Page 1

9 771213 839008

04

04

duben 2013

87

95 Kč / 4,50 ¤

Rudolf Koppitz v Brně 28 / Rozhovor s Federicem Díazem 36 / Nákupy regionálních galerií 10 /


art + antiques

110. večerná aukcia 23. apríl 2013 o 19:00

Predaukčná výstava: 17. - 22. 4. 2013 Aukčná spoločnosť SOGA Panská 4, Bratislava www.soga.sk

IMRO WEINER-KRÁL (1901 - 1978): Sen. Okolo 1938 - 42. Olej na plátne.

88


editorial /

Krádeže z muzeí

Vídeňské Kunsthistorisches Museum začátkem března po deseti letech znovuotevřelo kunstkomoru, kolekci uměleckého řemesla, soch a kuriozit budovanou několika generacemi habsburských panovníků. Pro veřejnost byla uzavřena od května 2003, kdy z její expozice zmizela slavná Slánka od Benvenuta Celliniho. Bezprostředně po krádeži se spekulovalo o tom, že jde o práci na objednávku, neboť se jedná o natolik unikátní a známou věc, že je neprodejná. Po třech letech se ukázalo, že vše bylo jinak. Lupič, jemuž už byli vyšetřovatelé na stopě, se v lednu 2006 přišel sám přihlásit na policii. Za Slánku se nejdříve snažil získat výkupné od pojišťovny, pak ji zkoušel prodat a nakonec ji zakopal v lese asi patnáct kilometrů od hranic s Českou republikou. Nešlo o nikterak sofistikovaný zločin, jen o zoufalce, který využil příležitosti a nedokonalého zabezpečení muzea. Do expozice se dostal po lešení a i když alarm spustil, ostraha na něj nereagovala, protože se domnívala, že jde jen o další planý poplach způsobený špatným nastavením elektronických čidel. Systém vypnula a když jej znovu spustila, vše se zdálo být v pořádku. Až ráno hlídači zjistili, že v expozici chybí nejslavnější kus sbírky. Nejnovější loupež z muzea se odehrála v pátek 22. března v muzeu Van Bommel van Dam v holandském městě Venlo. Lupiči před pátou hodinou ráno vylomili vstupní dveře a z výstavy sbírky Thea Manderse zaměřené na autory skupiny Zero, fundamentální malbu a minimalismus ukradli tři reliéfy od Jana Schoonhovena a jeden obraz od českého malíře Tomáše Rajlicha, zakládajícího člena Klubu konkretistů, který do Nizozemí v roce 1969 emigroval. „V Česku moje věci nikoho nezajímají a v Holandskou mě dokonce kradou. Musel to být nějaký zloděj-intelektuál,“ vtipkuje o krádeži Tomáš Rajlich, který se před pár lety přestěhoval zpátky do České republiky a dnes má svůj ateliér v pražských Holešovicích. Krádeže z muzeí jsou skoro stejně staré jako muzea samotná a asi nikdy neustanou. Úspěšnost policie při jejich objasňování je však vysoká a většina děl se po čase v pořádku vrátí. Sběrateli Theo Mandersovi tak můžeme jedině přát, aby nalezení ukradených obrazů trvalo kratší dobu, než tomu bylo v případě Celliniho Slánky. Jan Skřivánek

Obsah

04

> Chladné pohlednice z pohraničí 5 / depeše > Pozdrav z Rotterdamu 2 / úhel

Ondřej Váša

Marek Prokůpek

6 / zprávy 10 / výstava

> Rudolf Koppitz

Petra Medříková

17 / aukce 23 / na trhu

> Toyen 26 / portfolio > Andrej Dúbravský Radek Wohlmuth 28 / rozhovor > Federico Díaz Jan Skřivánek, Johanka Lomová 36 / téma > Akvizice galerií Marcela Chmelařová 42 / k věci > Plastici a spol. Marcela Chmelařová

Lenka Bučilová

45 / staveniště 46 / architektura

> Baťova města

Petra Hlaváčková

50 / design

> Geneze designu nábytku

Ladislav Zikmund-Lender

55 / nové knihy 56 / knižní recenze Josef Ledvina

> Dynamismus

> TEFAF 2013 64 / zahraniční výstava > Franz West Lucie Drdová 67 / manuál > Lekce 48. Coffee Turn Ondřej Chrobák 68 / recenze > H. Demartini, K. Wodiczko, P. Sceranková Jan Wollner, Radek Wohlmuth, Josef Ledvina 75 / mikro > Cena Jindřicha Chalupeckého Radek Wohlmut 80 / na východ > Díl 13. Sklo Dušan Buran 84 / komiks > Dašek & Jadrný 52 / antiques

Hana Šimonová, Miroslav Zíka, Michal Šimek

Monstrkabaret Freda Brunolda

obálka

>

RUDOLF KOPP I T Z: RO T T ERDAM / kolem 1910

bromolejový tisk / 30,4 × 25 cm / Photoinstitut Bonartes

Aplikace Kiosk Navigator

Vydává: Ambit Media, a. s., IČ: 27422160 / Adresa redakce: Klicperova 604/8, 150 00 Praha 5; tel: +420 222 352 570, fax: +420 222 352 572, redakce@artantiques.cz / Šéfredaktor: Jan Skřivánek Redaktoři: Pepa Ledvina, Johanka Lomová, Radek Wohlmuth / Obchodní ředitelka: Světlana Haruštiaková, 604 931 471, harustiakova@artantiques.cz / Account manager: Jiří Lacina, 725 015 381, jiri.lacina@ambitmedia.cz / Marketing: Julie Langerová, 222 352 575, julie.langerova@ambitmedia.cz / Design: Robert V. Novák / Grafická úprava: Jožka Gabriel, Karel Zahradník / Na přípravě čísla se podíleli: Džian Baban, Lenka Bučilová, Dušan Buran, Lucie Drdová, Petra Hlaváčková, Marcela Chmelařova, Ondřej Chrobák, Vojtěch Mašek, Petra Medříková, Marek Prokůpek, Jan Šiller, Michal Šimek, Hana Šimonová, Ondřej Váša, Jan Wollner, Miroslav Zíka, Ladislav Zikmund-Lender / Tisk: Dekameron CZ s r. o., Růžová 148/5, 664 91 Ivančice / Distribuce: Společnosti PNS, a.s., Kosmas.cz / Vlastní distribuce ve vybraných galeriích v ČR: 222 352 579; redakce@artantiques.cz / Předplatné: Postservis, Poděbradská 39, 190 00 Praha 9, tel: 800 300 302, predplatne@ ambitmedia.cz, www.artantiques.cz / Předplatné v SR: Mediaprint-Kapa Pressegrosso, a.s.; oddelenie inej formy predaja; P. O. BOX 183, Vajnorská 137, 830 00 Bratislava 3; +421 244 458 821; predplatne@abompkapa.sk / Registrace: MK ČR: E13654 / ISSN 1213-8398 / Vychází s podporou Ministerstva kultury ČR / Periodicita: Měsíčník. Toto číslo vychází 8. dubna 2013. Veškerá práva vyhrazena. / www.artcasopis.cz


10

výstava

art + antiques

Letadla, akty, venkované Rudolf Koppitz v Moravské galerii text: Petra Medříková Autorka je kurátorkou fotografické sbírky Moravské galerie v Brně.

Ve 20. a 30. letech vystavoval Rudolf Koppitz po celém světě a rozhodujícím způsobem ovlivňoval fotografický styl v Rakousku. V poválečném období se ale jeho tvorba ocitla ve stínu nově doceňované avantgardy a postupně upadla do zapomenutí. Aktuální výstava v Moravské galerii v Brně, kterou připravila rakouská historička fotografie Monika Faber, je první rozsáhlejší přehlídkou Koppitzova díla u nás.

