FLO_6-22_listovacka

florence

téma

Léčebné lázně

Chirurgie

rozhovor Rozhovor se zakladatelem vydavatelství Care Comm s. r. o. téma Úloha lázeňské péče v prevenci duševního zdraví téma Mgr. Roman Keleman: koordinátor odběru orgánů praxe Zkušenosti se simulačním tréninkem pro prevenci násilí sestřičky v akci Představujeme sestru, která se rozhodla ujít stovky kilometrů po ČR –Lucii Vaškovou

Vážené čtenářky, vážení čtenáři, rádi bychom vám v tomto čísle představili tým, který pro vás po celý rok připravuje časopis, jejž držíte v rukou. O vydavatelství Care Comm s. r. o. hovoří ředitel a jednatel společnosti Martin Koblasa. V rozhovoru se mimo jiné dozvíte o dalších odborných časopisech, které společně s Florence ve vydavatelství vycházejí.

Léčebné lázně mají výborné výsledky při terapii pohybového aparátu, oběhového a trávicího systému, onemocnění dýchacího i nervového systému a dalších nemocí Proto jsme se rozhodli připomenout si v adventním čase, kdy náš časopis vychází, právě tuto dostupnou formu léčby spojenou s relaxací a její význam v České republice.

Druhé téma, kterému se věnujeme, je chirurgie Můžete si přečíst například o nutriční podpoře v perioperační péči z pera magistry Mariety Balikové nebo o unikátním povolání, kterým je koordinátor transplantace orgánů.

Zkušenosti s násilím na pracovišti ze strany pacientů má bohužel velmi mnoho z vás. Simulační trénink pro prevenci násilí vyzkoušeli autoři článku z jablonecké nemocnice. O jejich výsledcích si můžete přečíst více na dalších stránkách.

V neposlední řadě bychom vám chtěli přestavit sestru Lucii Vaškovou, která se vydala napříč Českou republikou a sama ušla přes 1 700 km po českých „luzích a hájích“. Nezapomeňte se podívat na webové stránky Florence www.florence.cz, kde ke článku naleznete více fotografií. Najdete zde i články, které se do tištěného čísla nevešly.

Za celou redakci vám ze srdce přeji příjemné prožití vánočních svátků a do nadcházejícího roku zdraví a neutuchající optimizmus. Snad vás potěší malý dárek a poukaz, který k číslu přikládáme.

Mgr. Markéta Zbranková šéfredaktorka

Nezapomeňte, že časopis Florence nelze koupit na stáncích, lze objednat pouze na webu www.florence.cz/o-nas/predplatne/.

Poděkování recenzentům

Redakce časopisu Florence děkuje všem laskavým recenzentům, kteří v průběhu roku 2022 posuzovali práce doručené do redakce. Velmi si vážíme nezištné pomoci a času, který jste věnovali hodnocení příspěvků a snaze zvýšit odbornou kvalitu našeho časopisu. Pevně věříme, že budeme moci využívat vašich odborných vědomostí a zkušeností při přípravě publikací i v dalším období.

www.florence.cz

Ročník XVIII, číslo 6, listopad–prosinec 2022 Redakční uzávěrka pro toto číslo: 15. 11. 2022

Foto na titulní straně: Care Comm s. r. o.

Titulní strana: Martin Koblasa, jednatel společnosti Care Comm s. r. o.

Staňte se naším fanouškem na Facebooku a Instagramu www.facebook.com/Florencecasopis casopis_florence

rozhovor Care Comm s. r. o. – těžké chvíle nás nejvíce posouvají

léčebné lázně Lázně v České republice se těší celosvětovému věhlasu a vysokému kreditu Integrativní přístup jako nutná inovace lázeňské léčby Úloha lázeňské péče v prevenci duševního zdraví Balneologie a balneoterapie

chirurgie

Představme si práci koordinátora odběru orgánů, v jehož vysoce specifické pracovní pozici hraje důležitou roli každá minuta Nutriční podpora v perioperační péči Chirurgické odstranění žlučníku Fúzní biopsie prostaty

recenzovaný článek

Sestra v interakcii s terminálne chorým pacientom

recenzovaný článek

Motivace studentů ke studiu na vysoké škole v oboru všeobecná sestra

public relations

Pět důvodů, proč začít se saunováním ještě dnes projekt Zdravé ledviny Kdy zajít za nefrologem? Nemocné ledviny nebolí. Je tedy potřeba nechat se vyšetřit

praxe

Zkušenosti se simulačním tréninkem pro prevenci násilí v Nemocnici Jablonec nad Nisou

rozhovor

Lucie Vašková – sestra, která  se rozhodla ujít pěšky stovky kilometrů po České republice

historie

Krátký pohled do historie lázeňství Splněné sny angličtina

rozhovor

Care Comm s. r. o. –těžké chvíle nás nejvíce posouvají

Kdo stojí za vydáváním časopisu Florence pro nelékařské zdravotnické pracovníky? Jak složitá je redakční práce a vedení vydavatelství? Na tyto a další otázky odpovídá ředitel a jednatel společnosti Martin Koblasa.

Kdy vzniklo vydavatelství Care Comm s. r. o. a jaké byly jeho počátky?

Firma vznikla v roce 2020 během první vlny covidové pandemie. V té době nikdo nevěděl, co onemocnění přinese, zda je to konec civilizace nebo jak moc se bát. Mnoho firem skončilo, lidé byli izolovaní, přicházeli o práci nebo byli nuceni využívat státní podpory. V tu dobu jsme založili firmu Care Comm s. r. o., specializovanou na vydávání odborných lékařských časopisů. V tom nejtěžším období jsme firmu budovali a zakládali nové pracovní pozice. Během půl roku od založení firma získala takové renomé, že se mohla zúčastnit výběrového řízení a ucházet se o další časopisy ČLS JEP. I když se výběrového řízení účastnilo více firem, a to i s výrazně delší historií na trhu, dokázali jsme ho vyhrát a získat další odborné časopisy. Vznikli jsme v těžkých chvílích, ale osobně jsem toho názoru, že právě v takových chvílích se člověk nejvíce posouvá, což je vidět na našich výsledcích.

Vydavatelství má i sesterskou firmu Care Comm Pharm s. r. o. Během dalšího půl roku jsme založili ještě sesterskou firmu Care Comm Pharm s. r. o., specializovanou na zásobování zdravotnických zařízení a dodávání kvalitních a spolehlivých testů na covid-19. Vznikl e-shop, v němž bylo možné si objednat na tu dobu nejkvalitnější antigenní testy. V pandemickém období jsme také pomáhali s testováním ve firmách a spolupracovali s univerzitami i státními subjekty napříč ekonomikou, ať jen radou nebo dodávkou testů. Byla to těžká doba, ale pevně věřím, že jsme dělali maximum pro to, abychom se po stránce zdraví co nejdříve zase vrátili k normálnímu životu, což se, doufám, i podařilo.

V současnosti se Care Comm Pharm s. r. o. specializuje na provoz lékárny zásobující zařízení ústavní péče a domovy pro seniory léky, v čemž vidíme nejen obrovskou výzvu dodat tu nejlepší službu, ale především možnost pomáhat tam, kde je to nejvíce potřeba.

Setkal jsem se i s názorem, že budování firmy a její růst jsou v období pandemie často negativně vnímány,

Portfolio odborných lékařských časopisů pod hlavičkou Care Comm s. r. o. se neustále rozšiřuje

ale já to vidím právě naopak. Nestáli jsme na místě, nečekali, co se bude dít a kdo nám pomůže, ale sami jsme se podíleli na tvorbě své budoucnosti a snažili se u toho pomáhat i druhým. Stejně jako zdravotníci, kteří také nemohli zůstat za dveřmi a přes sklo sledovat běh událostí.

Jaký byl Váš původní záměr při zakládání firmy? Měl obsahovat i digitální projekty?

Care Comm Pharm s. r. o. zásobuje zařízení ústavní péče a domovy pro seniory

Mým původním investičním záměrem bylo provozovat digitální projekty v oboru zdravotnictví. V době založení společnosti Care Comm se zdálo, že budoucnost leží pouze na poli digitálního světa, internetu a sociálních sítí. Postupně se ale ukázalo, že kvalitním nositelem informací jsou analogové tištěné časopisy, které nyní tvoří základ a nedílnou součást firmy. Vidím v nich obrovskou budoucnost – tím, že existují fyzicky, lze je držet v ruce a listovat jimi, najdete je v knihovnách – to je něco, co v sobě nesou jen tištěné formy médií, a navíc pokud jsou vedeny v takové kvalitě, jakou nabízíme. Kvalitě, kterou zajišťují zkušení odborní redaktoři ve spolupráci s dalšími členy redakčního týmu, ať už jazykovými korektory, překladateli nebo grafiky.

Doba nebyla jednoduchá, skrývala různé nástrahy… Právě pro vydávání odborných tištěných časopisů není ani dnes nejpříznivější doba. Probíhající válečný konflikt vedoucí ke zdražování cen papíru a energií nám situaci neulehčuje. I přes všechny komplikace kvalita našich časopisů zůstává, firma se rozvíjí a nadále roste, můžeme si dovolit usilovat i o další odborné lékařské časopisy. Když společnost Care Comm vznikla, měla ve svém portfoliu odborné lékařské časopisy: Klinická onkologie, Česká a slovenská neurologie a neurochirurgie, Gastroenterologie

Redakce Florence

Lázně v České republice se těší celosvětovému věhlasu a vysokému kreditu

České léčebné lázeňství patří k unikátům naší země. Je to dáno množstvím přírodních léčivých zdrojů nacházejících se na našem území, ale i samotným prostředím lázeňských měst obklopených krásnou přírodou. Kvalitní lékařská péče ve spojení s moderními lékařskými metodami je to, co dělá z českého léčebného lázeňství evropskou špičku.

Alice Müllerová, Svaz léčebných lázní ČR, Praha

Léčbu v lázních vám umožní takzvané léčebné lázně V České republice existují více než tři desítky lázeňských míst, ve kterých působí řada lázeňských společností či hotelů poskytujících rozmanité wellness služby. Pokud chcete, aby měl pobyt v lázních skutečný efekt na vaše zdraví, je třeba zamířit do léčebných lázní. V takovém případě se vždy jedná o registrované zdravotnické zařízení splňující přísná kritéria nejen pro léčbu, ale i ubytování

a stravování, je též napojeno na veřejný zdravotní systém. A co je hlavní – léčebné lázně využívají místní přírodní léčivý zdroj, ať už jsou to minerální vody pro pitné kúry, inhalace, koupele či podvodní masáže, peloidy (rašelina, slatina, bahna) či přírodní zřídelní plyny k podkožním aplikacím. Léčivý přínos má také klima, které je nepostradatelnou součástí lázeňské léčby.

Cílem lázeňské léčby je dostat organizmus do stavu, kdy dokáže plně využívat svých samoregulačních a samoléčících schopností. Léčebný pobyt v lázních využívají pacienti s poruchami pohybového aparátu,

oběhového a trávicího systému, s nadváhou a obezitou, u onemocnění dýchacích cest, cukrovky, nervového systému, kožních nemocí, gynekologických a endokrinologických obtíží, při onemocnění močových cest a v neposlední řadě pacienti po onkologických onemocněních. Léčebný pobyt většinou probíhá na základě lékařského doporučení. Stejně tak i následné procedury jsou předepsány lázeňským lékařem, který při výběru zohlední konkrétní zdravotní stav.

