Jak dosáhnout skvělých snímků vždy, všude a každým fotoaparátem Základy fotografie • Kompozice • Expozice • Detail a makro • Portrét
Victoria Craven, Julie Mazur a Alisa Palazzo – tři vydavatelské veličiny, kterým patří můj obdiv. Díky za to, že mluvíte mým jazykem.
Bryan Peterson’s Understanding Photography Field Guide
Copyright © 2009 Bryan Peterson.
All rights reserved.
First published in the United States by Amphoto Books an imprint of Watson-Guptill Publications Crown Publishing Group a division of Random House, Inc., New York. www.crownpublishing.com www.watsonguptill.com
This translation published by arrangement with Watson-Guptill, an imprint of The Crown Publishing Group, a division of Random House, Inc.
Všechna práva vyhrazena. První vydání ve Spojených státech Amphoto Books, vydal Watson-Guptill Publications, Crown Publishing Group, divize Random House, Inc., New York. www.crownpublishing.com www.watsonguptill.com
Tento překlad byl vydán na základě dohody s Watson-Guptill, nakladatelstvím společnosti The Crown Publishing Group, divizí Random House, Inc.
Copyright © ZONER a.s., 2023 – osmý dotisk prvního vydání z roku 2011
Zoner Press Katalogové číslo ZR929
ZONER a.s. Nové sady 18, Brno, 602 00 www.zonerpress.cz
Šéfredaktor: Ing. Pavel Kristián Redaktor: Ing. Pavel Kristián Překlad: Mgr. Tomáš Paleček DTP: Lenka Křížová
Všechna práva vyhrazena. Žádná část této publikace nesmí být reprodukována ani distribuována žádným způsobem ani prostředkem, ani reprodukována v databázi či na jiném záznamovém prostředku bez výslovného svolení vydavatele s výjimkou zveřejnění krátkých částí textu pro potřeby recenzí. Informace, které jsou v této knize zveřejněny, mohou být chráněny jako patent. Jména produktů byla uvedena bez záruky jejich volného použití. Při tvorbě textů a vyobrazení bylo postupováno s maximální péčí, ale přesto nelze zcela vyloučit možnost výskytu chyb. Vydavatelé a autoři nepřebírají právní odpovědnost ani žádnou jinou záruku za použití chybných údajů a z toho vyplývajících důsledků.
Dotazy týkající se distribuce směřujte na:
Zoner Press ZONER a.s.
Nové sady 18, 602 00 Brno tel.: 532 190 883 e-mail: knihy@zoner.cz
Česká lokalizace Bryanových online projektů jsou online Škola perfektní Fotografi e Bryana Petersona (PPSOP.cz) a Fotoklubovna (fotoklubovna.cz), které nabízejí jeho kurzy a sdružují fotografy v České republice a na Slovensku.
ISBN 978-80-7413-086-1
ÚVOD 8
DIGITÁLNÍ ZÁKLADY 13
Formáty digitálního obrazu 14 RAW soubor dovoluje návrat k původním datům 18
16bitový mód a barevný prostor 20 Vyvážení bílé 22
EXPOZICE 27
Co znamená slovo expozice 28 Trojúhelník expozice 30 Srdce trojúhelníku: expozimetr 34 Šest technicky správných kompozic proti jedné kreativní 36 Sedm možností kreativní expozice 40
CLONA 45
Clona a hloubka ostrosti 46 Clona ve výpravné fotografii 50 Clona v monotematické fotografii 56 Tlačítko náhledu hloubky ostrosti 64 „To je jedno clona“ 70
EXPOZIČNÍ ČAS A ISO 75
Význam expozičního času 76 Mýty a fakta o používání ISO 80 Zmrazení pohybu: krátké časy expozice 86 Prodloužený expoziční čas 94 Panning 96 Snímky pohybu za pomoci stativu 102 Pohyb v pozadí 106 Pohyb při nízké hladině osvětlení: časy 1 sekunda a delší 110
NAUČTE SE „VIDĚT“ 117
Naučte se jazyku fotografie 118 Kreativní vidění začíná vaším objektivem 120 Širokoúhlý objektiv 124 Street zoom 132 Teleobjektivy 136 Rybí oko – Fish Eye 144 Pohled vzhůru 148 Fotografování z nadhledu 150 Volba tématu 156
KOMPONUJTE POZORUHODNÉ SNÍMKY 161
Linie 162 Tvar 170 Forma 174 Textura 176 Vzor 180 Barva 188 Měřítko ve fotografii 200 Kompozice 202
Zaplňte rámeček 204 Pozadí 210 Na šířku nebo na výšku? 220 Zlatý řez a pravidlo třetin 224 Porušování pravidel 232 Vyhněte se srostlicím 236 Rám v rámu 240 Práce s objektem 242 Obraz v obraze 246 Kompozice akčních snímků 248
Nejlepší světlo 254 Čelní osvětlení 260 Boční světlo 270 Protisvětlo 274 Pravidlo slunečné šestnáctky 282 Expozimetry 286 18% odrazivost 292 Nebeští bratři 298 Pan Zelený (bratranec Nebeských bratrů) 302 Noc a nízká hladina osvětlení 306 HDR expozice 314
Fotografie zblízka versus makrofotografie 324 Mezikroužky 328 Předsádkové čočky Canon 332 Pozadí 336 Kruhový blesk 338 Netradiční objekty 342
Překonejte ostych 346 Jak se přiblížit k lidem s respektem 348 Psychologie lidí v kostce 350
Tvorba deště 356 Malování pomocí dlouhé expozice 360 Zoomování 364 Připevněte aparát k… 370
Fotografujeme duchy a anděly 374 Záměrná přeexpozice 376
Stativy a stativové hlavy 380 Předsklopení zrcátka, samospoušť a kabelová spoušť 384 Polarizační filtry 386 Neutrální filtry 390 Přechodové neutrální filtry 392
REJSTŘÍK 396
Ještě jsem nepotkal člověka, který by se alespoň jednou v životě nepozastavil nad tím, kam se všechen ten čas poděl. Psaní tohoto fotografického průvodce bylo v mnoha aspektech skutečným prozřením. Pomohlo mi uvědomit si, kam uplynuly moje dny. Už to bude 50 let od onoho osudového dne, kdy mi můj starší bratr Bill dal do ruky fotoaparát. Toto uvědomění si času je skvělým důkazem, že vášeň je opravdu vynikajícím, byť neviditelným časoměřičem. I když mi kalendář říká, že je mi hodně přes šedesát, moje osmnáctileté srdce cítí, že každý den je fotografickou příležitostí.