Rudolf Koppitz se narodil 3. ledna 1884 ve Skrbovicích (tehdy Schreiberseifen) u Bruntálu (tehdy Freudenthal) v Rakouském Slezsku (dnes Česká republika) v evangelické, německy hovořící rodině. Pocházel z chudé tkalcovské rodiny, měl šest sourozenců, ale čtyři zemřeli už v dětském věku. Rodiče si přáli, aby se stal také tkalcem, ale Koppitz vstoupil do učení k ateliérovému fotografovi Robertu Rotterovi v Bruntále. Závěrečnou zkoušku vykonal roku 1901. Krátce pak pracoval v Opavě u fotografa Floriana Gödela, odtud přesídlil do Brna na místo retušéra pozitivů a negativů v uznávaném ateliéru Carla Pietznera. Zde se mohl seznámit s chodem velkého a úspěšného podniku. Pietzner, specializovaný zejména na portréty, měl množství filiálek nejen ve městech rakousko-uherské monarchie, ale i po celé Evropě, v Berlíně, Moskvě, Petrohradě nebo ve Varšavě. V září roku 1904 musel Koppitz nastoupit povinnou tříletou vojenskou službu. Během následujících několika let střídal krátkodobé pracovní pobyty v různých fotografických ateliérech na mnoha místech monarchie – například u Ferdinanda Strackeho v Liberci,

v ateliéru Mathaus v Meranu nebo opět u Floriana Gödela v Opavě. Poté na rok odešel pracovat do Drážďan, do firmy zabývající se výrobou nepravých briliantů.

Zpátky do školy Roku 1912 se Koppitz vrátil do Vídně, rozhodnutý k zásadnímu kroku: zanechá práce a přihlásí se ke studiu na c. k. Grafickém vzdělávacím a výzkumném ústavu (k. k. Graphische Lehr- und Versuchsanstalt). Jako student pobyl na Grafickém ústavu pouhý rok, poté zde byl zaměstnán (zřejmě s přihlédnutím k jeho bohaté praxi) jako asistent pro portrétní fotografii, krajinářskou fotografii a retuše. Při svém studiu se setkal s mnoha budoucími významnými fotografy – v té době zde studovali například Anton Josef Trčka, Grete Kolli-

S T U D I E P O H Y B U / 1925 / bromolejotisk / 27,5 × 20,6 cm / Photoinstitut Bonartes


11


16

inzerce

art + antiques

40 56&42F-61256> &70@/*(.H(,3C*)0@6G 7'*1 7.(*    2),2)-1 7.=1>)G0%*:7/& /-1.9 (412

E B D ""D"D% <-1&*.-1+)91&56-*-1+*4&-&1/21+  A 

%"? !"DE? -56464-369(,77)8>.&# 4&1(-*-02+*532=;6*. 562/

"%!E$ B*:'&8*5/2128-1@/&1)49  562/

9ë=1$01e2%5$=<67$52æ,71267, ä3(5.<80Ď/(&.e $6%Ď5$7(/6.e3ġ('0Ď7<

111. AUKCE 92675$9Ď vz{yh}hêÀêulk slꢨ­ê¤­ê¢ª¡£ê ’‡ê¡¡‹’‡±êo’—ˆêi•Œ’‘Œ±êz—’‡’‘B꘏Œ†ˆ­ ê†ˆŽ’™>‹’ê“’:—˜ê—>?d꣪ªê“’’WˆŽê „d„ˆ‘U†‹ê‡’ê—>—’ꄘŽ†ˆêˆê¡ªªê“’’WˆŽê ‘„…Bˆ‘’ê™ê•5†Œê˜‘ŒŽ5—‘B‹’ê“•’‡ˆˆê ˜?ˆ†ŽU†‹ê‡?êê„ˆ—Ž˜êtŒ‘Œ–—ˆ•–—™„ê „‹•„‘Œ:‘B†‹ê™?†Bêy±ê™êd„‡?ê“dB“„‡Sꍇˆê ’ꘐ?ˆ†Ž5ê‡B„±êŽ—ˆ•5ꅜ„êB–Ž5‘„ê“•’ê t}ê“dB’ꒇꘐ?†S­êt‘’‹5êê—?†‹—’ê ‡?ê‡’‘ˆ‡5™‘„ꝇ’…Œ„ꄐ…„–5‡œê:Œê Ž’‘˜5—œêyꓒꆈ>ê–™?—?­

}­ê}•…’™5¾r’—•…’™5±ê’ˆ±ê§ªêÑꡪª†±ê™œ™­ê†ˆ‘„ê¥êªªªêr:êÀê“S™’‡‘?ꘐB–—?‘’ꑄꝄ–—˜“Œ—ˆ–Ž>ê Rd„‡?Ꙉê~„–‹Œ‘Š—’‘˜±ê|zh

}Oˆ†‹‘œê“’’WŽœê…˜‡’˜ê“˜…ŒŽ’™5‘œê‘„ꌑ—ˆ•‘ˆ—’™U†‹ê–—•5‘Ž5†‹êššš­„˜Ž†‘Œ‡˜­†­êp‘‰’•„†ˆê•’™‘?Wꑄꌑ‰’Í„˜Ž†‘Œ‡˜­†ê„ꑄꦪ¢ê§¥¥ê¥©¤­ 65'(ÿ1Ď9É6=9(0(.Ôÿ$67,1$7e729ë-,0(ÿ1e$8.&,$$$²$17,.9,7<$57$8.&(²1(-9Ď7äÌ32ÿ(75($/,=29$1ë&+$8.&Ì2%5$=ĩ$80Ď1Ì9ÿ5

www.aukcnidum.cz, info@aukcnidum.cz


aukce

17

A L F O N S M U C H A : Z AV E D E N Í S L O VA N S K É L I T U R G I E N A V E L K É M O R AV Ě

V O J T Ě C H E R D É LY I : K R A J I N A S Ř E K O U

olej a tempera na plátně / 63 × 95 cm / cena: 4 800 000 Kč

olej na plátně / 135 × 110 cm / cena: 1 020 000 Kč

Rekordní Mucha Praha – První aukce společnosti Dorotheum v roce 2013, zaměřená tentokrát výhradně na výtvarné umění, vynesla 24,1 milionu korun*. Nového majitele našla polovina z tří set nabízených položek. Za více než milion korun se prodaly 3 obrazy, hranici sta tisíc korun překonalo 16 dalších děl. Titulní dílem aukce byla malířská studie Alfonse Muchy k jednomu z obrazů Slovanské epopeje. Metrové plátno Zavedení slovanské liturgie na Velké Moravě se z vyvolávací ceny 2,28 milionu dostalo až na 4,8 milionu korun. Dosažená cena předchozí Muchův aukční rekord překonala o 1,8 milionu korun. Autorův mezinárodní cenový rekord dál drží jiná studie k Slovanské epopeji, obraz Zrušení nevolnictví na Rusi, který byl v dubnu 2006 v New Yorku vydražen v přepočtu za 33,8 milionu korun. Obraz byl tehdy dražen v kolekci ruského umění a jeho vysoká cena se z velké části odvíjí od zobrazeného námětu. Nejdražším dílem aukce Dorothea se ostatně také stal obraz ruského autora. Salónní akt Zrození Afrodity od Konstantina Makovského, jednoho z výrazných představitelů ruského malířství 19. století, se vyšplhal z 1,44 na 10,2 milionu korun, a stal se tak druhým nejdražším dílem ruského umění prodaným na aukci v Česku. „Jde o dílo ruského autora, který u nás není tak známý,

nicméně pro jeho krajany představuje obraz opravdový skvost. Dražilo celkem třináct zahraničních zájemců a jeden z nich se stal po napínavém boji novým majitelem,“ komentuje dosažený výsledek ředitelka aukční síně Mária Gálová. K O N S TA N T I N M A K O V S K I J : Z R O Z E N Í A F R O D I T Y olej na plátně / 112 × 50 cm / cena: 10 200 000 Kč

* Není-li uvedeno jinak, jsou všechny ceny včetně aukční provize, která se pohybuje od 15 do 25 % ceny dosažené v sále.

