Vzestup a pád agentury DODO

DODO_05.indd 3

15.03.2019 2:39:06

Přeložil Richard Podaný

THE RISE AND FALL OF D.O.D.O. Copyright © 2017 by Neal Stephenson. All rights reserved.

Czech edition © Argo, 2019 Translation © Richard Podaný, 2019 Cover art © Dark Crayon, 2019 ISBN 978-80-257-2735-5

DODO_05.indd 4

15.03.2019 2:39:06

V Ě N O VÁ N O L I Z DA R H A N S O F F O V É

DODO_05.indd 5

15.03.2019 2:39:06

DODO_05.indd 6

15.03.2019 2:39:06

P OZ N Á MK A A U T O R Ů

Čtenářům: Pro Vaše větší pohodlí jsme připojili seznam jednajících osob a také glosář zkratek a výrazů, jež jsou pro svět DODO jedinečné. Protože však tyto seznamy mnohé prozrazují, umístili jsme je až na konec knihy.

N. S. a N. G.

DODO_05.indd 7

15.03.2019 2:39:07

DODO_05.indd 8

15.03.2019 2:39:07

ČÁST PRVNÍ

DODO_05.indd 9

15.03.2019 2:39:07

DODO_05.indd 10

15.03.2019 2:39:07

VZESTUP A PÁD AGENTURY DODO

11

Diakronika

(PREAMBULE, ČERVENEC 1851)

Jmenuji se Melisanda Stokesová a toto je můj příběh. Píši v červenci 1851 (našeho letopočtu, neboli – řekněme si to na rovinu – léta Páně) v hostinském pokoji jistého středostavovského domu v Kensingtonu, což je v Londýně, což je v Anglii. Na tomto místě ani v této době jsem se ale nenarodila. A co víc, docela kurevsky zoufale se odsud toužím dostat.

Ale to vy už víte. Protože až dopíšu tento text – kterému z důvodů, jež se brzy objasní, říkám Diakronika –, odnesu jej do krajně diskrétní soukromé kanceláře ve Fuggerově bance na Threadneedle Street, zamknu jej do bezpečnostní schránky a tu předám nejmocnějšímu bankéři v Londýně, který ji uzavře v trezoru a vydá pokyn, aby nebyla otevřena po více než sto šedesát let. Fuggerové totiž lépe než kdo jiný na tomto světě chápou, jakou hrozbu představuje diachronní střih.

Vědí, že kdo by schránku otevřel a přečetl si dokument dříve, rozpoutal by katastrofu, jež by vymazala z mapy finanční čtvrť Londýna a na jejím místě by zanechala dýmající kráter.

Ve skutečnosti by to bylo něco mnohem horšího než dýmající kráter... ale jako dýmající kráter by to popsali dějepisci, jakmile by jakékoli přeživší svědky odeslali do blázince.

Píši perem, jaká se namáčejí do inkoustu, pero má ocelový hrot a sériové číslo 137B a vyrobila je firma Hughes & synové Ltd. v Birminghamu. Vyžádala jsem si typ s extra jemným hrotem, částečně abych ušetřila za papír, částečně abych se jím mohla píchnout do palce, až poteče krev. Hnědou šmouhu na horní části této stránky

DODO_05.indd 11

15.03.2019 2:39:07

12

NEAL STEPHENSON A NICOLE GALL ANDOVÁ

bude moci v jedenadvacátém století analyzovat jakákoli genetická laboratoř. Když porovnáte výsledky rozboru s tím, co je v mé osobní složce na ústředí DODO, zjistíte, že jsem žena z vaší epochy, která ale píše v polovině devatenáctého století.

Mám v úmyslu sepsat vše, co objasní, jak jsem se sem dostala, bez ohledu na to, jak přitažené za vlasy či halucinační to bude vypadat.

Mohu-li citovat Petera Gabriela, zpěváka a písničkáře, který se narodí ode dneška za 99 let: tohle bude moje svědectví.

Dosvědčuji, že jsem zde proti své vůli, protože mne sem vyslali z osmého září 1850 z města San Francisca v Kalifornii (den předtím, než Kalifornie získala status státu.)

Dosvědčuji, že patřím do Bostonu ve státě Massachusetts a do první čtvrtiny dvacátého prvního století. Tam a tehdy jsem pracovnicí Detašovaného oddělení diachronních operací: to jest tajného oddělení vlády Spojených států s černým rozpočtem, které dost závažně vykolejilo vinou vnitřní zrady.

V době, kdy pořizuji tento zápis, tedy v roce 1851, se magie vytrácí.

Výzkum, za jehož provedení mi DODO platilo, naznačuje, že přestane fungovat na konci tohoto měsíce (28. července). Až k tomu dojde, budu tady v post-magickém světě po zbytek života uvězněna. Ta bankovní schránka je jediným způsobem, jak se kdo kdy může dovědět, co se mi stalo. Podařilo se mi sice najít si pohodlné živobytí (na standardy roku 1851) a mám přístup k peru, inkoustu, volnému času a soukromí, ale stalo se tak na úkor svobody; hostitelé by mne odmítli pustit z domu byť jen na večerní zdravotní procházku, natožpak aby mi dovolili vyhledat čarodějnici, která by mi mohla pomoct.

Než začnu, ještě jedna poznámka. Pokud kdokoli z DODO bude jednou tento text číst, pak, pro lásku Boží, prosím dodejte na seznam spolupracovníků, jež potřebujeme naverbovat v jakémkoli viktoriánském CČM, nějaké výrobce korzetů. Korzety jsou z definice vyráběné na zakázku, aby se přizpůsobily konkrétnímu tvaru dámského těla, takže je nepohodlné si je půjčovat nebo si nějaký koupit „konfekčně“,

DODO_05.indd 12

15.03.2019 2:39:07

VZESTUP A PÁD AGENTURY DODO

13

i když přesně to většinou dělají služky a chudší ženy (jenže ty si je zase tak pevně neutahují, protože se nevyhnou manuální práci). Protože jsem zde výhradně z cizí dobročinnosti, raději nežádám hostitele o dodatečné výdaje za na míru zhotovený korzet a nosit tento (zapůjčený od hostitelky) je prostě příšerné. Renesanční živůtky jsou proti tomu bikiny, a vůbec si nedělám legraci.

Diakronika

33. DEN (KONEC SRPNA, ROK 0)

V kterémžto záznamu potkám Tristana Lyonse a okamžitě kývnu na cosi, z čeho se vyklube větší malér, než mi tehdy vůbec mohlo dojít Tristana Lyonse jsem potkala na chodbě před sekretariátem katedry starověké a klasické lingvistiky na Harvardu. Pracovala jsem tam jako mimořádná profesorka, což ale znamená jen tolik, že mi dávali ty nejprotivnější a nejnevděčnější pedagogické úkoly s nulovými možnostmi získat nějaký výzkum podporovaný univerzitou a s ním jakékoli výhody. Stejně ubohá byla i mzda, ale do akademického světa kvůli penězům nechodíte.