V roce 1970 jsem jako čerstvý absolvent střední školy neměl žádné plány stát se „velkým“ fotografem. Mým snem bylo stát se malířem, ilustrátorem a karikaturistou, protože se mi docela dařilo prodávat mé kreslené krajinky na místních trzích a nejrůznějších uměleckých výstavách. Jedinou věcí, na kterou jsem si stěžoval při cestách dodávkou po severozápadě USA, byl fakt, že jsem na každé lokalitě musel strávit příliš mnoho času malováním. Byl to Bill, kdo mi navrhl, abych si krajinku vyfotil,
udělal si zvětšeninu 20 × 25 cm a nakreslil obrazy až v pohodlí domova.
Během následujících tří dní jsem bez nějakých velkých instrukcí nafotil dva svitky černobílého filmu. Další den jsem za bratrovy pomoci snímky vyvolal v temné komoře – a byl jsem zcela uchvácen okamžitými výsledky a fotografie se stala mou závislostí. Nakoupil jsem si více černobílého filmu a v následujících osmi měsících jsem fotil vše, co se naskytlo. Potom jsem udělal chybu, která se ukázala být mým nejlepším životním omylem. Místo černobílého filmu jsem si na pultu vzal tři svitky prošlého 35mm barevného filmu Agfachrome, aniž bych o tom měl nejmenší tušení. Strávil jsem víkend fotografováním, a když jsem film donesl bratrovi k vyvolání, upozornil mě, že to nejsou černobílé, ale barevné filmy. Vůbec jsem nebyl nadšený z nutnosti chodit do obchodu a nechávat si film vyvolat. Bratr mě však přesvědčil, že člověk nikdy neví a možná se mi budou barevné snímky líbit. A tak jsem šel. Jak na mě barvy zapůsobily? No, možná si
uděláte představu z toho, že za posledních 38 let jsem nafotil 99,9 % svých snímků barevně.
V mnoha směrech jsem měl štěstí, že jsem se seznámil s fotografií ještě v době manuálních fotoaparátů, protože jsem se musel naučit postupy analogové fotografie. Byl jsem přinucen být vynalézavý, abych dokázal udělat záběr, který stál za to. Moje vybavení bylo omezené: základní objektiv 50 mm f/1.4. Později jsem si musel koupit Nikkormat FTN i s dvojicí objektivů, širokoúhlým 28 mm f/3.5 a teleobjektivem 200 mm f/4, protože se můj jinak velmi hodný a trpělivý bratr začal dotazovat: „Kdy bych tak mohl dostat svůj foťák zpátky?“
Tehdy také nebylo mnoho knih o fotografování, a to mě přinutilo zabývat se tím, jak můj fotoaparát a objektivy fungují. Musel jsem objevit tajemství expozice, hloubky ostrosti, perspektivy a naučit se dávat pozor na kompozici snímku a zároveň si všímat kvality světla. Psal jsem si do sešitků poznámky s hodnotami clon, rychlostmi závěrky a použitým objektivem u všech svých záběrů. Poznamenával jsem si místo a denní dobu. Díky těmto poznámkám jsem byl schopen se vrátit zpátky ke svým záběrům a zjistit, proč některé ze snímků fungovaly a některé ne, proč někdy byla hloubka ostrosti taková, jakou jsem ji chtěl, a někdy ne a proč se boční světlo hodí na snímky povrchové textury a protisvětlo na siluety.
Od onoho léta 1970 se toho ve fotografii stalo nesmírně mnoho, včetně vynálezu digitální fotografie. Přesto je potřeba zdůraznit, že čím více se věci
mění, tím více zůstávají v platnosti základy. Každý fotoaparát je pořád temná krabice s objektivem na jedné straně a světlocitlivým zařízením, ať už je to čip nebo film, na straně druhé. Proces, při kterém vnikne světlo do fotoaparátu skrz objektiv a zaznamená obraz na film nebo na digitální médium, je pořád ten samý. Tento zaznamenaný obraz se stále nazývá expozicí.
Dobře si vzpomínám na jeden ze svých seminářů, který jsem pořádal v roce 1990, kde jsem vtipkoval, že stále čekám na objektiv s ohniskovým rozsahem 20–400 mm f/2.8 s ED optickými členy a vnitřním ostřením. Přestože takový objektiv pořád neexistuje, máme k němu dnes daleko blíže, než bych si byl kdy představil. Dnes lze vyjít z domu s jedním fotoaparátem a jedním objektivem a pořád být připraven vyfotit téměř jakýkoliv objekt, který se naskytne, ať už je to detail motýla nebo medvěd v dálce či velký ohnivý kotouč na západní obloze. Díky pokrokům optiky v konstrukci objektivů jsou objektivy se zoomem rovnocennými soupeři objektivům s pevnou ohniskovou vzdáleností.
Pořád jsou však před námi výzvy: Posunout schopnosti vidět a představivosti, které jsou nezávislé na rozsahu zoomu nebo ostrosti vašeho objektivu. Tento praktický průvodce vám umožní do hloubky prozkoumat vaše vnímání a slibuje vám rozvinout toho vizionáře ve vás bez ohledu na vámi používanou technologii. Ať už používáte film nebo jako většina fotografů dneška se už netrápíte s filmem a fotíte vše digitálně, tento rozdíl má malý vliv na jednu ze
základních ingrediencí, která odděluje průměrný snímek od skvělého. Touto ingrediencí je kreativita.
Kreativita by se dala popsat jako kombinace vynalézavosti, představivosti, inspirace a vnímavosti. Fotografický průmysl ještě nevymyslel fotoaparát, který by sám nacházel unikátní a zajímavé objekty k focení. Pořád ještě není k dispozici fotoaparát, který by vás upozornil na dvě lepší kompozice, které se nacházejí hned vedle té, kterou právě fotíte. Pořád ještě neexistuje fotoaparát, který vystihne „rozhodující okamžik“. A stále nemáme k dispozici fotoaparát, který by systematicky vybral nebo alespoň potvrdil kompozici, která by byla vyrovnaná a harmonická, než ji exponujeme digitálně nebo na film. Tyto výzvy pořád zůstávají součástí báječného světa fotografie a jsou to výzvy, které spočívají výhradně na fotografových bedrech.
Jako je tomu ve všech mých předešlých knihách, tento průvodce má rozptýlit mýtus, že fotografie je jen pro několik vyvolených. I vy budete zanedlouho schopni rozpoznat a porozumět rozdílu mezi správnou expozicí a kreativně správnou expozicí. I vy porozumíte mýtu jménem ISO. A v neposlední řadě i vy začnete vidět způsobem, o kterém jste si nikdy nemysleli, že toho budete schopni – pokud se propracujete cvičeními, která tato kniha nabízí. Neponechal jsem nic náhodě, nabízím zde vhledy, nápady a užitečné tipy pro krajinářskou a městskou fotografii, fotografii detailů, lidí, figurálních předmětů nebo i pro fotografii abstraktní.
