Issuu on Google+

4/14

florence duben 2014 / ročník X 60 Kč, 2,90 € / www.florence.cz

Odborn ý č a sopis pro oše t řovat el s t ví a os tat ní zdr avot nick é prof e se

s. 8 / Rozhovor

s. 12 / Odborné téma

s. 28 / Výzkumné sdělení

s. 38 / Z konferencí

Život s rozštěpem se změnil. Medicína pokročila a pacienti mají přístup k potřebným informacím

Péče o dětský chrup

Fluktuace sester ve zdravotnických zařízeních

INSPO 2014 letos přilákalo stovky návštěvníků

časopis obsahuje recenzované články

Odborné téma

Stomatologie


1

editorial florence 4/14

Nemusíte si čistit všechny zuby. Stačí jen ty, které chcete zachovat (Neznámý autor)

Ž

ralok zuby má jak nože a z těch zubů čiší strach… zpívá se v písni Mackie Messer ze hry Žebrácká opera anglického básníka a dramatika Johna gaye, kterou do češtiny převedl Jiří suchý a kterou nazpíval mj. i Miloš kopecký. Málokdo však už ví, že jako žralok má zuby i člověk. Ovšem nikoli co se týče ostrosti, ale tvrdosti. podle německých vědců má totiž člověk stejnou robustnost zubů jako žralok. a to není jediná zajímavost, která se k lidskému chrupu váže. zubní sklovina je například nejtvrdší tkáň v lidském organismu a také jediná část lidského organismu, která není schopná regenerace. ačkoli většina z nás má stejný počet zubů – 32, nikdo je nemá stejné. Otisk zubů je u každého člověka tak jedinečný, že stejně jako otisky prstů může pomoci v identifikaci neznámého člověka, např. oběti trestného činu, nebo dopadení pachatele. každý máme v ústní dutině 300 až 400 druhů bakterií, přičemž mnohé z nich vědci ještě ani neznají. většina z nich nám pomáhá, zbylá menšina naopak škodí. snahy udržet zuby zdravé nebo nahradit ty poškozené se objevují v historii dlouho před vynálezem zubního kartáčku. k mechanické očistě sloužily lidem např. tzv. žvýkací klacíky, vypořádat se s absencí či nefunkčností chrupu se lidé snažili už od pravěku. první prokázaný mechanický zásah do dutiny ústní se datuje do 3. tisíciletí př. n. l. – v egyptské pyramidě byly objeveny dvě lidské stoličky spojené zlatým drátkem. vynález můstku je připisován etruskům, kteří již v 7. století př. n. l. dosáhli mistrovství při zpracování vzácných kovů a umělé zuby také vyřezávali ze zubů různých savců. nahrazovat zuby jinými se pokoušeli lidé i v 19. století n. l. například v anglii byly zuby běžně nabízeny na tržištích, protože zubní lékaři si zvykli vyrábět zubní náhrady právě z lidských zubů. tuto možnost, jak si vydělat, využívali zejména chudí lidé. největšími zdroji však zůstávala bitevní pole, na mrtvých vydělávali i vykradači hrobů. nejcennější byl kompletní chrup nebo sada zubů sobě podobných. zuby mají kromě své primární funkce i funkci estetickou. a zatímco trendem moderní doby je mít zuby bílé jako perličky, japonské ženy provozovaly v období Heian (794–1185 n. l.) obyčej zvaný ohaguro – černění zubů. zuby si při něm černily pomocí drceného železa a bylinek. vrstva této směsi měla chránit chrup před kazem a zubním kamenem. tento zvyk se v Japonsku udržel mezi vdanými ženami až do konce období Meidži (1868–1912) a dodnes ho provozují některé gejši v kjótu. další „ozdobou“, která se dnes dá na zubech vytvořit, je kromě vsazování drahých kamenů, což dělali už Mayové před 2500 lety, i tetování. na speciální korunce tak můžete na ostatní cenit např. obrázek svého oblíbeného zpěváka nebo zvířátka. zajímá-li vás však více zdraví zubů, přečtěte si následující stránky tohoto dubnového čísla časopisu florence. Odborné téma jsme tentokrát věnovali stomatologii, a tak se v něm dozvíte kromě novinky v bělení zubů od společnosti philips i například o tom, jak by měla vypadat péče o dětské zuby, jak jsou na tom děti s dentální hygienou či jak se starat o chrup hospitalizovaných pacientů. nechybějí samozřejmě ani recenzované články, rozhovor, články z praxe či další díl našeho seriálu věnovaného novému občanskému zákoníku. přeji vám hezké čtení. Magda Hettnerová, šéfredaktorka magda.hettnerova@ambitmedia.cz

florence Hledáte konkrétní článek? K bleskové orientaci vám pomohou naše webové stránky www.florence.cz. Najdete tu i rejstříky všech vydaných čísel. Více odborných článků najdete na webu v rubrice Florence +

Florence je také na facebooku. Přidejte se k nám!


obsah

2

florence 4/14

téma čísla

stomatologie

1 / editorial 3 / seriál / právo nový občanský zákoník ii: Osobnost a její ochrana 6 / public relation bělejší zuby? Jde to. za jednu hodinu i o šest odstínů 7 / personální inzerce 8 / Rozhovor s Hanou Hlavínovou Malykovou Život s rozštěpem se změnil. Medicína pokročila a pacienti mají přístup k potřebným informacím

Historie stomatologie sahá daleko do minulosti. nejstarší lidské pozůstatky z doby před 25 tisíci let již dokumentují výskyt zubního kazu. první psaný dokument o ústních chorobách pak pochází z roku 5000 př. n. l.

12

Odborné téma

Stomatologie 12 / péče o dětský chrup 15 / péče o dutinu ústní u nemocného během hospitalizace v nemocnici 18 / Ošetřovatelská péče v dentální implantologii 21 / nové knihy 22 / problematika dentální hygieny v dětské populaci

z dalšího obsahu

bělejší zuby? Jde to. za jednu hodinu i o šest odstínů

recenzované články

6

Výzkumné sdělení 25 / riziko institucionalizace hospitalizovaných seniorů Výzkumné sdělení 28 / fluktuace sester ve zdravotnických zařízeních Přehledová studie 32 / využitie meracích a hodnotiacich nástrojov v starostlivosti o pacientov po cievnej mozgovej príhode

8 Rozhovor s Hanou Hlavínovou Malykovou Život s rozštěpem se změnil. Medicína pokročila a pacienti mají přístup k potřebným informacím

praxe

36 / bezpečí pacientů na psychiatrii

36 bezpečí pacientů

zprávy našich partnerů / z konferencí

na psychiatrii

42

www.florence.cz Ročník X., číslo 4, duben 2014 Redakční uzávěrka pro toto číslo: 15. 3. 2014 Foto na titulní straně: Profimedia

servis

fota: profimedia a philips

Historie průmyslová revoluce a rozvoj měst s sebou přinesly i bídu a smrt tisíců lidí

38 / inspO 2014 letos přilákalo stovky návštěvníků 40 / Ošetřovatelství napříč kontinenty láká. pro velký úspěch čeká konferenci repríza

41 / další ročník soutěže batist nej sestřička byl vyhlášen 41 / Myslete na své ledviny – začněte den sklenicí vody 42 / Historie průmyslová revoluce a rozvoj měst s sebou přinesly i bídu a smrt tisíců lidí 44 / lekce angličtiny


3

seriál / právo text: Mgr. et Mgr. Eva Prošková, Ústav veřejného zdravotnictví a zdravotnického práva, 1. lékařská fakulta UK

Nový občanský zákoník II: Osobnost a její ochrana

Jedním ze základních principů nejen právního státu, ale i nového občanského zákoníku je ochrana důstojnosti a svobody člověka. Veškerá ustanovení zákona je proto nutné vykládat v souladu s jeho principy, tedy i s požadavkem ochrany svobodného člověka jako nejvyšší hodnoty soukromého práva.

P

odstatou pojmu lidské důstojnosti je přirozená, nezadatelná a nezcizitelná povaha lidské bytosti jako člověka, který musí být vždy subjektem, nikoli objektem jednání a zájmů druhých. Podstatou svobody člověka je úcta k jeho autonomii, tedy odmítnutí jakýchkoli snah o objektivizaci cizího štěstí. Tato svoboda není neomezitelná, její hranice tvoří svoboda druhých lidí. Působit druhým lidem újmu je dovoleno pouze v případě, kdy to nebude bezdůvodné, tedy když nastane některá z okolností vylučujících protiprávnost.

Pojem osoby Občanský zákoník je zákonem, který má primárně upravovat osobní stav osob (§ 9), jiné právní předpisy lze pro úpravu osobního stavu osob použít pouze podpůrně. To však neznamená, že by se úprava statusových otázek nemohla mimo občanský zákoník ocitnout – občanský zákoník není předpisem větší právní síly než např. zákon o zdravotních službách; toto ustanovení tak vyjadřuje spíše přání či závazek zákonodárce. Ostatně i v současné době občanský zákoník nezahrnuje přes původní úmysl předkladatele institut registrovaného partnerství, jenž tak zůstává v samostatné právní úpravě. Zdravotnické problematiky se dotýká zejména úprava způsobilosti k právům a povinnostem (svéprávnosti a jejího omezení), například pro posouzení schopnosti platně souhlasit s poskytovanou zdravotní péčí, úprava osobnostních

práv, zejména právo na zdraví, život, čest, důstojnost, soukromí, jimiž se budeme dále zabývat v rámci odpovědnosti za škodu v posledním dílu této série, a práva rodinná, včetně stanovení, které osoby jsou považovány za osoby blízké, což má vliv např. na nahlížení do zdravotnické dokumentace, poskytování informací, v některých případech dokonce i na rozhodování namísto pacienta. Vlivem nového občanského zákoníku na problematiku informovaného souhlasu se budeme zabývat ve čtvrté části této série. Přirozená práva spojená s osobností člověka nelze zcizit a nelze se jich vzdát. Nepřihlíží se ani k omezení těchto práv v míře odporující zákonu, dobrým mravům nebo veřejnému pořádku. Nelze se tedy platně vzdát např. práva na informovaný souhlas, ev. na jeho odejmutí (revers), nelze souhlasit s provedením výkonu, který primárně směřuje k poškození zdraví, či dokonce k usmrcení jinou osobou. Viz též úpravu okolností vylučujících protiprávnost v zákoně č. 40/2009 Sb., trestním zákoníku: „S výjimkou případů svolení k lékařským zákrokům, které jsou v době činu v souladu s právním řádem a poznatky lékařské vědy a praxe, nelze za svolení podle odstavce 1 považovat souhlas k ublížení na zdraví nebo usmrcení.“ (§ 30 odst. 3) „Nejde o přípustné riziko, jestliže taková činnost ohrozí život nebo zdraví člověka, aniž by jím byl dán k ní v souladu s jiným právním předpisem souhlas, nebo výsledek, k němuž směřuje, zcela zřejmě neodpovídá míře rizika, ane-

bo provádění této činnosti zřejmě odporuje požadavkům jiného právního předpisu, veřejnému zájmu, zásadám lidskosti nebo se příčí dobrým mravům.“ (§ 31 odst. 2) Takové jednání, které by vedlo k porušení uvedených zákazů, by nebylo právním jednáním, bylo by jednáním jen zdánlivým, bez jakékoli právní relevance. Práva či povinnosti může mít a vykonávat pouze osoba, které občanský zákoník tak jako dosud dělí na osoby fyzické a právnické. Způsobilost mít práva a povinnosti, tedy dřívější právní subjektivitu, nyní občanský zákoník nazývá právní osobností. Osobou ve smyslu práva je tedy pouze taková entita, která má právní osobnost. Způsobilost taková práva či povinnosti nabývat vlastním právním jednáním, tedy právně jednat (dřívější způsobilost k právním úkonům), je nyní nazývána staronovým pojmem svéprávnost.

Vznik a zánik osoby Člověk má právní osobnost od narození až do smrti. Prvním předpokladem pro vznik právní osobnosti tedy je, že se narodí živý. To nemusí být vždy jasné, proto právní řád již tradičně definuje známky živě narozeného dítěte, byť tak nyní činí pouze v rámci stanovení náležitostí Listu o prohlídce mrtvého vyhláškou č. 297/2012 Sb.: „Za narození živého dítěte se považuje úplné vypuzení nebo vynětí plodu z těla matčina, bez ohledu na délku trvání těhotenství, jestliže plod po narození dýchá nebo projevuje alespoň


4

florence 4/14

seriál / právo jednu ze známek života (srdeční činnost, pulzaci pupečníku nebo nesporný pohyb kosterního svalstva).“ Ustanovení § 25 občanského zákoníku pak stanovuje vyvratitelnou domněnku, že se dítě narodilo živé, tato domněnka se však použije pouze v oblasti soukromého práva. Smrt člověka se prokazuje buď úmrtním listem vystaveným na základě Listu o prohlídce zemřelého podle zákona o zdravotních službách a výše cit. vyhlášky, ev. rozhodnutím soudu o prohlášení za mrtvého na základě tzv. důkazu smrti, kdy se jeho smrt vzhledem k okolnostem jeví jako jistá (§ 26), nebo na základě domněnky smrti, kdy jde o nezvěstného člověka, jehož smrt je pravděpodobná (§ 71 a násl.). V druhém případě jde o vyvratitelnou domněnku, že člověk zemřel, a na rozdíl od dosavadní úpravy působí i do minulosti. (Vyvrátit lze samozřejmě i mylně provedený důkaz smrti.)

Osoby blízké Jak již bylo uvedeno, pojem osob blízkých je pro zdravotnickou praxi významný, např. u vyvratitelné domněnky, že neurčí-li osoba, jež je v danou chvíli nezpůsobilá právně jednat, jinou osobu, platí, že do její zdravotnické dokumentace mohou nahlížet osoby blízké. Obsahová změna tohoto pojmu tak má přímý následek i na aplikaci zákona o zdravotních službách. Tak jako dosud vymezuje občanský zákoník osoby blízké dvojím způsobem: Do první skupiny patří osoby, které jsou osobami blízkými bez dalšího, tedy ze samotného faktu blízkého příbuzenství. Tato skupina je beze změny, jsou jimi i nadále příbuzní v řadě přímé (vnuk, syn, otec, prarodič…), sourozenec (včetně polorodého, ale nikoli tzv. nevlastního), manžel nebo registrovaný partner. Otec je osobou blízkou i tehdy, když není biologickým otcem, ale jeho otcovství nebylo řádně popřeno (svědčí mu tedy domněnka otcovství), na druhou stranu biologické rodičovství samo o sobě (nejde-li tedy o případ patřící do druhé skupiny) z geneticky zjištěného otce (či matky – v případě surogátního mateřství) osobu blízkou nečiní. V případě osvojení vzniká příbuzenský vztah nejen k novým rodičům, ale i k dalším příbuzným, na­ opak původní příbuzenský poměr zaniká. Výjimkou je pouze nový institut osvojení zletilého (§ 846 a násl.), kdy v případech,

kdy nejde o obdobu osvojení nezletilého, nevzniká osvojenci a jeho potomkům příbuzenský poměr k členům rodiny osvojitele a naopak nezanikají příbuzenské vztahy v původní rodině. Příbuzenstvím se rozumí vztah osob založený na pokrevním poutu nebo vzniklý osvojením (§ 771), nicméně je zřejmé, že při kolizi příbuzenství biologického a právního převáží formální, právní příbuzenství. Druhou skupinou jsou osoby, mezi kterými kromě objektivního vztahu (tj. rodinný vztah nebo vztah obdobný) musí současně existovat i intenzivní vztah citový (subjektivní kritérium). Tato skupina již změn doznala. Jako rodinný vztah definuje zákon takový vztah, který vykazuje typické znaky rodiny, a to vzhledem ke zvyklostem současného života zásadně rodiny užší. Půjde např. o vztah dítěte a pěstouna či poručníka, popř. osoby, jíž bylo svěřeno do předadopční péče, nebo manžela/registrovaného partnera/ druha rodiče, s nímž dítě žije ve společné domácnosti. Dále sem mohou patřit i děti manželů z předchozích manželství nebo osoby, které spolu vedou intimní život. Nově občanský zákoník stanovuje vyvratitelnou domněnku, že osobami blízkými jsou i osoby sešvagřené, ovšem za předpokladu, že jejich poměr je obdobný poměru rodinnému. Pozor však na to, že tento pojem je definován odlišně než v běžném jazyce: švagrovství je poměrem mezi jedním manželem a příbuznými druhého manžela. (Osobou sešvagřenou je tedy bratr mého manžela, jeho děti, avšak nikoli jeho manželka či jeho tchýně.) Druhou vyvratitelnou domněnkou je, že osobami blízkými jsou osoby, které spolu trvale žijí. Tyto domněnky znamenají, že se citové pouto předpokládá a není nutné je prokazovat; jejich vyvrácení tedy bude spočívat v prokázání absence takového citového pouta.

Svéprávnost Svéprávnost je, jak bylo výše řečeno, způsobilostí k právnímu jednání, tedy schopností projevovat autonomně svou vůli zavazovat se k povinnostem či nabývat práva. Aby mohl člověk projevovat skutečně svobodně svou vůli, musí mít jeho osobnost nejen určitou kvalitu volní, ale též rozumovou a rozpoznávací. Pokud tomu tak není, pak by jeho „svobodné“

jednání nebylo nástrojem jeho vůle, ale spíše náhody, popřípadě vůle jiné osoby – a ne vždy k prospěchu jednajícího. To je důvodem, proč právo takové osoby chrání; omezení svéprávnosti tedy není v žádném případě sankce, ale pouze prostředek ochrany. Občanský zákoník zakotvuje vyvratitelnou domněnku, že každá svéprávná osoba má „rozum průměrného člověka i schopnost užívat jej s běžnou péčí a opatrností a že to každý od ní může v právním styku důvodně očekávat.“ (§ 4) Tato domněnka má své důsledky zejména pro vznik odpovědnosti za škodu, ale rovněž pro institut informovaného souhlasu; budeme se jí proto podrobněji zabývat dále. Pojem svéprávnosti je pro zdravotnické pracovníky velmi důležitý, jelikož skutečnou schopnost pacientů svobodně právně jednat musejí posuzovat každodenně – a zákon o zdravotních službách v otázkách způsobilosti jednat odkazuje právě na občanskoprávní úpravu. Je třeba zdůraznit, že se nezměnila pouze terminologie, ale rovněž obsah pojmu. Rozlišovat lze svéprávnost plnou, omezenou a částečnou. Plné svéprávnosti se nabývá tak jako dosud zletilostí či uzavřením manželství po přivolení soudu, nově též přiznáním svéprávnosti dítěti v případě, kdy dosáhlo věku alespoň šestnácti let, je schopno se samo živit a obstarat si své záležitosti a pokud s návrhem souhlasí jeho zákonný zástupce (emancipací). Soud může kladně rozhodnout i při nesplnění těchto podmínek, je-li to z vážných důvodů v zájmu nezletilého, zřejmě půjde zejména o absenci souhlasu zákonných zástupců dítěte (§ 37). K omezení svéprávnosti dochází jednak u dětí, které jako dosud nabývají způsobilosti právně jednat postupně, s ohledem na svůj rozumový vývoj, a jednak rozhodnutím soudu. Nově již není možné zbavit člověka svéprávnosti zcela. Člověk může být neschopen právně jednat i v konkrétním případě, aniž by byla jeho svéprávnost omezena; občanský zákoník hovoří o neschopnosti právně jednat (§ 581). Omezení svéprávnosti je tedy založeno na objektivním posouzení, nikoli subjektivním pocitu či přání osoby. S omezením své svéprávnosti nemůže člověk platně souhlasit – takové jednání by bylo pouze jednáním zdánlivým a nepřihlíželo


5

by se k němu (§ 16). Nově je však možné pro případ budoucí určit budoucího opatrovníka, jak bude uvedeno dále. Částečnou svéprávností je pak situace, kdy člověk k platnému právnímu jednání potřebuje souhlas další osoby. Problematikou nezletilých osob a osob s omezenou svéprávností se bude podrobněji zabývat čtvrtá část tohoto cyklu v souvislosti s informovaným souhlasem. Podpůrná opatření při narušení schopnosti jednat Nový občanský zákoník zakotvuje řadu nových institutů, naopak již nadále ne­existuje možnost zcela zbavit způsobilosti (svéprávnosti). Hlavní myšlenkou podpůrných opatření je co možná největší respekt k autonomii člověka se sníženými rozumovými, volními či rozpoznávacími schopnostmi při uplatnění principu ochrany duševně nemocného. Soudy by tedy měly uplatňovat princip subsidiarity, tedy volit nejméně omezující opatření při zachování jeho účelnosti. Předběžné prohlášení Jak již bylo zmíněno, „v očekávání vlastní nezpůsobilosti právně jednat může člověk projevit vůli, aby byly jeho záležitosti spravovány určitým způsobem, nebo aby je spravovala určitá osoba, nebo aby se určitá osoba stala jeho opatrovníkem.“ (§ 38) Kromě opatrovníka může jít zejména o správce majetku, ev. o zastupujícího člena domácnosti (§ 49 a násl.). Prohlášení musí mít buď formu veřejné listiny (zejm. notářského zápisu), nebo musí být opatřeno datem a podepsáno dvěma svědky. Na základě takového prohlášení pak postupuje soud. Soud rovněž posoudí splnění ev. podmínky stanovené v prohlášení. Prohlášení lze kdykoli odvolat. Soud takové prohlášení zruší či změní, pokud dojde k takové změně okolností, že člověk, který prohlášení učinil, by je za takových okolností neučinil nebo by je učinil s jiným obsahem, anebo pokud by jinak člověku, který prohlášení učinil, hrozila závažná újma. Soud přihlédne i k formálně neplatnému prohlášení či jeho odvolání, pokud neshledá pochybnosti o vůli toho, kdo je učinil. Nápomoc při rozhodování Jde o zcela nový právní institut určený pro hraniční případy, kdy si člověk, jenž

potřebuje nápomoc při rozhodování z důvodu, že mu duševní porucha působí obtíže, volí podpůrce či více podpůrců (§ 45 a násl.). Jde o zvláštní typ příkazní smlouvy, která však podléhá schválení soudem. Podpůrce v této smlouvě souhlasí s tím, že bude přítomen při právních jednáních podporovaného, pokud s tím bude podporovaný souhlasit. Podpůrce může spolupodepisovat písemné jednání podporovaného (např. písemný informovaný souhlas), ale nesmí jednat proti jeho vůli či podepisovat namísto něj – vůli tvoří podporovaný, podpůrce za něj nejedná, pouze mu jeho vůli pomáhá tvořit. Podpůrce může samostatně namítat neplatnost právního jednání podporovaného. Podpůrce lze odvolat na návrh jakékoli ze smluvních stran a také v případě, že podpůrce závažně porušil své povinnosti. Zastoupení členem domácnosti Pokud je duševní stav zletilého natolik závažný, že nemůže samostatně právně jednat ani s podporou podpůrce (ev. nelze takového podpůrce ustanovit např. z důvodu absence jeho souhlasu), měl by ho primárně zastupovat jeho potomek, předek, sourozenec, manžel nebo partner nebo jiná osoba, která se zastoupeným žila před vznikem zastoupení ve společné domácnosti alespoň tři roky (§ 49 a násl.). Je to tedy nový institut pro případy, kdy rodina funguje a o svého nemocného člena řádně pečuje. Aby takové zastoupení vzniklo, musí dát jednak zastupující srozumitelně zastoupenému na vědomí, že ho bude zastupovat, včetně vysvětlení povahy a následků zastoupení. Člověk, který má být zastoupen, může takové zastoupení odmítnout, pokud je schopen projevit přání. Druhou podmínkou je schválení soudem. Soud je povinen pokusit se názor zastoupeného zjistit. Zastoupení se vztahuje na obvyklé záležitosti, limitem je souhlas k zásahu do duševní nebo tělesné integrity člověka s trvalými následky. Zástupců může být i více, pak postačí, jedná-li pouze jeden z nich. Pokud jich je však více a odporují si, nepřihlíží se k projevu žádného z nich. Zastoupení zaniká z vůle buď zástupce, nebo zastoupeného (i zde stačí schopnost projevit své přání), popřípadě jmenováním opatrovníka.

Omezení svéprávnosti Nejzávažnějším institutem omezujícím způsobilost právně jednat je omezení svéprávnosti (§ 55 a násl.). K tomu přistoupí soud pouze tehdy, hrozila-li by jinak osobě závažná újma a nepostačí-li vzhledem k jejím zájmům mírnější a méně omezující opatření (tedy včetně zastoupení členem domácnosti). Omezit svéprávnost nelze pouze proto, že člověk má obtíže se dorozumívat, musí zde být duševní porucha, která není jen přechodná. Soud může omezit svéprávnost pouze v rozsahu, ve kterém není duševně nemocný schopen jednat, a toto omezení musí vymezit. Zásadně musí soud takového člověka vidět, nebrání-li tomu nepřekonatelná překážka (nepohyblivost takovou překážkou není), a musí vyvinout potřebné úsilí pro zjištění názoru člověka, o jehož svéprávnosti rozhoduje. Vždy však platí, že lze jednat v běžných záležitostech denního života. V rozhodnutí o omezení svéprávnosti jmenuje soud člověku opatrovníka, přitom bere v úvahu nejen objektivní kritéria, ale i subjektivní důvěru a poměr opatrovance k budoucímu opatrovníkovi. Omezení je možné pouze na dobu určitou, nejdéle na tři roky. Pokud soud rozhodl o omezení nebo zbavení způsobilosti k právním úkonům podle dosavadní právní úpravy, považuje se vždy pouze za omezení (tedy takové osoby mohou od 1. 1. 2014 samostatně jednat v běžných záležitostech denního života), a to nejdéle do konce roku 2016. Pro poskytování zdravotní péče je podstatné, že pokud opatrovanec jednal samostatně v případech, kdy měl jednat jeho opatrovník, je jeho jednání neplatné, pouze působí-li mu újmu. Orgánem, který o tom rozhoduje, a to i bez návrhu, je soud. Opatrovník může opatrovancovo jednání schválit i následně. Důvěrník nebo zmocněnec člověka převzatého do zdravotnického zařízení bez jeho souhlasu Zvláštním typem podpůrce je osoba, kterou si může zvolit pacient hospitalizovaný proti své vůli. Jde o jediné opatření, kdy není vyžadován souhlas soudu. Podrobněji bude zmíněno v pokračování této série věnované změnám v právech a povinnostech pacientů.


6

public relation text: Magda Hettnerová, redakce Florence

Bělejší zuby? Jde to. Za jednu hodinu i o šest odstínů

O oslnivý úsměv se snažili již starověcí Římané, kteří používali k bělení zubů popel z ohniště. Průlom v bělení zubů znamenal rok 1877, kdy byla poprvé použita kyselina chlorovodíková, která byla později nahrazena dodnes používaným peroxidem vodíku. První zmínky o ordinačním bělení pocházejí z roku 1861 (Fitch & White) a v roce 1988 byl na trh poprvé uveden 10% karbamid peroxid jako gel pro domácí bělení.

B

ělení zubů je stomatologicko-kosmetický proces, při kterém dochází k zesvětlení barvy zubu. v zásadě existují dva způsoby: mechanický a chemický. Mechanické zesvětlení zubů je založeno především na působení abrazivních částic na zubní sklovinu. tím dochází k „obrušování“ povrchu zubu. nevýhodou této metody je možné poškození zubní skloviny. tímto způsobem se však odstraní jen povrchové pigmenty získané z jídla. Odstranit je lze při klasické dentální hygieně. chemický způsob bělení je nejčastěji založen na působení peroxidu vodíku, který prostupuje do dentinu a zde mění žluté pigmenty na průhledné. koncentrace této látky se liší dle způsobu použití a z tohoto pohledu se chemické bělení dále dělí na domácí a ordinační bělení.

Správně a účinně vybělí zuby jen profesionál technika bělení zubů by měla být vždy prováděna pouze ve spolupráci s profesionály a pod jejich dohledem. důvodů je hned několik. tím hlavním je, že bělit by se měly jen zuby zdravé a řádně ošetřené. „pacient by měl být především správně poučen a motivován k dokonalé ústní hygieně. bez dokonalé ústní hygieny nebude mít žádné bělení dlouhodobý účinek,“ vysvětluje doc. MUdr. eva gojišová, přední lékařka kliniky ambicare v praze a přednostka stomatologické kliniky 3. lf Uk a fn královské vinohrady. „v rámci úvodního rozhovoru by měl být

pacient od ošetřujícího lékaře informován také o možných vedlejších účincích, o možnosti remise barvy, možnosti nedostatečné změny zabarvení, stejně jako neovlivnitelnosti vybělení umělých materiálů v ústech,“ pokračuje. „Od října roku 2012 platí nařízení, které mimo jiné stanovuje, že přípravky na bělení či zesvětlení zubů s obsahem přítomného nebo uvolněného peroxidu vodíku vyšším než 0,1 %, avšak nižším nebo rovným 6 %, jsou určeny k prodeji pouze zubním lékařům, přičemž u každého cyklu použití je první použití vyhrazeno zubním lékařům nebo provedení pod jejich přímým dohledem, pokud je zaručena rovnocenná úroveň bezpečnosti,“ říká lékařka. Ordinační bělení proto přináší okamžitý výsledek, zatímco u domácího bělení jsou výsledky viditelné nejdříve za týden. novinkou na českém trhu, která splňuje normy eU, je řada společnosti philips zOOM. nejrychlejší a nejefektivnější je ordinační bělení systémem philips zOOM, který používá led světlo, jež pomáhá aktivovat peroxid vodíku a během jedné hodiny tak dokáže vybělit zuby až o šest odstínů. „Hlavní bělicí složkou je peroxid vodíku (H2O2) a karbamid peroxid (cH6n2O3) u domácího bělení,“ popisuje dentální hygienistka tereza sobotková, dis. protože tyto látky často způsobují citlivost zubů, přidává společnost philips do svých bělicích gelů amorfní kalciumfosfát, který má společně se zvýšenou koncentrací draselných

iontů, které jsou také v bělicích gelech, snižovat citlivost zubů. „součástí ordinačního bělení je i domácí bělení, které by měl pacient provozovat ještě zhruba týden po zákroku, pro udržení bělosti zubů,“ upozorňuje sobotková. samozřejmostí je i dodržování „bílé diety“, což znamená vyhýbat se potravinám, které barví, jako jsou například borůvky, káva, čaje a hlavně tabák!

