Page 1

1/2015

RICHARDWATZKE Č A S O P I S

O

L I D E C H

M I L U J Í C Í C H

U M Ě N Í

A

VILA DOBŘICHOVICE Perla architektury, která si svou krásu nechá pouze pro vás KŘIŠŤÁLOVÝ MONUMENT CRYSTALLATION ZRCADLÍ VŠECHNY BARVY DUHY TOMÁŠ HLAVIČKA NEJSEM PICASSO, ABY MI NĚKDO ŘEKL: CHCI OD VÁS BARÁK N epro dej ný m a ga zín v ydáva ný u př í lež i tosti „ver ni sáž í a mi ni ver ni sáž í z načk y R i chard Watz ke“ Lim itovaná VIP ed i ce v poč tu 2 000 ks

B Y Z N Y S


Milujeme lidi, kterým to pálí a kteří vášnivě vytvářejí vše, co je baví. Naší jednoduchou filozofií jsou respekt, úroveň a důvěra. Respekt ke klientům, úroveň obchodu a důvěra v sebe sama.  Z vašeho domu vytvoříme značkovou galerii RICHARD WATZKE tak, že do něj umístíme sbírku uměleckých děl. „Pod značkou Richard Watzke nabízím prověřené značky s odkazem. Sám dlouho vybírám a prověřuju, zdali je daný předmět plnohodnotný a mohu jej doporučit.“ Richard Watzke, zakladatel značky

Rádi tvoříte, myslíte, rozvíjíte se, učíte se, žijete? Milujete to vzrušení spojené s očekáváním, že zrovna váš život je tou správnou inspirací?  Zajímáte se o vyšší poslání, spirituální věci, filozofii, kulturu, umění, byznys a láskyplné spojení?  Věříte v sebe, lidi kolem, Boha, Krista, Buddhu, Vesmír, Universum a vyšší inteligenci?  Zkuste se podívat na to, čím žiji, jak tvořím, co mne zajímá a o co se s vámi rád podělím:

www.richardwatzke.cz Komentáře, sdílení, lajkování, vše je vám otevřeno. Sdílejte se mnou své názory.


editorial

ŽiJME TAK, ABy NAší sMrTi liToVAl i MAJiTEl PoHŘEBNíHo úsTAVu Podle všech, kteří měli tu čest se s ním setkat, byl Emil Zátopek nejlepší běžec na světě. Říkali, že je to nejskvělejší člověk, kterého kdy potkali. Doslova nejskvělejší člověk na světě. Jeho kamarádství, smysl pro čest, spravedlnost, pokora, člověčenství, přirozenost, otevřenost a radostná láska ke všemu a ke všem jej doslova obklopovaly. A bože, jak byl přátelský! Zátopek se na závodech choval, jako by měl schůzku. Dokonce i uprostřed závodu si rád lámanou francouzštinou, angličtinou nebo němčinou povídal s ostatními běžci. Jeden nabručený Angličan si dokonce na Zátopkovo neustálé „tlachání“ stěžoval. Jednou se krátce před mezinárodním závodem spřátelil s australským běžcem, který doufal, že se mu podaří překonat rekord Austrálie na pět tisíc metrů. Emil Zátopek byl zapsaný pouze na desetikilometrový závod, přišel však s plánem. Poradil Australanovi, ať vynechá svůj běh a postaví se na start s ním. V první polovině závodu na deset kilometrů dovedl svého nového kamaráda k rekordu. Pak přidal a celý běh vyhrál. Koncem čtyřicátých let Zátopek závodil tři sezony takřka každý týden a nikdy neprohrál. Jeho celkové skóre za toto období činilo 69:0. Zátopek byl plešatý třicetiletý obyvatel městského bytu ze zpustošené východní Evropy. Když v roce 1952 dorazil na olympiádu v Helsinkách, kde měl český tým jen málo závodníků, mohl si vybrat, na jakých tratích bude závodit. Vybral si všechny. Postavil se na start závodu na pět tisíc metrů, zvítězil a zaběhl nový olympijský rekord. Postavil se do závodu na deset tisíc metrů a získal své druhé zlato v dalším novém rekordu. Postavil se i na start maratonu, který nikdy předtím neběžel, a zde se ukázala jeho nezkušenost. Byl horký den a tehdejší držitel světového rekordu Angličan Jim Peters se rozhodl vedro využít, aby Zátopka setřásl. Na značce deseti mil se dostal na deset minut pod svůj vlastní světový rekord a začal se ostatním závodníkům vzdalovat. Zátopek si nebyl jistý, jestli takové tempo může někdo vydržet. Doběhl Peterse a ptal se: „Tohle je můj první

maraton. Neběžíme moc rychle?“ „Ne,“ odsekl Peters, „moc pomalu.“ Pokud byl Zátopek tak hloupý, aby položil podobnou otázku, jinou odpověď si ani nezasloužil. Zátopka to překvapilo. „Říkáte pomalu? Jste si jistý, že máme pomalé tempo?“ ověřil si raději. Peters přitakal a vzápětí zůstal jako opařený. Zátopek ho vzal za slovo, poděkoval a vyrazil. Když vyběhl z tunelu na stadion, přivítal ho ohlušující jásot. Nejenom od fanoušků, ale i od sportovců všech národů, kteří lemovali trať, aby ho pozdravili. Emil Zátopek protrhl cílovou pásku ve svém třetím olympijském rekordu, jeho týmoví kolegové však s gratulacemi dorazili pozdě. Jamajští sprinteři ho už drželi na ramenou a běželi s ním čestné kolečko. „Žijme tak, aby naší smrti litoval i majitel pohřebního ústavu,” říkával Mark Twain. PŘEJi VáM PŘEKrásNé VáNocE A šťAsTNý NoVý roK 2015. srdečně, richard Watzke

RichaRd Watzke časopis o lidech milujících umění a byznys

3


Lesní vila

která si svou krásu nechá pouze pro vás

4


užité umění

Nenápadná krása – tak by šlo dvěma slovy vystihnout vilu vybudovanou ve funkcionalistickém stylu v Dobřichovicích u Prahy. K jejím výhodám, které budoucí majitel ocení, patří nejen chytře a prakticky řešený interiér, pasivní standard, takže náklady na vytápění se ve velkém domě budou přibližovat nule, ale také jeden z nejkrásnějších pozemků v obci. Neuvěřitelnou náhodou se totiž majiteli povedlo získat parcelu o velikosti více než pět tisíc metrů čtverečních, z čehož velkou část plochy zaujímá les ve svažitém terénu a horní rovinatá část tak dostala podobu malebného parku. Už víte, jak by mohlo vypadat vaše bydlení snů? RichaRd Watzke časopis o lidech milujících umění a byznys

5


užité umění

Dům ve tvaru písmene L je na pozemku umístěn tak, aby bylo maximálně zachováno soukromí majitelů.

Fasádu zdobí obklad opukou.

6

N

ejlépe se člověk učí zkušenostmi. Vila v Dobřichovicích je toho důkazem. Majitel nejenže je vzděláním stavební inženýr, ale především už bydlel v několika domech, proto věděl, co od nové vily chce, co potřebuje i co nejlépe vyhovuje jeho životnímu stylu. Když k tomu přidáte ještě dvacetiletý pobyt v Německu, kde je kladen důraz jak na praktické dispozice, tak na energetickou úspornost staveb, a spolupráci s výborných architektem Ivanem Krausem, je logické, že vznikla vila, kterou odborníci právem nazývají perlou současné architektury.

Začátek hledejte v pozemku Pozemek – to je první ohromující věc související s touto nemovitostí. Majiteli se podařilo koupit parcelu, jaká se v rubrice „prodám“ objevuje snad jednou za desetiletí a kterou tam zájemci hledají několikrát denně. Mezi krásnými vilami z první republiky, dvanáct minut jízdy vlakem z hlavního města se objevila parcela o velikosti více než pět tisíc metrů čtverečních. Horní téměř rovinatá část má charakter malebného parku, druhá

Atrium mezi jednotlivými křídly je ideální pro vytvoření terasy, z níž si užijete výhled do zahrady i lesa.


Řez obytným prostorem

Řez bazénovou halou Půdorys vstupního podlaží

se svažuje směrem k řece Berounce. Naštěstí svah je natolik vysoký, že všechny tisícileté i horší povodně mohou nechat majitele v klidu a pohodě. Navíc pozemek nabízí výhled – a architekt ho umocnil ještě visutým balkonem – na malebné údolí řeky. Z hlavních místností se pak díváte na desítky let staré stromy v zahradě. Na druhé straně je dům do terénu zasazen tak, že sem odnikud není vidět, totéž platí také o velké části zahrady. Bydlení zde splňuje ta nejpřísnější kritéria na klid a ochranu soukromí. Parcele na míru byla navržena vila ve tvaru písmene L, která maximálně využívá všechna pozitiva, která terén nabízí. 

Ačkoli dům vypadá jako přízemní bungalov, díky svažitému terénu je zde chytře maskováno ještě spodní patro.

Půdorys spodního podlaží

Lesní vila Dobřichovice Cena: 33 300 000 Kč ❚ Užitná plocha: 739 m² ❚ Dispozice: 5 + kk + vnitřní bazén + krytá garáž pro 3 vozy ❚ Velikost pozemku: 5 232 m² včetně oploceného lesa ❚ Energetická náročnost: pasivní stavba s nulovými náklady na vytápění a klimatizaci prostoru ❚ Konstrukce: stěny zateplené 30cm vrstvou izolace, ozeleněná střecha s 50cm vrstvou izolace ❚ Fasáda: obklad přírodní opukou a dřevem ❚ Další výhody: jde o hrubou stavbu, (interiéry si může majitel udělat dle svého vkusu), výhled z krytého balkonu na údolí řeky Berounky atd.

RichaRd Watzke časopis o lidech milujících umění a byznys

7


užité umění

Dominantou vily je obývací a společenský prostor s plochou 120 metrů čtverečních. Výška stropů činí v nejvyšším bodě téměř šest metrů. Co se skrývá za nenápadnou fasádou? Při pohledu z ulice Na Vyhlídce máte pocit, že se díváte na přízemní bungalov ve tvaru písmene L. Že by šlo o dům dvoupatrový, očekává málokdo. Přesto je tomu tak - a to díky pozemku. Svažitý terén dovolil v části orientované k řece „vestavět“ pod vstupní patro ještě jedno podlaží o rozloze 242 metrů. Na zastavěných zhruba pěti stech metrech tak vznikla užitná plocha velká neskutečných 739 metrů čtverečních. Také řešení exteriéru domu maximálně koresponduje s okolní zelení. Fasáda je z jedné strany obložená opukou – kamenem, který se stal významným materiálem románského slohu –, a z druhé strany dřevem. Rovná střecha patří do kategorie extenzivních zelených, tedy je tvořena několik vrstvami izolace, substrátu a osazená travinami a méně náročnými rostlinami. Nevyžaduje tak téměř žádnou péči, na druhé straně působí jako velmi dobrá tepelná izolace, v létě brání přehřívání interiéru a celkově zlepšuje klima v místnostech pod ní. Díky ní také dům splývá s okolní zelení. Když vstoupíte Do vily lze vstupovat hned z několika míst, například terasou, nebo – což v dnešní „automobilové“ době bude

obvyklejší – skrz rozměrnou garáž určenou pro tři auta. Po vstupu do samotného domu se otevře dlouhá chodba, po jejíž levé straně je umístěná řada komor a malých uzavřených místností, které mohou sloužit jako spíže, sklady, komory, šatny - drobnosti, díky nimž se stává bydlení v domě pohodlnějším a praktickým. Dominantu nejen tohoto poschodí, ale celého domu je pak obývací a společenský prostor spojený s jídelnou a předpřipravenými instalacemi na osazení kuchyňské linky, který má plochu 120 metrů čtverečních. Na monumentálnosti této části domu dodává i výška stropů, která činí v nejvyšším bodě téměř šest metrů. Na prostor navazují dvě menší místnosti, z nichž jedna je přístupná i přímo z chodby nebo terasy, které najdou využití zřejmě jako domácí pracovna, knihovna, čtenářský kout… Tím, že je dům ve stadiu realizace, dovoluje budoucím majitelům dostavět interiér zcela na míru a dle jejich individuálních představ a požadavků. Nejen do této části architekt zvolil velkorozměrová okna, která dovnitř propouštějí dostatek světla. Horní okna pak propouštějí do prostoru světlo i v době špatného počasí. Obývací pokoj oddělují od relaxační části

Všechny místnosti orientované do klidné zahrady mají velkorozměrová okna místo klasických.

8

Zajímavým prvkem hlavního prostoru jsou i dvě různé dimenze stropů, přičemž v nejvyšším bodě činí výška místnosti skoro šest metrů.


s bazénem 8 x 4 metry pouze skleněné dveře. Na něj navazuje visutá zastřešená terasa s výhledem do vlastního lesa a na Berounku. Ta je doplněná stříškou, která stíní dům před vysokým letním sluncem, aby se zbytečně nepřehříval. Stejně krásný výhled má majitel i ze své pracovny, kde od stolu přehlédne celý obývací prostor a dohlédne i na bazén, který je s ním spojený velkými zasklenými dveřmi. Poslední část přízemí tvoří ložnice majitelů, která je skrz velkoryse pojatou šatnu propojena s hlavní koupelnou. Je situována tak, že nabízí opět krásný výhled do zahrady, ovšem díky delšímu křídlu domu je stoprocentně krytá před pohledy z ulice a zajišťuje tak majitelům maximální soukromí. Atrium, které vzniklo mezi křídly domu, je ideální jako velká terasa, která propojí  RichaRd Watzke časopis o lidech milujících umění a byznys

Dominantou celého domu je obývací pokoj s jídelnou a kuchyní, jehož podlahová plocha činí 120 metrů čtverečních.

 Na obývací pokoj navazuje relaxační zóna s bazénem, která je i ideálním místem pro pořádání oslav.

9


užité umění

10


 Spodní patro domu posazené ve svahu skrývá i malý open space.

 Obě patra spojuje vnitřní schodiště.

 Celým domem se táhnou dlouhé chodby, z nichž vstupujete do jednotlivých místností.

všechny místnosti – od ložnice, přes obývací pokoj až po relaxační zónu s bazénem. Není tak problém jít si ráno zaplavat do bazénu a z ložnice procházet nikoli vnitřní chodbou, ale skrz zahradu. Dle architekta by měla být terasa i částečně zastřešená, aby si zde majitelé mohli vychutnat posezení za jakéhokoli počasí. Patro, které nevidíte Po vnitřním schodišti sejdete z vstupního patra do spodního, kde se nachází otevřený open space, ale klidně i dětská herna, dále pak dva samostatné pokoje a sociální zařízení. Prostor pod relaxačním centrem je určený nejen pro bazénovou techniku, ale také by se sem mělo vejít veškeré technické zázemí domu. Odtud se také vstupuje do vinného sklepa, který se nachází v hloubce pěti metrů a má plochu dvanáct metrů čtverečních a důmyslný systém větrání. Nabízí tedy ideální podmínky pro krátkodobé i dlouhodobé skladování tohoto ušlechtilého nápoje.

Ze spodního patra se vstupuje do vinného sklepa, který se nachází v hloubce pěti metrů a má plochu dvanáct metrů čtverečních. Topení téměř zadarmo Jeden z důležitých faktorů, podle nějž se v současnosti lidé rozhodují, zda koupit či nekoupit nemovitost, jsou provozní náklady domu. Nejvyšší položkou zpravidla bývají náklady na teplo. Proto roste poptávka po energeticky úsporných domech, jejichž dokonalejší variantou jsou domy pasivní. Mezi ně se řadí i dobřichovická lesní vila, se stavebními konstrukcemi ve standardu energeticky pasivního domu dle Passsivhaus Institutu v německém Darmstadtu. Podle výpočtů by zde

RichaRd Watzke časopis o lidech milujících umění a byznys

celoroční náklady na vytápění, ale i klimatizaci více než sedmi set metrů čtverečních neměly přesáhnout 17 tisíc korun při průměrné teplotě 23 stupňů ve všech místnostech s výjimkou garáže. Jak je to možné? Prvním krokem k minimálním nákladům na vytápění je konstrukce obvodových stěn z dvaceticentimetrových vápenopískových bloků s vynikajícími statickými, akustickými a tepelně akumulačními schopnostmi, které jsou navíc zateplené třiceticentimetrovou vrstvou izolace, střechu kryje dokonce půlmetrová vrstva. Takto navržená a zrealizovaná obálka domu poskytuje silnou ochranu proti chladu v zimě a přehřívání v létě. Samozřejmě této kvalitě odpovídají i okna. V domě jsou použita dřevěná okna ve standardu pro pasivní domy s trojsklem o hodnotě součinitele prostupu tepla Ug = 0,5W/ m²K a celkový koeficient Uw činí 0,7W/ m²K. Okna jsou kvůli redukci tepelných mostů předsazena před zdivo do tepelné izolace. Doplňují je exteriérové žaluzie, které v zimě brání dalším únikům tepla a v létě zase přehřívání interiéru. Okna jsou orientovaná tak, že velké prosklené plochy vedou především jižním směrem do zahrady, severně orientovaná okna byla co do velikosti optimalizována pro panoramatické výhledy do údolí řeky. Velkým přínosem pro úspory tepla je takzvaná rekuperační jednotka, která využívá až devadesát procent tepla 

11


zajímá vás umění? milujete kvalitní architekturu? nestihli jste minulou vernisáž? hledáte své bydlení snů?

Ať už jste příznivci moderního umění, architektury nebo máte zájem o koupi nemovitosti, ve které se konala vernisáž, či si jen chcete připomenout atmosféru výstavy, vstupte! Na www.domyjakogalerie.cz/virtual jsme pro vás připravili virtuální prohlídku, která vám dovolí jednoduše si prohlédnout byt i vystavená díla z pohodlí vašeho domova. Je to jednoduché: přiložte mobilní telefon a projděte si vilu krok za krokem v naší virtuální prohlídce.

12


užité umění

Do domu můžete vstoupit i skrz prostornou garáž, která nabídne parkování pro tři vozy.

Ve spodním podlaží se nacházejí dva pokoje pro hosty a je zde umístěno technické zázemí.

z odpadního vzduchu a tím radikálně snižuje náklady na topení. Díky ní se v místnostech také netvoří nepříjemný průvan a nenajdete zde (nepříliš krásné) radiátory a jiné druhy topných těles, protože nezbytné množství tepla je vedeno do pokojů větracím systémem. Výjimkou jsou koupelny a bazénová místnost, kde najdete velmi příjemnou temperovanou podlahu. V domě by měly být nainstalovány celkem čtyři větrací jednotky s rekuperací tepla, které kromě větrání slouží zároveň k vytápění a chlazení. Jako zdroj tepla je navržen centrální zásobník tepla o objemu osm set litů s elektropatronami, na který je možné připojit tepelné čerpadlo o výkonu

RichaRd Watzke časopis o lidech milujících umění a byznys

13 kW. To zcela stačí na vytápění takto velkého domu. Možné by bylo i vytápění plynovým kotlem. Účty dramaticky nezvyšuje ani provoz železobetonového bazénu, jehož konstrukce je od okolních konstrukcí dilatována. Celkové roční náklady na vytápění celého relaxačního centra na třicet stupňů a také ohřev vody na 27 stupňů Celsia jsou vypočítány na zhruba 25 tisíc korun. Krásný pozemek s vlastním lesem, nadčasový funkcionalismus, praktické bydlení, nízké provozní náklady… Dovedete si představit krásnější bydlení? Pokud ne, využijte tuto šanci! ❚

13


Zaujala vás tato vila? Zajímáte se o moderní interiéry a architekturu? VSTUPTE NA www.vilafranklindelanoroosevelt.cz

Fotoreportáž z vily FRANKLIN DELANO ROOSEVELT v Dobřichovicích, procházku po jednotlivých místnostech od sklepa až po terasu, místa, která byla skryta očím návštěvníků, i celkovou atmosféru vernisáže si můžete prohlédnout nebo znovu připomenout právě teď. Podívejte se na stránky www.vilafranklindelanoroosevelt.cz, nebo přiložte mobilní telefon ke QR kódu níže. Vítejte na návštěvě v této krásné vile!