Celkově nabízí tento průvodce odpovědi na otázky co, kde a proč pro úspěšnou tvorbu snímků. Je to kniha o nápadech, které kolem nás protéka-
jí jako řeka. Mým záměrem je pomoci vám najít místo, kde rybařit, odvahu k rozhození sítí a sílu vytáhnout váš úlovek nápadů. Pro mnoho čtenářů bude materiál v této knize zcela novou oblastí, zatímco jiní zde naleznou potvrzení toho, co už znají. Ať už vyzkoušíte všechny nebo jen některé nápady, získáte schopnost s jistotou říci, jaká by měla být vaše expozice. Budete schopni s jistotou říci, že nejen vidíte daleko více než dříve, ale více rozumíte tomu, co s tím lze vytvořit.
A nejdůležitější ze všeho je, abyste se nad těmito informacemi i bavili. Neupínejte se na to, „udělat to zcela správně“. Jestli jsem se za ta léta něčemu
od svých studentů a kolegů naučil, tak je to fakt, že neexistuje jen jeden správný způsob při tvorbě snímku. Je to spíše jednoduchá a vyvíjející se kombinace vědomostí, pozorování, myšlenek a odvahy zmáčknout spoušť.
Nikon D2X, objektiv Nikkor 17–55 mm, nastavený na 17 mm, ISO 100, f/8, 1/1250 s
V uplynulých pěti letech jsem fotil všechno digitálně a rýsují se mi jen omezené možnosti použití těch zbylých dvou stovek roliček filmu E-100VS, které mám stále v mrazáku* S výjimkou příležitostných klientů, kteří si přejí jak film, tak digitál, a s výjimkou expozičních časů přesahujících půl minuty fotím už stoprocentně digitálně. Jako mnoho jiných fotografů jsem v mnoha věcech musel začít zcela znovu. Zpočátku to byl skličující úkol, protože jsem se toho musel znovu spoustu naučit. S touto snahou přišel i znovuzrozující pocit, který jsem měl ve svých fotografických začátcích, kdy jsem poprvé držel fotoaparát. Tehdy byl každý další den plný zázraků, úžasu a výzev a tento dětský pocit objevování zažívám znovu. Nemůžu se dočkat, až se dočtu o dalších novinkách nebo až vyzkouším to či ono. Cítím se jako dítě v obchodě se sladkostmi. Ať už začínáte, nebo fotografujete několik let, chtěl bych se s vámi podělit o několik důležitých myšlenek a tipů k digitální fotografii.
* Pozn. redakce: Kniha vyšla poprvé v roce 2009, v češtině 2011.
Nejčastěji máte při fotografování digitálním fotoaparátem k dispozici možnost uložit vaše záběry na paměťovou kartu v jednom nebo dvou digitálních formátech (formátech souborů). To, jaký formát zvolíte, ovlivní nejenom okamžitý výsledek v kvalitě detailů záběru, jasu, kontrastu, barevnosti, ale i dlouhodobé trvanlivosti. Těmito dvěma formáty jsou JPEG (Joint Photographic Experts Group) a RAW, což na rozdíl od formátu JPEG není zkratka, ale v překladu z angličtiny znamená „surový“ – nezpracovaný, či neupravený – a označuje celou skupinu formátů. Je třeba si uvědomit, že oba dva formáty se liší, mimo jiné i velmi rozdílnou velikostí souborů; ta se udává v megabajtech (MB) a je důležité upozornit na to, že vůbec nemusí číselně odpovídat rozlišení vašeho fotoaparátu.
Vyfotografujete-li digitálním fotoaparátem, vznikne digitální obraz, matice složená z určitého počtu pixelů; jejich počet (např. šest milionů) závisí na velikosti senzoru fotoaparátu a případně je upraven nastavením, které jste zvolili. Záznam z čipu je převeden na čísla (digitalizován) a předán obrazovému procesoru ve fotoaparátu. Pokud jste zvolili jako formát JPEG, je tato informace zpracována, upravena a poté uložena. Pokud jste zvolili RAW, tak
toto zpracování ve fotoaparátu neproběhne, ale data budou uložena v surovém – RAW –, nezpracovaném stavu na paměťovou kartu pro pozdější zpracování v počítači. JPEG obvykle představuje poměrně malý soubor, zatímco RAW je soubor výrazně větší. Počet souborů, které můžete uložit na paměťovou kartu, bude záviset na rozlišení fotoaparátu a kapacitě karty, avšak obecně můžete na kartu uložit několikanásobně více souborů ve formátu JPEG než ve formátu RAW. To je důvodem, proč spousta fotografů fotí do formátu JPEG. Budu však raději, když budete používat formát RAW, a své důvody vysvětlím za malý moment.
JPEG Většina lidí si neuvědomuje, že JPEG nenabízí takový barevný a tonální rozsah jako RAW, ani takovou možnost „pohrát“ si následně s expozicí. Z tohoto důvodu vám většina manuálů, knih či časopisů o digitální fotografii doporučí to, co vám teď doporučím já. Pokud trváte na focení do JPEGu (přípona souboru .jpg) a pokud vám není lhostejná
životnost vašich fotografií, vždy fotografujte na maximální rozlišení a s minimální kompresí (tj. dostanete největší velikost snímků) a poté, co jste pečlivě přebrali snímky, uložte ty, které považujete za hodné uchování.
Je důležité zde poznamenat, že takto uložená data budou platná do doby, než se souborem začnete pracovat. Ve chvíli, kdy si se souborem začnete „hrát“ (upravíte na něm barevnost, kontrast a tak dále), dojde k další kompresi souboru a další ztrátě kvality obrazu, i když použijete uložení v nejvyšší kvalitě. Proto se snažte udělat všechny úpravy najednou a nepřeukládat opakovaně soubory JPEG.
(Poznámka redakce: Je to celé složitější, podrobnější vysvětlení a zhodnocení je uvedeno v knize Photoshop –barevný režim LAB od Dana Margulise, viz www.zonerpress.cz.)
Navzdory možnosti uložit JPEG v nejvyšší možné kvalitě, stále zbývá
ke zvážení následující fakt. Vždy dochází ke kompresi souboru, kterou lze přirovnat k poslouchání vašeho oblíbeného rádia na frekvenci AM. Místo toho, aby se zachytil každý, i drobný detail v barvě a kontrastu scény, tak JPEG použije „zkratku“ a složitými algoritmy „zprůměrňuje“ podobné barvy a podobný kontrast. Tím soubor zmáčkne jako houbu – zkomprimuje jej – a vytvoří tak velmi malý soubor. Stejně jako se ztrácí výšky a basy na AM rádiu, tak i s formátem JPEG ztrácíte jemnosti v barevném podání snímku.