Třetí milionovou položkou se stala krajina od slovenského malíře Vojtěcha Erdélyiho. Barevně výrazná Krajina s řekou se dostala z 216 tisíc na 1,02 milionu korun. Jde o druhou nejvyšší cenu za dílo tohoto autora dosaženou v aukci. Menší Erdélyiho zátiší na kartonu se vzápětí prodalo za 264 tisíc korun, víc jak trojnásobek minimálního podání. Za 288 tisíc korun se prodal ještě obraz Kopáčky od dalšího slovenského autora, Antona Jasusche. Z české moderny se nejdráže prodal obraz V kavárně od Karla Černého, který se dostal z 432 na 780 tisíc korun. Z dalších zajímavých prodejů jmenujme klasicizující Noční krajinu s antickým chrámem od Františka X. Procházky (456 tisíc), krajinu Motiv z Tyrol od Julia Mařáka (408 tisíc), obraz Odpočinek od Jakuba Obrovského (216 tisíc) nebo zátiší Růžová azalka od Otakara Lebedy (168 tisíc korun). Mezi pracemi na papíře dosahovaly nejvyšších cen kvaše Ladislava Sutnara a grafiky Vladimíra Boudníka. Drobný Sutnarův kvaš Venus / On the Marquee se prodal za 144 tisíc, další dvě Venuše pak za 54 a 96 tisíc korun. Dvě z Boudníkových grafik z poloviny 60. let byly draženy za 43 a 54 tisíc korun. Za slušných 38 tisíc korun se prodala fotografie Kola od Josefa Sudka. Bez kupce naopak zůstal soubor 17 grafik k Písni písní od Františka Kupky, který byl nabízen za 336 tisíc korun. Z nevydražených obrazů byl největším zklamáním neúspěch Pohledu na Okoř od Antonína Hudečka, který byl nabízen za 1,08 milionu korun. / js


18

aukce

Výprodej Balcarovy grafiky Praha – Jádrem aukce společnosti Prague Auctions, která se uskutečnila v neděli 17. března, byla kolekce grafik Jiřího Balcara z umělcovy pozůstalosti (viz článek v rubrice na trhu v minulém čísle). Nabízeno bylo celkem 283 Balcarových suchých jehel, litografií a leptů a dvě desítky obrazů a maleb na papíře. Vedle toho bylo draženo dalších 180 položek, především děl poválečného a současného umění. Celá aukce vynesla 7,8 milionu korun a nového majitele našlo 70 procent položek. Z Balcarových grafik se prodaly víc než tři čtvrtiny. Nejdráže známý ženský portrét „X“ z roku 1967, který se vyšplhal na 56 tisíc korun, což je o 18 tisíc víc než byl dosavadní autorův aukční rekord v této kategorii. Grafika Odpolední káva z téhož roku, kterou jsme měli v červnu 2011 na obálce, se prodala za necelých 34 tisíc korun. Za částky nad 25 tisíc korun byly dohromady vydraženy dvě desítky grafik, průměrná cena nicméně vychází na rovných deset tisíc korun. Z ostatních nabízených děl se nejdráže prodal obraz Jiřího Sopka Zrcadlení, který našel kupce za vyvolávací cenu 412 tisíc korun. Za více než sto tisíc korun byla vydra-

J I Ř Í B A L C A R : „ X “ / 1967 / suchá jehla, lept na papíře / 49,5 × 32,2 cm / cena: 56 250 Kč

art + antiques žena ještě díla Václava Boštíka, Oty Janečka, Václava Jíry, Michaela Rittsteina, Jaroslava Róny a Josefa Žáčka. Nejvýraznější nárůst zaznamenal Rónův obraz Vražda v parku z roku 1982. Ze startovacích 162 tisíc se dostal až na částku 250 tisíc korun. / js

(150 tisíc) a sošku Bugatka od Bedřicha Štefana (168 tisíc korun.) Součástí dražené kolekce bylo opět i několik děl zahraničního umění, kupce však našel pouze obraz Ostrov na obzoru od Alekseie von Hansen, a to za vyvolávací cenu 684 tisíc korun. Na obálku katalogu galerie vybrala raný abstraktní Obraz od Adrieny Šimotové z roku 1965. Nový majitel jej získal za minimální podání 336 tisíc korun. Po úspěšné premiéře v prosinci aukční síň do své nabídky znovu zařadila jeden obraz od osmatřicetiletého Lubomíra Typlta, rozměrné malba Něco se hledá z roku 2011 se prodala za vyvolávací cenu 186 tisíc korun. / js

Brožík, Čapek a sklo

A D R I E N A Š I M O T O VÁ : O B R A Z ( B E Z N Á Z V U ) / 1965 olej a tempera sololit / 38,5 × 35 cm / cena: 336 000 Kč

Od bibliofilií po současnost Praha – Nejdražším dílem březnové aukce Galerie Pictura, která se uskutečnila ve čtvrtek 21. března večer, se stal obraz Kamila Lhotáka Závodiště z roku 1944, který se prodal s téměř půl milionovým nárůstem za 1,2 milionu korun. Za více než milion korun byl vydražen ještě obraz Někde na Žluté řece od Zdeňka Sklenáře. Stylizovaná krajina z roku 1956 se prodala za 1,02 milionu korun, o sto tisíc výš než kolik bylo minimální podání. Celkový obrat aukce byl 7,3 milionu korun při úspěšnosti 34 procent. Za více než sto tisíc korun bylo vydraženo 11 děl, většina z nich za vyvolávací ceny. Mezi nejzajímavější položky aukce patřila kolekce několika autorských knih a volných grafik od Josefa Váchala. Nejvíce se bojovalo o knihu Dokonalá magie budoucnosti z roku 1922, který se dostala z 360 na 480 tisíc korun. Krvavý román se prodal za 408 tisíc a Vidění sedmera dnů a planet za 120 tisíc korun. Z dalších zajímavých děl zmiňme obrazy Nad dopisem od Emila Orlika a Divoká zahrada od Bedřicha Havránka

Praha – První letošní aukce společnosti Meissner-Neumann, která se konala v neděli 24. března, vynesla téměř 19 milionů korun. Nabízeno na ní bylo čtyři sta uměleckých děl a starožitností, nového majitele našlo 60 procent z nich. Nejdražším položkou aukce se stal titulní obraz katalogu (společnost se od letoška rozloučila se svým tradičním knižním formátem katalogů), drobné zátiší od Josefa Čapka z počátku 20. let, které se prodalo za vyvolávací cenu 2,34 milionu korun. Za více než milion korun se dohromady prodaly 4 obrazy, statisícovou hranici překonalo dalších 23 děl. Vedle Čapka byla za více než milion korun dražena ještě díla Václava Brožíka, Antonína Hudečka a Otakara Kubína. Částka 2,1 milionu korun za Brožíkův obraz Politikáři na vsi je druhou nejvyšší aukční cenou za dílo tohoto autora. Žánrový dobový výjev, který Brožík namaloval v roce 1886, je jedním z malířových nejzajímavějších děl nabízených v posledních letech v aukci. „Neznali jsme ho dosud co tvůrce obrazu „moderního“ genru, a těší nás, že můžeme se čtenářstvem svým sděliti jeho první práci dotčeného druhu,“ cituje aukční katalog z dobové recenze v časopisu Zlatá Praha. Díla Antonína Hudečka a Otakara Kubína se prodala za 2,16 a 1,32 milionu korun. Na trh se vrátila po pouhých třech letech a své minulé výsledky shodně překonala o 60 tisíc korun.


19

Aukční dům Galerie Art Praha Přední Aukční síň a galerie České republiky stále přijímá obrazy do Exkluzivní aukce 11. 5. 2013 v hotelu Hilton. NEJVYŠŠÍ CENY, TRADICE, SERIÓZNOST

Jan Bauch: Kristus na hoře Olivetské / 1945 dosažená cena: 1 155 000 Kč

Jindřich Štyrský: Hlava, která myslí / 1934 dosažená cena: 11 055 000 Kč

Václav Špála: Zátiší s ovocem / 1934 dosažená cena: 2 880 000 Kč

Josef Čapek: Cikáni / 1937 dosažená cena: 3 600 000 Kč

Aukční dům Galerie Art Praha, Praha 1, Staroměstské náměstí 20/548 tel.: 224 211 087, fax: 224 211 087, mobil: 776 666 638, 602 233 723 E-mail: g.art@volny.cz, neubert@cbox.cz otevřeno: denně 10,30–18,30 hod, kromě neděle

www.galerieartpraha.cz


20

aukce

art + antiques

ČTĚTE ART+ Mecenáš př ikr ytý havelokem Několik vzpomínek na svérázného sběratele Františka Kretze, národopisce, redaktora Slováckých novin a prvního ředitele muzea v Uherském Hradišti. Jeho sběratelská vášeň byla pověstná, patřil k prvním objevitelům a propagátorům kvalit lidového umění u nás. Řada jeho akvizic je dnes v Moravské galerii, jeho kolekce holíčské fajánse a kameniny zde měla před dvěma lety výstavu. VÁ C L AV B R O Ž Í K : P O L I T I K Á Ř I N A V S I / 1886 olej na dřevěné desce / 94 × 130 cm / cena: 2 100 000 Kč

Za vysoké částky byly rovněž draženy dvě drobné krajiny od Antonína Slavíčka (900 tisíc) a Jindřicha Pruchy (696 tisíc korun). V obou případech šlo o vyvolávací ceny. Nárůst o sto tisíc na konečných 528 tisíc korun zaznamenala olejová skica Kapří rybník od Antonína Chittusiho, která byla loni vystavena na autorově výstavě v Pardubicích. Úspěchem je rovněž cena 384 tisíc za abstraktní akvarel Kapky světla od Josefa Šímy, 360 tisíc za miniaturu Před městskou branou od Norberta Grunda, 252 tisíc za lavírovanou kresbu Siesta v kavárně od Luďka Marolda nebo 132 tisíc za kresbu U lesní tůně od Julia Mařáka.