14


SLOVO REALITNÍHO MAKLÉŘE

Neobjevená perla na břehu Berounky

O AuTOROVI

Z hlediska realitního makléře se řadí oblast Dobřichovice – Černošice – Všenory k nejvyhledávanějším lokalitám vhodným pro „prémiové“ bydlení v přímém sousedství Prahy. Pro budoucí vlastníky vily bych zdůraznil tyto přednosti: výborné spojení do hlavního města, kdy jízda vlakem do Prahy na Smíchovské nádraží, kde lze přestoupit na metro B, trvá dvanáct minut. Dále stojí za to vyzdvihnout bohaté možnosti aktivního vyžití, brdské lesy jsou ideální pro cyklistiku, běh i procházky, a také „dobré“ sousedy, které tyto lokality nabízejí, tím myslím vytříbenost vlastníků nemovitostí. A i když ji uvádím na posledním místě, svou důležitostí patří vynikající, rozvinutá občanská vybavenost mezi nejdůležitější vlastnosti této lokality. Jako makléř si nedovolím nezmínit, že během nejhlubší realitní recese to byla právě nabídka vily ve Vrážské ulici s pozemkem více než tři tisíce metrů čtverečních, kvůli které mi denně telefonovali zájemci, přestože výchozí cena domu přesahovala dvacet milionů korun. Ostatní nabídky, v jiných dobách velmi vyhledávané, přitom zůstávaly bez povšimnutí. Tato nabízená vila je neobjevenou perlou na břehu řeky Berounky. Vždy, když dorazím na prohlídku vily Franklin Delano Roosevelt, uchvátí mne půvab místa – šumění jezu Berounky v údolí, velkorysé pojetí interiéru a zdatná práce s prostorem, kterou odvedl architekt Kraus. Mnoha klientům  zároveň připadá neuvěřitelná předpokládaná výše ročních nákladů, která činní pouhých 17 až 24 000 korun za celý dům s užitnou plochou 750 metrů čtverečních. To vše zde v ulici Na vyhlídce na pozemku 5 200 metrů čtverečních nabízíme! Věřím, že dům s odhadní cenou WSPK banky 34,5 milionu korun, který se prodává za 33,3 milionu, brzy najde svého nového vlastníka či uživatele, kterému při každém ranním rozbřesku začnou dopadat sluneční paprsky do prostorné ložnice s výhledem na jezírko a soukromý park se vzrostlými stromy. Doufám, že bydlení v této vile bude rodinu naplňovat stejným pocitem uspokojení a pohody, jako když poprvé vstoupili na její pozemek. A že toto uspokojení a rodinnou pohodu ještě podpoří například oběd na venkovní terase či večerní posezení v prostorném stodvacetimetrovém obývacím pokoji se světlou výškou až šest metrů a akustikou, která si brilantně poradila i s koncertem dvacetičlenné Komorní filharmonie Pardubice.

❚ zakladatel časopisu BYDLENÍ, který

Přijeďte se na tuto rezidenční perlu do Dobřichovic podívat, jste srdečně a vřele zváni! Petr Vomastek

O AuTOROVI

Petr Vomastek ❚ Studoval Katedru psychologie a medicíny Univerzity Karlovy.

❚ Po návratu ze stáže v Irsku se rozhodl věnovat realitám.

❚ V letech 2010 a 2013 se obchodními výsledky kvalifikoval na prestižní mezinárodní ocenění DOUBLE CENTURION AWARD a jako první v ČR byl uveden do SÍNĚ SLÁVY CENTURY 21 ❚ Zaměřuje se na obchody s výnosovými nemovitostmi, pozemky pro development, zemědělskou půdou a je aktivní i na poli luxusních rezidencí.

Mgr. Julius Macháček ❚ dlouholetý šéfredaktor časopisu ARCHITEKT s neobyčejným ohlasem poprvé vyšel v roce 1979 a vychází dosud ❚ autor se celoživotně zabývá jako publicista architekturou, designem, kulturou bydlení a životním stylem

SLOVO ARCHITEKTA

Dům Na Vyhlídce. Patří k současné stavební špičce Nový rodinný dům, zařaditelný svými parametry spíše do kategorie vila, vyrostl na volném pozemku v přívětivé dobřichovické ulici Na vyhlídce mezi stávající zástavbou. Pro náhodného pozorovatele, který jej částečně může vnímat z nadhledu z ulice, však jako by zde nebyl. Ulici tvoří rodinné domy, zasazené v zeleni svých zahrad a tato novostavba mezi ně dokonale zapadla tak, že na sebe nijak neupozorňuje. Je totiž situována ve svahu, kde z nadhledu z ulice oči vnímají především její střechy, porostlé perspektivně extenzivní zelení, které vytvářejí dokonalé mimikry a splývají s okolní zelení. Střechy však skrývají poměrně rozlehlý, velkoryse založený dům, architektonicky řešený do tvaru L. Jeho zastavěná plocha je přes 500 metrů čtverečních a plocha užitná představuje více než 700 plošných metrů. To jsou parametry, které uživateli dávají velkorysé možnosti při zařizování a užívání domu. Samotné architektonické řešení klade důraz na jistou neokázalost domu, jeho kompatibilitu s okolní zástavbou, ale především přírodou. Vedle zelených střech je to fasáda, která je směrem do zahrady tvořena opukovým obkladem, zatímco směrem k lesu architekt použil obklad dřevěný. Podstatné je však samotné řešení stavby, kde bylo cílem dosáhnout parametrů nízkoenergetické stavby. Úspory energií a dosažení vnitřní pohody tepelné i světelné pro takto rozlehlý dům jsou jistě zásadní – a to se architektům výtečně podařilo. Vnitřní pohoda je dána i rekuperací vzduchu, kterou zajišťují tepelná čerpadla. Samotná dispozice je řešena tak, aby dům mohla využívat jak menší, tak i vícečlenná rodina. Přízemí domu dominuje obývací místnost, která má velkorysých sto dvacet metrů čtverečných a je využitelná mnoha způsoby. Navazuje na ni kuchyň se spíží, pracovna a ložnice s koupelnou a řada „pomocných provozů“. Po schodech dolů je pak přístupný suterén, spíš bych řekl přízemí II, protože díky usazení stavby ve svahu se vlastně o suterén nejedná. Zde jsou kromě padesátimetrové haly dva pokoje a celé další zázemí, které umožňuje použít toto patro jako samostatný byt, nebo jako nerušený prostor pro ubytování hostů. Celý dům, nejen proto, že je nedokončený, ale hlavně svojí dispozicí poskytuje případným novým majitelům vysoce variabilní možnosti a lze jej upravit téměř na míru různým představám a potřebám. Architektonicky i technicky jej lze zařadit mezi stavby nadčasové, mezi stavby, které patří ke špičce současné stavební produkce. S jasným předpokladem, že v něm lze prožít pohodlný, příjemný a plnohodnotný život. Julius Macháček

RichaRd Watzke časopis o lidech milujících umění a byznys

15


xxxxxxxxxxxxxx

WWW.EXKLUZIVITA.CZ Exkluzivita.cz je nástroj podporující prodej nemovitostí, které jsou na realitním trhu nabízené delší dobu. Využijeme přitom ověřené prostředky, které fungují, vaši nabídku provážeme s marketingovými aktivitami, které vám ji pomohou prodat. Pomůžeme vám sjednat vyšší provize, než je obvyklé, a poskytneme argumentační podporu, díky které s vámi majitelé těchto nemovitostí uzavřou exkluzivní smlouvu. Stáváte se tak PRIMÁRNÍM makléřem této nemovitosti, staráte se o klienty a my o vaši podporu. Zcela zachováváme vaši firemní identitu, a to ať už jste majitelem realitní kanceláře, makléřem, frenčízantem či samostatným freelancerem. Na všech místech, kde vás prezentujeme, je uvedeno vaše jméno, jméno vaší realitní kanceláře a všechny kontakty k ní náležící.

1

Co získáváte? Rozšíříte svůj vliv v realitním byznysu a podílíte se tak nejenom na jeho zkvalitnění, ale zároveň na jeho kultivaci. Svým klientům poskytnete prvotřídní prezentaci nemovitostí spojenou s uměním a stanete se makléřem podporujícím českou kulturu.

2

Jak to probíhá? Nemovitost připravíme pro konání vernisáže, na které vystavíme umělecká díla. Zajistíme kompletní program včetně rautu, hudebního vystoupení a kompletního produkčního zajištění. Z této vernisáže vytvoříme sérii marketingových nástrojů, jako jsou profesionální fotoreportáž, video či virtuální prohlídka, a podpoříme její šíření na internetu a v našem luxusním magazínu, který je dostupný jak online, tak v tištěné podobě. Od tohoto měsíce i v angličtině. Vaši nabídku umístíme na server www.exkluzivita.cz, díky kterému vaši nabídku uploadujeme na všech 35 realitních serverů aktivně sdružujících realitní nabídky na českém internetu.

16


3

Jak se dělí zisk? Používáme jednoduchá pravidla. Ve smlouvě s majitelem stanovíme rozpočet. Všechny činnosti, které jsou v něm uvedeny, vykonáme a uhradíme. Jelikož smlouvu jako zprostředkovatel podepisujete vy, je možné si vše transparentně ověřit. Jakmile nemovitost prodáte, odečtou se tyto náklady a o zbytek se podělíme rovným dílem.

4 5

Vyplatí se to? Ano, vyplatí. Díky vyšším procentuálním odměnám získáte více než nyní. Získáte kvalitnější prezentační nástroje a díky nim i rychlejší prodeje. Máme k dispozici statistiky a hlavně – reálné výsledky.

JJee to služba pro všechny? Ano, jde o službu pro všechny. Zaměřujeme se na Ano, podporu obchodů, které respektují a chrání práva všech zúčastněných stran, tedy jsou uzavřeny na základě exkluzivní smlouvy. Vyhrazujeme si však právo nemovitost do nabídky nezařadit, a to v případě, že se pro tento druh prezentace jednoduše nehodí.

6

Když doporučím klienta, získám podíl? Ano. Pokud doporučíte klienta, je vaše jméno spolu s doporučeným zaneseno do systému. Pokud doporučený nemovitost koupí, obdržíte odměnu ve stejné výši jako makléř. A to zcela automaticky.

7

Jak mám nemovitost nabídnout? Jednoduše. Volejte na +420 605 279 984 nebo pište na podpora@exkluzivita.cz.

RICHARD WATZKE ČASOPIS O LIDECH MILUJÍCÍCH UMĚNÍ A BYZNYS

17


užité umění SLOVO OBCHODNÍKA S NEMOVITOSTMI A UMĚNÍM

Má cesta do Dobřichovic

P

okaždé, když dostanu nějaký nápad, snažím se zapsat ho tak rychle, jak jen to jde, abych na něj nezapomněl. Je to zajímavá cesta, avšak po svém třicátém osmém roce jsem zjistil, že poněkud zdlouhavá. Mám plné diáře nápadů, které se jaksi nerealizují. Proto jsem to změnil a co mne napadne, chápu jako invenci, kterou se snažím téměř okamžitě naplnit. Je to něco, o čem lidé vyprávějí, když si přivoní k smrti. Najednou se svět a zážitky s ním spojené zmenší, jsou niternější a hlubší. Je to dar, díky němuž máme možnost se reálně podívat na svůj život a říci si: Budu vše odkládat tak dlouho, až zemřu? A to je fantastický moment. Okamžik, který říká, dělej to hned, pokus se o to a vydrž. Neříkám, že je to jednoduché a zdarma. Ovšem ten pocit poté, co tak učiníte, za to prostě stojí. Tak mne v červnu tohoto roku napadlo, že bych vytvořil takový – pro konzervativně uvažující lidi  – možná bláznivý koncept. Jeho součástí byl mimo jiné i koncert symfonického orchestru. V zásadě bylo vše dohodnuto a čekalo se pouze na odsouhlasení „valné hromady“, kterou tvořili majitelé domu, pro nějž byl koncept vymyšlen. Zkouška první Jak se to občas na naší cestě děje, krásná vyšlapaná stezka se najednou změní na poměrně zarostlou, neschůdnou a někdy i bahnitou cestičku. Tak se stalo, že zčistajasna jsem z „valné hromady“ obdržel rozhodnutí: Je to fajn, ale my do toho nejdeme. Nu, co říci. Cesta se změnila v cestičku trošku trnitou. Orchestr je potvrzený, některé náležitosti taktéž a najednou změna plánu?

18

Co se to děje? Mám toho nechat, vrátit se zpět a vše zrušit? Je to signál, že jdu špatným směrem? Strach. Ano, ten je součástí. V mnoha případech však představuje toho správného partnera. Chvíli jsem přemýšlel a nakonec se rozhodl, že na té cestičce, nyní zaplněné trnitým porostem a bahnem, vystrčím trochu hlavu nad všechno, co nyní vidím, abych se rozhlédl, zdali je směr správný. To jsem také učinil.


Nejprve jsem zavolal makléřům, jejichž práce si velmi vážím, a zeptal jsem se jich, jestli je napadá vhodné místo k tomu, co mám předpřipravené. Byli natolik laskaví, že mi věnovali svůj čas, vybrali vhodné nemovitosti a jeli jsme se na ně podívat. Napodruhé jsem objevil vilu, která po mírné korekci navrženého konceptu vlastně odpovídala. Bylo nutné některé věci přepracovat, vlastně poměrně zásadně, ověřit normy týkající se nosnosti jednotlivých partií, ale v zásadě se jevila tato varianta po konečném zvážení ještě zábavnější než ta původní. Zajásal jsem. Jediné, co mne malinko překvapilo, že na první schůzku jsem se dostal jen tak tak. Jako každý den jsem ráno vyšel před dům, nastartoval auto a vyjel. Asi po necelých pěti stech metrech jsem zastavil. Zácpa? Tady? Zrovna nyní? Jelikož takovou kolonu si opravdu nepamatuji, zpozorněl jsem. Vzhledem k tomu, že se považuji za člověka dochvilného, okamžitě jsem řešil, co s tím učiním. Mohu vám odpovědně sdělit, že pokud mám jednání v Bratislavě a další v Praze čtyři hodiny poté, jsem na něm přesně. Za posledních dvacet let, se mi nestalo, že bych se zpozdil o více než pět minut. Ovšem tohle byla, jak se jevilo na první pohled, patová situace. Šachová terminologie má pro podobné případy ještě jeden výraz – mat. Ten označuje možnost, že existuje řešení, a jelikož se v mnoha případech najde, můžeme to změnit. Proto jsem situaci analyzoval a zjistil, že jediné řešení, jak se na schůzku dostat, je zaparkovat auto ke krajnici, chytnout tašku pod pařát a v polobotkách a obleku běžet celou cestu až na místo konání. Tak jsem také učinil. Bylo lehce pod třicet stupňů Celsia a já byl zjevně jediný šílenec, který si vyběhl na denní porci tréninkového běhu s aktovkou v podpaží, oblečen do zakázkového obleku. Ať to již vnímal kdokoliv jakkoliv, skutečnost je taková, že jsem se na místo schůzky dostal s pětiminutovým zpožděním. Jednání mohlo začít, mělo příjemný průběh a v tomto duchu také skončilo. Rozešli jsme se s cílem tento koncept realizovat. Avšak při druhé schůzce se cosi změnilo a soulad byl ten tam. Vzpomněl jsem si na zácpu, a přestože mě to velmi mrzelo, bylo jasné, že doba na jeho realizaci v této sestavě ještě nenastala. Tedy co teď? Opět mě to zastavuje? A znovu tu byly podobné otázky jako dříve: Strach? Neznámo? Když nevím, jak dál, většinou se na to vyspím nebo jdu běhat. Šel jsem běhat. Běhám, běhám, a najednou jsem dostal nápad, který vyústil v další schůzku.

Hurá křičme, až dosáhneme cíle Milý makléř mi svým profesionálním přístupem vytvořil podmínky a seznámil mě s něčím, co mě zaujalo. Majitelé nemovitosti byli velmi milí, vstřícní a můj šílený koncept se jim líbil.Dokonce ho začali sami dotvářet. Přesto se stalo něco zvláštního. Bylo to měsíc před termínem, na kdy byl zamluvený orchestr. A přestože se naše zájmy potkávaly, nějak jsme nebyli schopni dotvořit smluvní podklad. Když už zbývalo pouze tři a půl týdne, bylo nutné jednat. Nabídku jsem byl nucen odmítnout. Hurá! vykřikl jsem. Zbývá pětadvacet dní do vernisáže, vše je připravené a já vlastně nemám dům! Tak jsem šel běhat. Běžel jsem, běžel. Když se mi myšlenky zcela rozplynuly, zastavil jsem se. Nevíš-li, kam dál, ztiš se a poslouchej, tak najdeš řešení. Shrnul jsem si vše, co je hotové. Prošel jsem si cestu, a i když jsem už byl z bláta pryč, trny mi malinko opět zastínily výhled na cíl. Tak jsem se nadzvedl a uviděl ho. Uvědomil jsem si, že je vlastně všechno v pořádku. Vše bylo připraveno. Koncept umění, koncept koncertu včetně dirigenta, sólisty a vybraného repertoáru. Byl zajištěn catering a vlastně jediné, co chybělo, bylo místo. V ten moment jsem dostal další nabídku. Známe-li svůj cíl, dostaneme se k němu vždy a zaručeně Vilu v Dobřichovicích jsem znal z fotografií již dříve. Zaujala mě svým konceptem. Jelikož uvnitř byla v rozestavěném stavu, těžko jsem z obrázků rozeznával, kde co je, jak se v ní dá pohybovat, co od ní lze očekávat a v jakém stavu rozestavěnosti se nachází. Využil jsem proto pozvání svého milého realitního sparing partnera a vyjel podívat se na místo. Musím říci, že první pohled mě však rozhodně neuchvátil. Vila ve tvaru písmene L jaksi smutně spočinula v rohu mírně svažitého pozemku. Ten však je opravdu velmi hezký a jeho průhled přes stromy a řeku na impozantní kopce v pozadí mou pozornost rozhodně získal. Na rozdíl od domu. Stejně smutně, jako na mě na první pohled tato stavba působila, jsem do domu vstupoval. Jaké však bylo mé překvapení, když jsem otevřel dveře. Garáž je opravdu příjemná, má okno a dostatečné parametry představující solidní komfort. Jako bych se dostal do jiného světa. S napětím jsem proto pokračoval dál a nedočkavě nahmatal madlo kliky dveří, oddělujících garáž od obytné části. Pohled, který jsem díky vyvinuté síle objevil, byl  doslova impozantní.

RichaRd Watzke časopis o lidech milujících umění a byznys

19


užité umění

Čistě ergonomicky řešený prostor, který navíc působil nezvykle útulně, světle a doslova lákal ke vstupu, byl přede mnou rozprostřen tak přirozeně, až mě to překvapilo. Nadechl jsem se, mé zornice se rozšířily v očekávání, které vyvrcholilo zrychlenou chůzí vpřed. Během pár minut jsem prošel první tři místnosti, které mají sloužit jako hlavní ložnice, velkorysá šatna a koupelna. Každá místnost je mimořádně příjemně propojena s pozemkem a jakoby ledabyle s ním udržuje kontakt. Ložnice, šatna i koupelna jsou vlastně přirozeně a kamarádsky navázané na jeden průhled vedoucí na zelení pokrytou zahradu. Výhled je nerušený a postupně pokračuje přes stromy dál do prostoru. Zde jsem tedy obdržel první dárek, který mě se zájmem nutil dům zkoumat dům dál. S nedočkavostí hnanou ještě větším očekáváním jsem se vrátil do hlavní chodby. Po levé straně jsem objevil několik místností, čekajících na využití například jako sklad, provozní šatna či spíž, až po velkorysý botník. Na konci tunelu je světlo Byl jsem sotva v polovině chodby a začal jsem cítit, že se mě zmocňuje radost. Na konci chodby mě vítalo velké okno, výhled z něj byl impozantně dekorován lesem. Hnán zvědavostí zjistit, co je dál, jsem přidal do kroku. Byl jsem v druhé polovině chodby a s překvapujícím výrazem jsem vpravo objevil velkou prosklenou stěnu vedoucí na zahradu. Tudy se na chodbu dostává přirozený sluneční svit, který se odráží od stěny, a dodává prostoru nezaměnitelný, světlý, čistý a přívětivý tón, přestože je chodba tak dlouhá. Najednou odpovědi na řešení tohoto konceptu začaly jakoby samy přicházet. Jelikož jsem díky proskleným plochám mohl nahlédnout směrem ke společenské místnosti, získal jsem hlubší představu o tom, jak asi opravdu vypadá. Přidávám na tempu, abych už v té společenské místnosti byl.

20

Obývák je tak nějak vlastně akorát Dorazil jsem na konec chodby. Musím říci, že přirozená funkce architektury, která již v základu pracuje s materiálem tak, že jej upraví do formy hodné výtvarníka, mě vždy fascinuje. Proto práce se světlem, které zde jaksi elegantně proudí do místností, je tak zvláštně milá. Co však této sympatičnosti dodává určitou noblesu a autenticitu, je například obdélníkový otvor v zadní části chodby, sloužící jako zábradlí na schodišti. Věnoval jsem mu patřičnou pozornost, pohladil je a obrátil se vpravo, směrem k malé chodbičce ústící do mnou očekávané společenské místnosti. Chodbička mě opravdu překvapila. Jak je navržena, vyvolává to správné očekávání, stupňuje ho, přičemž jasně deklaruje, že se zde schyluje k něčemu opravdu významnému. Sama o sobě je totiž značným protikladem k naprosto pokorné, jemné a nuančně provedené chodbě, jejíž světlá výška je tak mile přirozená a lidská. Horní světlíková okna jsou zde zasazena nikoli do střechy, nýbrž do stěny, čímž světlo získává odrazem na důrazu. Druhá stěna není dotažená až ke střeše, ale končí několik desítek centimetrů pod ní. Dlužno dodat, že tato otevřená příčka budí dojem mimořádné vzdušnosti, taktu, dospělosti a jakési až galerijní mimořádnosti. Procházíte-li tímto průchodem do společenské místnosti, vyvolá to ve vás pocit důstojnosti a navodí atmosféru, kde dress kód je jakýmsi naprosto věrným majordomem, oddělujícím běžnou a odpočinkovou část od té, kde se lidé potkávají, diskutují, relaxují a konverzují. Tento pocit není nudnou konstantou, ba naopak. Čím blíže jste společenské místnosti, tím více nabýváte pocitu, že se schyluje k něčemu opravdu důležitému. A opravdu, jakmile vstoupíte, objevíte nový svět. Svět okolní přírody, která díky obrovským skleněným plochám prostupuje dovnitř. Z jedné strany jsou okna s výstupem na terasu, jejíž obvod je korunován vzrostlými stromy a lze dohlédnout až k řece.


