BOŽÍ DÁREK aneb chléb náš vezdejší…
Pokrmy z mouky jsou zřejmě nejstarší potravinou člověka, kterému se přejedlo mamutí maso, kořínky, hlemýždi a jiná žoužel a poohlédl se po stravě moučné, tedy po semenech trav. Jejich zrna, podrcená na kamenném mlýnku, smíchaná s vodou a upečená na rozpáleném kameni, chutnala tak dobře! Tenhle první chléb byl vlastně praprapředek dnešních přesných (někde křesných) placek, řečených „přesňáky“. Pračlověk Janeček neustrnul pouze na nahodilém sběru a pokusil se o samovýrobu – to byl první rolník. A paní Janečková, první kuchařka, dokázala placku ochutit tu přidáním soli z popela, tu zelenými bylinkami nebo přidáním tuku. Pečivo se pak po věky vyvíjelo v nekonečnou řadu druhů chlebů, ale také jiného slaného i sladkého pečiva. Pečení bylo už nejen starostí žen v domácnosti, ale stalo se výnosnou živností. Cechy pekařské soustředily všechny pekaře, caletníky, mazanečníky, kobližníky, preclíkáře atd., a byly to profese tak významné, že po nich bývaly často pojmenovány ulice – po prvních pražských perníkářích (caletnících) ulice Caletná, dnes Celetná, v Brně ulice Pekařská a určitě je jich mnohem víc. Nejen chléb patřil ke každodenní stravě člověka v minulosti. Byly to především kaše, moukou zahuštěné polévky, moučníky pečené i vařené. Je jisté, že pokrmy z mouky a luštěnin byly základem stravy. Maso bývalo denně pouze na stolech šlechtických, méně už měšťanských. Prostý venkovský člověk, ač tvrdě pracující, míval maso v neděli (kromě doby postní) a o výročních nebo rodinných svátcích. Pro něho byl často i chleba vzácností. A chleba odjakživa patřil k pokrmům téměř posvátným. Množství pověr a magických praktik provázejících přípravu chleba, úcta, kterou lidé chlebu prokazovali – to vše dává tomuto prastarému tradičnímu pečivu výsadní postavení mezi ostatními pokrmy. Dobře propečený vonící chlebíček – ten se nikdy nepřejí…
Pokrmy z mouky
7