Obsah
Legenda praotce Čecha 4
Přemysl Otakar I. 27
Václav I. 28 Přemysl Otakar II. 29
Václav II. 30
Václav III. 30
7
II. 7 Bořivoj I. 8
8 Spytihněv I. 9 Vratislav I. 9 Václav 10
Boleslav I. 11
Boleslav II. 12
Bájný původ Přemyslovců 13
Boleslav III. Ryšavý 14 Jaromír 14 Oldřich 15 Vladivoj 15
Boleslav Chrabrý 15
Břetislav I. 16
Spytiněv II. 17
Vratislav II. 18
Konrád Brněnský 19
Břetislav II. 19
Bořivoj II. 20
Svatopluk Olomoucký 20
Vladislav I. 21
Soběslav I. 21
Přemyslovská orlice a lev 22
Vladislav II. 23 Bedřich 24
Soběslav II. 24
Konrád II. Ota 25
Václav II. 25
Jindřich Břetislav 26
Vladislav Jindřich 26
Jindřich Korutanský
„To je ta země zaslíbená, zvěře a ptáků plná, medem oplývající,“ zvolal nadšeně praotec Čech, když po dlouhé pouti stanul se svým lidem na vrcholu hory Říp. Tehdy se podle kronikářů začala psát historie českého národa
Čech měl prý
i bratra Lecha, který podle pověstí došel do Polska a v některých verzích mýtu
i bratra Rusa, který obsadil Rusko
Postavu
praotce Čecha jako zakladatele našeho národa poprvé zmínil kronikář Kosmas ve své Kronice české dokončené roku 1125. Příběh poté převzali i další kronikáři. Objevil se v Kronice tak řečeného Dalimila (12. století) nebo v dílech Přibíka Pulkavy (14. století) a Václava Hájka z Libočan (16. století). Co kronikáři o praotci napsali?
Slavný mýtus
Vojvoda Čech a jeho bratr vojvoda Lech žili spokojeně se svými kmeny v Charvátské zemi (dnešní Chorvatsko). Obdělávali svá políčka, sklízeli obilí. Jenže v okolí se stále častěji strhávaly boje mezi místními kmeny, a tak se bratři vydali hledat nový, klidnější domov, zemi zaslíbenou. Po strastiplné cestě praotec Čech stanul na hoře Říp. (Podle Václava Hájka to bylo přesně roku 644.) A rozhodl se v neosídlené a úrodné zemi usadit.
Skutečnost
Historici však mají jasno. Žádný Čech nikdy nežil a celý příběh je jen mýtus.
Ostatně kdyby Čech skutečně přišel v onom roce 644 do Čech, nenašel by je prázdné. Už ve 4. století osídlil zemi kolem Řípu keltský kmen Bójů. Právě podle něj začali římští historici říkat středočeské kotlině Bohemia, což v latině znamená Čechy. Později je vystřídaly germánské kmeny a někdy v 6. století se k nám začaly stěhovat slovanské kmeny.
Vděčný lid nazval prý novou zemi po svém vojvodovi!
Tato doba až do období kolem roku 867, kdy nastoupil na trůn první český kníže Bořivoj, je však zahalená tajemstvím a moc o ní nevíme. Proto se později začaly objevovat pohádky o prvních Češích, které Kosmas zaslechl a zapsal jako skutečnost.
A zatímco Čechy byly ponořené do temné mlhy historie, vznikl v 7. století na Moravě první doložený státní útvar na našem území. Vládl mu jistý Sámo …
Vestředověku přes naše území vedla důležitá obchodní stezka zvaná hedvábná, a právě po ní, jak píše Fredegar, se k nám dostal franský kupec Sámo s kupeckou karavanou. V té době bojovaly slovanské kmeny s výbušnými Avary, kteří vytvořili v 6. století na Balkáně mocný kmenový svaz Avarský kaganát. Podle
Založil první státní útvar na našem území!
Fredegara byli Slované Avarům podřízení a museli jim sloužit – bojovat za ně v prvních řadách či třeba platit vysoké poplatky. Podle dnešních historiků spíš obě etnika spolupracovala a vzájemně se kulturně obohacovala, přesto však mezi nimi docházelo ke třenicím. Do čela jedné skupiny slovanských bojovníků se pak, nevíme proč, postavil Sámo. Informace o jeho boji s Avary nemáme, ale zřejmě musel být úspěšný, protože si ho slovanské kmeny zvolily za svého vůdce. To naznačuje, že to byl statečný bojovník i dobrý stratég.
