RICHARD WATZKE magazine 2014 03

Page 1

3/2014

RichaRdWatzke č a s o p i s

o

l i d e c h

FENOMÉN STANISLAV LIBENSKÝ a jeho škola

m i l u j í c í c h

u m ě n í

a

b y z n y s

VILA OŘECH

EMANUEL POCHE umění má trvalou hodnotu

Dům, který nemá žádná omezení Co si myslí o vile za 111 milionů odborníci?

N epro dej ný m a ga zín v ydáva ný u př í lež i tosti „ver ni sáž í a mi ni ver ni sáž í z načk y R i chard Watz ke“ Limi tovaná VIP ed i ce v poč tu 2 000 ks

RW03_01_titul.indd 1

10/25/14 9:40 PM


Milujeme lidi, kterým to pálí a kteří vášnivě vytvářejí vše, co je baví. Naší jednoduchou filozofií jsou respekt, úroveň a důvěra. Respekt ke klientům, úroveň obchodu a důvěra v sebe sama. Z vašeho domu vytvoříme značkovou galerii RICHARD WATZKE tak, že do něj umístíme sbírku uměleckých děl. „Pod značkou Richard Watzke nabízím prověřené značky s odkazem. Sám dlouho vybírám a prověřuju, zdali je daný předmět plnohodnotný a mohu jej doporučit.“ Richard Watzke, zakladatel značky

Rádi tvoříte, myslíte, rozvíjíte se, učíte se, žijete? Milujete to vzrušení spojené s očekáváním, že zrovna váš život je tou správnou inspirací? Zajímáte se o vyšší poslání, spirituální věci, filozofii, kulturu, umění, byznys a láskyplné spojení? Věříte v sebe, lidi kolem, Boha, Krista, Buddhu, Vesmír, Universum a vyšší inteligenci? Zkuste se podívat na to, čím žiji, jak tvořím, co mne zajímá a o co se s vámi rád podělím:

www.richardwatzke.cz Komentáře, sdílení, lajkování, vše je vám otevřeno. Sdílejte se mnou své názory.

RW03_02_03_IIob_editorial.indd 2

10/25/14 8:21 PM


editorial

LáSKoU TVořeNá eNeRgie, JeŽ SVíTí JAKo SLUNCe Život je překrásná souhra situací, nabídek, příležitostí a poznání. Je to láska, kterou můžeme dýchat na každém kroku, prožívat ji. A tiše obdivovat vše, co se kolem nás děje. Vše, co se kolem nás tvoří, co můžeme snad i zčásti ovlivňovat, je Boží vůle. Je to souhra tolika faktorů, které dohromady tvoří harmonii celku. Tím, že jí věnujeme svou pozornost, dostává vyšší smysl, který můžeme tlumočit dále. A jako při každém tlumočení se nám do té harmonie vždy přiřadí něco našeho. Něco, co milujeme, co je naší intimní součástí, prvkem našeho vnitřního světa, který takový máme, chceme mít či na tom, abychom jej měli, poctivě pracujeme. Je to kouzlo, které můžeme zažívat každou minutou. Každý vjem, pocit, pohled, chuť – to vše ústí v myšlenky. Jejich energií posíláme světu zprávu, která, jsme-li dostatečně usilovní, se nám zobrazuje ve své tvořivé realitě. To vše je dar naší fantazie blízkému okolí a příspěvek k jeho přirozenému vývoji. Co na tom všem ale bývá doslova strhující, je zkušenost, že naše společné myšlenky dotváří náš individuální život. Reálný kus momentální energie, díky které si můžeme vybrat svůj směr, cíl, vítr a dokázat i těm, kteří ještě vyčkávají, že to jde. Jít jim příkladem, být první, podat jim pomocnou

ruku a gestem naznačit, pojď se mnou. To vše i za tu cenu, že si u toho můžeme připadat jako blázni, můžeme tak dokonce i vypadat, ale důležité je, že to uděláme. Každý, kdo tuto riskantní hranici překročí, či snad její překročení byť jen pouze zaregistruje, je vítěz. Posunuje tím hranice poznání a objevuje pro nás nové a doposud neobjevené možnosti. Jemně nás svým přínosem inspiruje, a tím přirozeně poutá naši pozornost. Tito lidé plní naše duše láskou, odvahou a dodávají nám životní energii. Svým snažením nám předávají odkaz, že to, co činíme, je smysluplné, důležité a podstatné. Několik z těchto odvážných, inspirativních a velkých lidí jsem osobně navštívil a požádal je, jestli by vám svou tvorbu ukázali. Všichni, jež jsem oslovil, byli tak laskaví a souhlasili. Stejné štěstí jsem měl i při výběru architektonického celku, ve kterém by vybraná tvorba nejlépe vynikla. Precizně zrealizovaná funkcionalistická variace moderního a zároveň klidného rodinného domu na okraji metropole poskytla pro tuto výjimečnou událost svou náruč právě tak suverénně, jako přirozeně. To vše zalité přátelskou sluneční energií vytvořilo přesný obraz vize, kterou jsem před přípravou této výjimečné události vytvořil ve svých myšlenkách. Díky Bohu.

Je mi nesmírnou ctí, že čtete tyto řádky a jsem velmi poctěn, že jim věnujete to nejdůležitější, co zde na tomto světě máte. Svůj čas. Budu velmi šťasten, získáte-li protihodnotou novou zkušenost, inspiraci či zážitek. S láskou, Richard Watzke

RichaRd Watzke časopis o lidech milujících umění a byznys

RW03_02_03_IIob_editorial.indd 3

3 10/25/14 8:21 PM


užité umění

Vila,

která nemá žádná omezení 4 RW03_04_18_Navsteva.indd 4

10/25/14 8:22 PM


„Když na sebe nechávám působit jako celek tyto prostory a všechno, co v nich je, potom zřetelně cítím: To je krása – to je pravda. Pravda – lze mít různé názory, ale každý, kdo vidí tyto prostory, dojde dříve nebo později k poznání, že zde je pravé umění...,“ to jsou slova, která řekl o své vile Fritz Tugendhat v roce 1931. Nejeden odborník potvrzuje, že s tímto slavným domem se z novodobých staveb může srovnávat i vila Stanislava Libenského v obci Ořech u Prahy. Posuďte sami.

RichaRd Watzke časopis o lidech milujících umění a byznys

RW03_04_18_Navsteva.indd 5

5 10/25/14 8:22 PM


užité umění

N

ic zde nechybí, nic zde nepřebývá – tak by šlo charakterizovat funkčnost vily, která majitelům nabízí užitnou plochu 900 metrů čtverečních. Při pohledu ze strany ulice však stavba nijak nepřitahuje – řekli byste, že jde o jeden z těch moderních domů ve tvaru krychle, kterých jsou kolem dokola desítky, možná už stovky. Ovšem pokud budete pozváni dál, hned za vstupními dveřmi poznáte, že toto není jeden dům z mnoha. Už vstupní hala – její výška je shodná s výškou domu, přesahuje šest metrů, přičemž při pohledu vzhůru nelze přehlédnout impozantní interiérové okno o ploše dvacet dva metrů čtverečních a to vše doplňuje atypický průhledový krb s nerez komínem – dává tušit, že toto není jeden dům z mnoha, ale že to je jediný dům svého druhu. Toto zjištění potvrzují i další prostory.

Vila Stanislava Libenského, Ořech

2. podlaží

1. podlaží

Cena: 111 000 000 Kč ❚ Užitná plocha: 900 metrů čtverečních + 300 metrů čtverečních v sousedním objektu ❚ Velikost pozemku: 3 300 metrů čtverečních ❚ Dispozice hlavní budovy: 6 + kk, 4 x šatna, 6 x koupelna a wc ❚ Vybavení fitness zóny: vnitřní bazén, whirlpool, parní a finská sauna, posilovna ❚ Zařízení suterénu: promítací místnost, vinotéka na 6 000 láhví, trezor, technické zázemí domu ❚ Zahrada: venkovní bazén, zahradní domek včetně vybavené kuchyně, udírna ❚ Parkování: kryté garáže pro 7 automobilů ❚ Bezpečnostní prvky: střeženo EZS s kamerami a laserovými paprsky podél bočních a zadního plotu, vše napojeno na pult centrální ochrany

Suterén

6 RW03_04_18_Navsteva.indd 6

10/26/14 6:04 PM


Z křesla rovnou do bazénu Přízemí je koncipováno jako společenská zóna. Centrem se stává kuchyň, která přechází přes jídelnu v obývací pokoj. Protože funkčnost do posledního detailu je vlastnost, kterou lze v tomto domě najít v každé místnosti, kuchyň dostala tvar dvou souběžných linií. Podle odborníků je právě toto řešení pro vaření ideální, protože zde má člověk vše při ruce, minimálně se při vaření a přípravě pokrmů nenachodí. I když vařit v této kuchyni je snem každého také kvůli spotřebičům. Kromě klasických zde nechybí nahřívač nádobí, kávovar nebo stále ještě méně známý kruhový tepan platte – nerezový plát, na kterém lze grilovat, smažit, dusit či flambovat. Nižší část kuchyňské sestavy orientovanou do středu místnosti architekt doplnil zvýšenou barovou deskou. Ta tvoří nejen optickou bariéru, která skrývá pracovní prostor při pohledu z relaxační zóny obývacího pokoje, zároveň je k ní přistaveno několik vysokých stoliček, stává se tedy ideálním místem pro vypití odpolední kávy nebo večerní posezení s přáteli. Pro větší

oslavy či rodinné obědy a večeře je určený jídelní stůl pro osm a více osob. Celý společenský prostor je laděný do kontrastu bílých a tmavých odstínů, tedy do té nejelegantnější barevné varianty, která vůbec existuje. Luxusní vzhled ještě podtrhuje volba materiálů, mezi nimiž dominuje kámen a sklo, stejně jako přítomnost nesmiřitelných živlů, kdy oheň zastupují krby a vodu bazén a vířivka. Obývací část tvoří dvě pohodlné kožené pohovky, doplněné nízkým konferenčním stolkem. Podle nálady lze odtud sledovat buď program v televizi, nebo oheň biokrbu. Ale majitel má i další možnosti

– díky velkoformátovým oknům je zde nádherný výhled do zahrady nebo vnitřního bazénu. V přízemí domu se totiž nachází i relaxačně sportovní centrum. Jeho součástí je vnitřní bazén o velikosti 9 x 3 metry s hloubkou 160 centimetrů. Je samozřejmě vyhřívaný na teplotu, kterou si člověk nastaví, a doplněný protiproudem, proto se stává skvělou příležitostí, jak si vylepšovat kondici při intenzivním plavání. Obavy, že by z bazénu unikala vlhkost do okolních místností a působila v domě problémy, jsou u takto technicky dokonalé stavby  zbytečné. Odpařování vody – v době,

 Část kuchyňské linky je otočená směrem do obývacího pokoje, což dovoluje i při přípravě jídla zůstat v kontaktu s ostatními.

Impozantní vstupní hale s více než šestimetrovou výškou dominuje krb s vysokým nerez komínem.

V přízemí domu se nachází vnitřní vyhřívaný bazén o velikosti 9 x 3 metry a s hloubkou 160 centimetrů.

RichaRd Watzke časopis o lidech milujících umění a byznys

RW03_04_18_Navsteva.indd 7

7 10/25/14 8:22 PM


zajímá vás umění? milujete kvalitní architekturu? nestihli jste minulou vernisáž? hledáte své bydlení snů?

Ať už jste příznivci moderního umění, architektury nebo máte zájem o koupi nemovitosti, ve které se konala vernisáž, či si jen chcete připomenout atmosféru výstavy, vstupte! Na www.domyjakogalerie.cz/virtual jsme pro vás připravili virtuální prohlídku, která vám dovolí jednoduše si prohlédnout byt i vystavená díla z pohodlí vašeho domova. Je to jednoduché: přiložte váš mobilní telefon a projděte si vilu krok za krokem v naší virtuální prohlídce.

8 RW03_04_18_Navsteva.indd 8

10/25/14 8:23 PM


užité umění

 Fitness zónu v přízemí domu tvoří kromě bazénu ještě posilovna, finská a parní sauna i whirlpool.