A jak systém ZOOM funguje? barva molekul zubních pigmentací je podmíněna tzv. chromoforem, který je jejich součástí. aplikace peroxidu vodíku štěpí dvojné vazby chromoforu, čímž se změní na bezbarvý. absorpce modrého světla lampy Whitespeed žlutými chromofory zubních pigmentací vede ke zvýšení energie elektronů, což usnadňuje štěpení uhlíkových vazeb chromoforu mnohem výrazněji než při použití samotného peroxidu vodíku. bělí se vždy jen frontální část zubů mezi druhými premoláry. více informací naleznete na www.philips.cz/zoom.

k věci

→ Kontraindikace bělení: Celková vážná onemocnění Parodontóza, zánět dásní Kariézní chrup Mnohačetné výplně ve frontálním chrupu → Výrazně citlivé zuby → Těhotenství a kojení → → → →


7

personální inzerce VOLNÁ MÍSTA EPIDEMIOLOGICKÁ SESTRA Ústav hematologie a krevní transfuze přijme epidemiologickou sestru. kvalifikační předpoklady: szš, vzš nebo vš, ck v oboru epidemiologie a hygieny výhodou, osvědčení dle zákona č. 96/2004 sb., komunikační a organizační dovednosti, schopnost samostatné práce, vstřícnost, zodpovědnost, občanská a morální bezúhonnost, znalost práce na pc (Ms Office, nis). nabízíme: samostatnou, vysoce odbornou a zajímavou práci, zázemí špičkového pracoviště s mezinárodním certifikátem kvality péče, moderní pracovní prostředí, příjemný kolektiv, odpovídající platové ohodnocení, možnost dalšího vzdělávání a další zaměstnanecké benefity. Písemné přihlášky (doložené profesním životopisem) zasílejte do 30. 4. 2014 na adresu: ÚHKT, U Nemocnice 1, 128 20 Praha 2 – k rukám náměstkyně pro akreditace a kvalitu Mgr. S. Brixíové, tel.: 221 977 195/602 754 380, e-mail: simona.brixiova@uhkt.cz VÍCE POZIC Společnost Advantis Medical s. r. o. přijme zdravotní sestry a rehabilitační pracovníky. požadujeme: osvědčení k výkonu zdravotnického povolání bez odborného dohledu, zkušenost s prací na intenzivní péči (Jip, arO) výhodou, alespoň 3 roky praxe u lůžka, řidičský průkaz skupiny b. nabízíme: adekvátní finanční ohodnocení, osobní vůz a mobilní telefon, možnost dalšího odborného růstu a možnost vzdělávání (formou certifikovaných kurzů). Svůj životopis a motivační dopis zašlete na e-mail: horvathova@promedica-praha.cz VÍCE POZIC Všeobecná fakultní nemocnice v Praze přijme všeobecné sestry, porodní asistentky, zdravotnické záchranáře, zdravotnické laboranty a zdravotnické asistenty – pro chirurgické, interní i všeobecné obory (standardní i intenzivní lůžka). nabízíme: odborný růst a podporu specializací v oboru, možnost ubytování, vlastní mateřská školka, příspěvek na stravování. nástup ihned. Informace získáte: Zdeňka Elišáková, e-mail: zdenka.elisakova@vfn.cz nebo ústně na tel.: 224 969 341. VÝBĚROVÉ ŘÍZENÍ VEDOUCÍ FYZIOTERAPEUT/ FYZIOTERAPEUTKA Oblastní nemocnice Příbram, a. s., se sídlem Příbram V – Zdaboř, Podbrdská 269, vyhlašuje výběrové řízení na obsazení pracovní pozice vedoucí fyzioterapeut/ fyzioterapeutka léčebné rehabilitace.

požadavky: vš nebo vyšší odborné vzdělání v oboru fyzioterapie, platné osvědčení k výkonu zdrav. povolání bez odb. dohledu dle zákona č. 96/2004 sb., nejméně 5 let praxe v oboru fyzioterapie, organizační, komunikační a řídící schopnosti, bezúhonnost nabízíme: práci na nově zrekonstruovaném pracovišti (ambulantní a lůžková rehabilitace), podmínky pro osobní a profesionální rozvoj, zaměstnanecké benefity, motivující mzdové podmínky, zázemí perspektivní oblastní nemocnice, možnost ubytování. nástup dle dohody. k vlastnoručně podepsané přihlášce je třeba doložit: strukturovaný životopis se zaměřením na dosavadní odb. praxi, kopii dokladu o nejvyšším dosaženém vzdělání, kopii osvědčení, výpis z rejstříku trestů ne starší než 3 měsíce, telefonické spojení, popř. elektronickou adresu. Účastník výběrového řízení uděluje poskytnutím svých osobních údajů souhlas k jejich využití v souladu se zákonem č. 101/2000 sb. výhradně pro účely tohoto výběrového řízení. poskytnuté osobní údaje budou zpracovány, uchovány a využity pouze pro potřeby tohoto výběrového řízení v souladu s tímto zákonem. Přihlášky do výběrového řízení vč. všech náležitostí zasílejte nebo osobně doručte v zalepené obálce s označením „Výběrové řízení – RHB“ na adresu: Oblastní nemocnice Příbram, a. s., personální oddělení, U Nemocnice 84, Příbram I, PSČ 261 26. Uzávěrka přihlášek: 2. 5. 2014. Vyhlašovatel si vyhrazuje právo kdykoliv výběrové řízení zrušit, a to i bez udání důvodu. STANIČNÍ SESTRA Fakultní nemocnice Olomouc vyhlašuje výběrové řízení na obsazení pracovního místa staniční sestry Kliniky plicních nemocí a tuberkulózy. požadavky: vš vzdělání ošetřovatelského směru nebo sš v oboru všeobecná sestra, specializační vzdělání v oboru ošetřovatelská péče v interních oborech, osvědčení k výkonu zdravotnického povolání bez odborného dohledu dle zákona č. 96/2004 sb., nejméně 5 let praxe v oboru, praxe v řídící funkci vítána, komunikační dovednosti, zdravotní způsobilost a bezúhonnost, znalost práce s pc. nástup do funkce po uzavření výběrového řízení. nabízíme: možnost dalšího odborného růstu, možnost ubytování pro vzdálené uchazeče, zaměstnanecké benefity, konkurenceschopné finanční ohodnocení. k písemné žádosti je třeba doložit: fotokopie dokladů o dosažené kvalifikaci, profesní životopis, fotokopii výpisu z rejstříku trestů, písemnou koncepci své práce v uvedené funkci.

Písemné přihlášky do výběrového řízení je třeba doručit na Personální úsek FNOL, Bc. Andrea Lysoňková, I. P. Pavlova 6, 775 20 Olomouc nebo e-mail: andrea. lysonkova@fnol.cz nejpozději do 15. dubna 2014. HLAVNÍ SESTRA Litomyšlská nemocnice, a. s. Litomyšl vyhlašuje výběrové řízení na pozici hlavní sestra. požadavky: vysokoškolské vzdělání ošetřovatelského směru, odborná praxe minimálně 10 let, odborná způsobilost k výkonu povolání všeobecná sestra bez odborného dohledu, výpis z rejstříku trestů (ne starší 3 měsíců), zdravotní způsobilost a trestní bezúhonnost, řídící a organizační schopnosti, schopnost koordinace týmové práce, samostatnost a vysoké pracovní nasazení, dobré komunikační schopnosti a vystupování, orientace v ekonomice zdravotnictví. přihláška do výběrového řízení musí obsahovat: strukturovaný profesní životopis vč. údajů o odborných znalostech a dovednostech, osobní dotazník, výpis z rejstříku trestů, ověřené kopie dokladů o získání odborné způsobilosti k výkonu povolání dle zákona č. 96/2004 sb., návrh koncepce rozvoje a řízení. předpokládaný termín nástupu: 1. 7. 2014. termín podání přihlášky: do 12. dubna 2014. Písemné přihlášky (ne e-mailem) zašlete na adresu: Litomyšlská nemocnice, a. s., J. E. Purkyně 652, personální odd. – I. Bartošová, 570 14 Litomyšl. NABÍDKA PRONÁJMU NEBYTOVÝCH PROSTOR v reprezentativní dvojvile v praze 6 – střešovicích • 5 min od stanice metra Dejvická • celková výměra 200 m2, 8 zrekonstruovaných místností, sociální zázemí • samostatný vchod • lze pronajmout i částečně • velmi dobré možnosti parkování • vhodné pro lékařské ordinace, rehabilitaci, příp. laboratoře • v případě zájmu možná spoluúčast na financování potřebného zařízení Kontakt: MK – NEMO s.r.o., tel. 222 221 482, 777 218 059, e-mail: mknemo@seznam.cz

CHYBÍ VÁM LIDI? Pro zasílání své personální inzerce využijte naši e-mailovou adresu:

radkova.inzerce@ambitmedia.cz


8

florence 4/14

rozhovor s Hanou Hlavínovou Malykovou Ptala se: Magda Hettnerová, redakce Florence, foto: archiv Hany Hlavínové Malykové

Život s rozštěpem se změnil. Medicína pokročila a pacienti mají přístup k potřebným informacím

Rozštěpové vady obličeje jsou nejčastější vývojovou vadou hlavy a krku. Incidence rozštěpů rtu, alveolu a/nebo patra se u nás pohybuje kolem dlouhodobého průměru 1,7 na tisíc porodů. Rozštěpové vady vyžadují komplexní a dlouhodobou léčbu a multioborovou spolupráci pediatra, plastického chirurga, ortodontisty, foniatra, logopeda, psychologa, otolaryngologa, genetika, stomatologa, antropologa a někdy i sociálního pracovníka. Protože tyto vady výrazně ovlivňují vzhled obličeje, mohou v důsledku ovlivňovat i psychiku postiženého. Vznik těchto vad je podmíněn multifaktoriálně s nemalým podílem dědičnosti. Jak vypadá život s rozštěpem, ví i Ing. Hana Hlavínová Malyková, v jejíž rodině se obličejová rozštěpová vada vyskytla opakovaně tři generace po sobě. U koho se objevila rozštěpová vada poprvé? U mojí maminky, která se narodila počátkem 50. let minulého století, tedy v době, kdy se k lidem s viditelnou odlišností nepřistupovalo moc přívětivě. Takže si dovedete představit, jaký to tenkrát musel být šok. Já jsem se narodila o více než pětadvacet let později. Možnost ultrazvukové diagnostiky ještě nebyla, ale tenkrát se udávala pravděpodobnost přenosu této vady z rodiče na přímého potomka jen asi dvě nebo tři procenta. Pro maminku pak bylo velké zklamání, když i já jsem se narodila s touto vadou. Jaký typ rozštěpu máte? Celkový levostranný. Mám rozštěp rtu, patra a čelisti.

Na první pohled to ale moc vidět není… Kdo ví, o co jde, ten to pozná hned. Ale jinak jsem se setkávala v životě spíš s reakcemi typu: co jsi to měla za vážný úraz, že máš na obličeji takovou jizvu? A podobně. V době, kdy jsem byla malá, ještě moc povědomost o této vadě mezi lidmi nebyla. Ono existuje hodně forem obličejových rozštěpových vad. Pokud se bavíme o typických rozštěpech, tak je to od kosmetických vad, jako je třeba jen náznak rozštěpu, až po celkové, ať už jednostranné rozštěpy, nebo rozštěpy oboustranné, které zasáhnou nejen čelist, ale i celé patro, což má pak vliv nejen na vývoj řeči, ale i sluchu. Takovéto vady pak vedou k problémům v komunikaci, a to nejen verbální, ale někdy kvůli poškozené mimice i v té neverbální.

Jaké operace jste podstoupila? Poprvé jsem byla operována, když mi bylo sedm měsíců. Tehdy mi sešili ret a sňali nadbytečný článek palce na levé ruce, protože jsem jako přidruženou vadu měla ještě tzv. malformaci levého palce. Za rok a půl mi tu jizvu na palci ještě jednou upravovali, takže do dvou let jsem byla dvakrát hospitalizovaná. A to tehdy znamenalo bez přítomnosti rodičů. Když mi bylo pět let, podstoupila jsem operaci patra. Tenkrát ještě nebyly operační postupy tak sofistikované jako dnes, takže se tato operace oproti ­dnešku dělala až v pozdějším věku, protože pokud by mi patro jednoduše sešili už po narození nebo kolem jednoho roku věku, panovala oprávněná obava, že by se mi horní čelist nemusela dobře vyvíjet. Bohužel to, že se patro uzavíralo


9

Hana Hlavínová Malyková se svou dcerou Martinou

až později, mělo zase negativní vliv na vývoj řeči. Jak to? Když nemáte řádně uzavřený patrohltanový uzávěr, nemůžete vyslovovat některé souhlásky. Typická řeč rozštěpového dítěte nebo člověka s rozštěpem patra, který nepodstoupil operaci, je, že například místo slova „kočička“ řekne jen „o-i-a“. Což má za následek, že si lidé myslí, že je zároveň mentálně zaostalý. Z tohoto důvodu byli v dávné v minulosti lidé s rozštěpovými vadami stigmatizováni, pokud vůbec přežili, a odsouváni na okraj společnosti. Ani za minulého režimu to nebylo jednoduché. Je to tedy nejen zdravotní, ale i sociální problém…

Ano. S tím, jaké jsou dnes medicínské možnosti, vnímám tuto vadu primárně jako sociální problém, ale i to se dneska ve srovnání s minulostí hodně změnilo k lepšímu. Měla jste s tím vy jako malá problémy například ve škole? Často jsem kvůli tomu byla středem pozornosti nejen ve škole, ale už v mateřské školce, kam jsem nastoupila až v šesti letech. Krátce nato, co mi v pěti letech bylo uzavřeno patro, se mohlo začít s aktivní ortodontickou léčbou, která se tehdy zaváděla, až když se začal prořezávat druhý chrup. Dnes už se běžně pracuje i s mléčným chrupem, což se za mne v podstatě nedělalo. Ale už během mého dospívání se ortodontická léčba zdokonalovala. Od zhruba pěti, šesti let

jsem používala snímací aparátek. Když se mi dvojka nahoře začala prořezávat z poloviny patra, rozhodli na ortodoncii, že je potřeba okamžitě mi vytrhat všechny přední mléčné zuby, aby aparátek mohl tlačit na tu dvojku tak, aby se dostala dopředu. Při rozštěpových vadách se totiž občas stává, že se zuby začnou prořezávat z patra. Ortodontická léčba zároveň pomáhá s vývojem čelisti, nejde tedy jen čistě o estetické rovnání zubů. Jak? Dřív, když ještě nebyla léčba na takové úrovni, se stávalo, že bylo třeba v dospělém věku přistoupit ke korekci spodní čelisti, protože ti pacienti vypadali jako Rudolf II., měli nápadně předsunutou spodní čelist. Moje maminka tento zákrok ještě potřebovala, já už naštěstí ne.


10

florence 4/14

rozhovor s Hanou Hlavínovou Malykovou Malá Martinka se narodila s levostranným celkovým rozštěpem. Pár dní po svém narození podstoupila operaci

Později, když mi bylo asi deset let, jsem začala používat fixní rovnátka. Kolem každého zubu jsem měla kroužek a drátek. Dnes se to řeší zámečky, tenkrát to ještě nebylo. S tímhle v puse jsem byla středem zájmu spolužáků. Jeden chlapec po mě pořád chtěl, abych otvírala pusu, protože ho to fascinovalo. Koukali na mě jako na atrakci. Nebylo to příjemné stejně jako ta rovnátka. Ale snášela jsem to statečně a rovnátka svědomitě nosila. Jakou další léčbu jste podstoupila? Chodila jsem i na logopedii, ale v 80. letech minulého století to byla spíš drezúra než péče. Vůbec se nezohledňovala specifika rozštěpové vady. Dnes tam chodím s dcerkou a jsem úplně nadšená z toho, jak moc se změnil přístup i jaké jsou nové poznatky v léčbě a nácviku řeči u rozštěpových vad. Tenkrát byla pro mě i pro mou maminku logopedie strašně ponižující, což bylo dáno přístupem logopedů. On na to měl nejspíš vliv i společenský režim, který tu tenkrát panoval. Když jsem některé věci nezvládala, dostaly jsme s maminkou strašně vynadáno, takže mamince bylo trapně a já jsem se styděla, získala jsem k tomu odpor, což nás demotivovalo tam dál chodit. Tím, že jsem pak začala nosit rovnátka, už nebyl moc prostor pro nápravu výslovnosti. Dodnes mám určitou patlavost, nebo jak to nazvat, v řeči a nosovost, ale stále je to na hranici srozumitelnosti. Teď, když chodím s dcerou na logopedii, dozvídám se spoustu nových věcí. Jako například to, že špatně dýchám. Ono je to logické. Když nemáte uzavřené patro, tak vás to jako dítě nenutí dýchat nosem. Rozštěpové děti s tím většinou mají problémy, díky tomu, že nos není oddělen od ústní

dutiny. Musíte je to pak naučit, ale bohužel u mne se tak nestalo. V mém dětství se navíc z nějakého důvodu zakazoval u rozštěpových dětí dudlík, dnes se naopak na omezenou dobu doporučuje. I díky němu se totiž usnadní nácvik správného dýchání nosem. Měla jste nějaké další zdravotní problémy? Ano. Rozštěp patra má vliv i na sluch. Já jsem od malička špatně slyšela, ale řešilo se to až ve škole. Když se mě máma ptala, co bylo ve škole, řekla jsem, že jsme psali diktát. Ptala se mě, co tam bylo za slova, a já jí třeba říkala „hlík“ místo „býk“. Máma z toho byla rozčilená a chvíli trvalo, než se přišlo na to, že to neslyším. Je hrozně zvláštní, že člověk, který nedoslýchá, si to vůbec neuvědomuje. A taky to hraje velkou roli při rozvoji řeči. Myslím si, že to byl i jeden z důvodů, proč jsem se ve druhé třídě nedostala do jazykově zaměřené třídy. Neslyšela jsem náslechy a bylo mi hloupé to přiznat. Byla jsem velmi zakřiknuté dítě. Také jsem si hodně stěžovala na bolesti hlavy. Dnes se domnívám, že to bylo způsobené tekutinou ve středouší, která se u lidí s rozštěpem patra městná, tlačí na ušní bubínek a způsobuje převodní nedoslýchavost. Když se to neřeší, přejde to v chronický problém. U mě to nikdo do souvislosti s rozštěpem nedával. Jak se to řeší? Děti s rozštěpem patra se většinou s tekutinou ve středouší již narodí. U mé dcery, která se narodila také s levostranným celkovým rozštěpem, tekutinu lékaři odsáli již během rané operace. (Tu mohla podstoupit už čtyři dny po narození.) Pokud tekutina ve středouší

i nadále zůstává, řeší se to zavedením ventilačních trubiček, tzv. grometek. Vaše dcera se narodila se stejnou vadou jako vy. Věděla jste, že ji bude mít? Ano. Máme dvě děti. Jako první se nám narodil syn Petr, který byl naprosto zdravý; za to jsem byla strašně moc vděčná. Druhé dítě jsem velmi záhy samovolně potratila, a to bylo pro mě určité varování. Brala jsem to jako takový zdvižený prst, abych si uvědomila, co je v životě důležité. Samozřejmě jsem věděla, že geneticky mám předpoklad pro to, že moje děti budou mít rozštěp. Už u prvního těhotenství jsem se dožadovala prevence, ale v podstatě mi bylo řečeno, že krom obecných doporučení platných pro všechny těhotné mi nic speciálního nemohou nabídnout. Upozorňovala jsem na to i svého manžela, že tady ta možnost vrozené vývojové vady je, ale on nechtěl malovat čerta na zeď a se stoickým klidem mi řekl, že to budeme řešit, až ten problém nastane. No a když jsem byla těhotná s Martinou, tak mi někdy ve 22. nebo 23. týdnu po ultrazvukovém vyšetření lékaři řekli, že tam rozštěp je. Zpočátku to vypadalo jen na rozštěp rtu a čelisti, ale když se narodila, bylo jasné, že má i rozštěp patra. Nepřemýšlela jste nad tím, zda si dítě ponechat? Moje první reakce, když mi to řekli, byl hrozný vztek. Vztek na ni. Pak následovalo velké zklamání a lítost. Ale za pár minut, když jsem čekala na výslednou zprávu a přemýšlela jsem nad tím, že někteří lidé by to tzv. „dali pryč“, tj. těhotenství by ukončili, došlo mi, že to není cesta, kterou se vydám. Doma jsem pak začala hned pátrat na internetu a našla jsem stránky dvou ­občanských sdružení Za novým úsměvem a Šťastný úsměv, a když jsem si přečetla příběhy rodičů rozštěpových dětí, hodně mi to psychicky pomohlo. Našla jsem tam lidi s podobným názorem, kteří mě utvrdili v mém niterném přesvědčení, že mé ­rozhodnutí nechat si ji bylo správné. Jak na tuto zprávu reagoval manžel? Moc hezky. Když jsem mu to telefonovala, měl ohromnou radost, že to bude holčička. Řekl mi, že je to moc dobrá zpráva a že to ostatní pro něj není problém.


11

A co syn, když se narodila? Bylo mu teprve něco málo přes tři roky a děti v tomhle věku to nevnímají jako nějaký handicap. Spíš špatně snášel to, že maminka nebyla doma a že je tu najednou nějaké miminko, která má přednost před ním. Je docela citlivý, takže určitá žárlivost tam byla, ale nikoli vůči dceři, spíš vůči mně. Martinu přijal moc hezky.

s rozštěpovou vadou. Najednou jsem pochopila pocity, které musela mít moje máma, když jsem se narodila. Nejhorší byl pocit viny, že jsem jí tuhle vadu předala já, a obava z toho, co tomu řekne okolí. Do té doby jsem všechno vnímala jen z pozice dítěte, ale teď jsem poznala i ten druhý, v něčem možná mnohem těžší úhel pohledu – pohled rodiče.

Jak dlouho jste byly v nemocnici? Standardní doba je cca 4–7 dní po operaci rtu, ale my jsme byly trochu jiný případ. Podrobnosti bych zatím nerada sdělovala, ale ráda bych se podělila o zkušenosti, které jsme nabyly při hospitalizaci s rozštěpem související nepřímo, když byl Martince jeden měsíc. V nemocnici ji dali do postýlky pro dvou-, tříleté děti a na pokoji s ní byl téměř dospělý chlapec se zlámanýma nohama a pak ještě jeden asi sedmiletý chlapec s těžkým postižením. Mohl jen ležet a nebyl schopný se o sebe sám postarat. Byla tam s ním i jeho maminka, která o něj pečovala. Přebalovala ho a starala se o něj. To prostředí bylo pro mě šokující, ale zároveň jsem si uvědomila, že postižení mé dcerky je ve srovnání s tímhle chlapcem úplná drobnost. Bylo to, jako kdyby by mi někdo chtěl naznačit, abych se už zbytečně netrápila pochybnostmi a výčitkami, že je moje dcerka nedokonalá.

Podstupujete vy ještě dnes nějaká vyšetření nebo pravidelné kontroly? Ne. V osmnácti letech, resp. po závěrečných korektivních operacích vás lékaři považují za vyléčenou, a pokud nemáte nějaké komplikace nebo nevyhledáte lékaře sami, nikdo vás už neosloví. Nepřipadá mi to dobré, protože minimálně pravidelná specializovaná stomatologická péče je hodně potřeba. Za mě to bylo tak, že až do zhruba osmnácti, dvaceti let jsem nosila rovnátka, která mi pak sundali a nasadili mi můstek. To znamenalo obroušení a nevratné zničení minimálně tří dalších zdravých zubů, jen aby se zakryla štěrbina v čelisti a chybějící zub. Dnes se mezi osmým a desátým rokem věku dítěte vkládá do čelisti kostní štěp odebraný většinou ze stehenní kosti, čímž se ta štěrbina uzavře. Kvalitativně je to ohromná změna, protože se tím daří zakrýt nejen průduch v čelisti, ale po ukončení vývoje čelisti (cca kolem 18. roku věku) je většinou možno vložit zubní implantát. Za mě se o tomto postupu již vědělo, ale štěpy se neujímaly, a tudíž jsem tento zákrok nemohla podstoupit. S čím se však hodně potýkám, je najít zubaře. Když na ně otevřu pusu, tak se jich většina lekne a nechce mě přijmout do péče. Bylo by proto dobré, kdyby byli lidé s rozštěpem při rozštěpových centrech dále sledováni, alespoň co se stomatologické péče týče. V pražském centru ještě donedávna jeden takový obětavý zubař a ortodontista byl, ale bohužel před více než rokem skončil. Jedním z důvodů bylo i to, že zdravotní pojišťovny odmítaly na zubní náhrady rozštěpovým pacientům přispívat. Možná si někdo v pojišťovně říká, že když dneska obličejový rozštěp není už tak závažným zdravotním problémem jako v minulosti, ať si to pacienti hradí sami. Je-li ale toto daň za to, že rozštěpoví pacienti jsou bráni jako zdraví plnohodnotní členové společnosti, tak za to si ráda připlatím.

Jak vám bylo, když jste ji viděla poprvé? Její porod probíhal spontánně a rychle, což bylo fajn, protože z prvního porodu jsem měla úplně jiné zážitky a zkušenosti. Hrozně jsem se toho prvního okamžiku, kdy malou uvidím tváří v tvář, bála. Dnes totiž u nás běžně nepotkáte člověka s neodoperovaným rozštěpem rtu, a přestože tu vadu mám sama, nikdy jsem se tak neviděla. Dcerka měla jakoby vykousnutý ret a jizvičku a malinko spláclý nosík, ale i tak pro mě byla nádherná. Lékaři potvrdili, že má i rozštěp patra, ale já jak jsem byla v takovém hormonálním opojení ze skvěle zvládnutého porodu, jsem nad tím jen mávla rukou a hlavou mi proběhlo: to se nějak vyřeší. Později, během pobytu v porodnici a pak na intermediárním oddělení, se mi začala postupně vybavovat má vlastní životní traumata spojená

k věci

→ K  do je Hana Hlavínová Malyková

Ing. Hana Hlavínová Malyková se narodila v roce 1976 s celkovým levostranným rozštěpem. Její maminka chtěla, aby se stala genetickou inženýrkou. „Máma se ke genetice hodně upínala. Stále doufala, že se díky ní podaří rozštěpové vady v naší rodině vymýtit,“ vzpomíná s úsměvem Hana Hlavínová Malyková. Inženýrkou se nakonec stala, ale v jiném oboru. Vystudovala Vysokou školu ekonomickou v Praze, obor hospodářská politika s vedlejší specializací psychologie a sociologie v řízení firmy, a během studií odjela na rok dělat au-pair do Velké Británie. „Bylo mi tam moc dobře. Britové jsou strašně tolerantní a přívětiví. U nich je normální, že když se potkají dva cizí lidé, že se na sebe usmějí. A navíc někteří Britové vypadají tak trochu, jako by rozštěp měli, takže jsem pro ně byla atraktivní,“ popisuje se smíchem. V rámci studií navštěvovala i sebezkušenostní tréninkové skupiny, které vedli renomovaní psychologové. „Hodně mi to pomohlo. Nikdy jsem sice nenašla odvahu otevřít tam téma ‚narodila jsem se s vývojovou vadou‘, ale díky této skupině a tématům, která se tam řešila, jsem zjistila, že jsme sice v naší rodině nebyli s touto vadou úplně srovnaní, ale že jsem měla obrovské štěstí, že mám obětavé rodiče, kteří mě upřímně milují,“ dodává. V současné době je na mateřské, před jejím nástupem pracovala jako účetní a ekonom humanitárně rozvojových projektů pro jednu velmi známou neziskovou organizaci. Má staršího syna Petra a mladší dceru Martinu, která se také narodila s celkovým levostranným rozštěpem.


12

foto: profimedia

→ péče o dětský chrup → péče o dÚ u nemocného během hospitalizace v nemocnici → Ošetřovatelská péče v dentální implantologii → problematika dentální hygieny v dětské populaci

odborné téma stomatologie

Péče o dětský chrup zubní kaz je nejrozšířenější onemocnění na světě, poškozující tvrdé zubní tkáně chrupu stálého, smíšeného i dočasného. bakterie podílející se na vzniku zubního kazu fermentují jednoduché cukry obsažené např. v sladkých nápojích, medu apod. za vzniku organických kyselin. vznik kazu je spojen s dlouhodobou nerovnováhou v dutině ústní, kdy demineralizace těmito organickými kyselinami, jež vytvářejí bakterie zubního plaku ze sacharidových složek potravy, převažuje nad remineralizací, kterou podporuje slina. celý proces vede k opakovanému poklesu pH v dutině ústní a k ireverzibilní ztrátě tvrdých zubních tkání (Millerova chemicko-parazitární teorie vzniku zubního kazu, 1889).