Toho konkrétního odpoledne jsem šla po chodbě a uslyšela jsem, jak někdo dost nahlas mluví v pracovně vedoucího katedry doktora Rogera Blevinse. Dveře byly pootevřené. Obyčejně bývaly dokořán, to aby kdokoli, kdo jde kolem, mohl popatřit na jeho ego-stěnu, kde visely všechny tituly, pocty a uznání, co kdy nasbíral, ať už čestně, nebo jinak. A když nezely dokořán, pak bývaly dveře pevně zavřené a opatřené cedulkou „NERUŠIT“ vyvedenou zdobným fontem Lucida Blackletter ve velikosti 48 bodů, abychom všichni jasně pochopili, jak výlučná je jeho společnost.

DODO_05.indd 13

15.03.2019 2:39:07

14

NEAL STEPHENSON A NICOLE GALL ANDOVÁ

Jenomže teď byly nepříznačně pootevřené. Se zájmem jsem nahlédla dovnitř, a to právě ve chvíli, kdy nějaký pěkně upravený muž rázně odcházel a ohlížel se po Blevinsovi s výrazem kdesi mezi znechuceností a zmatením. Vrazil do mě silou dostatečnou na to, aby mě zbavila rovnováhy, a k tomu jsem jeho bicepsem dostala ránu do ramene. Od nárazu jsem se začala potácet dozadu a přistála jsem na podlaze jak široká, tak dlouhá. Instinktivně ucouvl a batůžkem na zádech praštil s tupým žuchnutím do rámu dveří. Zevnitř kanceláře se Blevinsovým hlasem valil proud invektiv. „Promiňte,“ pospíšil si ten muž a zrudl. Byl zhruba mého věku.

Proklouzl na chodbu a začal se po mně natahovat, že mi pomůže vstát.

Dveře se rozevřely víc, a to docela energicky – a mně rovnou do holeně. Vydala jsem jakýsi ublížený zvuk a ten nadutý hlas zevnitř zmlkl.

Blevins – s hustými a naprosto nehybnými šedými vlasy a oblečený, jako kdyby očekával, že jej každou chvíli povolají ke svědectví coby soudního znalce – se vynořil z pracovny a nesouhlasně si mě shůry prohlížel. „Co tady děláte?“ zeptal se, jako kdyby mě načapal při špehování. „To je moje vina, promiňte, slečno,“ snažil se mladík a znovu ke mně napřáhl ruce.

Blevins chytil dveře za kraj a začal je zavírat. „Dávejte si pozor, kudy chodíte,“ poradil mi. „Kdybyste šla středem chodby, srážce byste se vyhnula. Prosím, zvedněte se a pokračujte dál.“ Mladíkovi věnoval pohled, který jsem ze své pozice nemohla rozeznat, pak se sebral, zašel zpátky k sobě a rázně za sebou zabouchl.

Asi po vteřině ohromeného ticha mladík napřáhl ruku ještě blíž ke mně a já mu přikývnutím poděkovala, chytila jsem se jí a zvedla jsem se. Takže jsme pak stáli dost blízko u sebe. „Já…“ začal znovu. „Je mi... moc líto...“ „To nic,“ já na to. „Když jste naštval Rogera Blevinse, nemůžete být špatný člověk, ne?“ Na to nasadil polekaný výraz – jako kdyby přišel odněkud, kde se prostě nesluší mluvit o nadřízených špatně. Pořád jsme se upřeně

DODO_05.indd 14

15.03.2019 2:39:07

VZESTUP A PÁD AGENTURY DODO

15

dívali jeden na druhého. Připadalo mi to naprosto normální. Dívalo se na něj pěkně, protože vypadal jako čerstvý rekrut u armády, a jeho výraz naznačoval, že ani jemu nevadí se na mě dívat, i když nejsem ten typ, o jaký by se mladí vymydlení vojáčci zajímali.

Najednou napřáhl ruku. „Tristan Lyons,“ představil se. „Melisanda Stokesová,“ opáčila jsem. „Vy děláte na katedře starověké a klasické lingvistiky?“ „Ano,“ připustila jsem, „jako vykořisťovaná a utiskovaná mimořádná profesorka.“ A zase ten vylekaný, opatrný pohled. „Zvu vás na kafe,“ oznámil.

Byla to drzost, ale udělal mi ohromnou radost tím, že vytočil Blevinse, a bylo by hulvátské ho odmítnout.

Chtěl mě vzít do Apoštolské kavárny na Central Square, což je takových deset minut pěšky po Massachusettské třídě. V Bostonu bylo právě to roční období, kdy vám připadá, že léto je definitivně pryč, a všech sedmdesát nebo tak nějak středních a vysokých škol, co jich ve městě je, zase ožívá. Ulice jsou plné minivanů, kterými rodiče svážejí dítka z celého Severovýchodu do jejich bytů a na koleje.

Chodníky jsou plné vyhozených pohovek a dalšího nábytku určeného na skládku. Když k tomu přidáte obvyklý městský provoz – lidi, auta, kola, podzemku –, dohromady to je hodně rámusu a ruchu. Využil toho jako záminky a chytil mě za loket, abych se při chůzi nedostala moc daleko od něj. Drzost. Stejně jako samotná představa, že v podobné mačkanici můžou jít dva vedle sebe. Jenže on si pořád razil mezi lidmi cestu za pomoci vyzývavých pohledů a chápavých omluv.

Ne, ten rozhodně není odsud. „Slyšíte mě dobře?“ zeptal se mě téměř rovnou do ucha, i když jsem byla jen půl kroku před ním. Přikývla jsem. „Rád bych vám ještě po cestě řekl pár věcí. Až dojdeme do kavárny, tak pokud si budete myslet, že jsem nějaký úchyl nebo magor, prostě mi to povězte a já vám jenom koupím to kafe a půjdu. Ale pokud si nebudete myslet, že jsem úchyl nebo magor, čeká nás velice vážný rozhovor, který by mohl zabrat i hodiny. Máte nějaké plány na oběd?“