Pokud se mne týká, tak jediným důvodem pro použití JPEGu je situace, kdy se chystáte podělit se o svoje fotografie pouze s přáteli či rodinou přes internet. I v tomto případě byste však měli generovat JPEGy z původních RAW souborů, protože je to otázka okamžiku, jak si hned ukážeme. Jsem zcela pro použití JPEGů, ale jak jsem již zmínil, měly by být vytvořeny z RAWu.
Při rozhodování, která značka paměťové karty je nejlepší, zvažte i dobu zápisu. Čím rychlejší je zápis, tím kratší je doba pro zpracování expozice procesorem a tím dříve uvidíte snímek na displeji. Většina karet používá ten samý vzorec pro rychlost zápisu jako výrobci CD-ROMů. Rychlost zápisu 1× se rovná 150 kilobajtů za sekundu. Takže paměťová karta, která nabízí rychlost zápisu 80×, je rychlejší než 40× – a samozřejmě že za rychlost je třeba si trošku připlatit.
Poznámka: Nejde jen o rychlost zápisu na paměťové karty, i rychlost procesoru fotoaparátu je důležitá. Procesor musí být schopen zapisovat stejnou rychlostí, jakou karta nabízí. Pokud nebude schopen využít možností karty, nemá cenu pořizovat si kartu rychlejší, a tím i dražší.
FORMY DIGITÁLNÍHO OBRAZUZnovu připomínám, že RAW není zkratka ani akronym. Velmi rád si vytvářím vlastní akronymy (viz str. 64), a proto jsem si vymyslel jeden i pro RAW: Really Amazing Work (Opravdu Úžasná Práce – pozn. překl.) Pokud ve svých snímcích stojíte o nejlepší možnou expozici, barevnost a kontrast, tak RAW je právě pro vás.
Termín RAW se nepoužívá jako přípona souborů, žádný *.raw neexistuje (zatím). Nejde jen o jeden typ souboru, ale je jich velké množství. Soubor typu RAW obsahuje data, která pochází přímo ze senzoru fotoaparátu, jsou digitalizována a jen nezbytně upravena. Různé modely fotoaparátů mají různé typy a přípony souborů. Na rozdíl od JPEGů musí být tyto RAW soubory napřed převedeny na snímek v RAW
konvertoru, specializovaném programu na úpravu RAWů, než mohou být vytištěny nebo dále upravovány.
Představte si RAW soubory jako filmový negativ. Ten také není hned možné použít, ale už obsahuje všechny potřebné informace pro zhotovení snímku. Stejně jako je možné s filmovým negativem manipulovat při chemickém procesu, tak i RAW soubory lze při konverzi upravovat za použití řady obecných programů, jako je například Camera Raw, Adobe Photoshop Lightroom, Aperture od Apple, nebo programů jednotlivých výrobců fotoaparátů, např. Capture od Nikonu. (A samozřejmě i v programu Zoner Photo Studio, pozn. redakce.)
Expozici snímků v RAWu lze následně upravit. V případě podexpozice
JPEG A RAW: DVA NEJSOU VŽDY LEPŠÍ NEŽ JEDEN Řada fotoaparátů nabízí možnost ukládat snímek do formátu JPEG i RAW současně. Musím se přiznat, že nejsem velkým přítelem této možnosti. Snad pouze pokud právě fotím pro noviny (které upřednostňují soubory JPEG, kvůli rychlosti a protože tisková kvalita novin si nevyžaduje vyšší kvalitu snímků focených do RAWu) nebo chci rychle rozeslat snímky přátelům odněkud z cest. Záznam snímků do obou typů souboru znamená zvýšené nároky na místo na paměťové kartě a ta se tak zaplní rychleji. Samozřejmě vím, že paměťové karty jsou dnes směšně levné, ale všechny záběry si časem najdou cestu až do vašeho po-
až o 2–3 expoziční stupně (2–3 EV) a přeexpozicí o 1–2 EV! V RAW souboru lze také změnit vyvážení bílé, tj. nastavení barevné teploty světla, upravit jas, zřetelnost a živost, zostřit, převést barevný snímek na černobílý nebo sépiový a pořád půjde o úpravu RAW souboru. Poté, co jste provedli celkové úpravy snímku, ho uložíte jako JPEG nebo TIF (nevýhodou formátu TIF je velikost souboru, výhodou je skutečnost, že u něj nedochází k žádné ztrátě dat při kompresi) a můžete ho editovat v jiném programu (např. Photoshopu) a provádět další změny, které považujete za nutné.
Původní soubor RAW zůstává nezměněn, můžete se k němu vrátit a vytvořit jinou verzi snímku s pozměněnými expozičními a jinými hodnotami.
Když si tedy srovnáme hlavní rozdíly mezi JPEGem a RAWem, podívejme se na to následovně. JPEG je jako předchystaný polotovar. Má v sobě už všechny ingredience a vám stačí jen přijít domů, vložit ho do trouby a dát si dobré, bezproblémové jídlo. Naproti tomu RAW je jako syrové maso. S nasazenou kuchařskou čepicí a kuchyní, vybavenou všemi nástroji a přístroji a ingrediencemi k dochucení, bude záležet jen na vás, jak jídlo připravíte a upravíte. Recepty jsou čistě na vás a i s minimálními kuchařskými znalostmi se můžete pustit do složitých postupů. Brzy budete svým přátelům a rodině připravovat jídla, na jaká se nezapomíná.
čítače, a jak jste si již možná všimli, pevný disk počítače se stejně jako externí disk zaplní velmi rychle. A jakými záběry? Je pravděpodobné, že z každých 100 snímků, které pořídíte, stojí za to ponechat si možná deset záběrů. Kéž byste byli neoblomnými editory a zbavili se těch přebytečných 90 snímků, protože vy i já víme, že se o ně stejně nikdy s nikým nepodělíte. Vytvořili byste si tak místo pro snímky, které stojí za to uchovat. Pokud opravdu potřebujete fotit do obou formátů souborů, tak vám doporučuji začít editovat záběry přímo ve fotoaparátu a hned se zbavovat těch snímků, které nemají odpovídající kvalitu.