P O H Á R / Harrachovská sklárna, 1807 / značeno Joh. Pohl sklo čiré, bezbarvé / výška 15 cm / cena: 120 000 Kč

Novým autorským aukčním rekordem je cena 300 tisíc korun za obraz Nábřeží s koňskými povozy od Viktora Barvitia. Obraz z roku 1867 se prodal za vyvolávací cenu, žádné srovnatelné dílo se však dosud v aukci neobjevilo. Své dosavadní aukční maximum o necelých 30 tisíc překonal také Gustav Macoun, když se jeho pražská veduta Linhartský plácek prodala za vyvolávací cenu 222 tisíc korun. Z dalších zajímavých prodejů je možné zmínit ženský portrét od ruského malíře Bogdanov-Bělského (324 tisíc), obraz Podvečer od Ladislava Mednyánszkého (120 tisíc) nebo dvojici olejů od Zdeňka Buriana (78 a 90 tisíc). Dva zajímavé prodeje se realizovaly také v kategorii soch. Štursovo Melancholické děvče, 45 cm vysoká soška z bílého mramoru, se prodalo za 204 tisíc a Gutfreundův Námořník s dívkou na klíně za 324 tisíc korun. Mezi starožitnostmi nejvyšší ceny dosáhl broušený pohár z počátku 19. století, výrobek Harrachovské sklárny, který se z vyvolávací ceny necelých 16 tisíc dostal až na částku 120 tisíc korun. Za poměrně vysoké ceny se dále prodala porcelánová figurka šlechtického páru z konce 18. století (90 tisíc), broušený podnos pro sedarovou večeři o svátku Pesah (84 tisíc) nebo dva stříbrné svícny z poloviny 19. století (48 tisíc korun). Ze šperků se nejdráže prodaly platinový prsten s briliantem o váze 2,40 ct (228 tisíc) a zlatý náramek s mincemi a pečetítkem (108 tisíc korun). / js

Funke, Sudek, Dr tikol a Rössler Počátkem dubna jde v New Yorku do dražby jedna z nejzajímavějších soukromých kolekcí moderní fotografie. Mezi sedmi desítkami prací z let 1900 až 1925 jsou i snímky našich fotografů: Funkeho, Drtikola, Sudka, Rösslera. Nejvýše je oceněna abstraktní kompozice Jaroslava Funkeho z poloviny 20. let, horní hranice odhadu je stanovena na 250 tisíc dolarů. Emil Filla v New Yorku Na březnové aukci moderny a ruského umění v newyorské pobočce Sotheby’s prošlo pod katalogovým číslem 61 jedno z nejlepších poválečných zátiší Emila Filly, srovnatelné se na žádné z domácích aukcí v posledních letech neobjevilo. Nový majitel za ně zaplatil 72 tisíc dolarů. Provenienční historie tohoto díla směřuje pochopitelně do Čech, jeho majitelem byl někdo z poválečných emigrantů. Zdeněk Burian soukromý Jules Vernes, Jack London, Karel May jak je (ne)znáte: Výběr toho nejzajímavějšího z vytříbené soukromé sbírky předválečných ilustračních kvašů a olejových obálek Zdeňka Buriana, vystavené minulý měsíc v Obecním domě, s osobitým komentářem majitele kolekce. www.artplus.cz


inzerce

21

  .,",/0   , %,#



Carlton Hotel



  

     

www.artinvest.sk !)5-&!  !2,1.(6 30#+6.1$/,)$'-,(

,"-,1&4,1! -!/&.)!1! $)   

     $*!&)!-/!-/&+1$./.(

AU K Ä&#x152; N Ă? T I P â&#x20AC;&#x201C; D O R O T H E U M AukÄ?nĂ­ dĹŻm Dorotheum nabĂ­dne ve svĂŠ kvÄ&#x203A;tnovĂŠ aukci vĂ˝jimeÄ?nĂŠ dĂ­lo AntonĂ­na SlavĂ­Ä?ka. Jeho dlouhĂĄ lĂŠta nezvÄ&#x203A;stnĂ˝ olej V mlze, kterĂ˝ byl znĂĄm jen z reprodukce v Ä?asopise VolnĂŠ smÄ&#x203A;ry, soupisu umÄ&#x203A;lcova dĂ­la od Jana TomeĹĄe a nÄ&#x203A;kolika dalĹĄĂ­ch SlavĂ­Ä?kovĂ˝ch katalogĹŻ, se objevĂ­ na trhu s umÄ&#x203A;nĂ­m po dlouhĂ˝ch desetiletĂ­ch. Do aukce se dostĂĄvĂĄ ze zahraniÄ?nĂ­ soukromĂŠ sbĂ­rky. SbÄ&#x203A;ratelĂŠ a milovnĂ­ci impresionismu i tvorby MaĹ&#x2122;ĂĄkovĂ˝ch ŞåkĹŻ tak majĂ­ ojedinÄ&#x203A;lou moĹžnost obohatit svou sbĂ­rku nezpochybnitelnĂ˝m SlavĂ­Ä?kovĂ˝m dĂ­lem z roku 1904, tedy z roku, kdy vznikl i jeho nejslavnÄ&#x203A;jĹĄĂ­ obraz U nĂĄs v KameniÄ?kĂĄch. NabĂ­zenĂ˝ obraz byl vystaven na XIV. VĂ˝stavÄ&#x203A; SVU MĂĄnes na pĹ&#x2122;elomu let 1904 a 1905 a jeho majitelkou byla malĂ­Ĺ&#x2122;ka RĹŻĹžena ZĂĄtkovĂĄ, SlavĂ­Ä?kova ĹžaÄ?ka. ReprodukovĂĄno: VolnĂŠ smÄ&#x203A;ry, roÄ?nĂ­k IX., 1905, str. 57 JirĂĄnek M., AntonĂ­n SlavĂ­Ä?ek â&#x20AC;&#x201C; vĂ˝bor z jeho dĂ­la, Praha 1910 KovĂĄrna F., AntonĂ­n SlavĂ­Ä?ek, S.V.U. MĂĄnes 1930 Uher V., AntonĂ­n SlavĂ­Ä?ek v KameniÄ?kĂĄch, Praha 1948, str. 7 AntonĂ­n SlavĂ­Ä?ek â&#x20AC;&#x201C; soupis dĂ­la, Praha 1965, str. 264, Ä?. k. 16 (obr. na str. 267) TomeĹĄ J., AntonĂ­n SlavĂ­Ä?ek, Praha 1966, Ä?. k. 190

A N T O N Ă? N S L AV Ă? Ä&#x152; E K : V M L Z E / (1904)

VyvolĂĄvacĂ­ cena: 2 000 000 KÄ? Provenience: z majetku malĂ­Ĺ&#x2122;ky RĹŻĹženy ZĂĄtkovĂŠ www.dorotheum.com

Vystaveno: XIV. vĂ˝stava S. V. U. MĂĄnes, Pavilon S. V. U. MĂĄnes Praha, listopad 1904 â&#x20AC;&#x201C; leden 1905, Ä?. k. 37


22

inzerce

art + antiques

!"#$%&$#'(( )*+,+ǰȱœǯȹ›ǯȹ˜ǯ -./(+0%12( œŽȱ”˜—¤ȱ—Žȱ( 33/(4/(35-6(( ŸȱŗŜǯřŖȱ‘˜ ‘’œ˜›’Œ”·ȱ£‹›Š—»ǰȱ( –’•’¤›’ŽǰȱŠœ’“œ”·ȱ( ŠȱŽŸ›˜™œ”·ȱž–»—Ç

!"#$%&'()*+,-.,, /&'%',-.,0-1,22 3$45,621,270,200 89:4;9$,*'3'48<,',('4#=,, ;9>8&?'@$,9'A

  ǯŠ—’”Ÿ’¢ǯŒ£

Pořádá Asociace starožitníků České republiky

Novoměstská radnice 18. – 21. 4. 2013

Karlovo náměstí 1/23, Praha 2

prodejní veletrh starožitností ANTIQUE FAIR Návštěvní hodiny – Opening hours: 10.00 – 19.00 hod. www.asociace.com Vstupné – Entrance: 90,– Kč


na trhu

23

Pozdní Toyen text: Marcela Chmelařová Autorka je šéfredaktorkou ART+.