DODO_05.indd 15

15.03.2019 2:39:07

16

NEAL STEPHENSON A NICOLE GALL ANDOVÁ

Ve společnosti, kde se obvykle pohybuji, by podobný přístup byl považován za natolik skandální, že když o tom teď přemýšlím, je mi zatěžko uvěřit, že jsem se okamžitě neomluvila a nešla pryč. Tehdy mi ale jeho neobratnost, netaktnost a humpoláckost naopak připadaly zajímavé. Také musím přiznat, že jsem byla zvědavá, co mi chce říct. „Možná mám,“ řekla jsem. (Přiznání: neměla jsem je.) „Dobře, tak poslouchejte,“ začal. „Pracuji pro jistou utajenou vládní agenturu. Nikdy jste o ní neslyšela, a kdybyste se ji pokoušela vy­googlit, nenajdete na ni jediný odkaz, dokonce ani od potrhlých konspiračních teoretiků.“ „Potrhlí fandové konspiračních teorií jsou jediní, kdo používá slovní spojení jako ‚utajená vládní agentura‘,“ upozornila jsem ho. „Přesně proto jsem ho použil,“ odsekl. „Já totiž nechci, aby mě kdokoli bral vážně, protože kdyby si mě lidi všímali, omezovalo by to moji efektivitu. Povím vám, co potřebuji. Vy mi povězte, jestli máte zájem. Máme štos hodně starých dokumentů – v jednom případě jde i o klínopis – a potřebujeme je přeložit, přinejmenším nahrubo, ale hlavně od jedné a téže osoby. Velmi dobře vám zaplatíme. Nemůžu vám ale sdělit, odkud se ty dokumenty vzaly, ani jak jsme je získali, ani proč se o ně zajímáme. A vy o tom nesmíte nikomu říct. Dokonce ani nesmíte říct kamarádům: ‚Jo, mimochodem, dělala jsem pro vládu nějaký tajný překlady.‘ A i když ten překlad publikujeme, nesmíte si na něj nárokovat jakákoliv práva. Pokud se z překládaných textů dozvíte něco mimořádného, nesmíte se o to podělit s ostatními. Jste jen ozubené kolečko ve složitém mechanismu. Anonymní ozubené kolečko. S tím vším musíte souhlasit, než vám povím jediné další slovo.“ „Tak proto vás Blevins vyrazil.“ „Ano, je zásadním zastáncem akademické svobody.“ Drahý čtenáři, zde mě pochval za to, že jsem si neučurla smíchy jsem se mu nevysmála. „Ne, to tedy není.“ Tristana to vyplašilo tak, že se na mě zadíval jako štěně, kterému šlápli na ocas. I když pokud uvážím ten jeho armádní vzhled, opravuji to na dospělého německého ovčáka.

DODO_05.indd 16

15.03.2019 2:39:07

VZESTUP A PÁD AGENTURY DODO

17

„Ten se nakrknul proto, že by nadobro přišel o slávu i o honoráře,“ vysvětlila jsem mu. „Ale věděl, že tohle říct nesmí. Takže žvanil o akademické svobodě a tak.“ Šli jsme přes Temple Street a Tristan působil dojmem, že o tom vážně přemítá. Lidi jako on vede výcvik k tomu, aby si vážili autorit.

A Blevins, kdyby nic, autoritativně působí. Takže to bylo něco jako zkouška. Jestlipak mu ten vojensky přímočarý mozek exploduje?

Přes všechen čilý provoz jsem v nazlátlém světle časného podzimu zahlédla vstup do metra na Central Square. „Jak se k tomu stavíte vy?“ zeptal se. „K akademické svobodě? Nebo k té finanční nabídce?“ „Zatím jste mě z chodníku neskopla,“ on na to, „takže počítám, že se bavíme o tom druhém.“ „To záleží na její výši.“ Uvedl částku, která byla dvojnásobkem mého ročního platu, ale dodal varovně: „…jakmile mě přesvědčíte, že jste na tu práci ta pravá.“ „K čemu budou ty překlady použity?“ „Podléhá utajení.“ Snažila jsem se najít důvody, proč bych měla to lukrativní rozptýlení odmítnout. „Mohly by ty texty nějak poskytnout té vaší utajené vládní agentuře záminku k něčemu nemorálnímu nebo k použití násilí?“ „Podléhá utajení.“ „Což znamená ano,“ usoudila jsem, „nebo přinejmenším, že možné to je. Jinak byste řekl, že ne.“ „Mimochodem, ta částka, kterou jsem uvedl, je za šestiměsíční smlouvu. Obnovitelnou po vzájemné dohodě. S možností benefitů.

Tak co, jdeme spolu na to kafe, nebo ne?“ Už jsme nebyli daleko od odbočky k Apoštolské kavárně. „Káva neublíží,“ usoudila jsem. Šlapala jsem vodu a snažila jsem se nějak si v hlavě srovnat ty výpočty: čtyřnásobek mého nynějšího platu, jehož součástí nejsou žádné benefity nikdy. Nemluvě o tom, že si polepším, co se nadřízených týče.

DODO_05.indd 17

15.03.2019 2:39:07

18

NEAL STEPHENSON A NICOLE GALL ANDOVÁ

Vešli jsme do kavárny, která je v překrásném odsvěceném cihlovém kostele s vysokánskými stropy, vitrážemi a nevhodně moderními dřevěnými stolky a židlemi rozesetými po mramorové podlaze.

U jedné stěny stojí supermoderní stroj na espresso a barpult dali – krajně znepokojivě, a to i přesto, že jsem se nad svou náboženskou výchovu povznesla – rovnou na místo, kde býval oltář, a ke vnitřní zdi apsidy se tulí zakřivený koktejlový bar. Otevřeli to tu poměrně nedávno, ale už to byl hodně oblíbený podnik všech technogeeků jak z Harvardu, tak i z MIT. Já tu byla poprvé. Pocítila jsem krátké bodnutí závisti z pomyšlení, že na Cambridgi není dost lingvistů, aby taky měli nějaký stálý mnohojazyčný podniček, kam chodí, ideálně stejně půvabný jako tohle. „Čím posloužíme?“ zeptala se baristka, mladá Američanka asijského původu se zajímavými piercingy, tetováním místo obočí a s vystupováním, v němž se mísilo „Jsem tak strááášně svérázná osobnost a tahle práce je na prd“ s „Vedu fakt děsně cool tajný život a tahle práce je skvělá zástěrka“. Na jmenovce měla napsáno: „Julie L ­ eeová: profesionální 聪明的驴子 双簧管“ (což jsem zhruba chápala jako „velice ma­zaná hráčka na hoboj“).

