšného dojčenia na psychiku žien

Mgr. Lucia Mazúchová, PhD. Ústav pôrodnej asistencie JLF UK v Martine

Súhrn / Problémové a neúspešné dojčenie môže mať vplyv na psychiku žien a prežívanie materstva. Cieľom našej štúdie bolo zistiť u žien, aké prežívajú emócie v súvislosti s problémovým dojčením a včasným ukončením dojčenia. Štúdie sa zúčastnilo 138 respondentiek veku 17–43 rokov, ktoré nedojčili alebo dojčili najviac 3 mesiace. Priemerný vek respondentiek bol 31,1 rokov. Ako merací nástroj bol použitý neštandardizovaný dotazník zameraný na identifikáciu oblastí, problémov a emócií v súvislosti s problémovým dojčením a včasným ukončením dojčenia. Výsledky ukazujú, že respondentky v súvislosti s problémovým dojčením pociťovali negatívne emócie, najmä precitlivenosť, neschopnosť, negatívny stres. Je potrebné podporiť a pomôcť týmto ženám vyrovnať sa s tým, že nemôžu dojčiť, a povzbudiť ich, že ich vzťah s dieťaťom sa môže rozvinúť aj inými spôsobmi. Kľúčové slová / problémové dojčenie – neúspešné dojčenie – žena – emócie – psychické prežívanie. Impact of unsuccessful breastfeeding on women psychic Summary / Difficult and unsuccessful breastfeeding may have an impact on women psychic and her motherhood experience. The aim of this study was to find out what kind of emotions may women feel in a relation to difficult breastfeed and early termination of breastfeed. 138 women respondents took part at this study from 17 to 43 years, who did not breastfeed or breastfeed up to 3 months. The average age of respondents was 31.1 years. As a measuring tool was used non-standard questionnaire focused on identifying areas, problems and emotions in a relation to difficult breastfeeding and early termination of breastfeeding. Results show that respondents feel negative emotions in relation to breastfeeding problems, especially hypersensitivity, inability and negative stress. It is necessary to encourage and help these women to balance with non-breastfeed experience and encourage that relationship with their child may be developed also different way. Keywords / difficult breastfeeding – unsuccessful breastfeeding – women – emotions – psychological experience.

Úvod

Matky prichádzajú do pôrodnice väčšinou s odhodlaním dojčiť svoje dieťa. Často však potrebujú odbornú pomoc a podporu zo strany zdravotníkov. Sú však aj ženy, ktoré majú objektívne dôvody, prečo nemôžu dojčiť, a ktoré pod vplyvom osvety propagovaného dojčenia sa cítia menejcenné, ba dokonca prežívajú pocit viny, ktorý môže negatívne ovplyvniť ich prežívanie materstva. Cieľom práce bolo zistiť, aké emócie prežívajú matky v súvislosti s problémovým dojčením a včasným ukončením dojčenia.

Metodika

Ide o kvantitatívny prieskum. Ako merací nástroj bol použitý neštandardizova-

Recenzovaly Mgr. Andrea Mrázová, DiS. STEM/MARK, marketingový průzkum a analýza dat, analytička, porodní asistentka, laktační poradce Mgr. Ing. Markéta Benešová psycholožka, Praha

ný dotazník zameraný na identifikáciu oblastí, problémov a emócií v súvislosti s problémovým dojčením a včasným ukončením dojčenia. Dotazníky boli distribuované ženám na základe osobných kontaktov a boli ponúknuté na dobrovoľné vyplnenie na diskusných fórach na viacerých internetových stránkach prostredníctvom linkového odkazu. Naším cieľom bolo pozbierať 150 dotazníkov. Nami určený cieľ sa podarilo splniť na 92  %. Štúdie sa zúčastnilo 138 respondentiek vo veku 17–43 rokov, ktoré nedojčili alebo dojčili najviac 3 mesiace. Priemerný vek respondentiek bol 31,1 rokov. 53,87 % respondentiek bolo so stredoškolským vzdelaním, 44,61 % s vysokoškolským vzdelaním a 1,52 % so základným vzdelaním. Najpočetnejšiu skupinu (54,84 %) tvorili prvorodičky. 71,53 % žien rodilo spontánne, 10 % žien uviedlo, že malo komplikovaný pôrod, a 18,46 % bolo po cisárskom reze.

Výsledky

V tab. 1 interpretujeme odpoveď na otázku: „Aký bol váš postoj k dojčeniu počas tehotenstva?“

58,46 % odpovedalo, že o inej možnosti ako dojčenie ani neuvažovalo, 33,07 % žien uviedlo, že chcelo dojčiť, ak im to pôjde, 5,38 % žien chcelo dojčiť, ale rozmýšľalo aj nad umelou výživou, a len 3,07 % žien uviedlo, že nechcelo vôbec dojčiť. V tab. 2 interpretujeme odpoveď na otázku: „Pociťovali ste na sebe nejaké negatívne emócie v súvislosti s problémovým dojčením?“ 29,93 % žien nepociťovalo na sebe ­ž iadne negatívne emócie v  súvislosti s problémovým dojčením, 23,12 % udávalo pocit neschopnosti. 21,08 % žien udávalo, že boli v strese, a rovnaký počet žien sa cítilo byť viac precitlivenými. 4,76 % žien, ktoré si vybrali možnosť iné, uviedlo, že v súvislosti s dojčením prežívali popôrodnú depresiu, zvýšenú únavu po nočnom dojčení a strach, či dieťa prijíma dostatočné množstvo mlieka počas dojčenia. V tab. 3 interpretujeme odpoveď na otázku: „Ako ste zvládali situáciu po ukončení dojčenia?“ 35,89 % žien pociťovalo ľútosť, že svoje dieťa nemôžu dojčiť, 24,10 % nepociťovalo žiadne emócie. Výčitky svedomia udáva 10,76 % žien.


VÝZKUMNé sdělení recenzované články

Tab. 1

Tab. 3

Postoj k dojčeniu

Postoj k dojčeniu počas tehotenstva

Absolútny počet [n]

Relatívny počet [%]

Chcela som dojčiť, o inej možnosti som ani neuvažovala

76

58,5

Chcela som dojčiť, ale rozmýšľala som aj nad umelou výživou

7

5,4

Chcela som dojčiť, ak mi to pôjde

43

33,1

Nechcela som dojčiť

4

3,0

130

100

Spolu

Tab. 2

Pociťovanie negatívnych emócií

Pociťovanie negatívnych emócií

Zvládanie situácie po ukončení dojčenia

Zvládanie nedojčenia

Absolútny počet [n]

Relatívny počet [%]

V pohode, bez problémov

47

24,1

Bola som šťastná, že nedojčím

7

3,6

Cítila som sa nevládna, vyčerpaná

2

1,0

Bolo mi ľúto, že nedojčím

70

35,9

Mala som výčitky svedomia

21

10,8

Cítila som sa previnilo k dieťaťu

18

9,2

Cítila som sa menejcenná, neschopná, že som zlyhala

14

7,2

Absolútny počet [n]

Relatívny počet [%]