Do suterénu architekti umístili domácí kino s plátnem a profesionální promítačkou.

kdy se bazén nepoužívá – brání lamelová fólie zakrývající hladinu. Ta se zatahuje a odtahuje pomocí elektromotoru, což je pohodlnější než ruční ovládání. K bazénu přísluší i odvlhčovací jednotka, která zabezpečuje a garantuje trvalou vlhkost v prostoru bazénu s tím, že tato vlhkost se nedostává do ostatních prostor rodinného domu. Fitness zónu vily doplňuje ještě dokonalá vířivka, postavená domku i majitelům na míru, a parní i finská sauna s odpočívárnou. Jedna z místností je vyhrazená domácí posilovně. Nebojíte se pozvat návštěvu do sklepa Jako společenské centrum slouží v tomto domě i sklep, ten skrývá nejen technické zázemí domu, ale především do něj architekti Ivana Dombková a Rostislav Černík umístili kinomístnost s velkým plátnem a profesionální promítačkou. Požitek z filmů je zde ale umocněný pohodlím, neboť můžete sedět na kožené pohovce, povalovat se po kuličkových polštářích či sedět u baru. A ani dlouhé reklamní pauzy na donesení občerstvení nejsou třeba, neboť na tento prostor navazuje luxusní vinotéka s kapacitou šest tisíc láhví. Suterén však tvoří i zázemí pro technické vybavení domu, které je – jak jinak – opět nadstandardní úrovně. A nejen proto, že každý z obyvatel má k dispozici vlastní dálkový ovladač, který například vytahuje a stahuje žaluzie, ovládá klimatizaci, rozsvěcuje nebo zapíná bezpečnostní zařízení domu. Objekt je střežen a o klid majitelů se

stará elektronický bezpečnostní systém, ale také laserové paprsky podél bočních a zadního plotu, to vše je napojeno na pult centrální ochrany. Noční můra všech majitelů bazénu, kteří se v rámci údržby čerpadel a filtračních jednotek spouští do černých šachet, zde také neexistuje. Tím, že jsou jak bazén, tak whirlpool a sauny osazené v přízemí, suterén nabízí pohodlný přístup právě do jejich technické části, vše je zde ve výšce očí, což zjednodušuje údržbu i všechny úkony, které je třeba pro bezchybný chod wellness zóny vykonávat. Suterén také skrývá plynový kotel, který ohřívá vodu v teplovodním podlahovém topení, bojler na teplou vodu anebo prádelnu. 

RichaRd Watzke časopis o lidech milujících umění a byznys

RW03_04_18_Navsteva.indd 9

Vinotéka vedle kina pojme až šest tisíc láhví ušlechtilého nápoje.

9 10/26/14 6:33 PM


Zaujala vás tato vila? Zajímáte se o moderní interiéry a architekturu? VSTUPTE NA www.vilastanislavlibensky.cz

Fotoreportáž z vily Stanislava Libenského, procházku po jednotlivých místnostech od sklepa až po terasu, místa, která byla skryta očím návštěvníků, i celkovou atmosféru vernisáže si můžete prohlédnout nebo znovu připomenout právě teď. Podívejte se na stránky www.vilastanislavlibensky.cz, nebo přiložte mobilní telefon ke QR kódu dole. Vítejte na návštěvě v této krásné vile!

10 RW03_04_18_Navsteva.indd 10

10/25/14 8:23 PM


užité umění Z ložnice do ložnice po terase Zatímco do suterénu se zde návštěvy mohou vodit běžně, o druhém nadzemním patře, do nějž vedou elegantní dřevěné schody umístěné za kuchyní, to neplatí. Je koncipováno čistě jako soukromé, nachází se v něm čtyři ložnice, ke každé náleží vlastní plnohodnotná koupelna, dále pak šatny a pracovna. Stejně jako v přízemí, i zde je vše podřízeno jednoduchosti a funkčnosti. Nábytek je vyrobený na míru, proto „padne“ prostoru na milimetr přesně, maximálně využívá prostor a zároveň ho zbytečně nezahlcuje. Terasy, které k ložnicím náležejí, jsou navzájem průchozí. V letním období tak není problém, aby obyvatelé vyšli z ložnice rovnou na terasu, kde se potkají na společné snídani u jednoho stolu. Umístění domu na samém okraji obce, kde si mohou obyvatelé užívat výhled do okolí a zároveň je zde maximálně zachováno jejich soukromí, dovolilo pracovat s velkými skleněnými bloky a promyšlenými průhledy ven. A to nejen v ložnicích, ale na naše poměry trochu nezvykle i v koupelnách. Samozřejmě zde autoři domu respektovali soukromí obyvatel, proto okna jsou vždy doplněná venkovními hliníkovými roletami, po jejichž stažení je tento privátní prostor chráněn před pohledy zvenčí. A v létě brání přehřívání interiéru. 

Druhé nadzemní patro je koncipované jako soukromé, nacházejí se v něm čtyři ložnice, koupelny, šatny a pracovna.

 První a druhé podlaží spojuje pohodlné dřevěné schodiště.

RichaRd Watzke časopis o lidech milujících umění a byznys

RW03_04_18_Navsteva.indd 11

Proč vila Stanislava Libenského? „Myslím, že pojmenováním vily Stanislava Libenského vyjadřujeme poctu jak tomuto světově uznávanému umělci, tak vile samotné. Ta je ideálním místem pro konání výstav, neboť má samostatnou galerii, která přechází do zahrady. Navíc svou architekturou – skládá se ze tří bílých kvádrů – připomíná podstavce pro plastiky či jiná umělecká díla. Zároveň je to hold poctivé práci a pečlivosti jak Stanislava Libenského a jeho školy, tak kvalitní současné architektuře,“ říká autor nápadu a kurátor výstavy Richard Watzke.

11 10/25/14 8:23 PM


užité umění  V zahradě se nachází altán s plně vybavenou kuchyní a velkým jídelním stolem, připravený na pořádání oslav za každého počasí.

Na pozemku stojí ještě druhý dům, který poskytuje kryté stání pro pět aut a byt či kancelářské prostory v horním patře.

Dokonalost podtrhuje i zahrada Součástí nemovitosti je ještě vedlejší budova se zastavěnou plochou dalších 126 metrů čtverečních a stejným architektonickým pojetím jako hlavní dům. Ta nabízí garáž pro pět osobních automobilů, druhé patro je koncipováno jako samostatný byt s kuchyní, obývacím pokojem, ložnicí a sociálním zázemím, to vše doplňuje opět terasa. Na pozemku se dále nachází zahradní altán o velikosti 12 x 5 metrů vybavený potřebnou technikou na pořádání párty či rodinných oslav. Dominuje mu proto velký jídelní stůl, kuchyňské zázemí tvoří dřez s teplou i studenou vodou, lednice s mrazákem, otevřený i plynový gril, nářadí potřebné pro grilování. Jedna strana altánu, ta prosklená, je otevíratelná do zahrady, tudíž zde vzniká luxusní prostor pro garden párty. Pokud počasí nepřeje, stěnu lze zavřít a oslavu pořádat uvnitř. K zahradnímu altánu patří i venkovní, vyhřívaný whirlpool pro šest osob. Ti, kteří dávají přednost plavání, mají k dispozici ještě venkovní bazén umístěný před druhým objektem. Ten má rozměry

12,3 x 5 m se stabilní hloubkou 190 cm s tím, že voda v bazénu není ohřívaná. Slouží hlavně k letnímu osvěžení. Ovšem zastřešení – majitelé zvolili nejmodernější polyakrylátové zakrytí, které svým hranatým tvarem ladí s podobou obou domů – dokáže prodloužit koupací sezonu až o několik týdnů. Zahrada je koncipována jako okrasná. Samozřejmě je vybavená automatickým závlahovým systémem, který značně zjednodušuje péči o zeleň. Dodávka

vody do automatického systému je zabezpečena ze studny. O dokonalosti a pohodlí života v tomto domě vypovídá i to, že příjezdová rampa k domům a vjezd do garáží jsou vyhřívané zabudovanými elektrickými kabely, jejichž ovládací panel je přímo v garáži. Uklízet sníh je zde zbytečnost, stačí zmáčknout tlačítko, nebo si nastavit požadovanou teplotu, kdy se má systém zapnout, a k domu se dostanete vždy pohodlně, bezpečně a v suchu. ❚

12 RW03_04_18_Navsteva.indd 12

10/25/14 8:23 PM


SLOVO OBCHODNÍKA S NEMOVITOSTMI A UMĚNÍM

Co si myslím o vile v poli za 111 milionů Architektuře se věnuji snad celý život. Přitahovala mne takřka odmalička, a to byl možná také důvod, proč jsem tento obor nestudoval. Zabýval jsem se jím totiž, stejně jako ostatními krásami, nativně. Je úžasné pozorovat, jak se vše, co je krásné, doplňuje, ovlivňuje a vyvíjí vlastně společně. Detaily vnímané v kráse lidského těla, přírody, živočišných organismů, vesmíru či jakéhokoliv druhu materiálu nás tak inspirují, že je téměř okamžitě po svém objevení můžeme vlastní invencí napodobovat, zpracovávat, kopírovat a pomocí toho tak tvořit. Legračním na tom všem je fakt, že pokud si dáme čas a pozorujeme, kam nás naše záliby, talenty a nadšení nasměrují, mnohdy zjistíme, že se stáčí do jednoho bodu. U mne to je funkční krása, která spojuje architekturu, umění, design, ale také obchod. Dlužno však dodat, že dennodenně se přesvědčuji o tom, že ani jedno vlastně téměř vůbec neovládám a mé znalosti a zkušenosti jsou ve všech zmíněných oblastech omezené. Asi to tak má být. Nádherné na tom všem ale je, že svou neznalost mohu umořovat a pokoušet se tak nad ní vítězit novými vědomostmi a zkušenostmi. Na učení je krásné právě to nové, objevované a nepoznané. Před mnoha lety, když jsem měl poprvé tu velkou čest prodávat dům pana profesora Antonína Ausobského – legendy, která vystavěla mnoho unikátních staveb včetně půlky pražských Střešovic, a zároveň pedagoga architektury, jehož studenti milovali – zúročila se mi energie, léta věnovaná právě mým celoživotním vášním. Důvěra rodiny pana profesora v mé schopnosti pro mne byla velkou výzvou. Proto jsem dům v anglikánském stylu s rozlehlou zahradou detailně nastudoval, provedl všechny potřebné analýzy, vypracoval důkladný scénář a pomocí marketingových výzkumů a obchodních teorií navrhl vhodný postup. Následně jsem vytvořil strategii, akční plán, postup komunikace včetně časové osy celého obchodu a ty rodině prezentoval. Prodej domu je projekt jako každý jiný, a proto je nutné znát nejen jeho podstatu, marketingové a obchodní prostředí, ale také naplánovat průběh, a to včetně uspokojení, která z toho všeho následně pro všechny strany mají vyplynout. Jednoduše řečeno, je nádherné pomocí analytických modelů, zkušeností a obchodních zdatností vytvořit takové podmínky, aby v momentě, kdy se obchod uskuteční, byly všechny strany opravdu spokojené. A to je něco, co mne nepřestává fascinovat.

RichaRd Watzke časopis o lidech milujících umění a byznys

RW03_04_18_Navsteva.indd 13

Věřím totiž, že věnujete-li se čemukoliv s láskou, pečlivostí a maximální pozorností, projektujete tuto energii správným směrem tak, že ji projektovaná hmota, prostředí či člověk poté přirozeně vyzařují zpět a vrací nejen vám, ale také – a to především – svému okolí. Je to čistá láska, která přitahuje v interakci pozornost přesně toho, kdo vnímá toto unikátní chemické složení, auru, energii, jejíž stopu sám také nese. Proto mohu u svých klientů pozorovat doslova zázraky, díky nimž jsou v mých domech spokojení, radostní a šťastní. I po mnoha letech mám vždy nesmírnou radost, když mi lidé znovu a znovu volají a děkují mi za to, že si ode mne mohli koupit ten či onen konkrétní dům, kde jim je tak dobře. Dům pana profesora byl mým prvním, jehož nabídková cena se pohybovala v řádech desítek milionů korun. Tolik peněz za – pro běžného smrtelníka – relativně obyčejný dům mne rozhodně nenechávalo chladným. Má tehdejší zjištění jednoznačně dala základ nastavení, která jsem poté prezentoval na trhu. Během tří měsíců jsem dům prodal přesně v těch intencích, ve kterých byl teorií vizualizován. Ověření mých předpokladů mi připadalo stále zábavnější a možná právě díky této soustředěné pozornosti a zájmu mne to vedlo dál. Přicházely domy a byty zajímavé a zajímavější, projekty o dvou, patnácti a osmdesáti domech, neprodejné ležáky, golfová hřiště s výstavbou, unikátní architektonické celky, zámky, hrubé stavby nedokončených snů velkých vizionářů či rodinná sídla situovaná na odlehlých místech plných klidu a výjimečné atmosféry. 