P

o každém jídle se na zubech usazuje zubní plak, což je pevně lpící, strukturovaný, vysoce organizovaný nažloutlý zubní povlak obsahující cca 108 mikroorganismů v 1 mg (Markovská, Ďurovič, 1991). vyzrálý plak se širokou škálou bakteriálních druhů vzniká již po 24 hodinách a není-li odstraněn, podílí se na vzniku zubního kazu a onemocnění parodontu. z výše uvedeného vyplývají základní faktory ovlivňující vznik zubního kazu, ke kterým patří čas (nutný pro tvorbu vyzrálého zubního plaku), cukry (monosacharidy, disacharidy i škroby pro metabolismus bakterií), bakterie zubního plaku (za iniciaci zubního kazu jsou zodpovědné streptokoky, za progresi onemocnění především aktinomycety a laktobacily) a tvrdé zubní tkáně. základní obranou proti zubnímu kazu je postnatální prevence, která zahrnuje podle stanoviska českých odborných pediatrických a stomatologických společností pravidelné a účinné čištění zubů, omezení frekvence příjmu sacharidů ve výživě a následně i aplikaci fluoridových pro-

středků (tzv. preventivní triáda). k těmto preventivním opatřením patří také pravidelná návštěva zubního lékaře, a to každých šest měsíců (broukal, 2010).

Prenatální prevence Již v době těhotenství je zapotřebí zahájit prevenci časného dětského kazu, tzv. prenatální prevenci. budoucí matka by měla mít dobře sanovaný chrup a ošetřené parodontopatie, zároveň však musí kvalitně provádět hygienu dutiny ústní. proto je vhodné poučit nastávající matku o zubní hygieně a preventivních stomatologických prohlídkách. v těhotenství je možné provést test na přítomnost streptococcus mutans ve slinách a v případě zvýšených hladin vyplachovat dutinu ústní roztoky s antimikrobiálními účinky (např. 0,12–0,2% roztok chlorhexidinu) po dobu dvou týdnů v režimu dvakrát denně výplach alespoň jednu minutu. chlorhexidin se


stOMatOlOgie OdbOrné téma

tak může navázat na 8–12 hod na sliznici dutiny ústní a působit dlouhodobě během dne (slezák, 1999). kromě antibakteriálních výplachů dutiny ústní lze těhotné ženě doporučit, aby užívala čtyřikrát denně žvýkačky nebo pastilky s xylitolem k redukci počtu kariogenních mikroorganismů v její dutině ústní, čímž lze zabránit časnému přenosu těchto mikroorganismů do dutiny ústní dítěte (söderling, 2001). bakterie se do úst dítěte dostávají nejčastěji přes ústní kontakt s dospělými (např. olíznutím lžičky, dudlíku apod.), a proto je i stav chrupu rodičů, prarodičů a dalších blízkých osob vzhledem k ústnímu zdraví dítěte důležitý.

Pravidelná ústní hygiena dětského chrupu pravidelná ústní hygiena u dítěte začíná vytíráním ještě bezzubé dutiny ústní vlhkou gázou alespoň jednou denně (www.colgate.com). Od počátku prořezávání dočasných zubů (tj. mezi 6.–12. měsícem věku) by dítě mělo mít svůj vlastní zubní kartáček (obr. 1). pokud je dítě ještě v noci kojeno, měli bychom jeho zuby i po nočním kojení před usnutím otřít vlhkou gázou, protože i po kojení zůstává na zubech povlak. bakterie obsažené v tomto povlaku podporují demineralizaci tvrdých zubních tkání. ve spojení s nižší produkcí slin v noci a horizontální polohou dítěte se pak kojení (zejména opakované noční kojení po jednom roce věku) stává jedním z faktorů vzniku kazu v časném dětství. rodiče čistí svým dětem zuby dvakrát denně (ráno a večer) nejprve prstovým kartáčkem (tzv.

„prsťáčkem“, obr. 2) či malým zubním kartáčkem. po prořezání prvních dočasných stoliček (přibližně ve druhém roce života) čistí dítěti chrup měkkým zubním kartáčkem s velikostí hlavičky podle věku dítěte nebo jednosvazkovým kartáčkem. provádění ústní hygieny lze dětem zpestřit i zakoupením elektrických kartáčků, kterých je na našem trhu nepřeberné množství. čištění zubů se pak stává zábavou a hrou, nikoli povinností. dvouleté až tříleté dítě používá zubní kartáček jako hračku a není schopno si zuby samo správně vyčistit, a tak je odkázáno na pomoc a aktivní spoluúčast svých rodičů. Je vhodné disponovat dvěma dětskými zubními kartáčky: jedním čistí rodiče (výměna kartáčku jednou za dva měsíce) a druhým se učí děti čistit své zuby samy (kartáček má spíše didaktický smysl a děti ho většinou brzy zničí). rodiče čistí zuby svých potomků technikou drobných krouživých pohybů po všech zubních ploškách, každou čelist samostatně, minimálně dvě minuty (Merglová, ivančáková, 2009). nejdříve se u zubů vyčistí jejich vnitřní plošky (u řezáků se místo krouživých pohybů čistí vertikálními pohyby směrem od dásně ke kousací hraně zubu), potom drobnými krouživými pohyby zevní plošky. vodorovnými pohyby kartáčku zepředu dozadu a ze strany na stranu lze čistit pouze žvýkací plošky a řezací hrany zubů. pro účinné čištění je zapotřebí zubní kartáček k zubům a dásním mírně (avšak bezbolestně) přitlačit. Od dvou let a šesti měsíců věku dítěte mohou rodiče po čištění zubů u svých potomků používat zubní nit (nejlépe s držátkem, obr. 3), minimálně však dvakrát týdně.

Bakterie se do úst dítěte dostávají nejčastěji přes ústní kontakt s dospělými (např. olíznutím lžičky, dudlíku apod.).

fota: archiv autorek

Obr. 1 / zubní kartáčky pro děti (zleva: prstový kartáček, dětský zubní kartáček, dětský elektrický kartáček, jednosvazkový kartáček) Obr. 2 / prstový kartáček (tzv. prsťáček) Obr. 3 / zubní nit s držátkem pro čištění mezizubních prostor

1

2

3

13


14

odborné téma stomatologie

florence 4/14

Čistí se především mezizubní prostory mezi dočasnými stoličkami a dočasnými středními řezáky, jejichž anatomie s plošnými kontakty předurčuje riziková místa vzniku mezizubních kazů. V místech, která jsou hůře přístupná, zůstává na zubech zubní plak (zejména po čištění zubů pouze samotnými dětmi). Pro ozřejmění tohoto reziduálního plaku lze využít tzv. revelátorů. Jedná se o barviva (červené – erytrosin B, modré – brilantová modř nebo žluté – fluorescein), která jsou obsažena v plakdetektorových tabletách pro domácí použití. Obarvený zbytkový plak je dobře vidět a lze jej dočistit. Rodiče by měli dočišťovat chrup svého potomka až do osmi let jeho věku (www.nhs.uk). Podle toho, jak je dítě zručné, se postupně učí čistit si zuby buď Bassovou intrasulkulární technikou, která se provádí drobnými krouživými pohyby kartáčkem směřujícím pod úhlem 45° ke kořeni zubu, nebo Stillmanovou modifikovanou metodou, jež se provádí vibračními pohyby směrem od dásně ke kousací plošce zubu. Vedle zubního kartáčku a pasty se dočišťují mezizubní prostory zubní nití, přičemž největší pozornost je zapotřebí věnovat prostoru mezi dočasnou a stálou stoličkou. Dále se používají také jednosvazkové zubní kartáčky. Profesionální dentální hygiena je doporučena dětem od osmi let věku. Od dvanácti let si děti čistí zuby pomocí běžně doporučovaných a dostupných prostředků dentální hygieny pro dospělé.

Zubní pasty Při čištění zubů je se zubním kartáčkem spjata i zubní pasta. Pasty jsou pro zubní hygienu důležité proto, že čistění napomáhají a k povrchu zubu přinášejí fluor. Není žádoucí, aby dítě pastu polykalo, což se týká zejména dětí, které si ještě neumějí ústa účinně vypláchnout. Proto se u dětí používají pasty s nižším obsahem fluo­ ru a zároveň je kladen důraz na správné dávkování pasty na dětský kartáček, abychom předešli postižení stálých zubů v důsledku nadbytku fluoru. Tento stav je známý pod označením fluoróza. Od šesti měsíců věku dítěte začínáme používat dětskou zubní pastu s obsahem fluoru do 500 ppm v množství o velikosti „hrášku“ (EAPD, 2009). Od dvou let pak zubní pasty s obsahem fluoru do 1000 ppm, množství odpovídá velikosti „hrášku“ (EAPD, 2009). U dětí mladšího školního věku (6–12 let) pokrývá zubní pasta dvě třetiny pracovní části kartáčku a obsahuje 1450 ppm

fluoru (EAPD, 2009). Přísun fluoridů lze podporovat jednou týdně aplikací volně prodejných fluoridových gelů (Chen, Lin, 2009). U dětí s vyšším rizikem vzniku zubního kazu a také při exacerbaci vlastního kazivého procesu může zubní lékař doporučit denní aplikaci bioaktivních past obsahujících amorfní kalciumfosfáty a fosfopeptidy, např. Recaldent (kasein fosfopeptid). Rozdíl mezi běžnou zubní pastou s obsahem fluoru a touto bioaktivní pastou tkví v přítomnosti většího množství iontů, které se běžně podílejí po vyčištění chrupu na procesu remineralizace. Tyto bioaktivní pasty tak zvyšují dostupnou koncentraci vápníku a fosfátu pro remineralizaci kazivých lézí. Doporučení EAPD (The European Academy of Peadiatric Dentistry) pro obsah fluoridu v dětských zubních pastách (EAPD, 2009). Věk

Obsah fluoru v zubní pastě

Frekvence čištění

Objem vytlačené zubní pasty

pod 2 roky

500 ppm

2× denně

velikost hrášku vytlačit na kartáček

2–6 let

1000 ppm

2× denně

velikost hrášku vytlačit na kartáček

nad 6 let

1450 ppm

2× denně

1–2 cm pasty vytlačit na kartáček

Závěr Primární prevence je zásadní opatření zabraňující vzniku zubního kazu u dětí, a proto je zapotřebí začít s prenatálním poučením budoucí matky o stravovacích návycích, hygieně dutiny ústní a fluoridové prevenci budoucího potomka již v těhotenství. Pokud prevence selže a rozvine se onemocnění zubního kazu v manifestní formě, může dojít i k poškození stálého chrupu. Z pohledu stomatologické péče je vzniklá situace provázena nejen náročnou léčbou, ale i velkou psychickou zátěží kladenou na dítě během zubního ošetření. Ošetření kazu u dětského pacienta pak musí být často prováděno v sedaci při vědomí či v celkové anestezii, a proto je zapotřebí vhodnými hygienickými návyky dětí těmto situacím předcházet.  Romana Šindelářová, Zuzana Teuberová, Jana Vašáková, Lia Navarová, Oddělení dětské stomatologie, Ústav klinické a experimentální stomatologie 1. LF UK a VFN Praha

Literatura 1. Broukal et al. Prevence zubního kazu dětí a mládeže. [online]. [cit. 2014-03-11]. Dostupne z: http://www.dent.cz/detail-novinky.php?id_ polozka=184&id_strana=4 2. EAPD. Guidelines on the use of fluoride in children: an EAPD policy document. European Archives of Peadiatric Dentistry. 2009;10(3):129–135 3. Fejerskov O, Ekstrand J, Burt BA. Fluoride in dentistry. Copenhagen: Munksgaard, 1996 4. Handzel J. Prevence časného zubního kazu dítěte. Pediatrie pro Praxi. 2008;9(1):61–62 5. Handzel J. Průvodce moderní dětskou stomatologií. Praha: Raabe, 2010 6. Your Child’s Mouth. [online]. [cit. 2014-0311]. Dostupné z: http://www.colgate.com/app/

CP/US/EN/OC/Information/Popular-Topics/ Oral-Care-for-Children/article/Your-ChildsMouth.cvsp 7. Children’s teeth. [online]. [cit. 2014-03-11]. Dostupné z: http://www.nhs.uk/Livewell/dentalhealth/Pages/Careofkidsteeth.aspx 8. Chen SF, Lin HC. Dental service utilization and costs before and after introduction of fluoride gel application for preschool children in Taiwan. Health Policy. 2009;91(1):94–101 9. Markovská N, Ďurovič E. Zubný mikrobiálny povlak. Košice: UPJŠ, 1991 10. Merglová V, Ivančáková R. Zubní kaz a jeho prevence v časném dětském věku. Praha: ČSK, 2009 11. Petersen PE. The World Oral Health Report

2003: Continuous improvement of oral health in the 21st century – the approach of the WHO Global Oral Health Programme. Community Dentistry and Oral Epidemiology. 2003,31:3–23 12. Shen P, Manton DJ, Cochrane NJ, Walker GD, Yuan Y, Reynolds C, Reynolds EC. Effect of added calcium phosphate on enamel remineralization by fluoride in a randomized controlled in situ trial. J Dent. 2011;39(7):518–525 13. Slezák R. Diagnostika a chemoprofylaxe nemocí parodontu. Praha: Alberta Plus, 1999 14. Söderling E, Isokangas P, Pienihakkinen K, Tenovuo J, Alanen P. Influence of maternal xylitol consumption on mother-child transmission of mutans streptococci: 6-year follow-up. Caries Res. 2001;35(3):173–177


stomatologie odborné téma

Péče o dutinu ústní u nemocného během hospitalizace v nemocnici Bc. Kateřina Benková Karvinská hornická nemocnice, JIP nemocí páteře a ortopedie PhDr. Andrea Hudáčková, Ph.D. Katedra ošetřovatelství a porodní asistence, ZSF JU v Českých Budějovicích

Pod pojmem hygiena dutiny ústní (orální hygiena) je myšlen soubor opatření, která mají zamezit vzniku onemocnění parodontu a tvrdých zubních tkání a jeho další progresi. Přesto patří tato onemocnění mezi nejběžnější a nejrozšířenější lidské nemoci, kterým lze ovšem předejít vhodnou péčí a správným výběrem pomůcek. Mezi nejčastější onemocnění se řadí zubní kaz, záněty dásní a zvýšená tvorba zubního kamene.

Hygiena dutiny ústní

by měla být k pacientovi šetrná a empatická. Nemocným také může nabídnout během dne žvýkat zdravotní žvýkačku bez cukru, což přispívá k prevenci bakteriálního zubního povlaku. Po dokončení péče o pacientovu dutinu ústní pečlivě umyje všechny pomůcky a uklidí je (Kršíková, 2006; Rozsypalová, 2002).

foto: Profimedia

V nemocničním zařízení během hospitalizace pacienta často dochází ke změnám frekvence a návyků v souvislosti s onemocněním. U nemocných s poruchou soběstačnosti (z jakéhokoliv důvodu) by se měla o péči o dutinu ústní postarat sestra. Ta by si také měla zjistit, jaké má pacient návyky a zda používá nějaké speciální pomůcky. Chodící pacient je schopen si svou potřebu zajistit sám, ale ležící pacient je odkázán na pomoc druhých. Nemocným, kteří se nemohou z nějakého důvodu pohybovat, nebo těm pacientům, kteří mají postiženy horní končetiny, by měla péči o dutinu ústní zajišťovat sestra. Proto by měla znát postupy péče o dutinu ústní jak zdravou, tak i chorobně postiženou (Kocmanová, 2007; Kršíková, 2006). Péče začíná tím, že si sestra připraví pomůcky k lůžku nemocného. Mezi základní pomůcky patří kartáček, zubní pasta, emitní miska, kelímek s vodou a ručník. Nejdříve si pečlivě umyje ruce a zvedne pod pacientem podhlavní panel. Pacientův oděv chrání ručníkem. Nemocného nejdříve nechá pomocí trubičky vypláchnout ústa. Poté čistí kartáčkem, na kterém je zubní pasta, šetrně, ale důsledně horní zuby od dásní směrem dolů, dolní od kořenů nahoru, od posledních stoliček postupně až k řezákům. Krouživými pohyby vyčistí skusné plochy chrupu. Nesmí opomenout ani vnitřní plochy zubů. Hodně také záleží na kartáčku, který by měl mít malou hlavici, ovšem to nemůže sestra ovlivnit. Může jej pouze doporučit. Dle potřeby nechá pacienta řádně si vypláchnout ústa. Sestra

Nemocným, kteří se nemohou pohybovat, nebo těm, kteří mají postižené horní končetiny, by měla péči o dutinu ústní zajistit sestra

15


16

odborné téma stomatologie

florence 4/14

zdroj: Korábek L. Každý může mít zdravé a krásné zuby. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 1997. 72 s. ISBN 80-7169-164-X

Správná technika čištění zubů

Zvláštní péče o dutinu ústní Pacientům, kteří trpí horečkou, jsou po úrazech, po cévní mozkové příhodě, operaci, ochrnutí lícního nervu a nemocným v bezvědomí se v dutině ústní hromadí hleny, které vytvářejí na sliznici povlaky. U těchto pacientů musí sestra provádět zvláštní péči o dutinu ústní i několikrát denně. Měla by se postarat nejen o vyčištění zubů, ale také o vyčištění ústní sliznice a jazyka (Rozsypalová, 2002). Nejprve si sestra opět nachystá pomůcky. Ty se v jednotlivých zdravotnických zařízeních liší. Používají se různé přípravky, např. borax-glycerinový olej, roztok heřmánku či ředěný peroxid vodíku. Existují také speciální štětičky napuštěné citrónovou šťávou a olejem, které jsou přímo k této péči vyrobené. K základním pomůckám patří sterilní tampóny, peány, vatové štětičky obalené mulem, nádobka s odvarem heřmánku, řepíku lékařského či roztokem 3% peroxidu vodíku, štětičky napuštěné borax-glycerinem, trubička na pití, sklenice s vlažnou vodou, dvě emitní misky a čtverce buničiny (Rozsypalová, 2002). Na trhu existuje celá řada novějších přípravků k hygieně dutiny ústní, např. Stopangin, Tantum Verde nebo nová ústní voda bez obsahu oxidačních látek, Listerine. Sestra si vše nachystá k lůžku a opět si důkladně umyje ruce. Pacientovi při vědomí sdělí, že mu vyčistí dutinu ústní, a po celou dobu čistění s pacientem komunikuje. Zvedne pacientovi podhlavní panel, pod bradu mu dá ručník. Pokud je pacient v bezvědomí, poloha se nemění. Sestra by

měla nejprve šetrně nahlédnout do dutiny ústní a zkontrolovat ji. Do nádoby s odvarem či jiným roztokem vhodí několik tampónů a pomocí peánu opatrně čistí jazyk od kořene ke špičce, vytírá patro a předsíň dutiny ústní od zadních zubů dopředu. Celý tento postup opakuje tak dlouho, dokud nezbaví ústní dutinu povlaků. Použité tampóny odhazuje do emitní misky. Popraskaný jazyk ošetří štětičkou s borax-glycerinem. Rty je možno natřít jelením lojem. Umyje všechny použité pomůcky, řádně je uklidí a všechno musí zdokumentovat (Rozsypalová, 2002).

Péče o zubní náhradu Péče o zubní náhradu by měla být prováděna ve velmi úzkostlivé čistotě. Pokud se pacient není schopen postarat o vyčištění své zubní náhrady sám, musí se o to postarat sestra. K čištění zubní náhrady připraví malou nádobu, zubní kartáček na čištění náhrady, zubní pastu nebo jiný přípravek k čištění a ústní vodu (dle přání pacienta). Při vytahování zubní náhrady z úst uchopí sestra její přední stranu palcem a ukazovákem ruky v rukavicích a jemně pohybuje směrem nahoru a dolů. Tímto pohybem se náhrada uvolní. Vytaženou náhradu čistí sestra mimo ústní dutinu pacienta. Vyčistí ji zubním kartáčkem a pastou nebo prostředkem k tomu určeným a nechá ji volně usušit na vzduchu. Při nasazování zubní náhrady do úst pacienta ji navlhčí, vyzve pacienta k otevření úst a vsune ji částečně stranou do úst, přiloží zadní a poté přední okraj. Poté pacienta vyzve, aby ­skousl (­Kršíková, 2006; Mikšová, 2006; Neumann, 2008).


stomatologie odborné téma

Pomůcky k péči o dutinu ústní Zubní kartáček by měl mít tyto základní vlastnosti: měkkost zaoblených vláken, rukojeť pro snadnou manipulaci a kratší pracovní část. Je doporučováno vyměňovat zubní kartáček jednou za tři měsíce. Pokud však pacient prodělal nějakou virózu nebo je kartáček viditelně opotřebovaný, je vhodné jej vyměnit hned. Solo (jednosvazkový) kartáček má vlákna různě dlouhá, měkká a zaoblená, která jsou zastřižena do mírného oblouku. Tento kartáček může zcela nahradit klasický zubní kartáček. Čištění s ním je velice precizní, protože se věnuje každému zubu individuálně. Je schopen dobře vyčistit také plochy distálních zubů, mezičleny korunek, fixní ortodontické aparáty apod. Interdentální kartáčky slouží k čištění mezizubních prostor. Jejich držátko je vyrobeno z různých materiálů – plast, kov. Pracovní část je tvarována do válečku či kužílku. Vlákna jsou na drátku a také zde je nutná jejich ­měkkost. Dentální nitě se vyrábějí z nylonu anebo polytetrafluorethylenu. Existují kulaté, voskované či nevoskované a stuhovité. Např. voskované jsou vhodnější pro začátečníky, neboť mají nižší riziko poranění, ale naproti tomu horší stírací účinky. Také mohou být napuštěny různými látkami, jako je fluor, mentol, chlorhexidin, aminfluorid. Irigátory neboli zubní sprchy slouží k odstraňování hrubších zbytků potravy. Stimulátory jsou určeny k masáži gingivy. Tvoří je gumová špička a rukojeť. Párátka jsou vyráběna ze dřeva, plastu a kovu různých průměrů. Slouží k odstraňování zbytku potravy mezi zuby. Elektrické zubní kartáčky jsou vhodné hlavně pro pacienty méně manuálně zručné a handi-

Zubní kartáček by měl mít tyto vlastnosti: měkkost zaoblených vláken, rukojeť pro snadnou manipulaci a kratší pracovní část. Zubní kartáček by se měl měnit jednou za tři měsíce.

Literatura 1. Bencko V et al. Hygiena a epidemiologie. 1. vyd. Praha: Karolinum, 2006. 178 s. ISBN 80-246-1129-5 2. Kocmanová M, Grégrová E. Orální zdraví a hygiena – součást ošetřovatelské péče. Sestra. 2007;17(11):34–35. ISSN 1210-0404 3. Kršíková A et al. Ošetrovateľské techniky. 2. vyd. Martin: Osveta, 2006. 779 s. ISBN 808063-202-2 4. Mikšová Z et al. Kapitoly z ošetřovatelské péče I. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2006. 248 s. ISBN 80-247-1442-6

capované. Hlavy elektrických zubních kartáčků mohou být velké a tvarovatelné, mají různou měkkost vláken a irigátor. Nyní existují dva typy elektrických zubních kartáčků: sonické a oscilační. Ústní vody se používají při akutních potížích. Mohou mít různé účinky: antimikrobiální, fluoridové, adstringentní a deodorační. Zubní pasty jsou využívány k odstraňování plaku a jako nosiče léčebných prostředků. Obsahují abraziva (15–55 %), fluoridy, zvlhčovače, konzervační látky, tenzidy, chuťová korigencia, nekariogenní sladidla, některé zubní pasty i antimikrobiální látky. Na trhu jsou také pasty pro citlivé zubní krčky, které napomáhají desenzibilizaci hypersenzitivních zubů. Zubní prášky se používají k odstranění pigmentací z povrchu zubů. Nejsou zcela bezpečné kvůli vysoké abrazivitě. Zubní gely jsou viskózní a neobsahují laurylsulfát. Masážní roztoky pomáhají při akutních obtížích, např. gingivitidě, papilitidě apod. Škrabky na jazyk slouží k odstraňování povlaku z jazyka. Tuto pomůcku je nutné používat jen zřídka, protože určitý bakteriální film na povrchu jazyka je fyziologický (Bencko, 2006; Sychrová, 2007).

Závěr Péče o čistotu těla patří mezi základní potřeby kulturního člověka. Pro většinu lidí je čistota výchozím a základním předpokladem pro pocit osobní pohody, čímž také zasahuje do oblasti potřeb psychogenních. Během hospitalizace dochází ke změnám návyků u pacientů, a to v souvislosti s reorganizací denního režimu. Prioritou každé sestry by mělo být poskytování kvalitní ošetřovatelské péče, se kterou by byli pacienti spokojeni a byly by saturovány jejich potřeby. 

Více o autorkách 5. Neumann M. Péče o snímatelné zubní náhrady [online]. 2002 [cit. 2007-11-20]. Dostupný z: http://www.zuby.cz/ clanek/108-pece-o-snimatelnezubni-nahrady 6. Rozsypalová M, Šafránková A. Ošetřovatelství 1. díl, pro 1. ročník středních zdravotnických škol. 1. vyd. Praha: Informatorium, 2002. 231 s. ISBN 80-86073-96-3 7. Sychrová K. Individuální orální hygiena [online]. 2007 [cit. 2007-11-06]. Dostupný z: http://www.stomateam.cz/ index.php?clanek=164

Bc. Kateřina Benková 2001–2005: SZŠ Karviná; 2005–2008: ZSF, JU, obor všeobecná sestra; 2008–2012: Karvinská hornická nemocnice, JIP nemocí páteře a ortopedie; 2012–2013: Karvinská hornická nemocnice, anesteziologická ambulance; od 2013: Karvinská hornická nemocnice, JIP nemocí páteře a ortopedie

PhDr. Andrea Hudáčková, PhD. 1993: SZŠ České Budějovice, zdravotní sestra; 1997: specializace ARIP, IDVPZ, Brno; 2001: VZŠ České Budějovice, všeobecná sestra; 2002: Bc. studium ošetřovatelství – ZSF JU České Budějovice; 2005: Mgr. studium rehabilitační psychosociální péče o postižené děti, dospělé a staré osoby – ZSF JU, České Budějovice; 2007: Rigorózní zkouška ošetřovatelství – VŠZaSP sv. Alžbety v Bratislavě; 2012: doktorandské studium, VŠZaSP sv. Alžbety v Bratislavě; 1993–2003: Nemocnice České Budějovice; ARO, sestra specialistka; od 2004: ZSF JU, Katedra ošetřovatelství a porodní asistence; od 2009: Nemocnice České Budějovice, ONP JIP

17


18

odborné téma stomatologie

florence 4/14

Ošetřovatelská péče v dentální implantologii

recenzovaný článek

Bc. Šárka Sazmová soukromá zubní ordinace, Český Krumlov

Mgr. Alena Machová Zdravotně sociální fakulta JČU, Katedra ošetřovatelství a porodní asistence

Souhrn / Možnost ošetření ztráty zubu formou dentální implantologie se v současné době stále častěji rozšiřuje i do běžných stomatologických praxí. V souvislosti s tímto faktem bylo naše kvalitativní výzkumné šetření zaměřeno na zmapování průběhu tohoto zákroku v různých ordinacích z pohledu sestry. Vzhledem k tomu, že se jedná o poměrně nový obor stomatologie, zjišťovaly jsme způsob práce sester a jejich zkušenosti v dentální implantologii, dále pak úroveň znalostí sester o tomto oboru a možnosti dalšího odborného vzdělání. Z výsledků výzkumu vyplynuly rozdíly v technickém a materiálním zázemí a v přístupu k pacientům ve vztahu k velikosti pracovišť. V oblasti radiační hygieny byla zjištěna velká míra profesionality práce všech sester. Velké nedostatky byly zjištěny v oblasti dalšího vzdělávání a v dostupnosti odborné literatury pro sestry se zaměřením na implantologii. Klíčová slova / dentální implantologie – sestra – péče – vzdělávání. Nursing care in dental implantology Summary / Possibility of treatment of tooth loss in the form of dental implantology is currently increasingly spreading to common dental practice. In connection with this fact was qualitative research focused on charting the course of treatment in different clinics from the perspective of nurses.Given that this is a relatively new field of dentistry, we investigated the way nurses work and their experience in dental implantology, as well as the level of knowledge of nurses about this field and opportunities for further education. The research resulted in differences in technical and material facilities and access to patients in relation to the size of the workplace. In the field of radiation hygiene was found a large degree of professionalism work of nurses. Large gaps were found in the area of ​​continuing education and the availability of technical literature for nurses to focus on implantology. Keywords / dental implantology – nurse – care – education.

Úvod „Dentální implantologie se zabývá zavedením biokompatibilního materiálu na povrch kosti nebo do kosti horní či dolní čelisti, jeho udržením v tomto prostředí a výrobou speciálně konstruovaných fixních a snímatelných zubních náhrad, určených k obnově funkce chrupu a k návratu pohodlí i původního vzhledu částečně nebo zcela bezzubých pacientů.“ (Šimůnek, 2008, s. 9). V souvislosti s dalším rozvojem oboru je pro stomatology a sestry nutností zvládnout principy implantologie a rozšiřovat své znalosti a získané dovednosti (2). Práce sestry v zubní ordinaci má svá specifika a je v mnohém odlišná od práce v nemocnici. Pacient je v péči jedné osoby již před indikací k operačnímu výkonu, ve všech fázích operačního období a při pravidelných kontrolách po zavedení zubního implantátu. Dobrá znalost pacienta po všech stránkách, v oblasti biologické, psychické i sociální, je pro sestru nespornou výhodou při výkonu další ošetřovatelské péče. Na druhou stranu jsou na sestru pracující v zubní ordinaci kladeny velké nároky. Musí mít dobré znalosti v mnoha oblastech, od hygienického provozu ordinace, vedení zdravotnické dokumentace, přípravy chirurgické

operace, znalosti chirurgického instrumentária, podávání farmakologické léčby, zásad odběru biologického materiálu až po edukaci pacienta po operačním výkonu. Její odborné znalosti ve všech zmíněných oblastech mohou zabránit vzniku komplikací po operačním výkonu, snížit procento případů, kdy se dentální implantát odloučí, přispět k lepšímu komfortu pacienta v průběhu jeho ošetřování a tím zlepšit úroveň poskytované péče. Profesionalita sestry v ošetřovatelské péči je v současné době velmi důležitým faktorem, který se podílí na kvalitě zdravotní péče ve stomatologii a zaručuje její komplexnost (3).