Nie

44

29,9

Áno, bola som viac precitlivelá

31

21,1

Áno, cítila som sa neschopná

34

23,1

Hanbila som sa pred okolím

10

5,1

Áno, bola som v strese

31

21,1

Mala som depresie

4

2,1

7

4,8

Iné

147

100

Spolu

Iné Spolu

2

1,0

195

100

zdroj: výzkum autorky

Diskusia

Samotné dojčenie prináša so sebou veľa radostných a príjemných zážitkov a pozitívne naplnenie života. V súvislosti s problémovým a neúspešným dojčením sa však môžu vyskytnúť aj negatívne emócie a zážitky. Základnými predpokladmi úspešného a efektívneho dojčenia sú aj sebadôvera a odhodlanie matky, ako aj jej pozitívny postoj k dojčeniu. Je dôležité, aby matka bola vyrovnaná, pokojná, pozitívne naladená. Psychiku matky ovplyvňuje nielen priebeh tehotenstva, ale aj priebeh a úspešnosť dojčenia (Boledovičová, 2007). Sú matky, ktoré berú dojčenie ako najprirodzenejšiu vec, s ktorou súvisí materstvo, iné považujú dojčenie za niečo, čo musia pre svoje dieťa urobiť, lebo sa to od nich očakáva. V prípade, že sa im to nepodarí, považujú to za svoje zlyhanie, majú pocit viny, že to nezvládli, sú unavené a neisté, či sa rozhodli správne. V našej štúdii bolo 58,46 % žien, ktoré odpovedali, že o inej možnosti ako dojčenie ani neuvažovali, 33,07 % chcelo dojčiť, ak im to pôjde, 5,38 % žien uviedlo, že chceli dojčiť, ale rozmýšľali aj nad umelou výživou, a 3,07 % uviedlo, že ne-

chceli vôbec dojčiť. Z výsledkov vyplýva, že väčšina našich respondentiek chcela dojčiť, napriek tomu sa im to nepodarilo. Zisťovali sme, či problémové alebo ne­ úspešné dojčenie malo negatívny vplyv na psychickú pohodu žien. 23,12 % žien po ukončení dojčenia malo pocit, že nič nezvláda, cítili sa byť neschopnými, 21,08 % žien bolo viac precitlivených, nervóznych, v strese. Dojčeniu sa pripisuje aj psychologický význam. Je to prvý sociálny kontakt matky a dieťaťa za účasti hmatu, čuchu, chuti, sluchu, vestibulárneho aparátu (Boledovičová, 2007). Dojčené deti sú menej plačlivé, pohyblivejšie, emocionálne stabilnejšie (Tabaková, 2003). Aj keď dojčenie štartuje vzťahovú väzbu medzi matkou a dieťaťom, možno túto väzbu vytvoriť aj u žien s neúspešným dojčením. Podľa Searsa a  Searsovej (2012) aj matky, ktoré svoje dieťa kŕmia umelou výživou, môžu prežívať blízkosť svojho dieťaťa napriek tomu, že nedostávajú biochemickú podporu, ktorá prichádza dojčením. Dojčenie je len jeden zo spôsobov, ktorý pomáha nadviazať vzťah medzi matkou a dieťaťom. Neznamená to však, že matky, ktoré svoje die-

ťa nedojčia, by mali mať menej hlboký vzťah ku dieťaťu alebo by boli horšími matkami. Emocionálny aj psychologický benefit pre deti a rodičov prináša aj klokankovanie. Zabezpečuje dieťaťu pocit bezpečia, istoty, lepšiu termostabilitu. Počas klokankovania sú deti menej plačlivé, majú dlhší spokojný spánok. Zároveň zvyšuje sebavedomie matky, podporuje jej psychiku (Rybárová et  al., 2006). Ak by mohlo každé dieťa absolvovať klokankovanie hneď po narodení, vyskytovalo by sa menej problémov spôsobených stresom z odlúčenia od matky, menšie riziko prechladnutia novorodenca a tiež menej problémov s dojčením (Bergman, 2008). Zisťovali sme, ako respondentky prežívali obdobie po ukončení dojčenia. 35,89 % pociťovalo ľútosť, že svoje dieťa nemôžu dojčiť. Toto obdobie označilo ako bezproblémové 24,1 % žien a 10,76 % žien malo výčitky svedomia, že nemôžu svoje dieťa dojčiť, 9,23 % žien sa cítilo previnilo. U 7,17 % to bol pocit menejcennosti, neschopnosti, že zlyhali, 5,12 % udávalo pocit hanby pred okolím. Len 3,58 % bolo šťastných, že obdobie dojčenia majú za sebou. Niektoré

27


praxe Akce v ÚVN-VFN Praha

florence 1–2/14

Světový den boje proti dekubitům Mgr. Lucie Kubátová Chirurgická klinika 2. LF UK a ÚVN

P

21. listopadu 2013 se konal světový den „STOP dekubitům“, který vyhlásil EPUAP – Evropský poradní panel pro otázky proleženin. Ústřední vojenská nemocnice – Vojenská fakultní nemocnice se do něj zapojila mimo jiné i pořádáním akce, na které byly představeny pomůcky zabraňující vzniku proleženin (dekubitů) a vhodné doplňky stravy. Zájemci také mohli získat řadu cenných rad, jak pečovat o pacienta, u kterého již dekubity vznikly.

roblematice dekubitů se v Ústřední vojenské nemocnici – Vojenské fakultní nemocnici věnujeme již od roku 2001. Dlouhodobě zde pracuje Skupina pro sledování dekubitů, která je poradním orgánem náměstkyně ošetřovatelské péče. Členkami skupiny jsou sestry specialistky pro hojení ran a dekubitů. Provádějí školení nově nastupujícího personálu, jsou konzultantkami v hojení ran a kontrolují péči o pacienty v riziku nebo s již vzniklým dekubitem. ÚVN je zapojena do registru sběru dat v oblasti dekubitů jako indikátoru kvality ošetřovatelské péče prostřednictvím hlášení do Národního referenčního centra. Naše nemocnice byla také jako účastník řešitelského týmu zapojena do pilotního „Projektu sledování dekubitů jako indikátoru kvality ošetřovatelské péče na národní úrovni“ a spolupodílela se na vzniku metodiky sledování.

V rámci akce se zájemci mohli seznámit s řadou pomůcek, které pomáhají zabraňovat vzniku dekubitů foto: archiv autorky

30

Jednou měsíčně sestry zadávají data ze svých oddělení do Národního referenčního centra. Data zaznamenávají počty pacientů, rizika vzniku dekubitu a v případě, že pacienti již dekubit mají, i jeho lokalizaci, velikost a místo vzniku. Podle získaných a zpracovaných dat máme možnost hodnotit jednotlivá oddělení. Máme celkový přehled o počtu pacientů, počtu rizikových pacientů na jednotlivých odděleních a o stupních rizika. Dále monitorujeme, zda byl pacient s dekubitem již přijat, nebo zda dekubit vznikl v době hospitalizace. Lze sledovat vývoj jednotlivých dekubitů, jejich stupeň, rozsah a vliv naší péče na jejich zhojení. Sestry mají k dispozici tablety, díky kterým fotografují rány a dekubity a fotky ukládají do elektronické ošetřovatelské dokumentace. Vývoj ran a dekubitů je tedy patrný i díky pečlivému vedení elektronické dokumentace. Zpětně zpracováváme statistiku lokalizace dekubitů. Poskytuje nám to zpětnou vazbu o kvalitě ošetřovatelské péče. U každého pacienta je po přijetí do nemocnice proveden screening za účelem identifikace rizika vzniku dekubitů. Tento screening se opakuje vždy při změně stavu pacienta nebo v pravidelných intervalech jednou týdně. Sestra zjišťuje skóre dle stupnice Nortonové, která zahrnuje 9 oblastí (věk, schopnost spolupráce, stav pokožky, přidružená onemocnění, fyzický stav, stav vědomí, aktivita, mobilita, inkontinence). Dle výsledku zahajujeme preventivní opatření, která jsou nejúčinnějším způsobem řešení vzniku dekubitů. Sestry mají na všech odděleních možnost využití antidekubitních matrací, polohovacích pomůcek a materiálů k prevenci vzniku dekubitů (fólie na exponovaná místa, ochranné krémy, materiály vlhkého hojení ran). Nejdůležitější prevencí je kvalitní a systematická ošetřovatelská péče. Stále více rodin si bere své blízké do domácího ošetřování i za pomoci agentur domácí péče. Ne vždy si však příbuzní uvědomují náročnost péče


Akce v ÚVN-VFN Praha praxe

o ležící pacienty a pacienty s dekubity. Dekubitus většinou souvisí s celkovým stavem pacienta. Proto je velice nutná a žádoucí multidisciplinární spolupráce. Do procesu propuštění a ošetřování pacienta s dekubitem je zapojen nutriční terapeut, rehabilitační pracovník, sociální sestry a zdravotní sestry. Vždy dbáme o dokonalé a podrobné po­učení rodiny nebo popis péče agentuře. Žádoucí je řádná a dostatečná hydratace, nutrice i za pomoci nutričních doplňků, dále rehabilitace, čistota a používání vhodných antidekubitních pomůcek a materiálů na hojení ran. Jen poučený pacient nebo jeho rodina je zárukou kvalitní následné péče.