Druhá strana nabízí impozantní výhled na zahradu, který je díky její velikosti vlastně nekonečný. Nic z okolních staveb do výhledů nezasahuje, čímž je kompozice ovlivněna pouze tím, co si na zahradu a její okolí sami zasadíte. Přiznám se, že dojem na mne učinila jak akustika a práce s prostorem, tak příkladná zvukotěsná izolace. Jsem na to jednoduše háklivý, a pokud mám pod okny řeku, která s mírnými odklony vydává téměř konstantní zvuk, mám věru radost z toho, že když zavřu okno, mám své ticho. Vyšel jsem z trní rovnou do cíle A bylo rozhodnuto. Společenská místnost je nejen vzdušná, prostorná a příjemná na pohled, ale navíc je zónově oddělená tak, že prostor jídelny s prosklenou stěnou může okamžitě sloužit jako jeviště připravené pro orchestr. Doslova příkladné bylo řešení stropu, který je nad jídelnou rovný a lze sem tedy umístit nejen lustr, ale také například bodová světla, pro něž zde byla navíc připravená elektroinstalace. Zajásal jsem. Akustika, počítáme-li s obsazeností místnosti osmdesát až sto dvacet lidí, což se nakonec ukázalo jako správný odhad, jelikož přišlo 124 lidí, byla úžasná. Konverzace, i při absenci nábytku, díky mírně šikmému stropu zajišťující minimální odrazy působí vzhledem k prostoru klidně a mírumilovně. Opravdu zde máte pocit, že je to prostor tak akorát. V architektuře tomu říkám UMĚNÍ CÍTIT VZDUCH. Zaradoval jsem se, a doslova vyprskl: TO JE ONO! Od této chvíle jsem již po domě doslova létal. Hned vedle společenské místnosti se nachází bazén. Jeho velikost je přesná, má hloubku tak akorát, takže si v něm stoupnete i zaplavete. Pokud do něj pustíte děti, máte jistotou, že se v něm neutopí. Mám rád domyšlené věci, a proto komfortní schůdky v rohu bazénu mi věru učinily velkou radost. Zvláště pak, když jsou v místě určeném pro instalaci sauny, páry a osmělovací sprchy. Druhá úroveň je stejně zábavná jako ta první A jelikož jsem pro celou tuto legraci potřeboval také šatny, sklad potravin a další místnosti pro vystavení uměleckých děl, s mimořádným očekáváním jsem zaútočil na spodní patro. Hned po seběhnutí schodiště jsem však objevil nejen další samostatnou toaletu, ale také tři ložnice, ze kterých dvě mohly okamžitě posloužit jako šatny pro orchestr. Když jsem kráčel po schodech dolů do vinného sklepa podobného tomu, co mám a Moravě, doslova jsem jásal. Pro milovníka vína, který ho má rád u sebe tak, aby se z něho mohl těšit i byť snad jen pohledem na pečlivě seřazené lahve, které reprezentují jeho mimořádné objevy, či řekněme relikvie získané na svých cestách,

RichaRd Watzke časopis o lidech milujících umění a byznys

je to doslova dárek. Přízemní patro mi – snad jako odměnu – také nabídlo open space přesně u schodiště s velkým oknem a výstupem dveřmi přímo do lesa. Zjistil jsem, že prostor pod bazénem je natolik velký, že se do něj vejde nejen množství bojlerů a všech možných elektronických zařízení nutných k provozu bazénu, ale navíc také poslouží jako další úložný prostor. Byl jsem opravdu spokojený. Pokud organizujete takto rozsáhlou vernisáž nebo jen v domě bydlíte, prostor je to, co určuje rozměr. Jeho zpracování pak značí kvalitu.. Zde jsem objevil něco, co lze doslova nazvat DOBŘICHOVICKÁ PERLA. Dosáhneme-li cíle, pak možná obdržíme navíc dárek Radostně jsem poděkoval Bohu za jeho vedení a potvrdil své rozhodnutí vernisáž organizovat zde. Vše bylo tak příjemné, přátelské a mimořádné, správně bych to nazval přirozené. Ano, to je to správné slovo. V angličtině mě jako správný termín napadá FLOW. Akce pokračovala. Jelikož dům je pasivní, tak teplo, cirkulace vzduchu, ticho i příroda – to vše jen umocnilo fakt, že zde je ten správný prostor pro hudbu. Klasická hudba je vysoce dynamická. Střídají se v ní nuančně tiché až úzkostlivě tenké pasáže, jejichž procítění je možné pouze za absolutního ticha. Prostor také umožní vyniknout opaku, kterým je horní dynamická mez, kdy orchestr zabere plnou parou a vší silou, jednotně a výrazně štěkne do prostoru hlasový objem takového rozsahu, že se může změnit v neidentifikovatelnou změť hluku a nesouvislého sdělení. Je to stejné, jako když v jednu chvíli se při rodinné večeři lidé baví v klidu a polohlasně, jen tak si šeptají a pohrávají si s úsměvy v atmosféře plné porozumění, obdivu a lásky. Najednou se však něco změní, otec se synem se přou, výraz se stupňuje, atmosféra houstne a najednou jsou tu intelektuální srdce plná síly, emocí, výrazu a přetlaku energie, která musí ven. Víte, co je na tom opravdu úžasné? Fakt, že dům tento rozsah zvládne s takovou přirozeností, že tím automaticky celou scénu jaksi normalizuje, polidšťuje, jako by vám nejlepší přítel poklepával po rameni a říkal, to je v pohodě, bude to dobré. Krásně je to patrné, když v útrobách domu sedělo téměř 130 lidí, z nichž dvacet jedna hrálo na hudební nástroje, mnohdy ze všech sil. A venku? Tam byl klid a mír, absolutní ticho. Krásně je to slyšet ve filmu, který jsme z vernisáže natočili. Jednoduše řečeno, pasivní dům, pořádné zdi, příkladné zpracování a kvalitní materiál se hodí jak pro orchestr, tak pro rodinný život. Richard Watzke

21


umění

Crystallation křišťálový monument

Kde se objeví, tam zaujme. A to nejen díky rozměrům, které činí 15 x 7 metrů, výškou 2,5 metru a váhou pět tun, ale především originalitou, nápadem i možností nechat každého, ať se svým málem podílí na jeho konečné podobě. Autorem světelné instalace Crystallation, která byla připravená pro pražský festival světel Signal 2014, je designér Jaroslav Bejvl ml., art director firmy PRECIOSA Lighting a držitel ceny Czech Grand Design 2011. Konečným tvůrcem se může stát každý. Definitivní podobu světelný monument získává až poté, kdy je na jeho osm různě tvarovaných polí navěšeno až 120 tisíc drobných broušených křišťálů. Záleží na každém, jak a kam závěs umístí a jakou souhru mezi světlem a kouskem skla tak vytvoří. Teprve pak se objekt správně rozzáří a začnou se v něm zrcadlit všechny barvy duhy.

22


RichaRd Watzke časopis o lidech milujících umění a byznys

23


rozhovor

Jaroslav Bejvl ml. KlasicKý lustr je iKonou

S

vůj pracovní život spojil se sklem a křišťálem. Má pro to jednoduché vysvětlení: „Sklo je skvělý materiál, o kterém s oblibou říkám, že vám vždycky pomůže, pokud ho hodně nezkazíte. Sklo má totiž úžasné optické vlastnosti, které dokážou vyvolat emoce a zážitky,“ říká šéfdesignér PRECIOSA Lighting Jaroslav Bejvl ml., držitel mnoha tuzemských a mezinárodních ocenění. A také autor objektu Crystallation, o němž se v posledních měsících hodně mluví. Geniálně jednoduchý – to asi napadne každého, kdo se podívá na váš Crystallation. Kdy a kde přišla ta myšlenka vytvořit takový objekt? V loňském roce jsem pro Signal festival navrhl instalaci Klasickýneklasický dialog, do které mohli návštěvníci vstoupit. Když jsme tuto ´sochu´ nainstalovali, překvapilo nás, jak byl nápad umožnit lidem vstoupit do moderní instalace klasických svítidel u nich velmi kladně přijat. Byl to pro ně zážitek být v kontaktu s historií v moderní instalaci. Navíc v exteriéru.

24

Proto jste letos uvažovali opět o něčem, čeho by se mohli účastnit i návštěvníci? Udělat interaktivní Crystallation byl po loňsku jasný vývojový stupeň. Tvar instalace je založen na opakování jednoduchého prvku, kvádru, který v ose rotuje a vytváří průchozí tunel. Tím, že do něj můžete vstoupit a procházíte jím, rotace jednotlivých prvků ve vás vytváří iluzi pohybu, tunel před vámi jakoby utíká. To, že jsme umožnili lidem, aby s námi instalaci dotvářeli zavěšováním křišťálových kamenů do jednotlivých částí tunelu, bylo přidanou hodnotou díla. A lidé křišťály zavěšovali s velkým nadšením. Mohli ji tak sami tvořit. Reagovali návštěvníci na Crystallation podle očekávání, nebo vás něčím překvapili? Překvapil mě především ten zájem o instalaci, to že lidé každý večer dokázali stát u Crystallation ve frontách a chtěli přispět k dotvoření instalace. Překvapivý a úžasný byl i pohled na celé Palachovo náměstí, které po celé čtyři večery konání Signal festivalu zaplnily tisíce lidí.


Crystallation jste vytvořil pro Preciosu. Je pro vás výhodnější pracovat pod touto společností, není to příliš svazující, než když byste tvořil takzvaně na volné noze? Práce pro Preciosu je velmi inspirativní a naplňující. Proto bych neměnil. V naší firmě tvoříme produkty, které vzbuzují emoce svojí nevšedností, vytváříme zážitky. Když například stojíte pod největší světelnou instalací na světě, která má rozlohu skoro patnáct set metrů čtverečních, jste doslova ohromeni. Takže byste neměnil... Neměnil bych i z toho důvodu, že mám možnost se realizovat i v oblasti volného umění, které je alespoň podle kurátorů, se kterými dělám výstavy, zajímavé. Snažím se hledat netradiční techniky a technologie ve zpracování skla. Oba směry mé tvorby se navzájem doplňují a umožňují mi rozvíjet jeden směr druhým a naopak. Je to o osobním rozvoji. Co na skle tak obdivujete? Sklo je skvělý materiál, o kterém s oblibou říkám, že vám vždycky pomůže, pokud ho hodně nezkazíte. Sklo má totiž úžasné optické vlastnosti, které dokážou vyvolat emoce a zážitky. V čem je atraktivní navrhování svítidel, může za to kombinace křišťálu a světla, který materiálu dává jiný rozměr? Z mého pohledu je hodně důležitá hlavně komunikace se zákazníky, pro které designy vznikají. Pokud se má vytvořit kvalitní dílo, musíte pochopit myšlení lidí, pro něž věc tvoříte. Musíte rozumět jejich filozofii pohledu na svět, jejich myšlenkám, se kterými přistupují k vytváření interiéru, do kterého navrhujete svítidlo, nebo světelnou či skleněnou instalaci. Pokud si se zákazníky rozumíte a pochopíte se navzájem, je to na výsledku vidět. Pod slovem křišťálový lustr si mnozí představí zdobené „cingrlátkové“ výrobky. Ale křišťál má i moderní podobu. S čím pracujete raději? Rád navrhuji klasická svítidla a zrovna tak rád vymýšlím moderní instalace z křišťálu. V případě klasických svítidel musíte mít dokonalé znalosti historie vývoje, jednotlivých stylů, řemesla a klasického řemeslného zpracování materiálů. Velmi často pracuji s křišťálem při vývoji nových, moderních produktů a atypických instalacích. V těchto případech je důležité správně zvolit světelný zdroj. Rozdílné tvary

křišťálů potřebují rozdílný přístup ve výběru světelných technologií, aby se světlem zvýraznila kvalita tvarů a výbrusů. Vztah lidí ke křišťálu jako takovému není – aspoň z pohledu laika – v posledních letech moc pozitivní. Mít pověšený křišťálový lustr uprostřed obývacího pokoje bývalo jakýmsi standardem, myslíte si, že se tato doba ještě vrátí? Ta doba neskončila. I v současné době je trendem instalovat klasická svítidla do moderních interiérů. Klasický lustr je ikonou. Tyto instalace jsou velmi emotivní, ale také provokující. S naší firmou spolupracuje například věhlasný designér Phillipe Starck, který do svých projektů interiérů používá naše klasická svítidla. Jeho interiéry s našimi klasickými lustry jsou opravdu provokativní, přitom velmi inspirativní a nadčasové. V čem jsou jiní lidé, jiná kultura na Středním východě. To že jste se tam dostal dvakrát po sobě mezi TOP 50 nejvlivnějších designérů a naposledy skončil šestnáctý, svědčí o tom, že tam je vztah ke sklu a křišťálu asi jiný. Nebo mýlím? Takové ocenění je sice příjemným zpestřením a uznáním poctivé práce, ale považuji ho za věc velmi pomíjivou. Proto se raději soustředím na práci. Kultura na Středním východě je odlišná ve vnímání života a jeho hodnot. Velmi důležité pro vytvoření kvalitního produktu pro tuto kulturní komunitu, je poznání zvyků a kulturních prvků v dané oblasti. Výtvarné prvky jsou specifické pro každou danou oblast. Jiné pro Bahrajn, odlišné pro Saudskou Arábii, ale také jiné pro Emiráty, Omán a tak dále. Každá oblast má své specifické prvky, které se musejí promítnout ve vaší práci, pokud chcete uspět. Dokážou si lidé na Východě více vážit lidské práce a nápadu? Asi bych tuto otázku takto cíleně nestavěl. Pokud děláte věci dobře a poctivě, s kvalitním nápadem, tak je ocení jak na dálném východě, tak ve Státech, nebo třeba i v Moskvě. Máte návod i pro ostatní, jak se prosadit mezi 50 TOP designérů? Stačí k tomu talent a vzdělání? Důležité je dělat ty věci s pokorou. S pokorou k lidem, pro které děláte, s pokorou k jejich dílu, do kterého tvoříte světelnou instalaci. Proto tak často mluvím o tom, že dialog s klientem je to nejdůležitější, aby vznikla kvalitní věc. Důležité je chápat a pochopit. ❚

Jaroslav Bejvl ml. ❚ Vystudoval Střední uměleckoprůmyslovou školu sklářskou v Kamenickém Šenově ❚ Soukromě studoval sochařství a design, byl také na stáži v USA ❚ Od roku 1986 pracuje pro společnost Preciosa ❚ Dva roky po sobě se dostal mezi 50 TOP designérů Středního východu ❚ Jeho kolekce svítidel Metamorfózy byla zařazena do prestižní expozice Modern Czech Design na EXPO 2010 v Šanghaji ❚ za rok 2011 byl nominován na ocenění Designér roku v rámci cen Czech Grand Design, získal Cenu veřejnosti ❚ Za rok 2013 nominován na ocenění Designér roku ❚ Od roku 1999 je šéfdesignérem PRECIOSA Lighting

RichaRd Watzke časopis o lidech milujících umění a byznys

25


užité umění

SKUTEČNÁ PODOBA KRÁSY

Preciosa

Pod slovem krása či člověk může představit cokoli. O tom, že krásné jsou lustry ze severočeské firmy PRECIOSA Lighting, se však přesvědčují lidé v historických palácích, muzeích, operních domech a hotelech na celém světě. 26


Lustry ze severních Čech najdete i v hotelu Mandarin Oriental v Taipei.

 Lustry z firmy PRECIOSA Lighting zdobí i hernu v čínském Macau.

O

počátcích výroby křišťálových lustrů na českém území existuje jen málo informací, ojedinělé pokusy však byly zaznamenány už před rokem 1700 a nejstarší dnes známý český křišťálový lustr je zavěšený na zámku Favorite v Baden-Badenu. První lustrařská dílna ve vesnici Prácheň nedaleko Kamenického Šenova, kde dnes sídlí společnost Preciosa –Lustry, byla otevřená už v roce 1724. Od té doby české křišťálové lustry s broušenými začaly dobývat svět a velmi rychle si nacházely významné příznivce z řad nejvyšší aristokracie. Takřka přes noc se staly světovým pojmem, když si našly cestu do sídel nejvýznamnějších světových panovníků – od francouzského krále Ludvíka XV., přes rakouskou císařovnu Marii Terezii až po vládce osmanské říše Osmana III. Čechy se tak vedle Itálie a Francie zařadily k nejdůležitějším centrům výroby lustrů v Evropě. Sklářský obor nezničilo ani období válek či hospodářské krize, například v roce 1928 v Kamenické Šenově vyrobili pro hlediště Královské opery v Římě stropní svítidlo s ověsovým košem o průměru deseti metrů – v té době největší na světě. A následovaly další exkluzivní zakázky – k těm nejdůležitějším patřily projekty pro operu La Scala v Miláně, hotel Waldorf Astoria v New Yorku, operu v Sydney, zámecké a palácové interiéry v Paříži, Moskvě, Berlíně a Madridu.

RichaRd Watzke časopis o lidech milujících umění a byznys

Křišťálový lustr vždy patřil k ozdobám českých domů. A tato tradice pokračuje, jak dokazuje pohled na schodiště této pražské vily.

27


užité umění

Osvětlení restaurace hotelu Four Seasons také vymysleli a vyrobili ve firmě PRECIOSA Lighting.

 Tento pohled na lustr z Kamenické Šenova vítá návštěvníka kasina v čínském Macao.

Ve dvacátých letech ovlivnily myšlenky funkcionalismu dosud tradiční názor na klasický křišťálový lustr. Svítidlo se více než kdy předtím stalo součástí celkové umělecké koncepce interiéru. Současnou podobu získala akciová společnost Preciosa – Lustry v roce 1995. Již od začátku devadesátých let začala firma pod novým vedením ambiciózně budovat celosvětovou distribuční síť, postupně rozšiřovat své výrobní portfolio a od začátku investovat do nových technologií a vlastního výzkumného zázemí. PRECIOSA Lighting je jako jedna z mála firem na světě je schopna vyrábět lustry pod jednou střechou. Díky řemeslným schopnostem místních lidí se v Kamenickém Šenově, kde sídlí hlavní výrobní závod PRECIOSA Lighting, udržela ničím nepřerušená tradice sklářské výroby po několik staletí. Firma, která přímo navazuje na slavnou minulost, stále pokračuje ve výrobě klasických svítidel a broušených skleněných ověsů a realizuje náročné atypické a nádherné zakázky takřka po celém světě. ❚

Křišťálový lustr s ověsky realizovaný v roce 2013 v Hong Kongu.

28

Lampy a světla z českého křišťálového skla často zdobí významné operní scény a divadla po celém světě.


Myšlenka, olej na plátně, rámováno, signováno Aleš Krejča, 2013

„Na světě není nic mocnějšího než myšlenka, která přišla včas.“ Victor Hugo

Veselé Vánoce a šťastný nový rok vám přeje

www.akfsn.cz

4

http://www.domyjakogalerie.cz/ales-krejca/


rozhovor

Tomáš Hlavička Nejsem Picasso, aby mi Někdo řekl: mistře, chci od vás barák!

O

vlivu jména na osud člověka se napsaly stovky statí. Že v životě člověka může sehrát velkou roli, ví i Tomáš Hlavička. Na fakultě architektury vedle něj posadili dle abecedního seznamu slečnu Hlavovou, dceru významného českého skláře. Uplynulo několik let a ze slečny Hlavové se stala paní Hlavičková. A Tomáš Hlavička patří k předním českým sklářům, jeho díla najdete v galeriích po celém světě. Richard Watzke velmi rád vypráví, jak jste se dostal ke sklu. Prý jste se zamiloval do dcery významného českého skláře Pavla Hlavy a chodili jste na rande do jeho ateliéru… … ano, tak to bylo. Já jsem se s budoucí manželkou potkal v prvním ročníku fakulty architektury. A protože ona se jmenovala Hlavová a já Hlavička, byli jsme za sebou v abecedě, a tedy chodili spolu do třídy, seděli vedle sebe v lavici a takto to dopadlo. Přes poledne mezi přednáškami jsme spolu zašli do atelieru, který měl mistr Hlava nedaleko školy v Dejvicích, a on to samozřejmě poznal. 

30


RichaRd Watzke časopis o lidech milujících umění a byznys

31


rozhovor

Tomáš Hlavička ❚ Vystudoval a zpočátku i pracoval jako architekt. ❚ Propracoval techniku, při níž stavuje plátkové zlato a stříbro se sklem, které následně brousí a leští. ❚ Práce Tomáše Hlavičky se nacházejí v řadě významných muzeí, galerií a v soukromých sbírkách. ❚ Obzvláště úspěšný je V USA a Japonsku.