Sámova říše
Pojem říše je nepřesný, šlo vlastně o kmenový svaz vzniklý spojením slovanských kmenů. Ležel na území dnešní České republiky, části Slovenska, Polska, Rakous-
V temném 7. století žily ve střední Evropě slovanské kmeny. Do jejich čela se postavil jistý Sámo z franské říše a spojil je v první státní útvar na našem území. V roce 631 pak porazil u Wogatisburgu vojsko krále Dagoberta, čímž upoutal pozornost franského kronikáře Fredegara. Nebýt tohoto vítězství, nejspíš bychom se o Sámovi nikdy nedozvěděli
Kdy žil ?–658/659
Kdy vládl asi 623–658/659
ka, Německa a Slovinska, jeho centrum se nacházelo na jižní Moravě.
Do historie se zapsal roku 631. Na území „říše“ byli přepadeni a zavražděni franští kupci. Král Dagobert požadoval od Sáma náhradu škody, ten to však odmítl, a tak proti němu Dagobert vytáhl na vojenské tažení. Tuto záminku popsal Fredegar, skutečný důvod tažení ovšem mohl být jiný, například snaha o rozšíření území. Nepřátelé se střetli u slovanského hradiště Wogatisburg, které leželo nejspíš v západních Čechách. V něm se Sámo se svými válečníky opevnil. Frankové hradiště několik dní marně dobývali, a jakmile byli vyčerpaní, Sámovi vojáci je pobili.
Další otazník
Tímto vítězstvím Sámo upevnil svou moc a rozšířil svůj vliv. Jestli a jak dlouho „říše“ pokračovala po jeho smrti, však není jasné, písemné prameny chybí. Možné je ale i to, že se postupně přeměnila ve Velkomoravskou říši.
◊ asi 623/624
Sámo se postavil do čela kmenového svazu
◊ asi 626
Vytlačení Avarů z území svazu
◊ 629
Dagobert se stal králem Franků
◊ 631
Sámo porazil Franky u Wogatisburgu
◊ 658/659
Sámo zemřel
Kdo byl opravdu
Sámo?
Na tuto otázku není lehké odpovědět. Fredegar si totiž pravděpodobně některé informace přibarvil. Podle Sámova jména historici usuzují, že sice pocházel z franské říše, ale měl keltský původ. Nejsou si ani jistí, že byl skutečně kupcem. Jeho válečnické schopnosti ukazují spíše na to, že mohl kupeckou karavanu doprovázet jako prospektor (průzkumník), velmož či diplomat.
Po svém otci Přemyslu Otakarovi I. zdědil velkou a mocnou říši, přesto jeho vláda nebyla klidná. Musel se vyrovnat se vzpourou bratra i syna a odrážet útoky Tatarů
Kdy žil 1205–1253
Kdy vládl 1230–1253
Přezdívka Jednooký
◊ 1205
Narodil se v Praze
◊ 1216
Česká šlechta ho zvolila králem
◊ 1224
Oženil se s Kunhutou Štaufskou
◊ 1228
Korunován na mladšího krále
◊ 1230
Ujal se vlády v Čechách
◊ 1231
První výpad do Rakous
◊ 1241
Odrazil útok Mongolů
◊ 1247
Syn Vladislav zemřel na neznámou nemoc
◊ 1248
Syn Přemysl se vzbouřil
◊ 1253
Václav zemřel
v Počáplích
Přemysl pro svého prvorozeného syna společně s manželkou Konstancií
Uherskou zajistil titul českého krále ještě za svého života, když získal podporu římského císaře, mohučského arcibiskupa i české a moravské šlechty. V roce 1228 jej nechal korunovat „mladším králem“. Samostatné vlády se Václav ujal dva roky nato, když Přemysl Otakar I. zemřel.
Válka s Rakouskem
Václav neradoval. Zanedlouho totiž nečekaně zemřel i Vladislav. Krále smrt milovaného syna zničila. Ještě více než obvykle vyrážel do lesů na své oblíbené lovy a vládu zanedbával. To se nelíbilo české šlechtě, ani jeho druhorozenému synovi Přemyslu Otakarovi. Titul pána Moravy, který zdědil po bratrovi, cílevědomému mladíkovi nestačil a s podporou čás-
Po otci zdědil stabilní silné království, ale i spory s rakouským vévodstvím, ve kterém vládl Fridrich II. Babenberský zvaný
Bojovný. Hned roku 1231 Václav vtrhl do Rakous a vyplenil sever země. Fridrich mu výboj oplatil o dva roky později, když vytáhl na Moravu, kde se spojil s markrabětem Přemyslem, Václavovým mladším bratrem, který se proti králi vzbouřil. Václav však s oběma zatočil. Vévodu vyhnal a bratra donutil k poslušnosti.