Preventivní akce měla úspěch

fota: archiv autorky

Nabídky ÚVN v rámci akce konané u příležitosti světového dne STOP dekubitům využilo na sto zájemců, kteří se s dekubitem již setkali a chtěli nějak pomoci svým blízkým. Zaujaly je ukázky správného polohování s pomocí antidekubitních pomůcek, které si mohli na místě vyzkoušet, mnohé z pomůcek bylo také možné zakoupit v prodejně zdravotnických potřeb nemocnice. Návštěvníky také zajímaly informace o výživě pacientů s dekubity, jejích preventivních účincích, správném užívání, využili i možnost nutriční doplňky ochutnat. Většina zájemců se také s povděkem informovala o použití preventivních materiálů na hojení ran nebo materiálů, které mají za úkol zhojení dekubitů. Akce měla ohlas i v řadách personálu ÚVN, protože zaměstnancům nabídla možnost seznámit se s novinkami v této oblasti. Pořadatele velký zájem příjemně překvapil, proto se rozhodli, že tuto preventivní akci uspořádají i v roce 2014. 

inzerce

28. 2.–1. 3. 2014 TOP HOTEL Praha Congress Hall Blažimská 1781/4 149 00 Praha 4

8.

Sdružení praktických lékařů ČR, Sdružení praktických lékařů pro děti a dorost ČR a Odborná společnost praktických dětských lékařů ČLS JEP si vás dovolují pozvat na 8. Kongres primární péče Z odborného programu kongresu

AKUTNÍ STAVY

Sobota 1. 3. 2014 14.00–15.30 hod. Registrační formulář, informace, program i abstrakta najdete na internetových stránkách www.splcr.cz, www.detskylekar.cz a www.ahou.cz.

spělých ní dušnosti u do

agnostika akut

Diferenciální di

Dusící se dítě v

ho ordinaci dětské

lékaře

vinky v léčbě čního rytmu - no

Poruchy srde

iologa a dětského kard šák a noční můr

MUDr. Vladimír

Koblížek Novák, CSc.

doc. MUDr. Ivan

divá

MUDr. Lucie Še

vel Vít prim. MUDr. Pa

í stra

Synkopy, denn

Akce je určena pro lékaře a sestry v primární péči a je zařazena do kreditovaného systému celoživotního vzdělávání.

31


34

florence 1–2/14

Zprávy našich partnerů / Z konferencí

Vzdělávání – dobrovolná povinnost? O tom, že zubaře se není třeba bát, se mohli přesvědčit všichni, kdo zavítali 26. listopadu loňského roku na konferenci s názvem Vzdělávání – dobrovolná povinnost?, kterou v pražském IKEM pořádala Všeobecná fakultní nemocnice v Praze (VFN) ve spolupráci s Institutem klinické a experimentální medicíny (IKEM) a Sekcí managementu ČAS.

P

Konference týkající se vzdělávání přilákala do pražského IKEM desítky účastníků foto: Profimedia

o úvodních slovech předsedkyně Sekce managementu ČAS Anny Chrzové, náměstkyně pro ošetřovatelskou péči IKEM Mgr. Martiny Šochmanové a náměstkyně pro NZP a kvalitu ve VFN v Praze Mgr. Dity Svobodové vystoupila s krátkým sdělením Bc. Zuzana Žílová, která posluchače vybídla k zastavení a zamyšlení se nad současným životem plným stresu. Pak přišla na řadu přednáška MUDr. Ladislava Korábka, CSc., MBA, z Kliniky ústní, čelistní a obličejové chirurgie VFN v Praze, která vyvolala mezi posluchači veliký ohlas a chvílemi i salvy smíchu. „Z minulosti se můžeme poučit, na budoucnost můžeme čekat, ale současnost můžeme prožívat. A současnost zubního lékařství nabízí poměrně slušné možnosti, a to především prevence,“ řekl na úvod své přednášky MUDr. Korábek. Krátce

se zastavil u historie zubního lékařství, která je neoddělitelně spjata s historií celé medicíny, pokračoval k současným moderním technolo­ giím až k budoucnosti v oblasti zubního lékařství. „Budeme čím dál víc spojovat dentální zdraví s tím všeobecným. Budeme stále víc schopni přinášet informace v tom, že když máte nemocná ústa, můžete onemocnět celkově. Víme o tom už hodně a budeme to stále zlepšovat. Také budeme schopni genetickými zásahy zajišťovat vyšší odolnost tkání a v neposlední řadě doufáme, že se zubnímu lékařství podaří více dostat do povědomí lidí třeba tím, že se budou vymoženosti moderního lékařství učit ve školách,“ řekl. Část své přednášky pak zaměřil na prevenci. „Čtyři základní pilíře se nezměnily – jsou to určitá opatření ve výživě, pravidelné návštěvy u zubaře, aby včas odhalil počínající problém, fluoridace a zubní hygiena,“ popsal. Upozornil, že cílem zubařů je, aby lidé měli zdravé zuby i dásně po celý život, aby nemuseli mít ve vyšším věku umělé zubní náhrady. „V téměř 100 % případů je to zbytečné,“ upozornil lékař s tím, že u současných seniorů, kteří o zuby přišli, za to může fakt, že v době jejich dětství a mládí nebyly známé poznatky, které máme dnes. Důležité je však podle jeho slov, aby se osvěta týkající se dentální hygieny dostala i do škol. Aby si děti už od malička osvojily správnou techniku čištění zubů, mezizubních prostor a aby se naučily o svůj chrup správně pečovat. Svou přednášku doplnil MUDr. Korábek řadou obrázků a videí, které posluchače vtipnou formou poučily i pobavily. Po krátké přestávce vystoupila s přednáškou Riziko H1N1 u kardiologických pacientů Mgr. Ilona Lálová z Komplexního kardiovaskulárního centra VFN, na niž navázal se svým sdělením Epidemio­ logická situace v ČR MUDr. Vladimír Polanecký. Během dne zazněla ještě celá řada zajímavých sdělení jako např. MRSA – bariérový ošetřovatelský režim, které přednesla Mgr. Dagmar Škochová, MBA, Mechanická podpora srdce od Bc. Lenky Halenčákové, Kojení v 21. století, přednesené Bc. Michaelou Kolářovou, či Image sestry v minulosti a dnes, které si připravila Mgr. Martina Šochmanová, MBA. Vlnu emocí vyvolala v sále Eva Smejkalová z Gynekologicko-porodnické kliniky VFN s kazuis-


ZPRÁVY NAŠICH PARTNERŮ / Z KONFERENCÍ

tikou rodiček – bezdomovkyň závislých na drogách Péče o rodičku s nesledovanou graviditou. Ženy bez domova, závislé na drogách, které k porodu přivezla ZZS přímo z ulice, byly v době příjmu pod vlivem drog a obě své děti ihned po porodu opustily. Přesto končila přednáška optimisticky, protože mateřství může být impulzem, proč s drogami skončit. I takový příběh porodní asistentka Smejkalová ve své praxi zažila.

