„Ticho!“ řvala strana Chlubilova a židé syčeli. […] Lékař se hryzl do rtů a mlynář počal bez dovolení: „Dozvěděl jsem se, že pan Chlubil spoléhá nejvíce na podporu židů, našich úhlavních nepřátel. Prosím, je to pravda nebo ne?“ Chlubil mlčel. „Pánové, já myslím, že jsou israelité občané, jako my, a žádní naši nepřátelé,“ volal lékař do shromáždění. „Jsou to naše pijavice!“ křičel mlynář. „Hanba! Ven s ním!“ soptili židé a jejich přívrženci. (KOSMÁK 1889: 131) Židovské syčení a soptění je častým literárním stereotypem (obecněji jde o obraz nepřítele). Přikládá postavě příznak hada, který je v tradiční křesťanské symbo lice spojován se svůdcem a ďáblem: „‚Nepotřebujete peněz,‘ ptal se židák a hle děl nebohému Chlubilovi upřeně do očí, jako had ptáku, jejž chce pohltiti“ (IBID.: 296). Někdy také syčení naznačuje nesrozumitelný židovský jazyk: „Štern zasy čel cosi po židovsku jako had“ (IBID.: 344). Rovněž „pijavice“ bylo běžným ozna čením Židů již od středověku (viz i Bartochovu recenzi). Podobným vývojem jako Chlubil prochází také Jan Kroutil v druhém romá nu (časově o dvanáct let starším). Kroutil sám je spíš nerozhodný dobrák, ale má pyšnou a závistivou ženu Kačenku. Pozitivními typy jsou tentokrát kromě faráře Kroutilovi rodiče a jeho švagr Šrámek. Roli svůdce má místní poštmistr a krejčí Ignatz Spiessni (dříve Nácek Spěšný). S jeho pomocí se Kroutil stává představe ným obce. Vynořují se Spiessniho komplicové Židé. Nejprve je to Sobák, jednou „holohlavý a rudovousý“ (IDEM 1903: 148), jindy je malý a má „řídké červené vlasy“ (IBID.: 195). Rudé vlasy a vousy se objevují u negativních židovských po stav poměrně často, viz například Dickensova zločince Fagina v románu Oliver Twist nebo zloducha Silbermanna v románu Benešové Člověk. Může to být naráž ka na apokalyptickou „šelmu ryšavou“. Druhý Žid je uhlazený Roznfeld, Sobákův příbuzný, který se představuje jako člověk velkého světa. Je autorským vypravě čem charakterizován jako „rytíř švindlu“ (IBID.: 210).
cizí i blízcí.indd 28
Reprezentace Židů a židovství na konci 19. století a v prvních desetiletích 20. století
Hlavní postavou prvního díla je poctivý a dobře hospodařící moravský sedlák Martin Chlubil z Úrodovic, který ovšem, jak ukazuje jeho jméno, je pyš ný na svůj majetek i na svůj rozum. Snaží se napodobovat zvyky „lepší vzděla né společnosti“, například zkouší „po vídeňsku“ jíst příborem, i když všichni v domě i ve vesnici vždycky jídali lžící (tento motiv zazní i ve druhém románu). Manželce i děvečce Markytě, která ztělesňuje hlas lidu, se to nelíbí. K těmto pan ským zvykům patří nedostatek zbožnosti a také němčení. Chlubil, jenž sám ně mecky neumí, dá syna do německé školy. Libuje si, když od něho brzy dostane německy vinš ke svátku, ale ukáže se, že syn Rudolf německy neumí a přání jen opsal z knihy. Situace se vyhrotí, když noví přátelé z města vyzvou Chlubila, aby se stal zemským poslancem za selský stav. Ukazuje se ovšem, že má být kandidá tem liberální strany, kterou tvoří aliance Němců, Židů a českých renegátů. Ješitný Chlubil jejich praktiky neprohlédne. Marné je varování prozíravých sousedů vlastenců, myslivce a mlynáře. Za pomoci židovských hostinských, němčící vrch nosti a odrodilců, jako je místní lékař, získá Chlubil poslanecký mandát:
15.11.16 0:44