13 10/25/14 8:23 PM


užité umění Vždy jsem se těšil na nová dobrodružství spojená s objevováním nových kreací. Tak trochu jako Indiana Jones jsem se musel mnohokrát potácet po neprobádaných cestách, abych pochopil nahlížení, záměr a vizi svých předků a mohl ji tak upravit do funkční podoby pro současné publikum. A jelikož jsem po všech těchto případech, jak už to tak někdy bývá, možná i poněkud zkostnatělý, občas narazím na něco, co si mou pozornost získává postupně, ale s čím dál větší intenzitou. Znáte to, láska na první pohled většinou ochladne rychle, za to ta postupná vydrží zpravidla velmi dlouho. Ta největší pak celý život. Odmítaného největší krajíc Mnohokrát jsem díky své omezenosti něco odsoudil, aniž bych tomu věnoval hlubší pozornost. Ta pihovatá holka, co se pořád zubí? Ta se ti líbí? Ty jsi blázen, je ošklivá, drzá a hloupá, do té se může zamilovat jenom blázen! Jen co jsem to dořekl, začaly se dít věci. Jistě asi tušíte, že tím bláznem jsem byl pochopitelně já sám a trvalo mi opravdu velmi dlouho, než jsem se z toho poučil. Vůbec se však nedomnívejte, že jde o konstantu. Je to bohudík setrvalý stav, který nás obyčejné smrtelníky nutí, díky svým nespočetným náladám, opakovaně podstupovat podobné či příbuzné zkoušky, a tím se udržovat ve střehu a kondici. Není to tak dlouho, kdy se mi něco podobného stalo s jedním domem. Když jsem viděl jeho architektonickou podobu, zpracování a funkční řešení, odsoudil jsem jej téměř okamžitě. Chodil jsem po jeho chodbách a ujišťoval se, že nic šílenějšího jsem ještě neviděl. Dům byl prázdný a tak nějak smutný, pomalu začínal chátrat. Analyzoval jsem, kalkuloval, přemítal a stále nic. A tak ubíhal čas. V domě jsem měl mnoho aktiv, což mě donutilo začít se o něj starat. Jelikož měl saunu, přestal jsem navštěvovat svůj klub a začal jezdit do sauny tam. Jak jsem se v domě pohyboval, stala se neuvěřitelná věc – začal jsem jej více vnímat. Sledoval jsem, že přestože je jeho užitná plocha téměř tisíc metrů čtverečních, vše je tak nějak po ruce. Pozoroval jsem pozemek a okolí, abych zjistil, že nic podobného a lépe situovaného jsem vlastně doposud neviděl. Jistě tušíte, že jakmile jsem tento dům opravdu objevil, poznal jej a zamiloval si ho, byl jsem schopen nastavit parametry přesně tak, aby tuto lásku viděli i ostatní. Když jsem tak učinil, dům se rozzářil a svou energií k sobě přitáhl přesně ty pravé lidi. Funkcionalismus na poli Když jsem se poprvé doslechl o vile v Ořechu, zaujala mne především cena. Tehdy byla nabídka 150 milionů korun. Částka údajně reprezentovala stavební náklady spojené s výstavbou. Obdržel jsem i fotodokumentaci včetně strohého, ale pečlivě připraveného textu charakterizujícího dům. Proběhl jsem výčet dat seskupených v nabídce a letmo se zastavil nad fotografiemi. Funkční architektura, interiéry studené ve zcela fádních a nevýrazných barvách. O lokalitě jsem nevěděl zhola nic, ale

představa, že budu do takto drahého domu jezdit po dálnici, mne nechávala naprosto chladným. Jednoduše jsem domu nevěnoval větší pozornost. Uběhl nějaký čas a jak to tak bývá, to, co je nám souzeno, se objeví vždy ve správný čas. Pro svou třetí vernisáž jsem hledal dům, který měl být nejen specifický a dostatečně prestižní, ale také kde je klid a zároveň disponuje přesně střiženým rovinatým pozemkem. Právě v tento moment mi kolega připomněl, že mi před nějakým časem tuto nabídku zaslal. A tak jsme se dohodli a do domu se jeli podívat. Milá holka, drahý outfit, ale zároveň tak trochu obyčejná Dům jsem nejprve nemohl najít. Projel jsem vlastně několikrát kolem něj, ale ani jednou mne nenapadlo, že toto je ten drahý dům. Když jsem ty dvě kostky vedle sebe míjel potřetí, zbystřil jsem a zastavil. Byl to on! Na první pohled by mne ani náhodou nenapadlo, že jde o něco výjimečného. Tvářilo se TO jako dva domy vedle sebe. Obyčejné kostky, kterých je po celém světě nekonečně. Zaparkoval jsem a vystoupil, zběžně dům proběhl, podíval se do vinotéky, wellnessu, zastavil se na zahradě, prohlédl si zahradní altán, depandance a garáže. Poděkoval a odjel. Kolegovi jsem večer volal a zeptal se jej, co je proboha na tom domě tak výjimečného a drahého. Odpověděl mi výčtem referencí a také reakcemi zájemců, které byly vesměs mimořádně pozitivní. A jelikož jsem si tohoto uštědřeného políčku tentokrát všiml, zbystřil jsem a začal se o věc zajímat tak, jak jsem to vlastně dělal vždy. Každé naše rozhodnutí je volbou mezi rozhořčením a zázrakem Sedl jsem do auta a jel do Ořechu večer. Jel jsem do Ořechu ráno. Jel jsem do Ořechu odpoledne. Chodil jsem po domě a hledal, hledal a hledal. Hledal jsem chyby. Jeden můj kamarád si kdysi přisedl do mého nového auta a místo toho, aby jej chválil, začal vyjmenovávat nedostatky, které na něm shledal. Překvapilo mne to, jelikož právě tohoto člověka mám rád pro jeho pozitivní přístup ke všemu, co existuje. Ohradil jsem se a zeptal se, co to vlastně dělá? Podíval se a odvětil: to je tak dokonalá věc, že na ní můžeš hledat už jen nedostatky. Dělám to tedy také. A čím více jsem to dělal, tím více jsem se soustředil. Díky vernisáži, kterou jsem v domě připravoval, jsem byl s domem

14 RW03_04_18_Navsteva.indd 14

10/25/14 8:23 PM


vlastně v neustálé interakci. Chodil jsem tam, když pršelo, svítilo slunce i když bylo zamračeno. Jel jsem tam v době, kdy lidé jezdí do práce, a odjížděl, když se vrací. Za dobu příprav vernisáže a také po ní jsem v domě a jeho okolí strávil mnoho času. Díky instalaci, fotogaleriím, videu a virtuální prohlídce, všemu, co musím kontrolovat, jsem tak nastudoval každý byť i sebemenší detail. Vše, co jsem objevil, každou prasklinu, barevný detail, který nenavazoval, jsem nechal opravit. Budka na nářadí v původně přírodním dřevě se natřela šedou tak, aby byla zachována funkce, ale stala se z ní součást designu. Čím více jsem se v domě pohyboval, tím více si mne získával. Začal jsem obdivovat jednoduchost a účelnost, díky které je vše po ruce. Materiály, které lze udržovat tak jednoduše, že to zvládne pečlivý majitel sám. Technologie instalované tak dobře, že slouží namísto toho, aby nám život komplikovaly. Začal jsem vnímat jednotlivé detaily, které jsou tak promyšleny, že zaujmou jen cvičené oko, přičemž běžného pozorovatele nechají v klidu. Láska až na druhý pohled Zatímco jsem napoprvé dům přehlédl, napodruhé a pak kdykoli později až doteď ho postupně objevuji. Velmi mi vyhovuje, že dům přehlédne většina lidí, kteří kolem něj jedou. Navíc lokalita je neuvěřitelně tichá, dokonce tak, že mi mnohdy připadá dostupnost patnáct minut ke mně na Hradčany – a to podotýkám, že v každou denní i noční hodinu – jako mimořádná. Výhled do Chráněné krajinné oblasti, která začíná hned za tímto pozemkem, ve vás vyvolává pocit, že jste alespoň sto kilometrů od metropole. Laserem chráněný pozemek, stejně tak necelý kilometr vzdálená URNA mne pak ujišťují o bezpečí, díky kterému zde vládne mimořádný klid. Plot ze skla, okolí domu pečlivě osazené, stejně tak každý detail důsledně navázaný na každou z celkem tří staveb na pozemku. Dům uvnitř je přehledný a orientace v něm je opravdu jednoduchá. Pokud jste zažili, jaké to je neustále bloudit ve svém domě s cílem najít něco, co jste někde nechali, víte dobře, že je to velmi frustrující. Hlavní budova, která disponuje devíti sty metry užitné plochy, se tváří zcela normálně, běžně a je nastavena tak, že je útulná. Ano. Útulná je to správné slovo. Vstup s provozní šatnou, vstupní hala s proskleným krbem, skrz nějž je vidět lesklé gradienty odrážejících se paprsků slunce ve vířivce a vnitřním bazénu umístěném za ní. Kuchyně se společenskou

RichaRd Watzke časopis o lidech milujících umění a byznys

RW03_04_18_Navsteva.indd 15

místností a výhledem na relaxační část bazénu jakoby přirozeně navazujícího na zahradní terasu a pečlivě šlechtěný pozemek. Schodiště vedoucí do podzemního a nadzemního patra je vysoce tolerantní a pohybovat se na něm je příjemné. Provozní garáž pro dva velké vozy navíc disponuje skladem a dostatkem prostoru pro techniku nutnou k údržbě zahrady a domu. Vinotéka pro šest tisíc láhví s nerezovým ponkem je navázána na bar, který je součástí domácího kina, jehož provedení dodává místnosti na významu a zároveň tím podtrhuje logiku názvu. Procházíte-li ložnicemi, hostinským pokojem či navštívíte-li pracovnu, stále jste obklopeni přírodou, hmotou a prostorem, přičemž stejně jako z pozorovatelny máte přesný přehled o tom, co se kde děje. Pocit je to nejpodstatnější Mám rád Průhonice, miluji Tróju, Hanspaulku a Hradčany. Inspirují mne Vysočany, Karlín a zbožňuji Žižkov. Vlastně každá z pražských částí má své kouzlo, přesto příroda, to je něco, co ve městě prostě není. Stromovka je překrásná, Ladronka bude za pár desítek let možná také, ale čistá příroda, to je kouzlo, energie, která prostě funguje. Musím zodpovědně říci, že až tady jsem poprvé zažil pocit určité svobody. Vše po ruce ve stylu bydlení na venkově, ale přesto tak neuvěřitelně rychlý operační rádius směrem do města, že mne samotného tento fakt uklidnil. Devadesát minut před zahájením vernisáže jsem ještě lítal v teplákové soupravě po zahradě a pomáhal dokončovat přípravy na vernisáž. O hodinu a půl později sem stál na zahradě a vykoupán, převlečen a slavnostně naladěn pronáším směrem k návštěvníkům úvodní slovo. Ano, za tu krátkou dobu jsem stihl odjet na Hradčany, vykoupat se, převléknout se a podotýkám, že v klidu se vrátit zpět. To v KLIDU zde prosím zdůrazňuji. Byl pracovní den, čtvrtek, konec prázdnin, kdy se silnice již začaly plnit vracejícími se lidmi z dovolených. Jednoduše vyjedete z domu a po pár kilometrech najedete na obchvat, párkrát zatočíte volantem a jste na Pohořelci, nádhera. Zahradní dům Již Ludwig Miese van der Rohe říkal, že prostor se nedá spočítat, ale musíte jej cítit. Snadno si tak jeho tvrzení připomeneme domem, který jako jediný postavil v USA a který známe jako dům Edith Farnsworth. A právě tato koncepce je mi zde inspirací opírající se o tyto, citem motivované a odvahou korunované zásady vryté do zahradního domu. Jeho vzdušnost získaná výhledem skrze prosklenou stěnu do zahrady je příkladná. Vaříte-li zde, oddáváte-li se struktuře chuti, vůni pokrmu či barvě nádherného vína, stále máte pocit bezpečí, radosti, komplexnosti. To vše je navíc přirozeně prokreslené očekáváním spojeným s představením, které vám poskytuje matička příroda. Každý rozmar počasí je zde suverénním a vskutku nádherným partem, jehož jste tak nějak samozřejmým a zároveň příjemně chráněným soukromým divákem. V případě krásného počasí můžete celou skleněnou stěnu jednoduchým 

15 10/25/14 8:23 PM


užité umění

pohybem otevřít. Rodinný oběd či večeře, narozeninová oslava či odpolední káva s dezertem se tak stávají opravdovým zážitkem kontrovaných plností všech vnímaných smyslů. Depandance Galerie pro auta a ateliér pro bydlení, práci či snad jen odpočinek – tak by se s lehkostí dala jednoduše popsat druhá obytná budova na pozemku. Disponuje vším komfortem potřebným pro dokonalou relaxaci. Plné prosklení směrem do zahrady poskytuje úchvatný výhled do okolní přírody, na pozemek a celý architektonický celek. Prostor tak dostává dynamiku, díky níž jste vtaženi do hry tvarů, odlesku světel a přirozené čistoty přírodního úkazu. Pro mne je podstatné světlo, dostatek světla, jehož síla dodává životu zdraví, sílu a intenzitu. Právě zde jsem instaloval vybrané umělecké kusy. Musím konstatovat, že přirozené světlo je ve všech budovách úžasným zdrojem vitaminů potřebných k podpoře zdravého životního růstu. Cítím to v domě na každém kroku. Stejně tak garáž pro auta, jejichž služeb se využívá méně než těch dvou provozních v hlavní budově, je dostatek. Uložíte sem pohodlně tři velké vozy včetně plastik a soch. Pokud je však potřeba, uschováte jich tady i pět. Prošel jsem tudy snad stokrát a stále více zbožňuji ten detail, který je vidět na bílém kameni, z nějž jsou podlahy. Až uvidíte, jak vypadá to, čemu se v této zemi říká zámková dlažba, domnívám se, že pochopíte její správný význam. Světla zasazená do stropnic tak, že je každý milimetr přesně a sportovně uznáván svými kolegy jako dané pravidlo. Skla s miniaturizovanými rámy, která jsou trojvrstvá, takže je nevykolejí snad ani ten nejzábavnější výkyv počasí. Kvalita je zde podivným patronem Na kvalitu se zde v České republice díváme tak nějak zvláštně. Mnohokrát když slyším, jak triviální věci jsou zde problematické, vždy se raduji. Raduji se z toho, že vím o prostoru, který se dá vylepšit. Proto miluji Rakousko. Jsem možná jedním z mála bláznů, kteří neustále procházejí veřejná prostranství, hotely, privátní rezidence, sauny či wellness centra s cílem užít si tu dokonalost. Pokaždé, když vidím, jak se dokážou chovat k materiálu, jakým způsobem se zodpovídají dřevu, kůži, kamenům či vodě, doslova létám štěstím. Zároveň jsem však v takovém zvláštním napětí, které ve mně vyvolává ruční práce. To, co obdivuji na umění, zde je na každém kroku. Zdánlivé nepotřebnosti, niterní detaily pochopitelné až po delším hledání, konzervativní prvky jakoby minimalisticky dozdobené, podle mého názoru – a dovolím si říci, že běžnému oku – až nepostřehnutelné.