Na závěr konference pak zazněla přednáška Petra Černého s názvem Sebeobrana – nezbytná dovednost. Na další velmi zajímavou konferenci pořádanou VFN v Praze se mohou zájemci těšit už nyní. Bude se konat 4. března 2014 ve VFN a už podle pracovního názvu „Ošetřovatelství napříč kontinenty“ bude mít hodně co nabídnout. Magda Hettnerová, redakce Florence

Pracovní podmínky zdravotníků v ČR (průzkum ČAS 2013) Česká asociace sester (ČAS) obdržela na jaře 2013 několik podnětů od zdravotníků z praxe, kteří upozorňovali na své velmi nevyhovující pracovní podmínky. Uvedené skutečnosti byly natolik závažné, že se ČAS rozhodla uspořádat anonymní dotazníkové šetření mezi zdravotníky poskytujícími přímou péči pacientům a klientům.

P

řipravili jsme online dotazník a informovali o něm potenciální respondenty. Dotazník vyplnil veliký počet zdravotníků (5935), převážně všeobecné sestry. Ačkoliv se nejedná o náhodný výběr respondentů, domníváme se, že určitá část zdravotníků považuje své pracovní podmínky za problematické a hledá cesty k jejich zlepšení. Z výsledků našeho šetření jasně vyplývá, že v mnoha případech jsou počty sester, které pracují u lůžka klienta, zcela nedostatečné vzhledem k objemu množství péče, kterou je třeba poskytnout. Na standardních odděleních se skoro všechny sestry při službě starají o nejméně 11 klientů, třetina dokonce o více než 24 klientů. Činností, které musejí u klientů vykonat, je čím dál více a doba hospitalizace se zkrátila. V následné a sociální péči se přes 80 % sester stará o více než 24 klientů. Do těchto zařízení se v současnosti dostávají stále polymorbidnější klienti a sestra je zodpovědná za rozeznání komplikací či změn zdravotního stavu klienta mezi desítkami jiných klientů. Na odděleních intenzivní péče se 48 % sester stará o 3–5 klientů ohrožených selháním vitálních funkcí, 12 % sester dokonce o ještě větší počet klientů! V otevřené otázce popsalo mnoho respondentů velké množství činností, které ve své službě vykonávají. Někteří

dokonce uváděli, že z oddělení musejí odcházet pracovat na ambulanci či odvážet klienty na sál. Aktuální ošetřovatelská náročnost klientů na oddělení není při obsazování služeb nijak zohledněna.

Udělat si přestávku? Nemožné S nedostatečným personálním obsazením souvisí velká subjektivní vyčerpanost zdravotníků. Skoro 70 % zdravotníků se po své službě cítí vždy či často velmi vyčerpáno. Pokud z důvodu nedostatku personálu slouží ještě služby navíc, jejich vyčerpanost se samozřejmě zvyšuje. Vyčerpaný zdravotník je však nebezpečný zdravotník, protože se zvyšuje riziko jeho pochybení. Do našich právních předpisů je zabudována povinná přestávka po 6 hodinách nepřetržité práce, aby si pracovník mohl odpočinout a teprve potom bezpečně pokračovat v práci. Přestávku si ale 7 % respondentů nestihne nikdy vyčerpat a 21 % to stihne pouze výjimečně. Respondenti uváděli, že to ani není reálně možné, protože jsou na noční službě na oddělení sami a nemá je kdo vystřídat. Přestávka se jim nicméně odečítá od pracovní doby. Naši respondenti opakovaně uváděli, že ve 12hodinové službě mají často problém stihnout se najíst, napít nebo si dojít na toaletu. Jestliže víme, že pracovní zatížení zdravotníků je vysoké, zajímalo nás,

zda se o své klienty stihnou starat tak dobře, jak by chtěli. 81 % zdravotníků odpovědělo, že stále či někdy to možné není! Je samozřejmé, že při vysokých počtech klientů na jednoho zdravotníka nemohou zdravotníci aktivně vyhledávat potřeby klienta a poskytovat individualizovanou, kvalitní a často ani bezpečnou péči. Dle výpovědí respondentů stihnout udělat „jen to nejnutnější“, v „nelidském pracovním tempu v klientovi nemohou vidět člověka“ a stávají se z nich „roboti bez empatie“, aby zvládli nadměrné množství práce.

Zahlceni papíry Naprostá většina respondentů (85 %) se shodla, že administrativy v jejich práci přibývá. Stejná část respondentů se domnívá, že tato administrativa není přínosná pro kvalitnější péči o klienta. Vedení zdravotnické dokumentace je nedílnou součástí práce sestry, jde však o formu této dokumentace. Jestliže je dokumentace nepřehledná, složitá a duplicitní, pak zdravotníky zdržuje. Respondenti udávali, že forma a způsob vedení ošetřovatelské dokumentace s nimi nebývá konzultována a nemají tak možnost podobu této dokumentace ovlivnit. Znepokojivě velká část respondentů (60 %) uvádí, že se svými nadřízenými spíše nemohou hovořit o svých pracov-

35


ZPRÁVY NAŠICH PARTNERŮ / Z KONFERENCÍ

florence 1–2/14

Otazníky kolem porodů vedených porodní asistentkou Dne 12. prosince 2013 vydalo Ministerstvo zdravotnictví ČR tiskovou zprávu, podle které je od 1. ledna 2014 možné rodit v českých porodnicích pouze za pomoci porodní asistentky a je také možný tzv. ambulantní porod. V návaznosti na tuto zprávu se setkáváme s řadou zavádějících informací a tvrzení, které bychom chtěly uvést na pravou míru.

třebnou míru soukromí a lékaře dále uvidí pouze v případě komplikací. Avšak registrační list tohoto výkonu předpokládá, že výkon je prováděn pod dozorem lékaře, který ženu vyšetřuje po 2–3 hodinách a je přítomen u začátku i závěru porodu. To znamená, že je nadále zachována současná praxe a ve skutečnosti k žádné zásadní změně nedošlo. Jedinou změnou je, že dle původního výkonu má být lékař u porodu přítomen 120 minut a podle nového výkonu pouze 10 minut. „Obvyklých“ 120 minut je příliš mnoho a v praxi není dodržováno. 10 minut je zase zjevně málo (pokud má lékař splnit vše, co je požadováno).

P

odle tiskové zprávy je tento způsob porodu možný, pokud jej schválí ošetřující porodník, který provede vstupní vyšetření. Ten může předat ženu do péče porodní asistentky a lékař bude nadále přivolán pouze v případě komplikací. Problémy jsou tu dva: 1. Lékař může, ale nemusí – nic jej k tomu nenutí a žádné sankce mu nehrozí. To znamená, že přetrvává diskriminace a omezování práva porodní asistentky vést fyziologický porod a práva ženy na výběr poskytovatele péče. Tvrzení, že lékař musí „vyšetřit a posoudit“, není pravdivé. Porodní asistentka je způsobilá a oprávněná samostatně, bez přítomnosti a dohledu lékaře, diagnostikovat těhotenství, provádět potřebná vyšetření a vést porod. V případě zjištění rizikových a patologických stavů je však povinna přivolat lékaře. Rozdíl má být v tom, že žena, která si přeje rodit s porodní asistentkou, má garantovánu po-

Porodní asistentka je způsobilá a oprávněná samostatně, bez přítomnosti a dohledu lékaře, diagnostikovat těhotenství, provádět potřebná vyšetření a vést porod foto: Profimedia

