Issuu on Google+

9 771213 839008

05

05

květen 2014

87

95 Kč / 4,50 ¤

Jan Kubíček v GHMP 30 / Rozhovor s Martinem Zetem 38 / Oblastní galerie Liberec 10 /


Závody / 1999 / 70 x 130 cmZávody / akryl na / 1999 plátně/ 70 x

art + antiques

88

PETR PASTRŇÁK Vítr vlní tichý les

PETR PASTRŇÁK Vítr vlní tichý les

7. 05 – 29. 06 2014 GALERIE VÝTVARNÉHO UMĚNÍ V OSTRAVĚ, PŘÍSPĚVKOVÁ ORGANIZACE / DŮM UMĚNÍ – JUREČKOVA 9 / OSTRAVA / WWW.GVUO.CZ Kurátor výstavy: Martin Dostál Komentované prohlídky s kurátorem výstavy: Čt 15. 5. v 16:30 / So 7. 6. v 15:00

PARTNEŘI VÝSTAVY

GENERÁLNÍ PARTNER GALERIE

7. 05 – 29. 06 2014

MEDIÁLNÍ PARTNER

GALERIE VÝTVARNÉHO UMĚNÍ V OSTRAVĚ, PŘÍSPĚVKOVÁ ORGANIZACE / DŮM UMĚNÍ – JUREČKOVA 9 / OSTRAVA / WWW.GVUO.CZ Kurátor výstavy: Martin Dostál


editorial /

Nechcete muzeum?

Do konce června se mohou studenti uměleckých škol registrovat do dalšího ročníku Essl Award, středoevropské umělecké ceny organizované každé dva roky soukromým rakouským muzeem Essl. Cena je otevřena mladým umělcům z České republiky, Slovenska, Maďarska, Chorvatska, Slovinska, Bulharska, Rumunska a Turecka. Nemá hlavního vítěze, poctou je již úspěch v národních kolech a účast na závěrečné společné výstavě. Renomé ceny dobře ilustruje výčet jmen českých autorů, kteří v ní uspěli v prvních dvou ročnících v letech 2005 a 2007 a kteří nyní patří mezi výrazné autory generace dnešních třicátníků – Kateřina Šedá, Ondřej Brody, Eva Koťátková, Tomáš Džadoň a Jakub Nepraš. Sbírka manželů Esslových, která sídlí v moderní muzejní budově na okraji Klosterneuburgu u Vídně, je největší a nejzajímavější sbírkou současného umění v Rakousku, potažmo ve střední Evropě. Její součástí jsou jak díla klasiků rakouského poválečného umění, tak práce současných uměleckých hvězd, jako jsou Damien Hirst, Andreas Gursky, Anish Kapoor či Aj Wej-wej. Celá kolekce dnes čítá víc než sedm tisíc děl. V posledních měsících bylo o Esslových a o jejich sbírce slyšet ve zcela jiných souvislostech. Celou svou kolekci nabídli k prodeji rakouskému státu ve snaze získat prostředky na záchranu rodinné firmy – řetězce obchodních domů s vybavením pro kutily Baumax, který v posledních letech v důsledku nezvládnuté expanze na Balkán každoročně generuje ztrátu v řádu desítek milionů eur. Požadovaná částka nebyla zveřejněna, pořizovací hodnota sbírky však byla 86 milionů eur a její současná tržní cena se odhaduje na trojnásobek. Esslovi ve své nabídce zdůrazňovali, že odkup sbírky státem by mimo

Obsah > Zapomníky 4 / dílo > Jízda metrem 2 / úhel

Milena Bartlová

Jan Wollner

6 / zprávy 10 / výstava

> Jan Kubíček v GHMP

Pavel Kappel

19 / aukce 25 / na trhu

> Nizozemci 28 / portfolio > Pavel Příkaský Radek Wohlmuth 30 / rozhovor > Martin Zet Johanka Lomová, Josef Ledvina 38 / téma > Oblastní galerie Liberec Karolina Jirkalová, Tomáš Klička 44 / k věci > Umění v regionech Radek Wohlmuth 46 / galerie > Fiducia, Ostrava Tomáš Koblížek 48 / profil > Vratislav Karel Novák Jan Skřivánek

Alena Křížová

52 / staveniště 54 / design Milán 2014

>

Eva Slunečková

jiné zabezpečil pracovní místa čtyř tisíc lidí, které firma jen v Rakousku

56 / knižní recenze

zaměstnává. Na přelomu března a dubna se kolem toho u našich jižních

Ondřej Hojda

sousedů rozproudila poměrně živá debata. Proti se postavila i řada zástupců uměleckého světa, kteří kritizovali takovéto míchání kulturních a korporátních zájmů. Případná akvizice sbírky státem by podle nich podkopala pozici veřejných muzeí, pro která by v konečném důsledku znamenala další škrty příspěvku ze státního rozpočtu. Rakouská vláda nakonec návrh Esslových odmítla, pomohla však zprostředkovat dohodu mezi zadluženou firmou a bankami. Od vídeňské Albertiny jezdí k Museu Essl několikrát za den speciální bezplatná autobusová linka. Návštěvu neradno odkládat. I když uzavření

05

62 / antiques

> Ladislav Žák

> Secesní klobouky

Eva Uchalová

> Lekce 58. Na východní frontě klid 72 / recenze > Grafický design, Koťátková a Lehocká Tereza Jindrová, Josef Ledvina 81 / na východ > Díl 24. Nacionalizmus Dušan Buran 84 / komiks > Umělec

71 / manuál

Ondřej Chrobák

Františka Lachmanová, Tomáš Končinský

muzea bezprostředně nehrozí, v případě bankrotu firmy, by se mohlo stát předmětem vypořádání s věřiteli. Jan Skřivánek

obálka

>

JA N K UBÍČ EK : ROZDĚL ENÉ K RUH Y

A P ŮL K RUH Y ( V Ý ŘE Z) / 1990 / akryl, plátno

Aplikace Kiosk Navigator

Vydává: Ambit Media, a. s., IČ: 27422160 / Adresa redakce: Klicperova 604/8, 150 00 Praha 5; tel: +420 222 352 570, fax: +420 222 352 572, redakce@artantiques.cz / Šéfredaktor: Jan Skřivánek (js) Redaktoři: Karolina Jirkalová, Josef Ledvina (pl), Johanka Lomová (jl), Radek Wohlmuth / Obchodní ředitelka: Světlana Haruštiaková, 604 931 471, harustiakova@artantiques.cz / Account manager: Jiří Lacina, 725 015 381, jiri.lacina@ambitmedia.cz / Marketing: Julie Langerová, 222 352 575, julie.langerova@ambitmedia.cz / Design: Robert V. Novák / Grafická úprava: Jožka Gabriel, Karel Zahradník / Na přípravě čísla a webu se podíleli: Anežka Bartlová, Milena Bartlová, Dušan Buran, Ondřej Chrobák, Ondřej Hojda, Markéta Horešovská, Alena Janatková, Tereza Jindrová, Pavel Kappel, Tomáš Klička, Tomáš Koblížek, Tomáš Končinský, Alena Křížová, Františka Lachmanová, Eva Slunečková, Lucie Šmardová, Eva Uchalová, Jan Wollner, Lucie Zadražilová / Tisk: Dekameron CZ s. r. o., Růžová 148/5, 664 91 Ivančice / Distribuce: Společnosti PNS, a.s., Kosmas.cz / Vlastní distribuce ve vybraných galeriích v ČR: 222 352 579; redakce@artantiques.cz / Předplatné: Postservis, Poděbradská 39, 190 00 Praha 9, tel: 800 300 302, predplatne@ambitmedia.cz, www.artcasopis.cz / Předplatné v SR: Mediaprint-Kapa Pressegrosso, a.s.; oddelenie inej formy predaja; P. O. BOX 183, Vajnorská 137, 830 00 Bratislava 3; +421 244 458 821; predplatne@abompkapa.sk / Registrace: MK ČR: E13654 / ISSN 1213-8398 / Vychází s podporou Ministerstva kultury ČR / Periodicita: Měsíčník. Toto číslo vychází 7. května 2014. Příští číslo vyjde začátkem června. Veškerá práva vyhrazena. / www.artcasopis.cz


2

úhel

art + antiques

Zapomníky text: Milena Bartlová Autorka je historička umění.

Paměť není jen kousek hardwaru a není to ani jen součást individuální psychologie. Existuje také cosi, co můžeme nazývat třeba kolektivní nebo společenskou pamětí. Tato paměť je základem soudržnosti, která ze shluku lidí na jednom místě vytváří společenství, obec, stát a národ. Sdílení toho, jak „my“ věci děláme a co „my“ považujeme za správné, předávání „našeho“ generacím potomků, to je základní způsob utváření i potvrzování identity. Od paměti musíme odlišovat dějepis. Paměť je spolu s písemnými doklady materiálem, který kvalifikovaní historici zpracovávají, v souladu s převládajícím dobovým paradigmatem z něj produkují historické fakty a na jejich základě sepisují historické vyprávění. Společenská paměť naproti tomu není omezena slovy a texty. Ve spolupráci se subjektivně psychologickou pamětí zahrnuje také vzpomínky na prostor krajiny i bytu, na cesty a překonávání vzdáleností, na módu a stravu, na melodie a obrazy. Vzpomínání je v něčem sdílené, v něčem ale odlišné podle toho, v jaké situaci lidé uplynulá léta prožívali. Paměť svazačky ze Stavby mládeže v letech stalinismu je jiná než paměť vězněné řeholnice, vyhnaný Němec vnímal tytéž situace jinak než osvobozený koncentráčník a pohled slovenských venkovanů na léta normalizace byl jiný než pohled českých intelektuálů. Zatímco historik by je měl umět nezaujatě zkoumat a nevynášet soudy, politické požadavky často vedou k mocenskému prosazovaní jedné části paměti jako té jedině ideologicky přípustné. Paměť je zdrojem potíží v každé lidské společnost. Až do vynálezu knihtisku byla naléhavější starost, jak udržet dlouhodobě ve společenské paměti to, co bylo jednou vymyšleno. Dnes nás více trápí, jak v obrovském množství uložených dat nalézt ta, která potřebujeme, což ovšem nemusí být táž, která vědomě hledáme. Úložiště paměti jsou citlivá místa mocenské kontroly. Výstižně to ukazuje Orwellovo ministerstvo pravdy, kde se přepisují dějiny (trochu mne mrazí, když

těmito slovy sportovní komentátoři označují vítězství té či oné, nejlépe „naší“ reprezentace). Taková operace v orwellovském světě zahrnuje úplné vymazání předchozích informací. Aktivní práce paměti totiž stejně jako péči o uchování toho, co je označeno jako hodné zapamatování, obsahuje i snahu opačnou: zajistit, aby se zapomnělo na to, na co někdo zapomenout chce. Hmotné zničení je pak pouhým důsledkem. Vizuální umělecká díla a architektury ve veřejném prostoru představují specifická místa paměti. Díky umělecké povaze jsou nabita emocemi, které jsou mimořádně vhodné k překročení horizontu subjektivity a k utváření soudržnosti. Čeština si vytvořila pro jejich označení dvě výstižné odvozeniny slova paměť. Pomník či památník i (historická) památka označují to, co jsme „my všichni“ uznali za hodno zapamatování. Plyne odtud nejen soustavná snaha udržovat vzpomínku živou v paměti stále nových generací, ale dokonce ambice zabránit nutnému osudu všeho hmotně pozemského, tedy rozkladu, rozpadu a zániku. Památková péče se u nás někdy až příliš soustřeďuje na chiméru této hmotné neměnnosti a bohužel si je často jen málo vědoma paměťového rozměru svého poslání. Jejím přínosem do každodenní politické praxe by měla být potřebná dávka vědecké nestrannosti: víme totiž zcela bezpečně, že s plynoucím časem se vždy proměňuje názor na umělecké hodnoty minulých epoch. Památková péče by měla mimo jiné také dbát

P Ř E P I Š M E D Ě J I N Y… / bourání hotelu Praha / foto: Jan Rasch

na to, aby se nezničila a nezbořila díla, která zatím vnímáme jen jako staromódní, ale dřív nebo později začnou být oceňována z odstupu. Není sporu, že staré vždy musí ustupovat novému. Nezbytnost této proměny nám už jako dětem vštípil pohádkový syžet „Dobře, že je smrt na světě“. O protichůdných zájmech těch, kdo chtějí staré odstranit, a těch, kdo chtějí staré uchovat, by měli občané svobodně, zodpovědně a otevřeně demokraticky vyjednávat a historici by k tomu měli dodávat věcně korektní podklady. Jen tak se dá zajistit, aby zájmy jedné skupiny nepřeválcovaly zájmy ostatních ani zájem společný: ten má zastávat stát. Z hlediska, o kterém tu uvažuji, není tím společným zájmem ani tak absolutní umělecká kvalita, nýbrž právě zřetel ke společenské paměti. Rozpoznáme jej podle toho, že v rozepři se objeví ideologické zdůvodnění. Typickým příkladem ideologického argumentu je násilná likvidace architektur a uměleckých děl, která označují takovou minulost, na niž by se raději zapomnělo. Nacisté ničili vše, co připomínalo židovskou kulturu v Evropě. V letech diktatury komunistické strany v zemích sovětského bloku se takto likvidovaly církevní památky: postačovalo jen, že byly označeny za ideově nepřátelské. Připustíme-li, aby jako platný argument pro zboření stavby či zničení uměleckého díla stačilo, že budou označeny jako relikty „komunismu“, pak dovolíme, aby fungovalo Orwellovo ministerstvo pravdy. Co se totiž jednou zničí, už nikdy nelze znovu vrátit.