Časná rehabilitace

Zvláštní místo v lázeňské léčbě má takzvaná časná rehabilitace, tedy

léčebné lázně téma

Integrativní přístup jako nutná inovace lázeňské léčby

Souhrn: Klíčová slova:

Summary: Keywords:

Text o současné lázeňské medicíně představuje celosvětové trendy zdůrazňující využití pohybu, které obohacuje obvyklé využití přírodních léčivých zdrojů v lázeňské léčbě. Ta slouží k udržení zdraví, k úpravám funkčních poruch organizmu, k doléčení subakutních stavů, ke stabilizaci a antiprogresivním účinkům u chronických nemocí. Důraz na pohybovou intervenci je inovací. Mezioborová integrace spolu s lázeňskou medicínou má potenciál významně přispět k primární prevenci a včasné úpravě dysfunkcí u metabolického syndromu. balneologie, inovace balneoterapie, integrace klinické medicíny

Integrative approach as the essential innovation of spa therapy e manuscript on contemporary spa medicine presents worldwide trends emphasizing the use of movement, which enriches the usual use of natural healing sources in spa treatment. is is used to maintain health, to correct functional bodily disorders, to treat subacute conditions, to stabilize and utilize anti-progressive effects in chronic diseases. Emphasis on movement intervention is the innovation. Interdisciplinary integration together with the spa therapy has the potential to significantly contribute to the primary prevention and early treatment of dysfunctions in metabolic syndrome. balneology, innovation of balneotherapy, integration of clinical medicine

Úvod

Nové postupy diagnostiky a léčby s rychlou implementací digitálních technologií v akutní medicíně a rozvoj účinné farmakoterapie vedly zákonitě k určitému upozadění dysfunkcí pacientů se subakutními stavy a chronickými onemocněními. Nové poznatky a postupy v imunologii a genetice dále umenšují podíl užívání tradičních postupů v medicíně. Čím více za posledních 20 let víme o živé přírodě, tím více vystupují její fyzikální rysy do popředí. Čím více víme o neuronálních sítích mozku, tím více vnímáme rozdíl mezi medicínou strukturálních poruch a medicínou funkčních poruch. Zavedením medicíny založené na důkazech (EBM – evidence based medicine) s pozvolným návratem k personifikované medicíně jako by klinická medicína zapomněla na léčivé účinky přírodních fyzikálních, chemických a biologických vlivů. Netýká se to pouze kontaktních médií – léčivých minerálních vod, zřídelního plynu oxidu uhličitého či peloidů. Ze zřetele se vytrácí klimatoterapie s léčivými účinky negativně nabitých iontů v ovzduší, slabá radioaktivita přímo při vývěru minerálních vod, výnos stopových prvků (oblast geo-atmo-chemie a geologické medicíny), léčivé vlivy slunečního záření a pozitivní vliv chladu především na celkovou odolnost. Mizí remineralizace vzácnými stopovými prvky pitnými kúrami přírodních léčivých zdrojů minerálních vod (Třískala et al., 2019).

Definice a legislativní začlenění lázeňské léčby v systému léčebné péče v ČR Úlohu komplexní péče primárně o znovuobnovení a trvalé udržení zdraví, o zvyšování kondice a odolnosti proti bio-psycho-sociálním negativním aspektům plnila od nepaměti lázeňská medicína (historicky doložené záznamy pocházejí z doby již před 5 000 lety z Číny, Indie, později Egypta, Řecka, Římské říše a jiných). Od roku 2004 –při změně systému specializačního vzdělávání (atestace lékařů) – je původně samostatný obor balneologie a balneoterapie integrální součástí lékařského oboru rehabilitační a fyzikální medicína, kde je definován takto: → balneologie je nauka o přírodních léčivých zdrojích (PLZ), o jejich čerpání, skladování, ohřevu, o jejich ochraně, o jejich užívání k léčbě nebo jako stolní vody; → balneoterapie je souhrnem léčebných postupů užívaných přímo v místě výskytu PLZ, pod lékařským vedením za účelem restituce optima funkcí organizmu.

Preventivní účinky lázeňské medicíny jsou světově uznávané. Lázeňství z českého pohledu je prověřený

způsob léčení tradičně akceptovaný jako součást léčebné péče. Dle § 33 odst. 2 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, je lázeňská léčebně rehabilitační péče (LLRP) poskytována výhradně jako následná lůžková péče ve zdravotnických zařízeních, která se nacházejí v místě výskytu přírodního léčivého zdroje nebo na území s klimatickými podmínkami příznivými k léčení, a při poskytování péče jsou tyto přírodní léčivé zdroje nebo klimatické podmínky příznivé k léčení využívány. Základní vymezení péče stanovuje příloha č. 5 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění (též znám jako zákon č. 1/2015 Sb). V příloze zákona je vyhláška č. 2/2015 Sb., o stanovení odborných kritérií a dalších náležitostí pro poskytování LLRP, indikace, kontraindikace, odborná kritéria pro poskytnutí LLRP, specializace lékaře a jiné údaje. Pouze komplexní LLRP je léčbou v pracovní neschopnosti. U příspěvkové LLRP zdravotní pojišťovny hradí pouze vyšetření a léčebné úkony.

Charakteristika lázeňské léčebně rehabilitační péče Lázeňská léčba je druh péče, která svým komplexním vlivem založeným

doc. MUDr. Dobroslava Jandová, MediCentrum JONA s. r. o., Praha

Úloha lázeňské péče v prevenci duševního

zdraví

V současné době se problematika duševního zdraví stává skutečnou výzvou pro světovou společnost. Je pozorován zejména výrazný nárůst počtu lidí trpících úzkostnými poruchami a různými typy depresivních onemocnění a poruch osobnosti. Preventivní lázeňské léčebné pobyty ve specializovaných lázeňských zařízeních vedou ke zvýšení odolnosti vůči působení nepříznivých zátěžových vlivů a představují významný nástroj prevence psychických a psychosomatických onemocnění. depresivní onemocnění, léčebné lázně, prevence

e role of spa care in the prevention of mental health

Mental health is currently a great challenge for a global society and an important part of the public health mission. ere has been a significant increase in the number of people suffering from anxiety disorders and various types of depressive illnesses and personality disorders. Many complications and lengthy recovery can be avoided by preventing these problems early. One of the most important components of prevention is a complex spa treatment. depressive diseases, medical spa, prevention

Ing. Alina Huseynli, MBA1,2 , MUDr. Ladislav Špišák, CSc.1 , 1 Institut lázeňství a balneologie, v. v. i. 2 Lékařská fakulta Univerzity Karlovy v Plzni

Pod pojmem „duševní zdraví“ podle Světové zdravotnické organizace (WHO) rozumíme stav, který „jedinci umožňuje realizovat vlastní nadání, vyrovnávat se s běžnými životními stresory, produktivně a úspěšně pracovat a podílet se na životě vlastní společnosti“ (WHO, 2004). Oblast duševního zdraví se tedy nezaměřuje pouze na léčbu duševních onemocnění, ale také na jejich prevenci a na rozvoj duševního zdraví obecně.

V současné době se problematika duševního zdraví stává skutečnou výzvou pro světovou společnost. Je pozorován zejména výrazný nárůst počtu lidí trpících úzkostnými poruchami

světě, což je přibližně 4,3 % populace (WHO, 2017).

Duševní zdraví ovlivňuje řada faktorů, ať už se jedná o vlivy pozitivní, či negativní. Jedním z typických negativních faktorů ohrožujících duševní zdraví je stres. Termín stres se používá ve dvou různých významech: 1. ve smyslu situace člověka, který se nachází v nepříznivých podmínkách; 2. ve smyslu nepříznivých vlivů (takzvaných stresorů), které k této situaci vedou.

Stresor představuje jakýkoli podnět, který vychyluje nejen fyziologickou, ale i psychickou rovnováhu. Stresory můžeme rozdělit na fyziologické, psychické a sociální.

Mezi fyziologické stresory patří například bolest, nemoc, úraz, nenaplnění základních životních potřeb, špatné environmentální a hygienické podmínky.

a nejbližším okolí (Švamberk Šauerová, 2018). Při definování stresové situace je potřeba brát v úvahu „poměr mezi mírou (intenzitou, velikostí, tlakem a podobně) stresogenní situace (stresoru či stresorů) a silou (schopnostmi, možnostmi a podobně) danou situaci zvládnout“ (Křivohlavý, 2009). O stresu proto hovoříme pouze v případě, pokud je míra intenzity stresogenní situace vyšší než schopnost konkrétního jedince tuto situaci zvládnout. Nadlimitní situací může být jak jedna kritická situace (například ztráta blízké osoby), tak i velké množství běžných každodenních problémů.

Mezi pozitivní faktory, které přispívají k dosažení duševní pohody, můžeme zařadit zdravou výživu, pravidelný pohyb, dostatečný spánek, zdravou a přátelskou atmosféru na pracovišti, dostatek pozitivních sociálních kontaktů, dobré vztahy se sousedy, příbuznými i přáteli. Důležitým faktorem podporujícím duševní zdraví je životní optimizmus – zvládání nelehkých životních situací, uvědomování si smyslu života i vlastní zdatnosti a také sebedůvěra.

a různými typy depresivních onemocnění a poruch osobnosti – mezi lety 1990 a 2013 se počet úzkostných poruch zvýšil o 42 % a počet onemocnění a poruch spojených s depresí dokonce o 54 % (UK Ministry of Defence, 2018). Určitou roli zde hraje i spojitost mezi rozvojem moderních technologií a lidskou psychikou. Podle posledních dostupných dat WHO deprese postihuje přibližně 40 milionů lidí po celém

Psychické stresory představují podněty, které jedinec vnímá jako ohrožující, jsou to například negativní emoce, strach z nenaplnění očekávání, obavy ze selhání, pracovní přetížení, zvýšená únava a podobně.

Mezi sociální stresory mohou patřit například náročné životní události –úmrtí nebo onemocnění člena rodiny, rozvod, neshody v manželství, pravidelné konfliktní situace v rodině

Dysbalancí ve prospěch negativních faktorů vzniká celá škála problémů, které mohou vyústit v duševní onemocnění. Chronický stres a pocity nedostatečného zvládání životních zkušeností mohou vyvolávat pocity beznaděje, které se v případě dlouhodobého působení stávají součástí takzvaného depresivního syndromu (Praško, 2003).

Komplexní lázeňská léčba Komplexní lázeňská léčba jako systematizovaná všeobecná terapie svým charakterem i šíří představuje jednu

Balneologie a balneoterapie

Balneologie prezentuje tradiční způsob léčení, kterým si Česká republika získala v Evropě uznání a respekt. Zároveň se jedná o segment, ve kterém je domácí veřejnost málo seznámena s důležitostí balneoterapie a jejím vlivem na zdraví. Přibližme si lázeňskou léčbu z pohledu historického i dnešního.