A přesto tam jsou. Čekající na toho, kdo je v záhybu, rohu, střeše či schůdku objeví. Miluji toto objevování, pokoru a úctu k přírodě, jejíž dary používáme pro utváření našich stavebních snů. A proto mám radost, že jsem zde v Ořechu objevil drahokam. Něco, co lze charakterizovat jako rodinný dům na okraji města současnosti. Je to první dům, kde i se spa je má spokojenost téměř ideální. Téměř proto, že zde chybí pro mne zcela zásadní osmělovací bazén. Musel jsem se s tímto faktem vyrovnat. Avšak je pravdou, že díky dvěma precizním sprchám s hlavicemi distribuujícími kvantitativně více než dostatečné množství vody, je ochlazení po saunování vysoce uspokojivé. Dlužno dodat, že spa disponuje velkou vířivkou a vnitřním bazénem. Také jsem zjistil, že pokud bych opravdu chtěl, je možné vanu instalovat za domem. Velkým plusem je Hamam, který je přímým sousedem sauny, jehož vliv jistě ocení každý, kdo má zájem podporovat funkci horních cest dýchacích. A co si tedy myslím o vile v poli za 111 milionů korun? Na první pohled je nesmírně sympatická skromnost, kterou se dům prezentuje navenek. Stojí tam v pokoře, klidu a nechává své okolí v naprostém souladu, aniž by na sebe jakkoliv upozorňoval. Pouze zdatný pozorovatel tak po důkladnějším soustředění odhalí kvalitu travního porostu či neutrálně, zato však reprezentativně působící skleněný plot lemující chodník před domem. Teprve po vstupu na pozemek se postupně rozehrává part vysoce kvalitní spleti vrcholných technologií a použitých materiálů, jejichž zpracování je na odpovídající úrovni. To, co mne však na domě doslova fascinuje, je komplexnost. Ano, je to něco, co i vínu dodává punc výjimečnosti. Barva, vůně i chuť jsou překvapující a v naprostém souladu. Pozemek, architektonická kultivace pak korunovaná interiérovým řešením v takovéto kvalitě doslova pár minut od centra města a to vše s výhledem do krajiny s vizitkou chráněné oblasti, bez jediného domu, továrny, skladu… Miluji ten dům. Richard Watzke

16 RW03_04_18_Navsteva.indd 16

10/25/14 8:23 PM


SLOVO ARCHITEKTA

SLOVO REALITNÍHO MAKLÉŘE

Vila Ořech: prostor a síla jsou ve scénáři

Výjimečnost tohoto domu je v několika aspektech

Při posuzování objektu je vždy důležitý kontext, v němž dílo vzniká. Proto i já ve svém hodnocení beru v potaz jak kontext geografický, tak kulturní a technologický, kontext vyspělosti řemesel a samozřejmě ekonomický. Také „scénář díla“ je podstatný, podobně jako tomu bývá v knize nebo divadelní hře. Bez scénáře vzniká jenom stavba, stavba bez výrazu a emocí. Vila Stanislava Libenského v obci Ořech je však stavbou s výrazem a emocemi, navíc velmi osobního charakteru. Respektuje osobnost majitele, byla vytvořená pro specifické potřeby rodiny a její požadavky. Místo diktátu módních trendů zde kladl architekt důraz na estetiku, emoce, hodnoty, a proto je vila tak individuální, jedinečná a elegantní. Základem této jedinečnosti je už strategické umístění objektů na parcele, kdy architekt respektoval krajinu a okolní zástavbu a přizpůsobil mu i urbanistické osazení domu. Jeho orientace a umístění se tak stává dalším benefitem tohoto objektu a lze ho označit za součást nenápadné elegance, kterou není tak často vidět. Hned při vstupu zaujme svojí výškou a kontrolovaným průhledem do navazujících částí sídla akcentovaný ceremoniální vchodový prostor. Proporčně vhodná je i následující mechanická skladba jednotlivých místností, které jsou vzájemně propojené, ale zároveň nabízejí dokonalou individualitu vytvořených jednotek. Vše je podtrženo elegancí proporcí a materiálů v kontextu kultivovaného výrazu. Tento přístup prostupuje celým objektem, ale i okolitou přírodou. Oddělení intimních částí ve vyšším podlaží je komponováno ve vysokém standardu a nabízí zajímavá řešení pro jednotlivé obyvatele. Jejich individuální vkus je vyjádřen v koupelnách, šatnách a pracovních místech. Dokonalé denní osvětlení přispívá ke kvalitě života v domě a zároveň paktuje monumentální výhled do krajiny. Domácí automatizace je velmi komplexní, racionální, což platí i o bazénové časti, která je dokonalá. Za zmínku rozhodně stojí velkorysé parkování a důstojný přístup do objektu z prostorné garáže. Sídlo je osazeno v rozsáhlé, dobře koncipované zahradě. Vhodně umístěná výtvarná díla umocňují celkovou atmosféru interiéru a exteriéru. Za velké plus považuji to, že řemeslně jsou stavební a interiérové prvky na vysoké úrovni a komplementují toto nadstandardní sídlo. Kvalitou prostorového a stavebního řešení bych objekt rozhodně zařadil do kategorie úspěšných realizací. Také jeho už v podstatě dlouhodobé užívání potvrzuje vysoké kvality návrhu i práce, funkčnost pro obyvatele i jejich životní styl, což je i největší úspěch díla. Kvalita všech vestavěných technologií je rovněž ověřena dlouhodobým používáním. Celková atmosféra interiéru a exteriéru se západem a východem slunce je jen doplnění tohoto komfortního prostředí.

Výjimečnost nemovitosti spočívá hned v několika aspektech; týká se především nadčasového zpracování stavby i interiérů. Citlivé koncepce stavby. Benevolentního prostoru určeného k seberealizaci, odpočinku a kreativitě, který dům s přilehlým ateliérem svým majitelům nabízí. Největší výhodu vidím v precizním zpracování, v dosaženém velmi vysokém kvalitativním standardu a především ve výběru lokality. Ta nejen perfektně koresponduje se současnými potřebami obslužnosti, kdy cesta do hlavního města, ale taktéž na letiště, trvá pouhých dvanáct minut, zároveň je zde přidaná hodnota chráněné krajinné oblasti začínající přímo za domem, bezprostředního kontaktu s přírodou. Tyto benefity nabízí řada dalších nemovitostí, ale v naprosté většině případů pouze některé z nich. Kombinací všech najednou se vila v Ořechu pro mě jeví jako bezkonkurenční nabídka bydlení pro náročného klienta, která se dnes nabízí na prodej.

O AuTOROVI

Jaroslav Bolina ❚ vystudoval Univerzitu Karlovu v Praze, Institut Bohemistiky

❚ působí více než 12 let jako Master Brooker ve společnosti Century21

❚ zaměřuje se na konzultace realitních akvizic, dozor nad realizací koupě/prodeje nemovitostí, poradenství v oblasti realit

O AuTOROVI

Doc. ing. arch. Ján Strcula,PhD. ❚ věnuje se územnímu plánování, architektuře, interiéru, designu a developmentu ❚ působil a jeho stavby najdete doslova po celém světě – od USA, přes Francii, Itálii, Španělsko až po Čínu, Thajsko, Kuvajt, Omán, dále pak na Ukrajině, v Rusku, Alžírsku, Kongu, Brazílii a samozřejmě v České republice a na Slovensku ❚ je majitelem společnosti Beta Prague, s. r. o.

RichaRd Watzke časopis o lidech milujících umění a byznys

RW03_04_18_Navsteva.indd 17

17 10/26/14 11:53 AM


užité umění

Bydlení s kouzlem

starých dobrých časů

Seznam výhod stometrového bytu nedaleko Hradčan je dlouhý: prestižní lokalita, klasické dispozice, vysoké stropy, volba kvalitních zařizovacích předmětů, hotová kompletní rekonstrukce bytu i domu, velmi nízké provozní náklady…. Hledáte bydlení, kde architekt místo na moderní trendy vsadil na léty prověřené přírodní materiály i barvy? Zde je vaše ideální bydlení. 18 RW03_18_23_bytTychonova.indd 18

10/25/14 8:26 PM


N

ajít krásný starý byt po citlivě provedené rekonstrukci dnes není zrovna jednoduché. Mnohé architekty přímo láká využít některý z nových a netradičních materiálů, technologických postupů či jiných prvků, které by interiéru vtiskly originalitu, nenapodobitelný podpis autora a odlišovaly ho od všech ostatních. Rekonstrukce bytu nedaleko Pražského hradu je však jiná. Při renovaci zde byl respektován původní duch, zachována zůstala dřevěná špaletová okna, nově se položily dřevěné podlahy a při rekonstrukci koupelny se používaly tradiční materiály a barvy. Ani oddělená, ani propojená Klidné spaní i krásný výhled do okolí v tomto bytě zaručuje jeho ideální orientace na světové strany. Vpravo od vchodových dveří a navazující chodby se nachází kuchyň s jídelnou a obývacím pokojem, jejichž okna vedou na západní stranu do ulice. Jde ale o jednu z klidných postranních ulic, tedy ani zde neobtěžuje hluk dopravních prostředků. Naopak obě ložnice jsou orientované na východ do klidného vnitrobloku. 

miniveRnisáže značky RichaRd Watzke Minivernisáž je novinka, s níž vstupuje na realitní trh značka Richard Watzke. Jde o způsob prezentace nemovitostí, která navazuje na „velké“ vernisáže této značky, při nichž se ve vybraných bytech, domech a dalších luxusních nemovitostech určených k prodeji vystavují umělecká díla. Na exkluzivitě těmto akcím dodává nejen jedinečný koncept prodeje nemovitosti, ale i omezený čas trvání, ten se počítá pouze na několik hodin. Atmosféru akcí podtrhuje ještě vybraná hudba a catering, které je doprovázejí. Vzhledem k úspěšnosti vernisáží – jak komerční objet v Praze 9 – Vysočanech, tak byt v Rezidenci Rooseveltova, které byly na realitním trhu nabízeny několik let a po vernisáži se prodaly během dvou, respektive tří týdnů – se nyní značka Richard Watzke snaží úspěšný formát uplatňovat i na nemovitosti s plochou kolem sto metrů čtverečních určené ryze k bydlení. Vernisáže značky Richard Watzke pomáhají makléřům zvýšit prestiž a úroveň obchodu s nemovitostmi a zároveň prezentují špičkové české umění v jeho přirozeném prostředí. Značka Richard Watzke přitom zajišťuje komplexní organizaci – od vytvoření videopozvánek, jejich rozeslání vybraným hostům a partnerům, až k zajištění moderace večera, programu a cateringu. Jako doprovod vybírá špičkovou hudební produkci, kterou zpravidla tvoří dva interpreti. Vystoupení sólisty či hudebného tělesa doplňuje během večera živá hudba sloužící k dokreslení atmosféry. Součástí organizace je i pořízení profesionálních fotografií, videoreportáží, zpracování virtuálních prohlídek v HD kvalitě a zveřejnění informace o nemovitosti i akci v magazínu Richard Watzke. Vernisáže značky Richard Watzke pod jasně identifikovatelným brandem spojují umění a obchod.

Rezidence Tychonova, Praha 6 - Hradčany Cena: 8 300 000 Kč Dispozice bytu: 3 + 1 + terasa + balkon Celková velikost: 101 m2 Patro: 4. patro z 5 Stav bytu: po kompletní rekonstrukci Stav domu: po kompletní rekonstrukci, včetně nové fasády Další: výhled na Pražský hrad, vzdálenost 150 m od stanice metra Hradčanská

RichaRd Watzke časopis o lidech milujících umění a byznys

RW03_18_23_bytTychonova.indd 19

Dominantním prvkem obývacího pokoje se stala repasovaná kamna amerického typu.

19 10/25/14 8:26 PM


užité umění

Ložnice je orientovaná na východní stranu a okna vedou do klidného dvora.

Najít krásný starý byt citlivě zrekonstruovaný není zrovna jednoduché. V tomto případě architekt respektoval původního ducha.