3

Aukce Umění a starožitnosti 24. KVĚTNA 2014 / 14 hod. PRAGUE MARRIOTT HOTEL, V Celnici 8, Praha 1

PŘEDAUKČNÍ VÝSTAVA Galerie DOROTHEUM, Ovocný trh 2, Praha 1 17.– 24. KVĚTNA 2014 po – pá / 10 –19 h, so / 10 –17 h (24. 5. pouze 10–13 h) Aukční katalog na www.dorotheum.com

www.dorotheum.com www.youtube.com/dorotheumcz

Adolf Chwala – Letní krajina, vyvolávací cena 250 000 Kč Váza – návrh Josef Hoffmann, 1912, Lötz Witwe, Klášterský Mlýn, vyvolávací cena 100 000 Kč Vlaho Bukovac – V máji, vyvolávací cena 1 000 000 Kč Rudolf Čermák – Salambo, vyvolávací cena 80 000 Kč Antonín Hudeček – Cesta podzimní alejí, vyvolávací cena 260 000 Kč Putti „Jaro“ – návrh Michael Powolny, kolem 1907, vyvolávací cena 60 000 Kč


6

zprávy

art + antiques

Čekání na Tiziana Praha – Když vedoucí Oddělení kultury Správy Pražského hradu Václav Beránek na začátku roku prostřednictvím Českého rozhlasu veřejnosti sděloval, co by si žádný kulturymilovný návštěvník staroslavného sídla českých králů letos neměl nechat ujít, zmínil i jméno Tiziano Vecellio. Výstava nejslavnějšího z mistrů benátské školy měla začít v dubnu. Žádné pochybnosti, jestli se projekt podaří realizovat, tehdy nezazněly. A nezaznívaly ještě docela dlouho. V druhé půli února tak běžela českými internetovými médii zpráva (přebíraná z ČTK) na téma výstavy „nazvané jednoduše Tizian“. Vyhlídky byly tehdy velmi dobré. „Výstavy světových mistrů umění přitáhnou nejen české mimopražské návštěvníky, ale zvýší i zájem zahraničních turistů o pobyt v Praze, potažmo České republice,“ naznačoval tehdy pozitivní dopad projektu na státní rozpočet Václav Beránek. Počet a výčet děl, jež měla být v Císařské konírně k vidění, ovšem tehdy pořadatelé z občanského sdružení Art for Public – s odkazem „na finišující jednání o zápůjčkách z významných zahraničních institucí“ – neuváděli. Podle Beránka mělo jít o výstavu Tizianových portrétů „s velkou edukativní hodnotou“. Nemělo ovšem zůstat jen u portrétů. Nabízela se samozřejmě možnost, že budou na Hradě k vidění i dvě Tizianova plátna, jež se nacházejí na území České republiky. Toaleta mladé ženy z Obrazárny Pražského hradu, a především klenot kroměřížských arcibiskupských sbírek Apollo a Marsyas. Zápůjčka prvního jmenovaného plátna se zdála vzhledem k tomu, že jedním z organizátorů výstavy byla Správa pražského hradu, hotovou věcí. Získat na výstavu druhý jmenovaný kus pak znamenalo jednat s majitelem obrazu – Arcibiskupstvím olomouckým. Jednání o zápůjčkách zřejmě finišovala opravdu horečně. První elektronický dotaz ve věci kroměřížského plátna dorazil od Art for Public na Olomoucké arcibiskupství teprve 21. ledna. Počátkem dubna, cca týden před avizovaným zahájením výstavy, proběhla českými médi další zpráva na téma Tizian na Hradě. Výstava se ruší, respektive posouvá na přelom let 2014/15. Na vině byla podle šéfpo-

J E D N O D U Š E T I Z I A N . . . / foto: tiziano.cz

řadatelky Moniky Burian Jourdan turbulentní situace na italské politické scéně. Vystřídali se tamní ministři kultury, a je tak prý nyní nutné získat podpisy od nového vedoucího resortu. Krátce nato (11. dubna) pořadatelé uspořádali tiskovou konferenci na italském velvyslanectví, kde měla být představena koncepce nového, na září 2015 až leden 2016 plánovaného tizianovského blockbusteru. Zde jsme se již dozvěděli, že jádrem výstavy Tiziano – Vanitas s podtitulem Odstíny renesanční krásy budou dva zmíněné české obrazy vsazené do „kontextu Tizianovy tvorby i historického vývoje umění“. Co dalšího kromě nich bude za rok a půl v konírně k vidění, má ovšem zůstat „překvapením“. Na italské ambasádě bylo navíc během tiskovky možné zhlédnout tizianovskou „ante prima“ výstavku. Obraz Alegorie lásky z blíže nespecifikované newyorské soukromé sbírky a jeden drobný Tizianův autoportrét obklopovalo na improvizované paneláži (jako osvětlení sloužila běžná stolní svítidla) šest grafik, snad od benátského mistra (bližší informace nebyly k dispozici). Celé to působilo, jako by se pořadatelé rozhodli alespoň nějak využít to, co už do Prahy v rámci příprav na duben plánované výstavy svezli. Představme blíže hlavního organizátora výstavy – občanské sdružení Art for Public. Její prezidentkou je galeristka Monika Burian Jourdan, jež před třemi lety připravila společně s italskou kurátorkou Serenou Baccaglini výstavu Amedea Modiglianiho v pražském Obecním domě. Na té byly vedle řady děl s Modiglianim nijak nesouvisejících hlavně jeho kresby a několik nepříliš kvalit-

ních obrazů ze soukromých sbírek. Prezident italského Archives Legales Amedeo Modigliani, Christian Parisot, jehož záštitou se výstava pyšnila, je dnes v Itálii stíhán pro podezření z padělání Modiglianiho děl. Právě Serena Baccaglini má spolukurátorovat i plánovanou výstavu Tiziana. Doplní ji italský historik umění, profesor emeritus Lionello Puppi, v současnosti prezident Centro Studi Tiziano – instituce sídlící v Tizianově rodišti, čtyřtisícovém městečku Pieve di Cadore. Členkou výkonného výboru Art for Public je dále Jana Šorfová – od roku 2011, kdy uspěla ve výběrovém řízení s projektem obsahujícím identické pasáže jako ten, s nímž před tím aspirovala na post šéfky Národní galerie Monika Burian, ředitelka Galerie středočeského kraje. Burian pak také v pražském prostoru GASKu připravila výstavu kreseb Francise Bacona, o jejichž autenticitě existují závažné pochybnosti. Na závěr znovu ke kroměřížskému Tizianovi. Při vědomí toho, že zápůjčka takovéhoto díla předpokládá jednání zahájená v dlouhodobém předstihu a rozhodně nepředstavuje samozřejmou záležitost, jsme požádali o vyjádření majitele obrazu, Arcibiskupství olomoucké. Alena Jemelková z tamního oddělení památkové péče nám sdělila, že ve věci zápůjčky na nový termín výstavy nebyli dosud osloveni. Dosavadní komunikace se týkala původně plánovaného termínu letošního: „První elektronický dotaz přišel 23. 1. 2014. Všechny přiložené dopisy měly povšechnou formu, žádný neměl oficiální podobu a nebyl adresně směřován na majitele obrazu. O při-


9

Aukční síň Vltavín

Galerie Kodl

Srdečně Vás zveme na tradiční jarní Aukční den, který se uskuteční v neděli 25. 5. 2014 od 13 hodin v paláci Žofín na Slovanském ostrově v Praze.

Josef Mánes (1820–1871): Utonulý olej na plátně, rozměry 26,3 × 21,3 cm vyvolávací cena: 10 000 000 Kč odhadní cena: 22 000 000–25 000 000 Kč

Aukční síň Vltavín, s. r. o. Masarykovo nábřeží 1648/36 110 00 Praha 1-Nové Město tel.: 224 930 340, fax: 224 934 608 mobil: 603 451 892 e-mail: info@galerie-vltavin.cz www.galerie-vltavin.cz

Emil Filla (1882–1953): Hlava muže s dýmkou Olej na dřevě, sign. vpravo dole, dat. 1915, rozměry 40 × 30 cm vyvolávací cena: 13 000 000 Kč odhadní cena: 15 000 000–18 000 000 Kč

Galerie Kodl, s. r. o. Vítězná 11, 150 00 Praha 5-Malá Strana tel.: 251 512 728, fax: 251 512 726 mobil: 602 327 669 e-mail: galerie@galeriekodl.cz www.galeriekodl.cz

Výstava aukčních děl proběhne v našich galeriích od 12. do 24. května 2014. Otevřeno denně 10.00–12.00 a 13.30–18.00 hodin, včetně víkendů.


10

výstava

art + antiques

Pohyb myšlení Retrospektiva Jana Kubíčka text: Pavel Kappel Autor je spolukurátorem představované výstavy.

Dvacet let od velké výstavy v německém Ludwigshafenu se v Galerii hlavního města Prahy otevírá retrospektiva jednoho z nejvýznamnějších představitelů českého konstruktivně-konkrétního umění. Poprvé od 90. let tak má české publikum možnost spatřit ucelenou přehlídku autora, který byl dosud mnohem úspěšnější v zahraničí než ve své rodné zemi.

Jan Kubíček se narodil v roce 1927 v Kolíně a začátky jeho díla jsou s tímto městem pevně spojeny. Zde se poznal s Jiřím Balcarem, který mu zprostředkoval svět aktuálního umění a se kterým jej pojilo silné přátelství až do Balcarovy tragické smrti. Kolín a městské prostředí vůbec se také staly prvním osudovým tématem a východiskem jeho dalšího výtvarného směřování. V tom se lišil od mnoha svých kolegů konstruktivního zaměření, kteří, jako například Zdeněk Sýkora nebo Karel Malich, začali tvořit v přírodě. Kubíček na rozdíl od nich vzpomínal spíše na to, jak dlouhé hodiny procházel ulicemi, vnímal architekturu, uskupení staveb, ruch ulic, nebo naopak noční ticho a umělé osvětlení. Své tehdejší zážitky zpracoval v grafických listech Město svítí, Město v noci, Zelená noc nebo Velkoměstská galaxie. V nich se přiblížil tvorbě Františka Hudečka, i když jeho snaha o hledání výtvarné paralely městského prostředí byla spíše intuitivní a obrazy Skupiny 42 poznal až později. Nicméně již v této etapě je možné pozorovat Kubíčkův silný vztah k racionálnímu uspořádání obrazové plochy. A odtud také vedla cesta k osamostatňování obrazové struktury v další fázi jeho tvorby. Koncem 50. let se zároveň věnuje informelní malbě, která převládala i na umělecké scéně té doby. I v tomto případě však postupuje odlišně od svých kolegů. Namísto zviditelňování niterných stavů, pracuje ve svých tzv. litých lacích s metodou drippingu. Proces lití ale koriguje, sleduje při tom určitý kompoziční záměr. Nešlo tedy o spontánní akci, i zde se jiným způsobem projevil jeho smysl pro

řád a racionální uspořádání. Těmito svými pracemi se podle některých teoretiků dokonce přiblížil tomu nejaktuálnějšímu, co se tehdy odehrávalo například v německé skupině ZERO.

Cesta z města Kubíčkova silná vazba k městu a možná i zkušenost grafika jej ale opět přivedly k tomu, co sám nazýval městským folklorem a co podle jeho vlastních slov bylo potřeba na výtvarné rovině zpracovat nejprve v sémantické malbě, která měla připravit logickou cestu dál, tedy ke geometrii a konkrétní malbě. Jak sám dodával: „Jsem z generace, která nemůže překlenout problémy skokem.“ Jan Kubíček se pak na několik let stává vrcholným představitelem českého lettrismu. Příznačné pro jeho práce z té doby i pro další tvorbu je přitom prolínání jednotlivých výtvarných problémů napříč různými výtvarnými médii. V malbě, grafice i fotografii zachází různým způsobem s podněty, které nalézá ve městě i okolo sebe. Ať jsou to plakátovací plochy, opadané zdi, fragmenty nápisů, které ztrácejí původní smysl, noviny, hračky, nebo předměty denní potřeby. Na městě Jana Kubíčka přitahuje to, co bychom snad mohli označit jako jeho komunikační kód, který tvoří fasády, rytmus oken, obkladů, říms, výklenků, lizén. Všímá si řazení univerzálních elementů, celkem volných, ale přesto s určitým úmyslem svázaných do řad a rytmů. Takto vzniklé rastry tvoří základ pro formulaci vlastního výtvarného jazyka. Vše, co vidí nebo má po ruce, skládá do nových struktur a fo-


S Y S T É M S K R U H Y A D Ě L E N Í / 1970 / akryl na plátně / á 80 × 80 cm

rem. Když fotografuje například plakátovací plochy tvořené mnoha vrstvami roztrhaných plakátů, pokouší se je pak znovu interpretovat ve svých kolážích, monotypech i objektech.

Zrušení obrazu Stále více z tohoto chaosu, který se snaží různým způsobem nově uspořádat, vystupují zřetelně písmena a grafémy, které poutají stále více Kubíčkovy pozornosti, až se jako téma postupně zcela osamostatňují. Zásadní roli v tomto procesu představuje písmeno L, které se svým pravidelným tvarem složeným ze dvou obdélníků nejlépe hodilo k formálním experimentům. Z nich pak Kubíček vyvinul stále

přísnější formální obrazovou řeč, kterou zbavoval odkazů k sémantickému významu písmen. Lettrismus tak zcela přirozeně postupným zjednodušováním překonal a posunul se ve své tvorbě do nové etapy. Zároveň se tak vzdálil velké části tehdejší umělecké scény, která vždy preferovala spíš literárně podmíněné umění. Koncem roku 1965 si ke zlomovému okamžiku své tvorby poznamenává do deníku: „Udělal jsem obrazy se znakem L. Je to oproštění od lettrismu, vyňaté písmeno je nyní jen geometrickým znakem, který sám o sobě ve čtverci má dokonalý řád proporcí. Původní písmeno stalo se najednou samo o sobě znakem oproštěným od sémantiky a je dál možné s ním pracovat na novém základě. Ještě se ale vracím


16

výstava

art + antiques

R O Z D Ě L E N É E L E M E N T Y, 3 D I M E N Z E / 1992–96 / akryl na plátně / á 70 × 70 cm

Nedlouho po převratu se dočkal i prvních větších výstav – nejprve v Brně v roce 1992, kde ji v Domě umění připravil Jiří Valoch, a následující rok ve Wilhelm-Hack-Museum v německém Ludwigshafenu. Roku 1999 také za své celoživotní grafické dílo převzal Cenu Vladimíra Boudníka. V roce 2002 ale při velkých povodních vyplavila velká voda jeho ateliér na Kampě a Jan Kubíček společně s přáteli a rodinou na poslední chvíli musí stěhovat své obrazy z ateliéru do bezpečí. Dva roky trvalo, než se mohl do opraveného ateliéru vrátit. Voda však zásadně narušila řád, který se snažil přenést nejen do svých obrazů, ale kterému je podřízen do velké části i jeho život a podle kterého měla dosud i nejmenší věc v jeho ateliéru své přesné místo. Tato ztráta se bohužel nesmazatelně podepsala na jeho psychice a nikdy se s ní již zcela nevyrovnal. Pro svou práci potřebuje klid, a protože nemůže malovat, hodně kreslí. Později se k malbě přece jen vrací, ale pracuje již jen na malých formátech. Vytvořil početný soubor velkých kreseb s názvem Progrese a po delší odmlce se také vrátil ke grafikám. V části z nich zpracoval nerealizované návrhy ze 60. a 80. let a také se vrátil k L elementu, s nímž nyní pracuje volnějším způsobem.