Rychlost, s jakou se na scénu přihnala digitální fotografie, je ohromující. Horké téma tohoto týdne může být nový fotoaparát, objektiv či software na úpravu snímků a bude rychle vystřídáno dalšími, které to samé umí udělat rychleji a dokonaleji. Navzdory rychlému vývoji v digitální fotografii tu pořád zůstávají dvě stálice, které se už pravděpodobně nikdy nezmění. Téměř od prvního dne 99 % úspěšných snímků vzniklo (1) díky fotografově dovednosti nastavit kreativní expozici a (2) schopnosti vytvořit vyváženou a zajímavou kompozici. Tyto dva principy jsou základem fotografie a jsou stále platné. Nezáleží na tom, fotíte-li digitálně nebo na film. Jistě, nastavení správné expozice nebylo nikdy snazší než dnes, za pomoci digitálních fotoaparátů a softwarů. Jenže jak za chvíli uvidíte, mezi správnou a kreativně správnou expozicí je propastný rozdíl.
Od doby vynálezu fotografie dodnes se proces záznamu obrazu na materiál se světlocitlivou vrstvou nazývá expozice. Někdy se toto slovo použije pro hotový diapozitiv nebo fotografii: „To je ale nádherná expozice!“ Jindy se může vztahovat k filmu či paměťové kartě: „Mám místo už jen pro pár expozic.“ Ve většině případů se však termín „expozice“ používá pro množství světla dopadajícího na světlocitlivý materiál (filmový nebo digitální). V tomto kontextu otázka, jaká by vaše expozice měla být, znamená, že se ptáte na to, kolik světla by mělo na film/senzor dopadnout a za jak dlouho. Moje odpověď je: „Vaše expozice by měla být správná.“ Třebaže se to může zdát jako uštěpačná odpověď, je to tak.
Asi až do roku 1975, kdy se na trhu objevila řada fotoaparátů s automatickou expozicí, musel každý fotograf zvolit rychlost závěrky (neboli expoziční čas) a clonu zaručující správnou expozici. Volba clony a čas expozice byly přímo ovlivněny citlivostí filmu ISO (stupeň citlivosti filmu na světlo). Většina snímků byla pořizována v přirozeném osvětlení. Bylo-li množství světla nedostatečné, uchylovali se k použití blesku nebo stativu. Většina dnešních fotoaparátů, ať již na film nebo digitálních, je vybavena množstvím automatiky, která sli-
buje udělat vše za vás, a tak dovoluje fotografům soustředit se výlučně na to, co chtějí fotografovat. Nastavení kolečka na P neboli Program udělá všechna nastavení za vás. Kdyby to tak bylo P jako Pravda! Já sám si P překládám jako „Poor choice“ (mizerná volba), protože dává velmi nevyvážené výsledky. Samozřejmě že většina z nás má automatické fotoaparáty. A přesto jsme při pořizování snímků rozpačití, zmatení a nejistí. Proč to? Je tomu tak proto, že ten fotoaparát, který má udělat vše za vás, nesplní to, co sliboval, nebo jste konečně dospěli k bodu, ve kterém si přejete pořizovat skutečně dokonalé fotografie.
Používejte na fotoaparátu manuální nastavení (snímek vpravo) a získáte výborné výsledky v každé situaci. Nebo alespoň použijte prioritu clony nebo času a poznejte, jak na digitálním médiu či filmu ovlivnit světlo a stíny. Nastavení M (Manuální) je pro mě synonymem pro „Magnificent choice“ (báječnou volbu).
Oba snímky: objektiv 12–24 mm. Vlevo: f/11, 1/1000 s, priorita času (S) Vpravo: f/6.3, 1/1000 s, manuální nastavení (M)
Plně automatické fotoaparáty dávají často rozpačité výsledky. Pokud byste se naučili jen jednu věc, mělo by to být to, jak použít aparát v některém manuálním režimu nastavení expozice. Nevím o žádném jiném způsobu, jak pravidelně dostávat uspokojující výsledky. Není na tom nic těžkého a lépe porozumíte výsledkům vašich expozic, když se rozhodnete upřednostnit mód A (priorita clony) nebo S (priorita času), které si zaslouží použití v konkrétních případech. Zkuste si toto cvičení: Zvolte M (manuální) jako režim nastavení expozice. Poproste kamaráda, aby vám postál modelem v zastíněném místě někde venku; pokud je zataženo, není ani třeba chodit do stínu. Nastavte clonu f/5.6, postavte model před keře vysoké tak 1,5–2 metry a zaostřete. Při pohledu do hledáčku upravte rychlost závěrky tak, aby vám expozimetr fotoaparátu ukazoval správnou expozici, a udělejte záběr. Právě jste udělali správnou manuální expozici!
Manuální expozice je velice osvobozující, přesto ale musíte pochopit některé základní principy. Správná expozice je kombinací tří důležitých faktorů: velikosti clony, rychlosti závěrky (doby expozice) a citlivosti ISO. Od samého začátku fotografie byly tyto tři hodnoty jádrem každé expozice, ať již správné či nikoliv. Nazývám je expozičním trojúhelníkem.
Váš hledáček ukazuje sérii clonových čísel (nebo jsou i na objektivu fotoaparátu). Ze všech čísel, která vidíte, si zvláště povšimněte čísel 4, 5.6, 8, 11, 16, 22 a 32 – pokud tam všechna jsou. (Fotografujete-li kompaktním aparátem s pevným, nevýměnným objektivem, asi zjistíte, že hodnoty nepřekročí 8 nebo maximálně 11.) Každé z těchto čísel (nazývají se clonová čísla) odpovídá určitému otevření otvoru vašeho objektivu. Clonové číslo 4 odpovídá cloně –průměru otvoru – f/4, číslo 5.6 otvoru f/5.6 a tak dále. Primární funkcí tohoto otevření objektivu je kontrola množství světla propuštěného objektivem a dopadajícího na světlocitlivý senzor nebo film. Čím menší jsou clonová čísla, tím větší je otvor v objektivu a opačně –čím větší jsou clonová čísla, tím méně se objektiv otevře.
A co znamená to „f“? Pro ty technicky zaměřené z vás – průměr otvoru
objektivu je určen zlomkem, např. f/1.4 kde f znamená ohniskovou vzdálenost objektivu a číslo, zde 1.4, znamená použité clonové číslo. Například fotografujete-li objektivem 50 mm s clonou nastavenou na f/1.4, je skutečný průměr otvoru objektivu 35,7 mm. Točí se mi z toho všeho hlava, ale díky bohu mají tyto výpočty jen velmi málo do činění s dosažením správné expozice.