MUDr. Ljiljana Marič, Léčebné Lázně Bohdaneč, a. s.

Balneologie jako věda o léčení přírodou a přírodními zdroji vždy patřila k lékařským oborům. Způsob použití přírodních léčivých zdrojů určoval lékař, analýza působení i závěr o efektu léčby patřily také medicíně. Celý proces léčby se odvíjel v lázeňském prostředí, dle legislativních pravidel a vědeckých poznatků.

Lázně se díky vývoji naší společnosti vyskytují na mnoha místech světa, ale ne všude jsou využívány stejně. Přírodní léčivé zdroje se aplikují odlišně v různých zemích, obvykle v závislosti na tradici lázeňství. Většina anglosaských zemí využívá lázeňství k relaxaci a wellness, evropské státy spíše k léčbě a rehabilitační činnosti.

Pohled do minulosti Historicky se můžeme posunout o 4 tisíce let zpátky, kdy se objevují první relaxační bazény u velkých řek a předpokládá se jejich první využití k účelům balneace, tedy koupání. První zápisy se datují do starého Egypta, kde se nádrže používaly jako hygienické zázemí či relaxační prvek, a to nejen pro vládce, ale i pro pracující lid. Čína a Indie v této době začínají pro nemocné osoby provozovat lázně termální, tedy s teplotou vody až 50 °C.

Starověké Řecko a Řím budují termální bazény i relaxační místnosti. Už v této době se studuje složení minerálů ve vodě a efektivita tepla bahenních zábalů. Začíná se i s pitnou kúrou minerálních pramenů a prohříváním v páře. Římané se při svých válečných výpravách dostávají do států, které dnes v Evropě vedou v rozmanitosti přírodních léčivých zdrojů – Francie, Německa, Chorvatska a Maďarska, čímž se rozšiřují znalosti o minerálních vodách, a jejich využití se tím pádem rozšiřuje i na další území Evropy. Koupele se stávají způsobem nejen relaxace a léčení – lázně se stávají místy, kde se praktikuje společenské soužití.

Se staletími vývoje lázeňských měst se zkoušejí i staré tradice – koupele s přísadami bylinkových extraktů, výluhů nebo změny teploty vody. Studuje se složení vody, její léčebný efekt a vliv na lidský organizmus, vedou se zápisy a studie, ze kterých ještě dnes čerpáme zajímavé podněty.

Většina lázeňských měst má specifickou podobu, která se začala rýsovat na přelomu 18. a 19. století.

České lázeňství je mladší v porovnání s lázeňstvím středomořským, ale dějiny pamatují i metody, které vznikly na našem území. Záznamy z 10. a 11. století se zabývají lázeňskými městy západočeského regionu (Teplice, Karlovy Vary). Ve 13. století se připojuje řada studií pramenů z oblasti Mariánských Lázní. Kromě přírodních léčivých zdrojů se dbá i na lázeňskou architekturu a na analytické studie obsahu vod a peloidů. Vincenz Priessnitz se zaměřuje na chronická onemocnění a kombinuje zábaly s cílem zapaření a pocení organizmu.

Postupně se z lázeňských měst jak v Evropě, tak v Asii stávají specializovaná střediska zaměřená na léčbu určitých chorob a chronických onemocnění. K bohatství přírodních lázeňských zdrojů se přidružují i známí laičtí léčitele, jako byl například Sebastian Kneipp nebo již zmiňovaný

Vincenz Priessnitz, kteří kombinují pohybovou léčbu, dietoterapii, tělocvik, terénní kúry a pitný režim.

Francouzská balneologická škola tvrdí, že kvalita balneoterapie je přímo úměrná kvalitě lékařů. Německá škola naopak klade důraz na důležitost pramenů léčby, to znamená vody či peloidů.

Specifika lázeňství v České republice

Lázeňství u nás mělo velké vědecké uznání. Balneologie se přednášela na univerzitě. První vodoléčebný ústav byl Vincenzem Priessnitzem založen roku 1829 v Lázních Jeseník.

V českých lázních se nejen léčilo, ale uzavíraly se zde obchody, domlouvaly sňatky, pořádaly kongresy, sjezdy lékařů a konala se tu i celá řada společenských aktivit.

Černé období lázeňství nastalo během 2. světové války, kdy se nacistické jednotky ubytovávaly v lázeňských městech, čímž blokovaly jakoukoli lázeňskou činnost, nehledě na to, že docházelo k poškozování lázeňských budov. Socialistický aspekt chápání lázeňství po 2. světové válce také mnoho nepřidal – do lázní se investovalo málo a na lázeňské pobyty se jezdilo buď přes ROH, nebo přes protekci.

chirurgie téma

Představme si práci koordinátora odběru orgánů, v jehož vysoce specifické pracovní pozici hraje důležitou roli každá minuta

Mgr. Romana Keleman pracuje jako vedoucí Oddělení odběrů orgánů v Transplantcentru IKEM v Praze. Jako koordinátor odběru orgánů pracuje již 8 let. Jako koordinátor odběrů orgánu působil i v Saúdské Arábií. Je to odborná a velmi specifická pozice, kterou v IKEM vykonávají všeobecné sestry se specializací v intenzívní péči a výcvikem psychosociální podpory sekundárně zasaženým.

Mgr. Roman Keleman, Oddělení odběrů orgánů, Transplantcentrum, IKEM Praha

VČeské republice působí sedm transplantačních center (TC) s vymezeným regionem dárcovských nemocnic (obr. 1). Každé centrum má své koordinátory, kteří jsou spojovacím článkem mezi dárcovskou nemocnicí a TC. Největší TC je Institut klinické a experimentální medicíny (IKEM) v Praze, kde se provádí transplantace srdce, jater, ledvin, slinivky břišní, Langerhansových

ostrůvků, dělohy, transplantace tenkého střeva a cév.

Transplantační proces a role koordinátora

Do transplantačního procesu vstupuje koordinátor ve chvíli, kdy je kontaktován dárcovskou nemocnicí. Samotný transplantační proces je dlouhý a nekončí transplantací orgánů, ale pokračuje i následnou péčí o příjemce orgánů. Do samotného procesu plánování odběru orgánů se postupně zapojuje mnoho různých specialistů (nefrologové, kardiologové, hepatologové, anesteziologové, diabetologové, imunologové,

onkologové, radiologové, patologové a další).

Sběr informací, vyšetření Stěžejním úkolem koordinátora odběru orgánů je získání co nejobsáhlejších informací o potenciálním dárci orgánů. Bezprostředně kontaktuje Národní registr osob nesouhlasících s posmrtným odběrem tkání a orgánů (NROD), kompletní údaje předává jednotlivým specialistům a následně plánuje samotný odběr.

Koordinace zejména multiorgánového odběru je mimořádně náročný proces, který vyžaduje excelentní komunikační vlastnosti a trpělivost.

fota: David Liška, archiv autora

Nutriční podpora v perioperační péči

Malnutrice je u chirurgických pacientů spojena se zvýšeným rizikem komplikací, prodloužením délky hospitalizace, delší rekonvalescencí po operacích i vyšší mortalitou. I když výsledky některých studií nejsou jednoznačné, je snaha o vytipování skupin nemocných zatížených vyšším rizikem výkonu, kteří mohou profitovat z předoperační nutriční přípravy. malnutrice, chirurgický pacient, předoperační nutriční příprava

Nutritional support in perioperative care

Summary:

Keywords:

Malnutrition in surgical patients is associated with an increased risk of complications, longer hospitalization and recovery after surgery and higher mortality. Although the results of some studies are not clear, an effort is made to identify groups of patients burdened with a higher risk associated to the intervention, who can benefit from preoperative nutritional preparation. malnutrition, surgical patient, preoperative nutritional preparation

Mgr. Marieta Baliková, nutriční terapeutka, FN Motol

Operační zákrok představuje pro organizmus stresovou zátěž. Dochází k řadě metabolických změn, které vyúsťují v posun ke katabolizmu, rozvíjí se inzulinorezistence. Při nesprávně vedené pooperační péči se tento stav dále prohlubuje, vyústěním mohou být až závažné pooperační komplikace. Metabolické změny mírnějšího stupně provázejí i krátkodobé operační výkony.

Nutriční podpora je nedílnou součástí léčby, jejím cílem je minimalizovat katabolizmus, podpořit anabolické pochody v organizmu, a omezit tak rozvoj pooperačních komplikací.

Předoperační nutriční podpora Základním krokem k rozhodnutí o nutriční péči v perioperačním období je stanovení výše rizika. Rozhodující je nutriční stav nemocného v předoperačním období, rozsah plánovaného výkonu a urgentnost operace. Nejrizikovější jsou akutní rozsáhlé výkony u pacientů s těžkou malnutricí.

U všech nemocných, kteří postupují plánovanou operaci (většího rozsahu), by měl být standardně zhodnocen stav výživy a následně by mělo být rozhodnuto o indikaci předoperační nutriční přípravy.

Pacienti s nízkým rizikem malnutrice, kteří podstupují plánované výkony, mají zpravidla normální nutriční stav a jsou schopni běžného perorálního příjmu až do večera před operací.

Výjimku tvoří pacienti před operacemi střev, kteří jsou tradičně připravováni projímadly a klyzmaty s cílem co nejvíce vyčistit střevo a zamezit kontaminaci operačního

pole během výkonu. I tento postup je v současnosti diskutován, některé studie přínos jednoznačně nepotvrzují. Během přípravy a po ní je doporučováno zachovat alespoň částečný perorální příjem (roztoky sacharidů a minerálních látek) tak, aby bylo předoperační lačnění omezeno na nezbytné minimum.

zemích se příjem čistých tekutin povoluje do doby 2–3 hodin před operací. Snahou je zamezit žíznění s dehydratací a hladovění. Někteří autoři dokonce doporučují vypití izoosmolárního roztoku bohatého na sacharidy, který se rychle z žaludku evakuuje. Takto je redukována stresová zátěž, což v důsledku snižuje

Předoperační nutriční příprava má význam pro zlepšení prognózy u těžce malnutričních pacientů, kteří podstupují rozsáhlý chirurgický výkon.

U pacientů se středním stupněm malnutrice nebyl význam nutriční přípravy prokázán, naopak je upozorňováno na riziko komplikací z nadměrného přívodu výživy (overfeeding).

Pouze u pacientů s prokázaným těžkým stupněm malnutrice (úbytek > 10 % tělesné hmotnosti, albumin < 25 g/l) může předoperační nutriční příprava v průběhu 7–14 dnů vést ke zlepšení prognózy v pooperačním období. Forma nutriční podpory závisí na celkovém stavu pacienta. Pokud lze, vždy preferujeme udržení přirozeného perorálního příjmu, případně v kombinaci s potravními doplňky či doplňkovou enterální výživou – sippingem. Pokud není perorální příjem možný, zavádí se nazogastrická či nazojejunální sonda k podávání enterální výživy. Při špatné toleranci či nemožnosti příjmu sondou je indikována doplňková či kompletní parenterální výživa.