Objednali jsme si pití – Tristan černou kávu; já něco, co bych si obyčejně rozhodně nedala, nějaké komplikované latté s kdovíčím děsně módně znějícím, vybrala jsem si to náhodně z menu nad barem a baristka to ocenila kratičkým pošklebkem. Usoudila jsem ale, že agenti utajených vládních agentur mají nejspíš výcvik v psychologickém hodnocení verbovaných osob, a nechtěla jsem, aby do mě moc dobře viděl, dokud se nerozhodnu, jestli na jeho nabídku chci, nebo nechci přistoupit. (Kromě toho byl docela hezký a já jsem z toho byla poněkud nervózní, takže jsem se rozhodla ukrýt za afektovanou výstřednost.) V důsledku toho pak on seděl nad báječně vonícím šálkem tmavé tekutiny a já nad čímsi prakticky nepitelným. „Vybrala jste si to, abyste mě svedla ze stopy, to pro případ, že bych na vás prováděl nějaké nindžovské psychologické hodnocení,“ prohodil nenuceně, jako kdyby si tu myšlenku jen zkoušel, jestli mu

DODO_05.indd 18

15.03.2019 2:39:07

VZESTUP A PÁD AGENTURY DODO

19

padne. „Legrační je, že mi to o vás říká víc, než kdybyste si prostě poručila to co obvykle.“ Nejspíš jsem se zatvářila zděšeně, protože se začal s téměř barbarským uspokojením tlemit. Na tom, že do mě tak dokonale a tak brzy a tak nenápadně vidí, bylo cosi znepokojivě vzrušujícího. Ucítila jsem, jak rudnu. „Jak to?“ dožadovala jsem se vysvětlení. „Jak je to možné?“ Přiklonil se ke mně, veliké a silné ruce se spojily na ploše stolku. „Melisando Stokesová – můžu vám říkat Mel?“ Přikývla jsem. „Mel.“ Odkašlal si, a to velice oficiálně a jako by se k něčemu připravoval. „Pokud máme pokročit dál,“ vysvětloval, „má postup tři části.

Za prvé a nejdříve ze všeho musíte podepsat prohlášení o mlčenlivosti.

Pak od vás budu potřebovat nějaké ukázkové překlady, abychom zhodnotili vaši práci, a potom si vás budeme muset proklepnout.“ „Jak dlouho to všechno bude trvat?“ zeptala jsem se. Čtyřnásobek mojí mzdy. A možná příspěvek na zubaře.

A žádný Blevins.

Už předtím si odložil batůžek vedle na židli. Teď ho poplácal. „Formulář mám u sebe. Když podepíšete hned, můžu poslat vaše jméno a životopis do DC.“ Zarazil se a rozmyslel si to. „To ruším. Vaše údaje už mají. Ale hlavně, tu prověrku budou mít hotovou dřív, než se přestanete dávit tou... tekutinou, co jste si objednala. Takže to celé bude trvat jen tak dlouho, než přeložíte ty vzorky textu a než na to u nás mrknou. Ale...“ pohrozil mi prstem. „Ale žádná šprťouchlata. Jak to jednou podepíšete, zavázala jste se to udělat. Pokud vás neodmítneme. Vy nás odmítnout už nemůžete. Jakmile formulář podepíšete, jste ke mně uvázaná na minimálně půl roku. Jasné? Pak už žádné polovičatosti. Takže možná bychom si dnes měli jen promluvit, formulář byste si měla odnést domů a dát mi ho zítra, až se na to pořádně vyspíte.“ „A kde vás zítra najdu?“ zajímalo mě. „Podléhá utajení,“ odpověděl. „Já najdu vás.“

DODO_05.indd 19

15.03.2019 2:39:07

20

NEAL STEPHENSON A NICOLE GALL ANDOVÁ

„Nemám ráda, když za mnou někdo slídí. Radši to podepíšu hned,“ navrhla jsem.

Chvíli se na mě upřeně díval. Nebylo to tak docela jako napoprvé, když jsme se na sebe dívali a působilo to tak podivně normálně. Tohle bylo nabité významem. Ale nevěděla jsem přesně, proč vlastně. Ráda bych si myslela, že mám prostě radost z toho, že se zbavím Blevinse a jedním krokem zečtyřnásobím svůj příjem. Jenže mám-li být sama k sobě poctivá, musím přiznat, že bylo ohromně příjemné být vybrána někým s tak příjemným vzhledem. „Dobře,“ prohlásil po chvilce toho vzájemného pozorování. „Tumáte.“ Sáhl po batůžku.

Přečetla jsem si formulář a stálo v něm přesně to, co mi Tristan vylíčil; byl díky tomu zároveň tuctový i nezvyklý. Natáhla jsem ruku a Tristan mi nabídl erární kuličkové pero. Úplně něco jiného než ten lehce od krve umazaný model 137B, extra jemné, od firmy Hughes & synové, kterým píšu tohle a teď.

Když jsem podepsala, naklonil se ke mně a řekl tiše a tónem, který prozrazoval, jak je spokojený sám se sebou: „Něco z toho klínopisu mám s sebou, jestli se na to chcete podívat.“ Myslím, že jsem se zajíkla. „Vy taháte klínopisné tabulky s sebou v batůžku!?“ Pokrčil rameny. „No co, když přečkaly pád Ugaritu…“ V očích se mu klukovsky zalesklo. Předvádí se. „Tak chcete to vidět?“ Mlčky jsem přikývla. Otevřel batůžek a vytáhl kus hlíny zhruba o velikosti a tvaru Big Macu. Takže tohle tak třísklo o futro dveří Blevinsovy kanceláře. A v úhledných maličkých řádcích do toho byl vyrytý… klínopisný text. Tristan mi to podal, jako by to byl míč.

Chvilku jsem na to zírala celá popletená z toho, že vidím něco, co jsem zatím potkala jen v muzeu a navlečená do rukavic, ale teď si to ležérně leží na stole vedle toho mého pseudokafe. Skoro jsem se bála na to sáhnout; připadalo mi to neuctivé. Ale za chviličku jsem všechny podobné nimravé myšlenky zaplašila a už jsem to hladila prsty. Prohlédla jsem si písmo.

DODO_05.indd 20

15.03.2019 2:39:08

VZESTUP A PÁD AGENTURY DODO

21

„Tohle není ugaritsky,“ řekla jsem. „Je to chetitština. A některé znaky už mají i spíš akkadský styl.“ Zatvářil se spokojeně. „Bezva,“ prohlásil. „A přečtete to?“ „Samozřejmě ne spatra,“ odpověděla jsem trpělivě. Někteří lidé mají o polyglotech velmi romantizovanou představu. Ale abych nevypadala neumětelsky, honem jsem dodala: „Je tady dost málo světla, bude těžké znaky rozpoznat.“ „Tak až někdy,“ řekl a se stejnou ležérní neurvalostí si to hodil zpátky do batůžku. A jakmile předmět zmizel, hned jsem si kladla otázku, jestli jsem ho vážně viděla.

Tristan sáhl znovu dovnitř a vytáhl něco jiného: svazek papírů.

Postrčil mi je přes stůl. „Pero pořád máte,“ povídá. „Tak co začít třeba s tímhle?“ Podívala jsem se na papíry. Bylo na nich sedm sloupců písma, skoro ani jeden latinkou – a dokonce i ty starolatinské kusy byly psány etruským písmem. Letmým pohledem jsem taky poznala biblickou hebrejštinu a klasickou řečtinu. Hebrejštinu znám nejlíp, tak jsem se na ni podívala pozorněji.

