Aaronovitch - zlom
1.9.1956 20:59
Strรกnka 3
Aaronovitch - zlom
1.9.1956 20:59
PfieloÏil Milan Îáãek.
Ben Aaronovitch ¤eky Lond˘na RIVERS OF LONDON Copyright © 2011 by Ben Aaronovitch Translation © Milan Îáãek, 2015 Cover art © Katefiina BaÏantová, 2015 © Argo, 2015 ISBN 978-80-257-1549-9
Stránka 4
Aaronovitch - zlom
1.9.1956 20:59
Stránka 5
Na památku Colina Raveyho, ponûvadÏ nûktefií lidé jsou pfiíli‰ velcí, aby je obsáhl pouze jedin˘ vesmír.
Aaronovitch - zlom
1.9.1956 20:59
Stránka 7
Ach, proã osud svÛj by mûli znát? Neb Ïal na sebe ãekat nenechá a ‰tûstí aÏ pfiíli‰ rychle odletí. My‰lenka je jejich ráje prokletí. Dost uÏ; kde blaÏené je nevûdomí, jsou rozumní jen ti bláhoví. Thomas Gray: Óda na vzdálen˘ pohled na Etonskou kolej
Aaronovitch - zlom
1.9.1956 20:59
Stránka 9
1
Hmotně znevýhodněný svědek
Zaãalo to v lednu, jedné studené úterní noci v pÛl druhé, kdy Martin Turner, pouliãní umûlec a gigolo v zácviku, jak sám sebe oznaãil, zakopl o tûlo pfied Západním portikem kostela svatého Pavla v Covent Garden. Martin, kter˘ sám nebyl nijak zvlá‰È stfiízliv˘, si zprvu myslel, Ïe tûlo patfií jednomu z mnoha h˘fiilÛ, ktefií si tento prostor vybírali za pfiíhodn˘ venkovní záchod a noclehárnu. Coby ostfiílen˘ obyvatel britské metropole po tûlu jen po lond˘nsku hodil oãkem – vûnoval mu zbûÏn˘ pohled, aby stanovil, zda má ãest s opilcem, bláznem nebo ãlovûkem v nesnázích. Fakt, Ïe je docela dobfie moÏné, aby nûkdo zosobÀoval v‰echny tyhle tfii aspekty souãasnû, napovídá, proã se samaritánství v Lond˘nû povaÏuje za extrémní sport – podobnû jako base jumping nebo zápasení s krokod˘ly. KdyÏ si Martin v‰iml, Ïe tûlo na sobû má kvalitní kabát a boty, ‰acoval ho na opilce, jenÏe pak si v‰iml, Ïe mu vlastnû chybí hlava. Jak potom podotkl detektivÛm, ktefií ho vysl˘chali, bylo dobfie, Ïe je opil˘, protoÏe jinak by marnil ãas jeãením a pobíháním – zvlá‰tû kdyÏ si uvûdomil, Ïe stojí v tratoli‰ti krve. Místo toho s pomalou, metodickou trpûlivostí podrou‰en˘ch a vydû‰en˘ch lidí tento Martin Turner vytoãil ãíslo tísÀového volání a poÏádal o pfiepojení na policii. Policejní operaãní stfiedisko uvûdomilo nejbliωí pohotovostní motorizovanou jednotku a první policisté pfiijeli na místo ãinu za ‰est minut. Jeden zÛstal se znenadání vystfiízliv‰ím Martinem, zatímco jeho kolega potvrdil, Ïe bylo nalezeno mrtvé tûlo a Ïe k úmrtí pravdûpodobnû nedo‰lo v dÛsledku nehody ãi úrazu. Hlavu na‰li ‰est metrÛ od tûla. Dokutálela se za jeden z neoklasicistních sloupÛ, jeÏ se tyãí v pfiední ãásti kostelního portiku. Zásahová jednotka se spojila s centrálou, která zalarmovala pfiíslu‰n˘ kriminalistick˘ t˘m, jehoÏ sluÏbukonající vy‰etfiovatel, sluÏebnû nejmlad‰í konstábl v t˘mu, dorazil na místo za pÛl hodiny: na pana –9–
Aaronovitch - zlom
1.9.1956 20:59
Stránka 10
B E N A A RO N O V I T C H
Bezhlavého upfiel pohled a probudil svého nadfiízeného. Poté pûtadvacetimetrové dláÏdûné prostranství mezi kostelním portikem a budovou trÏnice zachvátila ve‰kerá pompa a nádhera vy‰etfiování vraÏd metropolitní policie. Patolog se dostavil, aby vystavil potvrzení o úmrtí, provedl pfiedbûÏné ohledání tûla za úãelem stanovení pfiíãiny smrti a nechal tûlo odvézt k pitvû. (Zde do‰lo k men‰ímu zdrÏení, neÏ se na‰el dostateãnû velk˘ evidenãní sáãek, do nûhoÏ by bylo moÏné uloÏit hlavu.) V hojném poãtu dorazily forenzní t˘my, a aby dokázaly, jak moc jsou dÛleÏité, vymínily si, aby se bezpeãnostní perimetr roz‰ífiil a obsáhl cel˘ západní konec Covent Garden. Za tímto úãelem bylo tfieba mít na místû ãinu více uniforem, takÏe vrchní vy‰etfiovatel zavolal na stanici Charing Cross a poÏádal, jestli by se tam nûjaké nena‰ly. Velitel smûny, poté, co usly‰el kouzelné slÛvko „pfiesãas“, napochodoval na ubytovnu a z vyhfiát˘ch postelí naverboval v‰echny dobrovolníky. Bezpeãnostní perimetr se patfiiãnû zvût‰il, rozjelo se pátrání, sluÏebnû mlad‰í detektivové byli vysláni na tajemné pochÛzky a nakonec, krátce po páté hodinû, se v‰echno zastavilo. Tûlo bylo pryã, vy‰etfiovatelé odjeli a lidé z forenzního se jednohlasnû shodli, Ïe aÏ do úsvitu se nic dal‰ího provádût nedá – a do úsvitu zb˘valy tfii hodiny. Do té doby potfiebovali jen párek hejlÛ, ktefií by do stfiídání smûn ohlídali místo ãinu. âímÏ se vysvûtluje, jak jsem se v ‰est hodin ráno ocitl v mrazivém vûtru za Covent Garden a proã jsem to byl zrovna já, kdo se setkal s tím duchem. Nûkdy mû napadá – kdybych ‰el pro kávu já a ne Lesley Mayová –, Ïe by mÛj Ïivot byl mnohem ménû zajímav˘ a urãitû mnohem ménû nebezpeãn˘. Mohl to b˘t kdokoliv, nebo to byl osud? Jak se tak nad tím zam˘‰lím, pomáhá mi, kdyÏ si pfiipomenu moudrou prÛpovídku mého otce, kter˘ mi kdysi fiekl: „Kdo, kurva, ví, proã se vûci dûjou?“ * * * Covent Garden je velk˘ areál uprostfied Lond˘na, s budovou Královské opery na v˘chodním konci, zastfie‰enou trÏnicí uprostfied a kostelem svatého Pavla na západním konci. Kdysi to b˘val hlavní lond˘nsk˘ ovocn˘ a zelináfisk˘ trh, ale ten se deset let pfied m˘m narozením pfiesunul na jih od fieky. Pojí se s ním dlouhá a pestrá minulost, v níÏ hrají pfieváÏnou roli zloãin, prostituce a divadlo, nyní je to v‰ak trÏnice pro turisty. Kostel svatého Pavla je znám˘ jako Hereck˘ kostel, aby se odli‰il od katedrály svatého Pavla, a s jeho stavbou zapoãal Inigo Jones v roce 1638. Tohle v‰echno – 10 –
Aaronovitch - zlom
1.9.1956 20:59
Stránka 11
¤EKY LOND¯NA