Další diskutovanou otázkou je délka nutného hladovění těsně před výkonem. Tradiční ukončení perorálního příjmu ve 24 hodin v noci před výkonem se omezuje, v některých

pooperační inzulinovou rezistenci a negativní dusíkovou bilanci. U nemocných, kteří nemohou přijímat perorálně, je vhodné podání infuze glukózy, a to i u nediabetiků. Ve velkých studiích jsou výsledky publikovány zejména na souborech pacientů po kardiochirurgických operacích.

Pooperační nutriční péče Cílem pooperační péče je omezit riziko rozvoje komplikací, podpořit co nejrychlejší zhojení, umožnit návrat pacienta k přirozenému režimu a co nejdříve jej propustit do domácího ošetřování. Kromě významu medicínského je nezanedbatelný i ekonomický efekt. Nutriční podpora v pooperačním období hraje důležitou roli v minimalizaci katabolických změn.

Většina pacientů po plánovaných výkonech je schopna per os příjmu během několika hodin až dnů po operaci. Pokud je nemocný schopen dostatečného perorálního příjmu nejdéle do 7 dnů po operaci a předoperačně nebyl podvyživený, nemá rutinní podávání enterální či parenterální výživy své opodstatnění.

Souhrn: Klíčová slova:

Chirurgické odstranění žlučníku

Přestože nejčastěji se vyskytující onemocnění žlučníku nebývají nijak závažná, dokáží nás pořádně potrápit. V některých případech je pak nejlepším řešením úplné odstranění žlučníku. Naštěstí se bez něj dá žít docela bez problémů.

PhDr. Mgr. Dana Klevetová, chirurgická zdravotní sestra, psychoterapeutka, supervizorka www.peceodusi.webnode.cz

Žlučník je dutý orgán hruškovitého tvaru naléhající na spodní část jater. Jeho hlavní funkcí je skladování a úprava žluči vytvořené v játrech. Žluč se podílí na trávení tuků přijatých v potravě, neutralizaci kyselé žaludeční tráveniny v tenkém střevě a vylučování některých odpadních či toxických látek z organizmu.

Onemocnění žlučníku Nejčastějším onemocněním žlučníku a žlučových cest jsou takzvané žlučníkové kameny (cholelitiáza). Jsou tvořeny převážně cholesterolem, žlučovým barvivem (bilirubin) a vápníkem. K jejich vzniku přispívají přesycení žluči cholesterolem, poruchy hybnosti žlučníku a žlučových cest nebo probíhající zánět v dané oblasti.

zaklínění, což brání odtoku žluči s dalšími souvisejícími komplikacemi (například postižení jater). Zaklíní-li se kámen v místě vyústění žlučníku do tenkého střeva, kde se nachází také ústí slinivky, hrozí nejen městnání ve žlučových cestách, ale také ve slinivce, s následným rozvojem jejího zánětu (pankreatitida).

Zánět žlučníku nebo žlučovodů může vzácněji vzniknout také vlivem bakteriální infekce v souvislosti s poruchami výživy, celkovým onemocněním pacienta (například cukrovka) nebo šokovým stavem (například po operaci). Jeho projevy jsou pak většinou značně odlišné od cholecystitidy při cholelitiáze.

Výrazné potíže podobné biliární kolice, avšak bez prokazatelných změn na žlučníku či žlučových cestách, působí pacientům takzvané funkční poruchy (například poruchy funkce Oddiho svěrače uzavírajícího společné vyústění vývodu žlučníku a slinivky do tenkého střeva). Dokonce i po odstranění žlučníku mohou u některých pacientů

Žlučníkový záchvat může vyprovokovat tučné, objemné či smažené jídlo, ale i tělesná námaha, prochladnutí nebo psychické rozrušení.

Rizikovými faktory vzniku cholesterolových žlučových kamenů jsou kromě genetických vlivů například ženské pohlaví (riziko dále vzrůstá například v těhotenství), vyšší věk, obezita, zvýšená hladina cholesterolu nebo cukrovka. Riziko dále představují také redukční diety s nízkým obsahem tuků a dlouhodobé hladovění, kdy dochází ke snížené sekreci žluči.

Cholelitiáza je ve většině případů zcela bezpříznaková, a nevyžaduje tak léčení. Projevuje-li se však žlučníkovou bolestí (biliární kolika), je třeba ji řešit, aby se předešlo možným komplikacím. Těmi mohou být například zánět žlučníku (cholecystitida) nebo jeho perforace s následným postižením dalších struktur dutiny břišní. Při průchodu objemnějšího kamene žlučovými cestami může dojít k jeho

problémy, pro které byla operace provedena, nadále přetrvávat. Jedná se o takzvaný post-cholecystektomický syndrom, jenž je často způsoben nadměrnou nebo porušenou nervovou dráždivostí v příslušné oblasti.

Podobně jako jiné orgány mohou být žlučník i jeho vývody postiženy nádorovým onemocněním nebo autoimunitním procesem.

Projevy onemocnění žlučníku Charakteristickým příznakem chorob žlučníku nebo žlučových cest je náhle vzniklá (typicky ne dříve než hodinu po jídle) intenzivní bolest v pravém podžebří, jež může vystřelovat podél pravého žeberního oblouku až pod lopatku. Žlučníkovou bolest často doprovází říhání, nevolnost, zvracení, nadýmání nebo poruchy stolice.

Protrahovaná kolika bývá doprovázena horečkou, třesavkou a celkovou schváceností pacienta. Trvá-li žlučníková bolest několik hodin, lze předpokládat komplikovaný stav vyžadující okamžitý zásah lékaře. Žlučníkový záchvat může vyprovokovat tučné, objemné či smažené jídlo, ale i tělesná námaha, prochladnutí nebo psychické rozrušení.

Léčba onemocnění žlučníku Projevy žlučníkové koliky mírníme dietou, klidem na lůžku a teplými obklady na podjaterní krajinu. Při zánětu žlučníku je ale třeba naopak oblast pravého podžebří chladit.

Při probíhající žlučníkové kolice je zásadní dostatek tekutin. Příjem potravy je vhodné po dobu trvání záchvatu vyloučit. Po prodělané kolice a v akutních stadiích zánětu žlučníku se doporučuje čaj se suchary a vařené ovoce. Další dny lze postupně přecházet na sacharidovou dietu (rýže, těstoviny, brambory, starší bílé pečivo) a velmi zvolna přidávat odtučněné mléčné výrobky a libové maso. Veškeré potraviny by měly být uvařeny do měkka a nejdříve podávány v kašovité úpravě. Z potravy pacienta s akutním onemocněním žlučníku by měly být zcela vyloučeny volné tuky (například máslo), uzeniny, smažené pokrmy, vejce nebo koření (kromě zelené petrželky). Nevhodné jsou také ořechy, luštěniny nebo nakládaná a sterilovaná zelenina. Dieta u chronických onemocnění žlučníku se významně neliší od diety jaterní. Po odstranění žlučníku není u většiny pacientů žlučníková dieta potřeba. Je však vhodné stravovat se pravidelně a omezit příjem tuků. Jejich nadměrná konzumace se může projevit průjmem.

Při chronických onemocněních žlučníku lze v podpůrné léčbě vyzkoušet látky zvyšující tvorbu a vylučování žluči. Z volně prodejných léčivých přípravků se jedná například o Isochol (účinná látka hymekromon), Febichol (fenipentol), Cholagol či Rowachol s obsahem silic z máty, blahovičníku či kurkumy. Užívají se pravidelně několikrát denně před jídlem nebo podle potřeby (například před očekávanou konzumací těžšího jídla). Dostupné

Fúzní biopsie prostaty

Souhrn: Klíčová slova:

Summary: Keywords:

Karcinom prostaty (CaP – prostate cancinoma) patří k nejčastějším karcinomům u mužů. Proto je důležitá včasná diagnostika. Článek popisuje diagnostickou metodu – fúzní magnetickou rezonanční ultrasonograficky navigovanou biopsii prostaty, která je v současné době považována za nejúčinnější. Metoda slouží k diagnostice již malých CaP nalezených při magnetické rezonanci a k následnému přesnému odběru vzorků pomocí fúze obrazu. Metoda je popsána z pohledu sestry, která při výkonu asistuje lékaři, provádí přípravu pacienta a pomůcek. prostata, karcinom, magnetická rezonanční ultrasonograficky navigovaná biopsie, transperineální biopsie prostaty

Prostate fusion biopsy

Prostate cancer is one of the most common male cancers, therefore its early diagnosis is important. e manuscript describes fusion magnetic resonance imaging/ultrasound-guided targeted prostate biopsy, which has recently been considered to be the most effective a diagnostic method for prostate cancer. e method is used for targeted biopsy of small tumours detected by magnetic resonance imaging followed by ultrasonography and fusion of images obtained by both methods. e diagnostic method is described from the point of view of the nurse who prepares the patient and assists the doctor. prostate, cancer, fusion MRI/US prostate biopsy, transperineal prostate biopsy

Obrázek 1 Sonografický přístroj se systémem Koelis a lehátkem, k provedení fúzní biopsie

1

Úvod

Zhoubné onemocnění prostaty tvoří velmi často adenokarcinom, který vzniká nejčastěji v periferní zóně prostaty. Karcinom prostaty (CaP –prostate cancer) se často chová indolentně (skrytě), ale některé karcinomy mohou být agresivní, zejména u mladších mužů. Příčina vzniku není zcela známá, uvažuje se o genetických faktorech a vlivech zevního prostředí. Riziko vzniku CaP stoupá s věkem, mužské hormony ovlivňují růst prostaty, a proto CaP souvisí s celoživotními hladinami testosteronu. CaP se většinou šíří místně lymfatickými cévami nebo krví, metastazuje nejčastěji do kostí a lymfatických uzlin

(Muralithan et al., 2017). CaP bývá často asymptomatický, případné mikční potíže bývají většinou spojovány s benigní hyperplazií prostaty. Klinické příznaky obtížného močení, jako jsou bolesti zad nebo hematurie, jsou zpravidla příznakem pokročilého a generalizovaného onemocnění. Tyto příznaky se dnes díky využití detekce prostatického specifického antigenu (PSA) vyskytují méně často. Mezi hlavní diagnostické možnosti patří digitální rektální vyšetření prostaty, odběr sérového PSA a transrektální ultrasonograficky (US) navigovaná biopsie prostaty. V současné době v primární diagnostice zaujímá svoje místo magnetická rezonance (MR) a metody nukleární medicíny (Hradil et al., 2014).

CaP patří celosvětově mezi nejvýznamnější malignitu u mužů. Dlouhodobě se drží na prvním místě

z hlediska incidence karcinomu a na druhém místě z hlediska mortality. V České republice je tento trend vývoje obdobný. Podílí se na tom jednak zvýšená aktivita lékařů v detekci karcinomů a zvýšená informovanost pacientů o potenciálním riziku onemocnění CaP a jejich aktivní vyžadování vyšetření prostaty (Král et al., 2019).