38

2. K novému výkonu z dílny České gynekologickoporodnické společnosti (ČGPS) máme ale i další zásadní připomínky. Celková obvyklá – čili průměrná délka výkonu (tzn. pobytu ženy na porodním sále) je 300 minut, což neodpovídá skutečnosti – porodní asistentky dobře vědí, že celková doba je podstatně delší. U porodní asistentky je dle tohoto výkonu požadována specializovaná způsobilost, i když je vedení fyziologického porodu obsaženo v její základní odborné způsobilosti – jde tedy o nesoulad v našich předpisech. Popis výkonu dále vychází z některých překonaných, nevhodných až škodlivých postupů. ČGPS stále nebere vážně doporučení Světové zdravotnické organizace WHO (ani vlastní FIGO). Někdy se u některých kolegyň setkáváme s názorem „my vést porod nechceme, protože ne­ chceme mít příslušnou zodpovědnost…“ Je nutné těmto kolegyním vysvětlit, že za svou práci, tzn. za to, co vykonají nebo nevykonají, jsou porodní asistentky (i další „nelékaři“) odpovědné již nyní. Víme přece, že v případě problémů je vždy hledána chyba nejprve u porodní asistentky, ne u lékaře. Opravdu tedy potřebujeme, aby zkušeným porodním asistentkám s mnohaletou praxí vydával pokyny, jak vést porod, začínající lékař bez specializace na gynekologii a porodnictví? V květnu 2012 předložila Česká konfederace porodních asistentek návrh výkonů pro porodní asistentky, který byl gynekology odmítnut a nebyl vůbec projednáván. Porovnání všech tří výkonů pro vedení fyziologického porodu přikládáme níže. Bc. Radmila Dorazilová, viceprezidentka ČKPA, 19. ledna 2014


servis

Praha 20 let Urologické kliniky 1. LF UK a VFN v Praze

Plzeň Český národní registr dárců dřeně

krátce INSPO 2014 představí novinky v technologiích

Plzeň / Český národní registr dárců dřeně

foto: ČNRDD

500. dobrovolný dárce z ČNRDD daroval své buňky pro záchranu života Český národní registr dárců dřeně, o. p. s. (ČNRDD), oslavil vstup do nového roku jubi­ leem. V úterý 7. ledna 2014 daroval v pořadí již 500. dárce své krvetvorné buňky k záchraně hemato-onkologického pacienta. Odběr buněk dárce rekrutujícího se z řad dobrovolníků zapsaných v ČNRDD probíhal na separátoru pod dohledem primáře hemato-onkologického oddělení FN Plzeň (HOO FN) a vedoucího lékaře ČNRDD MUDr. Pavla Jindry, Ph.D., a lékařky HOO FN Plzeň a vedoucí koordinačního centra MUDr. Jany Navrátilové. Odebrané buňky poslouží nepříbuznému neznámému pacientovi s hemato-onkologickým onemocněním. ČNRDD funguje v ČR již od roku 1992, kdy vznikl jako jedna z aktivit Nadace pro transplantace kostní dřeně na popud rodin pacientů s těžkými hemato-onkologickými nemocemi. Ke

konci minulého roku v něm bylo zapsáno celkem 44 256 potenciálních dobrovolných dárců. Více informací o ČNRDD stejně jako o možnosti stát se dárcem krvetvorných buněk naleznete na www.kostnidren.cz.

Praha / 20 let Urologické kliniky 1. LF UK a VFN v Praze

Urologie na Karlově slaví 20 let laparoskopie a poprvé v ČR s 3D systémem

Praha / Novinky v informačních a komunikačních technologiích, které usnadní život lidem s tělesným, zrakovým, sluchovým či kombinovaným postižením, dyslektikům nebo lidem po mozkové mrtvici, představí konference INSPO, která se bude konat 15. března v Kongresovém centru Praha. Již 14. ročník ojedinělé konference, kterou pořádá BMI sdružení, přinese i několik novinek, jako např. tlumočení do znakového jazyka nebo simultánní přepis mluvené řeči. Součástí bude i vyhlášení výsledků 10. ročníku literární soutěže Internet a můj handicap, v níž získá vítěz 10 tisíc korun a další dva v pořadí tablet. Program konference naleznete na www.inspo.cz. tz

Pravidelně aktualizovaný přehled vzdělávacích akcí naleznete nově na našich webových stránkách www.florence.cz v sekci Kalendář.

Již dvacet let se provádějí laparoskopické operace u dospělých pacientů na Urologické klinice 1. LF UK a VFN v Praze.

nepropásněte Trnava / 7. 2. 2014

Najnovšie trendy a výzvy európskeho výskumu v edukačných vedách Praha / 20. 2. 2014

Konference zdravotně-sociální sekce ČAS foto: archiv

„Jejich počet se neustále zvyšuje, doba operací se zkracuje a spektrum prováděných výkonů je mnohem širší. Zahrnuje jak výkony rekonstrukční (např. pyeloplastika – plastika ledvinné pánvičky), tak ablační, a to pro benigní i maligní onemocnění. Některé výkony jsou prováděny již téměř výhradně laparoskopicky (např. adrenal­ ektomie – odstranění nadledviny). Laparoskopická operativa se stala významnou součástí onko­ urologie, oboru, který se široce rozvíjí. Současně také stoupá počet laparoskopických operací u dětí s vývojovými anomáliemi močových cest,

41

Praha / 27. 2.–1. 3. 2014

39. angiologické dny


44

florence 1–2/14

historie text: Mgr. Jana Golisová, Ph.D., KNM FN Ostrava a LF Ostravská univerzita v Ostravě, fota: Profimedia

Wilhelm Röntgen (1845–1923), německý fyzik a objevitel rentgenového záření, demonstruje jeho použití

Historický vývoj ochrany zdraví před účinky ionizujícího záření recenzovaný článek

Souhrn / Ochrana zdraví před účinky ionizujícího záření prošla dlouhým a složitým vývojem. Objev rentgenového záření a přírodní radioaktivity nastartoval rychlý technický rozvoj a zejména použití ionizujícího záření v lékařství brzy prokázalo škodlivý vliv na lidské zdraví. S rostoucím využíváním zdrojů záření se současně kladl důraz na výzkum působení záření na lidský organismus, ochranu zdraví při práci, radiační ochranu, úpravu pracovních podmínek a sledování zdravotního stavu pracovníků. Výsledkem těchto snah je nastavení jednotného systému radiační ochrany, který má za cíl kvalitní ochranu zdraví pracovníků se zdroji ionizujícího záření. Klíčová slova / ochrana zdraví – ionizující záření – technický rozvoj – pracovní prostředí. Historical development of health protection against the effects of ionizing radiation Summary / The health care progress in the ionizing radiation protection underwent long and complex evolution. The discovery of X-ray and natural radioactivity started a rapid technological development. Utilizing of ionizing radiation especially in medicine showed harmful effect on human health. With increasing usage of radiation sources, higher priority was given to the examination of the radiation effect on human body, to the health protection during work and radiation protection, to the adjustment of working conditions and to the health of workers. The result of these efforts is to set the unified system of radiation protection that aims at the high quality of the health protection of workers with sources of ionizing radiation. Keywords / health care – ionizing radiation – technological development – work environment.