A několikrát jsem zamrkala, abych získala jistotu, že si to jen nepředstavuju. Pro ujištění jsem mrkla na řečtinu a pak na latinu.

Nato jsem zvedla zraky k Tristanovi. „Už teď vím, co se tu všude píše.“ „Vy jste tenhle test už dělala?“ zeptal se překvapeně. „Ne,“ odsekla jsem kousavě. „Já jsem ho napsala.“ Když se zatvářil udiveně, vysvětlila jsem mu to: „Tyhle konkrétní vzorky jsem vybrala a sepsala jsem překladový klíč, kterým pak prověřuji práci studentů.“ Cítila jsem, jak mi rudnou tváře. „Dělala jsem to pro Blevinse, když jsem u něj byla na postgraduálu.“ „Prodal nám to,“ povídá Tristan prostě. „Za hodně peněz.“ „Vždyť to bylo na seminář o syntaxi,“ namítla jsem. „Mel,“ nedal se, „on nám to prodal. Žádný seminář o syntaxi nebyl.

My – to jest, vysoko postavení lidé z mojí utajené vládní agentury – s ním pracujeme už dlouho. Máme s ním uzavřené smlouvy.“

DODO_05.indd 21

15.03.2019 2:39:08

22

NEAL STEPHENSON A NICOLE GALL ANDOVÁ

„Klidně bych teď ten formulář o diskrétnosti podepsala sedmnáct­ krát,“ já na to, „jen abych vyjádřila hloubku svých aktuálních citů k Rogeru Blevinsovi.“ Julie Leeová, profesionální mazaná hobojistka, se k nám přihnala a bez optání nám sebrala šálky; Tristanovi zapípal mobil a on se na něj podíval.

Něco napsal a pak přístroj strčil do kapsy. „Zrovna jsem jim oznámil, že jste prošla na jedničku,“ vysvětlil, „a oni mi právě řekli, že prověrkou jste prošla taky.“ „Jistěže jsem prošla prověrkou,“ souhlasila jsem. „Za koho mě máte?“ „Ta práce je vaše.“ „Děkuji. Ale ať už jsou oni kdokoli, sdělte jim laskavě, že jsem autorkou toho testu, kterým jsem právě prošla.“ Zavrtěl hlavou. „To by se muselo řešit na univerzitě a byl by z toho zmatek a dostalo by se to na veřejnost, a to utajené vládní agentury nerady. Je mi líto. Ale jestli celý projekt krachne, můžete si to s Blevinsem po libosti vyříkat.“ Mobil mu znovu zapípal a on se podíval na novou zprávu. „Takže se můžeme pustit do práce.“ Vrátil telefon do kapsy a napřáhl ke mně ruku ke stisku. „Vedete velmi příjemně nezajímavou existenci. Tak se podíváme, jak se to dá změnit.“

Diakronika

34. AŽ 56. DEN (ZÁŘÍ, ROK 0)

V kterémžto záznamu je má pozornost upoutána k magii Tristan rozhodl, že s překlady se začne ihned – ještě toho dne večer –, a tak objednal čínu z donášky, zeptal se mě, kde bydlím, a povídá, že se tam za hodinu staví s prvním z několika dokumentů. Jak račte

DODO_05.indd 22

15.03.2019 2:39:08

VZESTUP A PÁD AGENTURY DODO

23

pochopit, hrozně mě pohoršilo, že si jezdí po světě s prastarými artefakty na zadním sedadle otlučeného džípu.

Tehdy jsem bydlela sama v bytě jedna plus jedna se vchodem přímo z ulice, a to ve čtvrti North Cambridge (a aniž by mě proto považovali za starou pannu, případně ženu volných mravů, jak by se stalo v mém nynějším prostředí). Bylo to kousek pěšky od zastávky metra na Porter Square a ne moc daleko na kole od naší katedry, když to vezmete po Massachusetts Avenue a potom napříč přes Harvard Yard (i když já už touhle trasou jezdit nebudu). Tristan se objevil na minutu přesně a nesl v sáčcích čínské jídlo a k tomu šestibalení piva Old Tearsheet Best Bitter; jak jsem se měla později dozvědět, bylo to jediné pivo, které byl ochoten pít. Bez cavyků obsadil obytnou/jídelní/kuchyňskou část bytu a jídlo postavil na linku, daleko od konferenčního stolku, na který vyložil čtyři dokumenty a tabulku s klínopisem, zápisník a několik propisek. Rozhlédl se po bytě, zaostřil na mou osobní příruční knihovničku, vytáhl čtyři slovníky a urovnal je na stolku. „Nejdřív se ale najíme,“ prohlásil. „Vyhládlo mi.“ Poprvé jsme si povídali jen tak. Vydrželo to hodně krátce, protože on jí rychle, i když tehdy napoprvé jsem to nijak nekomentovala. Tristan studoval na West Pointu fyziku, ale nakonec ho přidělili k vojenské rozvědce, k té její části patřící k pozemnímu vojsku, a to posléze – s jistými oklikami, jejichž vysvětlení se neustále vyhýbal za použití slovního spojení „podléhá utajení“ – vedlo až k jeho angažmá v oné „utajené vládní agentuře“.

U mě nepodléhalo utajení nic, a tak jsem mu odhalila zdroj svých sklonů k polyglotii, konkrétně to, že mé agnostické rodiče vychovali jednoho jako katolíka a druhého jako žida a že u mě od raného dětství bojovaly o víru dva soupeřící týmy prarodičů. Když mi bylo sedm, navrhla jsem svým katolickým prarodičům, že se místo chození do nedělní školy naučím číst Nový zákon v latině. Souhlasili, protože si mysleli, že to v žádném případě nezvládnu – a já jsem do půl roku zvládla latinu na funkční plynné úrovni. To mi dodalo odvahy, a tak jsem se krátce před svými třináctinami podobně vyhnula bat micva

DODO_05.indd 23

15.03.2019 2:39:08

24

NEAL STEPHENSON A NICOLE GALL ANDOVÁ

tím, že jsem prošla vysokoškolským přijímacím testem z klasické hebrejštiny. Načež mí židovští prarodiče navrhli, že mi zaplatí jeden semestr univerzitního vzdělání za každý starověký jazyk, který zvládnu na požadované vysokoškolské úrovni. Díky tomu jsem si mohla dovolit první tři roky na vysoké.

Tristanovi ta historka udělala velikou radost – i když skoro stejně nadšený byl nejen ze mě, ale i sám ze sebe, jako kdyby se poplácával po zádech za to, že vybral podobný zázrak. Když jsme dojedli, posbíral krabičky, opláchl je a úhledně naskládal zpátky do sáčku. „Tak hurá na to!“ prohlásil – a přesunuli jsme se na pohovku, abych si mohla prohlédnout ty dokumenty.