vím proto, Ïe kdyÏ stojíte na mrazivém vûtru, hledáte cokoliv, co by vás dokázalo rozpt˘lit, a na zdi kostela je pfiipevnûna velká a pozoruhodnû podrobná informaãní tabule. Vûdûli jste tfieba, Ïe na jeho hfibitovû je pohfibena první zaznamenaná obûÈ morové nákazy z roku 1665, na jejímÏ konci padl Lond˘n v plen plamenÛm? Já uÏ to vím; zjistil jsem to po deseti minutách, kdy jsem se ukr˘val pfied vûtrem. T˘m z oddûlení vraÏd uzavfiel západní ãást areálu tak, Ïe natáhl pásku pfies ústí King Street a Henrietta Street a pfies prÛãelí kryté trÏnice. Já hlídal oblast u kostela, kde jsem se mohl schovat v portiku, a stráÏnice Lesley Mayová, moje kolegynû v zácviku, stfieÏila oblast uprostfied areálu, kde se mohla schovat na trÏnici. Lesley byla drobná blond˘nka s bujn˘mi vnady, jeÏ byly patrné, i kdyÏ na sobû mûla balistickou vestu. Spoleãnû jsme si v Hendonu pro‰li základním v˘cvikem, naãeÏ jsme byli na zku‰ební dobu pfieveleni do Westminsteru. Mûli jsme spolu pfiísnû profesionální vztah – navzdory mé hluboko zakofienûné touze dostat se jí do kalhot uniformy. PonûvadÏ jsme byli oba v zácviku, dohlíÏel na nás zku‰en˘ konstábl – kter˘ tuto svou povinnost svûdomitû vykonával z non-stop baru na St. Martin’s Court. Rozezvonil se mi mobil. Chvíli mi trvalo, neÏ jsem ho vylovil ze zmûti v˘stroje a v˘zbroje tvofiené podko‰ilovkou, taktick˘m opaskem, obu‰kem, pouty, digitální vysílaãkou a nepoddajnou, ale na‰tûstí nepromokavou reflexní bundou. KdyÏ se mi ho koneãnû podafiilo vy‰trachat, zjistil jsem, Ïe volá Lesley. „Jdu pro kafe,“ oznámila. „Chce‰ taky?“ Zadíval jsem se k trÏnici a v‰iml si, jak mi mává. „Zachrání‰ mi Ïivot,“ fiekl jsem a sledoval, jak uhání k James Street. Nebyla pryã je‰tû ani minutu, kdyÏ jsem u portiku uvidûl jakousi postavu. Nevysokého muÏe v obleku, skrytého ve stínech za nejbliωím sloupem. Obrátil jsem se na nûj s „kontaktním pozdravem“ podle pfiepisÛ metropolitní policie. „Héj!“ zafival jsem. „Co si myslíte, Ïe tam dûláte?“ Dotyãn˘ se otoãil a já zahlédl ‰mouhu jeho bledé, polekanû vyhlíÏející tváfie. Mûl na sobû om‰el˘, staromódní oblek i s vestou a hodinkami na fietízku a na hlavû pomuchlan˘ cylindr. Napadlo mû, Ïe je to moÏná jeden z umûlcÛ, ktefií mají v Covent Garden povolení k produkci, ale na nûkoho takového bylo pfiece jen je‰tû kapánek brzy. – 11 –
Aaronovitch - zlom
1.9.1956 20:59
Stránka 12
B E N A A RO N O V I T C H
„Pojìte sem,“ k˘vl na mû. Ujistil jsem se, Ïe vím pfiesnû, kde mám teleskopick˘ obu‰ek, a zamífiil jsem k nûmu. Od policistÛ se oãekává, Ïe se budou tyãit nad obãany, i nad tûmi, ktefií jsou jim ochotni pomáhat. Proto nosíme vysoké boty a ‰piãaté helmy, ale kdyÏ jsem se k nûmu pfiiblíÏil, zjistil jsem, Ïe ten chlap je váÏnû maliãk˘, i v botách mûl jen nûjak˘ch sto padesát ãísel. Potlaãil jsem nutkání si pfied ním dfiepnout, abychom mûli obliãeje v jedné úrovni. „Já to v‰echno vidûl, va‰nosti,“ spustil muÏ. „Bylo to pfií‰ern˘.“ V Hendonu do vás hustí: neÏ se do ãehokoliv pustíte, vÏdycky si napfied zjistûte jméno a adresu. Vytáhl jsem si notes a propisku. „MÛÏu se zeptat, jak se jmenujete?“ „JistûÏe, va‰nosti. Jméno mé je Nicholas Wallpenny, ale nechtûjte po mnû, abych vám to vyhláskoval, protoÏe s abecedou jsem se nikdy dÛkladnû neobeznámil.“ „Jste pouliãní umûlec?“ zeptal jsem se ho. „Dalo by se to tak fiíct,“ odvûtil Nicholas. „Moje kousky se zcela jistû dosud omezují na prostfiedí ulice. TfiebaÏe za takov˘hle studen˘ noci bych se nebránil vnést své konání i do sevfienûj‰ích prostor. Pokud mi teda rozumíte, va‰nosti.“ Na klopû mûl pfiipíchnut˘ odznak: cínového tanãícího kostlivce. Na tak zakrslého lond˘nského maníka mi tenhle gotick˘ styl moc nesedûl, ale Lond˘n je pfiece hlavní kulturní mûsto svûta, kde se míchá kdeco. Zapsal jsem si Pouliãní umûlec. „A teì, váÏen˘,“ pokraãoval jsem, „mi laskavû fieknûte, co jste tady vidûl.“ „Vidûl jsem toho habadûj, va‰nosti.“ „Byl jste tady i dneska pár hodin po pÛlnoci?“ Pfiedpisy taky jasnû stanovují, Ïe nemáme svûdkÛm nijak napovídat. Informace mají plynout pouze jedním smûrem. „Já jsem tady ráno, v poledne i v noci,“ prohlásil Nicholas, kter˘ urãitû nechodil do stejného kurzu jako já. „Pokud jste byl nûãeho svûdkem,“ fiekl jsem, „moÏná by bylo lep‰í, kdybyste ‰el podat v˘povûì.“ „S tím by mohla bejt urãitá potíÏ,“ odpovûdûl, „anÏto jsem po smrti.“ Napadlo mû, Ïe jsem ho ‰patnû sly‰el. „Jestli máte obavu o svou bezpeãnost...“ „Já uÏ, va‰nosti, Ïádnou obavu nemám. Vzhledem k tomu, Ïe jsem po smrti uÏ nûjakejch sto dvacet let.“ – 12 –
Aaronovitch - zlom
1.9.1956 20:59
Stránka 13
¤EKY LOND¯NA
„Pokud jste mrtv˘,“ pronesl jsem, neÏ jsem se staãil opanovat, „jak to, Ïe se spolu bavíme?“ „Musíte bejt obdafienej ‰petkou zraku,“ soudil Nicholas. „Nûãím ze star˘ Palladinov˘.“ Bedlivû se na mû zadíval. „Îe byste mûl tu ‰petku po va‰em otci? Nebyl to dokafi, námofiník, nûco v tomhle duchu? Îe byste po nûm mûl tyhle prima kuãerav˘ vlasy a ty rty?“ „MÛÏete dokázat, Ïe jste mrtv˘?“ vyzval jsem ho. „Jak je libo, va‰nosti,“ a Nicholas vykroãil do noci. Byl prÛhledn˘, jak b˘vají prÛhledné hologramy ve filmu. Byl tfiírozmûrn˘, skuteãn˘, a kurevsky prÛhledn˘. Vidûl jsem pfies nûj bíl˘ stan, kter˘ lidi z forenzního t˘mu postavili, aby ochránili bezprostfiední okolí mrtvoly. Jasnû, pomyslel jsem si, jenom proto, Ïe ses zbláznil, je‰tû nemusí‰ pfiestat jednat jako policajt. „MÛÏete mi sdûlit, co jste vidûl?“ vyzval jsem ho je‰tû jednou. „Vidûl jsem toho prvního pána, toho, co byl zavraÏdûnej, pfiicházet po James Street. Byl to nóbl dÏentlmen, hrdû si vykraãoval a nesl se jak voják, hezky voháknutej podle nejnovûj‰í módy. âlovûk, kter˘ho bych za svejch hmotnejch ãasÛ povaÏoval za kanóna.“ Nicholas se odmlãel, aby si odplivl. Na zem ale nic nedoletûlo. „Ten druhej pán, ten, co ho zabil, pfii‰el voln˘m krokem z druh˘ strany, od Henrietta Street. Ten uÏ tak elegantnû voblíklej nebyl; mûl na sobû modr˘ dûlnick˘ kalhoty a rybáfiskej nepromokavej oblek. Nûkde tamhle se minuli.“ Nicholas ukázal na místo asi deset metrÛ pfied portikem kostela. „Poãítám, Ïe se znali, páã na sebe kejvli, ale Ïe by se zastavili a prohodili pár slov, to ne, coÏ teda chápu, protoÏe na nûjak˘ klábosení není pfiíhodná noc.“ „Tak oni se minuli?“ zeptal jsem se, na jedné stranû, abych si staãil dopsat poznámky, a taky, abych v tom mûl jasno. „A myslel jste si, Ïe se znali?“ „Nebyli si neznámí. Nefiek bych, Ïe byli bÛhvíjak dÛvûrní kamarádi, zvlá‰È s ohledem na to, co se sebûhlo potom.“ Zeptal jsem se ho, co se sebûhlo potom. „No, ten druhej pán, ten mord˘fi, si nasadil ãepici a ãervenej kabát, vytáhl hÛl a potichu a rychle jako hotelovej zlodûj pfiibûhne za toho prvního pána a urazí mu kebuli.“ „To si dûláte legraci,“ opáãil jsem. „Ne, to urãitû ne,“ pokfiiÏoval se Nicholas. „Pfiísahám na svou vlastní smrt, a vzne‰enûj‰í pfiísahu vám Ïádn˘ uboh˘ stín nedá. Byla to pfií‰erná podívaná. Hlava mu ulítla a rozstfiíkla se krev.“ – 13 –