Já jsem mu tam dokonce i nějakou vázu rozbil. Řekl mi, že když se tam mohu scházet s jeho dcerou, mohl bych to vykompenzovat prací. Nebyl jsem proti, rukodělná práce mě bavila. Tak jsem se během studia architektury vyučil základům brusičského řemesla a pomáhal i při některých pracích. A vyplatilo se to, dobře to dopadlo, tu slečnu jsem si vzal za manželku. Vy a sklo tedy byla láska na první pohled? Nebo to byl zpočátku určitý „vztah z rozumu“, abyste se mohl vídávat s budoucí manželkou? Já to bral jako určité zpestření, jako své hobby a navíc pokud šlo o práci, tak mi budoucí tchán i něco zaplatil. Nesetkal jste se někdy jako zeť a žák významného skláře s tím, že vás s ním lidé srovnávají a posuzují podle něj? A vy sám, řešíte to? Stává se vám, že máte hotový návrh, koukáte na něj a najednou si řeknete, ale to už dělal Pavel Hlava, to nemohu! Paradoxně jsem se setkal s tím, že lidé říkají, že je nemožné, abych byl žák Pavla Hlavy, protože dělám věci úplně jiné než on. A existuje druhá skupina, která tvrdí, že je na první pohled vidět, že mým učitelem byl pan Hlava. Tedy někdo ho v tom vidí, někdo nevidí. Co se mě týká, tak já vidím ten vliv spíš v myšlení, než než že bych navazoval na jeho práci, co se formy týče. Patříte mezi ty výtvarníky, co nakreslí návrh a objekt nechají vyrobit u sklářů, nebo si rád děláte vše od návrhu až po finální úpravu sám? Já jsem tak napůl. Sklo si musím sám utavit, protože pracuji s technologií vkládání kovu do skla. Většina mých návrhů je takových, že jde o kompozici

32

barevných skel a utaveného bloku. Ten si tedy sám řežu, brousím a slepím, ale finální zpracování nechávám brusičům. Jsou to mladí padesátiletí kluci, kteří na to mají vybavenou dílnu, a každý z nich dělá určitou oblast. Jeden je na větší věci, druhý na menší, další na přesnější. Když bych to dělal sám, tak bych musel mít třikrát tak velký ateliér, třikrát více zařízení a má produktivita by byla třikrát menší, protože je to náročná rukodělná práce. Já se tedy spíš zabývám myšlenkou a přípravou, jak má objekt vypadat, a tu těžší práci oddřou hoši. Vy jste ale i přes práci v dílně architekturu dostudoval. Věnoval jste se někdy tomuto oboru, nebo ne? Zvlášť v posledních dvaceti letech je to poměrně lukrativní zaměstnání. Já jsem se tomu věnoval v období socialismu, kdy jsem patnáct let pracoval v Pražském projektovém ústavu, což

byl podnik, který se zabýval bytovou výstavbou a vybaveností sídlišť, tedy obchodů, školek, škol a všeho, co s tím a občanskou infrastrukturou souvisí. A moc mě to nenadchlo. A nelitujete toho, když vidíte současné možnosti architektury? Lituju toho. I když problém architektury je pořád stejný: za socialismu bylo vše nalinkované a architekt si toho nemohl moc dovolit. Z této pozice se dokázaly odpoutat jen špičky, což byli lidé nesmírně schopní buď po stránce profesní, nebo politické. A teď je to možná ve výsledku stejné, protože konkurence je tak tvrdá, že ti architekti, kteří nejsou na té špičce, musejí opět dělat to, co chce investor. A jestli je to stát, nebo teď soukromník, to může být podobné. Je to opět o schopnosti někam se vyškrábat a prosadit se, což není jednoduché. Není architektura viditelnější a atraktivnější než sklářské umění? Architektura poskytuje pro nějakou dlouhodobou hodnotu skvělé podmínky, stavby se totiž těžko bourají. A je to taky největší pomník. Sklo vezmete a vyhodíte. Máte jako sklář volnější ruce, větší svobodu než architekt svázaný předpisy? To samozřejmě. Měl jsem určitý problém v architektuře s tím, že dům dlouho projektujete do všech detailů, a když se postaví, tak se může stát, že na něj koukáte a řeknete si: tahle okna měla být jinde, nároží se mělo udělat jinak. U skla začnete znova, což mně víc vyhovuje. Mám rád, když mé věci dopadnou podle mé představy.


něj zatavuji stříbro, tak díky chemické reakci vždy zezlátne. Zatímco v taženém skle zůstalo stříbrné. Zkoušel jsem stříbro nahradit platinou, hliníkem a vším možným, nic z toho ale nefunguje. Jednoduše stříbrné věci nemohu dělat v tom rozsahu jako dřív a přitom je po nich poptávka. Co pro vás znamenají barvy? Barvy mají zásadní význam. Je pravda, že s nimi nepracuji příliš, částečně je problém v tom, že já nemohu stavit dohromady jakoukoliv červenou a zelenou, roli v tom hraje roztažnost skla, ale musím je vždy lepit. A to s sebou přináší určité těžkosti, protože u technologie lepení, která sice existuje již čtyřicet let, nikdo neví, jak ta díla dopadnou třeba za padesát let. A v zahraničí jsem viděl, kdy věci korodovaly, odlepovaly se.

Takže o návratu k architektuře neuvažujete. Dvacet pět let už to nedělám, takže jsem s oborem ztratil kontakt, ujel mi vlak v technických a právních věcech. Navíc je to obor, který chce čas a aby se tím člověk stoprocentně zabýval. Na návrat už je pozdě.

Opravdu jste nikdy neřekl: neprodám!? To se nestává. V tomto směru jsou ty důvody přízemní, protože musím vydělávat peníze. I když je pravda, že mám několik věcí, které bych nerad prodal a podaří se mi je v ateliéru i několik let udržet, než mě pak někdo přemluví.

Možná by ten rozdíl tak velký nebyl, vždyť současné architektuře dominuje sklo a kov, tedy materiály, s nimiž pracujete denně... To ano, sklo a kov jí sice vládnou, ale mě už nikdo nepřesvědčí, určitá kontinuita tam musí být. Nejsem Picasso, aby mi někdo řekl: Mistře, chci od vás barák!

Co je to za věci, s nimiž byste se nerad loučil? Mám doma pár věcí, jsou to hlavně věci starší, o kterých vím, že už je dělat nebudu, protože jsou třeba technicky nedosažitelné, neboť ta surovina už není k dostání. Čtyři pět věcí takových mám, které neprodám nikdy.

Uvažujete při návrhu a tvorbě svých plastik aspoň o tom, kam by se která hodila, jaký dům, byt či interiér by jí slušel? A snažíte se ji třeba prodat, je-li to možné, do takového prostředí? Má díla jsou solitéry a já nikdy nevím, kde skončí. To je věcí kupujícího, co s tím udělá. Samozřejmě moc dobře vím, jaké světlo sklo chce, jaký prostor, ale nemohu nikomu zakázat, aby si mé věci kupoval, když nevím jak a kam je umístí.

Překvapilo vás něco při práci se sklem? Oproti jiným materiálům jako hlína, kov či dřevo umožňuje sklo věci , co tamty suroviny nedokážou. Kromě formy, kterou zvolím, má ještě čtvrtý rozměr, a to je transparentnost a lom světla, který může tu věc neskutečně povýšit. Člověk se sice ve škole učí, že při úhlu kolem čtyřiceti pěti stupňů vzniká odrazná plocha a tak dále a tak dále. Ale když máte plochu sférického skla, tak mohou vzniknout věci, že se člověk diví. A to je životní zkušenost. Vím, co sklo dokáže, jaké plochy co umí, ale nikdy nemůžu říct, jak budou ve výsledku působit. ❚

Jaká surovina dnes, kdy je všeho nadbytek, nemůže být k sehnání? Sklo. To si žádá vaše vysvětlení… Je to tabulové sklo, dělané starou technologií takzvaným tažením skla, která se používala posledních sto let. Od té technologie se ale nyní upustilo, firma, která ho vyráběla pro potřeby výtvarníků, zavřela linku. Dnes tedy dostanete sklo plavené, takzvaný float. Ovšem to pro mě znamená, že když do

RichaRd Watzke časopis o lidech milujících umění a byznys

33


rozhovor

Ivana Hejduková Instalace dělám s představou, že sI je návštěvník užIje Krásné a na první pohled geniálně jednoduché – zřejmě to napadne nejednoho návštěvníka galerií, když se dívá na prostorové instalace Ivany Hejdukové. Ovšem za půvabem děl se často skrývá nelehká práce. „Já tvořím velice komplikovaně a vždycky si najdu nějaké vymezení, mantinely, protože to mě paradoxně osvobozuje,“ říká o své tvorbě Ivana Hejduková Vaše díla mají velmi poetická jména Čtení knihy v zahradě, Ta láska… v jaké fázi tvoření dílo jméno dostává? Asi si těžko řeknete na samém začátku: teď vytvořím instalaci Čtení knihy v zahradě a začnete na ní pracovat… S názvy je to přesně tak, jak říkáte, že to asi nemůže být. Pro mě je název důležitý, vlastně si v něm de facto zformuluji obsah díla, o co mi jde, a pak už jen hledám formu, tedy způsob, jak to vytvořit. Chápu název v jistém smyslu také jako návod pro návštěvníka, jak dílu porozumět. Někteří kolegové to mají přesně naopak, něco vytvoří a pak pro to hledají název. Já názvem začínám.

Místo, kde pravěký člověk hrál na hudební nástroj. Je malován bez předlohy a další předchozí přípravy, autorka na něm pracuje už dvanáctým rokem.

34

Vzhledem k těm poetickým a milým názvům bych čekala i milé a malé rozměry, třeba 10 x 16 centimetrů, ovšem vy se pohybujete spíš ve velikostech 10 x 16 metrů. Proč? Jsem takový ten pracovitý, rukodělný typ, což podle mě většinou není nejlepší výbava pro umělce. Může to svádět

k přehnané propracovanosti až do hlubokých detailů na úkor celku. A když připustím určitou náchylnost k sentimentu, která je ženám vlastní, chci se bránit těmto nevýhodným vstupním podmínkám tím, že vytvářím díla velkých rozměrů, kde musím neustále myslet globálně s určitou dávkou racionality. Nikdo z návštěvníků většinou nemá představu, kolik práce dá zaplnit výstavní prostor o sto metrech čtverečních barevnými papíry od stropu až k podlaze. A to mi vyhovuje. Množství práce není zárukou kvality uměleckého díla. Proto to neberu jako něco podstatného. Pracnost je jen moje potřeba do toho tu energii vložit, nic víc. Nabízí vám velká plocha více prostoru pro myšlenky? Pro mě je hlavní prostor pro myšlenky svět kolem a ten je dost velký. Baví mě na něm jeho dichtomie emocí a rozumu, jak jeden jev někdo popíše básní a druhý fyzikálním vzorcem a oba třeba mluví o tomtéž. Na to mnohdy ani není třeba moc prostoru. Ale je pravdou, že větší věci jsou působivější, pádnější... 


RichaRd Watzke časopis o lidech milujících umění a byznys

35


rozhovor

Dívám-li se třeba na Čtení knihy v zahradě, kdy poznáte, že je dílo hotové a víte, že by tam nemělo být o několik desítek prvků více, nebo naopak, že už je jich tam dvacet navíc? To je většinou věc koncepce a představy. Když začnu koncepci naplňovat, představa mi řekne, kdy je hotovo. Pokud je představa přesná a konkrétní, i samotné dokončení je jasnější. Ale vždycky, tedy alespoň pro mě, je výsledek překvapením. Vaše portfolio děl je velmi široké od obrazů a kreseb po trojrozměrné instalace. Je to tak, že máte období, kdy se věnujete obrazům, období, kdy se věnujete kresbě, nebo je to tak, že tvoříte průběžně a u jednoho díla odpočíváte od druhého? Většinou když připravuji instalaci, soustředím se na daný prostor. Je kolem toho spousta práce a není čas na nic jiného, všechno jde stranou. Když je po výstavě, tak mě baví uklízet a starat se o domácnost. To trvá ale jen tak tři dny, potom to přejde a užívám si klidu u obrazů a kreseb. Co vám nabízejí navíc – co do možnosti realizace i uplatnění nápadu – prostorové instalace oproti dvourozměrným obrazům? Proměnu prostoru. Z místa, které je nějaké, vytvoříte zcela jiné. A pokud ta změna přináší i nějaké sdělení, pak je to ono.

Vaše díla jsou na první pohled geniálně jednoduchá. Tvoříte je také jednoduše a lehce, jak to ve výsledku vypadá? Já je tvořím velice komplikovaně a vždycky si najdu nějaké vymezení, mantinely, protože to mě paradoxně osvobozuje. Chci být schopná dílo sama instalovat, takže by nemělo být těžké. A postupně odškrtávám položky, které nedokážu naplnit, a pak mi je jasno. Od tohoto bodu už to jde dobře. Jen jednou jsem porušila svou zásadu a pustila se do objektu čtyři a půl metru velkého Měsíce. A to můžu říct, že bylo opravdu hodně těžké. Letos jste se účastnila výstavy finalistů soutěže Arte Laguna Prize v Benátkách. Lišila se nějak reakce na vaše dílo doma a v zahraničí? Já ráda pracuji s impresí, dojmy a ty fungují na lidech, kteří chodí na výstavy, bez ohledu jakým jazykem mluví, stejně. Vystavovala jsem objekt s názvem Místo, kde pravěký člověk hrál na hudební nástroj. Objekt, který jsem vytvořila, měl podobný cíl, jako když vědci na Antarktidě dělají v ledovci sondy do hluboké minulosti – pohybovat se časoprostorem a zůstat trochu udiven, jak je to krásné. Myslím, že většina návštěvníků v Benátkách i u nás to tak pochopila. Pokud se nepletu, vždy vytváříte svá prostorová díla pro jedno konkrétní místo. Jaký k tomu

Ivana Hejduková ❚ Vystudoval SUPŠ a AVU v Praze ❚ Její tvorba zahrnuje kresby, malby i prostorové instalace ❚ Zaměřuje se na problematiku veřejného prostoru a specifika daného místa ❚ Mezi její poslední práce patří opona Nového divadla v Plzni ❚ V roce 2014 se jako jediná z České republiky prosadila ve finále Arte Laguna Prize v Benátkách

máte důvod? A není to omezující, když ho pak chcete instalovat i někam jinam? Místo, kam instalaci vytvářím, mě inspiruje a vlastně je její součástí. Když ho pak přenesu jinam, může se stát, že část toho díla jakoby chybí a nový prostor jej nedokáže nahradit. Ale to je podobné i u obrazů. Někde se jim líbí a jinde zase ne. Pomůže úspěch v zahraničí člověku i doma? Úspěch ve výtvarném umění je velice relativní věc. Neexistují žádná jednoznačná kritéria, podle kterých by se přesně stanovila kvalita výtvarného díla. V hudbě to je myslím jasnější, buďto je skladba falešně nebo ne. Ve výtvarném umění taková měřítka neexistují. Ke každému úspěchu je třeba přistupovat s tímto vědomím. Zvlášť vaše prostorové instalace přímo lákají k tomu, aby si na ně člověk sáhnul, prošel se jimi. Je na vašich výstavách „dotýkat se dovoleno“? Instalace dělám s představou, že si jí návštěvník užije. Jako když v akváriu máte chuť si sáhnout na krásnou barevnou rybičku. Dotknete se jí, ale víte, že musíte opatrně. V tomto smyslu je „dotýkat se dovoleno“. ❚

36


Město 1, olej na plátně, rámováno, signováno, Josef Saska, 2012

„Bratr mající oporu v bratru je jako opevněné město.“ Bible

Překrásné Vánoce a úspěšný nový rok přeje FINEP

www.finep.cz/cs/

4

www.domyjakogalerie.cz/josef-saska-2/


rozhovor

foto: Michaela Absolonová

Petr Kvíčala

Přitahovalo mě hledání krásy a rytmu

38


Ornament – to je hlavní prvek děl Petra Kvíčaly, a slovo obraz tu není na místě, protože tento umělec svou tvorbou obohacuje i architekturu.

R

ozhodně se však k němu nedostal tak, že by si řekl: A teď se začnu věnovat ornamentu. „Přitahovalo mě hledání krásy a také rytmu, řádu a věcí a jevů, které mám s krásou spojené. A moje malby, které z hledání různých rytmů vycházely, najednou začaly vypadat jako ornamenty,“ říká český malíř a pedagog. Máte rád portréty? Určitě se ptáte proto, že nemaluju portréty, ani zátiší či cokoli podobného. Ale na portrétech jsem začínal. Když jsem přišel se studiemi hlav, mí pedagogové byli nadšení a tvrdili, jak mi to na rozdíl od mých vrstevníků jde, a doporučovali, že bych měl jít studovat na akademii, ale v té době to pro mě nebylo možné. I když portréty vůbec nedělám, neznamená to, že nemám rád kvalitní historickou malbu. Třeba ranou italskou renesanci. Když jsem v Londýně v Národní galerii, trávím hodiny u italského umění a jsem tou jejich vnitřní krásou znovu a znovu fascinovaný. S těmi mými portréty to bylo asi tak: tím, že mi to asi opravdu šlo, začal jsem dříve přemýšlet, co to obraz vlastně je a co mě na malování tak baví a naplňuje. Dává vám při vzniku díla ornament větší svobodu? Já se nerozhodl, že budu pracovat s ornamentem. Přitahovalo mě hledání krásy a také rytmu, řádu a věcí a jevů, které mám s krásou spojené. A moje malby, které z hledání různých rytmů vycházely, najednou začaly vypadat jako ornamenty. Byl jsem fascinovaný krajinou a přírodními rytmy, později také rytmy kosmickými a rytmy tělesnými, jako je rytmus dechu, rytmus tepu, vtisklý nám v matčině těle, rytmus kroku. Najednou

moje obrazy vypadaly ornamentálně. Zájem o rytmus byl ale na začátku, zvláště zájem o přírodní měkký rytmus, který má odchylky. Stačí, když se podíváte na krajinu a pozorujete rytmus kopců, mraků nebo rytmus vln či rostlin na poli, který není striktní jako rytmus metronomu. Problematikou ornamentu jsem se začal zabývat až následně. Zatímco u portrétu či krajiny bývá poměrně jasné, „co tím chtěl autor říci“, u ornamentu méně. Překvapilo vás někdy vysvětlení či výklad někoho z diváků, co ve vašem obraze našel? Když mi z obrazů začaly vycházet věci, které připomínaly ornamenty, chodili za mnou lidé do ateliéru a říkali – ty musíš znát kulturu starých Indiánů, staré Aztéky, anebo lidé ze Slovácka zase říkali, že navazuji na jejich tradice, které se projevují v podobách ornamentu ve všech kulturách a ve všech časových obdobích. Tělesné i kosmické rytmy jsou tak základní, že se projevují v podobách ornamentu ve všech kulturách a ve všech časových obdobích. Zpočátku mě tyto reakce lidí překvapovaly, nyní už ne. Tím, že jsem se začal zabývat ornamentem, jsem možná zvedl ze země téma, které zde leželo dlouho, jiní ho okopávali, s úšklebkem ho považovali za povrchní. Ale ono provází naše dějiny od počátků, je důležité a nelze ho opomenout. Na svých stránkách máte uvedeno, že patříte k osobnostem nezobrazující malby. Promiňte, co si pod tím máme představit? Je to malba, která vizuálně nenapodobuje. Opakem je malba napodobující, zobrazující. Třeba onen portrét.