Kromě té tabulky s klínopisem tam bylo něco v kuan-chua (středověké čínštině) na rýžovém papíře, asi tak pět set let staré – Tristan, to mu musím připsat k dobru, aspoň věděl, že s tím má nakládat jen v rukavicích. A potom text na pergamenu, napsaný směsí středověké francouzštiny a latiny, podle mého odhadu přinejmenším osm set let starý. (Bylo to kurevsky šílené, vidět, jak se mi ty věci jen tak povalují po konferenčním stolku.) No a konečně tam byl zlomek deníku psaného rusky na papíru, který kupodivu vypadal jako zbrusu nový, ale byl datován do roku 1847. Mám toho v sobě dost z knihovnice, abych si všimla, že všechny dokumenty mají stejné razítko – poněkud nejasný rodový znak obklopený rozmazanými slovy ve směsi latiny a italštiny. Jinak řečeno, písemnosti získala do majetku nějaká knihovna, anebo soukromá sbírka, a v té či oné chvíli je tam řádně orazítkovali a zkatalogizovali.

Přesně jak mě varoval, nemohl mi Tristan povědět, odkud ty artefakty má ani proč je to taková (na pohled) náhodná a nesourodá sestava. Nicméně když jsem s nimi strávila několik hodin, našla jsem společný námět… i když bylo dost těžké věřit tomu, co čtu.

Stručně řečeno, všechny ty dokumenty se týkaly magie – ano, magie –, a to stejně samozřejmě, jako se soudní dokumenty týkají zákona, případně jako se lékařské zprávy týkají provedených vyšetření. A nemyslím jevištní magii, myslím magii, jak ji známe z bájí a pohádek:

DODO_05.indd 24

15.03.2019 2:39:08

VZESTUP A PÁD AGENTURY DODO

25

nevysvětlitelnou a nadpřirozenou sílu používanou čarodějnicemi – v těch dokumentech totiž byly jen samé ženy. Nešlo přitom o víru v magii ani o pouhou slabost pro magické myšlení. Autor každého dokumentu prostě probíral situaci, v níž byla magie reálným faktem.

Tak například klínopisná tabulka oficiálně určovala, jakou odměnu bude čarodějnice na královském dvoře v Kahtě dostávat za své služby, a vymezovala, jaké způsoby použití magie mají dvořané dovoleno po ní žádat. Ten latinský a francouzský text napsala abatyše kláštera v Chaalis a týkal se toho, jak úporně musela jedna z jejích jeptišek zápolit při marné snaze zřeknout se svých magických schopností; navíc si abatyše kladla otázku, zda část viny nenese i ona, protože patrně do svých modliteb za to, aby byla její sestra schopností zbavena, nevložila celé srdce: řečené schopnosti totiž často život v klášteře velmi usnadňovaly. S čínským textem bylo trochu víc práce – tehdy jsem ještě byla s asijskými jazykovými skupinami obeznámena spíše jen zběžně. Sám o sobě to byl recept na jídlo z jedné z provincií obsahující různé těžko sehnatelné aromatické byliny, který autorovi textu (úředníkovi objíždějícímu různé končiny) sdělily ženy označující se samy za čarodějnice (a jejichž příslušné aktivity byly zmíněny v poznámce vedle receptu). A konečně ruský text z devatenáctého století sepsala žena (podle vlastního tvrzení stárnoucí čarodějnice) naříkající na to, jak schopnosti jejích sester i jí samotné slábnou. I tady padla letmá zmínka o tom, že by bylo žádoucí najít jisté byliny.

Překlady byly hrubé, pořízené téměř bez přípravy. Když jsem dodělala ten čtvrtý, na chvilku mezi námi zavládlo mlčení. Potom se na mě Tristan odzbrojujícím způsobem a úlisně usmál a povídá: „Co kdybych vám pověděl, že takových dokumentů máme přes tisíc? Ze všech epoch a ze všech šesti světadílů.“ „A všechny s tímhle rodovým znakem?“ zeptala jsem se a ukázala jsem na rozmazané razítko. „Tohle je jádro sbírky. Další jsme sesbírali sami.“ „Hm, tím by se zpochybnily jisté předpoklady o povaze reality, o kterých jsem ani nevěděla, že je mám.“

DODO_05.indd 25

15.03.2019 2:39:08

26

NEAL STEPHENSON A NICOLE GALL ANDOVÁ

„Chceme, abyste je přeložila všechny a abyste z nich vytěžila společnou věcnou podstatu,“ prohlásil Tristan.

Podívala jsem se na něj. „Předpokládám, že to má nějaký vojenský účel.“ „Podléhá utajení,“ on na to. „Když mám k překladu kontext, můžu na něm odvést lepší práci,“ namítla jsem. „Naše utajená vládní agentura sbírá dokumenty tohoto rázu už mnoho let.“ „Z jakých prostředků?“ vyprskla jsem, protože informace, že nějaká dobře financovaná tajná struktura podobným stylem konkuruje akademickým badatelům, mě zároveň fascinovala i štvala. Pár věcí se tím totiž rozhodně vysvětlovalo. „Jak jste si všimla, jádro sbírky pochází z jisté soukromé knihovny v Itálii.“ „P.I.M.“ „Prosím?“ „Potrhlý italský magor,“ vysvětlila jsem. „Jasně. Před nějakou dobou se to jádro dostalo do našeho majetku.“ Zacukalo mu ve tváři, přestal se mi dívat do očí. „Ne, to není pravda. Jen jsem se snažil o zdvořilost. Ukradli jsme to. Než to stačí ukradnout někdo jiný. To je na dlouho. Každopádně nám to poskytlo hodně vodítek dostatečných k tomu, abychom si mohli opatřit další podobný materiál. Všemi prostředky, poctivými i nepoctivými. A teď máme pocit, že vlastníme kritické množství, z nějž by po překladu mohlo vyplynout vysvětlení, co přesně ‚magie‘ byla, jak fungovala a proč o ní po polovině devatenáctého století nikde není ani zmínka.“ „A takovou informaci si přejete získat pro nějaký vojenský účel,“ naléhala jsem. „Přejeme si, aby všechny překlady odvedl jediný člověk,“ neodpověděl mi Tristan na můj dotaz. „Ze tří důvodů. Za prvé rozpočtových.