Závěrem Protože Jan Kubíček zemřel loni v říjnu během příprav výstavy, a nedožil se tedy bohužel jejího otevření, dovolím si závěrem krátkou osobní vzpomínku. Když jsem ho v roce 2002 žádal o návštěvu a rozhovor k tématu své diplomové práce, zastihl jsem jej právě uprostřed onoho nešťastného stěhování během povodní. Z návštěvy tak nakonec sešlo. Potkali jsme se poprvé až o mnoho let později právě díky Hansi-Peteru Riesemu. Tehdy ale ještě nebyla řeč o jeho výstavě. Sešli jsme se v malostranském ateliéru a pokračovali do jeho oblíbeného Barbaru. V budoucnu jsme tento rituál ještě párkrát zopakovali. Znal jsem ho krátce, ale budu si ho pamatovat jako mimořádně milého, laskavého a vtipného člověka, ale také jako neuvěřitelně

tvrdohlavého a sveřepého umělce, který v pro něj zásadních otázkách týkajících se umění neustupoval z pozic, které považoval za zásadní. Proto jsme se, když Galerie hlavního města Prahy nabídla termín jeho retrospektivy, začali připravovat společně na to, jak zařídit, aby nás jako již v jiných případech v minulosti neodmítl. Věřili jsme ale, že Hansi-Peterovi jako starému příteli neodřekne, a těšili jsme se na to, jak se o výslednou podobu výstavy budeme muset „porvat“. Do toho ale bohužel opět zasáhly povodně. Nového stěhování obrazů z ateliéru se ale Jan Kubíček už nezúčastnil. Tou dobou už jen výjimečně opouštěl byt v Kolíně. A bohužel, nakonec jeho výstavu otvíráme až po jeho odchodu. Magda Juříková v předmluvě katalogu vzpomíná, že Kubíček vždy hořce vyhrožoval, že se své retrospektivy stejně nedožije, protože zdejší scéna (na rozdíl od zahraniční) jej příliš nevnímá. Nezbývá než věřit za všechny, kteří se na současné výstavě podíleli, že by se mu výstava těch jeho „kýčů“, jak svým obrazům občas v legraci říkal, líbila a že si na ní najde cestu i co nejvíce domácích návštěvníků. I přes veškeré pochybnosti, které o svém díle Jan Kubíček měl, totiž určitě zůstane jedním z nejvýraznějších a nejradikálnějších českých konstruktivních umělců, který svým dílem přirozeně překračuje hranice své rodné země a ve světovém kontextu zcela samozřejmě reprezentuje to nejlepší z českého umění. Předplatitelé Art+Antiques mají nárok na snížené vstupné.

JA N K U B Í Č E K: R E T RO S P E K T I VA místo: Městská knihovna pořadatel: Galerie hl. města Prahy kurátoři: Hans-Peter Riese, Pavel Kappel kniha: Kant, 264 str., 1390 Kč termín: 23. 4.–10. 8. 2014 www.ghmp.cz


17


18

inzerce

art + antiques

!"#$%&"'(#%)* +)#,-.)/'012340121 ROHMOHSHQNDUÂźPVNOR[FP VLJQ/'$/.$/92'$

56"-)*#"$'7)8,-*9:/';"<%*#"$"'=<>.?6%$@' 5)A-BC/'011D4E22F èHUYHQĂ&#x201E;WDYHQĂ&#x201E;EURXwHQĂ&#x201E;VNORYĂ&#x2DC;wNDFP VLJQ/LEHQVNĂ&#x2DC;%U\FKWRYÂź

!"#$%&'( 9¸79$51¤80Ăľ1¨ 67$52Ĺ&#x2013;,71267, '(6,*16./2 1('Ăľ/( 9(+2' 3$/Â&#x153;&Ĺ&#x2013;2)¨135$+$

SÄľHGDXNèQĂ&#x2C6;YĂ&#x2DC;VWDYD *DOHULH8{%HWOĂ&#x201E;PVNĂ&#x201E;NDSOH %HWOĂ&#x201E;PVNĂ&#x201E;QÂźPĂśVWĂ&#x2C6;3UDKD xKRG xKRG xKRG NDWDORJQDZZZV\SNDF] $XNèQĂ&#x2C6;GĹ&#x2030;P6Ă&#x2DC;SND%UQRs3UDKD WHO

Sypka36_ArtAntique-190x120.indd 1

28/04/14 17:54

AU K Ä&#x152; N Ă? T I P â&#x20AC;&#x201C; G A L E R I E KO D L

V Ă C L A V Ĺ  P Ă L A : P Ă? S E Ĺ&#x2021; V E N K O V A / olej na lepence / sign. LD / dat. 1922 / 42 Ă&#x2014; 50 cm

Na trhu zcela raritnĂ­ Ĺ pĂĄlova mimoĹ&#x2122;ĂĄdnÄ&#x203A; vzĂĄcnĂĄ ukĂĄzka ĹĄpiÄ?kovĂŠho evropskĂŠho kubismu, v tomto pĹ&#x2122;Ă­padÄ&#x203A; jiĹž silnÄ&#x203A; pod vlivem poetiky DevÄ&#x203A;tsilu. NenĂ­ divu, Ĺže prĂĄvÄ&#x203A; tato excelentnĂ­ prĂĄce pochĂĄzĂ­ z majetku jednoho ze zakladatelĹŻ tĂŠto skupiny, Adolfa Hoffmeistera, ve kterĂŠm se nachĂĄzela aĹž doposud. SuverĂŠnnĂ­ olej vynikĂĄ vĹĄemi Ĺ pĂĄlovĂ˝mi finesami nejlepĹĄĂ­ kubistickĂŠ periody. SvĹŻj osobitĂ˝ motiv zasadil do rafinovanĂŠ dynamickĂŠ kompozice sloĹženĂŠ z fasetovanĂ˝ch ploch v kombinaci s trojzvukem cĂŠzannovskĂ˝ch zĂĄkladnĂ­ch barev. VĂ˝sledkem je jedineÄ?nĂŠ dĂ­lo vysokĂŠ galerijnĂ­ a sbÄ&#x203A;ratelskĂŠ hodnoty dochovanĂŠ v pĹŻvodnĂ­m stavu.

DraĹženo: 25. kvÄ&#x203A;tna 2014 / 13.00 MĂ­sto: PalĂĄc Ĺ˝ofĂ­n / SlovanskĂ˝ ostrov / Praha VyvolĂĄvacĂ­ cena: 1 800 000 KÄ? OdhadnĂ­ cena: 2 500 000â&#x20AC;&#x201C;3 000 000 KÄ? www.galeriekodl.cz

KonzultovĂĄno a posouzeno PhDr. R. Michalovou, Ph.D. a PhDr. K. Srpem. PĹ&#x2122;iloĹžena odbornĂĄ expertiza prof. J. Zeminy a znaleckĂ˝ posudek PhDr. M. Kodla.


aukce

19

Rekordní Foltýn Praha – Abstraktní kompozice Františka Foltýna z roku 1927, titulní dílo aukce European Arts, se v neděli 30. března prodala v novém aukčním rekordu za 4,68 milionu korun.* Celá aukce dohromady vynesla 14 milionů korun, přičemž kupce našlo 41 procent z více než čtyř stovek nabízených obrazů a starožitností. Za více než milion se vedle Foltýna prodaly ještě dva obrazy, dalších 12 položek překonalo hranici sta tisíc korun. Cena za Foltýnův obraz je rekordem českého trhu a současně vůbec nejvyšší cenou za malířovu abstrakci. Obraz tak vylepšil svůj vlastní rekord, před šesti lety byl vydražen na aukci v Londýně v přepočtu za 2,96 milionu korun. Rekord českého trhu dosud držela oboustranná Krajina z okolí Mukačeva, která byla před čtrnácti lety vydražena za necelých 2,18 milionu korun. Foltýnův slovenský rekord je ještě o 240 tisíc korun vyšší a jeho slavný obraz Imperialismus byl v červnu 2011 v rámci aukce sbírky Hascoe v Londýně prodán dokonce za 12,7 milionu korun. Druhým výrazným rekordem je cena 1,26 milionu korun za obraz Oldřicha Blažíčka. Raný olej Na chmelnici z roku 1919 se prodal s nárůstem o sto tisíc a předchozí malířovo aukční maximum překonala o 300 tisíc

E M A N U E L K O D E T: J E L I Z A V E T A N I K O L S K Á bronz, mramorový podstavec / výška 100 cm cena: 264 000 Kč

korun. Obraz je výjimečný nejen svou časnou datací, ale i námětem zachycujícím sklizeň chmele. Třetí milionovou položkou aukce se stala drobná Podzimní krajina od Antonína Slavíčka, která startovala na 564 tisících a dostala se až na 1,02 milionu korun. Za vyvolávací ceny od 384 do 948 tisíc korun se prodala trojice výrazných děl 19. století, dvě malby Jaroslava Čermáka

F R A N T I Š E K F O L T Ý N : K O M P O Z I C E / 1927

O L D Ř I C H B L A Ž Í Č E K : N A C H M E L N I C I / 1919

olej na plátně / 92 × 65 cm / cena: 4 680 000 Kč

olej na plátně / 90 × 100 cm / cena: 1 260 000 Kč

* Není-li uvedeno jinak, jsou všechny ceny včetně aukční provize, která se pohybuje od 15 do 25 % ceny dosažené v sále.

a obraz Rudolf II. u alchymisty od Václava Brožíka. Nejdražší z této trojice byl Čermákův celofigurový portrét sv. Mikuláše z roku 1862. Z umění první poloviny 20. století byly za statisícové částky draženy ještě obrazy Františka Kavána, Václava Špály, Jindřicha Pruchy a Jana Trampoty. Z poválečného umění se nejdráže prodala Pobřežní krajina s továrnou, dílo Kamila Lhotáka z roku 1958. Malba na kartonu pohlednicového formátu (12,5 × 25 cm) se dostala ze 180 na 276 tisíc korun. Další tři obrazy, díla Milana Grygara, Eduarda Ovčáčka a Borise Jirků, odešly za vyvolávací ceny v rozmezí od 120 do 144 tisíc korun. V případě Jirkova obrazu Samota nicméně cena 120 tisíc korun stačila na nový autorský aukční rekord. Z prací na papíře se nejdráže prodalo několik ilustrací Zdeňka Buriana. Nejvíce se bojovalo o kvaš Na lovu, který se dostal z 30 na 50 tisíc korun. Dalším autorským rekordem je cena 264 tisíc korun za metrovou bronzovou sochu tanečnice Jelizavety Nikolské od Emanuela Kodeta. Krásný odlitek od Franty Anýže začínal na 144 tisících korun, což přibližně odpovídá minulému Kodetovu rekordu za jinou verzi této sochy. V posledních pěti letech ostatně aukcemi dohromady prošlo již sedm jejích odlitků. Ještě výrazněji se


20

aukce

bojovalo o pískovcovou sochu Plodnosti od Josefa Wagnera, která se dostala z 18 na 114 tisíc korun, což je další autorský rekord. Ze starožitností se nejdráže prodala trojice řezaných skleněných pohárů z 19. století, a to za částky od 34 do 46 tisíc korun. Za 46 tisíc korun se prodal ještě jeden briliantový prsten a za částky kolem 20 tisíc korun trojice hodinek. Většina ostatních starožitností však byla dražena za částky do deseti tisíc korun. V nabídce bylo i několik statisícových položek – dvojice bohatě zdobených míšeňských váz, párové stříbrné svícny z 19. století nebo dva středověké meče –, zůstaly však nevydraženy. Bez kupce zůstal také obraz Františka Bílka Odpověď slova, proč se stalo tělem, který jsme představovali v březnovém čísle. / js

Od baroka po Čínu Brno – První letošní aukce společnosti Zezula, která se konala v sobotu 12. dubna v brněnském sídle společnosti, vynesla 9,5 milionu korun. Nového majitele našla více než polovina ze čtyř set nabízených uměleckých děl a starožitností. Bezmála čtvrtinu katalogu tvořila asiatika. Za více než sto tisíc korun bylo vydraženo celkem 18 položek. Nejdražším dílem aukce se stala Krajina se zříceninou od Jana Jakuba Hartmanna, která se prodala za vyvolávací cenu necelých 700 tisíc korun. Drobný obraz malovaný na plechu se podle ART+ v posledních třech letech objevil v aukci již potřetí. V letech 2011 a 2012 zůstal s cenou 960 tisíc, respektive 828 tisíc korun nevydražen. Z obrazů se za více než sto tisíc korun prodaly ještě dvě alpské krajiny, jedna od Adolfa Chwaly, druhá od o generaci staršího rakouského malíře Josefa Mayburgera. Dílo prvně jmenovaného odešlo za 566 tisíc korun, pohled na Dachstein od Mayburgera, jehož obraz byl na aukci v Česku dražen vůbec poprvé, přišel nového majitele na méně než třetinu této částky. V obou případech šlo o vyvolávací ceny. Z evropských starožitností se nejdráže prodalo titulní dílo aukce, luxusní domácí oltář ze 17. století. Půl metru vysoký oltářík s jemně řezanou slonovinovou soškou

art + antiques

J A N J A K U B H A R T M A N N : K R A J I N A S E Z Ř Í C E N I N O U / olej na plechu / 24 × 31 cm / cena: 696 200 Kč