RichaRd Watzke časopis o lidech milujících umění a byznys

Není pro lidi těžké porozumět nezobrazující malbě? Vím, že řada lidi má problém s nezobrazující malbou, ale nemá problém s hudbou. Ta je také nezobrazující, jako zobrazující lze nazvat pouze ty případy, kdy má text. V pravěké Altamiře jsou malby staré asi padesát tisíc let, dělané prsty, které vypadají jako abstraktní linie. Nejsou to žádní býci nebo postavy. Tyto linie představují například pohyby a rytmy chůze, dechu, zpěvu, sexu. V teorii umění existuje i názor Wilhelma Worringera, že na počátku výtvarných projevů nejsou zobrazující tendence, ale ornamentální. Ornament není pouhou ozdobou či okrasou, a rozhodně je chybné ztotožňovat jej s povrchností a líbivostí, jak se lidé často domnívají. Je to spíš naopak, představuje nedostupnou hloubku, svět těch nejzákladnějších významů a jejich složitou spleť. Lze dělat abstraktní obraz na „zakázku“? Samozřejmě lze, nedělám to často, ale někdy takové zakázky přijímám. Nepracuju způsobem, že mi někdo řekne „udělejte mi červený obraz“, ale s tím člověkem se snažím nejprve seznámit, prohlédnout si konkrétní prostor, obeznámit se s prostředím a dalšími okolnostmi. Pak do obrazu mohu začlenit svou reakci na prostředí, na lidi, kteří v něm žijí. Obraz se pak stává partnerem, který komunikuje, a to nejen přímo, ale i v okamžiku, kdy je vnímán jen periferním viděním. Nezaostřené nepřímé vidění je pro vnímání pro storu a prostředí dokonce důležitější než vidění zaostřené. Představte si, že v prostru, kde trávíte čas, máte velký obraz, 

39


rozhovor

kde se koncentrují barvy a rytmus, které máte spojeně například se Středozemním mořem, s jeho teplem a energií. Mnozí si třeba pod vlivem impresionistů představují tvorbu jako „výbuch emocí“, tedy rychlé a emotivní malování. Vy pracujete s rytmy, sledujete prostředí, nic takového tedy u vás asi nenajdeme? Moje obrazy takové nejsou, ale to nejsou ani obrazy impresionistů. V průběhu času, zvlášť ve dvacátém století, samozřejmě přibývá lidí, co malují nebo se vyjadřují jinak umělecky. A tím vypouštějí do okolí své ego, svoji sebeprezentaci. Ale opravdu nás zajímá dívat se na miliony sebeprezentací? Možná proto se lidé o umění tolik nezajímají. Vaše obrazy ale lidí zajímají… Asi je to proto, že mezi sebe a plátno vkládám právě ornamentální strukturu, která má obecnou platnost a sebevyjádření je jen určitou, i když podstatnou součástí mých obrazů. Snažím se najít rovnováhu mezi skrytými principy a sebou samým. Je nutné se zastavit a obrátit do sebe. Ne dělat výbuchy emocí do okolí. Jak přesně tvoříte. Z mého pohledu laika bych na počátku viděla pravítko, kružítko a podobně. Vůbec ne… já nejsem konstruktivista, skoro všechno dělám od ruky. Mé obrazy jsou plné vlnovek, cik-cak ornamentů a záměrných porušování řádu. Vám však na ornamenty nestačí jen plátno, spolupracujete s architekty i na tvorbě například stěn či interiérů. Je to více omezující, když musíte respektovat stavbu samotnou, přání architekta a okolí, oproti obrazům kde máte – aspoň z mého pohledu – volnou ruku? Oproti práci na obraze je onen prostor v architektuře menší a užší, i když

No.3 2013 (z cyklu Cities)

40

formátově je samozřejmě větší. Zatímco na obraze může být téměř cokoli, tak pokud mám spolupracovat s architektem, musím i já sám fungovat trochu jako architekt a reagovat na funkci prostředí i stavby, k čemu je určená, jací lidé se v ní pohybují a podobně. Stejně tak si musím určit, jakou roli v ní realizace bude mít. Jiný obraz bude v prostoru, kde čekáte na jednání, nebo v nádražní hale, jinak přistupujete k tomu, když jde o divadlo nebo třeba historickou budovu. Výsledek musí být vždy lepší než to, co tam bylo, a malířská realizace musí být přínosem pro vznikající prostředí. S podmínkami daného prostoru hledám průsečík s tím, co běžně maluji na obrazech, což je pro mě velice zajímavé. Možná proto, že pracuju tímto způsobem, mě architekti oslovují. Stěna nebo fasáda v architektuře není velký obraz, je to malířská intervence do architektury, která když se podaří, tak neskutečně funguje, podporuje plynutí prostoru a harmonii. A máte ještě podobné neobvyklé místo, jako jsou stěny a fasády, kde byste rád realizoval své ornamenty? Fasádu jsem ještě nerealizoval, ale právě jednu připravuji pro Slezskou univerzitu v Opavě. Dobře, jiní zase nedělali ornamenty do trávníku. Jak se ten nápad zrodil? Trávník byla reakce na konkrétní výzvu k výstavě, reakce na dané prostředí. Jak mě to napadlo, už vám neřeknu. Kdysi jsem objevil určitý typ ornamentu, se kterým jsem tady pracoval už potřetí. Ornament má takzvaný silniční efekt, kdy se pod určitým úhlem jeví úplně jinak, než z pohledu shora. A přímo se to nabízelo, protože budova White gallery, kde se výstava konala, je umístěna uprostřed trávníku. Nápad je jedna věc, ale jak se „maluje“ ornament do trávníku? Sekačkou na trávu, a pomáhal mi s tím kurátor výstavy. Ornament a pravé úhly jsme vyměřovali provázkem, podobně jako se kdysi vyměřovaly pyramidy v Egyptě. Jaký je váš nejoblíbenější geometrický tvar? Vlnovka. Pravděpodobně proto, že jsem ji kdysi začal dělat intuitivně jako nejjednodušší záznam rytmicky se opakujícího pohybu. Později jsem si uvědomil, že je syntézou dvou základních pohybů - přímého a kruhového. Tyto dva pohyby najdete také ve všech rituálních tancích. ❚

No.25 2010 (z cyklu Colour Waves)


Petr Kvíčala ❚ malíř a pedagog ❚ významná osobnost české abstraktní malby ❚ průkopník a znovuobjevitel ornamentu jako tématu v současném umění ❚ V roce 1995 poprvé spojuje své malířství s architekturou v bytě arch. Ivana Kolečka v Lausanne. ❚ V roce 2001 byl na pražské AVU habilitován docentem v oboru malířství. ❚ V roce 2012 jmenován profesorem v oboru malířství na Vysoké škole výtvarných umění v v Bratislavě. ❚ Věnuje se lektorské a pedagogické činnosti na Fakultě výtvarných umění v Brně, kde vede malířský ateliér. Boards (červené s bílými liniemi), 2006 – 2011

RichaRd Watzke časopis o lidech milujících umění a byznys

41


rozhovor

42


Paul Mauffray Kvůli JanáčKovi Jsem se naučil česKy

Většina lidí odchází z Evropy za oceán a doufá, že tam prožije svůj americký sen. Dirigent Paul Mauffray to udělal opačně. Vždy ho zajímalo, kde žili skladatelé, které má rád.

P

roto se do těch míst vydal. „Byl jsem rok na studijním pobytu v Německu a pamatuji si, jak jsem poprvé během dovolené objížděl místa, kde žil Beethoven, Mozart, Bach. Poznat prostředí a atmosféru, kde žili, jídlo, které jedli, jazyk, kterým mluvili, bylo hodně zajímavé,“ říká hudebník a doplňuje důvod, proč se usadil právě u nás. „Byl to Leoš Janáček a Janáčkova hudba, proč žiju tady a proč jsem se naučil česky.“ Jak moc jste předtím znal českou dirigentskou školu – Rafaela Kubelíka, Jiřího Bělohlávka? Znal jsem jména Rafael Kubelík a Václav Neumann, to byli nejznámější čeští dirigenti v Americe. Když jsem sem přijel, zjišťoval jsem, kdo je tady nejlepší na interpretaci Leoše Janáčka, protože jsem chtěl studovat Janáčkovu hudbu. Myslel jsem, že Češi mají nějakého favorita, nejuznávanějšího dirigenta na Leoše Janáčka. Ale já přijel rok poté, co zemřel František Jílek, který jím byl, a Václav Neumann mi říkal, že pro něj byl nejlepší Bohumil Gregor. On byl opravdu známý jako výborný interpret Janáčka, dirigoval ho v Národním divadle a já měl to štěstí, že mi nabídl pozici asistenta dirigenta a pracoval jsem s ním na Lišče

RichaRd Watzke časopis o lidech milujících umění a byznys

Bystroušce a Kátě Kabanové. A také jsem byl asistentem u Jiřího Bělohlávka na inscenaci Její pastorkyňa. Měl jsem tedy to ohromné štěstí, že během tří let jsem pracoval na třech Janáčkových dílech u dvou skvělých dirigentů. I když hrajete na několik nástrojů, stal jste se významným dirigentem. Nevybral jste si tu „těžší“ cestu, protože jako klavírista byste mohl vystupovat sám, jako violoncellista také a téměř kdekoli. Ovšem jako dirigent k tomu vždy potřebujete nějaký orchestr? Asi nejjednodušší odpověď je, že i když člověk ovládá hudební nástroje, tak nemůže hrát na všechny najednou. A jako dirigent mohu ovládat všechny najednou, jako dirigent mohu být uprostřed toho dění a mít vliv na to, jak hrají smyčce, žestě, flétny… Na harfu bych se asi nenaučil hrát, a pobavilo mě, že zrovna včera během koncertu jsem kontroloval, jak harfa hraje, zní, jak ovlivňuje barvu. Klavír, který ovládám ze všech nástrojů nejlépe, má omezené barvy a vždy zni jako klavír. Ovšem když diriguji, mohu tvořit hudbu rozmanitější a hlavně jsem uprostřed toho všeho. Je to něco jako filmový režisér. Také sám nehraje, ale ovládá všechny herce. 

43


rozhovor

spolu chodíme čas od času na oběd, známe se, vím, jaké má rád vtipy. Proto také koncert dopadl super. Nevadí vám, že při koncertě jste otočený k lidem zády a nemůžete tak bezprostředně vidět jejich reakce? Myslím, že jsem to někomu říkal, ale koncert v Dobřichovicích byl asi jediný koncert, kde jsem neřekl nic publiku. Jsem zvyklý na to, že můžu mluvit s publikem, vyjádřit své názory na hudbu. Je to pro mě moc hezký okamžik, dívat se lidem do očí a vidět, jak budou reagovat. A i oni vidí mně do očí, poslouchají, jak mluvím, vidí dirigentovu tvář a mám pocit, že pak hudbu lépe poslouchají. Ano, to mě baví, když mohu komunikovat. Proto mi jako dirigentovi vadí, že jsem k publiku otočený zády a přicházím o tento oční kontakt.

Paul Mauffray ❚ pochází z Louisiany v USA ❚ začal své hudební studium na New Orleans Center for Creative Arts, kde se věnoval komponování, hře na klavír, violoncello, pozoun a jazzovému basu ❚ v České republice působí od roku 1994 ❚ specializuje se na hudbu a dílo Leoše Janáčka ❚ dvakrát se stal finalistou mezinárodní dirigentské soutěže Bartók International Opera Conducting Competition v Rumunsku, kde získal 2. cenu ❚ řídil řadu českých i zahraničních orchestrů, patří mezi ně například Janáčkova filharmonie Ostrava, Plzeňská filharmonie, Jihočeská komorní filharmonie České Budějovice, Karlovarský symfonický orchestr, Talichův komorní orchestr, Komorní filharmonie Pardubice, filharmonie Augsburg, Orchestre de Chambre de Lausanne a Orchestre National de Lyon

Zatímco jako sólista byste se vešel prakticky do každého obývacího pokoje, s orchestrem už potřebujete velký prostor. Mimochodem, jak často hráváte s orchestrem v obývacím pokoji? Myslím, že jsem nikdy nedirigoval v obýváku, i když dělám komorní hudbu a vloni jsem dokonce měl koncert se zpěváky doprovázený klavírem v obývacím pokoji, ale že bych řídil dvacetičlennou komorní filharmonii v obýváku, tak to se mi stalo na vernisáži Richarda Watzkeho poprvé. Liší se způsob dirigování, ale třeba i zkoušky ve Spojených státech a Evropě? Mám takový pocit, že v Americe orchestry očekávají mnohem více, že dirigent bude tak trochu prodavač svých nápadů a poprosí muzikanty, aby s ním souhlasili. Dirigent v Americe vede zkoušku a neustále říká, „prosím vás, můžeme zkusit“ nebo „prosím, mohli byste udělat

44

toto a toto“. Zatímco tady mají orchestry jakýsi profesionálnější přístup, očekávají, že dirigent řekne, jak to bude a oni to tak udělají a jdeme dál bez nějaké velké diskuze. Je to takový profesionálnější přístup, v Americe na hudebníky musím být milý, přesvědčovat je, prosit. Kde se vám tedy pracuje lépe? Asi nejlepší to je bez ohledu na místo, když se s těmi lidmi znáte. Samozřejmě když hostující dirigent přijde do nového prostředí a neví, co ostatní od něj očekávají a na co jsou oni zvyklí, tak to muže být problém. To je jako na prvním rande, tam také nezáleží, kde právě jste. Samozřejmě když s někým spolupracujete potřetí, počtvrté, s komorní filharmonií Hradec Králové jsem hrál poosmé, tak je to jiné. Stačí, když muzikant mrkne, poznáte, co si myslí. A naopak. Než já něco řeknu, oni už ví, co chci říct. Stejná je spolupráce s Tomášem Vinklátem, s kterým jsem hrál čtvrtý koncert, ale už několik let

Vaší dominantou je Leoš Janáček, pamatujete si, kdy jste poprvé to jméno slyšel? Ano. Jel jsem v roce 1992 do New Yorku na konkurz a to jsme tehdy ještě neměli k dispozici internet, tak jsem telefonoval do metropolitní opery, abych zjistil, jakou operu zrovna budou dávat, když tam budu, a na co tedy mohu jít. Pamatuju se, že mi tehdy říkali, že se hraje od Janáčka Jenufa, tak se v anglicky mluvících zemích říká Její pastorkyni. Přiznám se, že jsem nevěděl, kdo je autor a co je dílo, tedy jestli jdu na Jenufu od Janáčka nebo na Janáčka od Jenufy. Ovšem Janáček mě tehdy jako skladatel zaujal a trvá to dodnes. Říká se, že Janáček je ve své vlasti nedoceněný, že tady lidé spíš preferují Smetanu a Dvořáka, setkal jste se s tím také? Právě letos v létě jsem dirigoval Janáčkovy tance na jeho festivalu v Hukvaldech a a pozval jsem tam přátele. Jeden z nich mi odpověděl, že by rád přijel, ale ne na Janáčka, protože si myslí, že je příliš složitý. Když mi to říkal, dostal jsem nápad vytvořit výchovný koncert pro středoškoláky, nazvaný Seznamte se s Leošem Janáčkem, ale klidně by se mohl jmenovat i Nebojte se Janáčka, že je příliš složitý. Hráli jsme v rámci tohoto programu spoustu Janáčkových skladeb napsaných od roku 1889 do roku 1927 a já k nim mluvil a hodně vysvětloval. Třeba v Hradci Králové říkali, že to mělo úspěch a ti lidé snad pochopili a zachytili trochu mé vášně pro Janáčka, mou posedlost, kterou se snažím sdílet s lidmi kolem sebe.


A jak si vysvětlujete, proč zde lidé dávají přednost Smetanovi a Dvořákovi před Janáčkem? Možná je to proto, že jejich hudba je – nevím, zda to říkám úplně výstižně – zábavnější. Je to hudba, která může být poslouchána jako kulisa na pozadí, na níž se člověk nemusí plně soustředit. My jsme tuhle na cestě z Hradce Králové do Brna poslouchali Dvořákovy Slovanské tance a nebránilo nám to, abychom se u toho bavili, povídali si a zároveň hudbu poslouchali. A to u Janáčka není možné. Není tedy logické, že lidé dávají přednost Dvořákovi a Smetanovi, protože na koncerty si přece jdu odpočinout, „vypnout“, relaxovat… To ano, ale možná u vás mají lidé opravdu vůči Janáčkovi předsudek, že je to složitá hudba. Ve světě se tyto předsudky nešíří a lidé si tam o Janáčkovi nemyslí, že je jeho hudba složitá. Na koncertu v Dobřichovicích se ale Janáček vůbec nehrál. Nemrzelo vás to? Při volbě programu koncertu se vždy musíte rozhodovat podle toho, jaký je jeho účel, publikum, prostředí

Dirigent může ovládat všechny hudební nástroje, je uprostřed všeho dění. Jako režisér, ten také sám nehraje, ale všechny řídí. a podobně. A také jak velký máte orchestr a co je schopný zahrát, kolik máte k dispozici zkoušek a samozřejmě se přizpůsobujete hlavnímu sólistovi, což byl v tomto případě houslista Tomáš Vinklát. Hrál více než dvě třetiny koncertu a vybral si své skladby. Já pak po dohodě s ostatními program dopostavil a musím přiznat, nebyl to jednoduchý výběr. To máte jako šéfkuchař, který sestavuje jídelní lístek. Také musí zařadit jídla zdravá, chutná, respektovat roční období a potraviny, které má v něm k dispozici.

RichaRd Watzke časopis o lidech milujících umění a byznys

Jakou skladbu byste v Dobřichovicích rád slyšel? Myslíte si, že by se k té příležitosti hodila, ale nakonec na ni nedošlo? Pokud bych chtěl nabídnout něco českého na vernisáž do Dobřichovic, myslel jsem na Josefa Suka a jeho serenádu. Vila byla místo, kde by se mi moc líbila. Suk stejně jako Dvořák psal hudbu plnou optimismu, silné melodie, a jeho hudba má určité charisma. Je to podobné jako u Richarda Watzkeho, to je také charismatický člověk s milým úsměvem, z něhož sálá pozitivní energie. Pokud byste směl s orchestrem zahrát jednu jedinou skladbu, která by to byla? Mezi nejoblíbenější řadím jeho Glagolskou mši nebo jeho opery a z nich asi Příhody lišky Bystroušky. To jsou ohromné věci, k nimž ale potřebujete více než sto muzikantů, velký sál, minimálně tři celé dny na zkoušení. Blíží se Vánoce. Hrajete na klavír a zpíváte i pod stromečkem? Nebo si dáváte v hudbě volno. Ne, na klavír pod stromečkem nehraji, protože by se pod něj nevešel. Ale hraju u stromečku a, ano, zpíváme koledy. ❚

45


rozhovor

Housle jsou nejkrásnější imitací lidskéHo Hlasu

46

Tomáš

Vinklát


Houslista Tomáš Vinklát byl členem orchestru Vídeňské státní opery a Vídeňských filharmoniků, hudebních těles, která patří ke světové špičce.

P

oté co orchestry opustil, spolupracuje s nimi jen externě a věnuje se sólové a komorní hře. „Jako mi dělalo radost, že jsem mohl být členem filharmonie, stejně mi teď dělá radost, když mohu vystupovat na komorních nebo sólových koncertech, jako byl ten v Dobřichovicích,“ říká hudebník. Na jakém nejpodivnějším místě jste zatím hrál? Možná to byl gotický kostel v Chebu, kde se kdysi konal vánoční koncert. Ten kostel teprve čekal na svou velkou rekonstrukci, místo podlahy tam byl štěrk, teplota se tehdy před svátky blížila k nule a v kostele vládla temná až strašidelná atmosféra. Během dvacetiminutového vystoupení jsem měl pocit, že své prsty přestávám ovládat, a že se pomalu mění v rampouchy. A co koncerty doma v obýváku? To jsou velmi příjemná vystoupení, protože takový koncert si objedná ten, kdo se na něj velmi těší, koho lze považovat za znalce a ta atmosféra je bezprostřední až rodinná. A kontakt s publikem je větší, než když člověk vystupuje ve velkém sále, kde jsou od sebe odděleni účinkující na pódiu a posluchači.

Má toto pravidlo nějaké opodstatnění, třeba pro vás hudebníky? Ano, má to své opodstatnění. Hudební dílo je koncipováno od začátku do konce tak, že má vývoj, má stavbu. První věta bývá na úvod svižná, na posluchače působí přesvědčivým dojmem. Druhá je vůči ní kontrastní, tedy ještě rychlejší a svižnější, nebo naopak klidná, aby posluchače upokojila a uvedla do stavu rozjímání. Po takové části není vhodné tleskat proto, že se tím naruší dojem, který rozjímavá věta navodila. Většina závěrečných částí bývá rychlá – presto furioso, aby hudba vyvolala pocit euforie a švihu, a aby potom obecenstvo o to víc tleskalo s nadšením a vestoje. Pro vás jako profesionála není třeba lepší poslouchat hudbu doma z CD, kde vás nikdo neruší potleskem na nesprávném místě? Všechno má svá pro a proti. Když si doma poslechnu nahrávku nebo přímý přenos z koncertu, tak mě

Takže při takovém koncertě se vám nestane, aby lidé tleskali mezi větami… Není to obvyklé. Ale pokud se to někdy někde stane, mohu to brát jako znamení toho, že u posluchačů panuje velké nadšení z našeho výkonu. Proč se vlastně mezi větami netleská? Během doby se ustálilo, že se mezi větami netleská, a pokud někdo toto pravidlo poruší, ostatní na něj budou koukat s údivem. Ale v devatenáctém století v dobách Smetany, Beethovena a dalších velikánů posluchači naopak mezi větami běžně tleskali. Lidé tak ocenili to, co si právě vyslechli.

RichaRd Watzke časopis o lidech milujících umění a byznys

nebude nic rušit, nebude mi nikdo za hlavou kašlat, nebude nikdo odcházet, nedojde k rušivým vlivům. Na druhé straně během koncertu v sále velmi často vznikne bezprostřední dojem z interpretace určitého díla a to je kouzelný magický okamžik, který nelze zopakovat. Člověk si jej těžko vyvolá při poslechu cédéčka v obýváku. Ten bezprostřední prožitek, který umělec na koncertě do své hry vloží, ten prožijete intenzivněji a autentičtěji, když ho vidíte tvořit přímo na podiu. Kdy naposledy jste si tento pocit prožil? Tedy kdy jste se byl podívat na koncertě jako posluchač? Mám málo času chodit na jiné koncerty než na ty, na kterých vystupuji. Z těch posledních to byl v září ve Vídni recitál světového houslisty Maxima Vengerova, který patří do absolutní světové špičky mezi houslisty a na koncertě potvrdil své mistrovství. Hloubku, která z provedení některých sonát vycházela, jsem už dlouho nezažil. Jak na takový ojedinělý zážitek reagujete? Tvrdí se, že například Mozart se při velmi silném hudebním zážitku rozplakal… Jak hudba působí na city a emoce a přímo je vyjadřuje, tak kolikrát člověk prožije doslova na vlastní kůži tu část díla, která vyjadřuje úzkost, radost, smutek, euforický výbuch, a to na člověka zapůsobí a nenechá ho chladným. 

Tomáš Vinklát ❚ Vystudoval konzervatoř v Pardubicích a HAMU v Praze. ❚ Je nositelem řady ocenění z národních i mezinárodních soutěží. ❚ Na základě konkursu pro studenty ze střední a východní Evropy získal roční stipendium na londýnské Guildhall School of Music. ❚ V letech 1998 až 2011 byl členem orchestru Vídeňské státní opery a Vídeňské filharmonie. ❚ Komplet 6ti CD s Divertimenty Josepha Haydna pro dvoje housle a violoncello nahrál se svými kolegy z Vídeňské filharmonie pro japonskou firmu Camerata Records, jeho první sólové CD vyšlo u společnosti Arco Diva v roce 2012. ❚ Společně se svými blízkými založil v Praze soubor Vinklát Ensemble.