Za druhé protože čím méně očí, tím je to bezpečnější. Ten třetí je ale nejdůležitější: pokud všechen materiál zpracuje jedna a tatáž osoba,

DODO_05.indd 26

15.03.2019 2:39:08

VZESTUP A PÁD AGENTURY DODO

27

je tu větší šance, že zaznamená subtilnější vnitřní konzistenci nebo opakující se vzory.“ „A ta konzistence nebo ty vzory vás zajímají přesně proč?“ „Podle nyní převládající hypotézy,“ pokračoval Tristan stejně jako předtím – to jest, aniž by mi vlastně odpovídal – „snad mohlo dojít k pandemii nějakého viru, který postihuje jen čarodějnice, takže magie byla doslova a do písmene vybita. Myslím, že tím to nebude, ale než budu s to přijít s alternativní hypotézou, potřebuju toho vědět víc. Nicméně nějaké tušení mám.“ „To ovšem podléhá utajení, co?“ „Fakt, jestli to podléhá, nebo nepodléhá utajení, podléhá utajení.“ Dokumentů bylo hodně, ale zato byly krátké; většinou zlomkovité.

Pracovala jsem u svého konferenčního stolku sama a za tři týdny jsem vytvořila přinejmenším hrubé překlady první dávky materiálu. V téže době jsem také rozeslala vzkazy, omluvila se studentům za to, že jsem je opustila dřív, než mě stačili poznat, vyklidila jsem pracovnu na Harvardu a povedlo se mi ujistit rodiče, že pořád mám nějakou práci, aniž bych jim prozradila, co přesně dělám. Celou tu dobu se mnou Tristan komunikoval přinejmenším dvakrát denně, většinou se stavil osobně, ale občas jen zavolal a mluvil se mnou tím nejnejasnějším způsobem. Nikdy jsme si neposílali e-maily ani SMSky; nechtěl, aby se cokoli, co mezi námi kdy padne, dostalo do nějakého záznamu. Na takové potřebě utajení bylo cosi poměrně frajerského, ale i trochu znepokojujícího. Neměla jsem ani páru, co dělá se zbytkem svého času. (Přirozeně jsem se ho zeptala. Sami uhodnete, co mi odpověděl.)

Dynamika našeho vztahu byla zvláštní, nebo přinejmenším v mém životě se dosud nic podobného nevyskytlo. Bylo to, jako bychom spolu pracovali odjakživa, ale přitom tu byl spodní proud složený z čehosi jiného, jakýsi náboj, který se objevuje jedině na úplných začátcích. Ani jeden z nás to nikdy nerozvinul dál – a zatímco já patřím k lidem, kteří podobné věci rozvíjejí dál jen málokdy, on (ačkoli je krajně ukázněný a přímočarý) naopak patří mezi ty, kdo podobné věci dál rozvíjejí okamžitě. Takže jsem napětí mezi námi

DODO_05.indd 27

15.03.2019 2:39:08

28

NEAL STEPHENSON A NICOLE GALL ANDOVÁ

připisovala vzrušení ze společného díla. Intelektuální důvěrnost, která z něj plynula, byla mnohem příjemnější než jakékoli rande, na kterém jsem kdy byla. Pokud má Tristan milenku, tak to pravé ořechové nedostává ona, ale já.

Po třech týdnech, když si ke mně domů přišel pro poslední (jak jsem si aspoň nevinně myslela) porci překladů, se Tristan rozhlížel, až konečně našel pohledem věšák. Chvíli si jej prohlížel a potom sundal z kolíčku můj pršiplášť. To už byl konec září a počasí se zhoršovalo. „Pojď, promluvíme si v kanceláři,“ prohlásil. „Koupím ti večeři.“ „Ona existuje nějaká kancelář?“ podivila jsem se. „Předpokládala jsem, že tě utajená vládní agentura nutí pracovat z auta.“ „Je to kousek od Central Square. Na Carlton Street, asi tak patnáct minut pěšky od Apoštolské kavárny. Dala by sis říct něco čínského?“ „Podle toho, kterým dialektem.“ „Ha ha,“ odpověděl bez úsměvu. „Lingvistický humor. A nic moc vtipného, Stokesová.“ Podal mi kabát a já jsem po něm sáhla. Zavrtěl hlavou a letmo po něm sjel pohledem dolů. Abych pochopila, že mi ho nepodává, ale nabízí, že mi do něj pomůže – takové gesto je mnohem běžnější v Londýně roku 1851, než bylo tehdy a tam. Následovala trocha primitivní tělesné komiky, jak jsem se k němu otočila zády a pokusila jsem se pažemi najít otvory rukávů. Cvok jeden.

Carlton Street je chudé nevlastní dítě v širší rodině ulic a uliček poblíž MIT, kde se klube fůra biotechnologických firmiček. Většinu té čtvrti přestavěli na elegantní kancelářské komplexy s krajinářsky upravenými parky, miniaturními kampusy, architektonickými extravagancemi na téma dvojité šroubovice a s fůrou abstraktních ocelových skulptur. Nicméně Tristanova budova ještě přebudována nebyla. Naprosto postrádala rázovitost: třípodlažní stavba z poloviny dvacátého století, dlouhá přes celý blok, sflikovaná z kusů betonu postavených na výšku a namalovaná do blivě šedé barvy, které se kdovíjak dařilo prudce neladit s chodníkem. Bylo na ní hodně tagů od sprejerů. Okna nijak nezdobená a do posledního vybavená svislými vinylovými roletami, které byly všechny zaprášené a nakřivo. Žádný

DODO_05.indd 28

15.03.2019 2:39:08

VZESTUP A PÁD AGENTURY DODO

29

seznam nájemníků, žádné cedule nebo loga, vůbec nic nenaznačovalo, co je uvnitř.

Za soumraku jsme přistoupili k proskleným vchodovým dveřím, obtěžkáni taškami s čínským jídlem a s pivem. Ta budova patřila mezi několik málo objektů na celém světě, které nedokážou vylepšit dokonce ani barvy západu slunce. Tristan připlácl peněženku na černou destičku zasazenou do stěny a v zámku cvaklo a povolil. Uvnitř jsme prošli mezi bzučícími fluorescenčními světly a po žmolkovatých průmyslových kobercích nás chodba vedla kolem řady dveří bez oken – samé kusance dřeva, zašpiněné kolem klik a ozdobené názvy, které jsem měla za jména nějakých technologických startupů. Něco z toho byla opravdu loga, něco jen chytrácká jména firem, vytištěná kapitálkami, a jedno byla jen internetová doména naškrábaná ručně na lepíku. Prošli jsme budovou naskrz až ke dveřím vedle výtahové šachty. Odlišovaly se od ostatních jen primitivní kresbou vyvedenou fixem; byl na ní pták zachycený z profilu a nakreslený na zadní straně jídelníčku z čínské restaurace přilepeného ke dřevu modrou páskou.

Pták byl poněkud komický, měl výrazný zobák a veliké nohy. „Dodo?“ odhadla jsem.