Architekt se zde výborně vypořádal i s dilematem, zda zvolit samostatnou kuchyň a samostatný obývací pokoj, nebo oba prostory propojit, jak se to dnes dělá. Nevyhrála ani první, ani druhá varianta a dělicí příčka byla odstraněna jen zčásti. Vznikl zde poměrně velký průchozí prostor, který oba prostory – mají podlahovou plochu 22 a 23 metrů čtverečních – opticky propojuje. Z každé strany je ale lemován částí původních příček. Tento malý detail obyvatelé ocení při zařizování, protože zde zůstaly stěny, na něž půjde například zavěsit horní skříňky kuchyňské linky, postavit k nim příborník nebo televizní stěnu. Zadní místnost má připravené veškeré instalace nutné pro osazení kuchyňské linky včetně spotřebičů, které moderní vaření potřebuje. Na kuchyň, do níž se pohodlně vejde i velký jídelní stůl, navazuje balkon o velikosti dva a půl metru, který vede do ulice a odkud je krásný výhled na Hradčany a okolí. Dominantním prvkem obývací části jsou funkční repasovaná americká

kamna. V místnosti byla položená nová dřevěná podlaha, která krásně vyniká na pozadí bílé výmalby, bílých dveří a bíle lakovaných špaletových oken. Stejné je to i v obou ložnicích. Každý z nich má podlahovou plochu kolem dvanácti metrů čtverečních a v chodbičce mezi nimi se nachází třímetrová lodžie s výhledem do zeleně klidného vnitrobloku. Volba bílé barvy a neutrálních nadčasových přírodních materiálů dává budoucím obyvatelům nepřeberné možnosti při zařizování a prakticky v ničem je neomezuje. Sladit je lze jak s klasickým a starožitným nábytek, tak dovolí vyniknout moderním designovým kouskům i výrazným barvám. Bílé stěny tvoří ideální podklad pro zavěšení obrazů, kterým umožní vyniknout, a vytvoří i zázemí pro plastiky či jiné umělecké kousky. Velkou výhodou tohoto bytu, kterou lze využít nejen například při plánování úložných prostorů, je nadstandardní výška stropů, která je tak typická pro staré činžovní domy. 

20 RW03_18_23_bytTychonova.indd 20

10/25/14 8:26 PM


Bílé stěny a dveře dovolují vyniknout jak klasickému zařízení, tak vedle nich vystoupí do popředí barevné designové kousky i umělecká díla.

Obývací pokoj je opticky propojen s kuchyní, zbytky původních příček však dovolují zavěsit na ně nábytek a zjednodušují tak zařizování prostoru.

RichaRd Watzke časopis o lidech milujících umění a byznys

RW03_18_23_bytTychonova.indd 21

21 10/25/14 8:26 PM


užité umění

Kde jinde si budete užívat luxus, jaký představuje posezení v soukromém parku a výhled z balkonu na Pražský hrad?

Díky vysokým stropům a velkým špaletovým oknům je v bytě dostatek světla. To ještě podporuje bílá barva stěn.

Klasické pojetí koupelny Při renovaci zůstala zachována oddělená koupelna a samostatná toaleta, jejich zařízení a vybavení se však změnilo tak, aby odpovídalo požadavkům současné doby, které se od časů, kdy byl dům postaven, značně posunuly. Samostatné WC je tedy doplněné umývátkem a může sloužit jako záložní koupelna. Hlavní koupelna má využitelnou plochu skoro sedm metrů čtverečních, a tak se sem vešlo nejen dvojumyvadlo, ale i rohová vana a sprchový kout. Ten je, na první pohled trochu nepochopitelně, postavený nikoli v rohu místnosti, ale uprostřed jedné z delších stěn. Šlo však o chytré řešení, protože sprcha opticky zakrývá „technickou“ část koupelny situovanou do zadního rohu, v níž je umístěný kotel a slouží jako prádelna. I když je součástí tohoto prostoru a tedy velmi snadno přístupná, na první pohled není vidět. Stěny koupelny jsou obloženy klasickými keramickými dlaždicemi, zvolenými v neutrální kombinaci čokoládově hnědé, béžové a bílé barvy.

Velký bonus – nízké náklady Byt je družstevní a neuvažuje se o jeho převodu do vlastnictví. K velkým výhodám patří velmi nízké provozní náklady, které činí měsíčně pouze 1700 korun, k čemuž je samozřejmě nutné přidat spotřebované energie. Vybírat takto nízké poplatky dovoluje fakt, že dům má příjmy ze dvou nebytových prostor, které komerčně pronajímá. A také fakt, že v roce 2011 proběhla komplexní rekonstrukce celého objektu. Není tedy nutné střádat peníze na další opravy. Zrenovovány jsou vnitřní prostory, fasády, úpravou prošel i vnitroblok, kde mají nyní obyvatelé k dispozici společnou zahradu se vzrostlými stromy. Pokud se tedy pro koupi bytu rozhodnete, budete si moct užívat luxus, jaký představuje posezení v soukromém parku, výhled na Pražský hrad a zároveň vám bude stačit ujít sto padesát metrů a ocitnete se na stanici metra A Hradčanská a během pár minut se snadno a rychle přesunete kamkoli po hlavním městě. Kde jinde něco podobného najdete? ❚

22 RW03_18_23_bytTychonova.indd 22

10/26/14 1:21 PM


 V koupelně byly použity obklady a dlažba v nadčasových hnědých odstínech. Z kuchyně vycházíte na balkon, z něhož máte krásný výhled do okolí.

Byt v Tychonově ulici zařídila svým nábytkem firma DEFO nábytek. Kompletní sortiment této značky si můžete prohlédnout na 3200 metrech čtverečních v obchodním domě DEFO v Kolbenově ulici 39 v Praze 9, nebo ve 4. patře obchodního domu Bílá Labuť, Na Poříčí 23, Praha 1. Kompletní sortiment najdete na www.nabytek-defo.cz.

RichaRd Watzke časopis o lidech milujících umění a byznys

RW03_18_23_bytTychonova.indd 23

23 10/26/14 1:21 PM


umění

Fenomén Stanislav Libenský

„Já jsem v dětství sklo v podstatě nikdy neviděl v takové formě, aby mě zaujalo. Toužil jsem se stát malířem,“ řekl Stanislav Libenský v jednom rozhovoru. Naštěstí zde zasáhl osud a jeden z učitelů ho doporučil do školy v Novém Boru. Sice byla sklářská, ale hodně se tam kreslilo a malovalo. Zřejmě i tato shoda náhod přispěla k fenoménu jménem Stanislav Libenský.

N

Na Stanislava Libenského jako výborného a neskutečného malíře vzpomíná i jeho žák Jan Frydrych v medailonku natočeném u příležitosti Druhé vernisáže značky Richard Watzke. „Já jsem zažil v Pilchuck Glass School ve Spojených státech, když Libenský přijel na hodinu vzorování. Bylo v plánu, že přiveze návrhy, které pak nejlepší dva skláři s pomocníky budou realizovat. On přijel, kolem poledne seděl u jídla, pil plzeňské pivo a oni nevěděli, co se bude dělat. Libenský je uklidňoval, že tento postup je součástí dema. Američané byli stále nervózní, měli strach, že se bude celou hodinu jenom kreslit. Pár minut před třináctou hodinou přišel Libenský k takové té manažerské tabuli, kde se dělají „fahrplany“, postavil se před ni, vzal si černou, párkrát máchl rukou a udělal za patnáct dvacet vteřin výtvarný návrh, odtrhl ho a zahodil na zem. Zase párkrát máchl rukou, za dalších dvacet vteřin byl hotový druhý návrh. Takto za minutu vytvořil čtyři, realizovaly se všechny. Bylo tam sto, kteří nikdy neviděli nikoho, kdo by takto kreslil. A to si říkali výtvarníci a svá díla prodávali za sto dvacet tisíc dolarů! A neuměli tak kreslit,“ vypráví Jan Frydrych. Od kreseb ke sklu Řekne-li se Stanislav Libenský, je třeba hned dodat jméno Jaroslava Brychtová. Podle odborníků to byla právě Libenského manželka Jaroslava Brychtová, která pana profesora přivedla od kreseb a malby k technice taveného skla. „Až do vzájemného pracovního setkání věnoval Stanislav Libenský svou tvůrčí

pozornost malovanému sklu, vitrážím a nápojovým souborům,“ říká Oldřich Palata z Pražské galerie českého skla a pokračuje: „Jako ředitel a pedagog železnobrodské školy připravoval také návrhy pro školní dílny. Jednu z jeho kreseb, určenou původně pro brusírnu školy, si vybrala Jaroslava Brychtová k realizaci v taveném skle. Podle vyprávění pana profesora šlo opět o náhodu. Nechal prý ležet v železnobrodské škole na stole kresbu hlavy v podobě misky. Jaroslava Brychtová ji uviděla, pozorně si ji prohlédla a řekla: Pane Libenský, mohla bych to zkusit vymodelovat? On odpověděl: Proč ne? Ona to vymodelovala a tím to všechno začalo. Ten objekt s dodatečným názvem Hlava – miska se stal jejich zkušebním společným dílem v této technice. Oba si při té příležitosti uvědomili, jaké netušené možnosti jim spolupráce v oblasti taveného skla nabízí. Za přelomové dílo na začátku jejich spolupráce lze označit plastiku Hlava I datovanou do let 1958 až 1959, která ukázala na využití vnitřního světelného prostoru skleněných plastik. Jde o zásadní téma, které v různých variacích provázelo tuto autorskou dvojici po celou bezmála padesátiletou tvorbu. Unikátní metrové a metrákové kusy Po zvládnutí technologie taveného skla, která sice byla už známá, ale v podstatě se nepoužívala, postupně začala dvojice LibenskýBrychtová tvořit a tavit metrové a metrákové kusy. Mezinárodní věhlas páru přinesly výstavy EXPO. Pro to bruselské v roce 1958 se umělci inspirovali nástěnnými malbami v Altamiře. Do betonové stěny vsadili skleněné kameny se zvířecími reliéfy.

24 RW03_24_25_StanLibensky_zivotopis.indd 24

10/25/14 8:29 PM


Stanislav Libenský

Po zvládnutí technologie taveného skla, která se v podstatě nepoužívala, postupně začala dvojice Libenský-Brychtová tvořit a tavit metrové a metrákové plastiky.

O devět let později v Montrealu prezentovali tři obrovské plastiky. Pouze jedna z nich, Modrá konkrece, se vrátila do Československa a po roce 1989 se stala podle monografie České sklo „nejžádanějším a finančně nejvýše ohodnoceným exponátem československého skla vzniklým po roce 1945“. Ještě větší ohlas a slávu však tvorbě Libenského s Brychtovou přinesl rok 1970, kdy prezentovali na EXPO 70 v Ósace legendární Řeku života. Byl to jejich největší a nejpozoruhodnější objekt: dvouvrstvý tavený reliéf dvaadvacet metrů dlouhý. Do skla byla obtisknuta těla dvou děvčat, která jako by unášela vodní hladina. Původně přes tyto reliéfy vedly šlápoty vojenských holínek, jako metafora srpnové invaze v osmašedesátém. „Komisaři přišli s tím, že dokud šlápoty neodstraním, tak neotevřou pavilon a ponesu si následky. Lekl jsem se toho. Dal jsem je vybrousit. Od té doby jsem to měl v téhle zemi složité,“ vzpomínal na výstavu profesor Libenský. Kromě skleněných plastik se umělecký pár zapsal výrazným způsobem do architektury, přesněji řečeno do formy použití skla v architektuře. K nejznámějším realizacím dvojice Libenský–Brychtová patří tavené vitráže pro gotickou kapli sv. Václava v pražské katedrále svatého Víta, pro kapli na zámku v Horšovském Týně a jsou také autory skleněného opláštění dostavby Národního divadla v Praze. Práce Stanislava Libenského a Jaroslavy Brychtové jsou součástí sbírek nejvýznamnějších světových galerií a uměleckých muzeí a mají nezastupitelné místo v dějinách světového umění 20. století. ❚

Stanislav Libenský, Silueta města

Znovuobjevení taveného skla Tavené sklo je to, co proslavilo dvojici Stanislav Libenský – Jaroslava Brychtová. Tato metoda zpracování skla tady sice už existovala dříve, ale nebyla nijak výrazně používaná ani rozšířená. Teprve tito dva výtvarníci zjistili, že se takto dají vytvářet velká díla, což by třeba technikou lité plastiky nebylo možné. Právě v tom tkví unikátnost děl této dvojice – tvořili plastiku, ale místo obvyklého materiálu, například bronzu, volili tavené sklo, které lépe vystihovalo jejich přání a představy. Unikátem pak bylo takzvané safirinové sklo, které má barvu mléčné čokolády, ovšem když se prosvítí, tak podle intenzity světla má různé odstíny modré. Jde o jedinečný materiál, který proslavil právě tento autorský pár.

RichaRd Watzke časopis o lidech milujících umění a byznys

RW03_24_25_StanLibensky_zivotopis.indd 25

1921 – 2002 ❚ Vystudoval sklářské školy v Novém Boru a Železném Brodě. ❚ V letech 1939 až 1950 postupně vystudoval Umprum a Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze. ❚ V letech 1963 až 1987 byl profesorem sklářského ateliéru na VŠUP. ❚ Od roku 1954 spolupracuje s Jaroslavou Brychtovou, s níž se v roce 1964 oženil. ❚ Je považován za zakladatele hnutí skleněné plastiky. ❚ Jeho díla jsou zastoupena v předních světových i českých galeriích. ❚ Získal řadu ocenění: Grand Prix na EXPO 58 v Bruselu, americkou Rakow Avard for Excellence in the Art of Glass (1984), byl nositelem titulu Rytíř umění a literatury (Francie) a čestného doktorátu londýnské Royal College of Art.