Materiál a metodika

Sestra v zubní ordinaci musí mít dobré znalosti v mnoha oblastech.

Ke sběru informací byla použita metoda kvalitativního výzkumu, která zahrnuje především získání komplexních informací o dané problematice pomocí hloubkového rozhovoru polo­ strukturovaného typu. Respondentkám byly pokládány předem připravené otevřené otázky. K získání informací byly použity otevřené otázky zaměřené na zmapování úlohy sestry podílející se na implantologických operacích a na způsoby získávání znalostí o tomto oboru. Rozhovory byly


anonymní, sestry uváděly pouze základní identifikační údaje týkající se jejich věku, vzdělání, praxe ve zdravotnictví a praxe v implantologii. Pro obsahovou analýzu rozhovorů byla použita metoda otevřeného kódování. Technikou „vyložení karet“ byla data rozčleněna do čtyř kategorií (6). Výběr výzkumného vzorku byl záměrný. Kritériem pro výběr dotazovaných bylo, aby pracovaly na pracovištích zabývajících se dentální implantologií. Výzkumný soubor tvořilo pět sester pracujících na různých stomatologických pracovištích v České republice. Záměrem bylo vybrat ordinace a kliniky s různým zázemím a vybavením. Některá pracoviště mají k dispozici pouze jednu ordinaci, naproti tomu kliniky disponují několika ordinacemi. Z rozhovorů, které byly pořízeny v období od října 2012 do března 2013, bylo zjištěno, že způsob výkonu všech fází procesu zavádění zubních implantátů se liší zpravidla v závislosti na typu pracoviště.

foto: Profimedia

stomatologie odborné téma

Výsledky Ukázalo se, že na větších pracovištích mají lepší přístup k rozsáhlejšímu technickému zázemí a možnosti implantovat v ordinacích lépe připravených k invazivním chirurgickým výkonům. Na druhou stranu výhodou menších pracovišť je bezesporu více osobní přístup k pacientovi. V oblasti radiační hygieny a bezpečnostních opatření byla zjištěna velká míra profesionality práce sester. Obdobně tomu bylo i v oblasti práce se zdravotnickou dokumentací a vedení operačních knih a sterilizačních deníků. V kategorii vzdělávání sester bylo zjištěno, že většina respondentek se oboru učila během své praxe a teoretické vzdělávání, jak se ukázalo, jim téměř chybí. Kurzy pro sestry připravující a asistující během implantologických zákroků pořádá Česká společnost pro implantologii. Žádná z respondentek však o této možnosti získání znalostí nevěděla. Literatura zabývající se úlohou sestry v implantologii na našem trhu také zcela chybí.

Diskuze Z podrobné analýzy dat získaných v rozhovorech se sestrami bylo zjištěno, že sestry mají různé role v procesu zavádění zubních implantátů v souvislosti s tím, na jakém pracovišti působí. Podle toho, jakým způsobem se na implantaci podílejí, jakým způsobem činnosti vykonávají a jak získávaly zkušenosti s implantologií, je lze v daných podkategoriích zařadit do určitých skupin. Bylo zjištěno, že tyto skupiny jsou proměnlivé v jednotlivých podkategoriích a nelze je v rámci celého procesu sjednotit.

V podkategorii pořizování rentgenových snímků vznikly tři skupiny sester. Sestry, které snímky nedělají, jsou sestry pracující na klinikách. Výhodou větších pracovišť je, že jsou rozčleněna na více úseků, které se specializují, v tomto případě na radiologii. To bývá zárukou větší kvality v ochraně pacienta a personálu před rentgenovým zářením. Na menších pracovištích, kde mají panoramatický rentgen, se sestry podílejí na zhotovení snímku. Z rozhovorů bylo zjištěno, že dodržují všechny zásady ochrany podle zákona č. 18/1997 Sb. a vyhlášky č. 307/2002 Sb., o radiač­ní ochraně. Tyto zásady jsou dodržovány i sestrou v ordinaci, kde se zhotovují pouze intraorální snímky. Podle mého názoru je ze strany sester tato část procesu vykonávána na dobré úrovni. Rozdíly zde jsou jen ve struktuře pracovišť. V podkategorii odběr anamnézy lze konstatovat, že některé sestry se této fáze neúčastní, protože pracují pouze na sále a anamnéza se odebírá v ordinaci. V důsledku toho dochází k tomu, že první kontakt s pacientem proběhne až při samotné implantaci. U skupiny, která zapisuje údaje do dokumentace, je situace lepší, protože k setkání dochází již před operací. V případě, kdy je vypisován dotazník, při jeho doplňování dochází ke komunikaci mezi sestrou a pacientem, což vede k navázání kontaktu. Sestry uvedly, že si při tom všímají hlavně psychologických aspektů, podle kterých pak mohou stanovit aktuální ošetřovatelskou diagnózu. Pro správný průběh léčby by se mělo k pacientovi přistupovat podle holistické teorie osobnosti jako celku (7). V této části pro-

Z výzkumu vyplynulo, že na větších pracovištích mají lepší přístup k rozsáhlejšímu technickému zázemí a možnosti implantovat v ordinacích lépe připravených k invazivním chirurgickým výkonům

19


20

odborné téma stomatologie

cesu je tedy důležité, aby sestra navázala kontakt s pacientem, získala od něj co nejvíce informací nejen v biologické, ale i v dalších oblastech. Potřebné jsou schopnosti sester nejen rozpoznat důležité informace, ale dokázat i pozorovat chování a gesta pacienta, která mohou vypovídat o jeho psychické stránce. Sestra zprostředkovává velkou část důležitých kontaktů s pacientem (8). Z rozhovorů vyplynulo, že pokud se sestry odběru anamnézy zúčastňují, tyto aspekty se snaží zjišťovat. V podkategorii informace o zákroku se vyselektovaly dvě různé skupiny. V dnešní době, která nabízí podávání informací mnoha způsoby, není problém poskytnout různé druhy materiálů o implantacích. Na internetu je možno zhlédnout celou operaci, výrobci poskytují lékařům brožury s touto tematikou a byla napsána i publikace odpovídající na nejčastější otázky pacientů. Tímto způsobem informuje většina pracovišť a sester. Druhá, menší skupina celý proces vysvětluje na modelech čelistí, implantátů a zubů, což je pro pacienta nejsrozumitelnější a nejnázornější způsob. Závěrem tedy lze říci, že v podstatě nezáleží na formě, jakou je pacient seznamován, ale na tom, aby vše bylo jasné, srozumitelné a medicínsky správné, což splňují obě dvě zmíněné skupiny. Podkategorie příprava ordinace, instrumentária a pacienta zahrnuje tři skupiny, které se vytvořily podle toho, kde a v jakou dobu operace probíhají. Kontrasty tvoří klinika, kde se operuje na sále, a ordinace, kde se implantuje v běžnou ordinační dobu mezi dalšími pacienty. Mezi nimi jsou pracoviště disponující více ordinacemi a operující mimo provozní dobu. V souvislosti s těmito podmínkami se realizuje příprava ordinace. Nejlepších podmínek pro pacienta i pro průběh operace je samozřejmě dosaženo na operačním sále a v ordinacích, kde se implantuje zvlášť. Důsledným dodržováním všech zásad asepse se snižuje riziko pooperačních komplikací a případného odhojení implantátu. V kostní implantologii by měly být dodrženy zásady asepse a sterility (4). Bohužel v menších ordinacích není vždy možné splnit všechny požadavky, například zajištění operačního sálu. Podle mého názoru, pokud je k dispozici jen jedna ordinace, je vhodnější operovat mimo ordinační dobu ve vyhrazený den. Sestry by měly místnost připravovat určeným způsobem, včetně dekontaminace všech ploch a odsávacího systému křesla. Většina sester tyto zásady dodržuje, pokud ne, je to dáno spíše organizačními a časovými faktory. V oblasti přípravy instrumentária všechny sestry splňují určené požadavky na sterilitu. Při přípravě pacienta a v průběhu operace sestry pacientovi naslouchají, uklidňují ho a povzbuzují. Přístup sester a komunikace s pacientem je na velmi dobré úrovni. Profesionalita v této oblasti je nezbytná už pro samotný fakt, že zákroky si v plné výši hradí pacient. V případě jeho nespokojenosti ordinace o pacienta přichází. V podkategorii asistence sestry při implantaci mohou sestry zastávat dvě různé úlohy. Asistují v ústech, nebo plní funkci takzvané „obíhající sestry“. Podle zjištěných skutečností obě dvě skupiny vykonávají tyto funkce podle popisu Spiekermanna (4). První skupina je oblečena ve sterilním oblečení a zajišťuje přehlednost operačního pole. Druhá skupina je v nesterilním oblečení a dodává potřebný materiál, nastavuje světlo a výšku křesla. Implantace by se měla provádět za účasti tříčlenného operačního týmu. Jak respondentky uvedly,

florence 4/14

asistenci v ústech provádí buď sestra, nebo druhý lékař. Byla zjištěna i skutečnost, kdy je tým pouze dvoučlenný, což nepřispívá k záruce hladkého průběhu operace. V případě potřeby dalšího materiálu, který není připraven na sterilním stolku, dochází k prodloužení zákroku. I tento problém je organizačního rázu, není způsoben neprofesionalitou sestry. Další podkategorie rozebírá péči o instrumentárium a práci s dokumentací. Mezi základní povinnosti a činnosti zubních sester a instrumentářek patří dekontaminace a údržba stomatologického instrumentária (1). Tato činnost má svá pravidla, která všechny oslovené sestry striktně dodržují. Po každém chirurgickém zákroku uklízejí a dekontaminují použité nástroje, vrtáčky a koncovky. Implantologické instrumentárium (šroubováky a frézky) dezinfikují zvlášť roztokem na rotační nástroje. Z výzkumu vyplynulo, že i práce s dokumentací, lepení štítků, vedení operačních knih a sterilizačních deníků je pro ně samozřejmostí. Byly proto zařazeny do jedné skupiny. Podkategorie poučení pacienta po zákroku zjistila, že informace jsou podávány ústně nebo v tištěné podobě. Jak už bylo napsáno, jakékoli informace je vhodné podávat vždy několika způsoby. Tištěná forma je důležitá, protože pacient může být po zákroku rozrušený a může hůře vnímat nebo není schopen si všechno zapamatovat. Pokud jsou instrukce napsané, v klidu domova si je znovu pročte. Ústní formou lze zase vysvětlit případné nejasnosti. V poslední části výzkumu, v podkategorii literatura, bylo zjišťováno, jakým způsobem sestry získávají znalosti o implantologii. V této oblasti dotazované většinou četly jen knihy všeobecně zaměřené na stomatologii nebo na stomatochirurgii. Shodně uvádějí, že jiné nikde neviděly. Pouze dvě respondentky se s knihami o implantologii setkaly. Je pravdou, že získat tuto literaturu opravdu není jednoduché a stojí to poměrně dost energie a pátrání. Bohužel ji na svém seznamu nemají ani všechny univerzitní knihovny. V podkategorii kurzy je situace podobná jako s odbornou literaturou. Nabídka kurzů zaměřených na dentální implantologii pro sestry je v České republice velmi malá. Nevýhodou je i jejich finanční náročnost. Z podkategorie praktické zkušenosti vyplynulo, že je sestry získávaly třemi způsoby. Nejčastěji čerpaly ze své předešlé práce na operačních sálech, kde se naučily dodržovat pravidla přípravy operace. Jednu sestru zaučoval lékař, který jí říkal, jak má co dělat. Třetí typ sestry zaučovala kolegyně se zkušenostmi. Žádná z těchto sester tedy znalosti nezískala ve škole nebo na odborném kurzu. Podle mého názoru by bylo přínosem vytvořit publikaci s podrobným odborným návodem, jak tyto operace připravovat, s vysvětlením, jaká je úloha sestry v tomto procesu.

Závěr V souvislosti se stále častějším zaváděním tohoto typu ošetření do běžných stomatologických praxí je do budoucnosti potřeba této problematice věnovat více úsilí a sestrám nabídnout možnosti dalšího vzdělávání zaměřeného na úlohu sestry ve stomatologii a stomatochirurgii. Zásadním, avšak nikoliv posledním nedostatkem je i fatální absence odborné literatury a učebnic zaměřujících se právě na nezastupitelnou úlohu sestry v tomto oboru. Možností by byla i série článků zaměřených na úlohu sestry v jednotlivých etapách implantace. 


stomatologie odborné téma

Literatura 1. Komárek S, Eber M. Příprava stomatologického instrumentária. Praha: Grada, 2003. ISBN: 80-247-0329-7 2. Koskas H. Předmluva. In: Davarpanah M a kol. Praktická implantologie. Praha: Quintessenz, 2005. ISBN: 80-903181-8-5 3. Sazmová Š. Ošetřovatelská péče o pacienta ve stomatochirurgii při zavádění zubních implantátů. Bakalářská práce. České Budějovice: Jihočeská univerzita, 2013. Online: www.jcu.cz/vskp/33495 4. Spiekermann H, Donath K, Hassell T, Jovanovicz S, Richter EJ. Color Atlas of Dental Medicine. New York: Thieme Medical Publishers,

Více o autorkách 1995. ISBN 0-86577-561-3 5. Šimůnek A a kol. Dentální implantologie. Hradec Králové: Nucleus, 2008. ISBN: 978-80-87009-30-7 6. Švaříček R, Šedová K a kol. Kvalitativní výzkum v pedagogických vědách. Praha: Portál, 2007. ISBN: 987-80-7367-313-0 7. Trachtová E a kol. Potřeby nemocného v ošetřovatelském procesu. 2. vyd. Brno: Národní centrum ošetřovatelství a nelékařských zdravotnických oborů v Brně, 2006. ISBN 80-7013-324-4 8. Vurm V a kol. Ošetřovatelství ve stomatologii. Praha: Manus, 2005. ISBN: 80-8657108-4

Bc. Šárka Sazmová 1989: ukonč. gymnázium, Český Krumlov; 2002: Institut pro další vzdělávání pracovníků ve zdravotnictví v Brně – zubní instrumentářka; 2013: ukonč. Bc. studium – ošetřovatelství; 2013: Mgr. studium; od 2001: soukromá zubní ordinace Český Krumlov Mgr. Alena Machová 1987: ukončena SZŠ České Budějovice – obor všeobecná sestra; 2004: ukončeno bakalářské studium – Ošetřovatelství, obor Všeobecná sestra, ZSF JCU České Budějovice; 2006: ukončeno magisterské studium – Ošetřovatelství ve vybraných klinických oborech, pediatrický modul, ZSF JCU České Budějovice; od 2009: doktorandské studium ZSF JCU České Budějovice, obor Ošetřovatelství; 1987–1991:

Nemocnice České Budějovice, Dětské oddělení, dětská sestra; 1991–1996: Nemocnice České Budějovice, ARO, anesteziologická sestra; 1996-2004: Nemocnice České Budějovice, ARO, Ambulance pro léčbu bolesti, anesteziologická sestra; od 2004: Zdravotně sociální fakulta Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích, odborná asistentka; od 2009: Nemocnice České Budějovice a.s., Neonatologické oddělení, dětská sestra

Recenzovali Mgr. Marie Dubová SZŠ Jindřichův Hradec MUDr. Josef Žižka, MBA praktický zubní lékař, dentální implantolog, poliklinika Český Krumlov

nové knihy * Kniha s označením náš tip je podrobněji recenzována na našem webu. / www.florence.cz

Zubní lékařství Propedeutika / Jiří Mazánek a kol. / Grada Publishing, a. s., 604 s., 999 Kč / Rozsáhlá publikace neobsahuje pouze údaje o „propedeutice“ v užším slova smyslu, ale i nezbytné informace a návody o stomatologickém vyšetřování, ošetřování a léčebných postupech a o přístupu k nemocnému. V jednotlivých kapitolách jsou zpracovány základní požadavky pro teoretickou i praktickou výuku základních stomatologických specializací. Učební texty doplňují i kapitoly z oboru fotonické medicíny, managementu privátní praxe, v přehledu je zpracována zdravotnická legislativa a vedení dokumentace. Kniha je bohatě dokumentována názornými obrázky, které jsou užitečné z didaktického hlediska.

Univerzita medicínského práva Kolektiv právní kanceláře České lékařské komory / Jan Mach, Aleš Buriánek, Dagmar Záleská, Dita Mlynářová, Ivana Kvapilová, Miloš Máca, Daniel Valášek / Grada Publishing, a. s., 232 s., 329 Kč / Kniha probírá deset hlavních tematických okruhů právnické problematiky, se kterými se lékaři ve své praxi setkávají. Cílem autorů bylo vytvořit praktickou pomůcku, která by pomohla lékařům a dalším zdravotníkům orientovat se v právních předpisech a správně řešit různé situace s právními aspekty, ke kterým při výkonu zdravotnického povolání nutně dochází. Vedle teoretických informací je text doplněn o příklady z praxe s doporučeným konkrétním postupem.

Opatrovnictví osob s duševní poruchou

Psychiatrické minimum

/ Lubica Juríčková, Kateřina Ivanová, Jaroslav Filka / Grada Publishing, a. s., 160 s., 299 Kč /

/ Helena Kučerová / Grada Publishing, a. s., 168 s., 299 Kč /

Problematika opatrovnictví dospělých osob se stává důležitým předmětem zájmu společnosti u nás i ve světě. Opatrované osoby jsou specifickou skupinou obyvatelstva, vyznačující se tím, že za ně rozhodují jejich opatrovníci. Výkonu opatrovnictví a péči o opatrované osoby nebyla v ČR dosud věnována systematická pozornost. Autoři se proto v knize zaměřují na realizaci opatrovnictví dospělých osob v praxi a uvádějí trendy pro budoucí vývoj opatrovnictví v ČR. Záměrem knihy je přispět ke zlepšení kvality zdravotně-sociální péče o dospělé osoby s duševní poruchou.

Tato kniha je na našem knižním trhu ojedinělá tím, že se zaměřuje na široký okruh veřejnosti – nejen na lékaře (především z nepsychiatrických oborů), sestry, psychology, pedagogy, sociální pracovníky, studenty, ale i na další zájemce o lidskou psychiku. Vítanou pomůckou může být zejména těm, kteří se v okruhu svých blízkých setkávají s psychicky nemocným člověkem. Autorka zde uplatnila své více než třicetileté zkušenosti z praxe; jasnými a srozumitelnými slovy vysvětluje i nemedicínsky vzdělanému čtenáři základní psychiatrické pojmy a diagnózy a dokládá je konkrétními příběhy pacientů.

21


odborné téma stomatologie

florence 4/14

Problematika dentální hygieny v dětské populaci Mgr. Marie Dubová Střední zdravotnická škola Jindřichův Hradec Mgr. Lenka Šedová Katedra ošetřovatelství a porodní asistence, JČU

V

Cílem našeho výzkumu bylo zhodnotit efekt preventivního programu „Zdravý zoubek“ u dětí mateřských škol (MŠ) a 1. stupně základních škol (ZŠ) v dovednostech v prevenci zubního kazu. K výzkumu byla použita metodika strukturovaného pozorování dětí s písemným souhlasem rodiče dítěte. Z výzkumného šetření vyplynulo, že děti před realizací preventivního programu používaly neefektivní techniky čistění zubů. Po realizaci preventivního programu zvládala většina dětí vhodnou techniku čištění zubů podle čisticí plochy zubu.

ýsledky výzkumného šetření pomohly zjistit znalosti a dovednosti v prevenci zubního kazu u dětí. Ukázaly pozitivní vliv využití vhodné metody výuky na efektivitu preventivního programu v ošetřovatelské praxi. Přispěly ke zlepšení úrovně dentálního zdraví u dětské populace.

zubů ve spolupráci s jejich rodiči. Významnou úlohu v prevenci zubního kazu hraje vhodná metoda výuky využitá v ošetřovatelské praxi. Role sestry v primární prevenci orálního zdraví dětí je nezastupitelná. Rozhoduje účinnost primárněpreventivních opatření.

Úvod

Přímé strukturované pozorování probíhalo v MŠ a v ZŠ, záznam pozorování byl proveden do záznamového archu. Pozorování dětí bylo provedeno s písemným souhlasem rodiče dítěte. Pozorování se týkalo způsobu a pořadí čištění zubů (techniky a systematiky čištění zubů). Výzkumný soubor tvořilo deset dětí – pět dětí z MŠ a pět dětí z 1. stupně ZŠ. Výzkumná otázka zněla: Jsou techniky čištění zubů, které děti používají, efektivní?

Nejnovější studie dokazují významné zhoršení hygieny dutiny ústní u dětské populace. Výsledkem je zvýšení kazivosti zubů, která má neblahý dopad na trvalý chrup. Prevence u dětí by měla obsahovat uvědomění si odpovědnosti za své zdraví a měla by naučit děti efektivnímu čištění

Metodika

Prevence u dětí by měla obsahovat uvědomění si odpovědnosti za své zdraví a měla by naučit děti efektivnímu čištění zubů ve spolupráci s jejich rodiči

Výsledky

foto: Profimedia

22

Tabulka 1 zobrazuje porovnání výsledků pozorování pořadí čištění zubů před realizací preventivního programu a 14 dní po realizaci preventivního programu. Nejčastěji vynechávaná místa při čištění zubů jsou vnitřní plochy, před realizací preventivního programu je vynechalo osm z deseti respondentů, po realizaci dva z deseti respondentů. Vnější plochy vynechal při čištění zubů před realizací jeden z deseti respondentů a po realizaci nula respondentů. Kousací plochy vynechali před i po realizaci tři z deseti respondentů. Celé zuby vynechali dva z deseti respondentů před realizací, po realizaci žádný respondent. Posloupnost čištění zubů dodrželo po realizaci šest z deseti respondentů, před realizací žádný. Chaotické čištění zubů provádělo deset z deseti respondentů před realizací, po realizaci čtyři z deseti respondentů.


stomatologie odborné téma

Tab. 1

P  orovnání výsledků pořadí čištění zubů před realizací a po realizaci preventivního programu

Pořadí čištění zubů

Vynechaná místa

Uspořádání

Před realizací Počet respondentů

Po realizaci Počet respondentů

Vnitřní plochy

8

2

Vnější plochy

1

0

Kousací plochy

3

3

Celé zuby

2

0

Dodržení posloupnosti

0

6

Chaotické

10

4

Tab. 2

Porovnání výsledků způsobu čištění zubů před realizací a po realizaci preventivního programu

Způsob čištění zubů

Pohyby

Kvalita

Před realizací Počet respondentů

Po realizaci Počet respondentů

Vodorovné

10

9

Kroužky

2

0

Od červené k bílé

2

7

Cik–cak

1

7

Kvalitní čištění zubů

0

6

Nekvalitní čištění zubů

10

4

zdroj: výzkum autorek

Tabulka 2 zobrazuje porovnání výsledků pozorování způsobu čištění zubů před realizací preventivního programu a 14 dní po realizaci preventivního programu. Deset z deseti respondentů používalo před realizací projektu při čištění zubů vodorovné pohyby se zubním kartáčkem, devět z deseti respondentů tyto pohyby používalo i po realizaci programu. Dva z deseti respondentů před realizací používali kroužky a po realizaci tyto pohyby používalo nula respondentů. Od červené k bílé pohybovali před realizací dva z deseti respondentů a po realizaci sedm z deseti respondentů. Pohyby cik–cak používal před realizací jeden z deseti respondentů a po realizaci sedm z deseti respondentů. Kvalitní čištění zubů neprováděl před realizací žádný respondent, po realizaci šest z deseti respondentů. Nekvalitní čištění zubů provádělo před realizací všech deset respondentů a po realizaci čtyři z deseti respondentů.

Diskuze Systematika a technika před realizací preventivního programu. Pozorování systematiky neboli pořadí čištění zubů u respondentů jsme zaměřili na vynechané plochy zubů a na dodržení posloupnosti. Plochy zubů: Dítě by si mělo čistit zuby ze tří stran: vnější stranu, vnitřní stranu a kousací plochy, uvádí Adamová (Adamová, 2012). Z výsledků pozorování vyplývá, že nejrizikovější stranou je vnitřní strana zubu. Tuto stranu zubu nečistilo osm z deseti respondentů. Dodržení posloupnosti čištění zubů tak, aby se na žádný zub nezapomnělo: Nejprve vyčistit vnější a vnitřní stranu, z pravé strany na levou či obráceně, nakonec kousací

plochy, uvádí Eliášová (Eliášová, 2010). Posloupnost nedodržel žádný respondent, čištění bylo chaotické. V takovém případě je velmi pravděpodobné, že se zubní plocha nebo celý zub vynechá a nevyčistí. Pozorování techniky neboli způsobu čištění zubů u respondentů jsme zaměřili na pohyby se zubním kartáčkem a následně na kvalitu. Výsledky ukazují, že deset respondentů používá k čištění zubů vodorovné neboli horizontální pohyby se zubním kartáčkem. Pokud tyto pohyby provádějí přes vnitřní a vnější plochy zubů, čistí své zuby nekvalitně, a to před realizací preventivního programu prováděli všichni respondenti. Dva respondenti prováděli kroužky, další dva respondenti od červené k bílé a pouze jeden techniku cik–cak. Dlouhá (Dlouhá, 2011) v odborném článku zdůrazňuje, že technika čištění zubů má být šetrná k zubům a dásním. Vodorovné neboli horizontální pohyby přes vnitřní a vnější plochy zubů, které používali všichni respondenti, nejsou šetrné k zubům a dásním, protože poškozují dásně a krčky zubů. Na základě těchto výsledků lze stanovit, že techniky čištění zubů, které respondenti používali, nejsou efektivní. Systematika a technika po realizaci preventivního programu. Výsledky pozorování po realizaci preventivního programu s využitím vhodné metody výuky v ošetřovatelské praxi jsou následující: Pořadí čištění zubů u respondentů se zlepšilo, pouze dva respondenti nevyčistili vnitřní plochy zubů a kousací plochu zubů. Jeden respondent vynechal kousací plochu. Uspořádání čištění zubů se také zlepšilo. Čtyři respondenti čistili zuby chaoticky. Zouharová (Zouharová, 2008) popisuje vhodnou techniku čištění zubů u dětí: cik–cak pohyby na vnějších plochách zubů při sevřených čelistech, od červené k bílé na vnitřních plochách zubů a kousací

Významnou úlohu v prevenci zubního kazu hraje vhodná metoda výuky využitá v ošetřovatelské praxi. Role sestry v primární prevenci orálního zdraví dětí je nezastupitelná.

23


24

odborné téma stomatologie

plochy vodorovně. Respondenti využívali naučená přirovnání při čištění zubů, „vycení zuby jako tygr“ při čištění vnějších stran zubů technikou cik–cak, při čištění kousacích ploch vodorovně poslouchali „zvuk mašinky“. Zde se ověřilo využití vhodných metod výuky v ošetřovatelské praxi podle věku respondenta. Kvalitně si čistilo zuby šest respondentů, před realizací projektu žádný. Longauerová (Longauerová, 2009) v odborném článku zmiňuje, že nejlepší vyhlídky na úspěch má cílená a systematická zdravotní výchova dětí, která má být realizována již v předškolním věku v rodině i ve školních zařízeních. Dále uvádí, že v této věkové kategorii jsou nejlepší předpoklady vytváření návyků přetrvávajících celý život.

Závěr Výsledky výzkumného šetření pomohly zjistit znalosti a dovednosti v prevenci zubního kazu u dětí. V efektivitě preventivního programu v ošetřovatelské edukaci se nejlépe osvědčily kombinace metod výuky názorně demonstrační, slovní a praktické. Přispěly ke zlepšení úrovně dentálního zdraví u dětské populace. 

florence 4/14 6/13

Literatura 1. Adamová J. Jak předejít vzniku zubního kazu? Diagnóza v ošetř. 2012;8(1):42–43. ISSN 1801-1349 2. Dlouhá M. Dentální hygiena – instruktáž, výběr pomůcek a metody čištění. Sestra. 2011;21(1):32–33. ISSN 1210-0404 3. Eliášová A, Kovaľ A, Markovská N, Kovaľová E. Orálna hygiena II., III. Prešov: Akcent print, 2010. ISBN 9788089295241 4. Longauerová A, Schlosserová A, Cinová A. Prevence v oblasti dentálního zdraví. Sestra. 2009;19(9):56–57. ISSN 1210-0404 5. Zouharová Z. Zdravý úsměv: péče o zuby a dásně. 1. vyd. Brno: ERA, 2008, 127 s. ISBN 978-80-7366-124-3

Více o autorkách Mgr. Marie Dubová 1993: ukonč. SZŠ – všeobecná sestra, Jindřichův Hradec; 1997: ukonč. Bc. studium – zdravotní výchova, 1. LF UK, Praha; 2001: ukonč. pedagogické minimum, JCU, České Budějovice; 2010: ukonč. Bc. studium – ošetřovatelství, ZSF JCU, České Budějovice; 2013: ukonč. Mgr. studium – ošetřovatelství ve vybraných klinických oborech, ZSF JCU, České Budějovice; od 1997: SZŠ ­Jindřichův Hradec, vyučující odborných předmětů Mgr. Lenka Šedová 2001–2004: ukonč. Bc. studium ­– obor všeobecná sestra, ZSF JU v Českých Budějovicích; 2004–2006: ukonč. Mgr. studium – ošetřovatelství, ZSF JU v Českých Budějovicích; 2006–2010: ukonč. doktorské studium – obor Prevence, náprava a terapie zdravotní a sociální problematiky dětí, dospělých a seniorů, ZSF JU v Českých Budějovicích

pokyny pro autory Příspěvky v češtině nebo slovenštině po­sílejte v elektronické formě (textový editor MS Word)  e-mailem na adresu: magda.het­tnerova@ambitmedia.cz (případně na CD na adresu redakce: Ambit Media, a.s., Klicperova 604/8, 150 00 Praha 5). K textu připojte prohlášení, že příspěvek nebyl publikován nebo nabídnut ke zveřejnění v jiném časopise. Redakce si vyhrazuje právo na krácení či úpravy textů, o nichž bude autory informovat. Původní (vědecké) práce, kazuistiky a odborné články většího rozsahu budou recenzovány dvěma recenzenty z různých pracovišť. Články, kazuistiky → Ideální rozsah článku je v ­rozmezí 3000 až 6000 znaků včetně mezer, v případě kazuistiky nebo výzkumné práce 3000 až 9000 znaků včetně mezer. → U textu musí být uvedeno celé jméno autora/autorů, přesný ná­zev pracoviště, elektronické, poštovní i telefonické spojení. → K příspěvku je třeba přiložit krátké životopisné (profesní) údaje a barevnou portrétní fotografii autora/autorů. → V textu nepoužívejte zkratky!