Aaronovitch - zlom
1.9.1956 20:59
Stránka 14
B E N A A RO N O V I T C H
„Co udûlal vrah?“ „KdyÏ skonãil, vyrazil pryã, hnal se po New Row jak ratlík po návsi,“ vysvûtloval Nicholas. UvaÏoval jsem, Ïe po New Row by se ãlovûk dostal na Charing Cross Road, ideální místo, aby si mohl chytit taxi nebo tfieba i noãní autobus, kdyby to mûl správnû naãasované. Z centra Lond˘na by vrah mohl b˘t za necel˘ch patnáct minut. „To nebylo to nejhor‰í,“ pokraãoval Nicholas, kter˘ zjevnû nechtûl, aby se jeho posluchaã rozptyloval. „Na tom mord˘fiovi bylo nûco stra‰ideln˘ho.“ „Stra‰ideln˘ho?“ zeptal jsem se. „Jste pfiece duch.“ „Jsem sice duchovní povahy,“ odpovûdûl Nicholas, „ale to jen znamená, Ïe se stra‰idelností mám sv˘ zku‰enosti.“ „A co jste vidûl?“ „Ten vraÏdící dÏentlas si nezmûnil jen pokr˘vku hlavy a kabát, on si zmûnil i tváfi,“ zdÛraznil Nicholas. „A teì mi fieknûte, jestli tohle není stra‰ideln˘.“ Nûkdo na mû zavolal jménem. Lesley se vracela s kávami. KdyÏ jsem se nedíval, Nicholas zmizel. Je‰tû chvíli jsem civûl jako blázen, dokud na mû Lesley nezavolala je‰tû jednou. „Chce‰ to kafe, nebo ne?“ Pfie‰el jsem po dlaÏebních kostkách k místu, kde s polystyrenov˘mi kelímky ãekal andûl jménem Lesley. „Stalo se tu nûco, kdyÏ jsem byla pryã?“ zeptala se. Napil jsem se kávy. Slova – zrovna jsem se bavil s duchem, co tady v‰echno vidûl – mi ale ne a ne splynout ze rtÛ. * * * Dal‰ího dne jsem se probudil v jedenáct – mnohem dfiív, neÏ jsem chtûl. S Lesley jsme byli v osm vystfiídáni, odvlekli jsme se na ubytovnu a zamífiili rovnou do postele. KaÏd˘ do své, bohuÏel. Hlavní v˘hody bydlení na ubytovnû va‰í matefiské policejní stanice jsou ty, Ïe je to levné, blízko práce a nejste v bytû u rodiãÛ. Mezi nev˘hody patfií, Ïe bydlíte s lidmi, ktefií jsou pfiíli‰ chabû socializovaní, aby mohli Ïít s normálními lidsk˘mi bytostmi, a ktefií obvykle chodí v tûÏk˘ch botách. V dÛsledku chabé socializace se z otevfiení ledniãky stává vzru‰ující mikrobiologické dobrodruÏství a boty znamenají to, Ïe stfiídání smûn zní jako lavina. – 14 –
Aaronovitch - zlom
1.9.1956 20:59
Stránka 15
¤EKY LOND¯NA
LeÏel jsem na své úzké, malé, nevábné posteli a hledûl na plakát Estelle, kter˘ jsem si pfiilepil na protûj‰í stûnu. Je mi jedno, co si myslí ostatní: ãlovûk není nikdy tak star˘, aby po probuzení nemohl upfiít pohled na krásnou Ïenu. V posteli jsem zÛstal je‰tû deset minut a doufal, Ïe vzpomínka na rozhovor s duchem vyprchá jako sen, ale nevyprchala, a tak jsem vstal a dal si sprchu. Dne‰ní den byl dÛleÏit˘ a musel jsem b˘t ostraÏit˘. SluÏba metropolitní policie je stále, navzdory v‰eobecnému mínûní, dûlnická organizace a jako taková zcela odmítá pfiedstavu nûjaké dÛstojnické tfiídy. Proto musí kaÏd˘ zbrusu nov˘ pfiíslu‰ník, bez ohledu na akademické prostfiedí, z nûhoÏ vze‰el, strávit dvoulet˘ zácvik jako obyãejn˘ pochÛzkáfi. A to proto, Ïe nic ãlovûku nevytvrdí charakter líp neÏ kdyÏ se necháte uráÏet a budete terãem slin a zvratkÛ na‰ich spoluobãanÛ. Ke konci zácviku zaãnete podávat Ïádosti na pozice u rÛzn˘ch odborÛ, fieditelství a velitelství, které dohromady vytváfiejí policejní sbor. Vût‰ina adeptÛ pokraãuje na postech uniformovan˘ch konstáblÛ na okrskov˘ch sluÏebnách a hierarchie metropolitní policie ráda zdÛrazÀuje, Ïe rozhodnutí zÛstat uniformovan˘m policistou, kter˘ vykonává Ïivotnû dÛleÏitou práci na lond˘nsk˘ch ulicích, je samo o sobû pozitivní volba. Na nûkoho je tfieba nadávat, plivat a zvracet, a tfieba já opravdu tleskám v‰em tûm stateãn˘m muÏÛm a Ïenám, ktefií jsou ochotni nastoupit a slouÏit v této roli. Toto bylo vzne‰ené poslání i velitele mojí smûny, inspektora Francise Nebletta. Ten k metropolitní policii nastoupil je‰tû za ãasÛ dinosaurÛ, rychle se vy‰vihl na pozici inspektora, a docela spokojenû na ní strávil dal‰ích tfiicet let. Byl to apatick˘ muÏ se zplihl˘mi vlasy a tváfií, jeÏ pÛsobila dojmem, jako by dostala zásah lopatou naplocho. Neblett byl dost staromódní na to, aby nosil pfiepásanou blÛzu na pfiedpisové bílé ko‰ili, i kdyÏ byl na obchÛzce se „sv˘mi chlapci“. Dnes jsem s ním mûl absolvovat pohovor, na nûmÏ jsme mûli „prodiskutovat“ moje budoucí kariérní vyhlídky. Teoreticky to byla ãást integrovaného kariérního v˘vojového procesu, která mûla vést k pozitivním v˘sledkÛm jak pro policejní sbor, tak pro mû. Po této debatû mûlo dojít k definitivnímu rozhodnutí ohlednû mého budoucího zafiazení – mûl jsem silné tu‰ení, Ïe v nûm nemûlo hrát roli to, co chci já sám. Lesley, která vypadala absurdnû svûÏí, se se mnou setkala v odporné kuchyÀce, o niÏ se dûlili v‰ichni obyvatelé mého patra. V jedné skfiíÀce byl paracetamol; jednou z vûcí, jejichÏ pfiítomností na policejní ubytovnû si – 15 –
Aaronovitch - zlom
1.9.1956 20:59
Stránka 16
B E N A A RO N O V I T C H