Použití cílené biopsie prostaty pomocí nukleární magnetické rezonance / ultrazvukové fúze obrazu ve Fakultní nemocnici Ostrava z pohledu sestry Cílená biopsie prostaty pomocí nukleární magnetické rezonance / ultrazvukové (NMR/UZ) fúze obrazu využívá přístroj, který je díky svému softwaru schopen fúze (spojení) obrazu MR a aktuálně probíhajícího UZ vyšetření prostaty. Oproti běžným

Bc. Eva Hübnerová, Urologická klinika Fakultní nemocnice Ostrava

Hlavným cieľom prieskumu bolo overiť, aké postoje v rámci komunikácie majú sestry pracujúce s terminálne chorými pacientmi. terminálne chorí pacienti, dôležitosť komunikácie, sestra v interakcii s pacientom, paliatívna starostlivosť

PhDr. Silvia Danková, PhD., dipl. s., Ústav ošetrovateľstva, LF UPJŠ, Košice, Slovenská republika

Úvod

Komunikácia slúži na upevnenie vzťahov medzi sestrou a terminálne chorým pacientom, čo je veľkým pozitívom v pomoci pri zmiernení jeho fyzických symptómov a zlepšení psychického stavu. Dobrá komunikácia priaznivo ovplyvňuje priebeh ochorenia. Ošetrovateľská starostlivosť o pacientov s terminálne chorým, hlavne v neskorších štádiách ochorenia, je zameraná na paliatívnu starostlivosť, ktorá smeruje na zlepšenie kvality života nielen samotného pacienta, ale aj jeho rodiny, aby včas liečila bolesť, psychické, duchovné problémy a zmiernila utrpenie. Starostlivosť o rodinu znamená psychosociálnu podporu rodinným príslušníkom pacienta pred jeho smrťou, počas zomierania a aj po jeho úmrtí. Komunikovať s pacientom neznamená iba hovoriť, ale musíme vedieť, čo chceme povedať. Musíme vedieť rozhodnúť, kedy podáme informáciu, zvoliť správne miesto pre uskutočnenie komunikácie. Mali by sme hovoriť zrozumiteľne, jasne a nekomplikovane. Berieme na vedomie pacientove pocity, umožníme pacientovi aby sa dostatočne vyjadril. Na konci rozhovoru overíme, či našu informáciu prijal a porozumel jej.

Cieľ prieskumu

Sestra v interakcii s terminálne chorým pacientom 9 (30 %) 3 (15 %)

Hlavným cieľom našej práce bolo zistiť aké postoje majú sestry na potrebu interakcie v komunikačnom procese s terminálne chorými pacientmi.

Prieskumné otázky

→ Považujú sestry komunikáciu s terminálne chorým pacientom za dôležitú?

Súhrn: Kľúčové slová: Summary: Keywords: 16 (80 %) 8 (27 %) 1 (5 %)

(13 %) 10 (50 %)

(27 %) 8 (27 %) 3 (15 %)

(30 Graf 2 Dosiahnuté vzdelanie VOŠVOŠBc.Bc.Mgr.Mgr.PhDr.PhDr.

(5 %) 13 (43 %) 6 (30 %)

oddelenieKPAIM 6 (20 %) 1 (5 %)

3 (10 %) Geriatrické oddelenieKPAIM

(15 7 (23 %) 0 (0 %)

(30 6 (20 %) Geriatrické oddelenieKPAIM

Motivace studentů ke studiu na vysoké škole v oboru všeobecná sestra

Souhrn: Klíčová slova: Summary: Keywords:

Článek se zabývá motivací studentů oboru Všeobecná sestra ke studiu na vysoké škole. Práce se zabývá oborem ošetřovatelství, profesí sestry a její prestiží. Tento text popisuje současné vzdělávání sester, celoživotní vzdělávání, kompetence sester a v neposlední řadě také motivaci ke studiu a pracovní spokojenost zdravotníků. vzdělávání, všeobecná sestra

Motivation of students to study the specialisation “general nurse” at the university e article deals with the motivation of the students of General Nursing to study at the university. It deals with the field of nursing, the profession of nurse and its prestige. It describes the current education, lifelong learning and competencies of nurses, and last but not least their motivation to study and satisfaction with their job. education, general nurse

Recenzovaný článek

Bc. Aneta Blechová, Mgr. Michaela Abrmanová, Ústav ošetřovatelství, porodní asistence a neodkladné péče, Zdravotně sociální fakulta, Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích

Úvod

Ošetřovatelství zaujímá primární postavení v péči o zdraví. Ošetřovatelská péče je soubor komplexních činností zaměřených na prevenci, udržení, podporu a navrácení zdraví. Součástí je i péče o nevyléčitelně nemocné, zajištění klidného umírání a zmírňování utrpení. Ošetřovatelství se zaměřuje na péči o jednotlivce, skupiny a komunity ve všech věkových kategoriích (WHO, 2021). Jedná se o samostatnou vědeckou disciplínu, která se zaměřuje na aktivní vyhledávání a uspokojování psychických, biologických i sociálních potřeb nemocného i zdravého člověka v péči o jeho zdraví (Pochylá, 2005). Ošetřovatelství je též obor, který staví na nových poznatcích, jež se uplatňují a ověřují praxí. Využívá poznatků z metod odvozených například z humanitních, biologických nebo behaviorálních věd. Je to multidisciplinární obor s vlastní teoretickou základnou a její aplikací do praxe. Mezi charakteristické rysy ošetřovatelství patří poskytování preventivní péče, ošetřovatelské péče aplikované prostřednictvím ošetřovatelského týmu nebo poskytování péče na základě vědeckých poznatků, jež jsou podepřeny výzkumem. Je zaměřeno na udržení a podporu zdraví, jeho navrácení a rozvoj soběstačnosti. Dále na zmírňování utrpení či zajištění klidného umírání a důstojné smrti. Podílí se na prevenci, rehabilitaci, diagnostice i terapii (Plevová et al., 2018).

Historie vzdělávání sester v České republice

V roce 1874 byla otevřena první česká ošetřovatelská škola v Praze. Výuka probíhala formou kurzů s praktickou částí vyučovanou v městském chorobinci. Tím se začala měnit opatrovnická činnost v činnost ošetřovatelskou (Kafková, 1992). V roce 1914 bylo nařízením rakouského Ministerstva vnitra započato systematické vzdělávání ošetřovatelek. V Praze to byly dvě ošetřovatelské školy – Česká ošetřovatelská škola a Německá ošetřovatelská škola. Obě zahájily vyučování roku 1916 (Vytejčková, 2014). Označení „diplomovaná ošetřovatelka“ a název „sestra“ mohly od této chvíle používat pouze osoby, které složily státní zkoušku stanovenou Zdravotním úřadem při Ministerstvu vnitra na státní škole po absolvování státní ošetřovatelské školy nebo které na této škole složily zkoušku po nejméně 3leté praxi (Prošková et al., 2015). Byly také nařízeny osnovy, struktura, zaměření a cíle nebo podmínky ke studiu (Zelinka, 2014). Studium trvalo 2 roky. V roce 1918 se otevřela Vyšší sociální škola v Praze, která v jednoletém studiu připravovala sociálně orientované pracovníky a později diplomované sestry pro práci v terénu (Plevová, 2018). O rozvoj ošetřovatelství se u nás zasadila také Alice Masaryková, která podporovala vzdělávání ošetřovatelek a pomáhala zvyšovat prestiž školy i ošetřovatelské profese. Roku 1928 založily absolventky školy spolek diplomovaných sester. Pod jeho vlivem došlo k úpravě pracovní doby, stanovení dovolené a při nemocnicích se začaly stavět i nové ubytovny pro ošetřovatelky.

Po 2. světové válce zůstala většina nemocnic v katastrofálním stavu

a po násilném odsunu německých lékařů a sester se prohloubil nedostatek zdravotnického personálu. V roce 1946 bylo v českých zemích celkem 28 ošetřovatelských škol. Jednou z nich byla Vyšší ošetřovatelská škola, která se zaměřovala na přípravu učitelek ošetřovatelství a vrchních sester (Farkašová et al., 2006). Od roku 1954 do roku 1955 vznikaly z ošetřovatelských škol vyšší sociálně zdravotnické školy. Z 2letého studia se stalo 4leté, což přineslo nedostatek sester. Proto se studium zkrátilo na 3leté. To však trvalo pouze od roku 1951 do roku 1955, protože to s sebou přineslo problém týkající se věku absolventek, které školu ukončovaly v nízkém věku, a to v 17 letech. Studium se poté opět prodloužilo na 4leté (Zelinka, 2014). Za vznik povolání sestry jako regulované profese lze považovat rok 1953, kdy bylo již právně stanoveno označení odbornosti, podmínky k získání způsobilosti, rozsah výkonu povolání a zákaz výkonu činností jinými osobami, než které jsou vyhrazené k výkonu tohoto povolání. Ve stejném roce bylo zakázáno přijímat pro výkon práce středních zdravotnických pracovníků jiné osoby, než které podle těchto právních předpisů získaly způsobilost (Prošková et al., 2015).

V roce 1960 byly založeny instituty pro další vzdělávání středních zdravotnických pracovníků, a to v Brně a v Bratislavě (Krausová, 2010). Ve stejném roce se také otevřelo vysokoškolské vzdělání sester na Filozofické a Lékařské fakultě Karlovy Univerzity. Studium probíhalo dálkově a bylo určeno pro vyučující ošetřovatelství. Kvalita odborných znalostí sester se prudce zvyšovala (Farkašová et al., 2006; Krausová, 2010). Roku 1983 byly vydány nové učební osnovy pro

Pět důvodů, proč začít se saunováním ještě dnes

Saunování přináší lidem příjemné chvilky relaxace již stovky let. Své o tom vědí zejména Finové, jelikož až 99 % z nich využívá saunu alespoň jednou týdně.

se vyrovná mírnému cvičení, takže může z dlouhodobého hlediska jistě posílit vaše srdce, a spálené kalorie navíc pomohou při hubnutí. Nejenže vaše srdce bije rychleji, pumpuje více krve, ale teplo v sauně povzbuzuje cévy, aby se otevíraly, což usnadňuje její proudění.

Kam za saunou?

V dnešní době si můžete vybrat mezi několika saunovými centry, která nabízejí jak saunové světy o několika druzích saun, tak i malá útulná

lepší termoregulaci, takže změny teplot tělo tolik nepřekvapí, v létě se budete méně potit a v zimě budete zase méně náchylní k nachlazení.

4 Psychická pohoda

Ani u nás není tento způsob péče o tělo a ducha žádnou novinkou. V každé sauně jistě narazíte na stálé návštěvníky, kteří se zde dvakrát týdně setkávají a potí se společně. Proč byste se do této party měli přidat, nám vysvětlila saunová manažerka Michaela Matějovská ze sítě wellness Infinit.

Co přináší saunování

1Silnější srdce a cévy

Výhody horké sauny jsou spojeny s pocením. S tím, jak teplota v sauně stoupá, se nastartují přirozené reakce těla, aby jej ochladily. Dochází k produkci potu, ale také se značně zvyšuje srdeční frekvence. Studie prokázaly, že zvýšení srdeční frekvence v sauně

2

Vyplavení škodlivých látek „Pocení tělo očišťuje, v každodenním životě je ale vnímáno spíše negativně. Sauna poskytuje skvělý prostor pro pravidelné vypocení všech toxinů z těla,“ říká Matějovská. Kanadská klinická studie z roku 2012 prokázala, že toxické látky, jako je kadmium, arsen, olovo a rtuť, které se obvykle v nějakém množství nacházejí v našem organizmu, jsou při saunování vylučovány potem. Tyto látky nemají v těle co dělat, je tedy potřeba se jich pravidelně zbavovat.