Pokaždé, když použijete následující vyšší hodnotu clonového čísla, jako např. ze 4 na 5.6 (ze clony f/4 na f/5.6), množství světla procházejícího objektivem se sníží na polovinu. A podobně snížíte-li clonové číslo z 11 na 8 (ze clony f/11 na f/8), množství světla procházejícího objektivem se zdvojnásobí. Snížení množství světla na polovinu nebo jeho zdvojnásobení se označuje jako změna o jeden expoziční stupeň, 1 EV (Exposure Value). To je důležité si uvědomit, protože mnohé dnešní aparáty nabízejí celé stupně, ale rovněž možnost nastavení clony po jedné třetině stupně: f/4, f/4.5, f/5, f/5.6, f/6.3, f/7.1, f/8, f/9, f/10, f/11 a tak dále. (Tučná čísla znamenají základní stupně, mezilehlé hodnoty jsou třetiny expozičního stupně.)
Rychlost závěrky neboli expoziční čas: V závislosti na značce a typu
může váš fotoaparát nabídnout expozice od šílené jedné osmitisíciny sekundy až po třicet sekund. Doba expozice určuje čas, po který určité množství světla procházející objektivem (je omezeno velikostí clony) může dopadat na film nebo digitální snímač ve fotoaparátu. Stejný princip snížení expozice na polovinu nebo její zdvojnásobení, který platí u clony, se vztahuje rovněž na čas expozice. Nastavte čas expozice 500. Skutečný čas expozice se rovná převrácené hodnotě, zlomku – 500 znamená jedna pětisetina sekundy, 1/500 s. Pokud nastavení změníte na 250, je to 1/250 s. Od 1/250 s můžete pokračovat na 1/125 s, 1/60 s, 1/30 s, 1/15 s a tak dále.
Ať už jste přešli z času 1/30 s na 1/60 s nebo z 1/250 s na 1/500 s, a tím vždy na polovinu zmenšili časový úsek, po který světlo dopadá na film či digitální snímač, posunuli jste se vždy o jeden celý expoziční stupeň, 1 EV.
Toto je opět důležité si uvědomit, poněvadž mnoho současných aparátů nabízí možnost měnit nastavení expoziční doby po jedné třetině: 1/500 s, 1/400 s, 1/320 s, 1/250 s, 1/200 s, 1/160 s, 1/125 s, 1/100 s, 1/80 s, 1/60 s a tak dále. (A opět tučná čísla znamenají původní, základní stupně, zatímco další jsou třetinové možnosti, které jsou někdy k dispozici.) Aparáty nabízející třetinové hodnoty odrážejí pokusy fotografického průmyslu učinit dosažení „perfektních snímků“ snazší. Ale jak se ukáže později, jen zřídka touží člověk po tom, aby dosáhl perfektně vyladěné expozice snímku. Posledním vrcholem trojúhelníka je ISO, tedy citlivost. Ať už fotografujete na film nebo používáte digitální fotoaparát, volba ISO má přímý dopad na kombinaci clony a doby expozice, kterou můžete zvolit. Je to tak důležité, že si to zaslouží zvláštní pojednání
Na tohoto muže pracujícího v místním zahradnictví jsem narazil na předměstí města Charja ve Spojených arabských emirátech. Po chvíli rozhovoru jsem se zmínil, že bych si ho velmi rád vyfotil. Poněkud méně zacloněný objektiv mi umožnil zobrazit pozadí rozostřeně (více o tom na straně 56), a proto byl potřeba krátký expoziční čas, abych kompenzoval množství světla, které pronikalo takto široce otevřeným objektivem.
Nikon D2X, objektiv 70–200 mm, stativ, f/5.6, 1/400 s
Pro lepší pochopení vlivu ISO na expozici si představme citlivost ISO jako počet včel dělnic. Jestliže je můj aparát nastaven na 100 ISO a váš na 200, mám já k dispozici sto a vy dvě stovky dělnic. Úkolem těchto dělnic je sbírat světlo procházející objektivem a vytvořit obrázek. Jestliže my oba máme objektivy s nastavenou clonou f/5.6 – což znamená, že našimi objektivy bude procházet stejné množství světla –, kdo z nás dokáže zachytit motiv rychleji?
Budete to vy, protože pro vás pracuje dvakrát tolik včel dělnic (ISO 200) než pro mne, který jich mám jen 100 (ISO 100).
Jak to souvisí s expozičním časem (rychlostí závěrky)? Předpokládejme, že předmětná fotografie je jeden květ fotografovaný při zatažené obloze. Pamatujme, že váš aparát je nastaven na 200 ISO, zatímco můj na 100 ISO, a oba aparáty mají clonu nastavenou na f/5.6. Když nastavíte svůj aparát vy, ukáže se jako správný čas 1/250 s, a když budu hledat správnou expozici já, vyjde mi čas delší, konkrétně 1/125 s. To proto, že vašich dvě stě ISO (dělnic) potřebuje pouze polovinu času na pořízení obrázku než mých sto ISO (dělnic).
Poněvadž toto je důležitá součást pochopení expozice, chci od vás, abyste na okamžik odložili knihu a vzali do ruky svůj aparát, tužku a papír. Nastavte citlivost na 100 ISO, a to i v případě, že máte v aparátu film, jehož citlivost není 100 ISO. (Nezapomeňte po cvičení nastavit ISO opět na správnou hodnotu.) A teď nastavte manuální režim (M), clonu na f/8 a s aparátem namířeným na dobře osvětlený objekt pohybujte přepínačem doby expozice tak dlouho, dokud se v hledáčku neobjeví správná expozice. (Chcete-li, můžete ponechat aparát pro toto cvičení v poloautomatickém režimu priority clony.) Poznamenejte si expoziční čas. Pak změňte opět citlivost, tentokrát na ISO 200, ponechejte clonu
na f/8 a zaměřte aparát na tentýž objekt. Ať pracujete v manuálním režimu nebo v režimu priority clony, zjistíte, že expozimetr ukazuje jinou dobu expozice pro správnou expozici. A opět si poznamenejte expoziční čas. A nakonec změňte ISO na 400 a opakujte postup, jak byl uveden výše.
Co jste zpozorovali? Pokud jste změnili citlivost ze 100 ISO na 200 ISO, doba expozice se rovněž změnila: a to z hodnoty (např.) 1/125 s na 1/250 s, nebo z původní 1/160 s na 1/320 s. Tyto časy jsou samozřejmě pouze příklady, a poněvadž nevím, co bylo vaším objektem, je obtížné určit skutečné expoziční časy, ale jedna věc je jistá: čas každé následující expozice se blíží polovině času předchozího.