Madony s Ježíškem, vykládaný želvovinou a zdobený stříbrem, byl vydražen s nárůstem za 354 tisíc korun. Včetně provize se nad sto tisíc korun dostaly ještě další dvě práce ze slonoviny, krucifix a korbel, prodané shodně za vyvolávací cenu 106 tisíc korun. Z 58 na 142 tisíc korun se vyšplhala bronzová figurka kokety od Bruna Zacha, rakouského sochaře přelomu 19. a 20. století. O výrazné nárůsty nebyla nouze v rámci kategorie skla. Nejvíce se bojovalo o lithyalinovou číšku z produkce harrachovských skláren a dvoustěnku s medailonkem sv. Kryštofa

Z Á S O B N I C E / D Y N A S T I E T C H A N G (618 – 9 0 7) bronz s celoplošným reliéfem / výška 22 cm cena: 295 000 Kč

signovanou rakouským sklářem Johannem Josefem Mildnerem a datovanou rokem 1802. Prvně jmenovaná sklenka se dostala z 35 na 159 tisíc, druhá pak z 88 na 200 tisíc korun. S výrazným nárůstem z 35 na 112 tisíc korun byla vydražena ještě váza Agatin, vyrobená kolem roku 1830 v buquyských sklárnách. Z novějšího skla se nejvíce přihazovalo na lötzovské vázy, nejdražší z nich se prodala za 59 tisíc korun. Nejvíce stotisícových položek bylo prodáno v rámci kategorie asiatik, vedle čínských starožitností byly součástí nabídky i artefakty z Persie a Osmanské říše. Za čínské umění kupující dohromady utratili 2,8 milionu korun. Nejdražším kusem se stala dvojice drobných čínských porcelánových misek z počátku 18. století. Jejich dražba začínala na necelých 142 tisících a skončila na více než půl milionu korun. Za vyvolávací cenu 295 tisíc korun se prodala bronzová zásobnice z dynastie Tchang, která v Číně vládla v 7. až 9. století. Z mimočínských starožitností byla největším úspěchem cena 260 tisíc za bronzové vykuřovadlo, osmanskou práci ze 17. století, jehož dražba začínala na pětinové částce. Výjimečnou položkou byla také jednoduchá keramická miska vytvořená ve 12. století v centrálním Íránu, která našla nového majitele za vyvolávací cenu 177 tisíc korun. Z nevydražených položek je třeba zmínit alespoň ženskou podobiznu připsanou klasi-


inzerce

21

AUKCIA UMENIA V NEDEĽU 18. 5. 2014 o 14.00 hod. HOTEL CARLTON, BRATISLAVA

PREDAUKČNÁ VÝSTAVA DIEL V GALÉRII ART INVEST 12. 5. – 18. 5. 2014 od 12 – 18 hod.

www.artinvest.sk GALÉRIA ART INVEST Dobrovičova 7, 811 02 Bratislava e-mail: art@artinvest.sk, Tel.: 00421 905 659 148 František FOLTÝN: Rodina, 1924

Art_AA_190x119.indd 1

17.4.2014 17:50

AU K Č N Í T I P — E U R O P E A N A R T S I N V E S T M E N T S

Z posudku PhDr. Rey Michalové: Posuzovaný obraz „Tři dívky“ je reprezentativním a velmi zdařilým dílem Stanislava Podhrázského, výrazného solitéra českého umění druhé poloviny 20. století. Je důkladně promyšlenou figurální kompozicí, která zrcadlí hlavní motiv, jež autora fascinoval a v němž si také našel svůj nejvlastnější výtvarný výraz – motiv mladé dívky v okamžiku dospívání a erotického probouzení. Rozvíjí tajemný příběh, vyplývající z hluboce osobních, niterných představ, kořenících snad v prožitcích jinošského věku. Obraz je sekvencí snu. Figury, precizně definované mistrnou, jemnou linií, jsou umístěny ve valérově odstupňovaném indiferentním exteriéru. Působí, jako by byly zbaveny zemské tíže. Autor vytváří imaginativní svět, zbavený odkazů k popisné okolní realitě. Figury zastupují stav „být jen tak“, což byl dle autora u krásných dívek nezvratitelný „dostatečný důvod“. V abstrahovaném prostoru univerza spolu komunikují gestikou plnou naléhavosti. Provenience: Získáno z rodiny autora. Publikováno: Marie Klimešová, Stanislav Podhrázský, Arbor Vitae pro GHMP v Praze 2013, str. 77; Stanislav Podhrázský, publikace k výstavám ve Státní galerii výtvarného umění v Náchodě a v Galerii moderního umění v Roudnici nad Labem r. 1995, vyd. rbor Vitae, Praha, 1995, nestr. Vystaveno: Stanislav Podhrázský, Státní galerie výtvarného umění v Náchodě a v Galerii moderního umění v Roudnici nad Labem r. 1995 Vyvolávací cena: 750 000 Kč Draženo: 20. 5. 2014 / 18.00 P O D H R Á Z S K Ý S T A N I S L A V : T Ř I D Í V K Y / olej na plátně / 140 × 100 cm / rámováno / datováno 1978 / signováno vpravo dole S. PODHRÁZSKÝ.

www.europeanarts.cz

Odhad: 1 000 000–1 500 000 Kč Místo: Marriott Hotel Praha


22

aukce

D O M Á C Í O L T Á Ř / Rakousko, 17. stol. / dřevo, slonovina, želvovina, stříbro / 49 × 29,5 cm / cena: 354 000 Kč

kovi anglické portrétní malby siru Joshuovi Reynoldsovi. Obraz pochází ze sbírky prvorepublikového velvyslance v Belgii a má zachycovat lady Mary Dougles, která, ač Angličanka, žila od dětství v Brabantsku. Její portrét v dětském věku od Reynoldse je ve sbírce Královského muzea krásných umění v Bruselu. Jediným argumentem pro připsání obrazu slavnému anglickému malíři však byla právě podobnost obou podobizen. Obraz byl nabízen za necelých 380 tisíc korun. Pokud by se Reynoldsovo autorství podařilo prokázat, šlo by o mimořádně výhodnou koupi, neboť cena by rázem několikanásobně stoupla. / js

art + antiques která se vyšplhala na 183 tisíc korun. Poněkud za očekáváním naopak zůstal obraz Babička s vnoučaty od předního malíře rakouského biedermeieru Ferdinanda Georga Waldmüllera. Vítěz aukce jej získal za 122 tisíc eur, přičemž odhad počítal s cenou 150 až 200 tisíc. Obraz Hanse Makarta inspirovaný Wagnerovým Prstenem Nibelungů, u nějž se očekávala cena 120 až 180 tisíc eur, pak zůstal nevydražen. Součástí nabídky byla i dvojice krajin od Augusta Bedřicha Piepenhagena z roku 1820. Obě se prodaly přibližně za dvojnásobek očekávané částky, shodně za 16 tisíc eur (440 tisíc korun). V reklamě na aukci starých mistrů byl avizován také prodej středověkého obrazu Umučení světice z Waldesovy sbírky, který před pěti lety prošel českým trhem. V březnu 2009 byl na aukci Adolf Loos Apartment and Gallery vydražen za 12,9 milionu korun. Vzápětí se objevil v nabídce galerie Simon Dickinson, která za něj požadovala přibližně dvojnásobnou cenu. Galerie jej ještě loni vystavovala na veletrhu v Maastrichtu. Nyní předaukční odhad počítal s cenou 400 až 600 tisíc eur, což je 11 až 16,5 milionu korun. V aukčním katalogu se však obraz nakonec vůbec neobjevil. Zda jej aukční síň odmítla, nebo jej stáhl prodávající, nebylo oficiálně zveřejněno. / js

Vídeňský aukční týden Vídeň – Začátkem dubna se ve vídeňském Dorotheu uskutečnily aukce starých mistrů a umění 19. století, které dohromady vynesly 7,3 milionu eur. Hlavní hvězdou byl obraz Svaté rodiny z dílny Petra Pavla Rubense, který se prodal v rámci předaukčního odhadu za 503 tisíc eur. Vysoko nad odhad naopak odešly květinové zátiší od Jana van Kessela I. (232 tisíc) nebo anonymní benátský mužský portrét (147 tisíc eur). Z umění 19. století se nejdráže prodala letní krajina od Emila Jakoba Schindlera,

P E T R P A V E L R U B E N S ( D Í L N A): S V A T Á R O D I N A olej na plátně / 221 × 152 cm / cena: 503 030 eur

ČTĚTE ART + Oceněný Knüpfer v Londýně Jako jedna z položek květnové aukce evropského malířství 19. století společnosti Christie s v Londýně figuruje více než dvoumetrové plátno českého malíře Beneše Knüpfera. Podle katalogu jde o malbu známého námětu Souboj Tritónů, oceněnou roku 1892 zlatou medailí na Jubilejní výstavě ve Vídni. Odkud ji koupil císař František Josef I. pro Obrazárnu vídeňských dvorských muzeí. Obraz se již před dvěma desetiletími na světových aukcích dražil, tehdy dosažená cena 31 tisíc dolarů je dodnes autorovým celosvětovým aukčním rekordem. Benátské bílé zlato Malé ohlédnutí za sedmadvacátým ročníkem veletrhu s uměním a starožitnostmi TEFAF v Maastrichtu, na kterém se letos představilo na 270 obchodníků. Skončil sice již před měsícem, za pozornost stojí některé „produkty“, které díky němu vznikly. Majitel mnichovské kunstkomory Georg Laue na veletrhu představil výjimečnou kolekci benátského filigránového skla ze 16. a 17. století, o níž vydal také knihu. Jednu z cenných položek odkoupilo například Muzeum umění v americkém Minneapolis. Květen v New Yorku S prvním a druhým květnovým týdnem můžeme opět očekávat newyorské večerní aukce impresionismu, klasické moderny a posléze poválečného a současného umění. Kolik Picassů, Renoirů, Monetů, Baconů, Pollocků či Richterů se expertům v aukčních domech Christie‘s a Sotheby‘s podařilo shromáždit k prodeji tentokrát? Aukční katalogy jsou zase plné velkých jmen, vysokých cen a znovu tak slibují výjimečné výsledky. www.ar tplus.cz


inzerce

23

INZ Art Antique 2014 190 x119 OK.pdf 1 4/25/2014 2:47:02 PM

C

M

Y

CM

MY

CY

CMY

K

AU K Č N Í T I P – D O R O T H E U M

Pozapomenutý český sochař, o kterém se v odborné literatuře pouze dozvíme, že spolupracoval se Stanislavem Suchardou a Jaroslavem Horejcem. Nabízená socha Salambo je ukázkou vysoké kvality českého secesního sochařství. Autor zde vytvořil stojící dívčí akt, který doplnil vertikálně modelovaným zlaceným hadem, kterému dekorativně doplnil oko – leštěný achát. Čermák zvolil dobově oblíbené téma romantické postavy navíc s erotickým námětem. Salambo je smyšlenou postavou, pocházející z historického románu Gustava Flaberta stejného jména. Jednalo se o dceru kartaginského vojevůdce Hamilkara, která se zamilovala do vůdce vzbouřených vojáků Mathona. Po usmrcení Mathona Salambo pochopí, že jejich vztah byl osudový a dobrovolně umírá. Oblíbený motiv Salambo v českém výtvarném umění ztvárnil například Alfons Mucha nebo Ladislav Šaloun.

RUDOLF ČERMÁK: SAL AMBO patinovaný a částečně zlacený bronz, vložený achát / výška 62 cm

Draženo: 24. května 2014 ve 14 hodin Místo: Prague Marriott Hotel, Praha Vyvolávací cena: 80 000 Kč www.dorotheum.com


5

VEČERNÍ AUKCE

VÝTVARNÉ UMĚNÍ 20. 5. 2014, 18 HODIN, PRAGUE MARRIOTT HOTEL PŘEDAUKČNÍ VÝSTAVA V PROSTORÁCH GALERIE OD 12. 5. 2014

WWW.EUROPEANARTS.CZ European Arts Investments s.r.o., Senovážné náměstí 8, 110 00 Praha 1, ČR, tel./fax: +420-233 342 293, info@europeanarts.cz


na trhu

25

Nizozemci text: Jan Skřivánek

Z hlediska obratu představují staří mistři v rámci českého trhu s uměním poměrně okrajový segment. Podle analýzy ART+ se v minulých pěti letech na celkovém objemu českých aukcí podíleli pouhými třemi procenty. Vedle zástupců českého baroka se tuzemští sběratelé mohou nejčastěji setkat s díly holandských a vlámských mistrů. Jakkoliv jsou některé atribuce příliš ambiciózní, na kvalitě to nabízeným obrazům neubírá.

Situace na českém trhu do značné míry odpovídá mezinárodním trendům. Podle analýzy Clare McAndrew, vypracované pro letošní TEFAF, na staré mistry loni připadlo 10 procent celkového objemu trhu s uměním, přičemž do tohoto výsledků jsou počítány nejen aukce, ale i privátní prodeje. Staří mistři tak představují nejmenší ze sledovaných segmentů trhu. „Podobně jako sektor impresionistů trpí nedostatkem významných děl, špičkové kusy se na trhu objevují jen zřídka,“ konstatuje dále zpráva. I na mezinárodním trhu platí, že kvalitní díla nizozemského umění jsou častější než například italské práce. Dominance Holanďanů a Vlámů je do značné míry dána historicky. Odhaduje se, že v průběhu 17. století, zlatého věku holandského malířství, vzniklo v severních provinciích 5 až 10 milionů obrazů. Ačkoliv se z nich dochovalo sotva jedno procento, je to víc než umění z jiných částí Evropy. Specifikem holandského a v menší míří i vlámského umění navíc je, že velká část děl byla od počátku určena k volnému prodeji, vznikala bez konkrétních objednávek pro umělecký trh. Rozkvět malířství tak souvisí se vzestupem buržoazie a vznikem početné střední třídy. Nad množstvím obrazů v příbytcích holandských měšťanů se opakovaně pozastavovali zahraniční návštěvníci.