47


rozhovor

Proč se nám toto stává hlavně u „klasiky“ tedy Mozarta, Strausse, Bacha… A jen málokdy má člověk podobné pocity u současných autorů, kteří se možná nejen proto hrají velmi málo? Máte naprostou pravdu, skladatelé stejně jako malíři a sochaři – ti nejlepší – v průběhu dějin přicházeli s něčím novým, a tak nemuseli být publikem hned pochopeni, protože doba na jejich díla ještě nebyla zralá. Zpravidla je čekalo odmítnutí. Tak tomu bylo např. i v případě premiéry dnes slavné Bizetovy opery Carmen. Teprve následující léta ukázala, která díla byla skutečně hodnotná, a tak přežila do dalších věků a staletí a dnes z těch dob minulých hrajeme jen to nejlepší. Stejně tak musíme dát příležitost současné tvorbě, aby mohla svá díla prezentovat, aby se s nimi veřejnost seznámila. A uvidí se, která z těchto hudebních děl se budou hrát za sto či dvě stě let a která zapadnou v zapomnění. Vy jste na vernisáži v Dobřichovicích nikoho ze současných autorů nehrál. Jak se vybíral program? Výběr repertoáru také záleží na okolnostech, pokud člověk vystupuje s orchestrem, jako tomu bylo i v Dobřichovicích, kde jsme ale měli jen jeho část - smyčcovou sekci.

48

Ti nejlepší skladatelé v dějinách přicházeli s něčím novým, a tím pádem na začátku nemuseli být publikem pochopeni, protože doba na jejich umění nebyla zralá. Pak je to jiné, než kdyby tam byl celý orchestr i s dechovými nástroji a bicími. To bychom mohli zahrát rozsáhlejší skladby. Pokud se jedná o menší prostor, tak existuje nevyčerpatelná pokladnice skladeb pro housle a klavír, které jsou intimnějšího charakteru, než když vystupuje celý orchestr, a možná dokážou víc pohladit na duši. Zvláštní specifikum mají díla určená pouze pro housle. Ta jsou pro mě nejosobnější a nejnáročnější, ale to samé platí pro publikum, které na to musí být připravené a vědět, co ho čeká. Vybírat tedy do repertoáru je z čeho, jeden život na tu spoustu skladeb nestačí.

Malý orchestr si můžete udělat i doma, vaši rodiče hrají na violoncello a fagot. Proč vy jste se rozhodl pro housle? Když se na ně umí hrát, tak se krásně rozezpívají, a říká se, že jsou nejkrásnější imitaci lidského hlasu. A to je možná jeden z důvodů, proč rodiče chtěli, abychom já i moje sestra hráli na housle a doufám, že jsme nezklamali. Možná je na housle, když se na ně umí, snažší vyloudit něco, co zahřeje na duši, pohladí, rozzáří. Neplánovali tedy rodiče založení malého rodinného orchestru? To asi ne, na to nás bylo málo. Domácí muzicírování u nás probíhalo většinou jen na Vánoce. Jinak my hudbu máme v rodině po vícero generaci. Můj pradědeček z maminčiny strany byl v obci Písečná v Podorlicku kapelníkem a prastrýc z otcovy strany působil jako profesor klavíru na pražské konzervatoři. Byl jste takové to hodné dítě, které denně trénovalo a rodiče je posílali ven, ať jde hrát fotbal, nebo ne? Nucený cvičit jsem nebyl, ale ne vždy jsem chtěl cvičit. Na fotbal a další hry se vetšinou čas našel. Pamatuji se, že když mi bylo pět let, tak mě fascinovala nákladní auta a myslel jsem, že bych se mohl stát řidičem náklaďáku. Ale od šesti jsem změnil názor, že bude lepší být houslistou.


To bylo celkem brzo, pamatujete si, proč jste se tak rozhodl? Líbilo se mi, když hrála hudba. Rodiče hráli ve Filharmonii v Hradci Králové a předtím ve Filharmonii v Teplicích, kde se tehdy často konaly letní lázeňské kolonádní koncerty. Pamatuji si, že se hrál Johann Strauss nebo Franz Lehár a já už tehdy měl pocit, že je příjemné se v mysli vznášet v třídobém rytmu na vlnách vídeňského valčíku.

opustil, mi dělá radost, když mohu vystupovat na komorních nebo sólových koncertech, jako byl ten v Dobřichovicích. Když člověk hraje v orchestru, je součástí tělesa, skládajícího se ze stovky hudebníků, a dohromady vytváříte jednu dokonalou harmonii. Stejně tak je krásné hrát sám a vytvářet vlastní interpretaci krásných děl, jako byly skladby Bacha, Rachmaninova a Haydna v Dobřichovicích.

Vy jste se ale dostal – a to nejen co se týká vznášení v rytmu valčíku – až na samotný vrchol. Byl jste byl členem Vídeňské státní opery a Vídeňské filharmonie, jednoho z nejprestižnějších těles na světě. Neztrácí pak člověk motivaci stoupat ještě někam výš? A kam vlastně? Na to je těžké až nemožné odpovědět. Vídeňská filharmonie představuje opravdu světovou špičku mezi symfonickými orchestry na světě, takže jsem vděčný osudu, že jsem tam mohl být třináct let členem. Tedˇ, poté co jsem orchestr

Myslím, že jedním z vrcholů kariéry houslisty je zahrát si na Stradivariho housle. Máte je? Stradivárky nemám. Mají přibližně cenu těch nejdražších nemovitostí, které kdy Richard Watzke prodal. Na některé jsem ale hrál. Vychutnal jsem si jejich kouzlo, které si uchovávají a jehož podstata možná nebude nikdy odhalena, protože se žádnému houslaři nepodařilo Stradivariho překonat.

o kterých se mluví a které jsou tak slavné. A ty poskytují houslistovi ojedinělou kombinaci atributů, které by měl nástroj splňovat, a to silný a zároveň mimořádně jemný a barevný zvuk. Většina ostatních nástrojů má buď zvuk silný, ale ne tak jemný, anebo velmi jemný a barevný ale nikoli dostatečně průrazný. ❚

V čem se Stradivarky liší od jiných houslí? Existují Stardivariho nástroje, které nepatří k těm nejlepším a naopak existují ty,

RichaRd Watzke časopis o lidech milujících umění a byznys

49


❚ Narozeniny? ❚ Významné výročí? ❚ Svatba? ❚ Důležitá oslava?

Rádi byste při této příležitosti věnovali dárek, který zaujme svou krásou, elegancí, originalitou a hodnotou? Přejete si, aby se obdarovaný cítil poctěn stejně jako Karel Schwarzenberg? Chcete ukázat, že dovedete příjemně překvapit své okolí, máte vkus, styl a úroveň?

Darujte české umění Věnujte dar, který majitele naplní svou krásou a energií, potěší několik generací a jehož hodnota časem poroste. Obrazy jsou předávány v  originálních dřevěných boxech značky Richard Watzke. Každý nese hliníkový štítek s  vyrytými základními údaji o obrazu – jménem autora, názvem obrazu a rokem vzniku. Nedílnou součástí jsou certifikáty, ověření pravosti, darovací smlouva, minimum a  životopis autora, tištěné na ručním papíru vyrobeném ve Velkých Losinách. Ojedinělým unikátem je i kniha, kterou značka Richard Watzke ke každému obrazu vydává, přičemž jde o ruční vazbu v kůži. Zaujala vás tato nabídka? Volejte na: (+420) 776 627 101, nebo pište na: watzke@richardwatzke.cz.

50


Proměny Proměn, olej na plátně, rámováno, signováno, Jiří Mikeska, 2011

„Charakter lidu podstupuje tedy přibližně tytéž proměny jako jeho vláda a upevňuje se teprve potom, když tato nabyla trvalé formy.“ Étienne Bonnot De Condillac

Vše nejlepší do nového roku a krásné Vánoce přeje Money Polo.

www.moneypolo.cz

http://www.domyjakogalerie.cz/katalog/detail/jiri-mikeska-promeny-promen-1/

RICHARD WATZKE ČASOPIS O LIDECH MILUJÍCÍCH UMĚNÍ A BYZNYS

51


rozhovor

P

řesto ani klasické žárovky nezavrhuje. „Máme doma dvě starodávné lampy po babičce a tam musí žárovky být,“ říká.

ZakaZovat kupovat žárovky je stejné jako ZakaZovat silná auta

Myslíte si, že opravdu jednou přijde doba, kdy budeme bez klasických žárovek? Těžko říct, třeba budeme svítit pochodněmi! Ale vážně, myslím si, že v budoucnu bude spousta lidí kupovat světla s integrovanými LED diodami, která jsou pevnou součástí svítidla, nebo s novými futuristickými organickými LEDkami. Když budou pevnou součástí svítidla, jak tedy vyměním prasklou „žárovku“? Nijak. LEDky mají obrovskou životnost, člověk se o ně nemusí dvacet let starat, měnit je. Je to jako u televize, tu také máte deset dvacet let, a když se rozbije, koupíte novou a nic v ní neměníte. S osvětlením to bude, myslím, podobné. V čem všem jsou LEDky lepší než klasické žárovky? Dají se lehce vyrobit, mají obrovskou životnost, výbornou světelnost. A také bych vyzdvihl to, že jsou maličké, nepotřebují objímku, což designérům dovoluje vytvářet mnohem krásnější a zajímavější světla.

Petr Dokládal Petr Dokládal si umí posvítit. V obchodním centru LEDko nedaleko Prahy, které vede, najdete na dvou tisících metrech čtverečních stovky světel, lamp a lustrů. Jedno mají společné, svítí velmi úsporně, neboť zdrojem světla jsou LED diody. 52

A co jejich nepříjemná studená bílá barva světla, kterou „dávají“? To už není dávno pravda. Dnes si můžete vybrat široké spektrum barev od teplé žluté, přes bílou až po studenou bílou. Záleží na každém, co mu vyhovuje. Není pravda, že bílá barva světla by byla nepříjemná, jak se LED diodám kdysi vytýkalo. Záleží na potřebách každého. Například jižní státy jako Španělsko či Itálie jsou úplně mimo z naší žluté, ti chtějí právě bílé světlo. V horkých dnech, kterých mají přece jen více než my, je ochlazuje. Naopak my a ještě více severské státy preferují žluté světlo, které jim připomíná oheň, a tedy působí tepleji. A proč tedy mají tak špatnou pověst? To vyplývá z těch počátků, kdy tato světla měla malou světelnost, byla drahá, kazila se. Generace nových LED diod je úplně o něčem jiném. Jejich životnost je klidně i dvacet let, mají velkou svítivost. Mnoho lidí přichází k nám do vzorkovny s těmito předsudky a tím, že LEDky nechtějí. Jen co nová světla vidí, pochyby je přejdou.


Petr Dokládal ❚ Do společnosti Massive nastoupil jako obchodní zástupce, pak byl obchodním ředitelem a generálním ředitelem. ❚ Když společnost Massive fúzovala se značkou Philips, založil společnost Svítidla Králův Dvůr a stal se distributorem těchto značek v České republice. ❚ Nedaleko Prahy otevřel LED centrum osvětlení LEDko. ❚ K jeho zálibám patří snowboard, tenis, WoWko.

Jen pro zajímavost, říkáte „když lidé ve vzorkovně nová světla vidí“… Když jsou LED diody tak úsporné, kolik vás stojí elektrická energie ve vzorkovně? To se dá snadno spočítat. Svítíme ve dvou patrech, kde máme rozsvíceno zhruba pět set světel, z nichž každé odebírá v průměru čtyři watty energie, to je tedy 2000 wattů, což je zhruba stejné jako když máte doma deset světel nebo lamp s žárovkou ‚dvoustovkou‘. Tedy za energii na svícení platíme za celou vzorkovnu možná stejně, jako platí nejedna domácnost. Proč byl tedy rozruch kolem zákazu žárovek tak veliký, když jsou v porovnání právě třeba s LEDkami skoro ve všem horší? Podle mě to ale bylo proto, že lidé všeobecně nemají rádi změny a navíc milují výběr a potřebují ho. A když jim někdo zakázal kupovat žárovky, tak jim to samozřejmě vadilo. Podle mého názoru žárovky opravdu nahradí LED diody, které přicházejí na trh samovolně a nějaký tržní mechanismus způsobí, že žárovky zmizí. Ovšem zakazovat je není správné, to je jako zakázat lidem kupovat silná auta, třeba mustangy, jen kvůli vysoké spotřebě. Proč jste se rozhodl spojit svůj život právě se světly a osvětlením, každý bytový designér a architekt vám řekne, že málokdo z lidí světla řeší, zpravidla koupí levný lustr v hobby marketu a tím to končí. Na rozdíl třeba od pohovky nebo doplňků, za něž jsou ochotni utratit více. To byla náhoda. Já jsem šel dělat obchodního zástupce do firmy a ani jsem nevěděl, čím přesně se ta společnost zabývá. Časem jsem se tam stal obchodním ředitelem, generálním ředitelem a nyní jsem předsedou představenstva a spolumajitelem. A dělat

něco jiného? Ne, já světla miluju, a naopak sedačky mi připadají všechny stejné. Můžete tedy ovlivnit, zda se také u nás dostaneme co do svícení na evropský standard. Jak se vám v tomto oboru žije, když mnozí mají v chodbě či koupelně jen žárovku a vůbec jim nevadí, že světlo chybí? To je člověk od člověka a myslím si, že standardy v svícení jsou čím dál lepší. Samozřejmě se zeměmi jako Belgie, Holandsko, Francie, kde je v bytě standardně připraveno šedesát vývodů na instalaci světel, se srovnávat nemůžeme. U nás to bývá dvacet pět až třicet. Lidé pak nedostatek světla dohánějí stojacími lampami, které jim v bytě překážejí, stejně jako šňůry od nich. Ale mění se to, vidím to i u nás, kam si lidé přicházejí pro obyčejná levná světla a když vidí vedle nich ta designová a krásná, sami se pak rozhodnou pro ně. Je důležité vidět ten rozdíl.

Souhlasíte s tím, že světlo dokáže i „zázraky“? Tedy, že ráno pomůže probudit se, zbavuje depresí a podobně? To je individuální, každý jsme jiný, někomu světlo pomáhá a miluje různé světelné ‚cukrbliky‘, někdo je světloplachý a má raději intimní přítmí. Barevné living colorsy dělají úžasnou náladu, stačí vyzkoušet. Kdo vybíral světla a světlené zdroje k vám domů? Předpokládám správně, že máte všude pouze LED diody? Světla jsme vybírali společně s manželkou kdysi dávno. No a doma svítíme hlavně úspornými zářivkami a LEDkami. Že kovářova kobyla chodí bosa, tedy u nás neplatí. Takže obyčejnou žárovku bychom u vás nenašli? Jasně, že našli. Máme dvě starodávné lampy po babičce a tam musí být. ❚

Jaké největší chyby se lidé dopouštějí při výběru svítidel? Největší chybou je rozhodně to, že nemají připravenou elektroinstalaci a vývody na světla a lampy. Tedy chybuje se hned na samotném počátku a chybují často i architekti. Je třeba si na začátku projít byt říct si, tady budu vařit, tady budu jíst, tady budu pracovat a tady relaxovat a tomu přizpůsobit přípravy na osvětlení. Pokud máte dost vývodů, tak už chybu udělat nemůžete. Podle čeho by měl člověk vybírat dobré a kvalitní svítidlo? Myslím si, že není špatné světlo a dobré světlo. Jsou výrobky designové, které udělají v interiéru atmosféru, ale stejnou službu odvede v garáži takzvaná želvička, která má ochranu proti vlhkosti a prachu a hodí se tam. Každý lustr a každá lampa najdou své uplatnění.

RichaRd Watzke časopis o lidech milujících umění a byznys

53


reportáž

Nedokončený bazén nabídl zázemí pro prostorovou instalaci od Ivany Hejdukové, nazvanou Čtení knihy v zahradě.

Každý dům si sám řekne o to, co má rád

54


Obklad fasády z přírodní opuky dodává jinak čistě funkcionalistickému domu nádech klasicismu.

Díky velkým proskleným oknům se u vily stírá rozdíl mezi interiérem a exteriérem.

Bílé stěny a dostatek světla vytvořily ideální podmínky pro galerii.

Pokud si na zahradu instalujete umělecké dílo, chcete ho vnímat i z interiéru jako dominantu.

Pokaždé, když připravuji novou vernisáž, nechávám se tak trochu vést. V podstatě vše, co činíme, jsou kroky, které následují naše či cizí myšlenky. Za výhodu lze považovat skutečnost, že vlastně pouze dotváříme koncept tak, aby působil konzistentně a slušelo mu to. Je to vlastně jednoduché. Každý dům si řekne o to, co mu nejlépe sedí. Stačí jen naslouchat, soustředit se a v tichosti pak respektovat nejenom stavbu samotnou, architektonické řešení, ale také výraz interiéru. RichaRd Watzke časopis o lidech milujících umění a byznys

V

ždy mi udělá velkou radost a naplňuje mě štěstím, že se mé galerie mění nejen tvarem, velikostí, interiérem a stylem, ale také tím, co celé toto divadlo umocňuje. Okolím. A právě okolí je to, co mne inspiruje jako zcela první. Zatímco v klasické galerii zpravidla sledujeme její umístění čistě z praktického důvodu (jak daleko je parkoviště, zastávka MHD a podobě), zde se můžeme nechat unášet i tím, co při klasické vernisáži k vidění až tak běžně není. Je to značná výhoda, jelikož obraz, sochu, objekt či plastiku si pořizujeme právě domů nebo do prostředí, které má návaznost na okolí, například na zahradu se stromy, rozkvetlými keři, jezírkem či výhledem na jiný druh architektury v sousedství. Proto nás zpravidla při nákupu nového bydlení zajímají fakta týkající se umístění domu na pozemku, orientace světových stran, výhledy, klidové zóny a jejich rozmístění. Již zde se proto začíná pomalu utvářet  to, čemu říkám koncepce výstavy. 

55


reportáž

Plastiky Tomáše Hlavičky jsou čisté, hedvábné a krystalické a zde zcela intuitivně navázaly na okolní architekturu. Je-li zahrada kultivovaná, většinou navazuje na místnosti a jakoby do nich nahlíží.

Zvenku dovnitř, nebo zevnitř ven? Toto jsou otázky, které si vždy kladu a upřímně řečeno, snažím se uspokojit obě varianty. Je to stejné, jako když kultivujete své znalosti a dovednosti zanedbáváte. Jasná nevyváženost tak okamžitě odkryje právě ty nedostatky, na které jste svou pozornost zaměřili málo nebo vůbec. Je to úžasné pravidlo, které platí v podstatě kdykoliv. Zkuste se zúčastnit maratonu, aniž byste věnovali pozornost fyzické přípravě a nevěděli, jaká je náročnost terénu, kde jsou občerstvovací stanice či kudy vede trasa závodu. Stačí však jen lehké soustředění, pozornost věnovaná tělu a vnějším faktorům a vše se jako zázrakem změní. A tak to vlastně dělám podobně. Pokud je zahrada kultivovaná, pak většinou navazuje na místnosti v domě a decentně do nich nahlíží. Stejně tak interiér jakoby vystupuje směrem ven a lehce tak navazuje na okolí domu. Koneckonců pokud si na zahradu instalujete bronzovou sochu, jistě ji zařadíte mezi výhledové prvky tak, že ji můžete vnímat jako dominantu. Proto mohu-li pracovat i s tímto faktorem, velmi rád tak činím. Ještě než zvolím program výstavy, zajímám se o fakta, která jsou dána prostorem, v němž se uskuteční.

56

Důležitým faktorem pro pořádání vernisáže je možnost vyzdvihnout objekt pomocí osvětlení. Aby prostor mohl dýchat, byli hosté posazeni na transparentní křesla od Phillipa Starcka

Jakmile jej pochopím, jsem v určité výhodě. Mohu totiž začít hledat díla a objekty, které k sobě pak určitým kvalitativním algoritmem jednoduše zapadnou. Je to stejně zábavné, jako když si k sobě v autobuse sednou lidé, kteří mají rádi fotbal a jsou si tedy určitým způsobem podobní. Zkuste však k nim přidat ryzího intelektuála s citem pro hru v šach a odporem k násilí a fyzickému sportu. Okamžitě se atmosféra ve společenství změní. Přestože se diskuzí účastnit nemusíte, dokonce se jich ani vlastně neúčastníte, cítíte nesoulad. Něco je ve vzduchu, víte o tom, a přestože okamžitě nepoznáte, co tuto nesrovnalost způsobuje, vyvolá to ve vás chaos a překvapení. Pokud je toto překvapení součástí růstu a naučí vás vnímat něco lépe, přejde tento pocit neznáma v pochopení, čemuž následně říkáme inovace. Pokud nikoliv, nastává degradace. A proto je i v těchto případech vhodné postupovat na základě klasického vzdělání. Ono je v dnešní době velmi pohodlné pracovat s informacemi, jelikož jsou doslova na každém kroku. Tedy vlastně nic zvláštního se neděje. Stačí trochu citu, vědomosti, pochopení prostoru – a je to.


Odejít bez fotky s Crystallationem? To prostě nešlo! Milým hostem výstavy se stala Eliška Hašková-Coolidge, asistentka pěti amerických prezidentů.