25 10/26/14 11:58 AM


umění Učitel a profesor – to je druhá významná velká role Stanislava Libenského. Za více než dvacet let, kdy stál v čele sklářského ateliéru na VŠUP, si vychoval desítky následovníků. Co o něm říkají jeho žáci a kolegové? Zde jsou vzpomínky některých z nich.

StaniSlav libenSký

PROFESOR „Já jsem studovala u profesora Kaplického, stejně jako Libenský. Když já jsem přišla na školu, tak on už byl pryč. Když profesor Kaplický zemřel, tak určitou dobu ateliér upadal, ale za dva tři roky dali ateliér Libenskému. Pak nastalo to krásné období založení té tavenice. Ateliér se krásně rozjel, úplně jiným směrem. V té době se ve světě převážně foukalo a oni to s Jášou Brychtovou takto krásně rozjeli. Víte, ono se tvrdí, že české sklo upadlo. Ano, protože těch tavenic je moc, a protože vystudovaných lidí je moc, tak se někdy někdo přiblíží. To mluvím o těch mladých, Libenský uznání má.“ JIŘINA ŽERTOVÁ

„Stanislav byl výborný pedagog a dokonce uměl i objevit a řekl vám, tohle dělej, v tom jsi dobrý. Samozřejmě že jeho cílem bylo, aby zůstal jako profesor, udržel si ateliér a jeho klauzule proto byly nejlepší. On jako umělec naprosto vytěžil reliéf, sféru, kouli, kostku a ty průniky sfér. Ale já měl vždycky raději tu jeho původní tvorbu, železnobrodskou, která byla expresivnější. Jáša to modelovala, on kreslil. On byl fenomenální kreslíř, vzal do ruky úhel a bylo to něco úžasného. Říká se tomu skleněná plastika, ale ony jsou to reliéfy ‚na stojáka‘, to mně na tom vadilo. Všichni říkali to je umění, to je plastika, ale já oponoval, bude to plastika, až to bude plastika, až to budu moct obejít a ze všech stran to bude zajímavý. Tak tohle mi bylo v Stanislavově práci cizí. Pak ta jeho monumentalita.“ JAROMÍR RYBÁK

„Libenský byl výborný profesor právě proto, že netrval na nějakém dogmatu. Jeho velikost byla v tom, že schválil nějaké téma, námět a myslím si, že sám byl zvědavý, co vznikne. Proto do toho nemluvil, což byla jeho dobrá vlastnost, tím vlastně otevřel prostor zcela novým pohledům na sklo. Mám ten dojem, že se i sám z toho poučoval, co a jak lze dělat. Po škole sledoval náš vývoj a myslím si, že i my jsme ho těmi pracemi, co vznikaly později, inspirovali.“ OLDŘICH PLÍVA

„Po střední průmyslové škole, kde jsem se učila navrhovat sklo a hodně kreslila a pan profesor Oliva na střední mi říkal: ‚holka, ty jdi dál,‘ jsem šla na UMPRUM, a protože mě trochu zmýlila tchýně pana profesora, protože jsem se kamarádila s jejími dětmi a ona říkala: ‚Gizelo, ty tak hezky šiješ, ty jdi na módu.‘ To jsem si vždycky přála, tak jsem to zkusila. Ale po roce, když jsem zjistila, že ze starých modelů a modelek nechci dělat primadony, což se po nás chtělo, tak jsem řekla ne ne ne, já chci kreslit tak, jak to vidím. Tak jsem šla za panem profesorem a on říkal: jasně, jsi dobrá, pojď ke mně, tak jsem se zase vrátila ke svému sklu a milovanému panu profesoru Libenskému, což mi změnilo život.“ GIZELA ŠABÓKOVÁ

Libenský mě ovlivnil tak, že já jsem měl své postupy a on mi nechal volnou ruku a spíš nás dával za vzor. On mě vůbec nesměroval, jen jsem se naučil nějaký jeho režim, který v sobě měl. Obdivoval jsem ho a on byl k mým výstřelkům a nápadům tolerantní.“ JAROSLAV MATOUŠ

Celé medailonky a vzpomínky umělců na Stanislava Libenského najdete na: http://www.richardwatzke.cz/ ochutnavka-vernisaze/

26 RW03_26_27_UmelciExkluzivne.indd 26

10/25/14 8:34 PM


Jste makléř v realitní kanceláři, freelancer na volné noze, pracujete v mezinárodní síti, vlastníte nemovitost či jen prostě a jednoduše potřebujete prodat svůj dům? Praxe ukazuje, že realitní makléři jsou vysoce přetížení lidé. Stále vyšší nároky na kvalitu služeb, neustálé vyjednávání s klienty, schůzky, administrativa a logistika, to všechno vyžaduje obrovské časové investice. Za těchto podmínek sledovat nejnovější obchodní a marketingové trendy je prakticky nemožné. V dnešní době, kdy je díky internetu vše dostupné prakticky okamžitě a odkudkoliv, je konkurenční prostředí kontraproduktivní. Důkladně jsme proto analyzovali trh, abychom mohli vyvinout jednoduchý, ale účinný nástroj, který vám pomůže. Sledujeme nejnovější marketingové trendy, věnujeme se Facebooku, Linked IN, spolupracujeme se všemi realitními portály a umíme pomoci i při sjednávání exkluzivních, tedy výhradních smluv. Podporujeme tvoření a spolupráci, přičemž zachováváme vámi stanovené pracovní podmínky a vaši firemní identitu. Jsme toho názoru, že současnost je o spolupráci, která je založena na jednoduchých principech. Makléř zodpovídá za konkrétní zakázku, a to exkluzivně. V rámci internetu je otázkou několika minut, aby se tento kontakt dozvěděl jak klient nemovitost hledající, tak makléř, jenž má zájem na prodeji participovat. Vytvořili jsme pro vás jednoduché nástroje, díky kterým je vaše nabídka distribuována na všechny realitní servery tak, aby byla okamžitě dostupná a viditelná. Jedním kliknutím si vyžádáte profesionálního fotografa, který zajistí, aby právě vaše nabídka vypadala skvěle. Stejně tak jednoduše vám pomůžeme nemovitost připravit k prodeji tak, že na místo pošleme asistenta HomeStagingu. Využíváme nejnovější technologie a proto další službou, kterou jsme pro vás připravili, je video komentář 360°, díky kterému vaši klienti mohou s teoretikem architektury projít vámi nabízenou nemovitost a to přímo od svého počítače, tabletu či chytrého telefonu. Stejně tak si objednáte jedním kliknutím virtuální prohlídku, díky které si vaši klienti mohou projít nabízenou nemovitost, a to v HD kvalitě. Díky internetu tak mohou učinit odkudkoliv na světě, třeba z dovolené. Připravili jsme pro vás také asistentskou pomoc, díky které dosáhnete vyšší úspěšnosti při uzavírání exkluzivních smluv s klienty. Pomůžeme vám aktualizovat vaše nabídky, prezentovat je na sociálních sítích a podpoříme je také v tištěných médiích a u našich partnerů. A to vše pod transparentním brandem, který plně respektuje vaši firemní identitu, příslušnost k dané realitní kanceláři, realitní síti či značce.

Rádi vám vše vysvětlíme telefonicky na 776 627 101, případně mailem na rwatzke@exkluzivita.cz.

RW03_26_27_UmelciExkluzivne.indd 27

10/26/14 11:54 AM


rozhovor

StaniSlav libenSký je

Kupka

českého skla Je jediná na světě a nese jméno jedinečného skláře a profesora – Cena Stanislava Libenského. Přihlásit se do ní mohou absolventi bakalářského nebo magisterského studia z celého světa, kteří ve své závěrečné práci použijí sklo. V Praze se tak za šest let, kdy soutěž probíhá, představilo 206 tvůrců ze 46 sklářských škol a 32 zemí. A to také díky Stanislavu Libenskému. „Jeho vliv v zahraničí je obrovský. Ať vejdete kdekoli na světě do galerie a je jedno, jestli jste v New Yorku nebo Tokiu, všichni ho znají,“ říká Kateřina Čapková, ředitelka soutěže Stanislav Libenský Award.

O

pravdu jste se nikdy nesetkala s tím, že by třeba někdo ze zahraničních účastníků nevěděl, po kom je cena pojmenovaná? Ne, nikdy. A obrovsky nám pomáhá, že se ceny jmenují po Stanislavu Libenském. Tím nechci snižovat význam dalších výborných českých sklářů, ale pan Libenský je opravdu guru, kterého všichni bez výjimky obdivují a uznávají. Ani u mladé generace, tedy studentů, pro něž soutěž připravujete, se vám nestalo,že by se někdo zeptal: A kdo to je? Ne, opravdu jsem se nesetkala s tím, že by ho někdo z nich neznal.

Co se vám vybaví, když se řekne Stanislav Libenský? Myslím si, že on je takovým Františkem Kupkou českého skla. Akorát originál Františka Kupky stojí více než originál Stanislava Libenského, přitom obojí má pro člověka stejně nepopsatelnou duchovní a uměleckou hodnotu. Rozdíl je v tom, že chcete-li do umění investovat, sklo je – zatím – dostupnější. Nese přehlídka pouze jméno Stanislava Libenského, nebo bychom tam našli i další spojitosti? Musí jít třeba o tavené sklo, což byl jeho mistrovský obor? Máte pravdu, že on je mistr tavené plastiky a spolu se svou ženou Jaroslavou Brychtovou ji znovu objevil a proslavil. Nicméně my nechceme někoho hodnotit

Kateřina Čapková, ředitelka soutěže Stanislav Libenský Award

podle techniky, jakou se sklem pracuje. Vycházíme z toho, že byl uznávaným pedagogem a podporoval mladé umělce. Proto i my je chceme podpořit a nemáme dané přesné kritérium, jak mají díla vzniknout. Také mezinárodní porota, v níž jsou zastoupeni kurátoři, umělci samotní, historici a podobně, se každý rok obměňuje. Tím je dáno, že se každý rok shodne na něčem jiném. Letos to tedy byli Munchies Michaely Mertlové, u níž porota ocenila originalitu a detailní popis, jak k dílu dospěla a jak ho vytvořila. Jak vážnou měla vítězka konkurenci? Soutěž je vypisována pro čerstvé absolventy, tedy pro bakaláře nebo magistry, a jsme jediná soutěž tohoto druhu na světě. Tedy oproti jiným, kde

28 RW03_28_29_StanislavLibensky_cena.indd 28

10/25/14 8:36 PM


zavzpomínám na vítěze, tak všichni se sklem v nějaké podobě pokračují, někteří v doktorandském studiu, jiní mají vlastní designerská studia. Je tato cena a mezinárodní zájem o ni i znamením toho, že české sklo se opět stává, podobně třeba jako to užitkové, světovým? Za posledních šest let je letos potřetí vítěz z České republiky, letos ze tří oceněných byli Češi dokonce dva mezi třemi prvními, což si myslím, že jsou dobré zprávy pro české sklo a vůbec výuku sklářství na českých vysokých školách. Přitom tady je třeba ještě jednou podotknout, že díla hodnotí mezinárodní porota na základě vystavených exponátů. Nikoli podle toho, odkud vystavovatelé pocházejí. Cenu Stanislav Libenský Award 2014 získala Michaela Mertlová za dílo Munchies, u něhož porota ocenila originalitu – k výrobě použila odlitky vlastního chrupu - a detailní popis, jak k dílu dospěla a jak ho vytvořila.