Zvýšíte-li počet dělnic (ISO) z jednoho sta na dvě stě, zkrátíte čas potřebný pro provedení úkolu na polovinu. Rychlost vaší závěrky vám říká toto: Jdete-li z jedné stopětadvacetiny na dvěstěpadesátinu sekundy, zkrátíte expoziční čas na polovinu. Nastavíte-li ISO ze 100 na 400, jdete z jedné stopětadvacetiny sekundy – přes jednu dvěstěpadesátinu – a skončíte až u jedné pětisetiny sekundy. Protože každé rozpůlení expozičního času představuje změnu (snížení) expozice o jeden expoziční stupeň (-1 EV), stejně tak i každá změna z ISO 100 na ISO 200 a na ISO 400 odpovídá jednostupňovému navýšení expozice (+1 EV). Můžete provést stejné cvičení pro změnu clonového čísla stejně jednoduše, když ponecháte dobu expozice konstantní, např. na 1/125 s, a budete pohybovat clonou tak dlouho, dokud se v hledáčku neukáže správná expozice, nebo chcete-li zůstat v automatickém režimu, zvolte režim priority času, nastavte expoziční čas na 1/125 s a aparát pro vás vyhledá správnou clonu.
Clonu si představte jako otvor, který omezuje průchod světla, uvnitř objektivu. Tento otvor je obvykle vytvářen několika (často 6, 7, 8 nebo 9) překrývajícími se kovovými lamelami. V závislosti na typu fotoaparátu upravujete clonu buďto přímo na objektivu, nebo pomocí tlačítka na fotoaparátu, nejčastěji otáčením kolečka na těle fotoaparátu. Podle nastavení clonového čísla se velikost otvoru v objektivu buď zmenšuje, nebo zvětšuje. To pak dovoluje, aby objektivem procházelo a na film nebo snímač digitálních aparátů dopadalo méně či více světla. Jak si ukážeme v následující kapitole, volba clony výrazně ovlivňuje fotografické výsledky.
Jak se tedy jednotlivé clony rozdělují? U všech objektivů znamená nejmenší clonové číslo – např. 1.4, 2, 2.8, 4 atd. v závislosti na objektivu – největší možné otevření objektivu, které propouští na světlocitlivý prvek největší množství světla. Kdykoliv nastavíte objektiv na nejmenší hodnotu clonového čísla (největší clonu), fotografujete s plně otevřeným otvorem objektivu (lidově „na plnou díru“). Když postupujete od nízkých clonových čísel k vysokým, zmenšujete velikost vstupního otvoru a tím zacloňujete objektiv. Největší clonová čísla (tedy nejmenší clony) jsou obvykle 16, 22 nebo 32 (u digitálních kompaktních fotoaparátů obvykle jen 8, případně až 11).
Proč byste si měli přát změnit velikost vstupního otvoru objektivu? Roky se uvádělo, že protože se intenzita světla v různých situacích výrazně mění, přejeme si ovlivňovat množství světla dopadajícího na film. A jednoduchou cestou, jak toho dosáhnout, bylo upravit – zvětšit nebo zmenšit – velikost otvoru objektivu (clonu). Logika napovídá, že když fotografujete za slunečného dne na bílé pláži v Karibiku, měli byste objektiv hodně zaclonit, učinit vstupní otvor objektivu co nejmenším. Tak zajistíte, že jas nevypálí „díru“ do senzoru fotoaparátu. Stejná logika rovněž říká, že když jste
v matně osvětlené katedrále ze 14. století, měli byste vstupní otvor otevřít maximálně, aby objektivem procházelo a na film či digitální snímač dopadalo maximální množství světla.
Ačkoliv jsou tyto rady dobře míněné, já sám s nimi hluboce nesouhlasím. Tyto rady totiž často přinášejí nic netušícímu fotografovi rozpačité výsledky. Proč? Protože neberou v úvahu mnohem důležitější funkci clony: její schopnost upravovat hloubku ostrosti. Je to oblast, ve které se objekty na fotografii jeví ostré (od popředí snímku k pozadí).
Jak jste si jistě všimli, když jste prohlíželi fotografie, některé obsahují velkou hloubku ostrosti, vše je ostré. Technika, kterou používají profesionální fotografové k dosažení ostrosti v celém rozsahu obrazu, například od květin v bezprostředním popředí snímku po vzdálené hory v pozadí, pro vás může být záhadou. Když se vy sami budete snažit dosáhnout celkové ostrosti snímku v takové míře, patrně zjistíte, že jakmile zaostříte na květiny v popředí, hory v pozadí budou neostré. A když zaostříte na pozadí, budou neostré květiny. Budete se muset naučit využít hloubku ostrosti ve svůj prospěch. Expozice osamocené květiny
Tyto dvě z hlediska celkové hodnoty identické expozice jsou významově zcela odlišné a je to díky zvolené cloně. Vizuální váha je zde zcela závislá na zvoleném clonovém čísle. Je třeba si uvědomit, že ani jeden snímek není nezbytně tím „správným“, to samozřejmě závisí hlavně na významové stránce záběru. Zatímco v dolním záběru je díky odcloněnému objektivu a tedy malé hloubce ostrosti pozadí zcela rozostřené, tak v druhém záběru je díky více zacloněnému objektivu větší hloubka ostrosti a ve snímku je tedy i více informací z místa pořízení fotografie.
Oba záběry: objektiv 17–55 mm, nastavený na 40 mm Snímek nalevo: f/4, 1/640 s Snímek nahoře: f/22, 1/20 s
proti pozadí tvořenému rozmazanými barvami a tvary je přímým důkazem kreativního použití hloubky ostrosti.
Co přesně ovlivňuje hloubku ostrosti? Ve hře je několik faktorů: ohnisková vzdálenost objektivu, vzdálenost mezi vámi a objektem, na který hodláte zaostřit, a zvolená velikost clony. A jsem přesvědčen, že z těchto tří prvků je clona tím nejdůležitějším.
Teoreticky je objektiv schopen v jednom okamžiku zaostřit pouze na jediný objekt, na jedinou vzdálenost; pokud jde o ostatní objekty ve vaší kompozici, čím vzdálenější jsou od zaostřeného objektu – ať jsou před ním nebo za ním –, tím více budou neostré. Scénu pozorujete (v hledáčku nebo na LCD displeji) nezacloněným, největším otvorem objektivu, je ale velmi důležité, abyste si uvědomili význam clony. Světlo odrážející se od objektu vytváří na filmu (nebo na snímači digitálu) obraz, avšak zvolená clona určuje, jak bude tento obraz „vyjádřen“. Zákon optiky říká, že čím je menší otvor objektivu (vysoká clonová čísla – 16, 22 nebo 32), tím větší je hloubka ostrosti na fotografii. Při použití clony blížící se plně odcloněnému objektivu (nízká clonová čísla – 2.8, 4 nebo 5.6) bude na filmu vytvářet ostrý obraz pouze světlo odrážené ze zaostřeného objektu. Jakékoliv jiné světlo odrážené objekty ležícími před nebo za vzdáleností, na kterou ostříte, ostrý obraz nevytvoří. Ve skutečnosti se paprsky „nezaostřeného
světla“ promítnou na senzor (nebo film) jako malé kroužky a vytvoří rozostřené obrazy objektů mimo rovinu zaostření. Opačně, jestliže tentýž předmět je fotografován při velmi malém otevření objektivu, jako je například clona f/22, je proud světla vstupujícího do objektivu do značné míry redukován. Výsledný obraz obsahuje větší oblast ostrosti a detailu, poněvadž světlo není na film (nebo senzor) rozptýleno, ale místo toho je soustředěno do malého svazku, když prochází velmi malým otvorem objektivu. Představte si, že používáte trychtýř s velmi malým otvorem a tím přeléváte velkou plechovku barvy do prázdné nádoby. Porovnejte tento proces s přeléváním barvy z plechovky do téže prázdné nádoby bez použití trychtýře. Bez trychtýře přelijete barvu z plechovky rychleji, ovšem širokým, nekontrolovatelným proudem, přitom se vám také rozstříká po stěnách nádoby. Při použití trychtýře se barva přelije do nádoby úzkým, ostrým pramínkem, ale za cenu prodloužení času.