Tristan neodpovídal. Odemykal. „Budu to brát jako souhlas – kdybych druh odhadla špatně, s gustem by sis mě za to podal.“ Podíval se na mě přes rameno tím neprobádatelným pohledem se zdviženým obočím, rozrazil dveře a sáhl po vypínači. „Máš pro karikaturu nadání,“ oznámila jsem mu a vešla jsem za ním. „DODO tě vítá,“ prohlásil. „Písmeno O bude jako... oddělení? Ale jaké a čeho?“ „Detašované oddělení... a něčeho, co podléhá utajení.“ Místnost neměřila víc než tři na pět metrů. Do protilehlých rohů byly vražené dva psací stoly, na každém plochý monitor a klávesnice.

U stěn rozmanité použité knihovny z Ikey, u kterých jsem chovala podezření, že je před pár týdny vylovil někde na skládce, a k tomu pár vysokých úzkých sejfů, jaké se používají k ukládání pušek. Nahoře

DODO_05.indd 29

15.03.2019 2:39:08

30

NEAL STEPHENSON A NICOLE GALL ANDOVÁ

na nich trůnily nějaké od pohledu vojenské suvenýry, patrně z nějaké dřívější fáze Tristanovy kariéry. Na policích spousty prastarých knih a artefaktů, které jsem moc dobře poznávala. Uprostřed místnosti stál dlouhý stůl. Pod ním polní lůžko: prostě jenom podložka na jógu omotaná kolem polštáře a upevněná gumou.

Ukázala jsem na ten pelech. „Jak dlouho už tu –“ „Sprchuju se ve fitku, jestli ti dělá starost tohle.“ Ukázal na bližší ze dvou psacích stolů, ten vedle dveří. „Tenhle bude tvůj.“ „Tak jo,“ přikývla jsem, protože mě nějak nenapadalo nic jiného. „Ty tady máš... zbraně?“ „Byl by to pro tebe problém?“ zeptal se a položil čínu na ten stůl uprostřed. „Pokud ano, musím to dřív nebo později zjistit, protože...“ „Očekáváš, že bude potřeba velká palebná síla?“ „Aha, ty sis všimla těch sejfů,“ prohodil, když mu došlo, kam se dívám. „Ne.“ Přistoupil k jednomu z nich, vyťukal na číselné klávesnici pár číslic. Ozvalo se pípnutí, rozevřel dveře – a ukázalo se, že sejf je odshora dolů plný dokumentů. „Dávám do nich ty citlivější materiály.“ Zatoulala jsem se pohledem ke svému stolu. Podívala jsem se na plochou obrazovku, kde svítilo pár řádek zeleného textu na černém pozadí a pod tím blikal kurzor v místech, kde se zjevně očekává, že něco napíšu. „Odkud máš ty počítače? Z garážového výprodeje v roce 1975?“ „Je na nich jištěný operační systém, o kterém jsi nikdy neslyšela,“ vysvětlil. „Říká se mu Shiny Hat.“ „Shiny Hat.“ „Ano. Nejparanoidnější operační systém na světě. Protože máš přebujelý smysl pro ironii, Stokesová, možná se ti bude zamlouvat, že jsme si ho pořídili od hackerů, které pronásledovaly obavy, že je špehuje nějaká utajená vládní agentura. Teď dělají pro nás.“ „Doputovala k nim zpráva o vynálezu myši? Já totiž na stole žádnou nevidím.“ „Grafická uživatelská rozhraní vytvářejí bezpečnostní díry, které black hat hackeři dokážou využít. Shiny Hat proti takovému malwaru

DODO_05.indd 30

15.03.2019 2:39:08

VZESTUP A PÁD AGENTURY DODO

31

chrání, ale jeho uživatelské rozhraní je... spartánské. Všechno ti to vysvětlím.“ Jeho psací stůl přetékal kopiemi všeho, co jsem pro něj v posledních týdnech přeložila. Moje poznámky byly plné jeho poznámek barevnou propiskou. Něco z toho přenesl na středový stůl, kde jsem rozkládala čínu. Při jídle si přečetl moji dnešní práci.

Potom jsme probrali dosavadní materiál. Trvalo nám to až do rána.

Ve všech dokumentech, které jsem rozluštila, nebyly skoro žádné použitelné informace týkající se toho, „jak na magii“, což podle mého předpokladu Tristanovi šéfové doufali, že zjistí. Objevili jsme několik příkladů magie, a to takové magie, jíž si, jak jsme zjistili, nejvíce cenily jak samy čarodějnice, tak i jejich zaměstnavatelé. Největší hodnotu mělo to, čemu Tristan říkal psy-ops (psychologické operace – v zásadě ovládání mysli druhých), a také změny podoby (u sebe sama i u druhých). To se považovalo za značně významnou zbraň, ať už to znamenalo proměnit sebe sama ve lva, anebo nepřítele v nějakou nižší živočišnou formu. Na počest Monty Pythonů jsme to označovali zkratkou „čolek“. Středně cenné byly materiálové transsubstanciace a oživování neživých předmětů. Nízkou hodnotu měly prostorové a časové přesuny, například teleportace, která byla v čarodějné populaci všeobecně brána jen jako pracné rozptýlení. Vůbec se tu nevyskytovala většina toho, co jsem si spojovala s „magií“ ve svém knihomolském dětství – například se našlo jen velice málo narážek na ovládnutí přírodních sil. A absolutně nic o konkrétních postupech, jak čehokoli z toho docílit.

Zato jsme však zjistili cosi významného o úpadku magie – a to nás dovedlo k další fázi bádání.

DODO_05.indd 31

15.03.2019 2:39:08

C

M

Y

CM

MY

CY

CMY

K

DODO_05.indd 702

15.03.2019 2:41:19

Process Black

C

M

Y

CM

MY

CY

MY

K

DODO_05.indd 703

15.03.2019 2:41:20

Z anglic kého originálu The Rise and Fall of D.O.D.O., vydaného nakladatelstvím HarperCollins v New Yorku roku 2017, přeložil Richard Podaný.

Ilustrace na obálce Dark Crayon/Piotr Cieśliński.

Sazbu připravil Daniel Trojan.

Odpovědný redaktor Pavel Kořínek.

Korektor Martin Svoboda.

Technický redaktor Milan Dorazil.

Vydalo nakladatelství Argo, Milíčova 13, 130 00 Praha 3, argo@argo.cz, www.argo.cz, roku 2019 jako svou 3838. publikaci.

Vytiskla tiskárna Těšínské papírny.

První vydání.

ISBN 978-80-257-2735-5 Naše knihy distribuuje knižní velkoobchod Kosmas Sklad: Za Halami 877, 252 62 Horoměřice Tel.: 226 519 383, fax: 226 519 387 E-mail: odbyt@kosmas.cz www.firma.kosmas.cz Knihy je možno pohodlně zakoupit v internetovém knihkupectví www.kosmas.cz

DODO_05.indd 704

15.03.2019 2:41:20