mÛÏete b˘t vÏdycky jisti, je právû paracetamol. Dva jsem si vzal a napil jsem se vody pfiímo z kohoutku. „Pan Bezhlav˘ má jméno,“ fiekla mi, zatímco jsem si vafiil kávu. „William Skirmish, mediální typ, Ïije na severu v Highgatu.“ „Pojí se s tím je‰tû nûco?“ „Jenom klasika. BezdÛvodné zabití, blá blá. Násilí typické pro mûstské centrum, kam ten Lond˘n spûje, blá.“ „Blá,“ dodal jsem. „Proã se‰ pfied polednem vzhÛru?“ zeptala se mû. „Ve dvanáct mám s Neblettem schÛzku ohlednû m˘ho kariérního postupu.“ „Tak to hodnû ‰tûstí,“ popfiála. * * * Îe v‰echno pÛjde do kytek jsem pochopil hned, kdyÏ mi inspektor Neblett zaãal tykat. „Povûz mi, Petere. Kam si myslí‰, Ïe se bude ubírat tvoje kariéra?“ Poposedl jsem na Ïidli. „Víte, pane, uvaÏoval jsem o kriminálním oddûlení.“ „Chce‰ b˘t vy‰etfiovatel?“ Neblett byl samozfiejmû kariérní „uniformovan˘“ pfiíslu‰ník, takÏe na policisty v civilu pohlíÏel podobnû, jak civilisté pohlíÏejí na daÀové úfiedníky. Pod tlakem by moÏná pfiipustil, Ïe pfiedstavují nutné zlo, ale vlastní dceru za Ïádného z nich neprovdal. „Ano, pane.“ „Proã se omezovat na kriminálku?“ chtûl vûdût. „Proã ne nûjaké specializované oddûlení?“ ProtoÏe kdyÏ jste je‰tû v zácviku, tak nefiíkáte, Ïe chcete dûlat u zásahovky nebo v mordpartû, chcete si vozit si zadek v limuzínû a nosit ruãnû ‰ité boty. „Myslel jsem, Ïe zaãnu na zaãátku a propracuji se nahoru.“ „To je velice rozumn˘ pfiístup,“ souhlasil Neblett. Najednou mû pfiepadla hrozná pfiedstava. Co kdyÏ mají v úmyslu poslat mû do Trojzubce? To je operaãní útvar, kter˘ má za úkol potírat zloãiny spáchané s pouÏitím stfieln˘ch zbraní v rámci ãerno‰ské komunity. Trident neustále vyhledává ãerno‰ské policisty pro v˘kon obludnû nebezpeãn˘ch utajovan˘ch aktivit, a jelikoÏ jsem smí‰eného pÛvodu, byl jsem vhodn˘ – 16 –
Aaronovitch - zlom
1.9.1956 20:59
Stránka 17
¤EKY LOND¯NA
kandidát. Ne Ïe bych si myslel, Ïe nevykonávají zásluÏnou práci, ale prostû vím, Ïe mnû osobnû by ne‰la. Je dÛleÏité, kdyÏ znáte svoje limity, a pro mû uÏ bylo za hranou stûhovat se do Peckamu, poflakovat se s jamajsk˘mi gangstery, ãleny místních part na peãlivû vykolíkovaném prostoru a tûmi divn˘mi, huben˘mi bûlo‰sk˘mi mladíky, co nechápou ironii u Eminema. „Nemám rád rap, pane,“ fiekl jsem. Neblett pomalu pfiik˘vl. „To je uÏiteãné vûdût,“ opáãil a já se rozhodl, Ïe si budu dávat vût‰í pozor na pusu. „Petere,“ pokraãoval, „bûhem uplynul˘ch dvou let jsem si vytvofiil velice kladné mínûní o tvojí inteligenci a schopnosti opravdu tvrdû pracovat.“ „Dûkuji, pane.“ „A pak je tu taky tvoje vzdûlání v pfiírodních vûdách.“ Na konci stfiední ‰koly jsem obstál u zkou‰ek z matematiky, fyziky a chemie. Toto se za „vzdûlání v pfiírodních vûdách“ povaÏuje jen mimo vûdeckou obec. Urãitû to nestaãilo, abych se dostal na vysoko‰kolskou pozici, o jakou jsem stál. „Velice zdárnû se uplatÀuje‰, pokud jde o pfiepisování tv˘ch my‰lenek na papír,“ navázal Neblett. Ucítil jsem, jak se mi Ïaludek stahuje ledov˘m zklamáním. UÏ jsem pfiesnû pochopil, jaké dûsivé místo si pro mû metropolitní policie nakonec pfiichystala. „Chtûli bychom, abys zváÏil pÛsobení ve spisovém a dokumentaãním útvaru.“ Existence SDÚ se zdÛvodÀuje velmi rozumnû. V obecném povûdomí panuje pfiesvûdãení, Ïe policisté se topí v papírování, podezfielí musí b˘t zavedeni do systému, nesmí se nikdy pfieru‰it fietûzec dÛkazÛ a do písmene je tfieba dodrÏovat ustanovení zákona PACE, zákona o policii a dÛkazech z trestné ãinnosti. Rolí spisového a dokumentaãního útvaru je vyfiizovat administrativu za uhonûné konstábly, aby se mohli vrátit do ulic, aby na nû mohli lidé dál nadávat, plivat a zvracet. A tak budou na ulicích zase patrolovat stráÏníci, zloãin bude poraÏen a ctihodní pfiíslu‰níci na‰eho vzne‰eného národa, kru‰eni zpravodajstvím bulvárního tisku, budou koneãnû Ïít v klidu a míru. Pravda je taková, Ïe papírování není tak nároãné – kaÏdá zpola kompetentní brigádnice by ho vyfiídila za necelou hodinu a je‰tû by mûla ãas si nalakovat nehty. PotíÏ je v tom, Ïe na policejní práci je klíãov˘ „vnûj‰í aspekt“ a „pfiítomnost“ a schopnost zapamatovat si, co podezfiel˘ fiekl jeden – 17 –
Aaronovitch - zlom
1.9.1956 20:59
Stránka 18
B E N A A RO N O V I T C H
den, abyste ho dal‰í den mohli usvûdãit ze lÏi. Její podstatou je vyrazit k v˘kfiiku, zÛstat v klidu a b˘t tím, kdo otevfie podezfiel˘ balíãek. Ne Ïe by se nedalo zvládnout obojí, jde jen o to, Ïe to není tak úplnû bûÏné. Neblett mi tímhle sdûloval, Ïe nejsem opravdov˘ policajt – nejsem ten, kdo chytá zlodûje –, ale mohl bych mít dÛleÏitou funkci v tom, Ïe bych opravdov˘m policajtÛm rozvazoval ruce. S jistotou, z níÏ se mi dûlalo zle, jsem poznal, Ïe se nám v rozhovoru brzy objeví sousloví „v˘znamná role“. „Doufal jsem, pane, Ïe by se moje práce mohla pojit s trochu vût‰í iniciativností.“ „Tohle bude iniciativní. Zastával bys v˘znamnou roli.“ * * * Policisté zpravidla nepotfiebují Ïádnou záminku k náv‰tûvû hospody, ale jednou z fiady nezáminek, které mají k dispozici, je tradiãní d˘chánek na oslavu dokonãení zácviku, kdy kolegové ze smûny totálnû odrovnají zbrusu nové plnohodnotné konstábly. Za tímto úãelem jsme byli s Lesley dovleãeni pfies Strand k Rooseveltovû Ïábû a napájeni alkoholem, aÏ jsme se neudrÏeli na nohou. Taková byla alespoÀ teorie. „Jak to ‰lo?“ zeptala se mû Lesley pfies kravál ve v˘ãepu. „Blbû,“ zafival jsem na ni. „Spisov˘ a dokumentaãní oddûlení.“ Lesley se u‰klíbla. „A co ty?“ „Nechci ti to fiíct,“ zakfiiãela. „Nasralo by tû to.“ „Jen do mû,“ já na to. „To zvládnu.“ „Byla jsem doãasnû pfiidûlena k mordpartû.“ Nikdy jsem nesly‰el, Ïe by k tomu nûkdy pfiedtím do‰lo. „Jako detektiv?“ „Jako uniformovan˘ konstábl v civilu,“ vysvûtlovala. „Je to velkej pfiípad a potfiebujou lidi.“ Mûla pravdu. Nasralo mû to. Veãer mi notnû ztrpkl. Pár hodin jsem to dokázal nûjak pfieklepat, ale nesná‰ím sebelítost, zvlá‰È u sebe, takÏe jsem nakonec vy‰el ven, abych udûlal to, co mi pfiipadalo jako nejlep‰í alternativa k vraÏení hlavy do k˘ble se studenou vodou. Zatímco jsme byli v hospodû, pfiestalo bohuÏel pr‰et, takÏe jsem musel pfiijmout zavdûk tím, Ïe vystfiízlivím pouze vlivem mrazivého vzduchu. Lesley za mnou pfii‰la o dvacet minut pozdûji. – 18 –