Jak to začalo v Dobřichovicích Když jsem přijel do Dobřichovic poprvé, dům mě věru moc nezaujal. Na fotografiích jsem ho poprvé viděl jako funkcionalisticky vyhlížející koncept, avšak zde na mě čekal vlastně takový podivný mutant. Sice se tvarem původnímu zaměření přiblížil, avšak jeho obložení kamenem je takovým specifickým detailem vedoucím spíše ke klasicismu. Jelikož se mi tento fakt zdál jako maximálně příjemný detail, vyhodnotil jsem ho pozitivně. Mám rád kámen, a pokud kultivuje plášť domu, je to rozhodně něco mimořádného. Mimořádného natolik, že si dům postupně získává vaší pozornost. A to je podstatné, musíte mu totiž svoji pozornost věnovat. Klidně vás však může nechat v naprostém klidu. Vila je umístěna na pozemku tak, že při prvním pohledu si možná řeknete, jak to ten básník myslel? Co tím chtěl získat, že ji postavil tak nějak podivně do rohu? Vypadá a tváří se jako nějaký podélně uložený panelák. Spousta oken, trocha betonu, kámen a to je celé. Tak na mě dům působil na první pohled. Rozhodně se nedá říci, že bych z něj byl nějak mimořádně nadšený. Spíš naopak. Mírně zklamaný a řekněme rozčarovaný

RichaRd Watzke časopis o lidech milujících umění a byznys

Chodba v domě dokázala umělecká díla maximálně podtrhnout. Hudba v kubánském rytmu rozproudila večerní atmosféru vernisáže.

jsem přistupoval k druhému kroku – obhlídce pozemku. Ta je velmi podstatná, jelikož důležitým faktorem pro pořádání výstavy, a hlavně vernisáže, je možnost objekt uchopit jako celek a vyzdvihnout jej pomocí osvětlení tak, aby vynikl, upoutal pozornost a zároveň – je-li to možné – postupně připravil návštěvníka vernisáže na to, co je pro něj přichystáno uvnitř. Tedy aby ho elegantně doprovázel od plotu až do společenské místnosti. Když jsem dům obešel, stále jsem neměl ten správný pocit. Stavba i okolí na mě působily tak zvláštně smutně. Jakoby bez života, bez nápadu. Ničím mě na první pohled neokouzlily. Na druhou stranu, nesporná krása pozemku, jeho úctyhodná rozloha, poloha a hlavně všechny ty stromy mě držely nad vodou. Jen díky nim jsem si udržoval plamínek naděje, že to bude dobré. A tak jsem přistoupil k třetímu bodu, kterým je návštěva interiéru. Vešli jsme garáží, z níž vedly dveře dál do domu. A když jsem otevřel dveře, vyvalil se na mě proud nezměrné energie. Co jsem viděl, byla jedna z nejkrásnějších chodeb, jakou jsem měl tu čest doposud spatřit. Jelikož prostor má umělecká díla podtrhnout, doslova jsem se rozsvítil očekáváním. 

57


reportáž

Už jste někdy měli v obývacím pokoji komorní filharmonii a 128 hostů?

Miluji postupná objevování. Něco, co není patrné na první pohled, ale získává si to vaši pozornost postupně. Dáte tomu čas a ono vám ho vrátí plnými doušky a v pravou chvíli.  Orchestr v obýváku jako doprovod Postupně jsem procházel domem a objevoval jeho prvotní kouzla. Ta exploze energie byla naprosto neočekávatelná. Vše okolo domu, zahrada, stromy, světlo, stíny a velikost toho všeho tak zcela přirozeně vstupovaly do interiéru domu. Je podstatné, že to dohromady působilo tak zvláštně vyrovnaně, v souladu s okolím, že mne to nepřestávalo fascinovat. Nuanční výklenky, jako by připravené pro plastiky, mne opravdu potěšily. Stejně tak okna, dříve považovaná za paneláková, se najednou odkryla v celé své funkční kráse. Ten soulad s přírodou a okolím, jeho naprosto maximální využití, mi doslova nahrnuly slzy do očí. Jakmile jsem však vstoupil do prostoru společenské místnosti, vyrazilo mi to dech. Bylo rozhodnuto. Toto je přesně to místo, kde se uskuteční další vernisáž. Lehce jsem nahlédl do prostoru bazénu a zaradoval se nad skutečností, že bazén má schody a je tudíž možné do něj

58

Nejen levitující světla dovezl do vily Petr Dokládal z firmy LEDKO, centrum úsporného osvětlení.

vstoupit. S pocitem vděčnosti jsem poděkoval primárnímu makléři a v duchu jsem děkoval architektu i majiteli, že uskutečnil svůj sen, a Bohu, který mě na toto místo poslal. Přestože nepoužívám metr, odhadoval jsem, že se sem vejdou židle pro osmdesát lidí. Stejně jsem cítil, že prostor určený pro orchestr bude akorát. Párkrát jsem zahoukal do prostoru, abych slyšel ozvěnu, a s úsměvem na tváři opustil dům. Když jsem stál na zahradě a odcházel směrem ke svému autu, ohlédl jsem se. Stalo se něco úžasného. Najednou jsem viděl naprosto jiný dům.  Co dovnitř a co na zahradu? Máme prostor, zaradoval jsem se znovu v autě a okamžitě sáhl po telefonu, abych začal již po cestě organizovat vernisáž. Bylo nutné natočit úvodní videa, pořídit virtuální prohlídku PŘED a zajistit mnoho dalších věcí. Tou nejpodstatnější bylo osvětlení. A tak jsem zavolal tomu, koho jsem v té situaci považoval za nejvhodnějšího. Petr Dokládal, šéf firmy LEDKO, centrum úsporného osvětlení, přijel téměř okamžitě. Podíval se na to a řekl ano, naplním kamión osvětlením a přivezu ho sem.


Některá světla společnosti LEDKO sama o sobě připomínala umělecká díla.

Tak také učinil. Přivezl kamión, vysypal z něj několik set světel, několik pomocníků a společně se dali do práce. Pracovali celý den a dům se rozsvítili. Pravda, bylo to trochu jinak, protože jsme museli angažovat i elektrikáře, ale po necelých dvou dnech prokousávání se elektrickou instalací se dům opravdu rozsvítil v celé své kráse. Díky tomu jsem se mohl věnovat tomu nejpodstatnějšímu – programu. Jelikož jsem měl orchestr, sólistu i dirigenta, bylo vlastně jednoduché navrhnout a odsouhlasit koncert. S prostorem to bylo také jednoduché. Musel dýchat a tak jsem nechal přivézt osmdesát průhledných křesel od Phillipa Starcka. Aby scéna byla pro diváka co nejatraktivnější, vybral jsem pro orchestr krychle bez opěradel, které se dají rozsvítit. Když jsem hudebníkům sdělil, že budou sedět na bednách, moc se na to netvářili. Na druhé straně, během přípravy této vernisáže a hledání vhodné nemovitosti jsem jim prostřednictvím manažera postupně posílal vzkazy, že budou hrát na balkoně, ve stanu a nakonec v obýváku. Byli už tedy připraveni na nejhorší. Jelikož mám rád harmonii prostoru, představil jsem si v diagonále jeho řešení a bylo jasné, že

RichaRd Watzke časopis o lidech milujících umění a byznys

na zahradu musím umístit plastiku, která elegantně naváže, umocní a zároveň prodlouží divákův výhled. Protože skvělé věci se dějí samy, v době mého hledání se konal v Praze festival světla. Podíval jsem se na internet a zaujal mne Crystallation. Byl pátek, měl jsem večer po všech schůzkách ještě hodinu času, a tak jsem vyrazil před Rudolfinum, kde byl vystaven. Předem jsem však pro jistotu zavolal do Preciosy a zjistil telefon na jejich marketingového guru Jindru Vejvodovou. Nezvedala mi celý den telefon, ale přesto jsem šel na místo v očekávání, že to nějak dopadne. Když jsem objekt, jehož autorem je Jaroslav Bejvl mladší, viděl, bylo to jasné. Vyťukal jsem sms a odeslal na marketingové oddělení svou žádost, že ten objekt prostě chci. Kupodivu zřejmě ve správný čas. Lidé z Preciosy byli skvělí, stejně šílení, stejně rychlí a stejně zapálení pro věc. Za pár dní jsme dohodli podmínky a nastavili vše tak, aby ta šestitunová potvora mohla dorazit do Dobřichovic. Koncepční základ byl tedy na světě a mohl jsem přistoupit k výstavě jako takové. 

59


reportáž

Architekt a sklář Tomáš Hlavička v hloučku obdivovatelů svých děl.

Tomáš Hlavička, Akvárium Tomáš Hlavička, Ikaros

Tomáš Hlavička, List

Vernisáž je o umění Když jsem viděl nedostavěný bazén, okamžitě mi bylo jasné, co se tam hodí. Okolní stěny se natřely načerno, vybílil strop a přišla sem profesionální ateliérová světla. Nad bazénem jsem nechal vyrobit železnou konstrukci, na které železná lanka vytvořila strukturovanou síť. Toto vše byla příprava pro instalaci nazvanou Čtení knihy v zahradě od Ivany Hejdukové. Instalaci jsem viděl pouze na fotografiích, ale přesto mi bylo jasné, že je to přesně to pravé. Oslovil jsem tedy Ivanu Hejdukovou a ta byla natolik laskavá, že ji na výstavu zapůjčila. Prohlédla si prostor a následně tuto nádhernou, materiálově a barevně zhmotněnou krásu nainstalovala. Celý soubor je souhrnem nespočítatelného množství lián s nalepenými malovanými pergameny. Ty jsou stínovány tak úžasně, že máte pocit komplexní radosti, štěstí a něčeho, co je vám schopen předat snad jen prales. Podobnou scénu jsem zažil jen v Peru a přesně to jsem se zde snažil lidem předat. Celý zážitek byl umocněn bazénem – plochou, jako kdyby tuto oázu ohraničila. Dlužno dodat, že chápu, proč se tento rok jeden z nejprestižnějších italských uměleckých salonů bez Ivaniny instalace nemohl obejít. 

60

Co se týká skleněných plastik, měl jsem zde jasno téměř okamžitě. Architektura, funkce, sklo, detail, lom, výraz… To vše má nezapomenutelný nádech noblesy, jejíž kvalitu a význam pozná i laik a zároveň to jaksi přirozeně odkazuje na pokoru, čistotu a technickou dokonalost. Není to jen o přístupu k materiálu, ale také o celkové filozofii a zkušenosti. Proto jsem se rozhodl oslovit Tomáše Hlavičku. Tomášova práce je inspirací. On sám je vystudovaný architekt, který se projekci věnoval dlouhá léta předtím, než se rozhodl stát výtvarníkem. Jeho plastiky jsou natolik čisté, hedvábné a krystalické, že přenádherně a zcela intuitivně navázaly na vše okolní, architekturu, vystavená díla a hudbu. Tomáš byl tak laskav, že zde svá díla vystavil. Jelikož pracuje s křišťálem, bylo výjimečně poučné sledovat tu niterní interakci s vystaveným Crystallationem na zahradě. Ta hra odlesků, lom světla, barev a krystalů, jako by to cítila a navázala tak na okolní přírodu a vnitřní energii daného místa. Byl to přesně ten pocit, jako když jsem před mnoha a mnoha lety objevil dílo tohoto umělce poprvé - tehdy jsem nakupoval jeho věci v galerii a při významných událostech jimi obdarovával své okolí. Musím říci, že mnohdy jsem je opouštěl


Prostorová instalace Ivany Hejdukové Čtení knihy v zahradě přímo lákala k posezení a začtení se do knihy.

Vila poskytla návštěvníkům dvě patra současného umění. Umění nejen pro oči představil Catering Vyšehrad 2000.

První instalace vítaly návštěvníky už v prostoru rozměrné garáže.

velmi těžce. Nakonec však mou radost z obdarovávání ještě umocnila jiskra radosti v očích obdarovaných.  V umění je vhodné experimentovat. Mám rád interakci, která navíc vzbuzuje emoce. Proto se mnohdy používají protipóly, díky nimž se jednotlivé kusy od sebe oddělí. Můžete tak do strohého, funkčního a moderního prostoru umístit starožitný nábytek a vedle něj pověsit ultramoderní „cákanici“. Tentokrát jsem však zvolil formu přívětivou a možná očekávatelnou. Jakmile jsem začal uvažovat o obrazech, měl jsem na seznamu pouze jedno jméno. Petr Kvíčala je takový klenot, český granát, na který můžeme být právem hrdi. Je to forma korunovaná natolik kvalitním obsahem, že jej lidská duše potřebuje stejně nutně jako tělo kyslík. Nemusíte být sofistikovaným odborníkem, jehož výčet titulů je delší než jméno a příjmení, aby vám bylo jasné, že je zde vše v naprostém souladu. Stačí jen tiše vnímat to, co vidíte před sebou, něco, co se zde událo a co tady bylo, je a vždycky bude. Je to souvislá výpověď a reakce na všechno kolem nás. Stačí být pouze u toho a najednou cítíte, že jste šťastní. Jeho díla nás sama ovlivňují a sama se také nechávají přijímat. Miluji tu zdánlivou jednoduchost, přímočarost, velikost a rozpustilost děje. Jeho technika působí tak běžně a lehce, tak normálně. Je to jako

RichaRd Watzke časopis o lidech milujících umění a byznys

osud, který nám ukazuje, že je to správně. Vnímáte-li tvorbu Petra Kvíčaly alespoň náznakově, získáváte klid a určitý nadhled. To, co nám zprostředkovává velikost takových lidí, mezi něž patří i Sýkora a Grygar, je čistota odpovědí zakódovaná do jednoduchých sdělení, jejichž intenzita se mění jak v čase, tak prostoru. Obraz umístěný ve společenské místnosti se tak stal monogramem, erbem, pravidlem a mapou, jejíž struktura tak  přirozeně uzavřela vzorovou kombinaci výstavy.  A jak to tedy dopadlo?  Celkem přišlo 128 lidí, kteří se vešli jak do prostoru pro posluchače, tak na jeviště. Všech 80 židlí a 20 svítících kostek pro orchestr se umístilo – jinak to nazvat nejde – přesně. Prostoru bylo akorát a domnívám se, že i když někteří návštěvníci vernisáže museli v průběhu koncertu stát, netlačili se. Díky tvaru střechy byla akustika dokonalá. Světelný krystal na zahradě dodal atmosféře punc noblesy a umocnil tak krásu okamžiku, která je vždy jen dočasná.  ❚ Díky Bohu za tu možnost.  Srdečně, Richard Watzke

61


katalog

Pasivní dům ve výstavbě 5 + kk, dobřichovice Užitná plocha 739 m², pozemek 5 232 m² cena 33 300 000 kč Vila stavěná ve funkcionalistickém stylu se nachází na krásném pozemku, který se skládá z rovinaté části a svahu vedoucího k řece Berounce. Součástí parcely je i soukromý les. Dům má tvar písmene L a z ulice se jeví jako přízemní bungalov. Svažitý terén ale dovolil na zastavěné ploše cca 500 metrů čtverečních vytvořit dvoupatrovou stavbu. Přízemí s užitnou plochou 497 metrů čtverečních dominuje obývací pokoj o velikosti 120 metrů a výškou tropů až šest metrů. Na něj navazují další dvě místnosti. Ve vstupním podlaží se nachází i ložnice doplněná velkou šatnou a koupelnou. Pouze skleněnými dveřmi je Od obýváku je pouze skleněnými dveřmi oddělený vnitřní bazén a relaxační zóna, na které navazuje visutý balkon s výhledem na řeku. Spodní patro nabízí dva pokoje po hosty s koupelnou a bude zde umístěno technické zázemí domu. Do vily vstupujete garáží, určenou pro tři vozy. Dům je koncipován jako energeticky pasivní, majitelé tak v budoucnu velmi ušetří na provozních nákladech vily. Podle výpočtu by mělo topení přijít jen na 17 tisíc korun ročně. Pasivnímu standardu je přizpůsobena i konstrukce stěn, které jsou zateplené třiceticentimetrovou vrstvou izolace, střechu kryje dokonce půlmetrová vrstva. Fasáda domu je obložená z jedné strany opukou a z druhé dřevem. Dům je ve výstavbě, proto lze konečnou podobu interiéru vytvořit dle přání majitele.

Virtuální prohlídku nemovitosti najdete na http://www.exkluzivita.cz/nemovitost/vila-franklin-delano-roosevelt-dobrichovice/ Více informací získáte na telefonu: (+420) 776 627 101, nebo pište na: watzke@richardwatzke.cz.

62


viLa stanisLava LibenskÉho, ořech Užitná plocha 900 m² + vedlejší budova + zahradní domek + pozemek 3300 m², cena 111 000 000 kč Vila, která nemá téměř žádné limity a omezení – tak by šlo charakterizovat stavbu v obci Ořech nacházející se na západní hranici hlavního města, se skvělou dostupností jak do Prahy, tak na letiště. Nabízí užitnou plochu neskutečných 900 m². Přízemí je koncipováno jako společenská zóna. Obytnou část tvoří obývací pokoj propojený s  jídelnou a  kuchyní. Sportovně relaxační centrum nabízí krytý bazén s protiproudem, vířivku, sauna s odpočívárnou i domácí posilovnu. Do suterénu architekti nechali umístit kinomístnost s plátnem a promítačkou, na ni navazuje vinotéka. Druhé nadzemní patro plní funkci čistě soukromou – nachází se v něm čtyři ložnice, ke každé náleží vlastní plnohodnotná koupelna, dále pracovna, šatny. Součástí nemovitosti je ještě vedlejší budova se zastavěnou plochou dalších 126 m², která nabízí garáž pro pět osobních automobilů, druhé patro je koncipováno jako samostatný byt s kuchyní, obývacím pokojem, ložnicí a sociálním zázemím, to vše doplňuje opět terasa. Na pozemku se dále nachází zahradní altán o velikosti 12 x 5 metrů vybavený potřebnou technikou a také venkovní zastřešený bazén.

Virtuální prohlídku nemovitosti najdete na http://www.exkluzivita.cz/nemovitost/vila-stanislav-libensky-praha-zapad-orech/ Více informací získáte na telefonu: (+420) 776 627 101, nebo pište na: watzke@richardwatzke.cz.

RichaRd Watzke časopis o lidech milujících umění a byznys

63


katalog

BYT 3 + 1, TYCHONOVA 18, PRAHA 6 - HRADČANY Užitná plocha 101 metrů čtverečních včetně balkonu a lodžie, zděný dům, 4. patro z 5, byt i dům po kompletní rekonstrukci, družstevní vlastnictví, CENA 7 990 000 Kč Citlivě zrekonstruovaný byt, který respektuje původní architekturu i  dispozice, se nachází ve 4. patře činžovního domu. Má ideální řešení místností ohledně světových stran, kuchyň a obývací pokoj jsou orientované na západ a do vedlejší jednosměrné ulice, ložnice mají okna na východ a do klidného vnitrobloku. Byt disponuje balkonem do ulice, odkud je krásný výhled i na Pražský hrad, a lodžií směrem do dvora. V kuchyni jsou připraveny instalace na osazení kuchyňské linky a spotřebičů. Obývacímu pokoji dominují stará kamna amerického typu. K velkým výhodám bytu patří nízké provozní náklady, které činí měsíčně pouze 1700 Kč + zálohy na energie. Provoz domu je částečně hrazen z  příjmů za pronájem dvou nebytových prostorů, které se v  domě nacházejí. V  roce 2011 proběhla komplexní rekonstrukce celého objektu, zrenovovány jsou vnitřní prostory, fasády, úpravou prošel i vnitroblok, kde mají nyní obyvatelé k dispozici společnou zahradu se vzrostlými stromy.

Virtuální prohlídku nemovitosti najdete na http://www.domyjakogalerie.cz/hradcany-byt/ Více informací získáte na telefonu: (+420) 776 627 101, nebo pište na: watzke@richardwatzke.cz.

64


ExKlUziVNí KANCElářsKé PROsTORY PRAžsKý HRAD 300 m², CENA 150 000 Kč/měsíc Šance, která se několik let nemusí opakovat! Tak označují realitní makléři možnost pronajmout si jedny z nejexkluzivnějších kanceláří v  Praze. Jde o komerční prostory o celkové velikosti 300 metrů čtverečních, které se nacházejí v  historické budově přímo na Hradčanském náměstí vedle vedle Pražského hradu. Kanceláře mají úchvatnou polohu s nezaměnitelnou atmosférou a výhledy. Interiér je po kompletní rekonstrukci, celkem se zde nachází 12 místností, které lze využít jako průchozí recepci, několik samostatných kanceláří, zasedací místnosti, potřebné zázemí nabízí šatna, kuchyně, sociální zařízení. Pohled z oken nabízí nádherný výhled na náměstí i protější Schwarzenberský palác. Prostory budou k dispozici od 1. ledna 2015.

Virtuální prohlídku nemovitosti najdete na http://www.exkluzivita.cz/nemovitost/exkluzivni-kancelarske-prostory-prazsky-hrad/ Více informací ohledně prostoru, jeho využití a podobně získáte na telefonu: (+420) 776 627 101, nebo pište na: watzke@richardwatzke.cz.

