Krátké zamyšlení nad postavením slovotvorby ve výuce češtiny jako cizího jazyka Petr Nádeníček
1 Úvodem Ve středu pozornosti výuky cizích jazyků stojí zpravidla zprostředkovávání výslovnosti, tvarosloví a slovní zásoby. Oblastí jazyka, které se většinou věnuje méně pozornosti při výuce cizích jazyků, je slovotvorba. Přitom u osob učících se češtinu jako cizí jazyk nezřídka pozorujeme, že jejich akviziční variety češtiny (interlanguage varieties, též L2 varieties)1 vykazují vůči varietám rodilých mluvčích češtiny též odchylky v oblasti slovotvorby,2 jež jsou výsledkem nedokonalého osvojení jazyka (incomplete language acquisition) nebo interferencí. V zásadě by u nich bylo potřeba rozlišovat mezi chybami,3 kdy dochází k porušení systému jazyka, a mezi odchylkami, kdy dochází pouze k porušení úzu. Protože ovšem tato hranice není vždy ostrá a protože v článku nejde o klasifikaci chyb a odchylek, jsou všechny situace dále pojímány pouze jako odchylky od standardu. 2 Typy odchylek v oblasti slovotvorby Pro lepší pochopení bude nejprve uvedeno několik příkladů takových odchylek z žákovského korpusu Czech as a Second Language with Spelling, Grammar and Tags (CzeSL -SGT). U tohoto korpusu se jedná
1 2
3
K interlaguage varieties při akvizici češtiny německými mluvčími srov. např. Bordag (2006). K základní orientaci ve slovotvorbě češtiny srov. např.: Čechová (1996), Čermák (2012), Dokulil (1962), Karlík — Nekula — Rusínová (1997), Petr (1986), Šimandl (2016). Obecně k definicím chyby srov. např. Cherubim (1980).
171