Aaronovitch - zlom
1.9.1956 20:59
Stránka 19
¤EKY LOND¯NA
„Obleã si ten kabát, sakra,“ nafiídila mi. „Je‰tû tu nastydne‰.“ „Ono je zima?“ „Já vûdûla, Ïe tû to vytoãí.“ Vsoukal jsem se do kabátu. „UÏ jsi to fiekla va‰emu kmeni?“ zeptal jsem se. Lesley mûla vedle mámy, táty a chÛvy je‰tû pût star‰ích sester, které v‰echny do jedné stále bydlely v okruhu sta metrÛ od jejich rodiãovského domu v Brightlingsea. Párkrát jsem se s nimi setkal, kdyÏ hromadnû vtrhly do Lond˘na na nákupy. Byly natolik hluãné, Ïe chybûlo málo a byly by naru‰ily vefiejn˘ pofiádek, a vyslouÏily by si policejní doprovod, kdyby uÏ ho nemûly; v podobû Lesley a mé maliãkosti. „Dnes odpoledne,“ odpovûdûla. „Udûlalo jim to radost. Dokonce i Tanye a ta ani neví, co to znamená. Tys to va‰im uÏ fiekl?“ „Co bych jim mûl fiíct? Îe budu dûlat v kanclu?“ „Na práci v kanclu není nic ‰patn˘ho.“ „Já chci b˘t polda.“ „Já vím. Ale proã?“ „ProtoÏe chci pomáhat lidem,“ pfiiznal jsem se. „Chytat padouchy.“ „Tobû nejde o v˘loÏky? Chce‰ nûkomu nasadit pouta a procedit: ,Spadla klec, kámo?‘“ „StfieÏit královnin mír,“ pokraãoval jsem. „Z chaosu vykfiesávat pofiádek.“ Smutnû pok˘vala hlavou. „Co tû vede k pfiesvûdãení, Ïe existuje nûjak˘ pofiádek? A tos byl v sobotu v noci na hlídce. Takhle si pfiedstavuje‰ královnin mír?“ ·el jsem se nenucenû opfiít o kandelábr, ale nevy‰lo mi to a trochu jsem zavrávoral. Lesley to pfiipadalo mnohem legraãnûj‰í, neÏ jsem si myslel, Ïe si celá situace ve skuteãnosti zaslouÏí. Sama se posadila na schod pfied vchodem do knihkupectví Waterstone’s, aby popadla dech. „Tak jo,“ fiekl jsem. „Proã jsi v t˘hle práci ty?“ „ProtoÏe jsem v ní dobrá.“ „Tak dobrá policistka zase nejsi.“ „Ale jsem. Co si budeme nalhávat, jako policistka jsem zatracenû skvûlá.“ „A já?“ „Ty se nechበpfiíli‰ snadno rozpt˘lit.“ „To ne.“ „Sylvestr. Trafalgarské námûstí, dav lidí, banda magorÛ moãí do fontány – pamatuje‰?“ zeptala se. „Zaãne ohÀostroj, magofii zaãnou vy‰ilovat a ty dûlበco?“ – 19 –
Aaronovitch - zlom
1.9.1956 20:59
Stránka 20
B E N A A RO N O V I T C H
„Byl jsem pryã jen pár vtefiin,“ namítl jsem. „Díval ses, co je napsan˘ na lvím zadku. Já se rvala s párkem oÏral˘ch chuligánÛ a ty ses vûnoval historick˘mu v˘zkumu.“ „Chce‰ vûdût, co bylo na tom lvím zadku?“ „Ne,“ pfiiznala. „Nechci vûdût, co bylo napsan˘ na lvím zadku ani jak funguje pfieãerpávání ani proã je jedna polovina Floral Street o sto let star‰í neÏ ta druhá.“ „Tobû nic z toho nepfiijde zajímav˘?“ „Ne kdyÏ zápasím s chuligánama, honím zlodûje aut nebo fie‰ím smrtelnou bouraãku. Mám tû ráda, myslím, Ïe se‰ dobrej kluk, ale jako bys nevidûl svût tak, jak ho musí vidût policajt – jako bys vidûl vûci, co nejsou.“ „Jako tfieba co?“ „Nevím. Já vûci, co nejsou, nevidím.“ „Vidût vûci, co nejsou, mÛÏe b˘t pro poldu docela uÏiteãná dovednost.“ Lesley si odfrkla. „Je to tak,“ pfiesvûdãoval jsem ji. „Dnes v noci, kdyÏ tû rozpt˘lila závislost na kofeinu, jsem se setkal s oãit˘m svûdkem, co taky nebyl.“ „Nebyl,“ zopakovala. „Ptበse, jak mÛÏe‰ mít oãit˘ho svûdka, co není?“ „To se teda ptám,“ pfiisvûdãila. „KdyÏ je ten tvÛj svûdek duch.“ Chvíli na mû zírala. „Já sama bych to tipovala na obsluhu kamerov˘ho systému,“ fiekla. „Co jako?“ „Chlapa, co sleduje vraÏdu pfies kameru. To by byl svûdek, co vlastnû není. Ale to s tím duchem se mi líbí.“ „Já toho ducha i vyslechl,“ dodal jsem. „Kecy.“ A tak jsem jí povûdûl o Nicholasu Wallpennym a vraÏdícím dÏentlmenovi, kter˘ se otoãil, zmûnil si obleãení a potom urazil ubohému – „Jak se jmenovala ta obûÈ?“ zeptal jsem se Lesley. „William Skirmish,“ pomohla mi. „Bylo to ve zprávách.“ „Urazil ubohému Williamu Skirmishovi hlavu z krku.“ „To ve zprávách nebylo.“ „Oddûlení vraÏd nebude chtít ‰ífiit tohle mezi lidi,“ nadhodil jsem. „KvÛli ovûfiení svûdka.“ „To, Ïe je dotyãn˘ svûdek ve skuteãnosti duch?“ – 20 –
Aaronovitch - zlom
1.9.1956 20:59
Stránka 21
¤EKY LOND¯NA
„Ano.“ Vstala, trochu se zapotácela a potom opût zaostfiila oãi. „Myslí‰, Ïe tam pofiád bude?“ zeptala se. Na studeném vzduchu jsem koneãnû zaãínal stfiízlivût. „Kdo?“ „Ten tvÛj duch. Nicholas Nickleby. Myslí‰ si, Ïe by se mohl pofiád zdrÏovat na místû ãinu?“ „Jak to mám vûdût? VÏdyÈ já ani na duchy nevûfiím.“ „Tak se pojìme podívat, jestli tam je,“ navrhla. „KdyÏ ho uvidím i já, bude to jako ver... jako veri... jako potvrzení.“ „Tak jo.“ Zavûsili jsme se do sebe a vydali se po King Street ke Covent Garden. Té noci nebylo po Nicholasovi vidu ani slechu. Zaãali jsme u portiku kostela, kde jsem ho uvidûl, a protoÏe Lesley byla peãlivá policistka, i kdyÏ byla zkárovaná, pustila se po obvodu místa ãinu do metodického pátrání. „Hranolky,“ prohodila, kdyÏ jsme dokonãili druh˘ okruh. „Nebo kebab.“ „MoÏná se neobjeví, kdyÏ jsem s nûk˘m jin˘m.“ „Tfieba chodí na smûny.“ „Serem na to. PÛjdeme na kebab.“ „Na tom spisov˘m a dokumentaãním ti to pÛjde,“ podotkla. „A bude‰ pfiedstavovat...“ „Jestli fiekne‰ ,... cenn˘ pfiínos‘, nezodpovídám za sv˘ ãiny.“ „Chtûla jsem fiíct: ,vítanou zmûnu‘. VÏdycky se pak mÛÏe‰ pfiesunout do StátÛ. Vsadím se, Ïe v FBI by tû brali.“ „Proã by mû brali v FBI?“ podivil jsem se. „Mohli by tû pouÏívat jako vûjiãku za Obamu,“ zasmeãovala. „Za tohle,“ procedil jsem, „bude‰ ty kebaby platit ty.“ * * * Nakonec jsme byli na nakupování kebabÛ pfiíli‰ vyfiízení, takÏe jsme zamífiili rovnou na ubytovnu, kde mû Lesley skandálnû opomnûla pozvat k sobû do pokoje. Byl jsem v té fázi opilosti, kdy si lehnete ve tmû na postel a toãí se s vámi celá místnost a vy pfiem˘‰líte o povaze vesmíru a jestli stihnete dobûhnout k umyvadlu dfiív, neÏ z vás vyrazí zvratky. Ráno zaãínal mÛj poslední den volna, a pokud by se mi nepodafiilo dokázat, Ïe se schopnost vidût vûci, co nejsou, poãítá u moderního policisty mezi klíãové dovednosti, ãekal na mû spisov˘ a dokumentaãní útvar. – 21 –