45

P

očátky péče o ochranu zdraví a bezpečnost při práci sahají v České republice do 80. let 19. století. Tehdy se objevily první odborné práce věnované vlivu pracovních podmínek na zdraví i praktickým návrhům na prevenci poškození zdraví. V roce 1887 začal platit zákon o úrazovém pojištění, v roce 1888 zákon o nemocenském pojištění a v roce 1889 speciální zákon o hornickém pojištění. [1] Objev paprsků X (rentgenové záření) roku 1895 C. W. Röntgenem a uranových paprsků (přírodní radioaktivity) roku 1896 H. Becquerelem znamenal počátek vědomého zacházení s ionizujícím zářením. První období po objevu rentgenového záření bylo charakterizováno rychlým technickým vývojem zejména v lékařství, kde došlo k jeho široké aplikaci. Ve spolupráci lékařů s fyziky byla již v roce 1897 provedena úspěšná rentgenová vyšetření pacientů (při expozici až dvě hodiny). Průkopníkem lékařské rentgenologie (ale i radiumterapie) v českých zemích byl především chirurg prof. R. Jedlička. První pokusy s rentgenovými lampami a koncentrovanými radioaktivními preparáty způsobily v této oblasti zdravotníkům nemalé újmy na zdraví. Během krátké doby bylo popsáno 23 případů vážného onemocnění pracovníků s rentgenovým zářením. [2, 3] Za pomoci pokusů na zvířatech byly již kolem roku 1910 známy všechny typy poškození ionizujícím zářením s výjimkou genetického. Na poznatky o poškození zdraví rychle reagovaly návrhy ochranných opatření, a to především technického charakteru. V roce 1919 byl založen Radiologický ústav v Praze, byla formulována řada mezinárodních doporučení, zejména se jednalo o vyloučení vstupu do primárního svazku, využití vzdáleností k ochraně a dostatečné dimenzování olověné ochrany. Tyto požadavky byly akcentovány i v doporučeních ICRP (International Commission on Radiological Protection) z roku 1928. Návrhy na limity záření se ale objevují až ke konci třicátých let. Vycházely především ze sledování zdravotního stavu osob užívajících zdroje gama záření v lékařství. Protože u nich nebyly pozorovány žádné klinické příznaky poškození, byly

odvozeny nejvýše přípustné dávky pro ozáření celého těla. V první polovině 20. století nastal rozvoj rentgenové diagnostiky, radioterapie rakoviny, lázeňství – radonové koupele a inhalace, objevily se pokusy o komerční využití různých léčebných specialit, kosmetických a spotřebních výrobků s příměsí radioaktivní substance. Vycházelo se z přesvědčení, že ionizující záření v malých dávkách je stimulující nebo neškodné, ve velkých dávkách zhoubné, avšak bez přesnějšího vymezení této předpokládané hranice. S rozvojem využívání ionizujícího záření rostl i počet osob vystavených jeho působení v rámci výkonu povolání. Otázkám zdraví při práci s radioaktivními látkami se v této době věnoval F. V. Novák, který mimo jiné představil a doporučil dobové ochranné pomůcky pro práci s radioaktivními zářiči a doporučil opatření v oblasti organizace radiační ochrany. [4] Český dermatolog K. Gawalowski formuloval ve své knize „Úvod do všeobecné roentgenotherapie a léčení chorob kožních roentgenem“, vydané v r. 1931, doporučení pro ochranu před rentgenovými paprsky, technické parametry zařízení a pomůcky pro práci s rentgenovým zářením, požadavek na zkrácení pracovní doby, pracovního týdne a prodloužení roční dovolené osob zaměstnaných v rentgenových a radiových odděleních. Dále pak stanovil požadavky na lokaci, prostornost, větrání, osvětlení apod. rentgenových laboratoří. V doporučení například stálo: „Nebezpečí příliš silné­ ho účinku Roentgenových a radiových paprsků lze se vyhnouti přiměřenými ochrannými opatřeními a vhodnými podmínkami pracovními. Je povinností ředitelů roentgenových laboratoří i ra­ diových oddělení, aby zaručili svému personálu takové podmínky. Ochrana musí směřovati vůči těmto známým účinkům: proti a) poškození povrchových tkání, b) poruchám vnitřních orgánů a změnám krevním.“ [5] J. Teinsinger spolu s J. Pirchanem sledovali vliv rentgenového záření na krvetvorné ústrojí na souboru českých rentgenologů a pomocného personálu. Následně, v r. 1942, publikovali článek s výsledky, který v závěru vyzval ke zřízení tuzemského dohledu nad rentgeno-

vými pracovišti a k zavedení ochranných opatření: „Mohl by se zřídit centrální závodní dohled (celkové vyšetřování, vyšetřování krevní), který by byl zatím založen na podkladě dobrovolnosti, ale především organisovaný a pravidelný, a to již mnoho znamená. Tento dohled by bylo možno z počátku zaříditi snad aspoň pro laboratoře veřejných nemocnic a ne­ mocenských pojišťoven, když už kontrola soukromých laboratoří by narážela na obtíže. Bylo by také možno obstarati si vlastní měřící přístroj (který nevyžaduje velikého nákladu) i obstarati si vhod­ ného rentgen-fysika, který by prováděl měření a hodnotil ochranná opatření. Stejně jednotně by se pak mohla řešiti otázka vhodných krytů pro lékařské laboratoře a dále otázka pracovní doby, dovolené a p.“ [6]

Význam jaderné energie vzrostl po 2. světové válce Hlubší poznatky o mechanismech účinků a jejich vztahů k ozáření jsou známy až po 2. světové válce, kdy dochází k růstu významu jaderné energie a intenzivně se pokračuje ve zkouškách jaderných zbraní. Výzkum účinků záření na organismy se zabýval identifikací poškození, kterým je třeba zabránit. Mezi ně patřilo poškození krvetvorby, zánětlivá poškození kůže, posléze i maligní procesy (zprvu šlo o leukémii) a účinky genetické. Představa o poškození zářením zastávala názor o prahovosti. Dodržování limitů ozáření bylo tedy určující a zaručující přijatelnost úrovně radiační ochrany. Dokonce ještě v roce 1956, kdy se přešlo z limitu ozáření pro celé tělo z 15 na 5 rem (cca 50 mSv/rok) roční dávky, byla tato dávka považována za bezpečnou. Účinky ionizujícího záření na člověka a ochranou před tímto zářením se profesně zabýval J. Müller, který se také stal hlavním průkopníkem oboru radiační hygieny v poválečném Československu a zároveň i jedním z předních světových odborníků v této oblasti. Výsledky výzkumných prací J. Müllera se týkaly vlivu ionizujícího záření na vznik humorálních faktorů ve vyšších organismech, brzdících buněčné dělení. [7] Byl u zrodu provádění pravidelných, popř. operativních radiačně-hygienických prohlídek, a to u diagnostických pracovišť nejméně


48

florence 1–2/14

personĂĄlnĂ­ inzerce VrchnĂ­ sestra FakultnĂ­ nemocnice Olomouc vyhlaĹĄuje vĂ˝bÄ›rovĂŠ řízenĂ­ na obsazenĂ­ vedoucĂ­ho pracovnĂ­ho mĂ­sta vrchnĂ­ sestry OtolaryngologickĂŠ kliniky. PoĹžadavky: VĹ vzdÄ›lĂĄnĂ­ oĹĄetĹ™ovatelskĂŠho smÄ›ru (bakalĂĄĹ™skĂĄ nebo magisterskĂĄ forma), specializaÄ?nĂ­ vzdÄ›lĂĄnĂ­ vĂ˝hodou, osvÄ›dÄ?enĂ­ k vĂ˝konu zdravotnickĂŠho povolĂĄnĂ­ bez odbornĂŠho dohledu dle zĂĄkona Ä?. 96/2004 Sb. v platnĂŠm znÄ›nĂ­, nejmĂŠnÄ› 5 let odbornĂŠ praxe, praxe v řídĂ­cĂ­ funkci vĂ­tĂĄna, dobrĂŠ řídĂ­cĂ­, organizaÄ?nĂ­ a komunikaÄ?nĂ­ schopnosti, zdravotnĂ­ zpĹŻsobilost a bezĂşhonnost dle zĂĄkona Ä?. 96/2004 Sb. v platnĂŠm znÄ›nĂ­, znalost prĂĄce s PC. NabĂ­zĂ­me: moĹžnost dalĹĄĂ­ho odbornĂŠho rĹŻstu, moĹžnost ubytovĂĄnĂ­ pro vzdĂĄlenĂŠ uchazeÄ?e, zamÄ›stnaneckĂŠ benefity, konkurenceschopnĂŠ finanÄ?nĂ­ ohodnocenĂ­. K pĂ­semnĂŠ Şådosti je tĹ™eba doloĹžit: fotokopie dokladĹŻ o dosaĹženĂŠ kvalifikaci, profesnĂ­ Ĺživotopis, fotokopii vĂ˝pisu z rejstříku trestĹŻ, pĂ­semnou koncepci svĂŠ prĂĄce v uvedenĂŠ funkci. SouÄ?ĂĄstĂ­ vĂ˝bÄ›rovĂŠho řízenĂ­ je absolvovĂĄnĂ­ psychologickĂ˝ch testĹŻ.