3Zvýšení odolnosti proti nemocem a nachlazení Jeden z hlavních benefitů saunování je posílení imunitního systému a zlepšení termoregulace. Jak teplota v sauně stoupá, vaše tělo reaguje mnoha způsoby. Zrychlí se tep a začnete se potit, ale dochází také k méně nápadnému procesu. Vaše tělo začne produkovat bílé krvinky. Tyto buňky jsou základem správně fungujícího imunitního systému a chrání vás před nemocemi. Pravidelné saunování pomáhá

„Když se člověk zpotí a poté zchladí, vzniknou v těle stejné látky jako po dlouhé jízdě na kole nebo třeba při orgazmu. Jen si vybavte lidi, kteří vlezou do jezírka nebo pod studenou sprchu a tam si zařvou, jak jsou dobří. Endorfinový nával vyvolává pocity štěstí, takže saunování vás hlavně psychicky nakopne, přijdete při něm na jiné myšlenky,“ vysvětluje Matějovská. Pokud na vás v chladných měsících padají chmury a dovolená v teple nepřipadá v úvahu, saunování je pro vás skvělá alternativa, jak si dopřát chvíli pro sebe, prohřát tělo a pročistit hlavu.

5 Kvalitnější spánek

Mnoho lidí je po první návštěvě sauny překvapeno kvalitním spánkem a je pro ně i důvodem, proč se rádi vrací. K lepšímu spánku přispívá více faktorů, mezi prvními je ten, že si skutečně odpočinete bez telefonu, počítače, v tichém a příjemném prostředí. Další důvod je spojený s produkcí endorfinů, které vás skvěle uvolní a zbaví stresu a úzkosti. Třetí důvod souvisí s ochlazováním těla, kdy tělesná teplota v sauně rychle stoupá po dobu asi 30 minut, a poté tělo vynakládá energii na ochlazení, což vede k pocitu klidu a relaxace. Mozek se ochladí a přibližně o 2 hodiny později navozuje hluboký spánek.

Redakce Florence

wellness centra s jednou saunou, či privátní saunu, kterou máte jen sami pro sebe. Síť wellness center Infinit nabízí nepřeberné množství jedinečných saun v Praze, Brně a Senohrabech. Více na www.infinit.cz

projekt Zdravé ledviny

Kdy zajít za nefrologem? Nemocné ledviny nebolí. Je tedy potřeba nechat se vyšetřit

Autorkou projektu Zdravé ledviny je MUDr. Silvie Rajnochová Bloudíčková, Ph.D., DBA, vedoucí  Nefrologické a transplantační ambulance IKEM. Jak sama říká, Češi o ledvinách mnoho nevědí. Pojďme si tedy projekt zaměřený na tento často opomíjený orgán představit.

Každý rok na druhý čtvrtek v březnu připadá Světový den ledvin (letos 10. března). Co je to za den, na co upozorňuje? Světový den ledvin (World kidney day) je každoročně vyhlašován mezinárodními organizacemi International Federation of Kidney Foundations (IFKF) a International Society of Nephrology (ISN) vždy s určitou tematikou, která se zaměřuje na osvětu v problematice nemocí ledvin, například se věnuje chronickému onemocnění ledvin (CKD – chronic kidney disease), nebo genetickému pozadí onemocnění ledvin.

Projekt Zdravé ledviny vznikl v roce 2020 za účelem zvýšení informovanosti veřejnosti o CKD a možnostech jeho prevence a léčby. CKD je možno řadit k civilizačním onemocněním, neboť postihuje 10 % populace, což znamená, že nějakým jeho stupněm trpí každý desátý člověk. Onemocnění se může postupně zhoršovat až do té míry, že dojde k úplnému selhání funkce ledvin a je nutná její náhrada formou transplantace či dialýzy. V České republice podstupuje pravidelnou dialyzační léčbu přibližně 6,5 tisíce pacientů, transplantaci ledviny asi 500 pacientů.

Důležitá je osvěta, protože právě civilizační onemocnění jako diabetes, hypertenze, obezita a kardiovaskulární choroby jsou hlavními příčinami CKD. Mezi další příčiny patří specifická onemocnění ledvin, glomerulonefritidy, a rodinný výskyt onemocnění ledvin (genetické choroby, například polycystóza).

Připomeňme si funkci ledvin, proč jsou vlastně tak důležité?

Ledviny jsou neuvěřitelný orgán, který zajišťuje stabilitu vnitřního prostředí. Ledviny očišťují organizmus od odpadních a toxických látek, které

organizmus vytváří, odstraňují je močí, zabezpečují správné hospodaření s vodou, udržují správnou koncentraci minerálů (sodíku, draslíku, chloridů, vápníku, fosforu, hořčíku a dalších), regulují krevní tlak, produkují řadu hormonů důležitých pro tvorbu červených krvinek a správnou funkci kostí.

Pokud ledviny nefungují správně, začnou jednotlivé systémy selhávat a objevovat se komplikace, které pacienta přivedou k lékaři.

Ledviny jsou párový orgán, který se skládá ze dvou funkčně odlišných částí – kůry a dřeně. Základní stavební jednotkou je nefron tvořený klubíčkem, takzvaným glomerulem, a odvodným kanálkem (tubulem). Přes glomeruly protéká krev, filtrací vzniká primární moč, která pak prochází tubuly, přes které se vstřebávají potřebné ionty a tvoří tak definitivní moč.

Ledvin jsou složitým a energeticky náročným orgánem, neboť každou minutu přefiltrují 1,2–1,3 l krve, což představuje 25 % klidového srdečního výdeje. Ledviny a srdce fungují jako spojené nádoby, pokud má problém srdce, mají problém i ledviny a naopak.

Jaké jsou nejčastější příčiny onemocnění ledvin a jejich selhávání?

První, majoritní, skupinu tvoří choroby civilizační – vysoký krevní tlak,

diabetes, ateroskleróza, přechozené záněty, které mohou sekundárně způsobit onemocnění ledvin (například přechozená angína, infekce močových cest), metabolický syndrom nebo i nadměrné užívání léčiv (například nesteroidní antirevmatika).

Druhou skupinu tvoří primárně ledvinná onemocnění, glomerulonefritidy, geneticky podmíněná onemocnění a systémová onemocnění projevující se na ledvinách, například systémový lupus, vaskulitidy či sklerodermie.

Jak probíhá selhání ledvin?

Proč se projevuje chronické onemocnění ledvin často až v terminální fázi?

Selhání může proběhnout akutně, rychle a z plného zdraví, nejčastěji v důsledku primárního onemocnění ledvin. Pacienta k lékaři obvykle přivedou obtíže jako otoky dolních končetin, krev v moči, problémy s močením (pokles nebo nadměrné množství moči), dušnost, hypertenze, bolesti zad či únava.

CKD je záludné v tom, že zejména v časných stádiích nemívá žádné příznaky a nezpůsobuje žádné obtíže. Naopak organizmus je schopen na postupnou ztrátu funkce ledvin adaptovat natolik, že se první příznaky objeví ve fázi nezvratného selhání ledvin (ztráty až 90 % funkce

MUDr. Silvie Rajnochová Bloudíčková, Ph.D. DBA, Nefrologická a transplantační ambulance, Klinika nefrologie, TC IKEM

MUDr. Silvie Rajnochová Bloudíčková, Ph.D., DBA

Násilí na pracovišti má řadu negativních fyzických i psychických důsledků u zdravotnických pracovníků, což vede ke snížení pracovní motivace, syndromu vyhoření, depresi i touze opustit práci. Takové důsledky následně ovlivňují kvalitu péče a potenciální ohrožení poskytované zdravotní péče, nárůst absence na pracovišti nebo i zvýšené náklady, například detektory kovů nebo ostraha. Z hlediska prevence se ukazuje, že velmi efektivním nástrojem mohou být školení zaměřená na danou problematiku. Článek prezentuje první výsledky ze seminářů zaměřených na prevenci násilí v Nemocnici Jablonec nad Nisou, p. o. násilí na pracovišti, fyzické a psychické následky, zdravotnický

pracovník

Experience with simulation training for the prevention of violence in Jablonec Hospital

Workplace violence has multiple negative physical and psychological consequences for healthcare workers, leading to reduced job motivation, burnout, depression and a desire to quit the job. ese consequences in turn affect the quality of care and put health-care provision at risk, not to mention the rise in absenteeism in the workplace or increased costs, e.g. metal detectors and security guards. Education programs turn out to be a very efficient tool for prevention of these problems. e article presents first results of violence prevention seminars in the Jablonec Hospital. workplace violence, physical and psychological consequences, healthcare worker

Úvod

Násilí v ošetřovatelství je složité a nebezpečné riziko, zejména pro všeobecné sestry a další nelékařský personál, protože na rozdíl od jiných profesí tráví s pacientem nejvíce času. V posledních letech násilí nepřetržitě zvyšuje svoji incidenci. Ze všech skupin povolání je poskytování zdravotní péče hodnoceno jako jedna z nejpravděpodobnějších oblastí, kde dochází k násilí na pracovišti. Fenoménu násilí v ošetřovatelství není v České republice věnováno stále dostatečná pozornost. Problematika se jeví jako neprůhledná, neexistují standardní postupy ani preventivní opatření. Výjimku tak mohou tvořit lokální tréninkové program na vyžádání. Díky podpoře managementu Nemocnice Jablonec nad Nisou, p. o., (NJ) se uskutečnilo v letech 2019–2020 přes 15 seminářů a proškolilo téměř 200 nelékařských zdravotnických pracovníků (NLZP) –některé i opakovaně. Článek popisuje metody simulačního tréninku v NJ pomocí scénářů s živými herci pro prevenci násilí. Výstupem článku je metoda kvalitativních rozhovorů se 20 absolventy seminářů, která prezentuje výsledky pomocí zakotvené teorie.

Projekt

Na konci roku 2018 proběhl úvodní seminář k problematice vedený lektorem Jaroslavem Pekarou. Ohlasy zaměstnanců NJ byly příznivé, a proto se management rozhodl v následujících letech přistoupit ke školení série seminářů zaměřených na danou problematiku – simulační trénink pro prevenci násilí. Každý seminář trval 2 hodiny a byl specificky zaměřen na personál (maximálně 20 osob) z jednoho oddělení. Na kurzech dominovaly ženy, profesí NLZP, občas byl přítomen i lékař nebo lékařka. Seminář byl dobrovolný a odehrával se v nemocniční kapli nebo přímo na oddělení, kde nebyli toho času pacienti.