JAN VAN GOY EN: MĚ S T SKÉ OPE V NĚNÍ U VODY olej na dřevě / 28,5 × 43,5 cm / cena: 1 898 000 Kč / Meissner-Neumann 27. 5. 2006

Dlouhou tradici má i sběratelství starých Holanďanů. „Především obrazy holandských ,menších mistrů‘, nezřídka mimořádně kvalitní a sběratelsky zajímavé, se stávaly oblíbenou a víceméně i obligatorní náplní zdejších privátních obrazových kabinetů. Soubor obrazů holandské provenience, z nichž některé byly připsány autorům zvučných jmen, doplňovaly spíš ojedinělé ukázky výtvarné produkce starších fází nizozemského malířství,“ charakterizuje zá-

jmy českých sběratelů na počátku 20. století v knize „Sobě, umění, přátelům“ Lubomír Slavíček. V Brně se také v polovině 20. let uskutečnily dvě specializované aukce zaměřené na staré holandské umění. Jeho oblibu u brněnských sběratelů dokládá i aktuální výstava Holland_retro_style v Moravské galerii, která představuje práce starých mistrů a jejich imitace či padělky z 19. století z původně soukromých sbírek, jež jsou dnes součástí fondů galerie.


26

na trhu

art + antiques

W I L L E M C L A E S Z . H E D A : Z Á T I Š Í S E S K L E N I C Í B Í L É H O V Í N A , S T Ř Í B R N Ý M P O H Á R E M A J Í D L E M / 1642–45

Nejdražším dílem z této kategorie, které prošlo v posledních letech českými aukcemi, je krajina Městské opevnění u vody, která se v květnu 2006 na aukci společnosti Meissner-Neumann prodala jako dílo slavného Jana van Goyen za 1,9 milionu korun. Goyena jako autora malby identifikuje starý přípis na zadní straně desky, když však byl obraz o rok dřív prezentován na výstavě Holandská krajinomalba 17. století v Moravské galerii, byl zde uveden jako práce jednoho z Goyenových následovníků van der Hulsta. Podobně rozporovat by nejspíš šlo i atribuce tří dalších Goyenových krajin,

které byly na českých aukcích nabízeny v minulých pěti letech, stejně jako připsaní obrazů Janu Steenovi, Davidu Teniersovi, Joosi de Moomper či Janu Brueghelovi staršímu. Milovníci starých mistrů jsou však na pochybnosti ohledně autorského určení zvyklí a jméno uvedené v katalogu pro ně nebývá tím hlavní, podle čeho se rozhodují. Druhým nejdražším dílem nizozemského umění u nás je ostatně anonymní Posmívání se Kristu od některého z utrechtských následovníků Caravaggia. Působivý obraz z první poloviny 17. století před třemi lety na aukci Galerie Arcimboldo, respektive

Arthouse Hejtmánek vylétl ze sto tisíc až na 1,7 milionu korun. Na své květnové aukci bude Arthouse Hejtmánek nabízet reprodukované Zátiší se sklenicí bílého vína, stříbrným pohárem a jídlem, které aukční katalog uvádí jako práci z dílny jednoho z nejvýznamnějších malířů zátiší Willema Claesz. Hedy (1594–1682). V Haarlemu působící malíř se proslavil tzv. snídaňovými zátišími v tlumených barvách. Hedovy obrazy se dočkaly znovuobjevení a vzkříšení sběratelského zájmu v 60. letech 19. století a je se s nimi možné setkat v řadě velkých muzeí. Obraz, který se do České republiky dostal z Rakouska, je opatřen technologickou zprávou vídeňského restaurátora Manfreda Schreinera a uměleckohistorickým posudkem od Martiny Brunner-Bulstové, spoluatorky souborného katalogu Hedova souputníka Pietera Claesze. Malbu datuje do první poloviny 40. let 17. století a předpokládá, že vzniklo v Hedově dílně či v jeho bezprostředním okruhu. Malířův pět let starý aukční rekord má hodnotu 850 tisíc liber. Mezi díly považovanými za mistrovy vlastnoruční práce a dílenskými malbami jsou však dramatické cenové rozdíly. Oceňována je také náročnost kompozice a samozřejmě kvalita provedení malby. Obraz Zátiší se sklenicí bílého vína, stříbrným pohárem a jídlem bude startovat na částce 350 tisíc korun (bez aukční provize), což odpovídá cenám na světovém trhu. Půjde již o druhé dílo připsané Hedovi nabízené na českých aukcích. Před třemi lety se na aukci společnosti Adolf Loos Apartment and Gallery menší Zátiší na stole prodalo za půl milionu korun. Stejně jako nyní, i tehdy šlo o dílo získané v evropském uměleckém obchodě.

W I L L E M C L A E S Z . H E DA : Z ÁT I Š Í S E SKLENICÍ BÍLÉHO VÍNA, S TŘÍBRNÝM P O H Á R E M A J Í D L E M / 1642– 45 technika: olej na dřevě rozměry: 79 × 60 cm vyvolávací cena: 350 000 Kč (bez 24% provize)


0(%$12-+3&452VYČWORD6+783 PDOiUHWURVSHNWLYDGtODRGãHGHViWêFKOHWSRVRXþDVQRVW

²

YHUQLViåYK

JDOHULHSHWUåDORXGHN QDSĜtNRSČSUDKD

FHQWUiOQtSĜLWDåOLYRVWDNU\OQDVROROLWXîFP

JHRPHWULFNiNUHVEDWHPSHUDQDNDUWRQXîFP

SHUVSHNWLYDERGXNROiåDNU\OQDVROROLWXîFP

RSWLFNêUHOLpIDVDPEOiå]NRYXDVNODîFP

RSWLFNêUHOLpIDVDPEOiå]NRYXDVNODîFP

SĜLWDåOLYRVWNUXKX±DVDPEOiå]QHUH]XîFP

!!!"#$%&'(&)*$%+,-&."/*


30

rozhovor

art + antiques

Ateliér reálné virtuality Rozhovor s Martinem Zetem text: Johanka Lomová, Josef Ledvina foto (portrét): Jan Rasch

S Martinem Zetem jsme se sešli v Praze na Dejvickém nádraží s tím, že vyrazíme společně k němu domů, do Libušína. Nakonec jsme dojeli do Kladna a odtud pokračovali pěšky, procházkovou trasou kolem pštrosí farmy. Nahrávali jsme za pochodu a náš hovor se rozbíhal všemi směry, na snahu udržet jednotící linku jsme brzy rezignovali. Obdobně do všech směrů rozutíkaná je ostatně i umělcova práce.

V současné době připravuješ do Galerie města Plzně výstavu Svátek práce. Co na ní bude? To teď spolu s Milošem Vojtěchovským, který ji koncipuje, právě domýšlíme. Vyhrabal jsem tak různorodý materiál, že sám si s tím vůbec nevím rady. Budou tam hlavně nějaké sváteční práce a kresby. Součástí výstavy bude i knížka Z růže kvítek vykvet nám. Proč ses rozhodl zrovna pro kresbu? Kreslím celý život a uvědomil jsem si, že je to jediné médium, o kterém jsem nikdy nezapochyboval. Na výstavě by měly být jak dětské čmáranice, tak i pozdější věci. Těším se, že zase mohu vystavit portréty Ježíše, Lenina a Vinnetoua, které v Čechách byly naposledy k vidění v roce 1994 v Divadle pod Palmovkou na výstavě Hrdinové mého dětství. Vezměme to trochu biograficky, popořádku. Co jsi dělal v 80. letech během studií na Akademii výtvarných umění? Když jsem byl na AVU, tak mě zajímalo tělo a obličej, hodně jsem pracoval podle modelu. Asi by šlo říct, že jsem netvořil, ale studoval. Jen občas, pro mě samotného překvapivě, vyhřezlo samovolně něco

volnějšího. Po škole jsem hledal, co a jakou formou mám dělat. Měl jsem velkou touhu, ale žádný jasně definovaný směr ani tvorbu, kterou bych potřeboval hned prezentovat. Postupně jsem zjistil, že si od toho, co jsem studoval a co mě opravdu deset let bavilo – figura, portrét, kompozice –, potřebuji odpočinout. Že potřebuji zapomenout nabytou dovednost. Proto jsem začal zkoušet jiné materiály a tvarosloví. Po absolvování školy jsem udělal jen jeden portrét – moji babičku. První skutečně samostatnou výstavu jsem měl až šest let po škole v roce 1991 v Městském muzeu v Hořicích v Podkrkonoší. Vystavování při studiu nás napadlo především proto, že jsi studoval ve stejné době a na stejné škole jako okruh Konfrontací (Jiří David, Stanislav Diviš…). Přicházel jsi s těmito lidmi do styku? Znal jsem je. Přímo v mém ročníku z nich nebyl nikdo, ale v ročnících nade mnou i pode mnou byli nějací Tvrdohlaví byznysmeni. Viděl jsem Konfrontaci na Kladně, protože probíhala v domě kamarádky Magdaleny Rajnišové. Nebyl to úplně oddělený svět, ale já nebyl jeho součástí.


31


38

téma

art + antiques

Galerie v lázních text: Karolina Jirkalová foto: Ivan Němec

Oblastní galerie v Liberci má již několik týdnů nové sídlo – je jím novorenesanční budova bývalých městských lázní. Konverze z dílny místního ateliéru SIAL je bezpochyby kultivovaná, přesto zůstává dost otázek a pochybností.

Historická budova lázní stojí v údolí Jizerského potoka, v promenádní, dnes Masarykově ulici vedoucí z centra do Lidových sadů. V letech 1900–02 ji podle návrhu vídeňského architekta Petera Paula Branga postavil význačný liberecký stavitel Adolf Bürger. Spolu s protějšími budovami muzea a Obchodní a živnostenské komory, které vznikly v podstatě ve stejnou dobu, tvoří výjimečný soubor. Jsou jádrem nejkrásnější liberecké vilové čtvrti. Lázně sloužily svému účelu do 90. let minulého století, poté několikrát změnily vlastníka, chátraly a otázka po jejich dalším

osudu byla čím dál palčivější. Budova nakonec skončila v majetku města a v roce 2010 byl schválen projekt rekonstrukce pro účely Oblastní galerie Liberec, která dosud sídlila v Liebiegovově paláci v zámeckém areálu. Koncem února letošního roku byl pak provoz galerie v nových prostorech zahájen. Rekonstrukce budovy a stavba přilehlého depozitáře stály více než 350 milionů korun, z velké části je financovaly fondy Evropské unie.

Lázně nejsou fabrika První otázky jsou tu: Je monofunkční budova lázní vhodným prostorem pro galerii? Je

vůbec možné zde vytvořit vhodné podmínky pro vystavování, aniž by interiéry ztratily svou jedinečnost? A jaké využití najde město pro vyprázdněnou památkově chráněnou vilu Johanna Liebiega mladšího? Lázně nejsou tovární hala, která po odstěhování strojů připomíná prázdnou schránku, kam lze vložit v podstatě jakoukoli novou funkci. Když vyklidíte lázně, zůstane velmi specifické vnitřní členění, které je jen těžko využitelné pro jiný účel. Liberecké městské lázně původně sloužily především očistě těla, proto kromě dvoupodlažní haly s plaveckým bazénem zabíraly velkou část


39

budovy vanové koupele. Tomu odpovídaly i dispozice plné malých kójí s vanami a samozřejmě také chodeb. Pro galerijní účely tedy prostory naprosto nepoužitelné. Autorům projektu, Jiřímu Bučkovi a jeho spolupracovníkům z libereckého ateliéru SIAL, v podstatě nezbývalo, než jít cestou radikálních zásahů do dispozic. Odstranili bazén a do úrovně původní hladiny vložili podlahu z matných skleněných desek. V úrovni prvního a druhého podzemního podlaží tak vznikl velkorysý výstavní sál. Původní bazénová hala se střešním světlíkem a galerií slouží jako víceúčelový prostor. Architekti také vybourali všechny příčky mezi kójemi vanových lázní, za původní bazén bylo vloženo půlkruhové schodiště. Lázeňské křídlo bylo směrem do dvora rozšířeno o třípodlažní přístavbu, která slouží jako čítárna a výstavní sály. V těsném sousedství historické budovy, podél Masarykovy ulice, vyrostla novostavba depozitáře – tmavý hranol s fasádou z eloxovaného hliníku, která v souladu se svou funkcí připomíná trezor. Vzor odlitý do fasády vychází z modrotiskové šablony počátku 20. století, která je ve sbírkách místního muzea. Kromě depozitáře je v nové budově také fotoateliér, restaurátorské dílny a kanceláře. Upraveno bylo také prostranství před hlavním vstupem, je zde bezbariérová rampa a také černá kovová deska, jakási zástěna s nápisem „Lázně“ a modrou čárou v úrovni někdejší hladiny bazénu. Plní roli poutače, upozorňuje, že ve staré budově se děje něco nového.

Co jsme získali, co ztratili Nové vstupy jsou bezpochyby kultivované, autoři se vydali cestou materiálového i formálního kontrastu. Vložené konstrukce poznáme bezpečně – jsou kombinací betonu, kovu a skla, formálně jsou velmi strohé, vycházejí ze základních geometrických tvarů. To samé lze říci o novostavbě depozitáře – přestože je k historické budově v kontrastu, nijak jí nekonkuruje. Díky svým vyváženým proporcím a také umístění přímo na uliční čáře je starým lázním dobrým sousedem. Je jako kámen, vyjadřuje pevnost, nedobytnost, stálost. Nedá se nevzpomenout na švýcarský minimalismus. Klub za starou


54

design

art + antiques

Milán 2014 text: Eva Slunečková Autorka je studentkou UMPRUM.