Aaronovitch - zlom
1.9.1956 20:59
Stránka 22
B E N A A RO N O V I T C H
* * * „Omlouvám se za dne‰ní noc,“ fiekla Lesley. Ráno ani jeden z nás nedokázal ãelit hrÛzám kuchyÀky, takÏe jsme se uch˘lili do kant˘ny. Navzdory faktu, Ïe se o její chod starala smûsice udûlan˘ch Polek a vyzábl˘ch SomálcÛ, pÛsobením jakési institucionální setrvaãnosti se v ní podávalo jídlo odpovídající klasickému anglickému uma‰tûnému bufetu, káva byla odporná a ãaj byl hork˘ a sladk˘ a rozléval se do hrnkÛ. Lesley si dala poctivou anglickou snídani; já si dal ãaj. „Nic se nedûje,“ krãil jsem rameny. „Znበto, kdo zaváhá...“ „Tohle nemyslím,“ ohradila se Lesley a plácla mû do ruky plochou stranou noÏe. „Za to, co jsem fiekla o tobû jako poldovi.“ „Bez obav. Vzal jsem si tvoji zpûtnou vazbu k srdci a poté, co jsem ji dnes ráno podrobil dÛkladné anal˘ze, myslím, Ïe teì na klíãov˘ch cílech v souvislosti s m˘m kariérním postupem mÛÏu pracovat svûdomitû, iniciativnû, ale pfiedev‰ím kreativnû.“ „Co mበv plánu?“ „Chystám se nabourat do HOLMESu a zjistit, jestli mûl mÛj duch pravdu.“ * * * KaÏdá policejní stanice v zemi má instalovanou minimálnû jednu interní policejní databázi HOLMES, která umoÏÀuje informatikou nepolíben˘m policistÛm spojení se sklonkem dvacátého století. Chtít, aby se spojili se stoletím jednadvacát˘m, by uÏ bylo pfiíli‰. V‰echno, co souvisí s nûjak˘m v˘znamnûj‰ím vy‰etfiováním, se uchovává v systému, kter˘ detektivÛm umoÏÀuje vyhledávat si informace a vyh˘bat se prÛserÛm, kvÛli nimÏ bylo pátrání po Yorkshirském rozparovaãi tak pfiíkladnû katastrofální operací. Náhrada za star˘ systém se mûla jmenovat SHERLOCK, ale nikdo nedokázal najít pro takov˘ akronym vhodná slova, takÏe nová verze dostala jméno HOLMES 2. Hypoteticky se mÛÏete k HOLMESu 2 pfiipojit z notebooku, ale metropolitní policie ráda pfiikovává zamûstnance k pevn˘m terminálÛm – které není moÏné nechat ve vlaku nebo dát do frcu. KdyÏ probíhá vût‰í vy‰etfiování, terminály se dají rozvézt do vy‰etfiovacích místností na jin˘ch místech budovy. Lesley a já jsme mohli potají otevfiít hlavní terminál a ris– 22 –
Aaronovitch - zlom
1.9.1956 20:59
Stránka 23
¤EKY LOND¯NA
kovat, Ïe nás nûkdo chytí, ale mûl jsem za vhodnûj‰í pfiipojit se s notebookem pfies LAN v jedné z prázdn˘ch vy‰etfiovacích místností a pracovat v bezpeãí a pohodlí. Pfied tfiemi mûsíci mû poslali na kurz zacházení s HOLMESem 2. Tehdy jsem byl nad‰en˘, protoÏe jsem si myslel, Ïe mû vedení moÏná chce pfiipravit na práci pfii dÛleÏit˘ch vy‰etfiováních, ale nyní si uvûdomuji, Ïe si mû jen vychovávali pro zadávání informací do poãítaãe. Vy‰etfiování zloãinu v Covent Garden jsem na‰el za necelou pÛlhodinu. Lidé si ãasto na heslech nedávají nijak zvlá‰È záleÏet a inspektor Neblett pouÏil jméno a rok narození své nejmlad‰í dcery, coÏ je prostû trestuhodné. Získal jsem tím pfiístup (jen pro ãtení) do souborÛ, o nûÏ jsme se zajímali. Star˘ systém neumûl pracovat s velk˘mi datov˘mi soubory, ale ponûvadÏ HOLMES 2 mûl uÏ jen desetileté zpoÏdûní na nejaktuálnûj‰í trendy, vy‰etfiovatelé nyní mohli k takzvanému nominálnímu protokolu pfiidávat dÛkazové fotografie, skeny dokumentÛ a dokonce i záznamy z kamerov˘ch systémÛ. Bylo to takové YouTube pro potfieby policistÛ. T˘m pfiidûlen˘ k vy‰etfiování vraÏdy Williama Skirmishe se okamÏitû zmocnil kamerov˘ch záznamÛ, aby se podíval, jestli se mu nenaskytne pfiím˘ pohled na vraha. Byl to obrovsk˘ soubor a já ‰el pfiímo po nûm. Podle protokolu byla kamera upevnûna na nároÏí James Street a mífiila na západ. Byl z ní nekvalitní, tmav˘ v˘stup, aktualizovan˘ rychlostí jeden snímek za sekundu. Ale i navzdory chabému osvûtlení bylo na záznamu jasnû vidût Williama Skirmishe, jak zpod kamery kráãí smûrem k Henrietta Street. „A tadyhle je nበpodezfiel˘,“ ukázala Lesley. Na monitoru se ukázala dal‰í postava – pokud se to dalo urãit, byl to nejspí‰ muÏ, nejspí‰ v dÏínách a koÏené bundû –, která pro‰la kolem Williama Skirmishe a zmizela pod obrazovkou. Podle poznámek nesla tato postava oznaãení SVùDEK A. Pak se objevila tfietí postava a ta se od kamery vzdalovala. Zmáãkl jsem tlaãítko PAUSE. „Tohle nevypadá na stejn˘ho chlapa,“ fiekla Lesley. To rozhodnû ne. Tento muÏ mûl na hlavû cosi na zpÛsob ‰moulí ãepice a nûco, v ãem jsem poznával edvardovsk˘ domácí kabát – neptejte se mû, odkud vím, jak vypadá edvardovsk˘ domácí kabát; fieknûme jen, Ïe to nûjak souvisí s Pánem ãasu a tím bych to uzavfiel. Nicholas fiíkal, Ïe mûl ãervenou barvu, ale záznam z kamery byl jen ãernobíl˘. Vrátil jsem ho – 23 –
Aaronovitch - zlom
1.9.1956 21:00
Stránka 24
B E N A A RO N O V I T C H