Hlavní lektor spolu se svými dvěma až třemi herci v úvodu vysvětlovali formou aktivit úskalí neverbální komunikace a následně probíhal trénink v nenásilné pacifikaci při fyzickém ohrožení (techniky vycházející z tréninkových metod ze severských zemí psychiatrických pracovišť; jedná se o měkké techniky, které chrání personál i pacienta). Následující hodina byla zaměřena na simulované krátké scénáře (konfrontace a vyjednávání s připravenými herci) k tréninku verbální deeskalace s problematickým pacientem/příbuzným nebo kolegou; byl věnován prostor pro maximální možnou prevenci formou komunikace tak, aby agrese neeskalovala do

Mgr. Jaroslav Pekara, Ph.D.1 , Mgr. Jitka Řehořová, MBA2 1 Vysoká škola zdravotnická, o. p. s., Praha 2 Nemocnice Jablonec nad Nisou, p. o.

Souhrn:

Lucie Vašková – sestra, která se rozhodla ujít pěšky stovky kilometrů po České republice

Sestra z oddělení Následné intenzivní péče v ostravské pobočce firmy Chronicare Lucie Vašková se rozhodla podniknout unikátní cestu po České republice – sama, jen s batohem na zádech a trekovými holemi, zdolala během dvou po sobě jdoucích cest přes 1 730 km. Nejprve se na jaře roku 2022 vydala takzvanou Jižní stezkou podél jižní hranice České republiky, která měří 1 054 km, a následně k tomu přidala ještě další 680km cestu středem republiky, kdy posledních cca 480 km ušla na podzim tohoto roku.

Jak vše začalo? Proč jste se na cestu vydala?

Mým snem odjakživa bylo vydat se na cestu do Santiaga de Compostela, klasickou poutní stezku, kterou jsem z důvodu studia, praxe a nedostatku času nikdy nerealizovala (z Olomouce měří přes 3 tisíce km). Nakonec jsem si uvědomila, že neznám dobře Českou republiku, a rozhodla jsem se putovat domácí zemí. Když jsem našla cesty Via Czechia, které mají Jižní a Severní stezku vedoucí podél hranic České republiky, přesně jsem věděla, že je to pro mne to pravé – a rozhodla se pro Jižní stezku, která spojuje nejvýchodnější a nejzápadnější body ČR jižním pohraničím. Stezka měří 1 054 km, ale člověk nakonec ujde víc, protože si „zachází“ na ubytování, sejde z cesty nebo třeba i zabloudí.

O svém záměru jsem řekla své sestřenici Dáje, která také měla velmi ráda chůzi (ušla právě Santiago nebo cestu Novým Zélandem). Svěřila se mi, že také vždy chtěla ujít cestu takzvaně od Aše po Ostravici. Bohužel se k tomu nedostala, předčasně zemřela. A já jsem se rozhodla, že druhou část stezky jí věnuji a půjdu cestu za ni. Nazvala jsem si ji „Dájina stezka“ a sama ji naplánovala.

Kudy vedly Vaše kroky a jak dlouho jste byla na cestě?

První část cesty mi trvala 67 dní a šla jsem ji od 4. dubna do 10. června, proto jí říkám „Jarní stezka“. Prošla jsem na ní celou Jižní stezku v podstatě podle plánů Via Czechia a přidala k ní ještě kousek Dájiny stezky. Druhou část, tedy pokračování Dájiny stezky, jsem šla od září do října,

proto jí říkám „Podzimní stezka“. Rozdělila jsem si ji na několik částí. Stezka se nemusí jít v jednom kuse, cílem je ji ujít.

Nejprve vedla z Aše do Hořovic, což bylo přibližně 200 km, kde jsem ji přerušila, protože jsem se rozhodla překvapit kolegy z práce a navštívit je na vánočním večírku (ano, vánočním, který se konal místo zrušeného loňského večírku z důvodu pandemie až letos v červnu). Pro kolegy to bylo velké překvapení, bylo hezké vidět u některých z nich upřímnou radost, že mě vidí. Potom jsem již pokračovala po jednotlivých úsecích. Cesta měla 480 km a trvala mi celkem 25 dní, vedla od Hořovic přes Olomouc až po Ostravici.

Celkem jsem tedy ušla přibližně 1 730 km.

Jak se taková cesta plánuje? Cestu jsem plánovala přibližně 5 měsíců a od začátku jsem ji zamýšlela jít sama. První dva dny mě podpořila kolegyně z práce Oli, která šla se mnou, ale potom jsem již putovala sama nebo s těmi, kteří za mnou přijeli nebo

jsem je potkala na treku. Denně jsem ušla 17–25 km během 6–9 hodin.

Musela jsem si domluvit volno v práci na oddělení. Vrchní sestra i staniční sestra mě podpořily. Velmi dobře jsme naplánovaly služby, využily veškerou dovolenou a samozřejmě přesčasy, o které v mém povolání není nouze.

Putováním jsem, kromě splnění svého snu, chtěla také podpořit projekt Orseus, který vznikl na podporu pozitivního myšlení, práce sama na sobě, vzájemné pomoci, přímé pomoci lidem v nouzi, vzdělávání a dalších.

V neposlední řadě mě především z počátku velmi motivovalo to, že si mnoho mých kolegů nebo známých myslelo, že cestu sama neujdu. A já jsem věděla, že ano, že to zvládnu, jsem dostatečně cílevědomá.

Potřebuje k takové cestě člověk trénovat kondici? Absolvovala jste například kurz přežití v přírodě nebo něco podobného? Jako přípravu na cestu jsem si vyzkoušela kousek cesty u nás, z Ostravy přes Palkovické hůrky až do Kozlovic.

Mgr. Markéta Zbranková, Redakce Florence

Lucie Vašková na cestě Českou republikou

Krátký pohled do historie lázeňství

Historie lázeňství je spjata nejen s přírodními zdroji, ale, jak minulost dokládá, vznikala věhlasná lázeňská místa i tam, kde se prováděly léčebné metody, které šířil jejich propagátor, ať už laik, léčitel, či lékař. Jedním z takových případů byl zcela jistě farář Sebastian Kneipp z Bavorska či Vincenc Priessnitz z podhůří Jeseníků.

Pokud bychom se podívali na prvé zmínky, které se s lázeňstvím dají spojovat, a odhlédneme-li od mystického významu pramenů a vody jako takových, snad nepřekvapí, že v této souvislosti hovoříme již o 3. tisíciletí př. n. l. a o Číně, Egyptu či Indii. K těmto velmocem se posléze přidávají Řekové, kteří si odnášejí prvenství i v dobových technologiích, například při ohřevu vody či vytápění. Na jejich snahy následně navázali Římané a jejich dokonalé (i několik desítek kilometrů vedoucí) vodovody jsou skutečnou technickou vymožeností. Antické vodovody můžeme i dnes nalézt například na území Francie, Německa či Španělska. Z tohoto období si přinášíme do dnešní doby pojem „římské lázně“ a nikoho nepřekvapí, že právě setkávání v lázních v té době bylo považováno spíše za společenskou nutnost, obzvláště v určitých kruzích.

Po nástupu křesťanství, kdy je lázeňství považováno více za rozkoš než léčebnou metodu, dochází k jeho postupnému úpadku a v některých oblastech k plnému zániku. Tento postoj se změní až s nástupem renezance, ale období přelomu 15. a 16. století je v lázeňství charakterizováno i značnou „nemravností“ a rozšířením chorob (nejen) pohlavních. Až určitý vědečtější přístup a snaha o rozbor přírodních zdrojů navrací balneologii zpět její místo v léčbě a pochopitelně i prevenci. Už se nejedná pouze o prameny (ať pro pitnou kúru, či koupel), ale také o rašelinu, masáže, diety, léčbu prací či klimatoterapii.

Rozvoj lázeňství ve světě, ale i u nás byl spjat s pokrokem technickým. Právě rozvoj automobilového průmyslu a železnice přispěl k rozmachu lázeňských míst. I méně majetní hosté se mohli dopravovat do lázní vlakem, a naopak minerální prameny mohly následně být distribuovány coby doporučovaná pitná

Římské lázně v Mariánských Lázních byly vybudovány roku 1896

kúra do celého světa. K vědečtějšímu přístupu rozhodně přispěla i Karlo-Ferdinandova univerzita (dnešní Karlova univerzita) v Praze, kde se balneologie coby první obor v Evropě začala vyučovat v roce 1841 zásluhou profesora Löschnera.

Jak dochází k postupnému rozmachu lázeňských měst, je třeba navyšovat kapacity pro lázeňské hosty. Už se neuplatňuje pouze výstavba lázeňských budov přímo u pramenů, ale naopak dochází k centralizaci budov, kam je léčivý pramen přiváděn potrubím. Pokud bychom vzpomněli na významné lázeňské lokality, tak i když se léčivé prameny objevují téměř na celém světě, lázeňská města se nacházejí ve větší míře pouze v Evropě. Několik středisek bychom našli například v Japonsku, Indii či Číně, ale zdaleka ne tolik jako v dnešní Itálii, Španělsku, Francii, Německu nebo u nás.

Největšího věhlasu dosáhla v České republice místa nacházející se ve známém trojúhelníku Karlovy Vary –Mariánské Lázně – Františkovy Lázně. V tomto složení se podařilo

celý „západní trojúhelník“ zapsat v roce 2021 do seznamu Slavných lázeňských měst Evropy UNESCO, jichž je na celém světě nyní pouze 11, z toho pouze ČR a Německo mají po třech městských zástupcích. Je to i díky slavné architektuře v daných lokalitách, kam řadíme nejen novorenezanční kolonádu právě v Karlových Varech z rukou architekta Zídka, ale také kolonádu z litiny v Mariánských Lázních z architektonické dílny firmy Fellner-Helmer. Tato kolonáda měla v historii to štěstí, že nebyla rozebrána a roztavena během nadcházejících válečných konfliktů. Věhlasu dosáhla i Jurkovičova stavba v Luhačovicích či Gočárova stavba v Lázních Bohdaneč. Ve všech těchto městech se uplatňují krom důmyslnosti staveb vzhledem k přírodním zdrojům i značné parkové úpravy, které dávají daným místům specifický ráz.

Do historie lázeňství u nás zasáhla politická situace, ruku v ruce s následnými novými ekonomickými poměry. Prvních změn dosáhl rok 1948 a znárodňování. Do té doby měly lázně různé majitele od

PhDr. Bára Svátková-Kvapilová, Vysoká škola zdravotnická, Praha

šlechtických rodů (Lobkoviců v Bílině, Clam-Gallasů v Libverdě a dalších) přes obce a města k církevním řádům (Tepelští premonstráti v Mariánských Lázních, Němečtí rytíři v Karlově Studánce). Bohužel z mnoha lázní se posléze staly rekreační objekty ROH, a to i s neblahými důsledky úpadku. I když v 70. letech 20. století započala snaha o určitý „rozmach“, v mnoha případech vedl pouze k násilnému přerodu historických objektů s nenapravitelnými architektonickými škodami. V roce 1990 započala privatizace a postupně dochází k tolik potřebným rekonstrukcím a návratu zpět do slavnějších období každého lázeňského města. Bohužel některým se to daří jen pomalu jako například lázním Kyselka poblíž Karlových

Splněné sny

Varů spjatým s významnou osobností H. Mattoniho (viz následující článek). V dnešní době se nachází na území České republiky 37 lázeňských míst.