Ke zvýraznění používejte pouze tučné písmo či kurzívu. → Užijete-li v textu odkazy na po­ užitou literaturu, uveďte v závorce autora a rok vydání (Staňková, 2002), u více než tří autorů doplňte „et al.“ (Staňková et al., 2002). → Struktura většího článku, vědeckých prací nebo kazuistiky: – název práce a jeho anglický překlad; – titul, jméno a příjmení autora, celý název a místo jeho p ­ racoviště; – souhrn (do 12 řádků) a jeho anglický překlad; – klíčová slova (nejvýše 5) a jejich anglický překlad; – text článku, strukturovaný do celků oddělených mezititulky; u kazuistiky popis případu, d ­ iskuze, závěr; u původní/výzkumné práce: úvod do ­problematiky (neměl by ­přesáhnout 1500 znaků vč. ­mezer) → Seznam použité literatury Časopis: Příjmení a iniciály jmen autorů (nejvýše tří, poté doplnit „et al.“). Název práce v jazyce originálu. Název časopisu, rok vydání, ročník, stránkový rozsah. Kniha: Příjmení a iniciály jmen všech autorů (nejvýše tří, poté doplnit „et al.“). Název knihy. Místo vydání, nakladatelství, rok vydání.

Internetový zdroj: Kompletní internetový odkaz na dokument (včetně data návštěvy na dané adrese). Obrazová dokumentace → Fotografie včetně portrétů autorů, grafy, schémata, tabulky a jinou obrazovou dokumentaci přijímáme v elektronické formě – fota v grafickém formátu JPG nebo TIF a v rozlišení 300 dpi, grafy ve formátu PDF. U většího rozsahu či počtu obrázků doporučujeme jejich zaslání na CD. Nevkládejte obrázky do Wordu ani ­PowerPointu. → Ke každému souboru v grafickém formátu (obsahujícím obrázek, graf, tabulku apod.) je třeba připojit číslo a zkrácený název. Na konec textu článku/kazuistiky pak připojte očíslovaný seznam všech obrazových příloh a přesné popisky. U fotografií připojte také celé jméno jejich autora anebo uveďte, odkud fotopříloha pochází (z archivu autora, zdravotnického zařízení apod.). Redakce má právo rozhodnout, zda bude článek umístěn na webových stránkách www.florence.cz nebo v tištěné verzi časopisu. Podmínky uveřejnění článků na webových stránkách jsou stejné jako v tištěné verzi.

obsah

recenzované části výzkumné sdělení 25 / Riziko institucionalizace hospitalizovaných seniorů

výzkumné sdělení 28 / Fluktuace sester ve zdravotnických zařízeních

přehledová studie 32 / Využitie meracích a hodnotiacich nástrojov v starostlivosti o pacientov po cievnej mozgovej príhode


VÝZKUMNé sdělení recenzované články

Riziko institucionalizace hospitalizovaných seniorů Mgr. Marcel Koňařík Interní klinika, Fakultní nemocnice Ostrava

Souhrn / Článek se zabývá fenoménem institucionalizace seniorů, kteří jsou hospitalizováni v nemocniční péči a z nejrůznějších důvodů putují po ukončení léčby do další instituce. Byl zkoumán vliv sedmi rizikových faktorů na riziko institucionalizace a autor se rovněž zamýšlel, jak tento jev účinně potlačit. Klíčová slova / senioři – institucionalizace – hospitalizace. Risk of the institutionalization in hospitalized elderly patients Summary / This paper explores the phenomenon of institutionalization of elderly people who are hospitalized in the hospitals and for various reasons wander after treatment in other institutions. It was examined the influence of the seven risk factors on the risk of institutionalization and the author thought for how this phenomenon effectively suppress. Keywords / elderly patients – institutionalization – hospitalization.

Úvod

Je všeobecně známým faktem, že střední délka lidského života se prodlužuje. Podle Českého statistického úřadu v roce 2012 činila 80,9 roku u žen a 75 let u mužů. Zároveň se zvyšuje podíl starých lidí ve společnosti, v roce 2013 byla v České republice věková populace 65+ zastoupena 15,9 %, což činí oproti roku 1989 nárůst o 3,5 % (European health for all database, 2013). Tento lineární trend má za následek, že finanční, personální a materiální nároky na zdravotní a so­ ciální péči o seniory jsou stále vyšší, protože ti budou v budoucnu tvořit stále větší část klientely využívající zdravotních a sociálních služeb zařízení. Senioři jako pacienti jsou specifickou skupinou, a to jak pro svou velkou heterogenitu v oblasti potřeb, tak v typické charakteristice nemocnosti. Narůstá celková prevalence nemocí, senioři bývají velmi často polymorbidní, je u nich přítomna porucha adaptability a soběstačnosti, nemoci přecházejí do chronicity a na jejich vznik a průběh mají velký vliv sociální faktory (Topinková, 1998). Časně a mnohdy zbytečně institucionalizovaní pacienti se pak stávají na organizaci, která by jim měla pomoci, zcela závislí a přestanou být schopni žít normálním způsobem života, narušují se i běžné sociální interakce (Vávrová, 2009). Do nemocnice je zhruba třetina ge­ riatrických pacientů přijímána v dobrém

funkčním stavu, další třetinu tvoří pacienti se ztrátou soběstačnosti, často osamělí a neschopní postarat se o sebe sami doma. Pro ně hospitalizace neznamená zásadní zlepšení funkčního stavu, plní roli zejména ošetřovatelskou a sociální. Poslední třetinu tvoří „praví geriatričtí pacienti“, křehcí, multimorbidní či oproti mladšímu věku klinicky atypičtí (Weber, 2005). Náš výzkum se zaměřil na vliv sedmi definovaných rizikových faktorů, které determinují častější a dřívější institucionalizaci hospitalizovaných seniorů. Podle českých i zahraničních autorů jsou těmito faktory imobilita (komplikované fraktury, vznik dekubitů, hypostatická pneumonie…), malnutrice (zhoršení soběstačnosti, nehojící se rány…), rehospitalizace (zhoršení kognitivních funkcí, hospitalismus…), žije-li senior sám (absence sociálních kontaktů vedoucí k depresím…), nespolupráce (demence a nemožnost žít doma…), inkontinence moči (větší potřeba ošetřovatelské péče, so­ ciální izolace, poruchy kožní integrity…) a polyfarmakoterapie (nežádoucí účinky polypragmazie…).

Cíle výzkumu

Hlavním cílem našeho výzkumu bylo zjistit, zda rizikové faktory a jejich počet ovlivňují další pobyt seniorů po propuštění z Interní kliniky Fakultní nemocnice Ostrava (IK FNO) ve smyslu nově vzniklé

závislosti na instituci – institucionalizaci. Dílčím cílem bylo zjistit, zda jsou více institucionalizováni muži, nebo ženy.

Soubor a metodika

Výzkum probíhal v druhé polovině roku 2012 a výchozí soubor tvořilo 248 se­ niorů ve věku 75 let a více hospitalizovaných na IK FNO během tří měsíců. Vzorek tvořilo 166 žen a 82 mužů, žen byla tedy výrazná většina. Jako institucionalizovaní byli označeni senioři, kteří přicházeli z domu či domova pro seniory a odcházeli do léčebny dlouhodobě nemocných, jiného zdravotnického zařízení či na jiné oddělení. Jako nově institucionalizovaní pacienti byli tedy chápáni ti, kteří se ze svého „domácího“ prostředí nevracejí zpět „domů“. Zemřelí pacienti byli vyřazeni. Bylo tedy vybráno 209 hospitalizovaných seniorů. Institucionalizovaných seniorů bylo 63, neinstitucionalizovaných 149. Jako výzkumná metoda bylo použito studium a analýza zdravotnické dokumentace. Zjištěná data byla zpracována

Recenzovaly Mgr. Kateřina Holická Krajská pobočka ÚP Praha 3, referát specializovaných kontrol Mgr. Veronika Benešová, Ph.D. ZSF JU, Katedra sociální práce

25


26

recenzované články VÝZKUMNé sdělení

Tab. 1



rizikový faktor imobilita

příklad intervence dostupnost kompenzačních pomůcek, pečovatel doma, rehabilitace

inkontinence malnutrice

dostupnost pomůcek, osvěta, odtabuizování tématu kvalitní detekce, správná intervence, sipping, dohled nad příjmem

nespolupráce

trénink paměti – centra volného času

žije sám

asistenční služby, volnočasové aktivity, depistáž

rehospitalizace

doléčení pacienta, kvalitní následná péče, geriatrická oddělení

polyfarmakoterapie

Graf 1

florence 4/14

adekvátní předpis léků, kontrola preskribovaného počtu

Četnost rizikových faktorů institucionalizovaní

% 90

neinstitucionalizovaní

80 80,1

70

78,1

60 46,0

22,2

50

44,4

41,3

40

30,8

26,0

21,2

17,1

30

22,2 13,0

20 7,9

6,8

10 0

malnutrice

inkontinence

polyfarmakoterapie

žije sám

imobilita

nespolupracuje

rehospitalizace zdroj: výzkum autora

pomocí popisné a induktivní statistiky. Byly vysloveny nulové hypotézy (H01: Počet rizikových faktorů neovlivňuje významně institucionalizaci, H02: Výskyt jednotlivých rizikových faktorů je u institucionalizovaných i u neinstitucionalizovaných stejný, H03: Počet institucionalizovaných žen a mužů je stejný), které byly testovány na hladině významnosti α 0,05 pomocí dvouvýběrového t-testu, Fisherova testu a chí-kvadrát testu.

Výsledky výzkumu

Průměrný počet rizikových faktorů činil u institucionalizovaných seniorů 2,65 a u neinstitucionalizovaných 1,93. Z celkového počtu institucionalizovaných bylo 42 žen (29,6 %), a 21 mužů (31,3 %). Četnost rizikových faktorů znázorňuje graf 1. 1. Bylo prokázáno, že počet rizikových faktorů významně ovlivňuje institu­ cionalizaci (p-value 0,0004). Čím více je přítomno rizikových faktorů, tím je riziko institucionalizace větší. H01 byla zamítnuta.

2. Vliv jednotlivých faktorů na institu­ cionalizaci byl prokázán u inkontinence (p-value 0,004) a imobility (p-value 0,003). Na hranici statistické významnosti skončily faktory žije sám (p-value 0,057) a nespolupracuje (p-value 0,094), u nichž lze předpokládat, že při rozšíření vzorku by se vliv prokázat podařilo. H02 byla zamítnuta pro inkontinenci moče a imobilitu, u ostatních rizikových faktorů nulovou hypotézu nebylo možné zamítnout. 3. Nebyl zjištěn statisticky významný rozdíl mezi institucionalizací mužů a žen (p-value 0,796). Muži i ženy jsou tedy institucionalizováni stejně. H03 nebylo možné zamítnout.

Diskuze

Jak se ukázalo, počet uvedených rizikových faktorů má významný vliv na institucionalizaci, takto postižení senio­ř i jsou zavlečeni do bludného kruhu pobytu v nemocnici a léčebně dlouhodobě nemocných s krátkými mezizastávkami doma. Aby tomu tak nebylo, je třeba

snažit se udržet seniora v co nejlepším funkčním stavu a co nejdéle v domácím prostředí. Podporovány by měly být zejména formy domácí péče a různé programy zlepšující schopnost sebepéče seniorů. Bohužel, často lze narazit na finanční bariéry, neboť služby jsou zpoplatněné a čím dál více seniorů žije na hranici chudoby. Na argument, že v systému zdravotně-sociální péče nejsou peníze, lze reagovat otázkou, zda vynaložené finance jsou alokovány správně a účelně. Politicky stále neprůchodné navýšení počtu lůžek následné péče na úkor lůžek akutních by systém výrazně zlevnilo. Podle Webera (2005) chybí deset tisíc takovýchto lůžek, dochází tedy k častému bedblockingu, kdy akutní lůžka suplují (ze sociálních důvodů či nedostatku míst v léčebnách) lůžka následná, a náklady zbytečně astronomicky narůstají. Pro dobrou, kvalitní a  bezpečnou péči o ohrožené seniory je nezbytná kooperace zdravotnických a ošetřovatelských pracovníků a rodiny seniora, aby zajistili potřebné biopsychosociální zá-


VÝZKUMNé sdělení recenzované články

zemí a vytvořili tak optimální prostředí a podmínky pro zamezení institucionalizaci či alespoň její oddálení. Zde však narážíme na chronický nedostatek pečujícího personálu, parciální pomocí je rozvoj dobrovolnických programů, důležitá je však jejich podpora příslušnými místy. O tom, že jedna sestra, mající na starost třicet pacientů, bude kooperovat asi stěží, netřeba polemizovat… Schopnost rodiny postarat se o seniora v domácím prostředí je pak limitována systémem příspěvků na péči, jejichž výše je naprosto nedostatečná. Vezmeme-li v úvahu náklady na jedno lůžko v instituci (cca 25 000 Kč na měsíc), pak je zřejmé, že pokud by rodinný pečovatel pobíral legální adekvátní „plat“, stát by výrazně ušetřil (jako je tomu ve skandinávských zemích). Neméně důležitá je snaha rizikové faktory eliminovat nebo alespoň potlačovat jejich nežádoucí vlivy. V tabulce 1 je popsán ve zkratce návrh, jak toho docílit.

mít pečující k dispozici v adekvátní míře; snaha a práce pečujících bude odpovídajícím způsobem oceněna – jak finančně, tak společensky.

Literatura 1. Eurostat. European commission: Search database. [online]. Copenhagen, 2013 [cit. 2013-02-20]. Dostupné z: http://epp.eurostat. ec.europa.eu/portal/ page/portal/statistics/ search_database 2. Topinková E. Kapitoly ze sociální gerontologie. In: Tyl J, Schneiberg F. Kapitoly ze sociální medicíny a veřejného zdravotnictví. 1. vyd. Praha: Karolinum, 1998, s. 65–99. ISBN 80-7184654-6 3. Vávrová S. Institucionalizace uživatelů poby-

Závěr

Všechny aktivity a  postupy vedoucí k ochraně seniorů před časnou a nadměrnou institucionalizací jsou po všech stránkách náročné. Asi nejdůležitější a nejobtížnější je zabezpečení a správná a účelná alokace finančních prostředků, podpora mimonemocničních ošetřovatelských aktivit. Pro hospodárnost systému je třeba navyšovat počty lůžek následné péče a snižovat počty lůžek akutních. Jak je tomu jinde, dle WHO (2013): poměr lůžek akutních k chronickým v některých zemích EU: Česká republika 1:1, Francie 1:2,5, Dánsko 1:3, Finsko 1:6!! V neposlední řadě je žádoucí rozšiřovat počty specializovaných geriatrických oddělení, kde péče bývá cílenější, kvalitnější, bezpečnější a s menším počtem komplikací. Ta pak musejí být vybavena adekvátně personálem a pomůckami (kvantita i kvalita), aby senior, který v instituci musí pobývat, měl zajištěn život důstojný a plnohodnotný i s ohledem na výskyt nežádoucích faktorů popsaných výše. Ideálním stavem je pak udržení funkčního stavu seniorů na té úrovni, aby byli schopni co nejdéle pobývat v domácím prostředí. Znamená to uvedené rizikové faktory kvalitně detekovat a dále účinně kompenzovat – kvalitními a dostupnými pomůckami a službami, které budou

Kdosi moudrý kdysi řekl: „Kulturní vyspělost státu se pozná podle toho, jak je schopen postarat se o své nemohoucí a potřebné…“ 

inzerce

Více o autorovi tových sociálních služeb a proces dekarcerace. In: Transformace pobytových sociálních služeb jako posun v kvalitě a dostupnosti. [online]. Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně, 2009 [cit. 2012-11-11]. Dostupné z: http://www.sockonference2009.fhs.utb.cz/ prezentace/5.pdf 4. Weber P. Geriatrie jako interdisciplinární vědní obor na prahu 21. století. Vnitř Lék. 2005;51(2):198–205. ISSN 0042-773x.

Mgr. Marcel Koňařík 2001: ukonč. SZŠ Ostrava – obor Všeobecná sestra; 2006: ukonč. PSS – obor Ošetřovatelská péče v anesteziologii, resuscitaci a intenzivní péči; 2006: ukonč. Bc. studium – Sociální pedagogika, PdF Ostravské univerzity, Ostrava; 2013: ukonč. Mgr. studium – Management zdravotnictví, FZV Univerzity Palackého, Olomouc; 1995–2001: Fakultní nemocnice Ostrava, Anesteziologicko-resuscitační klinika, ošetřovatel; od 2001: Fakultní nemocnice Ostrava, Interní klinika, sestra specialista, zástupce staniční sestry, školitel odborné praxe

27


28

recenzované články VÝZKUMNé sdělení

florence 4/14

Fluktuace sester ve zdravotnických zařízeních

PhDr. Milena Spurná Doležalová všeobecná sestra

Souhrn / Článek se zabývá několika aspekty problematiky fluktuace sester. Teoretická část se věnuje problematice fluktuace obecně, dále je zde zmíněna optimální výše fluktuace ve zdravotnictví. Praktickou část tvoří kvantitativní průzkumné šetření, které mapuje problematiku fluktuace sester v rámci území Moravy. V realizovaném průzkumu byla použita metoda dotazníkového šetření. Vzhledem k citlivosti údajů neuvádím názvy zdravotnických zařízení, pouze mohu konstatovat, že respondenti mají možnost výběru práce v jiných zdravotnických zařízeních nebo svoje zkušenosti mohou uplatnit v zahraničí. Jsou zde uvedeny nejdůležitější závěry průzkumu „Fluktuace sester“, které může management nemocnice ovlivnit, jako například to, že sestry by se rády vyjádřily k důvodům vlastního odchodu a v případě pozitivní reakce (to jest kdyby byl důvod ze strany zaměstnavatele odstraněn) by uvažovaly o stažení výpovědi. Z průzkumu jednoznačně vyplynula skutečnost, že není statisticky významný rozdíl v přístupu k respondentům v akreditovaném a neakreditovaném zařízení. V závěru práce jsou uvedena doporučení vrcholovému managementu, jenž by měl věnovat náležitou pozornost této problematice. Klíčová slova / fluktuace – řízení lidských zdrojů – kvantitativní výzkum. Turnover of nurses in medical facilities Summary / This article deals with several aspects of nurses’ turnover issue. The theoretical part addresses turnover phenomenon in general; it also observes the optimal level of turnover in the health workforce. The practical part comprises quantitative inquiry mapping the issue of turnover in nurses within the Moravian territory. In the implemented survey, questionnaire research method was used. Due to the data sensitivity, names of medical facilities in question are not quoted; it can only be observed that respondents have the option of choosing to work in other medical facilities or to apply their experience abroad. The most important conclusions of the investigation “Turnover of nurses” – that can be influenced by hospital management – are introduced here. For instance, nurses desire to comment on reasons of their resignation and they would reconsider their intention to leave (notice withdrawal) in case of a positive management reaction (removal of causes). The survey clearly demonstrates that there is no statistically significant difference in approach to the respondents in accredited and non-accredited medical facilities. The conclusions represent recommendations intended for top management that should pay appropriate attention to this issue. Keywords / turnover – human resource management – quantitative research.

Problematika fluktuace zaměstnanců ve zdravotnictví

Definic tohoto pojmu existuje mnoho. Velký slovník cizích slov uvádí: „Fluktuace je častý (neodůvodněný) přechod pracovníků z jednoho podniku/pracoviště do druhého.“ Rozlišujeme tři druhy fluktuace: 1. přirozená – smrt zaměstnance, odchod do důchodu; 2. v rámci podniku – změna pracovního umístění, povýšení; 3. z podniku – všechny odchody, které jsou iniciovány výpovědí zaměstnance. Leigh Branham ve své knize uvádí sedm nejčastějších příčin fluktuace:

Recenzovaly Mgr. Zuzana Bittnerová SZŠ Brno Mgr. Marcela Micohlavová VOŠZ Brno

1. práce nebo pracovní místo nesplňuje očekávání 2. nesoulad mezi pracovním místem a zaměstnancem 3. nedostatečné koučování a zpětná vazba 4. příliš málo příležitostí růstu a dalšího povýšení 5. pocit nedocenění a neuznání 6. stres z přepracovanosti a nerovnováha mezi pracovním a soukromým životem 7. ztráta důvěry v nejvyšší vedení. Fluktuace zaměstnanců není jednorázová událost. Jedná se o dlouhodobý proces odcizení, který může trvat několik dní, týdnů, měsíců či roků, dokud se zaměstnanec nerozhodne k odchodu – pokud tak ovšem učiní. (Branham, 2009) V procesu uvažování o odchodu existují dvě fáze: (Branham, 2009) 1. fáze: období se vyznačuje prvními úvahami zaměstnance o odchodu s následným rozhodnutím odejít.

2. fáze: období v procesu úvah o odchodu. Je to doba mezi rozhodnutím odejít a skutečným odchodem. Jak lze předpokládat, šance manažerů získat zaměstnance zpět na stranu společnosti jsou v tomto období znatelně nižší než v období prvním. Proto je důležité, aby manažeři byli vnímaví již v první fázi těchto náznaků odcizení zaměstnance a zareagovali na ně, dokud je čas s tím něco dělat.

Míra fluktuace a její optimální výše

Fluktuace není pouze negativní jev. Má i mnoho pozitivních přínosů, například podněcuje příliv nových lidí a nápadů do společnosti, ředí stereotyp, zabraňuje provozní slepotě, optimalizuje a zlevňuje proces personálního plánování, řízení rozvoje a nástupnictví. Negativní stránkou fluktuace může být ztráta zaškolených zaměstnanců, minimálně přechodné zhoršení péče o zákazníky (pacienty), eventuálně i důvěryhodnos-


VÝZKUMNé sdělení recenzované články

Graf 1

Důvod odchodu ze zdravotnického zařízení 100

33

25

33

25

16

18

17

9

2

Ú  vahy či podání výpovědi ze zdravotnického zařízení

Graf 4

% 100 80

80

79

65

60

60 40

40 15

13

11

10

0

Uvedení skutečného důvodu odchodu

% 100

Neakreditované

20

pr ac Pr ov ác iš e n ti a se to m m i l to íb Pr í ac uj iv   d ko o le bré kt m fin iv u an čn Na í o dp ho rů Pr dn mě ac oc rn ov en é zv išt í ýš ě m en i í k um va o lifi žň ka uje ce Ne m ám Ne r m zm ád( á sm ěn a) vš ys y ud l m e ě je ni to t p Ne st rác za ej i, u hr né an m mím ičí o j , r hl( az od a yk in ) o , a né de b dů jít ych vo do dy

ár pr očn Šp ác á at e né vz pr ta ac hy ne ov n re iš a ti ag M uj an e a na ge ná me vr nt Ne hy ní p k  říle po ž vý ito fin še st an ní čn Ne í o do ho sta dn te oc čn en é Př í es ča sy ,s tre v n Z s ej trá vy ta šš d í v ův ed ěr en y í Jin é dů vo dy

zi ck yn Fy

40

40

0

72

60

58

20

0

Akreditované

% 100 80

60

60

Graf 3

Důvod setrvání ve zdravotnickém zařízení

80

75

75

Graf 2

% 100

23

20

12

20 0

0

ano

Graf 5

ne

nevím

Uvítání pohovoru při odchodu ze zaměstnání

ano

% 100

Graf 6

ne

nevím

Stažení výpovědi

% 100 80

80

60

60

53

40 24

23

47

40

20

40 20

13

0

0

ano

ne

nevím

ano

ne

nevím zdroj: výzkum autorky

ti, pocity nejistoty u stávajících zaměstnanců a  jejich přetížení (zvýšení nespokojenosti, častější výskyt konfliktů, nárůst nemocnosti, řetězení odchodů zaměstnanců), snížení důvěryhodnosti coby potenciálního zaměstnavatele pro eventuální nové kvalitní uchazeče o zaměstnání. (http://www.motiv8.cz/blogy-uzivatelu/fluktuace-zamestnancu. html, 19. 2. 2011)

a proškolením zaměstnanců nových. Zůstává tedy otázkou, jaká míra fluktuace je ideální. V odborné literatuře se uvádí, že ideální je fluktuace v rozsahu 5–7 %. (http://www.motiv8.cz/blogy-uzivatelu/fluktuace-zamestnancu.htm, 19. 2. 2011) Ovšem je jasné, že optimální hodnota se bude lišit podle zaměření, situace odvětví a podle fáze, ve ­které se zdravotnické zařízení nachází.

S negativní stránkou fluktuace úzce souvisejí i finanční náklady spojené s vysokou fluktuací, a to jak s propuštěním stávajícího zaměstnance, tak s přijetím

Pracovní hypotézy

1. Předpokládám, že více než 10 % respondentů o odchodu uvažuje nebo již ze současného zdravotnického za-

řízení odchází. Průzkum nepotvrdil ani nevyvrátil hypotézu. 2. Předpokládám, že větší fluktuace je v akreditovaném či certifikovaném zařízení. Hypotéza se nepotvrdila. 3. Předpokládám, že nejméně u 40 % respondentů (kteří uvažují o odchodu či odcházejí) začala první fáze fluk­ tuace během prvních tří let působení na současném pracovišti. Hypotéza potvrzena. 4. Předpokládám, že nejméně 70 % dotazovaných respondentů by neudalo pravý důvod rozvázání pracovního poměru vrchní/staniční sestře či ná-

29


30

recenzované články VÝZKUMNé sdělení

městkyni pro ošetřovatelskou péči. Hypotéza nepotvrzena. 5. Domnívám se, že minimálně 30 % respondentů by vzalo výpověď zpět, pokud by management nemocnice konstruktivně zareagoval na připomínky. Hypotéza potvrzena.

Metody a techniky průzkumného šetření

K získání podkladů, zda se respondenti rozhodují či se již rozhodli pro změnu pracoviště, jsem zvolila dotazníkovou metodu. Dotazník, na jehož základě jsem prováděla průzkum, byl určen pro sestry pracující u lůžka. Pro účely průzkumu jsem sestavila vlastní dotazník, který je přímo zaměřen na cíle práce. Pro zajištění objektivity otázek byl dotazník anonymní. Dotazníky byly distribuovány ve městech, kde mají sestry možnost výběru práce z více zdravotnických ­zařízení či dostupnou práci v zahraničí. Řádně v yplněno a  vráceno bylo 192 dotazníků z 200. Statistická průkaznost (zamítnutí nebo nezamítnutí zkoumaných hypotéz) byla testována standardními testy. (Budíková, Králová, Maroš, 2010) Distribuce dotazníků byla v období listopad 2010–duben 2011.

Diskuze

Jako hlavní ukazatel jsem zvolila názor respondentů na fluktuaci a na samotný management. Z vybraných nemocnic o výpovědi uvažuje nebo ji už podalo 12,50 % respondentů. Pokud vezmeme v potaz výsledky průzkumu, management má možnost fluktuaci snížit. Důvod, proč respondenti chtějí zdravotnické zařízení opustit, je jednoznačně nedostatečné finanční ocenění. A stejně tak když zjišťujeme, za jakých okolností by v nemocnici setrvali, dojdeme opět k navýšení finančního ocenění. Další důvody jsou znázorněny v grafu č. 1. Proč respondenti v daných zdravotnických zařízeních zůstávají – viz graf č. 2. 18 % respondentů nemá rádo změnu. To bych konstatovala jako povahový rys a management by měl k těmto sestrám přistupovat individuálně, a to především při uplatňování změn v nemocnicích – hlavně preventivně reagovat tak, aby se neprojevil syndrom vyhoření.