JmenovĂĄnĂ­ do funkce po uzavĹ™enĂ­ vĂ˝bÄ›rovĂŠho řízenĂ­. PĂ­semnĂŠ pĹ™ihlĂĄĹĄky do vĂ˝bÄ›rovĂŠho řízenĂ­ je tĹ™eba doruÄ?it na PersonĂĄlnĂ­ Ăşsek FNOL – Bc. Andrea LysoĹˆkovĂĄ, I. P. Pavlova 6, 775 20 Olomouc nebo e-mail: andrea.lysonkova@fnol.cz nejpozdÄ›ji do 15. Ăşnora 2014. StaniÄ?nĂ­ sestra Ăšstav hematologie a krevnĂ­ transfuze vypisuje vĂ˝bÄ›rovĂŠ řízenĂ­ na mĂ­sto staniÄ?nĂ­ sestry na standardnĂ­ lĹŻĹžkovĂŠ oddÄ›lenĂ­. KvalifikaÄ?nĂ­ pĹ™edpoklady: SZĹ , VZĹ  nebo VĹ , SV v oboru ARIP vĂ˝hodou (ev. pĂŠÄ?e o dospÄ›lĂŠ, onkologie nebo organizace a řízenĂ­), osvÄ›dÄ?enĂ­ dle zĂĄkona Ä?. 96/2004 Sb., praxe ve vedenĂ­ pracovnĂ­ skupiny, komunikaÄ?nĂ­ a organizaÄ?nĂ­ dovednosti, schopnost prĂĄce v kolektivu, vstřícnost, zodpovÄ›dnost, obÄ?anskĂĄ a morĂĄlnĂ­ bezĂşhonnost, znalost prĂĄce na PC (MS Office, NIS). NabĂ­zĂ­me: vysoce odbornou a zajĂ­mavou prĂĄci, zĂĄzemĂ­ ĹĄpiÄ?kovĂŠho pracoviĹĄtÄ› s mezinĂĄrodnĂ­m certifikĂĄtem kvality pĂŠÄ?e, modernĂ­ pracovnĂ­ prostĹ™edĂ­, příjemnĂ˝ kolektiv, odpovĂ­dajĂ­cĂ­ platovĂŠ ohodnocenĂ­,

moĹžnost dalĹĄĂ­ho vzdÄ›lĂĄvĂĄnĂ­ a dalĹĄĂ­ zamÄ›stnaneckĂŠ benefity. PĂ­semnĂŠ pĹ™ihlĂĄĹĄky (doloĹženĂŠ profesnĂ­m Ĺživotopisem, osobnĂ­m dotaznĂ­kem, kopiemi kvalifikaÄ?nĂ­ch dokladĹŻ + souhlasem s vyuĹžitĂ­m poskytnutĂ˝ch ĂşdajĹŻ pro ĂşÄ?ely vĂ˝bÄ›rovĂŠho řízenĂ­) zasĂ­lejte do 31. 3. 2014 na adresu: ĂšHKT, U Nemocnice 1, 128 20 Praha 2 – k rukĂĄm nĂĄmÄ›stkynÄ› pro oĹĄetĹ™ovatelskou pĂŠÄ?i Mgr. L. VylitovĂŠ, DiS., tel.: 221 977 419, e-mail: lucie.vylitova@uhkt.cz

CHYBĂ? VĂ M LIDI? Pro zasĂ­lĂĄnĂ­ svĂŠ personĂĄlnĂ­ inzerce vyuĹžijte naĹĄi e-mailovou adresu:

radkova.inzerce@ambitmedia.cz

angliÄ?tina inzerce

VĂĄĹĄ profesionĂĄlnĂ­ partner pro odbornĂŠ

medicĂ­nskĂŠ pĹ™eklady a tlumoÄ?enĂ­

t0ECPSOĂ?QĹźFLMBEZ t(SBmDLĂ?[QSBDPWĂ&#x2C6;OĂ&#x201C;QĹźFLMBEĆ&#x2030; t-PLBMJ[BDFTPGUXBSF BXXXTUSĂ&#x2C6;OFL t5MVNPĹ&#x2DC;FOĂ&#x201C; t.VMUJNFEJĂ&#x2C6;MOĂ&#x201C;TMVäCZ <5>  <.>  <&>JOGP!USBEVDUFSBDPN www.traductera.cz

35x80.indd 1

Influenza Influenza is an acute contagious respiratory illness transmitted by droplets. It is caused by influenza viruses A, B and C, which get through the mucous membrane in the respiratory tract. The incubation period is one to three days. Influenza activity peaks in winter period, particularly in February and March. Nurse: Good morning, Mr Harris. What troubles you? Patient: Good morning. I would like to see the doctor. I think Iâ&#x20AC;&#x2122;ve got flu. Nurse: How come? Patient: Iâ&#x20AC;&#x2122;ve had muscle ache and joint pain for a couple of days, and I had a fever yesterday. Moreover, I have a headache and a sore throat. Nurse: Have you taken any medicine? Patient: Yes, Iâ&#x20AC;&#x2122;ve had paracetamol and some sore throat lozenges and tea with honey. Nurse: It might only be a virus; people often mistake it for flu. But letâ&#x20AC;&#x2122;s see what the doctor tells you. Patient: And whatâ&#x20AC;&#x2122;s the difference? Nurse: Flu symptoms include high temperature, aching muscles and

joint pain, weariness, tiredness and loss of appetite. But it often leads to a bacterial infection that can develop into bronchitis or pneumonia, and occasionally into pleurisy (inflammation of the pleurae), or myocarditis (inflammation of the heart muscle). Patient: Oh, Iâ&#x20AC;&#x2122;d rather avoid that. Is there any way of preventing it? Nurse: One possibility of effective flu prevention is vaccination. The best time to get the flu jab is in the autumn. Patient: And isnâ&#x20AC;&#x2122;t there a risk of getting ill after being vaccinated? Iâ&#x20AC;&#x2122;ve heard a lot of people saying that they got the flu jab and got ill afterwards. Nurse: Thatâ&#x20AC;&#x2122;s nonsense. The vaccination can cause side effects: most commonly a short-term swelling or redness appears at the site of injection, or you may feel tired or experience muscle and joint pain and fever, but these side effects will disappear quickly and donâ&#x20AC;&#x2122;t require treatment. Patient: Ok. And where should I go if I decide to get the vaccination? Nurse: You should call us, because the flu vaccine is available from your GP. But