Podobně jako volné umění upírá svůj zrak na benátské bienále či kasselskou Documentu, svět designu se každoročně připravuje na dubnový Salone Internazionale del Mobile v Miláně. Ročník 2014 byl o to důležitější, že posloužil jako test na nadcházející EXPO, které se v Miláně uskuteční příští rok. Na veletrhu se letos prezentovalo na 2400 subjektů a návštěvnost se pohybovala kolem 358 tisíc diváků. Již po padesáté třetí se v Miláně sešli zástupci firem s mladými i zkušenými designéry a návštěvníky dychtícími po současných produktech. Z propagace italského designu se v průběhu let stala exkluzivní mezinárodní přehlídka výrobců, de facto vládnoucích světové produkci i vývoji designu. Salone tak funguje jako výkladní skříň současného designu disponující širokou škálou různorodých výrobků. Pověstným se milánský týden designu stal také způsobem pojetí jednotlivých stánků. Působivé instalace, důsledně pracující se scénografií a architekturou prezentace, jsou pro vystavovatele věcí prestiže. Po sedmnácté se konala doprovodná přehlídka mladých designérů SaloneSatelitte, na kterou odborná komise vybrala 650 mladých umělců do pětatřiceti let. Letošním

tématem bylo heslo „design, inovace + řemeslo“, které koresponduje s dlouhodobě rostoucí touhou mladých designérů po hlubším propojení řemeslných tradic a nových technologií. V soutěži udělované za nejlepší prototyp tento rok zvítězilo italské studio Form. Jejich lampa Volta si porotu získala svým dovedným technickým zpracováním a provedením předmětu ve formálně konkrétních, jednoduchých a intuitivně funkčních tvarech. Druhé místo si za atmosférickou lampu Atmos odnesl francouzský návrhář Arturo Erbsman. Objekt spojující hned několik základních elementů pracuje se světlem na bázi kondenzace vodních par, a vytváří tak svůj vlastní funkční koloběh uvnitř objektu. Konečné třetí místo získalo studio Avandi z USA za svůj neklouzavý žebřík. Mimo hlavní veletrh mohli návštěvníci zavítat hned do několika výstavních oblastí v centru Milána na tzv. Fuorisalone, mnohdy zajímavější a stravitelnější než samotný veletrh. Mezi nejpopulárnější patřily zóny Tortona, Ventura Lambrate, Brera a několik samostatných subjektů, například slavné Spazio Rossana Orlandi. Právě v showroomech rozmístěných v rámci jednotlivých oblastí po celém městě se prezentovalo nej-

E C A L : D E L I R I O U S H O M E / foto: Axel Crettenand & Sylvain Aebischer, ECAL

více českých firem a produktů. Nejčastěji v nich divák narazil na jména mladých českých designérů jako Jan Plecháč a Henry Wielgus, Václav Mlynář a Jakub Pollág, Petra Krausová nebo Libor Šosťák, ale také na klasiky domovské scény jako Rony Plesl, Maxim Velčovský nebo Jakub Berdych. Ze zahraničních hvězd se na českých instalacích podíleli například Daniel Libeskind, Marten Baas, Arik Levy nebo slavné nizozemské duo designérů Scholten & Baijings, které vytvořilo sérii doplňků pro Verreum. Jedním z dominantních trendů milánského týdne se zdála být přetrvávající fascinace materiály, především pak v poloze experimentů s jejich předpokládanými vlastnostmi. Nejdůrazněji se s tímto postupem divák mohl setkat v expozici berlínského designu, kde Anna Badur představila kolekci betonových sedacích souprav věrně imitujících měkkou a pohodlnou látku. Dokonce i část výstavy české firmy Lasvit si pohrávala s dojmy roztékajícího se skla v osvětlení Frozen či jemnou deformací objektů Crystal Rock a Moulds. Za další z pozorovatelných vlivů, prostupujících skrze produkty celého Salone, může být považována inspirace tzv. alpským designem Charlotte Perriand v poloze masivních dřevěných realizací s viditelnými spoji. Důležitou charakteristikou, na kterou se v mnoha ohledech kladl důraz, byla též interaktivita. Fachhochschule z Mohuče tak pojala celou instalaci, ve které její studenti představili čtyřiadvacetihodinové mobilní světlo odkazující na lucerny 19. století, komunikující věšák fungující jako prostředník vzkazů nebo podlahu světlem reagující na lidské pohyby. Za nejpůsobivější počin celého Salone byla vyhlášena expozice Delirious Home od ECAL z Lausanne. Projekt vtipně interpretoval koncept „inteligentního domu“ robotickou rukou odhrnující při vstupu záclonu, zrcadlem reagujícím na pohyb nebo lžičkou neustále vyhledávající ranní hrnek s kávou.


VLADIMÍR KOPECKÝ

55

Bouře a Klid

Storm and Calm Museum Kampa

25. 4.—7. 9. 2014

Souběžně s výstavou vychází rozsáhlá monografie Vladimíra Kopeckého. Vydává Retro Gallery, Praha. Objednávejte na info@retrogallery.cz. A comprehensive monograph of Kopecký’s work will accompany the exhibition. Published by Retro Gallery, Prague. Order at info@retrogallery.cz. Partner výstavy Exhibition partner

museumkampa.cz retrogallery.cz

Generální partner Musea Kampa General Partner of Museum Kampa

Hlavní partneři Musea Kampa Main Partners of Museum Kampa

Partneři Musea Kampa Partners of Museum Kampa


43 S P O L E K V Ý T VA R N ÝC H UM Ě LC Ů M Á N ES A S P O L E Č N OS T K A R L Š T E J N S K Á a . s .

D I A LOGY V O B RAZ EC H V A Z B Y

M E Z I

V Ý T V A R N Ý M I

S C É N A M I

GALE RIE S .V. U . M Á N E S DIAMANT Spálená 4, Praha 1 – Nové Město (roh ulic Ret tigové a Lazarské)

V Ý S TAVA OT E V Ř E N A do 30. 5. 2014 úterý – neděle 12 —18 hodin

PA RT N E Ř I VÝS TAV Y


antique news

V Í T Ě Z N Á K U N S T K O M O R A / foto: Oto Palán

Jarní Antique Praha – Jarní veletrh starožitností Antique, který se konal na konci dubna již poosmé v prostorách Novoměstské radnice, poskytl téměř šesti desítkám obchodníků z celé České republiky příležitost představit výběr z nabídky jejich kamenných obchodů nebo upozornit na předměty, jež budou draženy v aukci. Zájemci o starožitnosti i letos uvítali širokou nabídku secesního skla včetně kvalitních ukázek produkce sklárny Lötz, dále secesního šperku, porcelánových figurek firem Rosenthal, Míšeň a Goldscheider či starožitného nábytku. Právě u nábytku bylo možné zaznamenat jistý posun v zájmu kupujících. „Zdá se, že v segmentu nábytku se začíná blýskat na lepší časy a v budoucnu by nemusel být tak cenově podhodnocen jako dosud,“ domnívá se viceprezidentka pořádající Asociace starožitníků Simona Šustková. Možnosti upozornit na svou květnovou aukci zajímavým způsobem využil například Tomáš Hejtmánek (Arthouse Hejtmánek): plochou obrazovku s projekcí nabízených děl umístil do starožitného zdobného rámu. Aukční síň European Arts vystavila obraz Tři dívky od Stanislava Podhrázského, který bude dražit v květnu, a získala za něj hlavní cenu odborné komise. Na trhu s uměním se totiž Podhrázského obrazy dosud vyskytovaly jen výjimečně. Po loňské retrospektivě Neklidná krása, která na umělcovo dílo upo-

61

zornila širší veřejnost, se však s jeho obrazy možná budeme setkávat častěji. Většina starožitníků ve svých expozicích alespoň částečně zohlednila téma veletrhu – Starožitnosti pro gentlemany a jejich dámy. Na stáncích se tak ve větší míře než obvykle objevovala každodennost v nejrůznější podobě, od kuřáckého náčiní, hodinek, špacírek, souprav na podávání vína až po zbraně, lovecké potřeby a mince, jež byly k vidění u jednotlivých starožitníků i samostatně v expozici firmy Aurea Numismatika. „Jednalo se o historicky i umělecky cenné a často plně funkční předměty,“ chválil kvalitu letošní nabídky prezident Asociace starožitníků Jan Neumann. Tematické zaměření expozice však nebylo nutnou podmínkou úspěchu. Uznání za nejlepší expozici získala Kunstkomora, jejíž majitel Oldřich Hejtmánek ji pojal jako zmenšeninu své malostranské „kamenné“ galerie. Nechyběla tu nákladná zbroj pro vysoce postaveného samuraje, vzácná japonská malba mořské panny z přelomu 18. a 19. století či maska Sepik z Papuy Nové Guiney. „Myslím, že se nám podařilo vzbudit zájem návštěvníků,“ konstatuje Hejtmánek. „Některé předměty jsou rezervované, hodně lidí si domluvilo další schůzky u nás v obchodě.“ Vzrůstající zájem o kvalitní exempláře mimoevropského umění potvrzuje i Petr Mazna z Galerie Kirk. „Během první hodiny po zahájení veletrhu mi dva zájemci vykoupili dvě třetiny mé letošní kolekce,“ uvedl spolumajitel galerie, která se specializuje na umění z Afriky, Ameriky, Asie a Oceánie. / Lucie Zadražilová

vitostí věnuje nákupu a prodeji uměleckých děl. Firma má podle obchodního rejstříku základní kapitál 140 milionů korun a své sbírky v posledních třech čtyřech letech představuje formou samostatných výstav či zápůjček do veřejných muzeí a galerií poměrně pravidelně. Na aktuální výstavě v SVU Mánes je k vidění 49 dvojic obrazů, které organizátoři vybrali s cílem umožnit srovnání různých aspektů malířské tvorby – ztvárnění určitého námětu, práce s kompozicí či žánrem. Výstavu lze navštívit do konce května. Sběratel a obchodník s uměním Patrik Šimon se věnuje představování své sbírky formou výstav a knih systematicky již dobrých deset let. Aktuální výstava a kniha Jeden svět nestačí se tentokrát zaměřuje na umění 19. století. Šimon je ostatně i spoluorganizátorem výstavy Tvrzení moderny, na které se v Alšově jihočeské galerii představuje na šedesát plastik a kreseb ze sochařské sbírky syna Vladimíra Železného. Na přelomu dubna a května své akvizice v Praze představil také investiční font Pro arte, fond kvalifikovaných investorů zaměřený na výtvarné umění. Fond spravuje investiční společnost Avant a funguje s povolením České národní banky. Na svých webových stránkách fond uvádí, že během prvního roku své existence shromáždil umělecká díla za 100 milionů korun. Jsou mezi nimi například obrazy Alfonse Muchy, Josefa Šímy, Františka Kupky či Toyen. / js

Ze soukromých sbírek Praha – V průběhu května je možné v Praze a v Hluboké nad Vltavou navštívit hned tři výstavy soukromých sbírek. Ve výstavní síni SVU Mánes v pražském paláci Diamant je k vidění výběr ze sbírky společnosti Karlštejnská, která je dlouhodobě jedním z výrazných hráčů na českém trhu s uměním, Clam-Gallasův palác si pro představení své sbírky umění 19. století pronajal Patrik Šimon a v Alšově Jihočeské galerii v Hluboké nad Vltavou je až do září k vidění sbírka soch Karly a Davida Železných. Společnost Karštejnská je rodinný podnik, který se vedle pronájmu a správy nemo-

A L F O N S M U C H A : F L Ó R A / 1892 olej na plátně / 81 × 59 cm / Pro arte


70

inzerce

art + antiques

grey gold

30 ⁄ 4 — 3 ⁄ 8 ⁄ 2014

České a slovenské umělkyně 65+ Czech and Slovak female artists over 65+ MARIE BLABOLILOVÁ ⁄ KLÁRA BOČKAYOVÁ ⁄ MARIE FILIPPOVOVÁ ⁄ EVA FUKOVÁ ⁄ MILOTA HAVRÁNKOVÁ ⁄ DAGMAR HOCHOVÁ ⁄ INGE KOSKOVÁ ⁄ ALENA KUČEROVÁ ⁄ MARKÉTA LUSKAČOVÁ ⁄ ADÉLA MATASOVÁ ⁄ DAISY MRÁZKOVÁ ⁄ EVA CISÁROVÁ - MINÁRIKOVÁ ⁄ VĚRA NOVÁKOVÁ ⁄ LUDMILA PADRTOVÁ ⁄ DANA PUCHNAROVÁ ⁄ JITKA SVOBODOVÁ ⁄ ADRIENA ŠIMOTOVÁ ⁄ DANIELA VINOPALOVÁ-VODÁKOVÁ ⁄ JANA ŽELIBSKÁ

Dům umění města Brna ⁄ The Brno House of Arts www.dum-umeni.cz

Výstava charismatického „samorosta” české výtvarné scény odkrývající a omývající stopy naší industriální minulosti.

Evropský institut odkazu šoa, o. p. s., si dovoluje oznámit, že ve dnech 2. až 5. 6. 2014 pořádá v Aténách společně s Conference on Jewish Material Claims Against Germany za podpory Ministerstva kultury a sportu a Ministerstva zahraničních věcí Řecké republiky v pořadí již čtvrtý seminář v rámci projektu „Provenance Research Training Program“ (Tréninkový program pro provenienční výzkum zcizených uměleckých předmětů). Projekt, který byl zahájen v roce 2012, nabízí odbornou průpravu v oblasti detekce původu kulturních statků, s akcentem na předměty zcizené nacisty v období holocaustu a na problematiku jejich poválečných restitucí. Podrobné informace o programu jsou k dispozici na webových stránkách www.provenanceresearch.org Informace o činnosti Evropského institutu odkazu šoa, o. p. s., naleznete na webových stránkách www.shoahlegacy.org

Marek Nenutil aka

Openmindz360 A f t e r

D a r k

7. května 2014, 19:00 hod. Výstava bude probíhat od 9. května 2014 do 7. června 2014. The Chemistry Gallery, Bubenská 1, Praha

www.thechemistry.cz


manuál

71

Manuál pro milovníky současného umění Lekce 58. – Na východní frontě klid text: Ondřej Chrobák Autor působí v metodickém centru Moravské galerie v Brně.