Objeví-li se na trhu něco z díla Toyen, je to téměř vždy událost. V minulosti aukcemi prošlo několik mimořádných olejů a kreseb, nikdy však nebyly ve větší míře dostupné umělčiny koláže. Konfrontace s rozsáhlou sérií oboustranných erotických koláží z pozůstalosti, vystavených v Domě U Kamenného zvonu a publikovaných v monografii, čeká sběratele už v dubnu.

O významu díla Toyen, vlastním jménem Marie Čermínové (1902–1980), pro naše moderní umění, a především pak pro zvuk českého umění v zahraničí se není třeba dlouze rozepisovat. V polovině 20. let se svým uměleckým druhem Jindřichem Štyrským odjela do Paříže, kde rozvinuli svůj artificialismus ovlivněný poetismem. Po návratu do Prahy se Toyen stále více přikláněla k myšlence surrealismu, v roce 1934 pak spolu se Štyr-

B E Z N Á Z V U / 1960–80

ským, Karlem Teigem a Jindřichem Heislerem založila Surrealistickou skupinu. Po skončení války v roce 1945 představila Toyen své válečné dílo na výstavě v Topičově salonu. O rok později vyšly také její cykly kreseb Schovej se, válko! a Střelnice, oba doprovázené básněmi Jindřicha Heislera. Jindřich Štyrský se konce války nedožil. V březnu 1947 odjela Toyen společně s Heislerem do Paříže připravovat výsta-

B E Z N Á Z V U / 1960–80

vu v Galerii Denise René. Oba se následně rozhodli, s ohledem na složitou politickou situaci v Čechách, v Paříži zůstat a brzy byli přijati za členy zdejší surrealistické skupiny. Bohužel už v lednu 1953, deset let po Štyrském, předčasně zemřel i teprve devětatřicetiletý Heisler. Toyen, jak v dobové monografii poznamenal André Breton „byl blízký jako nikdo jiný a s ním publikovala několik děl v nejtěsnější spolupráci, jaká jen může být.“ S francouzskou surrealistickou skupinou Toyen žila v těsném tvůrčím i lidském sepjetí ještě následující dvě desetiletí. Její rozpad, ke kterému došlo několik let po Bretonově smrti v závěru 60. let, pak nesla velmi těžce. To je také období, kdy u Toyen znovu nabývá na významu technika koláže. Ve druhé polovině 60. let se dokonce stává součástí některých malovaných pláten (Zástěna, Tajný pokoj bez zámku, Když zmlknou zákony, Nový milostný svět). Pravděpodobně v této době vzniká také ojedinělá série oboustranných koláží, které autorka vytvářela nejspíše jen sama pro sebe a schraňovala pečlivě svázané a uložené v kartonové složce, jak se také našly v její pozůstalosti. V dalších složkách uchovávala nejrůznější výstřižky, pečlivě tematicky řazené, archivované a připravené k použití. Výstřižky pocházely z aktuálních i starších módních časopisů, černobílých německých magazínů schova-


24

na trhu

ných nejspíše ještě z předchozích desetiletí, nejrůznějších snářů, učebnic, her, pohlednic, návodů chiromantů a podobných zdrojů. Z nich Toyen v posledních patnácti letech života sestavovala jakási „alba“. Vybrané motivy v nich už nejsou, na rozdíl od obvyklých koláží, vrstveny přes sebe, jsou příznačně lepeny zcela samostatně a řazeny tak, aby rovnoměrně zaplnily plochu listu. Pro tyto koláže je typické přecházení mezi barevnými a černobílými reprodukcemi, historickými i zcela současnými náměty. Objevují se na nich časté motivy očí, úst, prázdných šatů bez těl, ženy v kožešinách, barové tanečnice, nejrůznější karetní a jiné hry, pohledy na útesy, pouště, kusy masa… Zkrátka vše, co tak dobře známe z předchozího malířského díla Toyen, kombinované s humorem a hravostí. „Jako by si v kolážích Toyen rekapitulovala své celoživotní zájmy,“ konstatuje v monografii vydané k výstavě v roce 2000 Karel Srp. Opakovaně použité symboly ženství a ženské postavy ve všech možných i nemožných souvislostech a pádech pak dodávají kolážím neopakovatelné kouzlo a současně naznačují, nakolik bylo toto téma pro stárnoucí Marii Čermínovou, která již v mládí záměrně zvolila bezpohlavní pseudonym Toyen, nadále nosné a aktuální. Soubor koláží byl po smrti Toyen v roce 1980 správcem její pozůstalosti Vincentem Waplerem spolu s ostatními díly označen pozůstalostním razítkem „Succession Toyen“ a dočasně deponován v Musée Georges Pompidou. Poté, co se k pozůstalosti přihlásili čeští dědicové, byla v roce 1982 jako celek vydražena v proslulém pařížském aukčním domě Drouot. Odtud také pocházejí nejen ony koláže, ale také celá řada dalších děl, která se v posledních dvou desetiletích na českém trhu objevila. Řada z nich byla právě novodobými importy z Francie a jejich původ šlo často vystopovat až k pozůstalostní aukci v Hôtel Drouot. Soubor koláží byl – adjustován jednotlivě v oboustranných kazetových rámech – v Čechách představen na již zmíněné retrospektivní výstavě v roce 2000. V dubnové aukci Adolf Loos Apartment and Gallery budou jednotlivé rámované oboustranné listy k dispozici za vyvolávací

art + antiques

B E Z N Á Z V U / 1960–80

cenu 130 tisíc korun (bez aukční provize). Celkem jich bude nabízeno třicet sedm. Lze předpokládat, že některé, zejména eroticky laděné kolážové kompozice, vzbudí u českých sběratelů a milovníků surrealismu zasloužený zájem. Koláže Toyen jsou totiž artiklem, který se za dvě desetiletí na českém aukčním trhu zatím v podstatě neobjevil. Zajímavé bude také sledovat, jak kupující zareagují na takto velký soubor. Nejen malířčiny obrazy, ale i kresby byly již v minulosti draženy s nečekanými nárůsty. Jmenovat můžeme například kresbu tužkou Zrcadlení, která se před třemi lety u Pictury dostala ze 30 na 240 tisíc korun (všechny dosažené ceny jsou s aukční provizí), nebo dvojici vystavovaných válečných kreseb Nebezpečná hodina a Polní strašák z majetku Karla

Teigeho, které se v roce 2009 u Galerie Art Praha prodaly s mnohonásobným nárůstem za 1,44 a 1,09 milionu korun. Letos v lednu se pak u Adolf Loos Apartment and Gallery prodal uhel a pastel Na pokraji s průhledem do lesního porostu s popravčí smyčkou. Neveselé dílko datované do roku 1945 vyšlo na 360 tisíc korun.

BEZ NÁZVU / 1960–80 technika: oboustranná koláž na papíře rozměry: à 31 × 21 cm vyvolávací cena: à 130 000 Kč (bez 20% aukční provize)


25

František Janoušek – Obraz (1935)

AUKCE MISTROVSKÝCH DĚL 17.–20. STOLETÍ EXKLUZIVNÍ VÝBĚR OBRAZŮ Topičův salon

Praha 1, Národní třída 9

Neděle

12. 5. 2013 v 13.30 hod. Předaukční výstavy 2. 5. – 12. 5. 2013 denně, včetně víkendu i svátků od 10:00 do 18:00 hod. Kompletní katalog i s fotografiemi najdete od 1. 5. 2013 na: www.acb.cz email: praha@acb.cz, brno@acb.cz, tel. galerie: 603 424 913, 224 232 500, 542 214 789


28

rozhovor

art + antiques

Skoro dokonalé Rozhovor s Federicem Díazem text: Jan Skřivánek, Johanka Lomová foto (portrét): Peter Fabo

Federico Díaz má v českém umění výjimečnou pozici. Jeho díla jsou vizuálně strhující, technologicky náročná a prodchnutá osobitou spiritualitou, což jsou kvality, které v tvorbě jeho vrstevníků běžně nenajdeme. Počítače a roboty však chápe také jako soudobou variantu štětce a palety a vedle programování se rád věnuje tušové malbě.