RichaRd Watzke časopis o lidech milujících umění a byznys

65


katalog

Tomáš Hlavička, Akvárium 2 - 2

66

Máte zájem o tato díla? Volejte na: (+420) 776 627 101, pište na: watzke@richardwatzke.cz


do 100 000 Kč

Tomáš Hlavička, Cognac - 2

RichaRd Watzke časopis o lidech milujících umění a byznys

67


katalog

Tomáš Hlavička, Box - 2

68

Máte zájem o tato díla? Volejte na: (+420) 776 627 101, pište na: watzke@richardwatzke.cz


do 100 000 Kč

Tomáš Hlavička, Kropenka - 1

RichaRd Watzke časopis o lidech milujících umění a byznys

69


katalog

Tomáš Hlavička, Mísa - 1

70

Máte zájem o tato díla? Volejte na: (+420) 776 627 101, pište na: watzke@richardwatzke.cz


do 250 000 Kč

Tomáš Hlavička, Akvárium - 1

RichaRd Watzke časopis o lidech milujících umění a byznys

71


katalog

Tomáš Hlavička, Architráv - 3

72

Máte zájem o tato díla? Volejte na: (+420) 776 627 101, pište na: watzke@richardwatzke.cz


do 250 000 Kč

Tomáš Hlavička, List - 1

RichaRd Watzke časopis o lidech milujících umění a byznys

73


katalog

do 250 000 Kč

Tomáš Hlavička, Dóm - 1

74

Máte zájem o tato díla? Volejte na: (+420) 776 627 101, pište na: watzke@richardwatzke.cz


do 500 000 Kč

Tomáš Hlavička, Hlava spoluautor ak. soch. Jiří Středa

RichaRd Watzke časopis o lidech milujících umění a byznys

75


katalog

Tomáš Hlavička, Ikaros - 2

76

Máte zájem o tato díla? Volejte na: (+420) 776 627 101, pište na: watzke@richardwatzke.cz


do 500 000 Kč

Tomáš Hlavička, Juliána - 1

RichaRd Watzke časopis o lidech milujících umění a byznys

77


katalog

Petr Kvíčala Selinus, No.3, 2013 140 x 200 cm

78

Máte zájem o tato díla? Volejte na: (+420) 776 627 101, pište na: watzke@richardwatzke.cz


do 500 000 Kč

Petr Kvíčala, No.4 2009, 90 x 170 cm

RichaRd Watzke časopis o lidech milujících umění a byznys

79


katalog

Petr Kvíčala, Bamako, No.16 2012 190 x 300 cm

80

Máte zájem o tato díla? Volejte na: (+420) 776 627 101, pište na: watzke@richardwatzke.cz


nad 500.000 Kč

Petr Kvíčala, Boards (červené s bílými liniemi), 2006 – 2011

RichaRd Watzke časopis o lidech milujících umění a byznys

81


katalog

Petr Kvíčala, No.25 2010 (z cyklu Colour Waves)

82

Máte zájem o tato díla? Volejte na: (+420) 776 627 101, pište na: watzke@richardwatzke.cz


nad 500.000 Kč

Richard Watzke, No. 0032

RichaRd Watzke časopis o lidech milujících umění a byznys

83


katalog

Josef Zlamal - Bez názvu, 2014, 140x100cm - tuž na ručním papíře (3krat)

84

Máte zájem o tato díla? Volejte na: (+420) 776 627 101, pište na: watzke@richardwatzke.cz


nad 500.000 Kč

Richard Stipl - Bez názvu, 2010, 130x30x65cm - pryskyřice a olej

RichaRd Watzke časopis o lidech milujících umění a byznys

85


katalog

neprodejné

Ivana Hejduková, Čtení knihy v zahradě, 2009, instalace - 1

86

Máte zájem o tato díla? Volejte na: (+420) 776 627 101, pište na: watzke@richardwatzke.cz


Je vaším snem pracovat v kanceláři, která… ❚ inspiruje? ❚ dává energii? ❚ zaujme obchodní partnery? ❚ překvapí návštěvy? ❚ ukáže, že rozumíte umění? ❚ pohladí po duši? ❚ řekne, že jste patriot?

Zavolejte nám a my vám stěny vašich pracoven a jednacích místností vyzdobíme současným českým uměním! Nejprve si život s obrazy vyzkoušíte, a po třech měsících si ty, které se vám budou líbit, na stěnách ponecháte. Ostatní vyměníme. Pro podrobnější informace volejte na: (+420) 776 627 101, nebo pište na: watzke@richardwatzke.cz.

RichaRd Watzke časopis o lidech milujících umění a byznys

87


HLEDÁM ASISTEnTA DO SEKCE UMĚní Hledáme mladého, dynamického a energického člověka reprezentativního vzhledu a vystupování s chutí pracovat na jasně stanovené vizi, učit se, rozvíjet své schopnosti a růst. Výhodou je akademické vzdělání, přesto mne více zajímá faktický zájem o skutečnou polohu oboru ve smyslu jeho návaznosti na finanční výkonnost jeho jednotlivých oblastí zaměřených na současnou scénu.

Asistent zvládá aktivně anglický jazyk slovem i písmem, k  tomu ovládá jeden z  doplňujících jazyků (ruština, němčina, francouzština). Má přirozený obchodní talent, který dokáže transparentně prezentovat, a to na jasně měřitelných dosažených výsledcích. Má solidní přehled o  dějinách umění a  znalosti současného umění na globální úrovni. Ovládá manažerské dovednosti a rád spolupracuje s lidmi. Je cílevědomý, pracovitý, důsledný, vytrvalý a  precizní. Má oko pro detail a  dokáže rozpoznat křivě pověšený obraz na vzdálenost několika metrů. Dokáže instalovat díla bez použití metru, přičemž jejich koncepční uspořádání volí citem. Je loajální a jeho motivace je založena na nejvyšších principech a cílech. Při finalizaci projektů dokáže minimálně 36 hodin pracovat bez odpočinku. Je aktivní, produktivní a  jeho kolegové jej charakterizují hovorovým termínem „pálí mu to“! Své invence staví vždy na pevných základech podložených reálnými daty. Je dochvilný, zodpovědný, pravdomluvný, empatický, s  citem pro obchodní diplomacii. Orientuje se na tvoření zisku s  cílem získat z  něj podíl odpovídající dosaženému výsledku. Jeho motorem je nespokojenost, která jej motivuje k  vyšším cílům. Zajímá se o výstupy z analytických modelů, se kterými umí pracovat tak, že je schopen analyzovat vývoj prostředí a predikovat tak jeho růst. Rutinně ovládá základní typy analýz jako ABC, SWOT, teritoriální, konkurenční, produktová a další. Své nadšení přenáší na ostatní tak, že po jeho návštěvě v místnosti lidé doslova létají štěstím. Ideální asistent miluje umění ve všech jeho podobách a  má přirozený talent propojovat díla podobného charakteru, významu, kvality, technik, hloubky, barevnosti, období, autorských charakterů, vývojových období, senzitivních vlastností – a  to vše dokáže provázat v  koncepční celek. Výhodu má uchazeč, který díla cítí a  dokáže identifikovat ta, která jsou přirozenou

hvězdou vyzařující pozitivní vibrace, stejně tak jejich protipól. Rychle se učí, je odolný a zajímá se o efektivitu procesů, které zdokonaluje. Chápe, že odmítnutí, nesouhlas, překážka, negace nebo momentální neúspěch je jen požehnáním k dalšímu snažení a darem, jenž představuje důslednější zaměření se na cíl.  Má prvotřídní vyjednávací schopnosti a  přirozený talent zaujmout. Jeho rétorika je zábavná jak ve verbální, tak psané formě. Orientuje se v  databázových systémech, chápe logiku internetového byznysu, jeho synergií, mechanik, marketingu, aukčních systémů, affiliate systémů, logistiky, zákaznického servisu, infomarketingového poradenství. Chápe pravidla konvenčního obchodování stejně jako se orientuje v základních pravidlech C2C, B2C a  B2B. Chápe, že kvalita je přidanou hodnotou, která tvoří výsledek. Má rád inovace ve všech jejich podobách a dokáže je analogicky převádět do nových souvislostí. Dokáže plánovat, kalkulovat, odhadovat, organizovat, delegovat a  kontrolovat. Umí fyzicky tvrdě a  důsledně pracovat. Vlastní řidičský průkaz skupiny B. Má zkušenosti s  vystupováním na veřejnosti. Zvládá práci pod tlakem, ovládá relaxační techniky.  Pokud jste se v uvedeném profilu našli a máte zájem o tuto pozici, prosím, zašlete své CV, doplněné o jednoduchý motivační dopis a spolu s tím také precizně vypracované projektové doporučení ve smyslu HOW TO MAKE na níže uvedené zadání:  Vyberte jakýchkoli 10 děl ze současné výtvarné scény a navrhněte postup, jehož aplikováním zvýšíte jejich hodnotu tak, aby se v  horizontu 5 let každé třetí prodalo za desetinásobek, každé druhé v  horizontu 10 let za patnáctinásobek a  všechna v horizontu 15 let za dvacetinásobek jejich nákupní ceny s tím, aby i  kupující získal hodnotu, která je chápána minimálně jako konzervativní s dobrou likviditou. 

CO nABíZíM? Obhájíte-li svá tvrzení, vysvětlím a na konkrétních realizacích ukážu, jaké strategie a modely používám. Postupně vás zapojím do vize, na jejíž realizaci se podílíte pod jasně identifikovatelnou značkou. Poskytnu svou podporu a součinnost nutnou k vašemu růstu.  Doporučená analytika: z čeho čerpat? Jako vzorový příklad můžete použít koncept značky Richard Watzke, který oproti klasickým WHITE CUBE galeriím staví na principech přirozeného prostředí a nativní lidské představivosti, vizualizace a schopnosti porovnání. Zároveň využívá mechaniky založené na klientských synergiích a vytváření nových obchodních míst s využitím lokálních znalostí, jejichž aktiva přesouvá na nové trhy. To vše v návaznosti na světový trh s uměním zaměřený na privátní a aukční prodej. Doporučuji se soustředit zejména na výsledky. 

Své CV, motivační dopis a projektové doporučení HOW TO MAKE, prosím, zašlete na email watzke@richardwatzke.cz, a to nejpozději do 15. 2. 2015 do 12:00 hodin. Do 48 hodin od přijetí vašeho emailu zašlu svůj status.  Děkuji za váš čas. S úctou, Richard Watzke

RichaRd Watzke časopis o lidech milujících umění a byznys

87


HLEDÁM ASISTENTA DO SEKCE NEMOVITOSTÍ

Hledám mladého, dynamického a energického člověka reprezentativního vzhledu a  vystupování s  chutí pracovat na jasně stanovené vizi, učit se, rozvíjet své schopnosti a růst. Výhodou je akademické vzdělání obchodního, humanitního či technického směru, přesto však mne více zajímá faktický zájem o problematiku spojenou s obchodováním, a to v jakéko­ liv jeho formě. Asistent aktivně ovládá anglický jazyk slovem i písmem a k tomu jeden z doplňujících jazyků (ruština, něm­ čina, francouzština). Má přirozený obchodní talent, který dokáže transparentně prezentovat, a to na jasně měřitelných dosažených výsledcích. Je cílevědomý, pracovitý, důsledný, vytrvalý a precizní. Je loajální a jeho motivace je založena na nejvyšších principech a cílech. Při finalizaci projektů dokáže minimálně 36 hodin pracovat bez odpočinku. Chápe prostor a dokáže jej vnímat v návaznosti na jeho okolí. Dokáže identifikovat zřejmá pozitiva, která jsou primárním základem jeho hodnoty. Zajímá se o architektonický výraz a styl, sleduje detaily.  Ideální kandidát má rád velká očekávání a spoléhá se na vlastní výsledek, který je zá­ kladem jeho úspěchu. Je individuálním hrá­ čem, který však miluje vzájemnou spolupráci, tu chápe jako součinnost mnoha autonom­ ních autorit pracujících společně na jednot­ né vizi, s vědomím založeným na uspokojení komunitních a  vlastních cílů. Miluje hledání možných obchodních variant a řešení, na je­ jichž stanovování a realizaci se aktivně podílí. Chápe, že práce s pozemky, stavbou, nemo­ vitostmi a domovy je poslání, jehož naplněním je spokojený a bohatý lidský život. Vhodný uchazeč je aktivní, produktivní a jeho kolegové jej charakterizují hovorovým termí­ nem „pálí mu to“! Své invence staví vždy na pevných základech podložených reálnými daty. Je dochvilný, zodpovědný, pravdomluv­ ný, empatický, s  citem pro obchodní diplo­ macii. Orientuje se na tvoření zisku s  cílem získat z  něj podíl odpovídající dosaženému výsledku. Jeho motorem je nespokojenost, která jej motivuje k  vyšším cílům. Zajímá se o  výstupy z  analytických modelů, se kterými umí pracovat tak, že je schopen analyzovat vývoj prostředí a predikovat tak jeho růst. Ru­ tinně ovládá základní typy analýz jako ABC, SWOT, teritoriální, konkurenční, produktová, a další. Své nadšení přenáší na ostatní tak, že po jeho návštěvě v místnosti lidé doslova létají štěstím. Miluje architekturu, design, materiál, prostor a  formu ve všech jejich podobách a  má přirozený talent vnímat prostor, jeho koncept a užitný komfort a energii. Rychle se učí, je odolný a zajímá se o efektivitu proce­ sů, které zdokonaluje. Chápe, že odmítnutí, nesouhlas, překážka, negace nebo momen­ tální neúspěch je jen požehnáním k  dalšímu snažení a darem, jenž představuje důslednější zaměření se na cíl. Má prvotřídní vyjednávací schopnosti a přiro­ zený talent zaujmout. Jeho rétorika je zábav­

ná jak ve verbální, tak psané formě. Orientuje se v databázových systémech, chápe logiku internetového byznysu, jeho synergií, mecha­ nik, marketingu, aukčních systémů, affiliate systémů, logistiky, zákaznického servisu, info­ marketingového poradenství. Chápe pravid­ la konvenčního obchodování, stejně tak se orientuje v  základních pravidlech C2C, B2C a B2B. Chápe, že kvalita je přidanou hodno­ tou, která tvoří výsledek. Má rád inovace ve všech jejich podobách a dokáže je analogicky převádět do nových souvislostí. Dokáže plá­ novat, kalkulovat, odhadovat, organizovat, delegovat a  kontrolovat. Umí fyzicky tvrdě a  důsledně pracovat. Vlastní řidičský průkaz skupiny B. Má zkušenosti s vystupováním na veřejnosti. Zvládá práci pod tlakem, ovládá relaxační techniky. Pokud jste se v uvedeném profilu našli a máte zájem o  tuto pozici, prosím, zašlete své CV, doplněné o  jednoduchý motivační dopis a  spolu s  tím také precizně vypracované projektové doporučení ve smyslu HOW TO MAKE na níže uvedené zadání:  Vyberte jakoukoliv nemovitost ze současné nabídky na trhu v  libovolné nabídkové ceně. Navrhněte postup, díky němuž zaměříte na tuto nemovitost pozornost široké veřejnosti. Popište řešení, nastavte parametry a vytvořte tak podmínky, které bude majitel této konkrét­ ní nemovitosti chápat jako vysokou přidanou hodnotu a  pomohou vám navázat vzájemné vazby a  společně dům zobchodujete. Totéž proveďte na straně kupujícího. Detailně mi popište postup, jak nemovitost zobchodujete v  reálně navržené nabídkové ceně akcepto­ vatelné trhem v horizontu jednoho, dvou a tří měsíců. Své řešení doplňte i krizovým plánem pro případ, že by se nemovitost do tříměsíč­ ního termínu neprodala. Navrhněte výši své odměny za toto řešení a  způsob její úhrady v závislosti na úspěchu. 

Co nabízím? Obhájíte­li svá tvrzení, vysvětlím a na konkrétních realizacích ukážu, jaké strategie a modely používám. Postupně vás zapojím do vize, na jejíž realizaci se podílíte pod jasně identifikovatelnou značkou. Poskytnu svou podporu a součinnost nutnou k vašemu růstu.  Doporučená analytika – z čeho čerpat?  Jako vzorový příklad můžete použít koncept značky Richard Watzke, konkrétně pak na vile v Ořechu. Můžete navázat na obchodní principy, které jsem zde použil. Doporučuji využít výše zmíněné analytické metodiky, které velmi přesně dokážou odhalit vhodné příležitosti, dle kterých dokážete nastavit nabídku tak, aby byla fair play jak pro kupující, tak pro prodávající.   Své CV, motivační dopis a projektové doporučení HOW TO MAKE, prosím, zašlete na email watzke@richardwatzke.cz, a to nejpozději do 15. 2. 2015, do 12:00 hodin. Do 48 hodin od přijetí vašeho emailu zašlu svůj status.  Děkuji za váš čas, s úctou, Richard Watzke


zůstaňme ve spojení…

ZaJímá váS náš projekt? miluJete zajímavou architekturu? RáDi bySte Se DoZvěDěli více o současném umění a předních českých autorech i jejich dílech? i Na RoK 2015 připravujeme další vernisáže!

Sledujte nás na www.richardwatzke.cz! Dozvíte se jako první vše o tom, co nás zajímá, o čem přemýšlíme a co připravujeme! Jednoduše zadejte svůj email na richardwatzke.cz a zůstaneme ve spojení…

RicHaRD WatZKe, neprodejný magazín vydávaný u příležitostí „vernisáží a minivernisáží značky Richard Watzke“ • vydává RicHaRD WatZKe euRoPe s.r.o., iČ02867842, Rybná 24 110 00 Praha 1 • tel.: 776 627 101, watzke@richardwatzke.cz, www.richardwatzke.cz • limitovaná viP edice v počtu 2000 ks • ReDaKce šéfredaktorka magdaléna Krajmerová (tel. 724 033 084), art director Roman martinka, korektury magdaléna Wagnerová, foto (není-li označeno jinak) lukáš Pelech ateliér • iNZeRce watzke@richardwatzke.cz • obJeDNávKy a DiStRibuce časopisu martin levay (martin@levay.cz) • tiSK bb PaRtNeR s. r. o., Pod Kapličkou 2846/11, 130 00 Praha 3 • zapsáno do evidence periodického tisku, evid. č.: mK ČR e 21799

90


ZNAČKA RICHARD WATZKE Během posledních dvaceti let se značka Richard Watzke vyprofilovala do pozice obchodníka s výběrovými nemovitostmi a obchodníka se současným uměním. V nemovitostech se soustředí zejména na významné majetky historické, architektonické, umělecké a jinak výrazné. Obchody jsou organizovány zejména přes kontakty, které tvoří lidé referencemi propojení se značkou Richard Watzke. V uměleckém světě se značka prezentuje zejména na poli současného a  moderního umění. Hlavní pozornost je zaměřena na žijící umělce střední až starší generace. Značka disponuje depozitem čítajícím více než 1400 uměleckých artefaktů. Díky stále širším referencím klientů je dále doporučována a  šířena k  novým aktivitám. Fakt, že značka Richard Watzke je čistou energií prostou jakýchkoliv vlivů souvisejících s  činností státní správy a  jejího financování, ji posunuje blíže k  podnikatelským aktivitám. Značka Richard Watzke je ve 100% vlastnictví

fyzické osoby včetně veškerého svého majetku a je prosta bankovních a  jiných úvěrových nástrojů. Veškerý majetek je 100% uhrazen. Díky své transparentnosti je značka šířena i  do nejvyšších kruhů. Při nedávné návštěvě zástupců britské královské rodiny v  České republice byla značka Richard Watzke, jako jediná, pověřena výzdobou Martinického paláce. Zde proběhla soukromá večeře pro vybranou elitu země, čítající cca 120 nejrespektovanějších osobností, s princem Edwardem a jeho manželku Sofii, kteří mají oficiální titul hrabě a hraběnka z Wessexu. Vybraná umělecká díla byla odsouhlasena Protokolem bez jediné námitky. Zástupci britského trůnu navštívili Českou republiku po sedmi letech. Při organizaci značka Richard Watzke spolupracovala s  Britskou obchodní komorou, Protokolem a  organizací The Duke of Edinburgh. Organizace návštěvy byla realizována výhradně pomocí osobních vazeb a na základě privátních intervencí.


ZNAČKA RICHARD WATZKE PRODÁVÁ NEMOVITOSTI A UMĚNÍ V prodávané nemovitosti vystavíme díla současných předních českých umělců a na vernisáž pozveme výjimečné lidi. Prohlédněte si fotografie z jednotlivých událostí. Výběrové nemovitosti, obrazy, plastiky, umění, nábytek, vše je jednoduše dostupné na

www.domyjakogalerie.cz

❚ Prosvětlete svou duši náhledem na fotogalerie, videa a reportáže z vernisáží. ❚ Seznamte se s našimi umělci, s nimiž jsme natočili dokumenty.  ❚ Projděte si vernisáž ve virtuální prohlídce. ❚ Podělte se s námi o vaše komentáře, názory a nápady.  ❚ Rezervujte si dopředu svou účast na vernisáži. ❚ Získejte online verzi našeho časopisu i pro své přátele. 

BUDUJEME SPOLU PRVNÍ REPUBLIKU DVACÁTÉHO PRVNÍHO STOLETÍ.

RICHARD WATZKE magazine 2014 04  

Magazín RICHARD WATZKE je určen milovníkům a obdivovatelům umění. Byl vydá k příležitosti Čtvrté vernisáže značky RICHARD WATZKE 2014.

Read more
Read more
Similar to
Popular now
Just for you