umění Učitel a profesor – to je druhá významná velká role Stanislava Libenského. Za více než dvacet let, kdy stál v čele sklářského ateliéru na VŠUP, si vychoval desítky následovníků. Co o něm říkají jeho žáci a kolegové? Zde jsou vzpomínky některých z nich.
StaniSlav libenSký
PROFESOR „Já jsem studovala u profesora Kaplického, stejně jako Libenský. Když já jsem přišla na školu, tak on už byl pryč. Když profesor Kaplický zemřel, tak určitou dobu ateliér upadal, ale za dva tři roky dali ateliér Libenskému. Pak nastalo to krásné období založení té tavenice. Ateliér se krásně rozjel, úplně jiným směrem. V té době se ve světě převážně foukalo a oni to s Jášou Brychtovou takto krásně rozjeli. Víte, ono se tvrdí, že české sklo upadlo. Ano, protože těch tavenic je moc, a protože vystudovaných lidí je moc, tak se někdy někdo přiblíží. To mluvím o těch mladých, Libenský uznání má.“ JIŘINA ŽERTOVÁ
„Stanislav byl výborný pedagog a dokonce uměl i objevit a řekl vám, tohle dělej, v tom jsi dobrý. Samozřejmě že jeho cílem bylo, aby zůstal jako profesor, udržel si ateliér a jeho klauzule proto byly nejlepší. On jako umělec naprosto vytěžil reliéf, sféru, kouli, kostku a ty průniky sfér. Ale já měl vždycky raději tu jeho původní tvorbu, železnobrodskou, která byla expresivnější. Jáša to modelovala, on kreslil. On byl fenomenální kreslíř, vzal do ruky úhel a bylo to něco úžasného. Říká se tomu skleněná plastika, ale ony jsou to reliéfy ‚na stojáka‘, to mně na tom vadilo. Všichni říkali to je umění, to je plastika, ale já oponoval, bude to plastika, až to bude plastika, až to budu moct obejít a ze všech stran to bude zajímavý. Tak tohle mi bylo v Stanislavově práci cizí. Pak ta jeho monumentalita.“ JAROMÍR RYBÁK
„Libenský byl výborný profesor právě proto, že netrval na nějakém dogmatu. Jeho velikost byla v tom, že schválil nějaké téma, námět a myslím si, že sám byl zvědavý, co vznikne. Proto do toho nemluvil, což byla jeho dobrá vlastnost, tím vlastně otevřel prostor zcela novým pohledům na sklo. Mám ten dojem, že se i sám z toho poučoval, co a jak lze dělat. Po škole sledoval náš vývoj a myslím si, že i my jsme ho těmi pracemi, co vznikaly později, inspirovali.“ OLDŘICH PLÍVA
„Po střední průmyslové škole, kde jsem se učila navrhovat sklo a hodně kreslila a pan profesor Oliva na střední mi říkal: ‚holka, ty jdi dál,‘ jsem šla na UMPRUM, a protože mě trochu zmýlila tchýně pana profesora, protože jsem se kamarádila s jejími dětmi a ona říkala: ‚Gizelo, ty tak hezky šiješ, ty jdi na módu.‘ To jsem si vždycky přála, tak jsem to zkusila. Ale po roce, když jsem zjistila, že ze starých modelů a modelek nechci dělat primadony, což se po nás chtělo, tak jsem řekla ne ne ne, já chci kreslit tak, jak to vidím. Tak jsem šla za panem profesorem a on říkal: jasně, jsi dobrá, pojď ke mně, tak jsem se zase vrátila ke svému sklu a milovanému panu profesoru Libenskému, což mi změnilo život.“ GIZELA ŠABÓKOVÁ
Libenský mě ovlivnil tak, že já jsem měl své postupy a on mi nechal volnou ruku a spíš nás dával za vzor. On mě vůbec nesměroval, jen jsem se naučil nějaký jeho režim, který v sobě měl. Obdivoval jsem ho a on byl k mým výstřelkům a nápadům tolerantní.“ JAROSLAV MATOUŠ
Celé medailonky a vzpomínky umělců na Stanislava Libenského najdete na: http://www.richardwatzke.cz/ ochutnavka-vernisaze/
26 RW03_26_27_UmelciExkluzivne.indd 26
10/25/14 8:34 PM