Před pár dny ses vrátil z Číny, můžeme se zeptat, co jsi tam dělal? Příští rok bych měl mít v Pekingu dvě výstavy. V březnu 2014 v muzeu CAFA, které navrhl japonský architekt Arata Isozaki. Je to nádherný prostor o ploše asi tisíc pět set metrů čtverečních, zvláštní bionická améba bez rovných stěn. Moc se na to těším. Druhou výstavu připravuji pro Today Art Museum, kde byl mimochodem minulý rok díky galerii Zdeněk Sklenář představen Milan Grygar a měsíc po mé výstavě zde po letech vystavuje čínský aktivista Aj Wej-wej. Jak to vzniklo? Spolupráci s CAFA museum domluvil Libor Sečka, velvyslanec České republiky v Pekingu, který mě také oslovil, a s výstavou v Today Art Museu přišel Zdeněk (galerista Zdeněk Sklenář, poznámka redakce). Už víš, co budeš vystavovat? Pro obě místa připravuji nové projekty. Z CAFA mě požádali o evoluci projektu Outside Itself z Biennale di Venezia. Nad tím teď začínám přemýšlet. A pro Today Art Museum budu pokračovat v Adhesion, Manuálu pro přežití. Takže žádné tušové malby, jako teď vystavuješ v Galerii Zdeněk Sklenář? Ne. V Pekingu jsme navštívili ateliér významného tušového malíře. Číňané mají různá kritéria pro to, kdo je významný umělec,

důležité je například jestli maluje správně bambusové listy. My to vůbec nevidíme, ale oni skutečně studují třeba šest let jen kladení štětce a tvorbu bambusu nebo lotosového květu. Zdeněk mě vyzval, abych na místě něco namaloval. Vytvořil jsem podobné věci jako zde v Praze na výstavě. Čínský malíř si to začal zkoušet a poprosil mě, jestli může použít v budoucnosti mou techniku. Velmi mě to potěšilo. Rýžový papír má tu technologickou přednost, že první tah je vždy tahem finálním. Nedá se zamaskovat, pokud tedy nevyužiješ plnou černou. Dá se tak vybudovat prostorový objekt nebo prostorová krajina myšlenek, ale oni to tak nepoužívají, neboť to jde proti tradici uvažování. Jak jde tušová malba dohromady s tvými ostatními projekty, které jsou hodně hi-tech? Jsou určité momenty, kdy cítíš, že TO musíš udělat. V těch momentech je člověk zmatený, nervózní. TO může být cokoli. V tu chvíli se snažím vytvořit jakousi geometrii, ve které se dá přežít. Zjistil jsem, že tušová malba mě uspokojuje. Vytvoří řád pro to, abych se znovu začal koncentrovat a mohl zase jít do prostoru, který je nový. Je to technika, která mi umožňuje vytvořit geometrii přežití. Věnuji se jí už delší dobu, ale nikdy jsem neuvažoval o tom, obrazy vystavit. Spíš jsem se styděl a říkal jsem si, proč. Teď mě zmiňovaný čínský malíř povzbudil. Vždycky jsem to dělal spíš pro sebe, protože mě to připravilo na nějakou další fázi žití v polyhedronu.


29


36

téma

art + antiques

Akvizice galerií Nové přírůstky regionálních galerií text: Marcela Chmelařová Autorka je šéfredaktorkou ART+.

Navštívili jste v loňském roce výstavu Miloše Jiránka, Karla Nepraše, ostravská Černá slunce, brněnské Obrazy mysli či novou stálou expozici v Chebu? Žádný z těchto kvalitních projektů by se neobešel bez desetiletí pečlivě budovaných sbírek regionálních muzeí umění. Sbírky galerií, které dnes většinou spadají pod správu krajů, obsahují často unikátní díla získaná v minulosti za neopakovatelných podmínek díky prozíravosti tehdejších kurátorů. Zajímalo nás, co pořídili do svých sbírek v minulém roce instituce sdružené v Radě galerií.

Situace veřejných sbírkotvorných institucí už roky není vůbec jednoduchá. V převážné většině z nich se dnes ve zřizovatelem schváleném rozpočtu s akviziční činností vůbec nepočítá. Přitom péče o sbírky, jejich odborné zpracovávání, prezentace a také vytváření a rozšiřování je těmto institucím uložena zákonem a de facto je primárním důvodem jejich existence. Ve skutečnosti však dlouhodobě nepříznivá rozpočtová situace většině z galerií neumožňuje systematickou akviziční činnost vykonávat. Ředitelé jsou tak zpravidla nuceni své případné akvizice financovat z provozních prostředků, pokud nějaké při neustále rostoucích nákladech a nejrůznějších rozpočtových omezeních a škrtech zbydou, případně z darů. Situace jednotlivých galerií se liší kraj od kraje. Někde musí ročně vyjít sotva s deseti miliony a z této částky financovat provoz dvou budov, dvou desítek zaměstnanců a veškerou výstavní činnost, jinde hospodaří s dvoj- i trojnásobkem. Nelze se tak divit, že některé instituce si už roky nemůžou akviziční činnost dovolit vůbec nebo jen ve velmi omezené míře.

Blíže neurčená budoucnost „Peníze na náš loňský nákup pocházely z daru. Náš zřizovatel, který trvá na tom, že se sbírkové předměty pořizují z investic, nám do-

poručil nákup do sbírek odložit do blíže nespecifikované budoucnosti,“ vykresluje situaci mladý ředitel jedné z nejprogresivnějších regionálních galerií. „Naším největším handicapem je nedostačující finanční příspěvek od zřizovatele. Situace se zhoršila v posledních dvou letech, kdy do rozpočtové politiky zasáhla úsporná opatření,“ říká zkušená ředitelka jedné z menších galerií na druhém konci republiky. „Snažíme se ji 1. GU Karlovy Vary – R I C H A R D K O N V I Č K A : Č E R V E N Ý A N D Ě L / 2010 2. AJG Hluboká n. Vl. – Z B Y N Ě K S E K A L : Z E L E N É B L U D I Š T Ě / pol. 60. let 3. MU Benešov – Ž I D L E Z O B Ř A D N Í S Í N Ě N A B E N E Š O V S K É R A D N I C I / konec 60. let 4. SGVU Litoměřice – F R A N T I Š E K M O T T L : H O Ř Í C Í S T O D O L A / po roce 1990 5. GVU Náchod – J I Ř Í S T Ř E D A : H L AVA – C O V Í M E ? / 2003 6. KGVU Zlín – M AT YÁ Š C H O C H O L A : P O H O V O R Y O N I C O T Ě / 2012 7. OG Liberec – A N N A P L E S I N G E R O VÁ - B O Ž I N O VÁ : A U T O P O R T R É T S PA L E T O U / 1904 8. GVU Ostrava – K R I Š T O F K I N T E R A : M Y L I G H T I S Y O U R L I F E / 2009 9. GMU Roudnice – J I T K A VÁ L O VÁ : G U S TAV H O L S T, P L A N E T Y – U R A N / 2009 10. Muzeum města Brna – L A C O G A R A J : TA N E Č N Í K / 1986 11. VČG Pardubice – F R A N T I Š E K S K Á L A : D AT E L / 1987 12. MU Olomouc – TA D E U S Z K A N T O R : P O S TA Ć M A R T WA (M R T VÁ P O S TAVA) / 1950 13. Moravská galerie – G U D R U N B A U D I S H, E R N A K O P R I VA : W I E N E R W E R K S TÄT T E / 1929


37

1.

2.

4.

7.

3.

5.

6.

8.

10 .

9.

11.

12 .

13.


46

architektura

art + antiques

Věřte sobě a věřte práci text: Petra Hlaváčková Autorka je členkou iniciativy 4AM Fórum pro architekturu a média. foto: Markéta Březovská

V Domě umění města Brna probíhá do půlky května výstava City Inc. – Baťova firemní města. Na příkladech tří vybraných měst z různých částí světa ilustruje architektonické a urbanistické principy rozrůstání a vnitřního fungování této mezinárodní firmy s československými kořeny.

Expanze firmy Baťa a s tím související zakládání nových měst lze považovat za společenský experiment, jehož cílem byla reforma celého výrobního a pracovního procesu, firemní kultury a managementu a také sociálních podmínek zaměstnan-

ců. Tomáš Baťa se důkladně obeznámil s Fordovými metodami racionalizace práce a vedení podniku a inspiroval se jimi při budování modelu ideálního průmyslového města, jímž se po vzniku Československa stal jihomoravský Zlín.