17 % respondentů se domnívá, že nemá smysl měnit práci, neboť je to všude stejné. Tento negativní postoj by se měl stát pro management ve zdravotnictví varujícím. Management by měl posílit svoji pozici neautokratickým stylem řízení a vytvořit takový styl řízení, kdy se respondenti budou cítit jako důležitá a nepostradatelná součást týmu. Z průzkumu a statistického výpočtu jednoznačně vyplývá, že získání akreditace nemá vliv na snížení fluktuace – viz graf č. 3. Akreditovaná nemocnice má jako jednu z povinností aktivně sledovat spokojenost zaměstnanců a také adekvátně reagovat na připomínky ze sledování vzešlé. Zůstává tedy otázkou, zda management toto sledování neprovozuje spíše jen jako formální záležitost pro získání akreditace, zda prostě ne­umí (nechce) adekvátně reagovat na připomínky vzešlé z tohoto průzkumu či zda nesprávně informuje zaměstnance o navržených opatřeních. Respondenti nejčastěji opouštějí zdravotnická zařízení či uvažují o odchodu během tří let působení a výše – tuto skutečnost uvedlo 92 % respondentů. Finanční náklady, které zdravotnické zařízení investovalo do respondenta, který pracuje v nemocnici tři roky a více, jsou vyšší než u respondenta, který v nemocnici pracuje kratší dobu. Za hlavní ztrátu ovšem považuji fakt, že nemocnice přichází o zkušenou sestru, která během tří let nabrala dostatečné zkušenosti. Pokud management vezme v potaz celoživotní vzdělávání sester, které jim umožnil, jedná se o velkou ztrátu kvalitní proškolené sestry. Za pozitivní výsledek této práce považuji zjištění, že respondenti by otevřeně zaměstnavateli sdělili skutečný důvod odchodu i v okamžiku, kdy by daný důvod byl nelichotivý – viz graf č. 4. Management by se měl více snažit vytvořit pozitivní a diskrétní atmosféru, aby vymýtil obavy zaměstnanců a mohl skutečně zjistit pravý důvod odchodu respondentů – a tím zmírnit fluktuaci. S pátou hypotézou souvisí, zda management uskutečňuje pohovor se sestrami, které odcházejí. Odpověď „ano“ uvedlo 28 % respondentů. Možnost vyjádřit se k důvodu odchodu má ovšem daleko více respondentů, viz graf č. 5. Pokud jde o respondenty z tohoto prů-

florence 4/14

zkumu, kteří skutečně uvažují o odchodu či odcházejí, při zájmu managementu by stáhlo výpověď 40 % (pokud by management pozitivně reagoval na jejich připomínky), viz graf č. 6. Z průzkumu tedy jednoznačně vyplývá, že pokud by se management více zajímal o důvody odchodu sester ze zdravotnických zařízení, je velmi vysoká pravděpodobnost, že by se fluktuace mohla snížit.

Závěr

V dnešní době, kdy se klienti částečně finančně spolupodílejí na péči, očekávají poskytnutí efektivní a kvalitní ošetřovatelské péče, o kterou se stále aktivněji zajímají. Pokud jim kvalitní péče není poskytnuta, bývají nespokojeni a mnohdy podávají na zdravotnická zařízení stížnosti, které mohou často končit žalobou a nemalým finančním vyrovnáním s postiženými. Z průzkumu jednoznačně vyplývá, že fluktuace sester, kterou má management možnost ovlivnit, existuje. Bohužel, z průzkumu nevzešly výrazné rozdíly v přístupu managementu akreditované nemocnice oproti neakreditované. Standardy, které musí dané zdravotnické zařízení naplnit, aby získalo „kulaté razítko“, se dají považovat pouze za vodítko, nikoliv za uzavřený kruh. Očekává se, že management se bude kontinuálně vzdělávat, a to nejen po odborné stránce, ale především v řízení a vedení zdravotnických zařízení, kde jedním z odvětví je i řízení lidských zdrojů. Nelze tudíž pouze spoléhat na strach sester, že přijdou o práci, ale upevnit jejich roli. Neboť pokud managementu odejde kvalitní proškolená sestra, nastane zdravotnickému zařízení daleko větší ztráta než samotné sestře. Fluktuace může začít a probíhat jako řetězová reakce. Pokud tedy fluktuace bude ve zdravotnickém zařízení velká, je vysoká pravděpodobnost, že zájem o práci v daném zdravotnickém zařízení bude velice malý, a pokud se tak stane, je riziko, že se nebudou o práci ucházet kvalitní sestry či management nebude mít možnost výběru. Dalším nemalým rizikem pro management je fakt, že sestry, které budou pracovat přesčasy kvůli neschopnosti managementu udržet si personál, se mohou častěji dopustit ­c hyby a tím zdravotnické zařízení poškodit.


VÝZKUMNé sdělení recenzované články

Z průzkumu je zřejmé, že nejčastěji odcházejí sestry, které jsou po adaptačním procesu a získaly nutná proškolení, jako je bezpečnost a ochrana zdraví při práci, osvojily si hygienicko-epidemiologická opatření, provoz nemocnice a především odbornou zdatnost. Zdravotnické zařízení tak přichází o zkušenou sestru, do které investovalo svůj čas a finanční prostředky. Osobními pohovory a adekvátní reakcí na ně by se tomu dalo zabránit. Pro management z toho jednoznačně vyplývá, že by neměl podporovat takzvané „kamarádíčkování“, které v důsledku vede k  neochotě výměny pro kolektiv evidentně nevhodného vedoucího, což je kolikrát do očí bijící fakt. Zřejmá fluktuace na konkrétním oddělení pod vedením jednoho člověka by měla být varující a měla by být cíleně řešena. Většinou to ale bývá tak, že se i nadále často mění personál, zatímco daný vedoucí pracovník zastává svoji funkci až do důchodu. Je ovšem jasné, že pokud management nebude mít jasné podklady v ruce, nelze tak velmi jednoduše takto postaveného jedince zbavit funkce. Proto se domnívám, že by bylo vhodné, aby si personální oddělení jednotlivých zdravotnických zařízení zvolilo indikátor kvality v podobě sledování fluktuace zaměstnanců nemocnice s  rozdělením na jednotlivá oddělení, a to například kvartálně. Samozřejmě management musí přihlédnout k charakteristice ­jednotlivých oddělení a jejich náročnosti. Dle výsledků získaných z průzkumu by se sestry rády vyjádřily k důvodům podání výpovědi, dle těchto výsledků se dá rovněž předpokládat, že skutečný důvod uvedou. Sestry mohou odejít například proto, že jim z rodinného důvodu

nevyhovuje směnný provoz – a to třeba i dočasně. Pokud by management pružně zareagoval a dočasně sestru přeřadil do jednosměnného provozu, zachránil by si tak pracovní sílu a ušetřil si finanční náklady spojené s ukončením pracovního poměru a s přijetím nové sestry. Podobná situace může nastat i v okamžiku, kdy si sestra přeje být přeřazena z jednotky intenzivní péče na standardní oddělení, neboť si je vědoma, že jí tato práce již nevyhovuje nebo na ni již nestačí. Staniční či vrchní sestry by se měly na každou sestru dívat jako na důležité aktivum pro oddělení. Jak již bylo zmíněno, fluktuace není pouze stav v okamžiku, kdy zaměstnanec podá výpověď, ale existuje i takzvaná přirozená fluktuace, která je způsobena úmrtím, odchodem do důchodu či odchodem na rodičovskou dovolenou. Řada sester využije těhotenství jako čestný způsob odchodu, neuvedou tak pravý důvod odchodu, který chtějí skrýt. Existuje řada příčin k fluktuaci. Někteří zaměstnavatelé provádějí výstupní pohovory, ale ukazuje se, že tyto pohovory nejsou spolehlivé, protože odcházející zaměstnanci nechtějí riskovat nepřátelské vztahy mezi sebou a svým bývalým zaměstnavatelem, jehož doporučení by mohli v budoucnu potřebovat. Ve výstupním dotazníku sestra raději jako záminku k odchodu napíše „lepší příležitost“ nebo „vyšší plat“. Nechtějí totiž riskovat případné budoucí problémy z nepříjemné obavy, že když při odchodu zkritizují management, později se jim to vrátí, například v podobě „předcházející špatné pověsti“ na budoucím pracovišti. I přes skutečnost, která vychází z tohoto průzkumu, by se mohl management zaměřit na výstupní poho-

Literatura 1. Branham L. 7 skrytých důvodů, proč zaměstnanci odcházejí z firem. 1. vydání. Praha: Grada, 2009. 256 s. ISBN 978-80-247-2903-9 2. Slovník cizích slov [online]. [cit. 2011-02-18]. Dostupné z: http://slovnik-cizich-slov.abz.cz/ 3. Erbanová I. Fluktuace zaměstnanců [online]. Motiv8.cz, 2009. [cit. 2011-02-19]. Dostupné z: http://www.motiv8.cz/blogy-uzivatelu/fluktuace-zamestnancu.html

vor, který ovšem musí splňovat některé náležitosti (školení /nezávislých/ pracovníků provádějících pohovor, provádění pohovoru po odchodu samotném, garantování anonymity a důvěrnosti, provádění pohovorů se všemi zaměstnanci, kteří se rozhodnou odejít, ustálení sady otázek atd.). Management by se měl naučit udržet zaměstnance i v době dnešní ztížené ekonomické situace. A to nejen pohovory a sledováním spokojenosti, ale především motivačními faktory a benefity, které v dnešní době lze získat i ve státních zdravotnických zařízeních tak, aby sestry neodcházely mimo obor zdravotnictví, ale setrvaly. Mezi benefity můžeme zařadit stravenky, služební telefon, hrazené masáže, příspěvky na sportovní či kulturní akce a podobně (pokud možno po dohodě s  odborovou organizací, protože ne každá výhoda z hlediska zaměstnavatele je opravdu výhodou pro zaměstnance). Fluktuace není pouze záležitostí mladších sester, ale začíná se týkat i starších a zkušených sester. Na sestry jsou kladeny čím dál větší nároky, povinnosti, zodpovědnost a postupně se jim navyšují kompetence, a to vše bez adekvátního zvýšení platu. Průzkumy jasně ukazují na nedostatek finančních prostředků v rodinách, které si musejí brát půjčku i na běžné potřeby. Tyto sestry jsou pak nuceny poohlédnout se po ­jiném, lépe placeném zaměstnání. Sestry vykonávají vysoce odbornou práci s  fyzickou i  psychickou zátěží, navíc v infekčním prostředí. Zaslouží si více ocenění ze strany managementu i společnosti, a dokud nebude pozice sestry adekvátně finančně ohodnocena, nedosáhne ani patřičného postavení na společenském žebříčku. 

Více o autorce PhDr. Milena Spurná Doležalová 1994–1998: SZŠ a VOŠ Znojmo; 2002–2006: LF MU Brno – obor ošetřovatelství; 2007–2009: Vysoká škola zdravotní a sociální práce sv. Alžběty v Bratislavě – obor ošetřovatelství; 2010–2011: rigorózní řízení – Vysoká škola zdravotní a so­ciální práce sv. Alžběty v Bratislavě – obor ošetřovatelství; 1998–2000: FN Brno, Hematoonkologická klinika – všeobecná sestra JIP; 2000–2004: MOÚ Brno – všeobecná sestra JIP; 2004–2008: Centrum kardiovaskulární a transplantační chirurgie Brno – všeobecná sestra; 2008–2012: Centrum kardiovaskulární a transplantační chirurgie Brno – manažer kvality; od 2012: mateřská dovolená

31


32

recenzované články přehledová studie

florence 4/14

Využitie meracích a hodnotiacich nástrojov v starostlivosti o pacientov po cievnej mozgovej príhode PhDr. Mária Lehotská, PhD. Katolícka univerzita v Ružomberku, Fakulta zdravotníctva

Súhrn / Príspevok poukazuje na možnosti využitia meracích a hodnotiacich techník v rámci ošetrovateľskej starostlivosti o pacientov po cievnej mozgovej príhode. Jeho cieľom je poskytnúť stručný prehľad najvyužívanejších meracích a hodnotiacich nástrojov v ošetrovateľskej praxi, so zameraním na nástroje s dobre dokumentovanými psychometrickými vlastnosťami. Zdôrazňuje potrebu ich využívania v snahe získať objektívne informácie v ošetrovateľskom assessmente, alebo validné a reliabilné údaje vo výskume. Krátka prehľadová štúdia analyzuje odborné články a štúdie publikované počas obdobia viac ako 20 rokov vo voľne dostupných databázach a databázach MEDLINE, PREMEDLINE, CINAHL, EMBASE, EBSCO, SCOPUS. Pomocou expertného vyhľadávania v portáli pre vedu a výskum SCIENTIA s využitím kľúčových slov „stroke, measurement tools, assessment tools“ a s obmedzením vyhľadávania na plné texty získaných 157 štúdií týkajúcich sa predmetnej problematiky. Podrobnejším štúdiom vyselektovaných cca 50 plných textov úzko špecifických k téme (cca 60 % prehľadových štúdií analyzuje rovnaké hodnotiace nástroje), ktoré sú analyzované vo výsledkovej časti. Výsledkom analýzy je prehľad meracích a hodnotiacich nástrojov, diagnostických a skríningových testov pre akútny a funkčný assessment, posúdenie vývoja ochorenia a dosiahnutých výsledkov u pacienta aj opatrovateľa. Prehľad môže slúžiť ako teoretický rámec pre výskum, alebo ako doplnková metóda ku iným metódam zberu klinických údajov. Kľúčové slová / meracie a hodnotiace nástroje – validita – reliabilita – psychometrické vlastnosti nástroja – cievna mozgová príhoda. The use of measuring and assessment tools in care of patients following stroke Summary / The passage points out to the use of measuring and assessment techniques in the realm of medical care of patients following stroke. Its aim is to offer a short outline covering the most commonly used measuring and assessment tools in medical and nursing practice, focusing on the tools with well-documented psychometric properties. It stresses the need of their use in order to obtain objective information in nursing environment, or valid as well as reliable research data. The short systematic review study analyses various expert articles and other studies that have been published for the past 20 years or more in the free accessible databases or databases MEDLINE, PREMEDLINE, CINAHL, EMBASE, EBSCO, SCOPUS. By means of expert search at the portal for science and research named SCIENTIA using key words: stroke, measurement tools and with limitation of the search to the full text obtained 157 studies of the above issues. More detailed studies selected previously 50 full text closely to the specific topics (60 % of systematic review studies analyze the same evaluation tools) that are analyzed in results. The result of this analysis is an outline of measuring and assessment tools, diagnostic and screening tests for acute and functional assessment, examination of disease development and of acquired results with both the patient as well as the caregiver. This outline can serve as a theoretical scope for subsequent research or as an additional method with other methods of acquiring clinical data. Keywords / measuring and assessment tools – validity – reliability – psychometric properties of the tool – stroke.

Cievna mozgová príhoda je považovaná za jednu z troch najčastejších príčin smrti a najčastejšiu príčinu invalidity pa­cientov vo vyspelých krajinách sveta. Stáva sa tak obrovským zdravotníckym, ale aj ekonomickým a  spoločenským problémom, pričom jeho riešenie si ne-

Recenzovaly PhDr. Lada Cetlová, PhD. Katedra zdravotnických studií, Vysoká škola polytechnická Jihlava Mgr. Soňa Bocková Ústav ošetřovatelství a porodní asistence, Lékařská fakulta, Ostravská univerzita v Ostravě

vyhnutne vyžaduje interdisciplinárnu spoluprácu. V snahe objektivizovať stav adaptácie na toto obdobie je potrebný dôkladný assessment, ktorý musí byť vykonávaný opakovane. Dôkladný assessment sa tak stáva základom pre implementáciu terapeutických ošetrovateľských intervencií (následne aj zhodnotenie ich účinnosti), prevenciu iatropatogénie, pre konkrétne preventívne smerované ošetrovateľské aktivity, v súčasnosti však aj pre financovanie starostlivosti (zavedenie systému NOC – Nursing Outcomes Classification – sa považuje za prínos k transparentnosti financovania ošetrovateľskej starostlivosti na základe škálovania dosiah­nutých

výsledkov). Rovnako výskum si vyžaduje získanie čo najpresnejších a najobjektívnejších údajov (problém validity a reliability). S  rastúcou profesionalitou sestier a snahou o autonómiu ošetrovateľského povolania sa zvyšuje aj zodpovednosť sestier pri vstupnom, priebežnom a záverečnom posudzovaní pre klinické aj výskumné účely. Meracie a hodnotiace nástroje sú potrebné pre vytvorenie informačnej databázy, ktorá je základom pre kvalitnú ošetrovateľskú starostlivosť. Tieto údaje zároveň odrážajú úroveň poskytovanej ošetrovateľskej starostlivosti. Úplná dokumentácia merateľných údajov demonštruje profesionálne kompetencie.


přehledová studie recenzované články

Nástroj sa môže stať priamo súčasťou procesuálnych štandardov, ošetrovateľských formulárov a protokolov (Bóriková, Žiaková, Gurková, 2009). Posudzovanie je tzv. kontinuálnym subprocesom, je teda súčasťou každej fázy ošetrovateľského procesu a predstavuje základ pre jeho ďalšie fázy. Využívanie validných reliabilných štandardizovaných meracích a hodnotiacich nástrojov minimalizuje riziko omylov aj v diagnostickej fáze. Brott et al. (1989) odporúčajú na posúdenie stupňa závažnosti cievnej mozgovej príhody, ako aj na spätné posúdenie efektívnosti terapie (napr. trombolytickej) škálu NIHSS (National Institutes of Health Stroke Scale). Nástroj bol vyvinutý Národným inštitútom zdravia (The National Institutes of Health). Ide o systém skórovania vedomia, schopnosti porozumieť, pohybov očí, zorného poľa a jeho porúch, ovládania tvárových svalov, motorických funkcií, koordinácie pohybov, senzorických funkcií, komunikácie a porozumenia, reči, extinkcie a pozornosti (neglect syndrom). Každá zo sledovaných položiek a  subpoložiek je hodnotená bodovým skóre 0 – 2 – 4. Stupeň závažnosti cievnej mozgovej príhody je daný celkovým skóre, pričom 1–4 = slabá CMP, 5–15 = stredne ťažká CMP, 15–20 = stredne ťažká / ťažká CMP, 21–42 = veľmi ťažká CMP (Brott et al., 1989; The Internet Stroke Center, 2012; National Institute of Neurological Disorders and Stroke, 2012). Výsledky mnohých výskumov (Goldstein et al., 1989; Lyden et al., 1994, 1999; Shafqat et al., 1999; Brott et al., 1989) dokazujú, že škála je považovaná za vysoko valídnu a excelentná je aj jej reliabilita. Avšak ako uvádzajú Bóriková, Žiaková, Gurková (2009), okrem validity a reliability pri výbere potenciálneho hodno­ tiaceho nástroja je potrebné brať do úvahy jeho kultúrnu senzitivitu (adaptáciu na kultúrne podmienky v procese národnej validizácie), interdisciplinárny charakter, náročnosť administrácie a skutočnosť, či sa jedná o štandardizovaný nástroj (pravidelne revidovaný klinickými expertmi – evidence based practice). NIHSS predstavuje hodnotiaci nástroj, ktorí prešiel procesom validizácie na špecifických skupinách obyvateľstva, akými sú minority, starší a invalidní občania

(škála obsahuje pokyny, ako zohľadňovať predošlé deficity pacienta), ale aj procesom národnej validizácie v mnohých krajinách (za modifikácie možno považovať napr. European Stroke Scale, Scandinavian Stroke Scale). Ich použitie nie je náročné, vyžaduje krátky zácvik pozorovateľa, avšak istým limitujúcim faktorom môže byť problém terminologickej čistoty (z uvedeného dôvodu sú v príspevku uvádzané niektoré pôvodné názvy meracích nástrojov). Vy­užívanie meracích a hodnotiacich nástrojov v SR neustále zaostáva za potrebami klinickej ošetrovateľskej praxe, ich reálne uplatňovanie vo výskume je tiež limitované. V ošetrovateľskej praxi sa u pacientov s cievnou mozgovou príhodou najčastejšie stretávame s hodnotením úrovne vedomia prostredníctvom GCS (Glasgow Coma Scale). Glasgowská škála predstavuje medzinárodne uznávaný bodový systém hodnotenia reakcie pacienta na verbálny alebo algický podnet, pričom hodnotí, nezávisle od seba, tri klinické prejavy E (Eye – otvorenie očí), V (Verbal account – slovná odpoveď), M (movement – pohyby končatín). Pomerne často sa stretávame aj s vy­ užívaním funkčných posudzovacích škál a škál výsledkov s prijateľnou úrovňou validity a reliability. Ide predovšetkým o Barthelovej test základných denných činností (ADL – Activity Daily Living), Test inštrumentálnych denných činností (IADL – Instrumental Activity Daily Living), Test vývoja sebestačnosti (TVS), Katzov index nezávislosti v aktivitách denného života či Klasifikáciu funkčnej úrovne sebestačnosti podľa Gordonovej. V SR neexistujú presné údaje o počte pacientov po CMP, u ktorých sa vyskytli dekubity. Praktické skúsenosti však poukazujú na fakt, že percento takýchto pacientov je veľmi vysoké. Kľúčovým aspektom prevencie dekubitov je včasná detekcia rizikových pacientov a včas zvolené preventívne ošetrovateľské intervencie, čo umožňuje využívanie hodno­ tiacich nástrojov, ktoré sa vyznačujú vysokou senzitivitou a špecificitou. Na predikciu rizika vzniku dekubitov sa v ošetrovateľstve najčastejšie používajú škály a stupnice podľa Bradenovej, Nortonovej, Waterlowa, Knolla, Shannona a Tradena. „Kumulatívna analýza v ýsledkov štúdií, ktoré použili ako výskumný nástroj

menované stupnice, ukázala, že Bradenová dosahuje optimálnu validitu s dobrou predikciou rizika, kým Nortonová má primerané skóre pre predikciu rizika a obidve sa všeobecne uznávajú ako nástroje s naj­ lepšou validitou, použiteľné vo výskumnej, ale i ošetrovateľskej praxi.“ (Bóriková, ­Žiaková, Gurková, 2009, s. 221) Častým následkom cievnej mozgovej príhody bývajú aj kognitívne a psycho-­ -emočné deficity v zmysle porúch pamäti, myslenia, koncentrácie či porúch nálad. Riziko sa zvyšuje so stúpajúcim vekom pacienta. Medzi štandardizované nástroje vhodné pre ošetrovateľské posudzovanie kognitívnych funkcií v klinickej praxi patria predovšetkým MMSE (Mini-Mental State Examination; Folstein, 1975), SPMSQ (Short Portable Mental Status Questionnaire; Pfeiffer et al., 1975), MSQ (Mental Status Questionnaire; Kahn, Miller, 1978), MSQ u nás modifikovaný Kondášom (1992), DRS (Dementia Rating Scale), MSE (Mental Status Examina­ tion), The Mini Cog (Borson, 2000), GDS (Global Deterioration Scale; Reisberg et al., 1982), MDRS (Mattis Dementia Rating Scale) a CDT (Clock Drawing Test). Ďalšími diagnostickými a skríningovými testami umožňujúcimi posúdenie kognitívnych funkcií sú napr. Blassed-Demetia Scale, Blassed-Dementia Information-Memory-Concentration Test, respektíve Short Orientation-Memory-Concentration Test (skrátená verzia Blassed škály; The Internet Stroke Center, 2012). Výber vhodného nástroja podmieňuje jeho validita, reliabilita, ale aj limity zo strany pacienta, ako aj potreby praxe (Vöröšová, Peťková, 2006; Borson, 2000; Baker, 1989). Cievna mozgová príhoda sa považuje za najčastejšiu príčinu depresie v neurológii. Depresia po cievnej mozgovej príhode (PSD – Post stroke depression) postihuje 30–50 % pacientov. Rozvíja sa 3–6 mesiacov po prekonaní cievnej mozgovej príhody, častejšie u osôb nad 65 rokov s léziou v ľavej mozgovej hemisfére. Za významné pre stanovenie diagnózy depresie (ale aj pre hodnotenie jej priebehu) sa pokladajú objektívne posudzovacie škály, akými sú Hamilton Psychiatric Rating Scale for Depression, Montgomery and Asberg Depression Rating Scale a Yesavageho škála. Medzi sebaposudzovacie

33


34

recenzované články přehledová studie

škály s dobrou predikciou patria Beck Depression Inventory, Wechsler Depression Scale, Selfrating Depression Scale a Carrol Rating Scale (Vörösová, Peťková, 2006). Ako skríningový nástroj, ale aj na monitorovanie depresie v čase sa u starších ľudí v klinickej praxi využíva predovšetkým GDS (Geriatric Depresssion Scale; Sheikh, Yesavage, 1986). GDS predstavuje hodnotiaci nástroj, ktorého validita a reliabilita je podporená výsledkami výskumu, ako aj klinickej praxe (92 % senzitivita a 89 % špecificita; Kurlowicz, Greenberg, 2007). Posúdenie symptómov delíria (zmätenosti) umožňuje Delirium Rating Scale (DRS), Confusion Assessment Method (CAM), Delirium Symptoms Interview (DSI), Clinical Assessment of Confusion (CAC) a Škála zmätenosti – NEECHAM (skratka vytvorená z mien autoriek Neelon, Champaigne). Osobitne pre pacientov v intenzívnej starostlivosti, ktorí nie sú schopní verbálnej komunikácie napr. pre UPV, bola vyvinutá metóda CAM-ICU (The Confusion Assessment Method for the ICU). Senzitivita (93–100 %) aj špecificita (89–100 %) ­CAM-ICU je vysoká (Vöröšová, Peťková, 2006; Vöröšová, 2007; Tate, Happ, 2008). Z odbornej literatúry je známy fakt, že s vyšším vekom a zhoršujúcim sa zdravotným stavom človeka rastie aj význam spirituality, významne sa rozširuje aj škála religióznych praktík. Spiritualita býva chápaná v dvoch dimenziách: 1. vertikálna dimenzia predstavuje vzťah s transcendentnom – Bohom alebo inou najvyššou mocou, 2. horizontálna dimenzia predstavuje vzťah jedinca k sebe samému, k iným a k prostrediu. Medzi týmito dvoma dimenziami je nepretržitý, prelínajúci sa vzťah. Spiritualita a náboženstvo sú vo svojej podstate dve odlišné entity, ktoré sa môžu, ale nemusia prelínať. V spiritualite ide o hľadanie niečoho, čo nás presahuje, čo je mimo našu moc. Nemusí sa vždy jednať o hľadanie Boha, ale napr. o otázky pravdy alebo zmyslu života. Náboženstvo predstavuje vieru vzťahujúcu sa ku konkrétnej náboženskej tradícii, často súvisí s cirkvou alebo nejakou denominánciou (Ivanová, 2005).