o nûkolik políãek a potom ho zase pustil. První postava, SVùDEK A, vypadla ze zábûru jeden dva snímky pfiedtím, neÏ se v zorném poli objevil muÏ se ‰moulí ãepicí. „Mûl dvû sekundy, aby se pfievlíkl,“ poznamenala Lesley. „To není v lidsk˘ch silách.“ Posunul jsem záznam dopfiedu. MuÏ se ‰moulí ãepicí vytáhl pálku a ráznû pfiikroãil za Williama Skirmishe. K nápfiahu do‰lo mezi políãky, ale úder byl jasnû vidût. Na dal‰ím zábûru padalo Skirmishovo tûlo na zem a u portiku se dal rozeznat mal˘ tmav˘ flek, u nûhoÏ jsme se shodli, Ïe musí pfiedstavovat hlavu. „PaneboÏe. On mu fakt tu hlavu jen tak urazil,“ vydechla Lesley. Pfiesnû jak to líãil Nicholas. „Tohle není v lidsk˘ch silách,“ pouÏil jsem Lesleyina slova. „UÏ jsi vidûl, jak ãlovûku uletí hlava,“ pfiipomnûla mi. „Já tam taky byla, vzpomíná‰?“ „To byla bouraãka,“ opáãil jsem. „Dvû tuny Ïeleza, ne nûjaká pálka.“ „Jo,“ poklepala na monitor. „Ale tady to vidí‰.“ „Tady je nûco ‰patnû.“ „Kromû toho, Ïe máme nûco do ãinûní s odpornou vraÏdou?“ Kliknutím jsem vrátil záznam na místo, kde se objevila ·moulí ãepice. „Vidí‰ tady nûjakou pálku?“ „Ne,“ odpovûdûla Lesley. „Jsou mu vidût obû ruce. Tfieba ji má na zádech.“ Pfieklikl jsem záznam dopfiedu. Na tfietím zábûru se ·moulí ãepici pálka objevila v ruce jakoby mávnutím kouzelného proutku, ale mohlo jít také o produkt jednosekundového prodlení mezi zábûry. I na ní mi ale nûco nehrálo. „Na baseballovou pálku mi pfiijde moc velká.“ Na délku by dosahovala asi do dvou tfietin v˘‰ky muÏe, kter˘ ji nesl. Nûkolikrát jsem pfieklikl dozadu a dopfiedu, ale nedokázal jsem pfiijít na to, kde si ji nesl. „MoÏná ho na mluvení moc neuÏije,“ napadlo Lesley. „Kde se dá vÛbec takhle obrovská pálka koupit?“ „Ve Velké pálkárnû?“ zkusila to. „V Pálkissimu?“ „Schválnû jestli se na nám naskytne pohled na jeho obliãej.“ „V Pálkách XXL,“ pokraãovala Lesley. Nevûnoval jsem jí pozornost a pfieklikl dopfiedu. VraÏda nezabrala ani tfii sekundy, tfii zábûry: na prvním byl nápfiah, na druhém úder, na tfietím – 24 –
Aaronovitch - zlom
1.9.1956 21:00
Stránka 25
¤EKY LOND¯NA
dÛsledek. Na dal‰ím zábûru byla ·moulí ãepice zachycena uprostfied otoãky, s tváfií v tfiíãtvrtinovém profilu, kdy byla vidût vyãnívající brada a v˘razn˘ orlí nos. Na následujícím zábûru se dotyãn˘ uÏ vracel cestou, kterou pfii‰el, pomaleji, neÏ kdyÏ pfiicházel, z pfieru‰ovaného záznamu mi pfiipadalo, Ïe nenucen˘m krokem. Pálka zmizela dva zábûry po vraÏdû – opût jsem nevidûl, kam se podûla. Napadlo mû, jestli bychom nemohli obliãeje zv˘raznit, a zaãal jsem hledat nûjakou grafickou funkci, kterou bych za tímto úãelem mohl pouÏít. „Blbe,“ ozvala se Lesley. „Mordparta to uÏ bude mít udûlané.“ Mûla pravdu. K záznamu byly pfiipojeny odkazy na zv˘raznûné snímky Williama Skirmishe, SVùDKA A a vraÏdícího muÏe ve ‰moulí ãepici. Na rozdíl od toho, co b˘vá vidût v televizi, existuje zfietelnû daná hranice, jak kvalitní detail mÛÏete vytáhnout ze staromódního kusu videozáznamu. Je jedno, jestli je digitální – pokud tam ta informace není, tak tam není. Pfiesto se nûkter˘ z technikÛ snaÏil seã mu síly staãily, a aãkoliv byly v‰echny tváfie rozmazané, bylo pfiinejmen‰ím jasnû poznat, Ïe jde o tfii rÛzné lidi. „Má nasazenou masku,“ fiekl jsem. „To uÏ z tebe zaãíná mluvit zoufalství,“ podotkla Lesley. „Podívej na tu bradu a ten nos,“ upozornil jsem ji. „Takovej obliãej nikdo nemá.“ Lesley ukázala na poznámku u záznamu. „Zdá se, Ïe vy‰etfiovatelé s tebou souhlasí.“ S dÛkazov˘m souborem se pojil soupis dal‰ích „krokÛ“ a jedním z nich bylo provûfiit masky u místních kostymérsk˘ch firem, divadel a pÛjãoven ma‰karních úborÛ. Mûl velmi nízkou prioritu. „No jo!“ zvolal jsem. „TakÏe by to mohl b˘t stejnej ãlovûk.“ „Ale prosím tû, kdo by se zvládl pfievléknout bûhem necel˘ch dvou sekund?“ namítla. V‰echny dÛkazové soubory byly propojené, takÏe jsem se podíval, zda se t˘mu podafiilo sledovat SVùDKA A i po odchodu z místa ãinu. Nepodafiilo, a podle seznamu dal‰ích krokÛ bylo naléhavû nutné ho lokalizovat. Pfiedpokládal jsem, Ïe se uspofiádá tisková konference a policie se obrátí na svûdky. A dÛleÏitou roli sehraje slovní spojení Máme eminentní zájem promluvit si s... Pohyb ·moulí ãepice byl zaznamenán po celé délce New Row, pfiesnû na trase, po níÏ se vydala podle Nicholase, ale na St. Martin’s Lane ze sledovací sítû zmizela. Podle seznamu krokÛ v dané chvíli polovina vy‰etfiovacího t˘mu proãesávala okolní ulice a hledala potenciální svûdky a vodítka. – 25 –
Aaronovitch - zlom
1.9.1956 21:00
Stránka 26
B E N A A RO N O V I T C H
„Ne,“ fiekla Lesley, která mi ãetla my‰lenky. „Nicholas...“ „Duch Nicholas,“ pfiik˘vla. „Hmotnû znev˘hodnûn˘ Nicholas,“ utrousil jsem, „mluvil pravdu ohlednû pfiíchodu vraha, zpÛsobu vedení útoku i pfiíãiny smrti. Mluvil pravdu i ohlednû únikové trasy a v ãasovém grafu nemáme záznam, Ïe by byl SVùDEK A vidût ve stejnou dobu jako ·moulí ãepice.“ „·moulí ãepice?“ „Podezfiel˘ z vraÏdy,“ vysvûtlil jsem. „Tohle musím pfiedloÏit t˘mu, co tohle fie‰í.“ „Co chce‰ fiíct vrchnímu vy‰etfiovateli? Potkal jsem ducha a ten fiekl, Ïe SVùDEK A si nasadil masku a udûlal to?“ „Ne, fieknu, Ïe mû oslovil potenciální svûdek, kter˘ navzdory tomu, Ïe místo ãinu opustil dfiív, neÏ jsem mohl zjistit jeho jméno a adresu, pfii‰el s potenciálnû zajímav˘mi vodítky, která by mohla napomoci k úspû‰nému vyfie‰ení pfiípadu.“ Lesley se nad ním pfiinejmen‰ím zamyslela. „A myslí‰, Ïe se díky tomu dostane‰ z SDÚ?“ „Za pokus to musí stát.“ „Staãit to nebude. Za prvé: ohlednû SVùDKA A uÏ sami generují vodítka, mezi nûÏ patfií moÏnost, Ïe mûl nasazenou masku. Za druhé: v‰echny tyhle informace jsi mohl zjistit z toho videozáznamu.“ „Oni nebudou vûdût, Ïe jsem mûl k tomu videu pfiístup.“ „Petere. Je tam vidût, jak nûkomu uletí hlava. Do konce dne‰ního dne toho bude pln˘ internet a je moÏné, Ïe to bude uÏ ve zprávách v deset.“ „Tak zajistím dal‰í vodítka.“ „PÛjde‰ se pídit po tom tv˘m duchovi?“ „Chce‰ jít se mnou?“ „Ne. ProtoÏe zítra je nejdÛleÏitûj‰í den pro zbytek mojí kariéry a já se chystám co nejdfiív zalehnout do postele s kakaem a Blackstoneovou Pfiíruãkou policejního vy‰etfiovatele.“ „Je‰tû Ïe tak,“ já na to. „Myslím, Ïes ho v noci stejnû zapla‰ila.“ * * * Potfieby pro lovce duchÛ: termální prádlo, velmi dÛleÏité; tepl˘ kabát; termoska; trpûlivost; duch. – 26 –
Aaronovitch - zlom
1.9.1956 21:00
Stránka 27
¤EKY LOND¯NA