PAT N Í K U B ATA AV E N U E , V P O Z A D Í D Ě L N I C K Ý Š E S T I D O M E K / Batanagar

Zde ve spolupráci s architekty a urbanisty rozpracoval koncept oddělených funkčních zón ve městě tak, aby vytvořil ideální podmínky pro nadstandardní výrobní výsledky. Nový Zlín byl tak tvořen továrním areálem, reprezentativní třídou Tomáše Bati s hlavními městskými a vzdělávacími institucemi a řadou obytných čtvrtí s rodinnými domky, dvojdomky nebo čtvrtdomky, neboť poskytnutí individuálního prostoru každému zaměstnanci bylo součástí Baťovy zaměstnanecké strategie. Pokud však zaměstnanci chtěli těchto výhod naplno využívat, museli se podřídit přísné pracovní disciplíně a přijmout fakt, že firma bude zasahovat do téměř všech sfér jejich života. Od organizace společenských akcí a sportovních klání přes personální kontroly v domácnostech až po omezení pěstování plodin na předzahrádkách rodinných domků. Tento systematicky zorganizovaný společenský model mohl fungovat jenom díky spolupráci s mladými funkcionalistickými architekty a urbanisty, jako byli František Lydie Gahura a Vladimír Karfík, kteří pomocí moderních architektonických forem a postupů vytvořili architektonické a urbanistické podmínky pro vznik tohoto dokonalého „stroje na práci“.


47

P Ů V O D N Í T R O J D O M E K / Batanagar

Kontrolované město Jedním z posledních důležitých příspěvků v bádání o fenoménu Baťa byla mezinárodní konference Utopie moderny: Zlín, která se konala na jaře 2009 ve Zlíně z iniciativy německé organizace Zipp zaměřené na pořádání německo-českých kulturních projektů. Toto symposium bylo jedinečné tím, že se ho účastnila řada odborníků z Česka i zahraničí, kteří rozšířili rámec běžného vyhraněně pozitivního vnímání osobností bratří Baťů o kritické zhodnocení některých jejich metod vedení továrny i města. Se zajímavým příspěvkem vystoupil historik architektury Rostislav Švácha, který se zaměřil na architektonický a politický střed nového Baťova Zlína se starousedlými živnostníky a s tím souvisejícími architektonickými projevy. Nejlépe celou situaci charakterizuje činnost architekta Miroslava Lorence, který původně působil v Baťově projekční kanceláři, po sporu s Tomášem Baťou týkajícím se podoby budovy Velkého kina však v roce 1932 z podniku odchází

a zakládá si ve Zlíně kancelář vlastní. Jeho služeb tak začali využívat hlavně zlínští podnikatelé a živnostníci, kterým vyhovoval velkoměstský charakter Lorencových návrhů ve stylu „bílého funkcionalismu“, jenž zde stál v opozici k typizovaným továrním stavbám a rodinným domkům. Zcela rozdílně také Lorenc přistupoval k pojetí veřejného prostoru ve městě vycházejícímu z tehdejší představy funkcionalistů o moderním velkoměstě, které obyvatelům nabízí spoustu možností individuálního trávení volného času v podobě kaváren, dancingů, odlehlých zákoutí a ulic s lákavě osvětlenými výkladními skříněmi. Švácha v této souvislosti zmiňuje přímo Baudelairovo flanérství a bezcílné potulování, oblíbenou činnost intelektuálů a studentů, které však pro Baťovo pojetí organizace práce zaměstnanců podniku představovalo to nejhorší nebezpečí. Svérázným pojetím městského urbanismu s rozlehlými prostranstvími a volně rozestavěnými budovami se Tomáš Baťa snažil

vytvořit podmínky pro přehledný a organizovaný pohyb obyvatel ve městě. Tyto snahy došly tak daleko, že během svého působení ve funkci starosty města dokonce na nějakou dobu prosadil omezení ve vydávání licencí na prodej alkoholu ve zlínských barech a restauracích, což vedlo k mnoha konfliktům se soukromými vlastníky těchto podniků. Opatření byla zrušena až v polovině 30. let, kdy se starostou města stal Dominik Čipera.

Města práce Podnikatelská činnost bratří Baťů a s ní související společenská organizace se socialistickými prvky, založená ovšem na kultu osobnosti přísného továrníka, vzbuzuje dodnes rozporuplné reakce. Na jedné straně věnovala firma mnoho pozornosti a péče svým zaměstnancům, kterým zabezpečila nadstandardní bydlení, platové ohodnocení, sociální jistoty i atraktivní kulturně-společenské prostředí. Na druhé straně však nelze přehlédnout požadavek na naprostou loajalitu podniku, částečnou


58

antiques

art + antiques

TEFAF 2013 text: Hana Šimonová, Miroslav Zíka, Michal Šimek Autoři jsou experti aukční síně Dorotheum.

V polovině března si už po šestadvacáté dali v jiholimburském Maastrichtu dostaveníčko všichni ti, kteří ve světě obchodu s uměním něco znamenají. A samozřejmě také všichni, kdo chtějí zažít unikátní atmosféru nejprestižnějšího starožitnického veletrhu TEFAF.

Už samotná čísla jsou ohromující – 265 soukromých galerií, z nichž se 103 specializuje na starožitnosti, 59 na staré mistry a 19. století, 49 na moderní umění, 10 na archeologii, 4 na rukopisy, 6 na luxusní šperky, 10 na design a 18 na umění na papíře. Z širokého spektra galerií je patrný záměr organizátorů oslovit co možná nejširší sběratelské publikum. Nutno přiznat, že už tak muzeální charakter veletrhu letos umocnila výstava kreseb Vincenta van Gogha, které zapůjčilo amsterdamské Van Gogh Museum. Snad nikde nedochází k tak velkému prolnutí světa špičkových světových muzeí a obchodu

Z O D D Í L U T E F A F N A PA P Í Ř E / foto: Loraine Bodewes, TEFAF

s uměním jako právě v Maastrichtu. A rozhodně se nedá říci, že by práce vystavované v sále TEFAF na papíře svými kvalitami či prezentací nějak pokulhávaly za pečlivě připravenou výstavou Van Goghových kreseb.

Od Vélazqueze po Hirsta Prezentované „highliths“ sice letos neoplývaly desítkami milionů dolarů, ale i tak se bylo na co koukat. Newyorská galerie Otto Naumann například za 14 milionů dolarů nabízela mužský portrét připisovaný Vélazquezovi, který byl v prosinci 2011 vydražen v aukční síni Bonhams v Londýně přibližně za třetinovou cenu. Již zrestau-

rovaný obraz, který si navzdory drobnému formátu dokázal podmanit celou instalaci připomínající soukromou oratoř, jasně ukazuje, že i na světových trzích jsou pro ta nejlepší díla aukční síně jen mezistupněm, nikoliv cílovou stanicí. Jednu z nejlepších expozic moderního umění připravila galerie Landau Fine Art z Montrealu. Korunovala ji bronzová Ležící ženská postava od Henryho Moorea s prodejní cenou 3,75 milionů dolarů. Ani impresionisté nezažívali svůj nejlepší rok, byť krásné krajiny od Augusta Renoira či Alfreda Sisleyho, které nabízel londýnský galerista Richard Green, rozhodně nepatřily k druhořadým dílům těchto klasiků. Zastoupen byl i vzácně se vyskytující Gustave Caillebotte, jehož Krajina v Normandii za 2,5 milionu dolarů zdobila stánek společnosti Dickinson z Londýna. Ale co naplat, pokud už někdo viděl Maastricht plný Monetů a Gauguinů, má pocit, že byl letos o tato jména ochuzen. Současné umění lákalo mimo jiné na Damiena Hirsta a jeho High Windows (Happy Life), jehož tisíce motýlích křídel pečlivě seskládaných do kruhů na desce o průměru dva a půl metru uhranuly nejednoho návštěvníka. Obraz pocházející z majetku návrháře Toma Forda byl prodán v roce 2011 v aukci Sotheby’s za 1,38 milionu dolarů, v Maastrichtu byl nyní nabízen za 2,5 milionu dolarů. Hojně byl zastoupen Pablo Picasso, což lze mezi řádky číst jako snahu nabídnout zákazníkům to nejlepší možné jméno a sázku na jistotu v ne zrovna ekonomicky stabil-


59

S TÁ N E K G A L E R I E J O H N N Y VA N H A E F T E N / foto: Harry Heuts, TEFAF

ních časech. Současná finanční „krize“ se pak nejspíše podepsala i na tom, že veletrh nenabídl tolik „špíčků“, kolik by zhýčkaný návštěvník čekal. Poptávka po špičkovém umění je jistě velká, ale málokdo se nyní hrne do prodeje, protože po pravdě řečeno, co by s těmi utrženými miliony dělal? Některým opravdu významným galeristům tak dokonce nezbylo než si své vlajkové lodi koupit na poslední chvíli na aukcích, které z koláče nabídky ukusují stále větší a větší kousky. Rozmáhající se privátní prodeje aukčních gigantů Sotheby’s a Christie’s budou asi v příštích letech nabírat na intenzitě, takže i ostřílené galerijní hráče čeká tvrdý konkurenční boj.