Posudzovanie stavu duchovných potrieb umožňuje Stollova koncepcia duchovnej anamnézy. Podľa tejto koncepcie je potrebné sa zamerať na pacientovu koncepciu Boha, zdroje nádeje a sily, významné praktiky a rituály a  na vzťah medzi zdravotným stavom a individuálnym duchovným presvedčením. Pre potreby získania komplexnej spirituálnej anamnézy vytvorili Ambuel a Weissman (1999) akronym SPIRIT (S – Spiritual belief system, P – Personal spirituality, I – Integration with a spiritual komunity, R – Ritualized practice and restrictions, I – Implications for medical care, T – Terminal event planning). Využitie tohto akronymu má vo vzťahu k  posudzovaným oblastiam (vierovyznanie, osobná spiritualita, integrácia so spiritualitou komunity, rituály, praktiky a reštrikcie, dopady na zdravotnícku starostlivosť, plánovanie „posledných“ vecí) svoje opodstatnenie predovšetkým u pacientov so zlou prognózou a v paliatívnej starostlivosti. Christina Pulchalski vyvinula pre spirituálny assessment akronym FICA (Faith – vierovyznanie, Importance and Influence – dôležitosť a vplyv, Community – religiozita a spiritualita komunity, Address or Application – aplikácia na situáciu pacienta). Akronym je dobre zapamätateľný, na získanie údajov nepotrebujeme veľa času a údaje nám poskytnú náhľad na preferencie pacienta a jeho rodiny (Hallenbeck, 2003). Je však nevyhnutné zdôrazniť, že ľudia majú právo svoje duchovné potreby a stanoviská neodkrývať. Spirituálny assessment sa odporúča vykonávať ako poslednú časť ošetrovateľského posudzovania, pretože vyžaduje vytvorenie dôvery medzi ošetrujúcim a pacientom. Niektoré pracoviská, predovšetkým v zahraničí, si vytvárajú guidelines (Spiritual Assessment Guidelines), dokumentáciu a štandardizované postupy pre odber spirituálnej anamnézy. U nás sa najčastejšie stretávame (predovšetkým vo výskume) s využívaním Pražského dotazníka spirituality. Aj napriek intenzívnej liečbe, ošetrovateľskej a rehabilitačnej starostlivosti môžu reziduálne symptómy cievnej mozgovej príhody výrazným spôsobom limitovať kvalitu života v  jej rôznych dimenziách.

florence 4/14

Nástroje, ktorými môžeme merať kvalitu života, môžeme vo všeobecnosti rozdeliť na generické nástroje, nástroje zamerané na hodnotenie vplyvu určitého problému alebo ochorenia na kvalitu života, respektíve nástroje orientované na zisťovanie kvality života špecifickej časti populácie. Škály, ktoré umožňujú jej monitorovanie, môžu byť sebahodnotiace, kombinované alebo konštruované pre hodnotenie kvality života druhou osobou. V internetovej databáze metodík merania kvality života The Quality of Life Instruments Database sa nachádza viac ako 300 štandardizovaných nástrojov pre hodnotenie kvality života. Svetová zdravotnícka organizácia iniciovala v roku 1991 projekt, ktorého cieľom bolo vyvinúť univerzálny nástroj (WHOQOL), ktorý by umožňoval monitorovať kvalitu života v kontexte kultúr, jednotlivých spoločenských a hodnotových systémov. Metóda bola testovaná v niekoľkých centrách po celom svete a následne bola vyvinutá aj jej kratšia verzia (WHOQOL-BREF), ktorej použitie je výhodnejšie predovšetkým vo výskumných štúdiách a klinickom testovaní. Na stránke WHO je škála dostupná vo viacerých svetových jazykoch, nájdeme tam dokonca aj jej českú verziu (WHO, 2012). Špecifickou meracou technikou, ktorá umožňuje hodnotiť kvalitu života pacientov po cievnej mozgovej príhode, je SS-QOL (Stroke Specific Quality of Life Scale). Ide o  bodový systém hodnotenia 12 oblastí (energia, rodinné role, komunikácia, mobilita, nálada, osobnosť, sebaopatera, sociálne role, myslenie, funkčnosť horných končatín, zrak, práca/výkonnosť) podľa priloženého kľúča. Všetkých 12 domén vykazuje excelentnú internú reliabilitu (Cronbachova α v každej doméne ≥ 0,73), ďalšie psychometrické vlastnosti dotazníka sú prinajmenšom uspokojivé. Aj keď SS-QOL môže byť považovaná za základný nástroj (v súčasnosti aj najspoľahlivejší) pre hodnotenie kvality života pacientov po cievnej mozgovej príhode, sú potrebné ešte ďalšie merania v špecifických populáciách, poprípade nástroj podrobiť národnej validizácii (Williams et al., 1999; Hsueh et al., 2011). Takáč a kol. (2007) uvádzajú, že viac ako 25 % pacientov po CMP zostáva trvalo invalidných a odkázaných na po-


přehledová studie recenzované články

moc okolia, v  domácej starostlivosti, zväčša príbuzných pacienta. V našich pod­m ienkach absentuje systematický prístup k posúdeniu záťaže opatrovateľa a identifikácii oblastí kvality života, ktoré sú najviac ovplyvnené starostlivosťou o invalidného príbuzného. Sledovať záťaž opatrovateľa je potrebné o to viac, že dostupnosť domácej odbornej starostlivosti je značne obmedzená, respektíve z rôznych dôvodov nie je schopná pokryť nároky na komplexnú starostlivosť (napr. financovanie a materiálno-technické vybavenie ADOS, celodenná starostlivosť a pod.). Rodinný príslušník tak môže byť vystavený dlhodobej záťaži, ktorá môže

Literatura 1. Ambuel B, Weissman DE. Discussing spiritual issues and maintaining hope. In: Weissman DE, Ambuel B (eds.). Improving end-of-life care: A resource guide for physician education. 2nd Edition. Milwaukee, WI: Medical College of Wisconsin, 1999 2. Baker FM. Screening Test for Cognitive Impairment. 1989. [online]. [cit. 2012-07-07]. Dostupné na: http://ps.psychiatryonline.org/ cgi/pdf_extract/40/4/339 3. Borson S et al. The Mini-Cog: A cognitive vital signs measure for dementia screening in multi-lingual elderly. International Journal of Geriatric Psychiatry. 2000;15(211):1021–1027. ISSN 0885-6230 4. Bóriková I, Žiaková K, Gurková E. Meranie a merací nástroj. In: Žiaková K et al. (eds.). Ošetrovateľstvo a vedecký výskum. Martin: Osveta. 2009. s. 210–224. ISBN 80-8063-304-2 5. Brott T et al. RCMAR Measurement Tools. Natio­ nal Institutes of Health Stroke Survey (NIHSS). 2006. [online]. [cit. 2012-07-23]. Dostupné na: http:// www.musc.edu/dfm/RCMAR/RCMARTools.html 6. Folstein MF, Folstein SE, McHugh PR. MiniMental State: a Practical Method for Grading the Cognitive State of Patients for the Clinician. Journal of Psychiatric Research. 1975;12(3):189–198. ISSN 0022-3956 7. Goldstein LC. Interrater reliability of the NIH Stroke Scale. Archives of Neurology. 1989;46(6):660–662. ISSN 0375-8540 8. Hallenbeck MD. Palliative Care Perspectives: Psychosocial and Spiritual Aspects of Care: FICA – A Spiritual Assessment Tool. 2003. [online]. [cit. 2012-07-07]. Dostupné na: http://www. mywhatever.com/cifwriter/librarz/70/4966.htm 9. Hsueh I et al. Construct Validity of Stroke-Specific Quality of Life Questionnairre Ischemic Stroke Patients. Archives Physical Medicine and Rehabilitation. 2011;92(7):1113–1118. ISSN 0003-9993 10. Ivanová K, Špirudová L, Kutnohorská J. Multikulturní ošetřovatelství I. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2005. 248 s. ISBN 80-247-1212-1 11. Kurlowicz L, Greenberg SA. The Geriatric Depression Scale (GDS). In: Boltz M (ed.). Best Practice in Nursing Care to Older Adults. New York: The Hartford Institute for Geriatric Nursing, 2007.

vyústiť do syndrómu vyhorenia s typickými psycho-fyzickými prejavmi, ale nad­merná záťaž môže vplývať aj na so­ ciálne vzťahy a fungovanie rodiny. Sullivan (2002) odporúča záťaž opatrovateľa hodnotiť prostredníctvom Caregiver Strain Index (CSI). Ide o 13-položkový skríningový nástroj umožňujúci behaviorálny assessment, hodnotenie percepcie opatrovateľa, rodinnej, pracovnej a emocionálnej adjustácie, sociálnej podpory, kľúčových vzťahov a aktivít, ako aj iných dôležitých skutočností. Interná reliabilita je veľmi vysoká (α = 0,86). Využívanie merac��ch a hodnotiacich techník má vo všeobecnosti svoje prednosti, ale aj limitácie, ktoré je potrebné

pri výbere nástroja zohľadniť. Ako uvádzajú autorky Bóriková, Žiaková, Gurková (2009), hodnotiace nástroje je potrebné používať ako doplnkovú metódu k iným metódam zberu klinických údajov. Určite nemôžeme spomínaný prehľad meracích a hodnotiacich techník u pa­ cientov po cievnej mozgovej príhode považovať za konečný, ale vzhľadom na limitovaný rozsah príspevku sú spomenuté techniky len tie najčastejšie využívané, respektíve tie, ktoré možno považovať za štandardizované s dobrou validitou a reliabilitou. Len internetový portál The Internet Stroke Center uvádza ďalších viac ako 30 hodnotiacich škál pre pacientov po cievnej mozgovej príhode.

[online]. [cit. 2010-02-02]. Dostupné na: http://consultgerirn.org/uploads/File/trythis/issue04.pdf 12. Lyden P et al. Improved reliability of the NIH Stroke Scale using video training. Stroke. 1994;25(11):2220–2226. ISSN 1524-4628 13. Lyden P et al. Underlying structure of the National Institutes of Health Stroke Scale: Results of a factor analysis. Stroke. 1999;30(11):2347– 2354. ISSN 1524-4628 14. National Institute of neurological disorders and stroke. NIH Stroke Scale. 2012. [online]. [cit. 2012-07-30]. Dostupné na: http://www.ninds. nih.gov/doctors/NIH_Stroke_Scale_Booklet.pdf 15. Pfeiffer E. A short portable mental status questionnaire for the assessment of organic brain deficit in elderly patients. Journal of American Geriatrics Society. 1975;23(10):433–441. ISSN 0002-8614 16. Shafqat SJC et al. Role for telemedicine in acute stroke. Feasibility and reliability of remote administration of the NIH Stroke Scale. Stroke. 1999;30:2141–2145. ISSN 1524-4628 17. Sheikh JI, Yesavage JA. Geriatric Depression Scale (GDS). Recent evidence and development of a shorter version. In: Brink TL (ed.). Clinical Gerontology: A Guide to Assessment and Inventory. NY: The Haworth Press, 1986. s. 166–173. According to: Kurlowicz L, Greenberg SA. The Geriatric Depression Scale (GDS). In: Boltz M (ed.). Best Practice in Nursing Care to Older Adults. New York: The Hartford Institute for Geriatric Nursing, 2007. [online]. [cit. 2010-02-02]. Dostupné na: http://consultgerirn.org/uploads/ File/trythis/issue04.pdf 18. Sullivan T et al. Caregiver Strain (CSI). In: Molony S (ed.). Best Practice in Nursing Care to Older Adults. New York : The Hartford Institute for Geriatric Nursing, 2002 Feb, no. 14. [online]. [cit. 2012-07-07]. Dostupné na: http://consultgerirn.org/ uploads/File/Caregiver%20Strain%20Index.pdf 19. Takáč P. Stratégia rozhodovania praktického lekára v rehabilitácii pacientov po cievnej mozgovej príhode. Via practica. 2007;4(1):33–37. ISSN 1336-4790 20. Tate JA, Happ MB. The Confusion Assessment Method for the ICU (CAM-ICU). In: Boltz M (ed.). Best Practice in Nursing Care to Older Adults. New York: The Hartford Institute for Geriatric Nursing, 2007. [online]. [cit. 2012-07-30].

Dostupné na: http://consultgerirn.org/uploads/ File/trythis/issue13_cam.pdf 21. The Internet Stroke Center. Stroke Specific Quality of Life Scale. 2012. [online]. [cit. 2012-0730]. Dostupné na: http://www.strokecenter.org/ wp-content/uploads/2011/07/Stroke-SpecificQuality-of-Life-Scale.pdf 22. Vörösová G. Klasifikačné systémy a štandardizácia terminológie v ošetrovateľstve. 1. vyd. Martin: Osveta, 2007. 113 s. ISBN 978-80-8063-242-7 23. Vörösová G, Peťková J. Ošetrovanie seniorov pri delíriu, demencii a depresii. In: Poledníková Ľ et al. Geriatrické a gerontologické ošetrovateľstvo. 1. vyd. Martin: Osveta, 2006. s. 151–172. ISBN 80-8063-208-1 24. Williams LS et al. Development of stroke-specific quality of life scale. Stroke. 1999;30(7):1362–1369. ISSN 1524-4628 25. World Health Organization. WHO Quality of Life-Bref (WHOQOL-BREF). 2012. [online]. [cit. 2012-07-30]. Dostupné na: http://www.who.int/ substance_abuse/research_tools/whoqolbref/en/

Více o autorce PhDr. Mária Lehotská, PhD. 1997: ukonč. SZŠ Dolný Kubín – obor vše­ obecná sestra; 2004: ukonč. Mgr. štúdium – Ošetrovateľstvo, Jesseniova lekárska fakulta v Martine, Univerzita Komenského v Bratislave; 2004: získaná pedagogická spôsobilosť, Univerzita Komenského v Bratislave, Filozofická fakulta; 2005: rigorózna skúška v odbore Ošetrovateľstvo, Katolícka univerzita v Ružomberku; 2010: ukonč. doktorandské štúdium, Vysoká škola sv. Alžbety v Bratislave; 2011: ukonč. specializačné štúdium Ošetrovateľská starostlivosť v odboroch vnú­ torného lekárstva, Slovenská zdravotnícka univerzita, Bratislava, Fakulta zdravotníctva, Banská Bystrica; 1997–1999: Domov – pen­ zión pre dôchodcov a Domov dôchodcov, Dolný Kubín, zdravotná sestra; 2004: SZŠ Dolný Kubín, učiteľ odborných predmetov; 2004-2013: Katolícka univerzita v Ružomberku, Fakulta zdravotníctva, odborný asistent, tajomník katedry; od 2013: prodekan pre výchovu, vzdelávanie a mobility

35


praxe Bezpečí pacientů na psychiatrii

florence 4/14

Bezpečí pacientů na psychiatrii Michal Jandl Oddělení psychiatrické, FN Ostrava

Prvořadým, ale mnohdy opomíjeným článkem léčby je zajištění bezpečí pacientů v rámci hospitalizace. Dnešní psychiatrická oddělení jsou architektonicky zastarale řešena a rizikových míst je na oddělení bezpočet. Krátké zamyšlení nad definováním rizik a následné zlepšení prostředí může pomoci pacientům i personálu zvýšit bezpečnost na těchto pracovištích a zkvalitnit poskytovanou péči.

Rizika prostředí

Okna Dostatek světla a otevřenost prostoru je žádoucí. Okno otevře prostor a tím celkově zpříjemní hospitalizaci. Je však zapotřebí si uvědomit, že zde hrozí určitá rizika. Je možné, aby pacient oknem utekl? Co mohu zkontrolovat? Otvor ventilace musí být jen tak velký, aby se jím pacient nemohl protáhnout. Uzamykání oken by mělo být konstruováno tak, aby se okno

Zajištění bezpečí pacientů během hospitalizace by mělo být prvořadým úkolem zdravotníků foto: Profimedia

36

nedalo svévolně otevřít, popřípadě demontovat okenní kliky. Je třeba zkontrolovat konstrukci oken, aby nebyla možnost okno i při zamknuté ventilaci odjistit a vysadit. Okenní sklo je rizikem k výrobě střepů, kterými si může pacient sám ublížit nebo je použít jako zbraň vůči okolí. Jistým řešením jsou okenní fólie, které jsou nejlépe instalovány již od výroby ve vnitřní straně skleněné výplně. Sníží se tím i riziko, že by pacient fólii z okna strhnul a okno rozbil. V případě, že se rozbije sklo s nainstalovanou fólií, nevzniknou rizikové střepy a skleněná výplň se nevysype do prostoru. Velké plochy je lépe řešit např. plastovou výplní. U žaluzií hrozí riziko strangulací, popřípadě jejich zničení. Nejlepším řešením je instalace venkovních žaluzií s ovládáním mimo pokoj pacienta, ev. automatické ovládání dle denního svitu. V případě vnitřních žaluzií je vhodné umístit ovládací šňůry mimo dosah pacienta. Toto opatření však není zcela účinné. Osvětlení – signalizace Osvětlení by mělo být řešeno tak, aby se za ně nedalo nic zaháknout či zavěsit. Nejlepším řešením je instalace světel ve stropních panelech. Noční osvětlení by mělo být vsazeno u země ve zdi a chráněno nerozbitným plexisklem. Signalizace by měla být pacientům dostupná z lůžka instalací ve zdi, popřípadě dálkovým ovládáním bez přívodního kabelu. U přívodního kabelu by mohlo hrozit riziko strangulací či napadení spolupacientů nebo personálu. Sociální zařízení Koupelna a WC by měly být příjemné jak barevně, tak celkovým řešením. Hrozí v nich však rizika sebepoškození či sebevražedných pokusů pacientů. Personál by proto měl mít přehled o tom, kdo a jak dlouho je na sociálním zařízení přítomen. Z etických důvodů nelze v těchto prostorách využít kamerových systémů.


Bezpečí pacientů na psychiatrii praxe

1 2

3

4

Obr. 1 / Správné rozvržení nábytku Obr. 2 / Možnost odjištění okna pacientem Obr. 3 / Správné zajištění oken Obr. 4 / Nechráněné ventily, nebezpečí!

fota: Michal Jandl

V případě náhlé příhody (pádu, nevolnosti apod.) musí mít pacient možnost přivolat pomoc. Signalizace by měla být dostupná, instalovaná ve zdi bez přívodních kabelů. Dále je vhodné využít např. senzorů pohybu s indikací, že na sociálním zařízení někdo je. Personál by měl kontrolovat, zda nejsou odkryty vývody ventilů vody, topení atd. Vše by mělo být bezpečně zakrytováno, bez možnosti vytvořit o tyto předměty závěs s rizikem oběšení. Z bezpečnostních důvodů by neměly být ve sprchách sprchové hadice, ale pouze vestavné sprchovací hlavice. Sklo zrcadla by mělo být nerozbitné. Madla ve sprchách by měla být plastová, určená pouze k dopomoci, a vždy by u nich měla být dostupná informace, jakou váhu je toto madlo schopno udržet. Uspořádání nábytku a bezpečnost Při rozvržení nábytku je vždy prvořadá praktičnost s využitím prostoru. Velmi častou chybou je vytváření nejrůznějších zákoutí v malých prostorech. Člověk se v nich cítí chráněn a má své soukromí. Měl by se však zamyslet i nad tím, jaká rizika mu hrozí. Pokud dojde k napadení nebo na něj v takto malém prostoru někdo zaútočí, existuje možnost úniku a přivolání

pomoci? Pozice při práci by měla být vždy co nejblíže ke dveřím, bez překážek v podobě stolů atd. V takovém případě je snadnější dostat se z krizové situace a přivolat si případnou pomoc. Když definujeme rizika prostředí a pokusíme se je eliminovat, můžeme přispět k bezpečnosti pacientů i personálu. Zkuste si projít svá oddělení a zjistit, kde a jaká rizika by mohla hrozit. Pouhou maličkostí či drobností můžeme nakonec předejít mnohem horším důsledkům. 

Více o autorovi Michal Jandl 1994–1998: SZŠ Nový Jičín – všeobecná sestra; 2008–2011: PSS Psychiatrická sestra; 2010: BIBS EU – Strategické řízení nemocnic; 2012: Education Brno – Ekonomika zdravotnictví, management zdravotnických zařízení; od 2013: mentor klinické praxe ošetřovatelství a porodní asistence; od 2000: FN Ostrava, Oddělení psychiatrické – specialista psychiatrická sestra

37


38

florence 4/14

Zprávy našich partnerů / Z konferencí

INSPO 2014 letos přilákalo stovky návštěvníků Až do posledního místa se v sobotu 15. března zaplnil sál v Kongresovém centru v Praze, kde se konal letošní ročník konference INSPO 2014. Jejím tématem byly i letos technologie pro osoby se specifickými potřebami.

N

Ing. Petr Peroutka a Mgr. Petr Uličný představili na konferenci své Inteligentní kompenzační pomůcky

foto: Monika Jindrová, ORBI PONTES, o. s.

a konferenci se během dne představila celá řada technologických novinek, určených pro lidi s tělesným, zrakovým, sluchovým či kombinovaným znevýhodněním, ale i pro dyslektiky či osoby po mozkové mrtvici. Celá konference byla tlumočena do znakového jazyka a simultánně přepisována. Po úvodních slovech organizátorů představili jako první své Inteligentní kompenzační pomůcky Ing. Petr Peroutka a Mgr. Petr Uličný. Posluchače zaujali svou „ústní myší“ MOUTHMOUSE, která pohyby hlavou, dechem či skusem zubů umožňuje postiženým nejen ovládat počítač, ale i vybavení domácnosti. Klient si díky ní dokáže pouhým pohybem hlavy například rozsvítit či zhasnout světlo, zazvonit na rodinné příslušníky či ošetřovatele, ovládat televizi, hi-fi věž, telefon

a mnoho dalšího. MOUTHMOUSE vyrábí společnost Inteligentní kompenzační pomůcky v několika variantách, přičemž každá má různé funkce. „Naším cílem je, aby se pomůcka přizpůsobila klientovi a nikoli klient pomůcce,“ upozornil Mgr. Uličný. Zároveň dodal, že firma Inteligentní kompenzační pomůcky navrhuje pomůcky pro své klienty individuálně, vždy až po osobním kontaktu s klientem a zjištění jeho potřeb. Mgr. Tomáš Zdechovský z firmy Commservis seznámil přítomné s možnostmi využití neurotechnologií v pomoci lidem s poruchou soustředění a pobavil je vtipným úvodem, kdy si za účelem udržení pozornosti diváků nasadil na hlavu čelenku s biosenzory a s králičíma ušima. „Neurotechnologie pracují na principu EEG,“ vysvětlil na úvod. Metoda mentálního koučingu, s níž jeho firma také pracuje, se podle jeho slov skládá z několika kroků. Po úvodním testování a rozhovoru následuje pravidelný trénink, který trvá dva měsíce až rok. Na závěr přichází supervize a závěrečné testování, které ověří, jakých pokroků klient tréninkem dosáhl. Touto metodou se dá podle Mgr. T. Zdechovského pomoci s poruchami soustředění například lidem v důchodovém věku, sportovcům, manažerům či lidem po autonehodách. Dalším zajímavým projektem, který se na sobotní konferenci představil, byl projekt Disway. Jedná se o novou sociální síť, která poskytne zdravotně znevýhodněným lidem prostor pro sdílení informací nejen o turisticky zajímavých místech, ale především o jejich dostupnosti a bezbariérovosti. „Nejlepší informace o přístupnosti získá vozíčkář od vozíčkáře,“ vysvětlil zakladatel projektu a vývojář firmy Good Sailors Jiří Maule. Projekt, který má už nyní stovky uživatelů, jako první finančně podpořila Nadace Vodafone. Na stránkách www.disway.org si mohou zájemci o cestování zadat do mapy místo, kam chtějí cestovat, i službu, kterou hledají, a stránka jim nabídne přehled s podrobnými informacemi, které jsou ověřené, protože je zadali buď administrátoři, nebo samotní cestovatelé. Současně s tím mohou poslat dotaz ohledně vybraných míst právě těm cestovatelům, kteří tam už byli. „Disway je otevřená sociální síť, která je schopná


ZPRÁVY NAŠICH PARTNERŮ / Z KONFERENCÍ

foto: Monika Jindrová, ORBI PONTES, o. s.

Na konferenci INSPO 2014 se letos představilo celkem 23 vystavovatelů

23 vystavovatelů v předsálí. Součástí konference bylo i vyhlášení i výsledků 10. ročníku literární soutěže Internet a můj handicap. Letos se do ní přihlásil rekordní počet příspěvků – 68. Absolutním vítězem se nakonec stal Jan Gregorek se svou povídkou s názvem Láska, která propůjčuje zrak. Jako hlavní cenu získal deset tisíc korun od partnera soutěže Era Poštovní spořitelny.  Magda Hettnerová, redakce Florence

inzerce

VII. KONFERENCE SESTRA V PRAXI 19. Ëervna 2014, Regionální centrum Olomouc Pořadatel: společnost Solen ve spolupráci s OS ČLK

Hlavní témata programu

» GERIATRIE » PSYCHIATRIE » DIABETOLOGIE » NOVINKY V MEDICÍNĚ PRO SESTRY » WORKSHOP: PROFESNÍ SEBEOCHRANA ZDRAVOTNÍKŮ Jak zvládnout agresivního pacienta a neublížit sobě ani jemu

Další informace na www.solen.cz

komunikovat i s ostatními sociálními sítěmi, takže informace z Disway mohou lidé sdílet i například na facebooku a dalších sítích,“ popsal Maule. Další zajímavou technologickou „vychytávku“, která pomůže především nevidomým, představil Tomáš Staník, zakladatel společnosti Remote Assistant. Jedná se o aplikaci pro mobilní telefony, s jejíž pomocí může nevidomý na dálku využívat zraku svých přátel či rodiny. Princip je jednoduchý. Nevidomý si do svého smartphonu nainstaluje aplikaci, v níž má kontakty na přátele či blízké ochotné mu pomoci. Ve chvíli, kdy například nebude vědět, kde se nachází, nebo bude potřebovat přečíst v obchodě etiketu výrobku, otevře si tuto aplikaci, zavolá některému ze zadaných kontaktů a ten uvidí na svém telefonu nejen mapu, kde se nevidomý nachází, ale díky fotoaparátům zabudovaným v telefonech uvidí i video snímající jeho okolí. Snáze jej tak bude moci na dálku navigovat správným směrem nebo mu pomoci se čtením. Kromě přátel může nevidomému takto pomoci i asistenční služba, která je v aplikaci nastavená a která je klientům k dispozici 24 hodin denně. „Aplikace obsahuje několik funkcí, které mohou nevidomému pomoci. Jednak je to zobrazení dostupnosti kontaktů. To znamená, že pokud není kontakt dostupný, uživatel je o tom informován. Dále je to možnost odesílání fotografií ve vysokém rozlišení, což může klientovi pomoci například při čtení drobného písma na obalech. A v neposlední řadě je to nastavení úrovně sdílení informací. Klient si tak může nastavit, zda chce s asistentem sdílet video, fotky, nebo zda s ním chce pouze telefonovat,“ popsal Staník. Aplikace i asistenční služba jsou zdarma a firma v současné době vyvíjí verzi i pro zařízení s operačním systémem Android. Další užitečnou pomůckou, kterou v současné době vyvíjí ve svých laboratořích společnost ­Google, jsou tzv. Google glass. O tom, jak fungují, přijel z Londýna informovat přítomné posluchače Radek Šimko, který je testuje. Zatímco měl tyto brýle, což je v podstatě počítač s náhlavním displayem, na očích, ukazoval přítomným, co všechno dokáží. Například pořizovat fotografie či videa věcí, které vidí jejich nositel, nebo vyhledávat informace prostřednictvím internetového vyhledávače, a to vše bez použití rukou. Google glass se totiž ovládají hlasem, pohybem očí a hlavy toho, kdo je nosí. Do konce dne pak zazněla na konferenci ještě celá řada dalších zajímavých informací a lidé mohli navštívit stánky celkem

39


40

ZPRÁVY NAŠICH PARTNERŮ / Z KONFERENCÍ

Praha / Konference

Ošetřovatelství napříč kontinenty láká. Pro velký úspěch čeká konferenci repríza Také byste rádi procestovali celý svět, ale nemáte peníze, čas či energii? Nepotřebujete je. Zdá se vám to nemožné? Omyl. Poznat svět, alespoň z pohledu zdravotníka, mohli všichni, kdo přišli v úterý 4. března na konferenci, kterou pořádala Všeobecná fakultní nemocnice v Praze ve spolupráci se sekcí managementu ČAS. Už z názvu konference – Ošetřovatelství mezi kontinenty – bylo jasné, že jejím hlavním tématem bude sdílení zkušeností našich zdravotníků s prací v zahraničí. Po úvodních slovech Anny Chrzové a Mgr. Dity Svobodové, Ph.D., zahájila konferenci svou přednáškou s názvem Vzpomínky na Afriku sestra Fatou Diallo, která pochází ze Senegalu. V České republice vystudovala Střední zdravotnickou školu v Turnově a od roku 1994 pracovala na Interním oddělení Strahov VFN v Praze. Koncem 90. let odešla s manželem do Irska, kde se jí narodil syn, později se odstěhovala zpátky do ČR a vrátila se na Interní oddělení Strahov, kde pracuje dodnes. Díky tomu měla možnost porovnat zdravotní péči ve třech zemích světa. „V Senegalu neexistuje volný a rovný přístup ke zdravotní péči pro všechny,“ upozornila. Sociálně slabší jedinci nemají podle jejích slov na zdravotní péči peníze, proto raději volí lidové léčitelství. „Do nemocnice se z jejich pohledu chodí prakticky jen umírat,“ řekla Diallo. V roce 1999 byl v Senegalu podle statistik jeden lékař na 17 000 obyvatel a jedna sestra na 8700 obyvatel, ačkoli dle doporučení WHO by měla být jedna sestra na 300 obyvatel. Krátce pohovořila i o svých těžkých začátcích v ČR, kdy jako cizinka tmavé pleti narážela nejen na jazykovou bariéru, ale i na nedůvěru pacientů. Vyzkoušela si i roli pacientky. „Ve Fakultní nemocnici v Motole se mi narodila dcera a v Dublinu v Irsku syn. Musím říct, že péče, kterou jsem měla v Motole, byla perfektní, ale přístup personálu nebyl moc

lidský. V Dublinu to bylo přesně naopak. Ale to je dané asi i mentalitou národa. Irové jsou otevření, vstřícní, zatímco Češi jsou naopak hodně uzavření,“ vysvětlila. Na závěr dodala, že za 25 let, co žije v ČR, se přístup Čechů k cizincům hodně změnil. S tím, jak vypadá práce sestry na humanitárních akcích, seznámila přítomné Bc. Terezie Hurychová, která se zúčastnila sedmi misí s organizací Lékaři bez hranic. Poprvé vyjela na misi do Burundi ve střední Africe. Následovala mise v Afghánistánu, odkud museli být zdravotníci této organizace evakuováni, protože pět jejich kolegů bylo zastřeleno. Třetí mise směřovala do Čadské republiky, konkrétně do Dárfúru postiženého občanskou válkou. Další do Indonésie, kam odjeli Lékaři bez hranic pomáhat dva týdny po ničivé vlně tsunami, do Nigeru, Kolumbie a nakonec v roce 2010 na Haiti. „Sestra, která by chtěla jezdit na zahraniční mise, by měla mít schopnost pracovat v multikulturním týmu, to znamená výbornou znalost minimálně angličtiny, mít organizační a improvizační schopnosti, být flexibilní, umět zvládat extrémně stresové situace a být ochotná pracovat v poten­ ciálně nebezpečných zónách,“ vypočítala Hurychová. A co jí tyto mise přinesly? „Nové zkušenosti, zjištění svých silných a slabých stránek, protože na konci každé mise probíhá evaluace, kdy jsou tyto vaše stránky hodnoceny, nová přátelství a paradoxně i ušetřené peníze, protože to, co dostáváte, nemáte v tamních podmínkách kde utratit,“ shrnula. A co pro ni bylo nejtěžší? „Asi to, že věci nefungují. My si sice stěžujeme na naše zdravotnictví, ale v těchto zemích je to mnohem, mnohem horší,“ upozornila s tím, že české sestry mají oproti ostatním sestrám v misích tu výhodu, že jsou praktické a umějí si poradit i v náročných situacích. S přednáškou Neurorehabilitace v Kolíně nad Rýnem vystoupila v dopoledním bloku Mgr. Kamila Brožová. Na neurorehabilitační klinice RehaNova, která je součástí Cologne-Merheim State Hospital, strávila v rámci programu EU Erasmus týdenní stáž. Klinika má kapacitu 132 lůžek a zaměstnává 300 lidí. Kromě tělocvičen a bazénu tu jsou i ergoterapeutické dílny, „PC room“, což jsou prostory pro provádění vyšetření a tréninku kognitivních funkcí, a „Treatment room“, kde probíhají individuální terapie. Představitelem klini-

florence 4/14

ky je prof. Dr. Thomas Rommel. Klinika se specializuje na pacienty po cévní mozkové příhodě, traumatických poraněních mozku a míchy, pacienty s neuroimunitními chorobami, jako je např. roztroušená skleróza, s onemocněními periferního nervového systému a svalovými onemocněními, klienty s pohybovým omezením v rámci Parkinsonovy choroby a neuropsychiatrickými onemocněními. Zdejší klientelu tvoří nejen Němci, ale i klienti ze zahraničí, převážně z arabských zemí. Jejich rodinným příslušníkům nabízí klinika i možnost ubytování. Veškerá péče, která je tu klientům poskytována, je založena na týmové spolupráci. Tým tvoří lékař s příslušnou specializací, fyzioterapeut, ergoterapeut, všeobecná zdravotní sestra, logoped, řečový terapeut, arteterapeut, muzikoterapeut a neuropsycholog. Spolupráce rehabilitačního týmu se odehrává buď na poradách jednotlivých terapeutických skupin, nebo ve dvojicích v kombinaci profesí, například ergo- a fyzioterapeut apod. „Principem terapie, kterou tu provádějí, je heslo Marie Montessori: Pomoz mi, abych to dokázal sám,“ řekla Brožová. Z tera­ peutických přístupů, které klinika využívá, vyjmenovala například bobath koncept, bazální stimulaci či „Facial-Oral Therapy“ (F.O.T.T.). Na závěr dopoledního bloku zazněly ještě přednášky na téma Alzheimer centra v Evropě z úst PhDr. Ivany Jahodové či Ošetřovatelská péče v psychiatrii – Saúdská Arábie od Bc. Jitky Moussy, DiS. Odpolední blok pak patřil přednáškám týkajícím se multikulturního stravování (Zuzana Ráčková), porodní asistence v Sheffieldu (Bc. Pavla Pokorná), neonatologie ve Švédsku (Bc. Michaela Kolářová), práce sestry v zahraniční misi, tentokrát v Afghánistánu, kterou přednesl Mgr. Jiří Čáp z Ústřední vojenské nemocnice – Vojenské fakultní nemocnice v Praze, a na závěr vystoupila Mgr. Markéta Koutná se svým sdělením týkajícím se prevence poškození kůže napříč světem. Zájem o konferenci byl tak veliký, že se ji její organizátoři rozhodli zopakovat v úterý 6. května 2014. Zároveň s tím už začali připravovat její pokračování, které by se mělo konat na podzim tohoto roku. Bližší informace o těchto akcích najdete na www.florence.cz v rubrice Kalendář a na www.cnna.cz.  Magda Hettnerová, redakce Florence