Syn Vladislav
Výbojnost rakouského vévody se nelíbila ani římskému císaři Fridrichu II., který
Václava pověřil vedením války proti Rakousku. Český král se zpočátku snažil císaři vyhovět, ucítil však příležitost na zisk Rakouska. Uzavřel s vévodou mír a přinutil ho provdat jeho dceru za svého syna Vladislava.
Svatba se konala roku 1246. Právě včas, neboť Fridrich pár měsíců nato zemřel. A protože neměl mužského dědice, titul rakouského vévody skutečně připadl Vladislavovi. Dlouho se však
O trůn
musel bojovat se svým synem!
ti šlechty vytáhl proti otci do boje o českou korunu. Vzpoura Václavovi dodala novou sílu. Shromáždil poslední spojence a porazil Přemysla v bitvě u Mostu. Poté zlobivého syna uvěznil. Záhy se však usmířili a společně získali zpět rakouské dědictví.
Václav zemřel v roce 1253 na svém dvoře v Počáplích uprostřed lovecké sezony. Byl to schopný panovník, který upevnil postavení českého státu a rozšířil jeho vliv. Za jeho vlády rostla nová města, dařilo se obchodu a řemeslům. Do Čech v té době přišla gotika s dvorskou a rytířskou kulturou. Zejména rytířské turnaje si král oblíbil.
Král proti Tatarům
Za Václavovy vlády vpadli do střední Evropy mongolští nájezdníci a roku 1241 se dostali až do Slezska a na sever Moravy. Václav opevnil pohraniční hory a zabránil postupu Mongolů k Vídni a dál do střední Evropy, čímž velmi stoupla jeho prestiž.
Přemysl Otakar dostal jméno po slavném dědečkovi, který pro Přemyslovce získal v roce 1212 právo dědit královský titul. Přemysla ale jako druhorozeného syna čekala spíš dráha duchovního. Dědicem trůnu byl jeho starší bratr Vladislav.
Vzpurný kralevic
Bezdětný Vladislav ale v lednu 1247 náhle zemřel a čtrnáctiletý Přemysl se stal jediným následníkem trůnu. Už tehdy byl velmi ctižádostivý. Spojil se s odbojnou šlechtou, nechal se prohlásit mladším králem a v zemi vypukla na dva roky občanská válka. Král Václav však nakonec vzpurného synka zkrotil.
V únoru 1252 se Otakar oženil. Nevěstou byla ošklivá asi padesátiletá Markéta Babenberská. Proč si ji vybral? Byla dědičkou bohatých Rakous a Štýrska, sňatkem s ní získal titul rakouského vévody. Po smrti otce v roce 1253 se stal i českým králem. Korunovaci ale odkládal, protože by mohla komplikovat případný rozvod.
Král železný a zlatý Otakarova moc a prestiž rostla a s tím i tábor nepřátel. Tím nejurputnějším byl uherský král Béla IV. K největšímu střetnutí mezi nimi došlo v roce 1260 bitvě u Kressenbrunnu. Přemyslova těžká jízda Maďary rozprášila. Od té doby se Otakarovi říkalo král železný. Přízvisko zlatý si vysloužil díky bohatství, které čerpal především z těžby stříbra. Vítězství
Za vlády Přemysla Otakara II. se z českého království stala opravdová velmoc. Právem si vysloužil přízvisko král železný a zlatý. Přitom králem vůbec být neměl!
Kdy žil asi 1233–1278
Kdy vládl 1253–1278
Přezdívka Král železný a zlatý
Otakar doplatil na svou ctižádostivost!
u Kressenbrunnu Otakara vyšvihlo na výsluní. Jeho říše se rozrostla až k Jaderskému moři. A taky si našel novou nevěstu, Bélovu vnučku Kunhutu. Přesvědčil papeže o rozvodu, takže se v říjnu 1261 mohla konat svatba. V prosinci pak přišla na řadu i odkládaná korunovace.