Čeští mistři Pro milovníka bohemik byl letošní rok ještě o poznání chudší než ten loňský. Už proto, že některá díla se opakovala a nově nabízené práce nepatřily u zastoupených autorů (snad s jednou výjimkou) k tomu

nejlepšímu z jejich tvorby. Z pohledu zahraničních obchodníků má české umění čtyři stálice, které byly i letos na TEFAFu zastoupeny. Začneme-li od nejvyšší ceny, je to František Kupka. Letošek nabídl Kupkův olej formátu 50 × 70 cm, vzniklý kolem roku 1928, nabízený pařížskou galerií Hopkins. Při srovnání s Kupkovými díly, která se na trhu v posledních letech objevila, ale rozhodně nijak kvalitativně nevyčníval. Prodejní cena se přitom pohybovala prý kolem jednoho milionu eur. I tak ale byla tato práce, která byla již údajně privátně nabízena na českém trhu za částku nižší, druhý den veletrhu rezervována. Několik abstraktních kvašů stejného autora už k veletrhu patří stejně neodmyslitelně jako ústřicový bar a šampaňské. Druhou stálicí je rudolfínské umění, které si svou prestiž drží doslova po staletí. Dokládá to i drobný Sprangerův olej o formátu pouhých 15 × 9,5 cm, nabízený za 950 tisíc dolarů, či Pouliční boj na Malé

Straně 15. února 1611, datovaný olej od Roelandta Saveryho zachycující vpád Pasovských do Prahy. Tento obraz nabízel londýnský galerista Johnny Van Haeften za 250 tisíc liber. Na třetím místě to je určitě Alfons Mucha. Od něj ale byla k vidění jen pozdní kombinovaná technika menšího formátu z roku 1933, nabízená za 37 tisíc eur. Do čtveřice je třeba zmínit českou fotografii. Ani v této kategorii veletrh letos na rozdíl od loňského roku nenabídl to nejlepší a ani početně nebyla příliš zastoupena. Několik prací Josefa Sudka, Jana Saudka a Miroslava Tichého nabízela vídeňská Galerie Faber, ale to bylo v podstatě vše. Prodejnost nabízených fotografií rovněž nebyla druhý den veletrhu nijak velká, kromě slavné Saudkovy fotografie Život z roku 1966 (pod červenou tečkou se pěkně rýsovala cenovka 5300 eur) byly prodány ještě dvě Sudkovy fotografie. Onen výčet čtyř hlavních okruhů je letos třeba doplnit ještě o okruh pátý, který se


66

inzerce

art + antiques

                        

%$#"$# â&#x2020;&#x2019; #! $#$#! "

         !!! !

    

  !!! !

           $ $


manuál

67

Manuál pro milovníky současného umění Lekce 48. – Coffee Turn text: Ondřej Chrobák Autor působí v metodickém centru Moravské galerie v Brně.

Prosinec 1989. Linkové autobusy značky Karosa překročily železnou oponu. Statisíce tehdejší Čechoslováků zaplavilo rakouskou metropoli. K euforické atmosféře konce studené války patřila velkorysost. Československý pas tehdy ve Vídni platil jako jízdenka na městskou dopravu i jako volná vstupenka do muzeí a galerií. První zkušenost se „západním“ standardem muzeální instituce neudělal jen masový divák, ale nejeden odborný pracovník Národní galerie. Pro mnohé byla přímá konfrontace s díly, která dosud znali pouze z více či spíše méně kvalitních reprodukcí, stejným zážitkem jako komfort a služby poskytované návštěvníkům. Jen největší hedonisté obětovali šilinky za kávu nebo za koupi pohlednice v muzejním obchodě. Přesto právě tehdy se zrodilo povědomí, že k návštěvě „kapitalistické“ galerie neodmyslitelně patří možnost osvěžit unavené tělo i mysl v kavárně a pořízení suvenýrů respektive dárků. Jen největší škarohlíd si odmítl připustit, že do pár let nebudou rovněž domácí muzea umění vypadat podobně. Revoluční heslo znělo – zpátky do Evropy. Uplynulo dvacet a pár let nad to. Oslnění z výkladních skříní na Mariahilferstrasse odnesl čas. Pařížská ulice v Praze koncentruje odchody nejluxusnějších značek globálního světa. Veřejná muzea a galerie však stále poskytují svým návštěvníkům služby na kotalíkovské úrovni. Málo co ilustruje stagnaci a neschopnost akomodace na nové poměry jako nezvládnutí banální operace otevření a provozování funkční kavárny. Paradoxní o to víc, že „kafetvorný potenciál“ příspěvkových organizací při realizaci touženého „diváckého obratu“ nezpochybňuje nikdo z nitra institucí, jejich zřizovatelů ani odborné veřejnosti. Kde je tedy zakopán pes? Obligátní výmluva na nedostatek financí je v tomto

případě víc než lichá. Kavárny běžně svým provozovatelům generují zisk. Absurdnost mysteria kolem vzniku a provozu muzejní kavárny vynikne, pokud se z laického pohledu pokusíme vyjmenovat, s jakými nástrahami je třeba se popasovat: 1) vytipovat vhodný prostor (nejlépe v parteru budovy) 2) pořízení kávovaru, barového pultu, adekvátního počtu stolu a židlí, hrnečků, talířků, skleniček atd. 3) nasmlouvat dvě studentky filozofické fakulty, které se budou střídat v obsluze (princip krátký-dlouhý týden) 4) nasmlouvat zavážení kavárny nápoji a medovníkem No, a to je asi tak celá věda. Už slyším tradiční mantru argumentu „proč to nejde“. Uznávám, je to celé „složitější“, jak dokládá případ Veletržního paláce, tradičního otloukánka zamindrákované kritiky. Od otevření v prosinci roku 1995 se dosud žád-

K AVÁ R N A N O VÁ S Y N T É Z A / stav v červenci 2012

nému z jeho ředitelů přes sliby a opakované pokusy nepodařilo udržet kavárnu v chodu více než několik měsíců. Poslední pokus nazvaný Nová syntéza skončil před několika týdny. Proslýchá se, že další dějství se odehraje v režii „slunečního boha“. Nechme se překvapit a držme palečky. Co pro intelektuální rozvoj může znamenat dobrá muzejní kavárna, se moje generace přesvědčila v pražském Uměleckoprůmyslovém museu. V dobách největší slávy, koncem 90. let, tu bylo těžké najít volné místo. Kromě studentů dějin umění, kteří tu trávívali stejně času jako ve zdejší knihovně, okupovali stoly a bar studenti konzervatoře a uměleckoprůmyslové školy. Zaměstnanci muzea měli slevu a vlastní stůl s permanentní rezervací. Vše propojovala těžko uvěřitelná postava barmana, dodnes legendárního Honzy Webera. Jedinou skupinou, která se tu mohla cítit poněkud nepatřičně, byli návštěvníci muzea.


84

komiks

art + antiques


Pořadatel

Partneři

© Karel Malich / Planoucí místo / 1985

Otevřeno denně 10–18 hodin www.karelmalich.cz www.hrad.cz www.kulturanahrade.cz www.zdeneksklenar.cz

Jízdárna Pražského hradu 1 /2 – 8 / 5 / 2013

3

již více než 16 tisíc návštěvníků

Mecenáši výstavy

Mediální partner


art + antiques

86

,-

,

*'"**- +,.(!). ) ''!,3+*<5 5

     **/-.,))B$&*'5?9*3!)

!2&'/4%0)90!7!,)9/&% 03,)B$ :'0B.0,)8$* /(:)9 !-%#)/

*.9&

 /)     "!)#"* $ "#!"%$'"#& !($#!

; 6> A  =@

 (     (     (     (   

    

111'**-4

*&*-$&

.!+$)

$%&)! !,

Art+Antiques_4_2013  

časopis o umění, designu, architektuře a starožitnostech

Read more
Read more
Similar to
Popular now
Just for you