„Bude válka?“ zeptala se před několika dny moje holka. „Ne“, odpověděl jsem bez rozmyšlení. Následovala geopolitická analýza ukrajinské krize. Brilantní rozbor principů velmocenských šachů byl jako vystřižený z úvodní kapitoly Osudů dobrého vojáka Švejka. Válka nebude a víc vám neřeknu! Zpětně jsem docenil archetypální rozměr diskuze. Žena se ptá muže. Logicky. Pokud se chystá válka, měl by o tom přeci něco vědět! Válka je asi poslední čistě mužská záležitost. Válka. To slovo bylo poslední čtvrt století na indexu. Proto tolik irituje. Nevedeme přece války. Sledujeme na CNN mírové operace. Inteligentní zbraně ničily s chirurgickou přesností a čistotou nepřátele lidských práv. Celá moje generace téměř bez výjimek odepřela vojenskou službu. Máme profesionální armádu převlečenou do uniforem s pouštní kamufláží, která v dalekém Afghánistánu staví „domorodcům“ školy. S pobouřením sleduje předražené veřejné zakázky na nákup bojové techniky. Irituje nás skandální rozsah korupce, nikoli rozvrácená morálka a bojeschopnost. Bude válka? Naposled jsme tuto otázku zcela vážně diskutoval koncem 70. let s kolegy ve „velkém“ oddělení mateřské školky. Pamatuji se, že válka byla tehdy všudy přítomná. Partyzáni a fašouni obsesivně zaměstnávali naši imaginaci. Stavěli jsme bunkry. Klacky se měnily v samopaly. V televizi dávali Tři v tanku a pes. Bylo nutné si co nejvíc užít minulou válku, protože tu budoucí, atomovou nepřežijeme. Budoucnost ztělesňovala japonská holčička zoufale skládající origami jeřábů v naději, že unikne následkům ozáření. Rok co rok jsme v květnu kreslili zelený tank s rudou hvězdou a číslem 23. Když jej v roce 1991 natřeli David Černý a Filip Turek narůžovo a následně zmizel i s podstavcem ze smíchovského náměstí, skončila pro mě definitivně druhá světová

a vlastně i dětství. Ikonoklastická epizoda Sametové revoluce v sobě zahrnovala jak pozdní triumfalismus, tak lennonovské: „WAR IS OVER! If you want it.“ Oficiálně oslavujeme začátek války. Nikoli Třetí, ale První, kterou znovu nazýváme Velká. Dosud se, pokud si pamatuji, vždy slavil u každé války pouze konec, který se nazýval vítězství. Možná se mohlo počkat čtyři roky, ale začátek války má významnou přednost, je neutrální, spojený s podobnými emocemi na straně pozdějších vítězů, tak poražených. Každé významné i bezvýznamné muzeum umění se povinně zapojilo výstavou variující latinský citát o mlčících múzách. Dovídáme se detaily frontových prožitků a zásluh významných umělců. Malíř Otto Dix

zastřelil kulometem ze zákopu tolik lidí, že je přestal počítat. Kdo ještě nezná historku, kterak setník Bohumil Kubišta potopil francouzskou ponorku Curie? Co dělají ve válce historici umění? Na tuto otázku odpovídá nejen hollywoodský film Památkáři, ale rovněž knižní novinka s názvem Národní galerie v protektorátu Čechy a Morava. Zatímco hrdinní američtí „kunsthistorici“ pod vedením charismatického George Clooneyho zachraňovali s nasazením života poklady světového umění, jejich čeští kolegové se neméně statečně hádali s německými okupačními orgány o znění popisek ve stálé expozici starého umění. Nemalujme s válkou čerta na zeď. Počkejme kolik bude letos hub.

V Á L K A V D R Á Ž Ď A N E C H / Otto Dix: Válka (ústřední panel triptychu), 1929–32 Z výstavy Otto Dix: Válka, Albertinum 5. 4.–14. 7. 2014


74

recenze

art + antiques

Harmonický celek Koťátková s Lehockou v Hunt Kastner text: Josef Ledvina

Eva Koťátková a Denisa Lehocká mají v žižkovské galerii Hunt Kastner první společnou výstavu. Před ní se prý ani neznaly, šlo tak o „experiment“ s otevřeným koncem. Nejistotu navíc posiloval generační rozdíl dělící obě umělkyně (Koťátková 1982, Lehocká 1971). Snad nevadí, když hned v úvodu prozradím, že vše dopadlo dobře. Práce Lehocké a Koťátkové spolu tvoří v Hunt Kastner docela harmonický celek. Jsou sice odděleny linkou či nekonečnou přímkou rozdělující galerii na dvě poloviny, ale člověk si – vzhledem k odlišnému tematickému zaměření jejich práce asi dost překvapivě – musí občas skoro připomínat, kudy ta přímka vlastně vede. Kouzlo úspěchu jistě tkví i v povedené instalaci. Přímka nepřímka, na obou jejích stranách nalézáme stejně sněhobílý galerijní mobiliář – ať už v podobě soklů, nebo vitrínek. Eva Koťátková, zdá se, navíc přistupuje v zájmu harmonického vyznění spolupráce na decentní obměnu svých instalačních postupů. Obsahově i materiálově však vše zůstává při starém – pasáže z literatury na téma hypnotizace lidí i krokodýlů, texty o všemožných duševních chorobách, různé klecovité konstrukce a pomůcky, koláže na obdobná témata (srov. např. poslední benátské bienále). Všechno to ale vypadá o trochu menší než obvykle, a hlavně jednotlivé objekty, koláže a výstřižky jsou pečlivě aranžovány v rozličných clusterech ve vymezené polovině prostoru – třeba jakoby nahodile, ale přece jen docela komponovaně poopírány v částečném překryvu o zeď. Miniaturizací, a hlavně onou komponovanou nezáměrností, tedy tím, jak jednotlivé objekty působí na svých místech tak trochu zapomenutě, a tato jejich zapomenutost jim přitom dává spíše vyniknout, se půlka galerie patřící Koťátkové přibližuje té, jež je vyhrazena Lehocké. Druhá jmenovaná totiž obdobným způsobem aranžuje ve výstavních prostorech své pojmově záměrně neuchopi-

E V A K O Ť Á T K O V Á A D E N I S A L E H O C K Á V H U N T K A S T N E R / foto: Hunt Kastner

telné tvary a útvary (tentokrát hlavně sněhobíle sádrové, nechybějí ovšem ani jasně barevné plátěné či papírové kontrapunkty). Tahle spojnice mezi díly obou umělkyň je sice možná v něčem povrchní, stojí nicméně v základech onoho šťastně harmonického vyznění celé výstavy. S harmonií bychom to ale neměli přehánět. Na to je tematika tvorby Koťátkové příliš zneklidňující – klece na děti a jejich ruce nepůsobí asi zrovna moc harmonicky. Nebo by alespoň neměly. Podle tiskové zprávy jde o „tíživý archiv vytěsněné společenské patologie“. Jenže mě nějak ne a ne tížit. Čím to? Možná jsem moc otupělý z návštěv všemožných výstav a bienálí, prostě zvyklý na leccos. Je tu ale i další důvod. Archiv Koťátkové netísní, protože je svým obsahem příliš vzdálený. Naopak, spíš přitahuje exotickým kouzlem ztraceného, těžko pochopitelného věku. Určitá archaičnost dýchá z dominantního konstrukčního materiálu – ručně svařovaných tyčí s nahrubo zbroušenými svary, jež jsou ponechány bez další povrchové úpravy. (Připomnělo mi to podobně svařované pomůcky k výuce geometrie z mé základní školy. Nikdo je už dávno nepoužíval, byly z počátku století, z doby, kdy

byla škola postavena, a už tenkrát se mi moc líbily.) Využité dobové publikace jsou také pěkně zažloutlé. A nakonec i obsah – doby, kdy byla dominantním předmětem disciplinačního diskurzu hypnóza, je asi taky spíš passé. Celé to ve mně vyvolává nostalgicky podbarvený obraz vážených a fousatých pánů Breuera a Freuda. Sečteno a podtrženo, přes všechnu „obsesi předměty“ a „němé symptomy neurózy“ je výstava v Hunt Kastner především dobrou výstavou současného umění. Obě umělkyně se v tomto prostoru (tj. prostoru současného umění) pohybují suverénně, přehnanou trémou rozhodně netrpí a na čistém, elegantním dotaženém výsledku je to vidět. Zneklidnit diváka uvyklého návštěvám současného umění není snadné a Koťáková s Lehockou se o to v Hunt Kastner asi ani nesnaží.

a místo: Hunt Kastner termín: 26. 3.–17. 5. 2014 www.huntkastner.com


inzerce

75

opera UVÁDÍME V NÁRODNÍM DIVADLE

ČESKÉ OPERNÍ GALA 18. května 2014 v Národním divadle Dirigent: Robert Jindra

gala-nd-inz-aa-190x119.indd 1

4/9/2014 5:17:10 PM

Projekt je realizován díky dotaci statutárního města Ostrava The project is supported by the City of Ostrava

Mediální partneři Media Partners

platforma (pro současné umění)

platform (for contemporary art)

Ostrava

Vladimír Houdek Kanoucí šíře The Trickling Expanse 15 05 — 31 08 2014

Galerie města Ostravy Galerie Multifunkční auly Gong Gallery of the Multifunctional auditorium Gong Dolní Vítkovice, Ruská 2993, Ostrava – Vítkovice, 706 02 Po–Ne, 10–18 h, vstup volný

Kurátor / Curated by: Marek Pokorný

Mon–Sun, 10 a.m.–6 p.m., free entrance www.plato-ostrava.cz


78

zahraniční tipy

art + antiques

Aj Wej-wej u sousedů Berlín – Do počátku července probíhá v berlínské výstavní síni Martin-Gropius-Bau vůbec nejrozsáhlejší výstava čínského umělce Aj Wej-weje. Zabírá 18 místností kunsthalle a je zajímavá nejen pro toto své „nej“. Výrazným se totiž ukázal především její politický kontext, ke kterému ostatně odkazuje i název Evidence, jenž asociuje kriminalistickou terminologii. V současné době si totiž umělec odpykává trest v domácím vězení a čínské úřady mu v souvislosti s výstavou nedovolily vycestovat ze

Š A C H O V É F I G U R K Y Z O S T R O V A L E W I S / polovina 12. stol.

Matisse a Vikingové

A J W E J - W E J : V E R Y YA O / 2009

země. Proto musel Aj zadávat instalační instrukce jen na dálku a některá vystavená díla vznikla podle návodu bez jeho přímé účasti. V Martin-Gropius-Bau jsou vystaveny práce vytvořené speciálně pro toto místo a také starší díla, která dosud nebyla v Německu k vidění. Ve stejné budově jako Evidence probíhá do 22. června také výstava fotografií Wolfganga Schulze, známého pod přezdívkou Wols. Poprvé jsou zde veřejnosti představeny fotografické práce tohoto umělce, který se proslavil především jako představitele abstraktního expresionismu. Paralelně s výstavami v Martin-Gropius-Bau stojí za pozornost také přehlídka filmaře Haruna Farockiho v Hamburger Bahnhof (do 13. července) nebo třeba fotografií Helmuta Newtona v Muzeu fotografie (do 25. května).

Londýn – British Museum připravilo ve spolupráci s dánským Nationalmuseet a německými Staatliche Museen zu Berlin výstavu Vikingové: život a mýtus (v Londýně do 22. června). Na přehlídce mimořádné rozsahem i obsahem je k vidění řada nově objevených nebo nikdy předtím nevystavovaných artefaktů z bohatých sbírek samotného muzea i zapůjčených z řady zahraničních institucí. Středobodem přehlídky jsou působivě instalované fragmenty 37 metrů dlouhé lodi, kterou archeologové podle místa nálezu pojmenovali Roskilde 6. Rozjasněný kontrapunkt k přítmí raného středověku nabízí výstava vystřihovaných obrazů Henriho Matisse (1869–1954), jež probíhá do 7. září v Tate Modern. Velikán moderního umění se k této technice uchýlil na sklonku svého života, kdy mu zdravotní stav neumožňoval dále malovat. Vznikly tak rozměrné tvarově redukované kompozice takřka karnevalové barevnosti.

covy smrti a většinu prací z konvolutu více jak 300 listů, které dnes vlastní, zakoupilo v době před první světovou válkou. Výstava se soustřeďuje na poslední desetiletí krátkého umělcova života. Do 25. srpna se tak návštěvníci mohou seznámit s Toulouse-Lautrecem a s Paříží jeho doby prostřednictvím tematických kapitol ukazujících soukromý a veřejný život, pařížské individuality i lidské typy a vztah vysokého a populárního umění na konci 19. století. V Ludwig Múzeu probíhá do konce srpna výstava francouzského abstraktního malíře s maďarskými kořeny Simona Hantaie (1922–2008). Maďarská národní galerie pak vystavuje práce výrazného expresionistického malíře a grafika Gyuly Derkovitse (1894–1934).

150 let Toulouse-Lautreca Budapešť – U příležitosti 150. výročí narození francouzského umělce Henriho Toulouse-Lautreca (1864–1901) uspořádalo maďarské Szépművészeti Múzeum výstavu jeho prací na papíře. Jádrem přehlídky jsou kresby a tisky z majetku samotného muzea. To první Lautrecovy litografie pořídilo v roce uměl-

HENR I TOULOUSE-L AU TREC: A N G L I Č A N V M O U L I N R O U G E / 1892


inzerce

$#"#"$ % %% "##$%$$!%!$$%!$$"#$%

KĹ&#x2122;ehkĂ˝ Mikulov 4. roÄ?nĂ­k festivalu art designu 30. 5. â&#x20AC;&#x201C; 1. 6. 2014 ZĂĄmek Mikulov

vĂ˝stava KĹ&#x2122;ehkĂ˝ Stories 2014 je na zĂĄmku k vidÄ&#x203A;nĂ­ do 31. 8. 2014 www.krehky.cz

014

hlavnĂ­ mediĂĄlnĂ­ partneĹ&#x2122;i:

mediĂĄlnĂ­ partneĹ&#x2122;i: ELLE Decoration, Designmagazin.cz, DesignGuide.cz, iconiq.cz, ihned.cz, MAUDhomme

oficiĂĄlnĂ­ dodavatelĂŠ:

Allmark Mikulov

Christian Macketanz

www.ragallery.cz www.facebook.com/ragallery

26. 2. - 25. 5. 2014

PartneĹ&#x2122;i vĂ˝stavy:

ZĂĄĹĄtitu nad vĂ˝stavou Christiana Macketanze pĹ&#x2122;evzali Ministerstvo kultury Ä&#x152;eskĂŠ republiky, primĂĄtor statutĂĄrnĂ­ho mÄ&#x203A;sta Brna Roman Onderka, generĂĄlnĂ­ konzulka Ä&#x152;eskĂŠ republiky v DrĂĄĹžÄ?anech Jarmila KrejÄ?Ă­kovĂĄ a rektor Hochschule fĂźr Bildende KĂźnste Dresden Matthias FlĂźgge.