Boj o římskou korunu
Už v roce 1257 se Přemysl ucházel o titul římského krále, německá knížata ale nestála o silného vládce a odmítla ho. To se zopakovalo v roce 1273, kdy nebyl Otakar pro jistotu ani k volbě přizván. A to byl jedním z kurfiřtů (volitelů)! Novým římským králem se stal Rudolf Habsburský a začaly problémy. Rudolf začal nepříjemně zasahovat do Otakarových vladařských práv v Rakousku. Otakar hledal pomoc u papeže, ale ten se spojil s Rudolfem a uvalil na českého krále klatbu. Problémy mohla vyřešit jen válka. Rudolfovo a Otakarovo vojsko se střetlo 26. srpna 1278 v bitvě na Moravském poli u Suchých Krut (dnes na hranici Rakouska a Slovenska), kde Otakar padl.
Proradná zrada
◊ Asi 1233
Přemysl se narodil
◊ 1247–1249
Válka s otcem Václavem I.
◊ 1252
Svatba s Markétou Babenberskou
◊ 1253
Stal se českým králem
◊ 1260
Zvítězil u Kressenbrunnu
◊ 1261
Oženil se s Kunhutou Uhrerskou Korunovace českým králem
◊ 1276
Vzpoura české šlechty proti králi
◊ 1278
Padl v bitvě na Moravském poli
Říká se, že bitvu na Moravském poli Otakar prohrál, protože ho zradili čeští páni v čele s Milotou z Dědic. Není to ale jisté. Milota spíš chtěl zachránit situaci, proto se rozhodl vlnu útočníků objet zezadu. Někteří to ale pochopili jako ústup a dali se na útěk. Faktem je, že Rudolfovo vojsko mělo početní převahu.
Na skalnatém ostrohu nad řekou Vltavou se rozkládá nejvýznamnější český hrad. Po staletí byl sídlem českých knížat a později i králů. A také dvou římských císařů. Tím prvním byl Karel IV.
Když se však budoucí římský císař a český král vrátil v sedmnácti letech roku 1333 do rodné Prahy, našel královský palác Pražského hradu v rozvalinách. Stálo jen přízemí a několik stěn prvního patra. „Pražský hrad byl zcela opuštěn, pobořen a zničen, neboť od časů krále Otakara II. byl celý ztroskotán až k zemi,“ napsal Karel ve svém životopise.
A ostatní majetek, třeba královské hrady? Ty byly v zástavě. Jan Lucemburský totiž potřeboval peníze na válčení... Mladý kralevic se však dal do práce. Začal vyplácet zastavené nemovitosti a palác opravovat.
Neboj, nespal pod mostem
Mezitím se ubytoval v jednom měšťanském domě a roku 1334 ho pak purkrabí Hynek Berka z Dubé nechal žít v purkrabství na hradě. Odtud mohl lépe dohlížet na stavbu. A že byla na tu dobu v Čechách nevídaná! Karel se v mnohém nechal inspirovat architekturou, kterou znal z Paříže.
Královský palác rozšířil a přestavěl ho ve velkolepé panovnické sídlo s velkým reprezentativním sálem. Svatovítský kostel pak u příležitosti povýšení
pražského biskupství na arcibiskupství nechal přestavět na krásnou gotickou katedrálu.
Hrad a další panovníci
Ačkoliv si Karel IV. dal s přestavbou Hradu hodně práce, jeho syn Václav IV. v něm žít nehodlal. Studený středověký hrad neodpovídal jeho představám o moderním bydlení, a tak si na Starém Městě nechal postavit luxusní rezidenci Králův dvůr. Sídlili tam také další panovníci a opuštěný Pražský hrad mezitím opět chátral.
Až Vladislav Jagellonský se rozhodl, že mu vrátí zašlou slávu. Nastěhoval se do něj v roce 1483 a s vervou se pustil do stavebních úprav. Dal vystavět třeba reprezentativní Vladislavský sál. Vladislav nakonec pře-
Královské bydlení
Karel IV. bydlel s manželkou v novém dvoupatrovém křídle v západní části paláce. Jak jejich bydlení vypadalo, odhadují historici z dobových materiálů. Jedna velká komnata s krbem nejspíš sloužila jako obytná, druhá s prevétem (záchodem) jako ložnice. Na stěnách visely pestrobarevné koberce. Nábytku v Karlově době v palácích obecně moc nebývalo, nejdůležitější byla truhla. Ukládalo se do ní prádlo, cennosti i dokumenty, sloužila také jako stůl nebo lavice.