you can also check with a vaccination centre or with the department of infectious diseases at a hospital. You should pay for it yourself and you will need a further vaccine each year. Patient: Well, thank you very much for the information, nurse. Nurse: You are welcome. You can see the doctor now, sheâ&#x20AC;&#x2122;s free. SLOVNĂ? ZĂ SOBA to transmit â&#x2020;&#x2019; pĹ&#x2122;enĂĄĹĄet, ĹĄĂ­Ĺ&#x2122;it; pĹ&#x2122;edat; sdÄ&#x203A;lit; vysĂ­lat droplet â&#x2020;&#x2019; kapiÄ?ka, kapĂŠnka to peak â&#x2020;&#x2019; vrcholit, kulminovat, dosĂĄhnout maxima to trouble â&#x2020;&#x2019; trĂĄpit, zlobit; ruĹĄit how come â&#x2020;&#x2019; jak to, proÄ? moreover â&#x2020;&#x2019; navĂ­c, nadto, kromÄ&#x203A; toho lozenge â&#x2020;&#x2019; pastilka to mistake something/body for something/ body else â&#x2020;&#x2019; zamÄ&#x203A;nit nÄ&#x203A;co za nÄ&#x203A;co, splĂŠst si weariness â&#x2020;&#x2019; malĂĄtnost, Ăşnava rather â&#x2020;&#x2019; radÄ&#x203A;ji, spĂ­ĹĄe; trochu, ponÄ&#x203A;kud effective â&#x2020;&#x2019; ĂşÄ?innĂ˝, efektivnĂ­ jab â&#x2020;&#x2019; oÄ?kovĂĄnĂ­, injekce to get ill â&#x2020;&#x2019; onemocnÄ&#x203A;t afterwards â&#x2020;&#x2019; potom, potĂŠ, pozdÄ&#x203A;ji nonsense â&#x2020;&#x2019; nesmysl, hloupost swelling â&#x2020;&#x2019; otok, opuchlina, zduĹ&#x2122;enĂ­ redness â&#x2020;&#x2019; zarudnutĂ­ to require â&#x2020;&#x2019; vyĹžadovat, poĹžadovat to check with â&#x2020;&#x2019; obrĂĄtit se na

12/13/12 12:48 PM

www.florence.cz / Adresa redakce: Klicperova 604/8, 150 00 Praha 5, florence.redakce@ambitmedia.cz, tel.: +420 222 352 578 / Ĺ ĂŠfredaktorka: Magda HettnerovĂĄ, DiS.,­ e-mail: ­magda.hettnerova@ambit­media.cz / RedakÄ?nĂ­ rada: Mgr. Dana JurĂĄskovĂĄ,  Ph.D.,  MBA, pĹ&#x2122;edsedkynÄ&#x203A;, Mgr. Hana SvobodovĂĄ, Mgr. Lenka GutovĂĄ, MBA, Mgr. Galina VavruĹĄkovĂĄ, Bc. VladÄ&#x203A;na HomolkovĂĄ, Bc. Tamara StarnovskĂĄ, Mgr. Ivana KirchnerovĂĄ, RNDr. Romana MrĂĄzovĂĄ, Ph.D. / GrafickĂĄ Ăşprava: Josef Gabriel, Karel ZahradnĂ­k / Vydavatel: Ambit Media, a. s., www.ambitmedia.cz / Ĺ&#x2DC;editel vydavatelstvĂ­: RNDr. Martin SlavĂ­k / Ĺ ĂŠfredaktor zdravotnickĂ˝ch titulĹŻ: Jan KulhavĂ˝, e-mail: jan.kulhavy@ambitmedia.cz / Marketing: Mgr. Julie LangerovĂĄ, DiS., gsm.: +420 725 826 434, e-mail: julie.langerova@ambitmedia.cz / Obchod: Alexandra ManovĂĄ, tel.: +420  724  811  983, e-mail: alexandra.manova@ambitmedia.cz, Josef0-0-0-75 MĂźller, tel.: + 420 730 169 422, e-mail: josef.muller@ambitmedia.cz / PersoOranĹžovĂĄ: CMYK 0-72-100-0 OranĹžovĂĄ: PMS 021 Ĺ edĂĄ: CMYK Ĺ edĂĄ: CMYK 0-0-0-75 Ĺ edĂĄ: PMS 7545 nĂĄlnĂ­ inzerce: fax: +420 222 352 573, e-mail: radkova.inzerce@ambitmedia.cz / Tisk: AHOMI, s. r. o., U LouĹže 579, 250 67 Klecany / PĹ&#x2122;edplatnĂŠ: Ä&#x152;R: POSTSERVIS, oddÄ&#x203A;lenĂ­ pĹ&#x2122;edplatnĂŠho, PodÄ&#x203A;bradskĂĄ 39, 190 00 Praha 9, fax: 284 011 847, predplatne@ambitmedia.cz, infolinka 800 300 302, www.periodik.cz; SK: Mediaprint Kapa - ­Pressegrosso, a.s., oddelenie inej formy predaja, VajnorskĂĄ 137, 831 04 Bratislava, tel. +421 244 458 821, fax +421 244 458 819, predplatne@abompkapa.sk / Cena vĂ˝tisku: 60 KÄ?, roÄ?nĂ­ pĹ&#x2122;edplatnĂŠ: 570 KÄ? / 31,90 eur / Ä&#x152;asopis vychĂĄzĂ­ 10krĂĄt roÄ?nÄ&#x203A; (v lednu a v Ä?ervenci vychĂĄzĂ­ dvojÄ?Ă­slo) / Registrace: MK Ä&#x152;R-E 16134, ISSN 1801-464X / PĹ&#x2122;etisk a jakĂŠkoliv ĹĄĂ­Ĺ&#x2122;enĂ­ je povoleno pouze se souhlasem vydavatele. NevyŞådanĂŠ pĹ&#x2122;Ă­spÄ&#x203A;vky se nevracejĂ­. Redakce neodpovĂ­dĂĄ za jazykovou sprĂĄvnost inzerĂĄtĹŻ. / Copyright Š Ambit Media, a. s., 2013


www.hypokramed.cz


Účinná prevence proleženin Aktivní matrace Virtuoso Dekubity nejčastěji postihují imobilní pacienty, zejména pacienty s podporou životně důležitých funkcí na JIP, seniory a předčasně narozené děti v inkubátorech. Představují pro ně bolestivou a omezující komplikaci, která brání v progresu léčby a může vést až k ohrožení života. Proto je výhodových případech použít kvalitní antidekubitní mat né v rizikových matraci.

KONCEPT NULOVÉHO TLAKU Vrchní vrstva matrace je rozdělena do segmentů po třech vzduchových celách. Léčebného a preventivního účinku je dosaženo tak, že vždy jedna ze tří sousedních cel je prázdná a vytváří tak podmínky pro správné prokrvení rizikových partií, přičemž tělo pacienta má po celou dobu potřebnou oporu.

CYKLUS 7,5 MINUTY

VIRTUOSO O Unikátní kombinaci funkčních vlastností a naprosto nová řešení poskytuje aktivní systém Virtusoso. Matraci Virtuoso konstrukčně tvoří dvě vrstvy vzduchových komor (cel), spodní statická a vrchní pracující na principu střídání nulového tlaku. V intervalu 7,5 minuty se střídavě vyfukuje vždy jeden ze tří sousedních aktivních vzduchových válců.

Střídání nulového tlaku v jedné ze tří sousedících cel matrace Virtuoso probíhá v 7,5minutovém cyk7,5 min. lu. Celý cyklus se opakuje nepřetržitě, 24 hodin denně. 7,5minutový časový interval odpovídá přirozeným pohybům spícího člověka, který změní svoji polohu 8krát během jedné hodiny.

LINET spol. s r. o., Želevčice 5, 274 01 Slaný, Česká republika tel.: +420 312 576 400, fax: +420 312 522 668, e-mail: obchodcr @ linet.cz, www.linet.cz

Florence 1,2-14  

Odborný časopis pro ošetřovatelství a ostatní zdravotnické profese

Read more
Read more
Similar to
Popular now
Just for you