GenerĂĄlnĂ­ konzulĂĄt Ä&#x152;eskĂŠ republiky

partner:

producenti:

79


art + antiques

60

80. KONCERTNÍ SEZÓNA 2014/2015

Narozeninová sezóna v prodeji od 28. 4. 2014

Pokladna FOK Po–Pá: 10.00–18.00 Obecní dům, nám. Republiky 5, Praha 1 Tel.: 222 002 336, Fax: 222 322 501, E-mail: pokladna@fok.cz

www.fok.cz


artmix PRAHA

Centrum současného umění DOX Plakát v souboji ideologií 1914–2014 (do 19. 5.); Tichá síla Liu Xia (do 9. 6.) Poupětova 1, Praha 7 / www.dox.cz Galerie AVU Třicetjedna nebo čtyřicetdva: Sochařská výstava studentů AVU (do 8. 5.); Tereza Severová, Jaroslav Šlauf: 6 oken, 2 kanály (od 12. 5. do 5. 6.) U Akademie 4, Praha 7 / www.avu.cz Galerie České spořitelny Rudolfinum: Příběh soutěže (do 29. 6.) Rytířská 29, Praha 1 / www.csas.cz Galerie Futura Grafický design (do 15. 6.) Holečkova 789/49, Praha 5 / www.futuraprojekt.cz GHMP – Colloredo-Mansfeldský palác Adéla Babanová: Návrat do Adriaportu; Klára Vystrčilová: Alone in Babylone (do 25. 5.); Jan Pfeiffer: Okázalá abstrakce (do 15. 6.) Karlova 2, Praha 1 / www.ghmp.cz GHMP – Dům fotografie Jiří Kovanda proti zbytku světa (do 15. 6.) Revoluční 5, Praha 1 / www.ghmp.cz GHMP – Dům U Kamenného zvonu Tim Burton (do 3. 8.) Staroměstské nám. 13, Praha 1 / www.ghmp.cz GHMP – Dům U Zlatého prstenu Vlasta Vostřebalová Fischerová (od 28. 5. do 14. 9.) Týnská 6, Praha 1 / www.ghmp.cz GHMP – Městská knihovna Jan Kubíček: Retrospektiva (do 10. 8.) Mariánské nám. 1, Praha 1 / www.ghmp.cz GHMP – Zámek Troja Vášeň, sen a ideál (do 2. 11.); Pražský figurální porcelán a jeho modelér Ernst Popp (do 2. 11.) Zámek Troja, Praha 7 / www.ghmp.cz Galerie KusKovu Irští šperkaři „Éagsúil“ (do 9. 5.) Biskupský dvůr 6, Praha 1 / www.kuskovu.cz Galerie Millennium Olga Karlíková: Ptačí zpěvy (do 18. 5.); Mluví se o válce (od 22. 5. do 29. 6.) Tržiště 5/370, Praha 1 / www.gallerymillennium.cz Galerie MIRO Haralampi G. Oroschakoff: Different Worlds (do 29. 6.) Strahovské nádvoří 132/1, Praha 1 / www.galeriemiro.cz Galerie Pavilon Jaro Varga (20. 5. v 18:00 hod); Zbyněk Baladrán (10. 6. v 18:00 hod) Mostecká 3, Praha 1 / www.galeriepavilon.cz Galerie Polského institutu v Praze To co zbylo (do 1. 6.) Malé nám. 1, Praha 1 / www.polskyinstitut.cz

Galerie Rudolfinum Barbara Probst.: Úplné znejistění (do 6. 7.) Alšovo náb. 12, Praha 1 / www.galerierudolfinum.cz Galerie U Zlatého kohouta Andrea Fertková: Odvážnější lišká a teorie surového hlavolamu (do 28. 5.) Michalská 3, Praha 1 / www.guzk.cz Galerie 1 (MÚ Praha 1) Výstava ZŠ J. Gutha-Jarkovského (do 15. 6.); Praha 1 inspiruje: fotografie (do 10. 5.) Štěpánská 47, Praha 1 / www.galerie1.cz

INZERCE

Karlín Studios Cornelia Friederike Müller, Anne Hofmann, VIP, Luise Schröder, Sophie Vollmar: Odhalení (do 25. 5.) Křižíkova 35, Praha 8 / www.futuraproject.cz Museum Kampa Josef Šíma (do 29. 6.); Vladimír Kopecký: Bouře a klid (do 7. 9.) U Sovových mlýnů 2, Praha 1 / www.museumkampa.cz

83 Muzeum Montanelli Sigrún Ólafsdóttir: Trvalé rozpínání (do 30. 5.) Nerudova 13, Praha 1 / www.muzeummontanelli.cz NG – Salmovský palác Japonismus a české umění (od 15. 5. do 7. 9.) Hradčanské náměstí 1, Praha 1 / www.ngprague.cz

CHEB

Galerie výtvarného umění Vladimír Hanuš: Krajiny zevnitř; Jiří Černický: Den, kdy sníh padal na hořící pole; Brutalismus Emila Filly; Karel Černý: Námořník (vše do 15. 6.); Petr Šmalec: Ilustrace, hádanky (do 28. 9.) Krále Jiřího z Poděbrad 16, Cheb / www.gavu.cz

NG – Schwarzenberský palác Gotika v jihozápadních Čechách: Obrazy krásy a spásy (do 6. 7.); Svatá příroda: Ilustrace mezi vědou a uměním (do 13. 7.) Hradčanské náměstí 2, Praha 1 / www.ngprague.cz

KLATOVY

NG – Veletržní palác Rudolf Volráb 1936–1969 (do 25. 5.); Vivat Musica (do 2. 11.); Grand Prix Obce architektů (od 14. 5. do 10. 6.); 40. výročí požáru Veletržního paláce (do 8. 2. 2015) Dukelských hrdinů 47, Praha 7 / www.ngprague.cz

GKK – Kostel sv. Vavřince Jun’ichiro Ishii (do 8. 6.) Plátenická, Klatovy / www.gkk.cz

NG – Klášter sv. Anežky České Dílo sezóny: Madona ze Šternberku (do 7. 9.) U Milosrdných 17, Praha 1 / www.ngprague.cz

GKK – Galerie U Bílého jednorožce Inter-Vision: Filomena Borecká a Monserrat del Pillar Serra (do 1. 6.) náměstí Míru 149/I, Klatovy / www.gkk.cz

GKK – Zámek Klenová, Sýpka Hraniční syndrom: Martin Káňa, David Saudek, Jaroslav Valečka (do 1. 6.); Václav Hynčík: Variace pro černou a bílou (do 8. 6.); Cesta 2014 (do 18. 5.); Nablízko a nadostřel 4 (od 25. 5. do 27. 7.) Klenová 1, Janovice nad Úhlavou / www.gkk.cz

Topičův salon Jaroslav Rössler (do 23. 5.); Jiří Štourač: Ticho, které mluví (od 27. 5. do 27. 6.) Národní 9, Praha 1 / www.topicuvsalon.cz

LITOMĚŘICE

Trafačka – Trafo Gallery Tom Pazderka (do 11. 5.); Štěpán Jílek a Josef Kubíček: Spadneš do zítra (od 15. 5. do 1. 6.) Kurta Konráda 1, Praha 9 / www.trafacka.cz

LIBEREC

Trafačka – Studio Trafo Výstava klauzur Prague College (od 13. 5. do 17. 5.); Fresh Eye: Obraz versus obrazy (hudební) nezávislosti (20. 5.) Čerpadlová 4b, Praha 9 / www.trafacka.cz UPM – hlavní budova Ivan Lutterer: Nenápadné souvislosti (do 15. 6.) 17. listopadu 2, Praha 1 / www.upm.cz UPM – Obecní dům Secese: Vitální 1900 (do 31. 12. 2015) nám. Republiky 5, Praha 1 / www.obecnidum.cz

BRNO

MG – Jurkovičova vila Krajinou Koncernovaného designu (do 29. 3. 2015) Jana Nečase 2, Brno / www.moravska-galerie.cz MG – Místodržitelský palác Kateřina Šedá: Bedřichovice nad Temží (do 3. 9.); Holland_retro_style (do 26. 10.) Moravské nám. 1a, Brno / www.moravska-galerie.cz MG – Pražákův palác Friedrich Ohmann (do 25. 5.); Martin Vongrej: 2014 (do 1. 6.) Husova 18, Brno / www.moravska-galerie.cz MG – Uměleckoprůmyslové muzeum Někdy v sukni (do 19. 5.); Voliéra No. 1.: Současná česká módní tvorba (do 18. 5.); Design.Live! Jaroslav Juřica (do 1. 6.); Dětské křticí soupravy (do 12. 10.) Husova 20, Brno / www.moravska-galerie.cz Richard Adam Gallery Christian Macketanz; Evžen Šimera; Richard Roháč (do 25. 5.) Ve Vaňkovce 2, Brno / www.ragallery.cz

ČESKÉ BUDĚJOVICE

Dům umění Gion A. Caminada: Tvorba míst (od 8. 5. do 14. 6.) Nám. Přemysla Otakara II. 38, České Budějovice www.ducb.cz Alšova Jihočeská galerie – Wortnerův dům Ivan Ouhel: Cesta světla a tmy (do 11. 5.); Kája Saudek (od 29. 5. do 13. 7.) Wortnerův dům, U Černé věže 22, České Budějovice www.ajg.cz Alšova Jihočeská galerie – Zámecká jízdárna Tvrzení moderny (do 28. 9.); Alfred Kubin a Sascha Schneider: Démoni ze země nevědomí (od 24. 5. do 28. 9.) Zámecká jízdárna, Hluboká nad Vltavou, č. p. 144 www.ajg.cz

Severočeská galerie výtvarného umění Pavel Nešleha: Poutalo mne světlo (do 1. 6.) Michalská 7, Litoměřice / www.galerie-ltm.cz Oblastní galerie Liberec Plavci; Ilustrace pro malé i velké (do 25. 5.); Michaela Maupicová: Hranice stínu (do 8. 6.); Pod Ještědem: Současná výtvarná scéna Liberecka; Městská muzea v Žitavě (do 13. 7.) Masarykova 14, Liberec / www.ogl.cz

MIKULOV

Regionální muzeum v Mikulově Stopy v krajině (do 9. 5.); Pavel Holeka: Hebrejská abeceda (od 25. 5.); Piaristické školy v Mikulově a jejich vědecké přístroje; Z pokladů mikulovských farností (do 31. 10.) Zámek 1, Mikulov / www.rmm.cz

NÁCHOD

Galerie výtvarného umění Ivo Švorčík: Z malířského díla; Lukáš Tůma: Zpaměti (do 22. 6.); České umění ze sbírky GVUN (do 31. 8.) Smiřických 272, Náchod / www.gvun.cz

OPAVA

Dům umění Sokol v umění (do 11. 5.); Psychedelia ve vizuální kultuře beatového věku 1962–72 (do 6. 7.) Pekařská 12, Opava / www.oko-opava.cz Obecní dům Ota Pavel: Sport je jako pivo, nedá se ničím nahradit (do 1. 6.) Ostrožná 46, Opava / www.oko-opava.cz

OLOMOUC

MUO – Arcidiecézní muzeum Olomouc Gotické Madony na lvu (do 11. 5.); Tajemství skrytá pod zemí (do 28. 9.) Václavské nám. 3, Olomouc / www.olmuart.cz

MUO – Muzeum moderního umění Hommage à Kája Saudek (do 18. 5.) Denisova 47, Olomouc / www.olmuart.cz

OSTRAVA

Galerie města Ostravy Intimní interakce (do 27. 5.) Ruská 2887/101, Ostrava – Vítkovice / www.galeriemestaostravy.cz

PLZEŇ

ZČG – 13 Orbis pictus Františka Kupky: Od symbolismu k reportáži (od 30. 5. do 7. 9.) Pražská 13, Plzeň / www.zpc-galerie.cz ZČG – Masné krámy Ze středu ven: Umění regionů 1985–2010 (do 8. 6.) Pražská 18, Plzeň / www.zpc-galerie.cz


84

komiks

art + antiques


K

Eg o n S c h i e l e A r t C e n t r u m o. p. s . ; Š i ro k á 70 - 72; C Z 3 81 01 Č e s k ý K r u m l ov ; te l .: +420 380 70 4 011; w w w. s c h i e l e a r tc e n t r u m .c z 89

Děkujeme za podporu: Nadace Sabarsky-Sonnberger; Město Český Krumlov; Jihočeský kraj; Dragon Press, s. r. o.

Mediální partner

Technologický partner

ÚT–NE I 10 – 18:00

18. 4. – 28.10. 2014 VÝSTAVA KE 100. VÝROČÍ NAROZENÍ JIŘÍHO KOLÁŘE

JIŘÍ KOLÁŘ ostatky ráje

EGON SCHIELE ART CENTRUM ČESK Ý KRUMLOV


art + antiques

86

GALERIE ARCIMBOLDO VÁS SRDEČNĚ ZVE NA AUKCI

ASIATIKA

ÚTERÝ, 27. 5. 2014 OD 15:00 VÝSTAVA 24. 5. 2014, 25. 5. 2014, 26. 5. 2014, 27. 5. 2014,

11:00–19:00 11:00–19:00 11:00–19:00 11:00–15:00

MÍSTO KONÁNÍ Kaiserštejnský palác Malostranské nám. 23/37 Praha 1

STOJÍCÍ KŮŇ Čína, dynastie Tchang (618–906). Výška 68 cm.

OKIMONO – MALÍŘ IWASA MATABEI Japonsko, období Meidži (1868–1912). Šířka 13,5 cm.

GALERIE ARCIMBOLDO T: +420 603 811 873 F: +420 246 013 685 E: info@arcimboldo.cz WWW.ARCIMBOLDO.CZ

VELKÁ FIGURA KOHOUTA Japonsko, období Meidži (1868–1912). Výška 38 cm.

HLAVA KUAN-JIN Čína, dynastie Tchang (618–906). Výška 28 cm.

DEKORATIVNÍ VÁZA SE ČTYŘMI VEDUTAMI Čína, pozdní dynastie Čching. Výška 24 cm.

BITEVNÍ MĚČ NAGAMAKI Japonsko, rané období Edo (17. století). Délka čepele 107 cm.

ČCHI PAJ-Š’ (1864–1957) VINNÁ RÉVA A VÁŽKA 104 x 35 cm.


Art+Antiques 5/2014