Balneologie patří mezi důležité obory, které mají svůj význam jak v prevenci, tak v části léčebné či rehabilitační. Rozkvět mnohých míst dokazuje neutuchající zájem o tento druh péče jak z řad laické veřejnosti, tedy klientů, tak i z řad odborníků. Lázeňská péče není jen o minerálních pramenech, jedná se předně o celý komplex procedur od úpravy stravy přes relaxaci a rehabilitaci až po aktivní pohyb na čerstvém vzduchu, tak aby byl efekt celého pobytu co nejúčinnější, ať již pro zachování zdraví, nebo jeho navrácení.

Literatura

1. KŘÍŽEKV.,ŠVANDRLÍKR.106× Mariánské Lázně, aneb vyprávění o městě, kterému postačilo sto let k dosažení světové proslulosti. Západočeské nakladatelství: 1990. ISBN 80-7088-015-5.

2. KŘÍŽEK V. Obrazy z dějin lázeňství. Praha: Avicenum 1987. ISBN 73521-08/31.

3. MACHEK B., DOLEJŠÍ M. Dravec Mattoni. Plzeň: Koniáš 1992. ISBN 80-900167-6-6.

4. VOŠMIK P. Lázně. Diplomová práce. Fakulta architektury. ČVUT. Praha 2017. [online]. Dostupné na: https://www.fa.cvut.cz/galerie/ diplomove-prace/2017-1-vosmik-lazne-67170/f5-dp-2017-vosmikpetr-portfolio.pdf.

Kdo by neznal Mattoniho kyselku? Za jejím rozvojem stojí úžasný obchodní talent Heinricha Mattoniho, který se stal předním expertem na zpracování a prodej minerálních vod. Jaká byla cesta jeho úspěchu?

Pokud zavítáte na západ naší vlasti a vypravíte se severovýchodně od Karlových Varů, narazíte na malebnou vísku v údolí řeky Ohře s názvem Kyselka. I když sláva této lázeňské obce skončila před mnoha lety, místo svádí i dnes k procházkám po místních stezkách a lesních pěšinkách. Troufám si říci, že toto místo je kouzelné a jeho bohatá historie je zde patrna na každém kroku, prostě zde najdete genius loci. Vraťme se o století a kousek zpět a zaposlouchejme se do ruchu uliček Kyselky…

Všude shon, uspěchaní poslíčci, zkušební tóny hudebního tělesa… valčík, polka… poslední úpravy výzdoby a přípravy se chýlí ke konci. Píše se rok 1893 a na léčení přijíždí sám následník trůnu Otto Habsburský. To už je důvod k oslavě, ne? V čele uvítacího průvodu císařský rada Heinrich Mattoni – zakladatel lázní Kyselka. Ale nepředbíhejme.

Dne 11. srpna roku 1830 se narodil jako třetí dítě Tereze a Karlu Mattoniovým syn, který dostal po dědečkovi jméno Heinrich Kašpar. I když

otec zamýšlel mít ze syna právníka, jeho studijní výsledky, ba ani chování tomu neodpovídaly. Jediný, v čem malý Heinrich již od dětství vynikal, byl obchod. Dokázal prodat skutečně vše a jeho obchody byly vždy ziskové. Co naplat, že se tu a tam něco ztratilo? Jelikož rodiče měli pekařství, svůj obchodní talent zdokonaloval nejprve na prodeji lázeňských oplatek, později na skle a vlastně na všem, co se vyskytlo a nabízelo příležitost.

To, že se v jeho blízkosti nachází „zlato“, jak rád říkával pramenům v okolí Karlových Varů, si uvědomil po vyslechnutí přednášky dr. Löschnera, významného propagátora lázeňství, pediatra a profesora na univerzitě v Praze a později i svého přítele. Od té doby dělal vše pro to, aby vodu mohl výhodně zpeněžit. A jelikož jako mladý neměl finanční hotovost, rozhodl se oženit, čímž majetek přinesla budoucí žena Wilhelmína Knollová.

I když vody z Mariánských a Františkových Lázních se již dávno distribuovaly po celém světě, Karlovy Vary byly v tomto ohledu notně pozadu. A to i přesto, že její účinky byly světově známé. Městská rada se rozhodla prameny pronajímat, což platilo až do roku 1848. Revoluční období obchodům nepřálo a nájemci se rozhodli

pachtovné již více neobnovit. V roce 1854 bylo pachtovné stanoveno na 6 tisíc zlatých, nicméně zájemce se nenašel. Proto bylo započato s licitací, které se zúčastnil i otec Heinricha (coby městský zastupitel), ale pouze v domnělé tajné roli přihazovače. Zájemci celkem byli čtyři. Jaké bylo překvapení, že pan Karel Mattoni licitaci vyhrál v částce 7 tisíc zlatých? Sám byl nešťastný, nikoli však jeho syn Heinrich.

Heinrich se chopil příležitosti, a i když se kvůli finančním prostředkům zapůjčeným od tchána musel podělit o obchod se švagrem, pořád to byla příležitost. A chopil se jí skutečně se ctí. Své obchody započal ve Vídni a neudělal chybu. Svým umem si brzy podmanil vyšší společnost, do které byl uveden. Pokud na cestu do Vídně jel vedle kočího v obnošených šatech, zpět už dostavníkem v novém obleku. Na to vše si vydělal. A jeho obchodní talent rostl. Naučil se pohybovat ve všech kruzích, používat reklamu, zdokonalil obchodní taktiku. Díky tomu mohl již po roce tchánovi vrátit vypůjčené finance za pacht.

Tak jak jej dr. Löschner upozornil na „zlato“ ve vodě, při jedné ze svých společných projížděk zavítali i do obce Kyselka (dříve Giesshübl). Opět doktor

PhDr. Bára Svátková-Kvapilová, Vysoká škola zdravotnická, Praha

Why individuals choose balneotherapy and benefit from this kind of treatment

Balneotherapy is a method of treatment in which natural elements such as minerals and thermal waters, peloids and gases are used by means of bathing, drinking or inhalation. Spa therapy at thermal springsencompasses complementary and alternative methods that include balneotherapy, hydrotherapy, exercise, and massage. Although spa therapy has been a nonpharmacological treatment modality very commonly used in the past, especially in Europe and the Middle East, its place in modern medicine is still not clear.

Spa therapy and balneotherapy provides individuals with the opportunity to experience a change of pace and to retreat from the physical and emotional stress of daily life, opening a path for recreation and rest. It is believed that these treatments create a therapeutic atmosphere and exert a placebo effect. is plays an important role in reducing pain and developing a general feeling of wellbeing. It is recommended that this type of therapy is conducted under a doctor’s supervision and that the program of treatment is designed to be patient-specific.

e maximum therapeutic effect that can be derived from hot or cold applications is 20–30 min and Rebound Phenomenon may develop when this period is exceeded. Nurses are on duty at spa centers, serving as members of the health team. In order for hot and cold treatments to be safely implemented, it is expected that nurses be aware of how the body reacts to changes in temperature and what risks these therapies pose. e nurse needs to evaluate the patient’s tolerance to the application beforehand and assess the patient’s skin integrity. Additionally, the area to be treated should be evaluated in terms of any bleeding or circulatory disorder and the patient should be informed about possible side effects.

Balneotherapy and other spa treatments are frequently chosen by patients with complaints related especially to the musculoskeletal system. It is reported in studies conducted on spa treatments that significant improvements are experienced in some musculoskeletal conditions such as osteoarthritis, fibromyalgia, chronic low back pain, ankylosing spondylitis

and rheumatoid arthritis. Evidencebased clinical practice guides recommend spa therapy especially in the treatment of osteoarthritis of the knee. Osteoarthritis of the knee is frequently seen in individuals over the age of 50, causing pain, function loss and a reduction in quality of life. A review of the literature on patients with knee osteoarthritis reveals that clinical improvement is observed in association with spa treatment for 3–6 months and sometimes for up to 9 months. In other studies conducted with patients with osteoarthritis, it has been found that patients have a good tolerance for spa treatment, that they experience a diminishing of pain intensity and a reduced need for taking painkillers after spa treatment, and that their functions and quality of life show improvement.

Source: BAYSAL E., LEBLEBICIOĞLU H., KHORSHIDB L. et al. Why individuals choose balneotherapy and benefit from this kind of treatment. Science Direct 2018; 32: 157–162. doi: 10.1016/ j.ctcp.2018.06.010.

SLOVNÍČEK

peloids – peloidy (sedimenty používané v lékařství – rašeliny, slatiny a bahna) spring – pramen to encompass – zahrnovat, pokrývat, obsahovat; obklopit, obehnat pace – tempo, rychlost; krok, chůze to retreat – utéct; stáhnout se, odejít, vzdálit se; ustoupit path – cesta, stezka, pěšina; dráha to exert – vyvíjet, vyvinout; využít, uplatnit; namáhat se, snažit se, přemáhat se wellbeing – pocit pohody, pohoda, blahobyt Rebound Phenomenon – rebound fenomén, který spočívá v návratu symptomů po vysazení léčby to pose – představovat, znamenat; být; vznést, položit

beforehand – předem, dopředu, předtím loss – ztráta, úbytek diminishing – snížení, úbytek, zeslábnutí pain killer – analgetikum, lék proti bolesti

www.florence.cz/ Adresa redakce: Klicperova 604/8, 150 00 Praha 5, e-mail: florence@carecomm.cz, tel.: +420 222 352 573 / Šéfredaktorka: Mgr. Markéta Zbranková, e-mail: marketa.zbrankova@carecomm.cz / Jazyková redakce: Mgr. Irena Kratochvílová / Grafická úprava: Karel Zahradník / Redakční rada: PhDr. Martina Šochmanová,MBA,předsedkyně, Mgr. Hana Svobodová, Ph.D., Mgr. Lenka Gutová, Mgr. Tamara Starnovská, Mgr. Helena Michálková, Ph.D., RNDr. Romana Mrázová, Ph.D., Mgr. Radomír Vlk, DiS., PaedDr. Jan Polák, CSc., PhDr. Mgr. Michaela Hofštetrová Knotková / Vydavatel: Care Comm s.r.o., www.carecomm.cz / Jednatel společnosti: Martin Koblasa / Obchod: Nikola Janková, tel.: +420 608 848 496, e-mail: niki.jankova@carecomm.cz / Personální inzerce: Nikola Janková, tel.: +420 608 848 496, e-mail: niki.jankova@carecomm.cz / Tisk: AKONTEX s.r.o., Zárybničná 2048/7, Praha 4 / Distribuce: Postservis Praha a Mediaprint-Kapa Pressegrosso, a.s. / Cena výtisku: 75 Kč / 4,50 EUR, roční předplatné: 450 Kč / 23,40 EUR / Časopis vychází 6× ročně  / Registrace: MK ČR-E 16134, ISSN 1801-464X / Kontakty pro předplatitele: Česká pošta, s. p., oddělení periodický tisk, postabo.prstc@cpost.cz, tel.: +420 800 300 302 /Přetisk a jakékoliv šíření je povoleno pouze se souhlasem vydavatele. Nevyžádané příspěvky se nevracejí. Redakce neodpovídá za jazykovou správnost inzerátů. / Copyright © Care Comm s.r.o., 2022