Praha Vyhlášení soutěže Batist Nej sestřička

Praha Dobrovolníci ve VFN v Praze

servis

41

krátce

Stomikům ve VFN v Praze pomáhají stomičtí dobrovolníci Praha / Batist Nej sestřička

Další ročník soutěže Batist Nej sestřička byl vyhlášen Již 6. ročník soutěže Batist Nej sestřička byl vyhlášen na začátku března v pražském Hotelu Majestic Plaza. Finálový večer, během kterého se vybrané finalistky utkají o titul Nej sestřička, se bude konat 4. října v Městském divadle Dr. Josefa Čížka v Náchodě.Přihlášky do soutěže je možné zasílat prostřednictvím webových stránek www.nejsestricka.cz až do 1. května 2014. „Přihlásit NEJ sestřičku může každý. Je jedno, kolik je jí let, kolik měří či váží. Nej sestřička je soutěž, jejímž cílem je vybrat nejlepší zdravotní sestru z pohledu odborného i lidského, vyjádřit poděkování za náročnou práci zdravotních sester u nás a zviditelnit jejich

Myslete na své ledviny – začněte den sklenicí vody Zhruba 600 miliónů lidí na celém světě trpí nějakou formou poškození ledvin. Asi jeden z deseti lidí trpí určitým stupněm chronického onemocnění ledvin (CKD). Chronické onemocnění ledvin je chorobný stav se závažnými a dalekosáhlými medicínskými a sociálními důsledky včetně poten­ ciálních enormních nákladů pro zdravotní systém, pokud není včas rozpoznáno a léčeno. A právě proto, že si lidé stále neuvědomují rizika tohoto onemocnění a podceňují důležitou funkci ledvin, pořádají společně Mezinárodní nefrologická společnost (ISN) a Mezinárodní federace nadací ledvin (IFKF) 13. března Světový den ledvin. Letos se konal již podeváté a jeho tématem bylo CKD a stárnutí. „Asi polovina lidí ve věku 75 let a více trpí určitým stupněm chronického onemocnění ledvin. Chceme je pobídnout, aby pečovali o své ledviny a nechali si udělat jedno-

­ oslání,“ ­v ysvětlil organizátor soutěže David p Novotný. Finalistky budou během finálového večera plnit řadu úkolů. Kromě úvodního představení se to bude například módní přehlídka zdravotnických oděvů od firmy Zdravtex, úkol z ošetřovatelství či taneční disciplína. Jejich výkony bude hodnotit porota složená ze známých osobností nejen z oblasti zdravotnictví, ale i šoubyznysu. Na vítězky pak čekají hodnotné dary od partnerů soutěže. Výtěžek z akce bude věnován Hospici Anežky České v Červeném Kostelci a vybraným nemocnicím v ČR. mhe

duché vyšetření moči a krve, které dokáže včas odhalit CKD. Naše poselství široké veřejnosti je: poraďte se se svým lékařem,“ uvedl prezident ISN prof. John Feehally. Na podporu Světového dne ledvin vyzvali organizátoři společnost, vlády, zdravotníky i pacienty po celém světě, aby začali svůj den sklenicí vody. „Vypití sklenice vody vaše ledviny sice nevyléčí, ale určitě vám pomůže uvědomit si, že je třeba se o své ledviny starat. Proto se k nám připojte a 13. března začněte svůj den vypitím sklenice vody. Doufejme, že tato každodenní činnost se vám stane dobrou připomínkou vašich ledvin i do budoucnosti,“ dodal prezident IFKF prof. Guillermo Garcia Garcia. Další informace o letošním Světovém dni ledvin a akcích, které se po celém světě na jeho oslavu konaly, najdete na www.worldkidneyday.org. tz

Praha / Na konci loňského roku navázala VFN v Praze spolupráci s organizací České ILCO, jež zprostředkuje dobrovolníky pro pacienty se stomií přímo v prostorách nemocnice na Karlově náměstí. I. chirurgickou kliniku VFN navštívili první dobrovolníci na konci letošního března. Jedná se o vůbec první projekt tohoto typu v ČR, určený pacientům s umělým vývodem ze střev nebo močovodu. Přítomnost dobrovolníků přímo v nemocnici může pacientům pomoci lépe se vyrovnat s novou situací. Dobrovolníci nezastupují, ale doplňují práci zdravotnického personálu a jejich přínos je ­nenahraditelný.  tz

Pravidelně aktualizovaný přehled vzdělávacích akcí naleznete nově na našich webových stránkách www.florence.cz v sekci Kalendář.

nepropásněte Hradec Králové / 11.–12. 4.

XVIII. hradecké pneumologické dny – sesterská sekce Praha / 15. 4.

Intravenózní vitamin C v léčbě a prevenci Prachatice / 26. 4.

IX. den paliativní hospicové péče


42

florence 4/14

historie Z knihy Roy Portera Historie medicíny (od starověku po současnost) vybrala a sestavila Magda Hettnerová, redakce Florence

Průmyslová revoluce a rozvoj měst s sebou přinesly i bídu a smrt tisíců lidí Modernizace a industrializace společnosti v 19. století s sebou přinesla mj. i populační explozi. Během století (1750–1850) se například počet obyvatel Velké Británie zvýšil trojnásobně – z šesti na osmnáct miliónů. V roce 1750 žilo ve městech zhruba 15 % obyvatel, zatímco v roce 1880 to bylo již ohromujících 80 %. Londýn, největší město západního světa, měl v roce 1801 zhruba 800 000 obyvatel a o století později již sedm miliónů obyvatel. A nebyl jediný. Hranici miliónu obyvatel překročily v průběhu 19. století i města jako Paříž, New York, Berlín a další. Takový rozmach však s sebou přinášel i celou řadu problémů a negativní dopad měl i na lidské zdraví.

M

ilióny lidí v té době prožívaly celé své, byť tehdy relativně velmi krátké životy v děsivých poměrech nově industrializovaných měst s jejich typickou sociopatologií. Malé a špinavé místnosti, často pod úrovní ulice, přelidnění, znečištěný vzduch a voda, přetékající žumpy a kalové jímky, kontaminované studny a jiné zdroje pitné vody, všudypřítomná ponižující bída a hlad – takové neúnosné životní podmínky zcela logicky vytvářely příznivé prostředí pro vznik a šíření celé řady nemocí. Využívání dětské práce v dolech a továrnách provázela vysoká dětská úmrtnost. Průměrná očekávaná délka života byla mimořádně nízká – mezi příslušníky pracujících vrstev dokonce jen kolem dvaceti let. Vysoká nemocnost byla spojena s pauperizací, rozpadem a sociálními krizemi celých rodin.

O zásadní změnu děsivých životních podmínek chudinských čtvrtí průmyslových měst, o nichž se hovořilo jako o pekle na zemi, usilovali nejrůznější sociální reformátoři, spisovatelé, novináři i církevní hodnostáři. Friedrich Engels (který byl mimochodem majitelem továrny v Manchesteru) ve svém díle Postavení dělnické třídy v Anglii napsal, že kamkoli přišel, spatřil „místo lidských bytostí pouze duchy – pobledlé, skleslé, s propadlými hrudníky a prázdnýma očima, zavřené v přístřešcích připomínajících psí boudy a vhodných nejvýše tak pro přespání nebo pro umírání.“

Nejen kominíci trpěli rakovinou V řadě nebezpečných povolání se začaly rychle množit úrazy a nemoci z povolání. Počty zraněných a zmrzačených se násobily v důsledku vysokého pracovního tem-

pa, mechanizace, neobyčejně vyčerpávajícího stylu práce i zaměstnávání dětí. Začaly se objevovat první poznatky o nezvratném vlivu některých zaměstnání na zdraví těch, kdo je vykonávali. Kominíci vystavení škodlivým účinkům uhelného dehtu a sazí významně častěji onemocněli rakovinou šourku, u horníků stejně jako u dělníků v kamenolomech a cihelnách nebo u hrnčířů přibývalo pneumokonióz a silikóz. Plicními nemocemi trpěli i dělníci v továrnách na zpracování bavlny. Podrobný přehled nemocí a poruch v souvislosti s výkonem různých činností a zaměstnání přinesl ve svém díle The Effects of Arts, Trades, and Professions on Health and Longevity (Účinky různých druhů umění, řemesel a povolání na zdraví a dlouhověkost) doktor Charles Turner Thackrah z Leedsu (1795–1833).


43

Mimo to vytvářela průmyslová města ideální prostředí pro vznik a rozvoj typických chorob spojených s chudobou a přelidněním, jako je křivice – invalidizující onemocnění kostí postihující kojence a ohrožující především dívky, u nichž docházelo později v dospělosti v důsledku deformace pánevních kostí k porodním komplikacím. Vůbec nejhorší chorobou, která se šířila v nově vznikajících obrovských městských celcích, byla tuberkulóza. Její anglický lidový název consumption (souchotiny), který doslova znamená „spotřebovávání“, nebyl náhodný – oběti tuberkulózy byly totiž svou chorobou opravdu doslova spotřebovávány, požírány. Tuberkulóza samozřejmě nebyla zcela novým onemocněním, avšak s narůstající populací, bídou a chudobou se jí dostávalo mnohem příznivějších podmínek k rychlému šíření. Už kolem roku 1800 byla vůbec nejčastěji se vyskytujícím onemocněním a v roce 1815 dospěl Thomas Young k závěru, že způsobuje plnou čtvrtinu všech předčasných úmrtí. Účinná léčba na ni neexistovala. Kromě tuberkulózy se v průmyslových městech rychle šířily i desítky dalších chorob. Hlavními zabijáky dětských pacientů se staly difterie (záškrt) a spála, dalšími závažnými nakažlivými onemocněními byly spalničky a plané neštovice. Očkování proti pravým neštovicím se ve velkých městech ukázalo jako málo účinné. Rozpoznat některá další onemocnění, včetně tyfu a břišního tyfu, bylo poněkud obtížnější, neboť v období před objevem bakterií existovala celá řada navzájem velmi podobných horečnatých onemocnění. Střevní onemocnění s těžkými průjmy a úplavici přisuzovali někteří bídě a špíně měst, zatímco jiní zastávali názor, že jejich zdrojem je kontaminovaná voda. Když v roce 1861 zemřel na břišní tyfus zcela „demokraticky“ i anglický princ Consort, ukázalo se, že i on se stal obětí přetékající žumpy – byť šlo o žumpu ve Windsoru.

Proti choleře bojovali urození lidé flanelem Velká města však kromě tradičních nakažlivých onemocnění napadaly i zcela nové choroby, především pak cholera. Toto onemocnění se vyskytovalo poměrně často na indickém subkontinentu,

avšak až do 19. století nikdy nedosáhlo rozměrů globální epidemie – vůbec první pandemie byla zaznamenána až v roce 1816. Epidemie vypukla v Bengálsku a kolem roku 1820 se rozšířila po celém subkontinentu. Poté ji buď poutníci přinesli k břehům Gangy, anebo putovala spolu s vojenskými oddíly a karavanami, v roce 1824 přeskočila z jihovýchodní Asie na Filipíny a do Číny. Odtud se pak šířila jednak směrem k ruským hranicím, jednak na východ do Japonska. Kromě toho expandovala také na západ a na sever – přes Persii se tak dostala až do osmanské říše a do Ruska. Když pak zasáhla Astrachaň na břehu Kaspického moře, začala ohrožovat i Evropu. První pandemie v roce 1826 ještě nedosáhla nejtragičtějších rozměrů, ale druhá, třetí a čtvrtá vlna už tak milosrdné nebyly. Prvními příznaky bylo intenzivní zvracení a průjem, při němž se stolice postupně měnila v šedou vodu, poté následovaly svalové křeče, neuhasitelná žízeň a nakonec rychlý a významný pokles srdeční frekvence a letargie. Zcela dehydratovaný a prakticky již mrtvý pacient se vyznačoval klasickou fyziognomií se svraštělými promodralými rty v mrtvolně vyhlížejícím obličeji. O příčinách této hrozné nemoci tehdy panovala nejistota a neexistovala žádná účinná léčba. Do Londýna dorazila cholera v roce 1832 a usmrtila zde na sedm tisíc osob. Podobně hrozivé následky měla i její epidemie v Paříži. „Vypadalo to, jako by přišel konec světa,“ psal ze svého pařížského exilu německý básník Heinrich Heine. Nejhorší bylo, že proti hrozné nemoci nebylo obrany. Lidé urozeného původu věřili – ovšem z málo známých a racio­nálních důvodů – v ochrannou moc flanelu. Zmínil se o tom i Heine: „Jsem až po krk zahalen ve flanelu, cítím se tak proti choleře bezpečně chráněn. Rovněž král nosí břišní pás vyrobený z nejkvalitnějšího flanelu.“ V roce 1832 dorazila cholera i do Severní Ameriky. Třetí pandemie začala v roce 1852. Jen v Rusku se v období 1847–1861 nakazilo 2 589 843 osob a více než jeden milión jich zemřelo. Pro čtvrtou pandemii, která začala v roce 1863 a trvala až do roku 1875, bylo charakteristické, že se do Evropy rozšířila novou cestou. Islámští poutníci přinesli nákazu do Alexandrie, odkud se pak

na námořních lodích rozšířila do Itálie a francouzského přístavu Marseille. Značně rozsáhlá epidemie vypukla v době prusko-rakouské války (1866) v Evropě a významně zasáhla i Afriku. Pátá pandemie přinesla v roce 1892 vlnu úmrtí až do Hamburku. Je přitom ironií osudu, že o rozšíření nákazy se v tomto případě zasloužil nově zavedený centrální vodovodní systém, v němž se při absenci účinných filtrů infekce z labské vody rychle rozšířila. V té době však již většina evropských zemí zjistila, že proti choleře se lze bránit účinnými opatřeními veřejného zdravotnictví, jejichž oprávněnost ukázal především Kochův objev původce cholery v roce 1884. V důsledku toho byl při šesté pandemii (1899–1926) sice velmi silně postižen celý Balkán, avšak západní Evropa zůstala z větší míry uchráněna. Naopak v Rusku řádila cholera neslýchaně silně a znovu se sem vrátila i během 1. světové války a revoluce. Velká města 19. století, přeplněná obyvateli a pronásledovaná tisícovkami předčasných úmrtí, neustále usilovala o odhalení příčin tohoto zla. Bylo by ovšem naivní předpokládat, že již samo jejich poznání mohlo automaticky vést i k jejich odstranění. Bránila tomu nejen nedostatečná účinnost tehdejších medicínských postupů, ale i nekonečné diskuze kolem míry zavinění ze strany jednotlivce a společnosti, individuálních občanských práv, povinností vlád, ochrany soukromého vlastnictví atd. Nicméně žádný stát si nemohl dovolit stát nečinně stranou a omezit se na pouhé pozorování tváří v tvář chorobám masového výskytu. Vždyť v takových případech mohl být postižen a zemřít kdokoliv, chudák jako princ. Proto se začala mnohem větší pozornost věnovat hygieně a čistotě městských aglomerací a přípravě i realizaci zdravotnických reforem. Čistotnost byla postavena téměř na úroveň zbožnosti. A protože nemoci představovaly problém a nebezpečí, veřejnost na tyto výzvy rychle a pozitivně reagovala.

Literatura 1. Porter R. Historie medicíny (od starověku po současnost). 2. vyd. Praha: Prostor, 2013. ISBN 978-80-7260-287-2


44

florence 4/14

pĹ™edplatnĂŠ • Aktuality • ZpravodajstvĂ­ • Tipy na vzdÄ›lĂĄvacĂ­ akce • OdbornĂŠ Ä?lĂĄnky • Florence Plus (nepublikovanĂŠ Ä?lĂĄnky v Ä?asopise)

• KariÊra

www.florence.cz

+

pro předplatitele přístup do archivu

angliÄ?tina inzerce

VĂĄĹĄ profesionĂĄlnĂ­ partner pro odbornĂŠ

medicĂ­nskĂŠ pĹ™eklady a tlumoÄ?enĂ­

t0ECPSOĂ?QĹźFLMBEZ t(SBmDLĂ?[QSBDPWĂ&#x2C6;OĂ&#x201C;QĹźFLMBEĆ&#x2030; t-PLBMJ[BDFTPGUXBSF BXXXTUSĂ&#x2C6;OFL t5MVNPĹ&#x2DC;FOĂ&#x201C; t.VMUJNFEJĂ&#x2C6;MOĂ&#x201C;TMVäCZ <5>  <.>  <&>JOGP!USBEVDUFSBDPN www.traductera.cz

35x80.indd 1

dental hyGiene dental hygiene can be performed by a specially trained dental hygienist or by a dentist. it is not an aesthetic procedure, but actual dental treatment. a dental hygienist is a qualified healthcare practitioner who works independently but cooperates with the dentist and provides patients with prevention and education regarding oral hygiene. Dentist: Well, Mr. freeman, see you again at the check-up in six months. i will also make you an appointment with our dental hygienist. Patient: is it necessary, doctor? i know how to brush my teeth... Dentist: but a dental hygienist not only teaches you correct tooth brushing technique, Mr. freeman. Patient: Well, what else does she do? Dentist: first, she will assess your oral hygiene condition. the most common method to indicate the state of your oral health is a gingival bleeding index. she will also check your teeth for caries, as i do, and then she will remove all supragingival calculus. it can be

most often found on the lingual surface of the lower anterior teeth and almost everyone has it. if she finds it appropriate, she may also perform air abrasion. Patient: but i don't want to whiten my teeth. Dentist: air abrasion is not the same as tooth whitening. air abrasion removes the remains of tartar and even tooth pigmentation caused by food or smoking, using very soft abrasive particles. in the case of advanced periodontitis, which is not a problem you have, it would be necessary to consult with me regarding the procedure. Patient: is it painful? Dentist: no, it isn't. it is only slightly unpleasant. Patient: and what about tooth brushing? i've heard that dental hygienists teach you how to brush your teeth properly. Dentist: yes, detailed training of the tooth brushing technique is also part of the hygienist's service. the basic prerequisite for healthy teeth and gums is careful homecare. the dental hygienist will also help you choose the right toothbrush, interdental brush and other tools.

Patient: i see. Well, i'm really curious. How much does it cost? Dentist: We charge 1,000 czk for dental hygiene. Patient: Ok. can you make an appointment for me then, please? Dentist: there is an appointment available in one month. is it Ok for you? Patient: yes, it is. thank you and see you! Dentist: bye. SLOVNĂ? ZĂ SOBA actual â&#x2020;&#x2019; skuteÄ?nĂ˝ to provide with â&#x2020;&#x2019; poskytnout komu co make an appointment â&#x2020;&#x2019; objednat (na nĂĄvĹĄtÄ&#x203A;vu), domluvit schĹŻzku, nĂĄvĹĄtÄ&#x203A;vu to assess â&#x2020;&#x2019; ohodnotit, posoudit appropriate â&#x2020;&#x2019; vhodnĂ˝, pĹ&#x2122;Ă­hodnĂ˝; nĂĄleĹžitĂ˝; odpovĂ­dajĂ­cĂ­ particle â&#x2020;&#x2019; Ä?ĂĄsteÄ?ka, Ä?ĂĄstice slightly â&#x2020;&#x2019; trochu, mĂ­rnÄ&#x203A;, ponÄ&#x203A;kud, nepatrnÄ&#x203A; properly â&#x2020;&#x2019; poĹ&#x2122;ĂĄdnÄ&#x203A;, Ĺ&#x2122;ĂĄdnÄ&#x203A;, ĂşplnÄ&#x203A;; nĂĄleĹžitÄ&#x203A;, vhodnÄ&#x203A; prerequisite â&#x2020;&#x2019; pĹ&#x2122;edpoklad tool â&#x2020;&#x2019; pomĹŻcka; nĂĄstroj, nĂĄÄ?inĂ­ curious â&#x2020;&#x2019; zvÄ&#x203A;davĂ˝; podivnĂ˝, zvlĂĄĹĄtnĂ­, kuriĂłznĂ­ to charge â&#x2020;&#x2019; ĂşÄ?tovat available â&#x2020;&#x2019; volnĂ˝, dostupnĂ˝; k dispozici

12/13/12 12:48 PM

www.florence.cz / Adresa redakce: Klicperova 604/8, 150 00 Praha 5, florence.redakce@ambitmedia.cz, tel.: +420 222 352 578 / Ĺ ĂŠfredaktorka: Magda HettnerovĂĄ, DiS., e-mail: magda.hettnerova@ambitmedia.cz, externĂ­ redaktorka: Mgr. Helena MichĂĄlkovĂĄ, Ph.D. / RedakÄ?nĂ­ rada: Mgr. Dana JurĂĄskovĂĄ, Ph.D., MBA, pĹ&#x2122;edsedkynÄ&#x203A;, Mgr. Hana SvobodovĂĄ, Mgr. Lenka GutovĂĄ, MBA, Mgr. Galina VavruĹĄkovĂĄ, Bc. VladÄ&#x203A;na HomolkovĂĄ, Bc. Tamara StarnovskĂĄ, Mgr. Ivana KirchnerovĂĄ, RNDr. Romana MrĂĄzovĂĄ, Ph.D. / GrafickĂĄ Ăşprava: Josef Gabriel, Karel ZahradnĂ­k / Vydavatel: Ambit Media, a. s., www.ambitmedia.cz / Ĺ&#x2DC;editel vydavatelstvĂ­: RNDr. Martin SlavĂ­k / Ĺ ĂŠfredaktor zdravotnickĂ˝ch titulĹŻ: Jan KulhavĂ˝, e-mail: jan.kulhavy@ambitmedia.cz / Marketing: Mgr. Julie LangerovĂĄ, DiS., gsm.: +420 725 826 434, e-mail: julie.langerova@ambitmedia.cz / Obchod: Mgr. Blanka TurinovĂĄ, MBA, tel.: +420 811 983, e-mail: blanka.turinova@ambitmedia.cz, Josef MĂźller, tel.: + 420 730 OranĹžovĂĄ: CMYK 0-72-100-0 OranĹžovĂĄ: PMS 021 Ĺ edĂĄ: CMYK724 0-0-0-75 Ĺ edĂĄ: CMYK 0-0-0-75 Ĺ edĂĄ: PMS 7545 169 422, e-mail: josef.muller@ambitmedia.cz / PersonĂĄlnĂ­ inzerce: fax: +420 222 352 573, e-mail: radkova.inzerce@ambitmedia.cz / Tisk: AHOMI, s. r. o., U LouĹže 579, 250 67 Klecany / PĹ&#x2122;edplatnĂŠ: Ä&#x152;R: POSTSERVIS, oddÄ&#x203A;lenĂ­ pĹ&#x2122;edplatnĂŠho, PodÄ&#x203A;bradskĂĄ 39, 190 00 Praha 9, fax: 284 011 847, predplatne@ambitmedia.cz, infolinka 800 300 302, www.periodik.cz; SK: Mediaprint Kapa - Pressegrosso, a.s., oddelenie inej formy predaja, VajnorskĂĄ 137, 831 04 Bratislava, tel. +421 244 458 821, fax +421 244 458 819, predplatne@abompkapa.sk / Cena vĂ˝tisku: 60 KÄ?, roÄ?nĂ­ pĹ&#x2122;edplatnĂŠ: 570 KÄ? / 31,90 eur / Ä&#x152;asopis vychĂĄzĂ­ 10krĂĄt roÄ?nÄ&#x203A; (v lednu a v Ä?ervenci vychĂĄzĂ­ dvojÄ?Ă­slo) / Registrace: MK Ä&#x152;R-E 16134, ISSN 1801-464X / PĹ&#x2122;etisk a jakĂŠkoliv ĹĄĂ­Ĺ&#x2122;enĂ­ je povoleno pouze se souhlasem vydavatele. NevyŞådanĂŠ pĹ&#x2122;Ă­spÄ&#x203A;vky se nevracejĂ­. Redakce neodpovĂ­dĂĄ za jazykovou sprĂĄvnost inzerĂĄtĹŻ. / Copyright Š Ambit Media, a. s., 2013


Předplaťte si časopis Florence

laserOvá Operace Očí praxe

a získejte dvě vstupenky do kina Atlas

+

přístup do elektronického archivu časopisu na www.florence.cz

nabídka s kódem FLO2ATL platí pouze pro standardní roční předplatné do 4. 5. 2014 nebo do vyčerpání zásob pouze pro nové předplatitele. dárky jsou rozesílány do 5 týdnů od přijetí platby za předplatné.

objednávám předplatné časopisu Florence Studentské, roční * Elektronická verze, roční

570 Kč / 31,9 eUr 455 Kč / 28,05 eUr 299 Kč /17 eUr

předplatné zahrnuje 10 vydání časopisu florence + přístup do elektronického archivu. vstupenky do kina atlas platí pouze pro standardní roční předplatné.

FLO2ATL Objednávky předplatného pro ČR POŠTOU: postservis, oddělení předplatného, poděbradská 39, 190 00 praha 9, E-MAILEM: predplatne@ambitmedia.cz, TELEFONEM: 800 300 302 (zdarma) nebo na www.florence.cz Objednávky předplatného pro SR E-MAILEM: predplatne@abompkapa.sk, TELEFONEM: 02/444 42 773, 02/444 58 821

ODBĚRATEL

FAKTURAČNÍ ÚDAJE

TITUL

ORGANIZACE

JMÉNO A PŘÍJMENÍ

ADRESA

ORGANIZACE

PSČ A MĚSTO

OBOR ČINNOSTI

ADRESA

DIČ

PSČ A MĚSTO

TELEFON

TELEFON

E-MAIL

(nevyplňujte, jsou-li shodné s odběratelem)

E-MAIL DATUM

PODPIS

ZPŮSOB ÚHRADY

* pro uplatnění studentského předplatného je třeba doložit platné potvrzení o studiu.

uvádějte při objednávce

složenka

faktura

Nabídka s kódem FLO2ATL platí pouze pro standardní roční předplatné do 4. 5. 2014 nebo do vyčerpání zásob pouze pro nové předplatitele. Objednávkou dává předplatitel dobrovolně souhlas se zařazením svých osobních údajů do databáze společnosti ambit Media, a. s., se sídlem klicperova 604/8, 150 00 praha 5-smíchov, jakožto správce, a s jejich následným zpracováním pro účely nabízení výrobků a služeb a pro účely zasílání obchodních sdělení prostřednictvím elektronických a tištěných prostředků dle zákona č. 480/2004 sb., a to na dobu neurčitou, resp. do odvolání souhlasu. předplatitel bere na vědomí, že má práva dle § 11, 21 zák. č. 101/2000 sb. více na www.ambitmedia.cz.

Standardní, roční + vstupenky

Kód nabídky


D

Í

JŠÍ

A

E KA B L

N

• Z

N

NEJåÁ

N

PAC I E

N

TY

A

46

3URIHVLRQiOQtEĖOHQt]XEţ SUR]iŏLYî~VPĖY Philips ZOOM WhiteSpeed, DayWhite a NiteWhite ŎDGD3KLOLSV=220SDWŏtNQHMçiGDQĖMåtP]QDĈNiPSURIHVLRQiOQtKREĖOHQt]XEţ QD VYĖWĖ D SŏLQiåt RVYĖGĈHQRX D EH]SHĈQRX PHWRGX EĖOHQt ]XEţ %ĖOLFt JHO\ 3KLOLSV=220MVRXYVRXODGXVQRYRXOHJLVODWLYRX(8DŏDGtVHWDNNQHMåHWUQĖM åtPEĖOLFtPV\VWpPţPQDEt]HMtFtPMDNRUGLQDĈQtWDNGRPiFtEĖOHQt

www.philips.cz/zoom


Florence 4/2014