JistûÏe mû pomûrnû brzy napadlo, Ïe je to moÏná ta nejpo‰etilej‰í vûc, jakou jsem kdy udûlal. Kolem desáté jsem zaujal první pozici: posadil jsem se k venkovnímu stolku jedné kavárny a ãekal, aÏ davy profiídnou. Jakmile v kavárnû zavfieli, do‰oural jsem se k portiku Hereckého kostela a ãekal. Byla dal‰í mrazivá noc, coÏ znamenalo, Ïe opilcÛm odcházejícím z hospod byla pfiíli‰ velká zima, aby se vzájemnû napadali. V jedné chvíli mû minula skupina Ïen na tahu, dvanáctiãlenná dámská jízda, v‰echny v pfiíli‰ velk˘ch rÛÏov˘ch triãkách, s králiãíma u‰ima a na vysok˘ch podpatcích. Na bled˘ch nohou se jim chladem dûlaly fleky. Jedna z nich si mû v‰imla. „Mûl bys jít domÛ,“ zavolala. „Ten uÏ nepfiijde.“ Její kamarádky se rozjeãely smíchy. Sly‰el jsem, jak si jedna z nich postûÏovala, Ïe „v‰ichni hezcí jsou teplí“. Já si zrovna pomyslel totéÏ pfii pohledu na muÏe, kter˘ mû pozoroval z druhého konce prostranství. S roz‰ífiením gay hospod, klubÛ a chatovacích místností uÏ není nutné, aby nezadan˘ svûták za mraziv˘ch nocí nav‰tûvoval vefiejné záchody a hfibitovy, kde by se mohl setkat s muÏem pro uspokojení sv˘ch neodkladn˘ch potfieb. Pfiesto nûktefií jedinci dál rádi riskují omrzliny pfiíslu‰n˘ch tûlesn˘ch partií – neptejte se mû proã. Mûfiil asi metr osmdesát – coÏ je postaru ‰est stop – a obleãen˘ byl do krásnû ‰itého obleku, jenÏ zdÛrazÀoval ‰ífiku jeho ramen a ‰tíhl˘ pas. Hádal bych mu nûco lehce pfies ãtyfiicet, mûl dlouhou, jemnû r˘sovanou tváfi a hnûdé vlasy se staromódní pû‰inkou na stranu. V sodíkovém svûtle se to tûÏko urãovalo, ale mûl jsem za to, Ïe má ‰edé oãi. Nesl si hÛl se stfiíbrnou rukojetí, a aniÏ jsem se podíval, vûdûl jsem, Ïe má ruãnû ‰ité boty. Potfieboval uÏ jen mlad‰ího spoleãníka mírnû etnického pÛvodu a mnû by nezb˘valo neÏ celé kli‰é naplnit a zavolat policii. KdyÏ se ke mnû voln˘m krokem vydal, aby mû oslovil, napadlo mû, Ïe se po spoleãníkovi mírnû etnického pÛvodu doopravdy mÛÏe shánût. „Zdravíãko.“ Pronesl to klasickou britskou angliãtinou, jako anglick˘ padouch v hollywoodském filmu. „Co dûláte?“ Myslel jsem, Ïe zkusím odpovûdût popravdû. „Lovím duchy.“ „Zajímavé,“ odpovûdûl. „Nûjakého konkrétního ducha?“ „Nicholase Wallpennyho.“ „Jak se jmenujete a jakou máte adresu?“ Pfii takové otázce se kaÏd˘ Lond˘Àan vÏdycky najeÏí. „Co, prosím?“ – 27 –
Aaronovitch - zlom
1.9.1956 21:00
Stránka 28
B E N A A RO N O V I T C H
Sáhl si do kapsy a vytáhl penûÏenku. „Detektiv vrchní inspektor Thomas Nightingale,“ pfiedstavil se a ukázal mi prÛkaz. „Konstábl Peter Grant,“ já na to. „Ze stanice Charing Cross?“ „Ano, pane.“ Zvlá‰tnû se na mû usmál. „Pokraãujte, konstáble,“ fiekl a voln˘m krokem se vydal zpátky po James Street. A bylo to, právû jsem sdûlil vysoce postavenému policejnímu inspektorovi, Ïe lovím duchy, coÏ znamenalo – pokud mi uvûfiil –, Ïe mû bude povaÏovat za blázna, nebo – pokud mi neuvûfiil –, bude si myslet, Ïe se ochom˘tám kolem pánsk˘ch záchodkÛ a nûjakou nemravností se chystám naru‰it vefiejn˘ pofiádek. A po duchovi, po nûmÏ jsem pátral, nebylo vidu ani slechu. Utekli jste nûkdy z domova? Já ano, dvakrát. Poprvé, kdyÏ mi bylo devût, jsem se dostal jen k Argosu na Camden High Street, podruhé, ve ãtrnácti, jsem se ocitl aÏ na nádraÏí Euston a uÏ jsem stál pfied tabulí s odjezdy, kdyÏ jsem se zastavil. Ani v jednom pfiípadû mû nikdo nezachránil, nenalezl ani nepfiivedl domÛ; kdyÏ jsem se vrátil, mám pocit, Ïe si máma ve skuteãnosti ani nev‰imla, Ïe jsem byl pryã. Vím, Ïe táta to nevûdûl. Obû dobrodruÏství skonãila stejnû – zji‰tûním, Ïe nakonec, aÈ se dûje co se dûje, se budu muset vrátit domÛ. Pro mé devítileté já se s tím pojilo vûdomí, Ïe obchodní dÛm Argos pfiedstavuje vnûj‰í hranici mého chápání svûta. Za tímto bodem byla stanice metra a nûjaká velká budova se sochami koãek a je‰tû dál pak dal‰í ulice a jízdy autobusem, které vedou do klubÛ v podzemí a ty jsou smutné, prázdné a páchnou po pivu. Moje ãtrnáctileté já bylo racionálnûj‰í. Ve mûstech na tabulích s odjezdy autobusÛ jsem nikoho neznal a pochyboval jsem, Ïe by byla pfiívûtivûj‰í neÏ Lond˘n. Nejspí‰ jsem ani nemûl dost penûz, abych se dostal dál neÏ do Potters Bar, a i kdybych nûkam dojel naãerno, co bych jedl? Realisticky vzato, mûl jsem u sebe hotovost tak na tfii jídla, a pak bych se musel vrátit k mámû a tátovi. V‰echno, co bych udûlal kromû opûtovného nasednutí na autobus a cesty zpátky domÛ, by bylo jen oddalováním nevyhnutelného návratu. Ke stejnému zji‰tûní jsem dospûl i ve tfii hodiny ráno v Covent Garden. Zakou‰el jsem stejné zhroucení moÏn˘ch budoucností do singularity, budoucnost, které jsem nemohl uniknout. Nemûl jsem fiídit Ïádné fáro – 28 –
Aaronovitch - zlom
1.9.1956 21:00
Stránka 29
¤EKY LOND¯NA
a fiíkat „spadla klec!“. Mûl jsem pracovat na spisovém a dokumentaãním útvaru a b˘t „cenn˘m pfiínosem“. Vstal jsem a vydal se zpátky na stanici. Mûl jsem dojem, Ïe sly‰ím, jak se mi v dálce nûkdo smûje.
– 29 –
Aaronovitch - zlom
1.9.1956 21:03
Stránka 280
Ben Aaronovitch ¤eky Lond˘na Z anglického originálu Rivers of London, vydaného nakladatelstvím Gollancz v Lond˘nû roku 2011, pfieloÏil Milan Îáãek. Ilustrace na obálce Katefiina BaÏantová. Grafická úprava obálky Martin Radimeck˘. Sazba Petr Teichmann. Odpovûdn˘ redaktor TomበJirkovsk˘. Jazykov˘ redaktor Helena ·ebestová. Technick˘ redaktor Milan Dorazil. V roce 2015 vydalo nakladatelství ARGO, Milíãova 13, 130 00 Praha 3, www.argo.cz, argo@argo.cz, jako svou 2654. publikaci, 56. svazek edice FANTASTIKA. Vydání první. Vytiskla tiskárna Protisk. ISBN 978-80-257-1549-9 Knihy nakladatelství Argo distribuuje kniÏní velkoobchod KOSMAS sklad: V Zahradû 877, 252 62 Horomûfiice tel. 226 519 383, fax 226 519 387 e-mail: odbyt@kosmas.cz www.firma.kosmas.cz Knihy je moÏno pohodlnû zakoupit v internetovém knihkupectví www.kosmas.cz