je omezujícím kritériem například věk, se této soutěže většina mladých sklářů může zúčastnit pouze jednou, maximálně dvakrát za život, pokud po bakalářském studiu pokračuje ještě v magisterském a v obou případech se přihlásí. Do letošního ročníku se přihlásil rekordní počet umělců – rovná stovka. Konkurence byla tedy velmi vysoká. Z toho množství přihlášených odborná porota vybrala 39 nejlepších děl, které jsou do poloviny prosince 2014 k vidění v Arts Salonu S v Tančícím domě v Praze. Proč právě to omezení pouze pro absolventy? Naším cílem bylo pomoci mladým umělcům – sklářům v bodě, kdy končí ve škole a najednou nevědí a mohou tápat, co dál. V této situaci jsme jim chtěli pomoci, ukázat, že se dá vystavovat i mimo školní prostory, že je tady mezinárodní soutěž, která přináší konfrontaci s díly z jiného světa. I přesto, že někteří z nich již tuto zkušenost mají, naše výstava je unikátní v její rozmanitosti a přístupu ke sklu jednotlivých vystavujících. Co všechno tedy rozhoduje o vítězi? Pouze nápad? Nebo si musí absolventi svá díla i vyrobit? Do toho my jim nemluvíme, porota oceňuje samozřejmě jak nápad, tak i řemeslné zpracování. Ale protože si je vědoma toho, že ne každý dokážeme všechno, tak pokud si dobrý designér najde dobrého skláře, je to jeho manažerský počin a ten se také cení. Není tedy podmínkou, že si autoři musejí své dílo sami vyrobit. Ale chceme toho po nich více, než je jen nápad. Protože všechny přihlášené

exponáty zařazujeme do katalogu, musí si každý ze studentů zajistit nafocení díla v příslušné kvalitě, vytvořit anotaci, stejně tak si zajišťují vše potřebné pro transport, k čemuž potřebují speciální bednu či zabalení. Účast v naší soutěži je tedy i určitou prověrkou, zda se umějí sami o sebe postarat. Letos proběhl už šestý ročník. Máte informace o tom, že by se některý z držitelů Stanislav Libenský Award nějak výrazně prosadil, nebo mu vítězství hodně pomohlo v dalším profesním životě? Třeba ve třetím ročníku zvítězil Jiří Růžička, což byl český absolvent, který pak jel na třítýdenní pobyt ve sklářské škole Pilchuck Glass School do Spojených států. On do té doby nikdy neletěl letadlem, nikdy nežádal o vízum, dokonce ani neuměl moc dobře anglicky. To všechno jako vítěz soutěže podstoupil a pomohlo mu to nejen v profesním životě, v životě celkově. I když to byl prý pro něj zpočátku horor, pak nám obrovsky děkoval za příležitost. A druhým příkladem jsou vítězové loňského a předloňského ročníku. Povedlo se navázat spolupráci s aukční síní Dorotheum a ta nám na podzim do svého aukčního programu zařazuje vítězná díla. Uměleckoprůmyslové muzeum v Praze také zařadilo do svých sbírek vítězná díla. A pokračuje někdo z nich v práci skláře? První vítězka Stanislav Libenský Award 2009, Soňa Třeštíková, je velmi aktivní sklářka. S manželem se sklu věnují i nadále a vystavují. Samozřejmě jsou i mezi vítězi příběhy lidí, kteří té práce nechali, protože na to nejsou finance. Ale když

RichaRd Watzke časopis o lidech milujících umění a byznys

RW03_28_29_StanislavLibensky_cena.indd 29

Vy jste měla mezi díly své favority? Tím, že u nás není požadavek, jakou technikou musejí účastníci práci vytvořit, tak nerada srovnávám. Ale zvlášť u umění je to velmi ošemetné, protože každý máme jiné oči a každý to vnímáme jinak, někdo ocení detailní broušení skla, jiný je fascinován velkými plastikami. ❚

Třetí příčku získala Zuzana Kubelková z České republiky a její My Chemical Romance.

Vítězům osobně gratulovala Jaroslava Brychtová, manželka Stanislava Libenského.

29 10/26/14 6:04 PM


rozhovor

Emanuel Umění není soUtěž, kdo koUpí dražší věc

Poche

„Když člověk v umění a mezi uměním vyrůstá, tak si buď získá lásku k umění, nebo nechuť k umění. Já s bratrem jsme získali právě tu lásku k umění, proto i nadále sbíráme umělecké předměty. A stejně jako jsme je my podědili po otci, tak je předáme našim dětem a ty snad dalším generacím,“ říká Emanuel Poche. Sedíme spolu v centru Prahy, v pracovně jeho otce, profesora Emanuela Pocheho, historika umění, autora desítek odborných a populárních publikací, ředitele Uměleckoprůmyslového muzea v Praze nebo dlouholetého předsedy Klubu za starou Prahu. Vzpomínky na něj se prolínají celým rozhovorem.

Dovedete si představit život bez umění? Když s uměním člověk žije celý život, má ho i v dětském pokoji, kde se nesmí nic měnit a hlavně rozbít, jinak dostane – dneska je mi toho nádherného lustru velice líto – tak si nedovede představit život bez umění. My s bratrem jsme získali lásku k umění, proto i nadále sbíráme umělecké předměty a hosté říkají, že žijeme v muzeu. A stejně jako jsme je my podědili po otci, tak je předáme našim dětem a ty snad dalším generacím.

Ne každý měl však takové štěstí jako vy. Mnohým žít s uměním nebylo dopřáno ani v dětství, ani v dospělosti. Možná proto je dneska tento obor tak trochu na okraji zájmu. Nemyslím. Dělaly se pokusy, kdy dítě bylo vystaveno takové výchově, že do tří čtyř let nevidělo žádný obraz, mělo kolem sebe jen holé zdi. Pak dostalo barvičky a nakreslilo úžasné věci, úkazy přírody, figurální věci. Člověk vnímá krásné věci ve svém okolí a později se to v něm projeví.

naloženým žralokem a červeně natřeným plátnem s černou tečkou uprostřed, o jehož umělecké hodnotě naopak nikdo nepochybuje.

A je současné umění krásné, přináší člověku pozitivní energii, nebo je čas od času cílem umělců spíš šokovat, upozornit na sebe a vydělat velké peníze? Ano, spíše šokovat. Naložit žraloka do formaldehydu a prodat ho za dvanáct milionů dolarů, když nemá trvalou hodnotu, je jen otázka předhánění se, co kdo koupí a za kolik.

Akorát nebylo to staré umění takové poctivější, pochopitelnější? Co mi chtěl malíř říci tou červenou plochou? To musíte procítit, něco v tom vidět. Není třeba si hned vysvětlit podstatu toho obrazu, důležité je, že vás přitáhne. Pakliže vás přitáhne, něco vám říká a vy se k tomu vrátíte, snažíte se to pochopit, jdete hlouběji a hlouběji a chcete se ztotožnit s dílem a také jeho autorem, jeho výtvarnou myšlenkou. Je otázkou, zda když nasypete sušenky do kouta nebo pověsíte někam do 

Když toto není umění, jaký je podle vás rozdíl mezi

Ale barevná plocha může něco vyjadřovat. Je to kompozice, souhra barev, buď to cítíte, anebo to necítíte. Bod, tečka nebo prázdná plocha… Záleží, jak si to člověk domyslí, rozhodně to nelze hanět. Staré umění přece odchází a nahrazuje ho nové. Umění se vyvíjí, nelze zkostnatět v jednom ismu.

30 RW03_30_33_rozhPoche.indd 30

10/26/14 11:55 AM


Emanuel Poche na první vernisáži značky Richard Watzke v pražských Vysočanech s Drahunkou Eliášovou.

RichaRd Watzke časopis o lidech milujících umění a byznys

RW03_30_33_rozhPoche.indd 31

31 10/25/14 8:39 PM


rozhovor totiž zajištěna a podporována výchova mladé generace, není zde nikdo, kdo by se stavěl na ramena předchozí generaci a pokračoval v tom. Dneska každý dělá všechno, nemá konkrétní záběr v daném oboru. Můžete zkoumat, když se dostanete na internet, veškeré obrazy po celém světě, kde a kdy byly prodány a za kolik, co je nového, jak se svět umění vyvíjí. Ale pak se musí člověk rozhodnout zcela sám a udělat si vlastní názor.

Emanuel Poche s malířem Jaromírem Máslerem.

rohu kabát či bundu nebo dáte do postele prezervativ, co je to za umění. To jsem doposud nepochopil. Byl jsem účasten a vychován v tom klasickém umění, i když otec neodmítal moderní umění, svědkem je svítící plastika aktu od Pešánka. Dobře, ale pokud chci, aby si mě v tomto světě plného umění a neumění, jiných požitků a zážitků někdo všiml a abych se prosadila, jak na sebe lépe upozornit než tím, že budu šokovat? Když chcete šokovat, tak se pravděpodobně dostanete do vědomí veřejnosti. Jak ukazuje třeba londýnský White Cube. Ale nemusíme chodit daleko, stačí zůstat u nás v Čechách, kde po revoluci Vladimír Železný skupoval obrazy a podle toho se určovaly i ceny umění v Čechách. Naštěstí měl dobré poradce a nakupoval kvalitní věci, a zpřístupnil je poté veřejnosti, tedy zaplaťpánbůh, že takoví sběratelé jsou. A kdyby takové poradce neměl? Kdo vlastně dneska řekne, co je dobré umění, co ne? To je věc kvalifikované kritiky, která u nás zatím chybí, nemáme tady dost dobrých galeristů. Je zde pár dobrých znalců, jako dr. Zemina, dr. Dvořák, dr. Šetlík na Gutfreunda, pan Kočí na užité umění, ale to jsou žáci mého otce. Kdo bude dělat fundované posudky po nich, kdo pozná falsa, to by mě také zajímalo. Není tady

A není to dobře? Jaký je tedy rozdíl mezi uměním a neuměním. Není to věc ryze subjektivní? Umění chápu jako věc s nedílnou kontinuitou, v níž staré je mrtvým předstupem nového. Věc, která má trvalou hodnotu, na které umělec pracuje a rozvíjí ji určitým způsobem a v daném oboru a sám se přitom vyvíjí. Umění nám musí přinášet radost a přetrvávat po další generace, proto ty věci dědíme. A nemůžeme se jich často vzdát, protože je to určitý závazek. Stejně jako já jsem obklopený sběratelskou činností svého otce, tak i já to dědictví uchovám a předám dál. Pokud je dílo nahodilé, je to momentální nápad, třeba promítne-li se film na stěnu, jako je třeba u cen Chalupeckého, cenu tak obdrží každý rok někdo jiný s něčím novým. A to pro mě už není umění, protože to není cílená činnost, která se zlepšuje a vyvíjí a ten výtvarník v něčem pokračuje. A nebude to horší? Podívejte se, jaké postavení má dneska umění ve Spojených státech... To je spíš předhánění se, kdo koupí dražší věc. I když teď je v Americe patrný vliv Ruska, přichází tam čínské umění, které je nové a dosahuje docela závratných částek. A jsme opět u peněz. Nestojí za úpadkem naší kultury i to, že prostě chybí peníze? Přesněji že jsou peníze třeba na jiné věci? Nemyslím. Podívejte se na Guggenheim muzeum v New Yorku. Ti také neměli dostatek prostředků, aby mohli vykupovat současné umění v aukcích, protože si ho tam pořizují bohatí podnikatelé za stomilionové částky. Dneska už se prodává umění nikoli v galeriích, ale na aukcích a veletrzích, takže galeristé za chvíli chudáci vymřou. V současnosti už k umění nedostanete vědecký posudek o díle, ale hned se vám snaží nabídnout půjčku, úvěr, peníze, abyste si to mohli koupit, takže aukční síň je rovnou bankovní ústav. Abych se vrátil k Guggenheimovi, oni přišli s úžasnou věcí, prodali značku Guggenheim muzeum například do Abu Dhabi, Bilbaa - ovšem s tím, že tyto pobočky budou nakupovat umění, o němž budou rozhodovat odborníci z newyorské

Dneska se prodává umění nikoli v galeriích, ale na aukcích a veletrzích. A hned vám k němu dají půjčku. centrály a navzájem si budou ty věci půjčovat. A jaká na to byla reakce? Je to nesmírný šlágr a umění se opět dostává dál k lidem. Představa, že se umění nemá zapůjčovat, že se na ně lidé mají přijet podívat do domovského místa, je mylná. A nebude brzo umění pouze o penězích, tedy o tom ukázat, že já na to mám, i u nás? Bude ho potřebovat i mladá generace? Je důležité podávat umění tak, aby bylo přitažlivé, mělo umělecky náročný a osobitý výtvarný projev, který zkrášluje a zušlechťuje prostředí okolo nás. Už třeba pro děti, mladou generaci, aby nebylo esteticky pochybené a tříbilo a nekazilo jim vkus. Důležitý je i doprovodný program a to my bohužel ještě neumíme. Máme např. spoustu parků, proč v nich nejsou instalovány plastiky, ať do nich klidně kopeme, když se nám nelíbí. Ale ať je tam máme. Na druhé straně zde máme mladé umělce, kteří si pronajmou urnové okýnko na hřbitově, výkladní skříň a vystavují tam své umění. Na netradičním místě. Lidé už si tam zvykli chodit. A co spojit umění s návštěvou zajímavé architektury, dobrým jídlem, hudbou… Tedy jak to dělá při svých vernisážích Richard Watzke? Unikátnost jeho projektu je právě v tom, že toto všechno skloubí. Když si vzpomenu na první akci v rozestavěném objektu ve Vysočanech, ta byla prostě úžasná. Do té syrové stavby dát umění, obrazy, sklo a designový nábytek bylo nesmírně zajímavé, protože vše daleko víc vynikne a vystoupí, vytváří to harmonický celek. Pak umění v člověku začne rezonovat, musí mít nějakou zpětnou vazbu, musí umění začít cítit. Měli bychom tady mít galeristu, který by měl renomé, byl uznávaným, sbíral kvalitní umění, vybíral mladé umělce a těm umožňoval vystavovat. Něco jako byl kdysi Spolek výtvarných umělců Mánes. K tomu ještě přidat fundovanou kritiku a takto umělce dostávat do popředí. Pak je už jen na nich, zda se prosadí, nebo na ně zapomeneme. Ale takhle by se to asi mělo dělat. ❚