Když budete mít toto na mysli, pochopíte, že když světlo propustíme pouze malým otvorem objektivu, výsledkem vždy bude větší oblast ostrosti, tzv. větší hloubka ostrosti. Znamená to ale, že byste se měli vždy snažit pořizovat „čisťounké, skvěle ostré“ snímky místo „rozmáznutých“ či „šmouhatých“ fotografií? Jistěže ne! Scéna a hloubka ostrosti, kterou chcete zachytit, určí volbu clony – a ta se bude lišit snímek od snímku.
Výběr pozadí bude vždy vaší volbou, pokud víte, jak používat hloubku ostrosti. Obzvláště to platí při použití teleobjektivu. Při použití clony f/32 (horní záběr) jsem si zajistil, že ostrá bude nejen větev, ale částečně i pozadí – díky větší hloubce ostrosti je zobrazeno s více detaily než při cloně f/5.6 (dolní snímek). Osobně se mi však daleko více líbí záběr s více rozostřeným pozadím. Oba snímky: objektiv 80–400 mm, horní záběr: f/32, 1/30 s, dolní záběr: f/5.6, 1/1000 s
CLONA A HLOUBKA OSTROSTIExistují tři situace při pořizování fotografií, v nichž výběr clony hraje rozhodující roli. První z nich je situace, kterou nazývám kompozice vyprávějící příběh. To je prostě snímek, který – jak napovídá název –vypráví nějaký příběh. A jako každý dobrý příběh má svůj začátek (objekt v popředí, v 1. plánu), střední část (objekt uprostřed, ve 2. plánu) a konec (objekt v pozadí, ve 3. plánu). Takový obraz může obsahovat obilná stébla (popředí), která slouží k představení venkovského stavení vzdáleného patnáct až dvacet metrů (hlavní objekt ve 2. plánu), a to stojí na pozadí nadýchaných mraků a modré oblohy (pozadí). Pro tento typ záběrů se velmi často používá širokoúhlý objektiv.
Předpokládejme, že chcete mít v záběru ostré vše od popředí do pozadí. Zákon hloubky ostrosti nám radí použít nejmenší možnou clonu, například f/16 nebo f/22. Pokud se zamyslíte nad tím, proč mhouříme oči, když se snažíme vidět něco ostřeji, zde je důvod, proč se používají malé clony k dosažení velké hloubky ostrosti.
Jaké objekty si vyžadují velkou hloubku ostrosti? Nejčastěji jsou to krajiny. Už jsme jistě všichni někdy obdivovali fotografie nekonečných plání, kde vše bylo zcela ostré od popředí do po-
zadí. Tyto scény velkou hloubku ostrosti bezpodmínečně vyžadují a clona f/22 vám ji zajistí.
Navíc, pro zajištění co největšího množství vizuální informace, budete chtít použít objektiv s co nejširším zorným úhlem. Podívejme se na možnosti objektivů podrobněji.
Pokud používáte stále rozšířenější objektiv 12–24 mm, velmi oblíbený 18–55 mm objektiv nebo 18–70 mm, máte ten správný objektiv. Můžete také použít vaše širokoúhlé objektivy z doby filmových svitků, např. 17–35 mm nebo
20–35 mm. Budete potřebovat vědět, která ohnisková vzdálenost při tomto typu záběrů funguje nejlépe. Pro objektiv 12–24 mm je to rozmezí 12–16 mm. Pro ostatní objektivy (18–70 mm, 17–35 mm nebo 20–35 mm) pro vás budou nejlepšími hodnoty 17–20 mm. S těmito ohnisky se vám budou dařit záběry širokých a rozsáhlých kompozic.
Zatímco tato širokoúhlá ohniska jsou oblíbená a nabízí nejširší úhel pohledu, použití správné clony je absolutní nezbytností, abyste dokázali tyto široké záběry plně využít.
Clona f/22 mi poskytla požadovanou ostrost pro kompozici vyprávějící příběh od popředí do pozadí. Povšimněte si, že objekty v popředí nemusí být nutně v dolní části záběru. Zde je popředí na levé straně kompozice.
Objektiv 12–24 mm, f/22, 1/15 s
Tato příručka obsahuje kompletní základy „umění“ fotografovat a dokáže vás naučit, jak pořizovat skvělé snímky kdekoli, za jakýchkoli podmínek a bez ohledu na to, jaký fotoaparát používáte. Chcete konečně pochopit, jakou expozici zvolit? Jaká clona a jaký čas jsou nejlepší pro váš snímek? Rádi byste viděli věci kolem sebe zajímavěji? Toužíte po působivých kompozicích? Zajímá vás, jak využít kouzlo světla ve vašich fotografiích? To všechno zde najdete: techniky a postupy, které každý fotograf potřebuje pro působivé snímky přírody, lidí, událostí nebo třeba fotografie detailů. Navíc v podání stravitelném pro každého bez ohledu na úroveň dosavadních zkušeností. S touto knihou se posunete od „cvakání“ k fotografování.
BRYAN PETERSON je profesionální fotograf, mezinárodnì uznávaný školitel a autor øady bestsellerù. Tato publikace je výbìrem toho nejlepšího z øady jeho pøedchozích knih, které patøi k nejprodávanìjším na celém svìtì a které se staly bestsellery i na èeském trhu, ale bohužel už jsou beznadìjnì vyprodané: Nauète se vidìt kreativnì, Nauète se exponovat kreativnì, Nauète se fotografovat digitálnì, Portrét – nauète se fotografovat kreativnì, Nauète se používat expozièní èas kreativnì a Nauète se fotografovat detail kreativnì