32 RW03_30_33_rozhPoche.indd 32

10/26/14 6:05 PM


příběh emanuela pocheho st. Otec Emanuela Pocheho byl v padesátých letech neprávem souzen ve vykonstruovaném procesu za údajné přijetí úplatku a přechovávání majetku šlechtě, továrníkům a církevním hodnostářům. I když byl nakonec osvobozen, jak to opravdu bylo a co za tímto procesem stálo, ví jen málokdo. Emanuel Poche proto poprvé vypráví, jak to opravdu bylo: „Chodil jsem do základní školy ve Vodičkově ulici, kde se mi často spolužáci posmívali, že je můj otec kriminálník a že ukradl nějaké obrazy. Nevěřil jsem tomu a bránil se, tak jsem nosil domů různé poznámky a důtky, býval často po škole. Doma jsem samozřejmě nic neřekl. Až když jsem v sedmnácti vycestoval do Německa, kam emigroval strýc, bratr mé matky, tak tomu jsem se jedinému svěřil. Pravdu o tom, že se mi ve škole posmívají spolužáci, že je otec kriminálník a zloděj. Po návratu domů matka už o rozhovoru se strýcem věděla a rodiče mi vysvětlili, co se tehdy stalo. Věc byla zcela jednoduchá. Otec se během svého života věnoval soupisům významných kulturních a uměleckých památek. Započal s ním už v roce dvacet osm pro Fotoměřický ústav. Hned poté, co ukončil Filosofickou fakultu a nechtěl učit děti, říkal, že bude raději dělat něco užitečnějšího, než se zlobit s dětmi, a to také dělal. Jeho sborníky památek vyšly knižně. Otec měl mimochodem fotografickou paměť, což mu kolegové záviděli, co viděl, to si pamatoval celý život a byl schopen si věc kdykoli vybavit. Navíc se znal dobře se šlechtickými rody, které tady v té době žily, a věděl tedy, jaké mají na zámcích významné umělecké předměty. Ať to byli Kolowratové, Kinští, Bartoňové, továrníci Vavrečkové aj. Dodnes nám zbylo mnoho hezkých dopisů, které si s otcem vyměňovali, když u nich dělal soupisy majetku ve dvacátých letech. V červnu 1947 byla ustanovena Národní kulturní komise, která evidovala předměty, konfiskované podle dekretu č.108/45 Sb., a které měly být prohlášeny za Státní kulturní majetek. Komisi vedl akademik Z. Wirth a ten jmenoval otce, aby vypracoval seznam vytříděného majetku. A v roce 1957 v červenci byl otec jmenován MŠK členem posudkové komise pro ochranu uměleckých sbírek v nadměrných bytech. Tehdy museli totiž opouštět své nadměrné byty podnikatelé a továrníci, kteří prodávali své sbírky a umělecká díla. Aby se tyto věci neztratily, komise je měla inventarizovat a vytvářet depozity v Uměleckoprůmyslovém muzeu, kde byl otec ředitelem. Z přátelství k těmto lidem, ale i k uchování těchto sbírkových předmětů budoucím generacím, snažil se otec tyto věci zachraňovat, vykupovat a archivovat právě pro muzeum. Jsou zde dodnes, nebo byly vydány restituentům podle určitých značek, které zavedl. V té době měl i významné funkce, byl předsedou Mezinárodní komise na Světové výstavě v Bruselu v roce 1958, s Hoffmeisterem připravoval výstavu v Paříži. Obdržel mezinárodní ocenění na Trienále v Miláně za českou expozici Expa 1958. Byl předsedou Stálé komise pro posuzování sklářských výrobků a jemné keramiky, jejímž členem byl i prof. Kaplický. Přednášel na Karlově univerzitě atd. O to překvapivější bylo, když byl v březnu roku 1959 zatčen a uvězněn. Nikdo nevěděl proč. Probíhaly opakovaně domovní prohlídky. Otec byl nejprve u mnoha výslechů v Bartolomějské

RichaRd Watzke časopis o lidech milujících umění a byznys

RW03_30_33_rozhPoche.indd 33

ulici, pak ve vyšetřovací vazbě na Pankráci a nikdo neznal důvod proč. Byla dopředu připravena žaloba prokurátorem JUDr. Jaroslavem Janečkem, která ho obviňovala, že zachraňoval a ukrýval majetek továrníkům a šlechtě, bývalým vykořisťovatelům, vykupoval od nich majetek za přemrštěné ceny. Dále, že přijal úplatek v podobě věcného daru od ing. Butty a paní Fišerové. Skutečnost, že přijal otec úplatek, znamenalo, že dostal dárek – hadrového psíka pro mého bratra, vláček na klíček a čtyři láhve vína, jak stojí v žalobě. Mezi přechovávaným a ukrývaným majetkem vykořisťovatelů byl majetek např. rodiny Havlů, Boženy Havlové – matky pana prezidenta Václava Havla. Její otec pan Hugo Vavrečka měl významnou sbírku keramiky, která je dodnes ve sbírkách Uměleckoprůmyslového muzea. Potomci sbírku věnovali muzeu po revoluci. Dále majetek majitelky domu a kavárny U Nováků ve Vodičkově ulici paní Libuši Novákové atd. Musím říci, že tehdy soudy pracovaly rychle, protože za rok byly vyneseny čtyři rozsudky a případ se dostal až k Nejvyššímu soudu. Prokurátor měl za úkol otce za každou cenu zavřít. Lidový soud naopak řekl, že to není takový přečin. Otec se obhajoval tím, že množství nashromážděného majetku v muzeu nebylo kam umístit a nebylo dostatek zaměstnanců pro jeho roztřídění a vypracování depozitních knih. Otec byl přesto odsouzen. Ve vězení dostal tuberkulózu. Nepomohly přímluvy za jeho propuštění, které psala jeho první manželka Herberta Masaryková ministrovi spravedlnosti, ani dopisy psané mou matkou prezidentovi. Vždy vše skončilo na generální prokuratuře obnovou procesu. Byl to takový začarovaný bezvýchodný kruh. Po roce se otec dostal na svobodu, neboť v roce 1960 proběhla prezidentská amnestie. Rok byl nezaměstnaný, pak ho ale přijali do Národního muzea díky řediteli Dr. Vladimíru Denksteinovi a následně do Akademie věd, Ústavu pro dějiny a teorii umění, kde působil až do smrti. Jednoho dne v roce 1968, po příchodu Rusů, u nás zazvonil jakýsi člověk, který utíkal na letiště, aby stihl letadlo do Anglie. Ukázalo se, že je to bývalý vyšetřovatel, který otce vyslýchal a řekl, že má výčitky svědomí, že s tím nemůže žít dál a musí říct otci pravdu o jeho zatčení. Otec se tak po deseti letech dozvěděl pravdu. Tehdejší ministr vnitra soudruh Barák chtěl značnou část těch deponovaných uměleckých předmětů získat pro sebe a něco prodat na Západ, aby byly valuty pro Sovětský svaz, což se prý dělo jakousi cestou ‚tunelem‘ přes Rakousko. Ministr vnitra nestál samozřejmě o to, aby vzácné kulturní předměty byly inventarizovány, a otec mu v tom překážel, neboť díky jeho předešlým znalostem soudruha ministra předběhl. Co bylo totiž zapsané v soupisu depozit, už nešlo zašmelit. Proto se stal nepohodlným a musel být odstraněn. Díky tomu, že v roce 1960 byl ministr Barák zatčen a zmizel ze scény, mohl být otec propuštěn. Jak by to dopadlo, kdyby ministr zůstal ve funkci, nikdo neví.“ ❚

33 10/25/14 8:39 PM


rozhovor

Christina Johnston

Zpívat MoZarta je potěšení

Mladá britská sopranistka debutovala v roce 2012 ve Státní opeře v Praze jako Královna noci v Mozartově Kouzelné flétně. Od té doby zazářila hned na několika operních scénách Evropy, její vystoupení se stalo ozdobou vernisáže ve vile Stanislava Libenského. Pokud se této křehké krásky zeptáte, jaká tři slova ji nejlépe charakterizují, odpovídá téměř okamžitě: Šťastná. Elegantní. Vášnivá.

K

dyž se řekne Mozart, vybaví se vám… … nádherná hudba. Mozart je jedním z mých oblíbených skladatelů. Patří ke třem skvělým operním autorům, mezi které řadím kromě něj ještě Verdiho a Wagnera. On ale přiváděl operu do skutečného života – života, který se žil koncem osmnáctého století na hudební scéně. Vytvořil úplně nový divadelní a hudební zážitek, miloval tuto práci a nikdy nebyl šťastnější. Zpívat jeho hudbu je absolutní potěšení! Byl prvním skladatelem, do kterého jsem se naprosto zamilovala! Mozart byl považován za zázračné dítě, pamatujete si, jak moc vás v dětství zajímal zpěv? Jako malá jsem zpívání věnovala hodně času, byla jsem do něj zamilovaná! Všechno začalo mým otcem, který byl velmi vášnivým milovníkem hudby, hrál na klavír a kytaru a chtěl, abych na tyto nástroje hrála taky. Nicméně mě víc zajímalo zpívání. Povzbuzoval mě, abych se držela v rytmu, kdykoliv jsme zpívali doma nebo v autě. Vždy mi říkal, že pokud něco dělám, pak to mám dělat na

sto procent, jinak to nemá smysl. Proto jsem trávila většinu dne zkoušením, zůstávala ve škole dlouho do večera a studovala hudbu. O víkendech jsem jezdila po koncertech. Tedy jste chtěla být odmala zpěvačkou? Ano, ve svém srdci jsem vždy chtěla být zpěvačkou a věděla jsem, že pokud Bůh chce, abych jí byla, pak jí budu. Ale bavila mě i věda, umění, drama a samozřejmě hudba celkově. Ale toužila jsem být i veterinářkou, což těšilo mého otce, protože si vždy myslel, že zpěv by byl ohledně peněz nejistou kariérou. Proto jsme vždy měla záložní plán a studovala také umění, abych v případě, že nebudu zpívat, mohla pracovat třeba s grafickým designem. Umění kolem sebe jednoznačně šíří pozitivní energii. Je energie, kterou na vás působí rychlé a veselé skladby, jiná než energie skladeb pomalých a smutných? Všechny formy umění mají energii, která vyzařuje a jde směrem příjemci.

Energie z hudebního díla podle mého názoru pochází od skladatele, který ho napsal a čekal, až ho bude hrát a šířit dál hudebník, který mu poskytne novou energii, kterou si po svém vyloží posluchač. Myslím si, že pomalá árie může mít stejně, občas i více energie, než árie rychlá a veselá. Hodně emocí bývá ve smutném díle, protože skladatel a hudebník do ní dali více energie a vášně. Je snazší zpívat šťastnou písničku než smutnou, ale do té zase jako zpěvačka můžu dát více ze sebe. Myslíte si, že jinak působí energie z hudby na vás jako na zpěvačku, a jinak na posluchače? Věřím, že jako zpěvačka jsem vypravěčem příběhu hudebního díla. Posláním zpěváka je vytvořit atmosféru hudby a vyzařovat směrem k posluchačům vášeň, kterou pro ni mám. Věřím, že každý jednotlivý posluchač bude ovlivněn hudebním dílem trochu jinak. Ale to, jak ji budou vnímat, záleží na tom, jak dílo přednesu. 

34 RW03_34_36_ChrJohnston.indd 34

10/26/14 6:06 PM


Praha má fantastickou hudební atmosféru, za kterou může historie města. Praha vždy milovala hudbu a hudebníci vždy milovali Prahu.

RichaRd Watzke časopis o lidech milujících umění a byznys

RW03_34_36_ChrJohnston.indd 35

35 10/25/14 8:44 PM


rozhovor

Christina Johnston mladá britská sopranistka.

❚ v roce 2006 byla se stipendiem přijata na The Guildhall School of Music and Drama v Londýně ❚ promovala v roce 2010 a ve stejném roce se vdala za Viacheslava Myachina ❚ svůj operní debut učinila v roce 2012 ve Státní opeře v Praze jako Královna noci v Mozartově Kouzelné flétně a od té doby zpívala v mnoha operách ❚ v tomto roce zpívala pro prezidenty různých evropských zemí včetně prezidenta České republiky na 5. Summitu Východního partnerství EU, který se pořádal na Pražském hradě ❚ byla vybrána jako sólistka pro nový film Walta Disneyho Aldabra 3D, který má být uveden v roce 2015 ❚ ve svém volném čase se ráda věnuje olejomalbě, tanci, psaní poezie a jízdě na koni ❚ www.christinajohnston.co.uk

Snažíte se třeba zjistit, v jaké době, v jakém rozpoložení autor operu či árii psal, abyste mohla lépe vyjádřit to, co tím chtěl říci? Předtím, než zpívám operu nebo árii, vždy si najdu její historii a význam. Domnívám se, že je velmi důležité porozumět tomu, proč skladatel to dílo to dílo napsal, stejně jako pochopit historii doby, kdy ji složil. Na druhé straně vždy té hudbě dávám svůj vlastní výklad. Nicméně o každé skladbě přemýšlím jako o efektu „ledovce“ – posluchači vidí, přesněji slyší, pouze špičku ledovce. Ale toho, co zůstává skryté, je mnohem víc než kdokoliv slyší. Je to trénink a porozumění, na kterých pracuji za oponou, to je základem přístupu dobrého zpěváka.

Když malíř namaluje obraz nebo sklář vytvoří plastiku, jde o unikát, který si pak žije vlastním životem. Něco podobného u zpěvu neexistuje, vy se musíte „snažit“ stále dokola. Není to vůči vám jako zpěvákům či hudebníkům tak trochu nefér? Neřekla bych, že je to nespravedlivé, naopak, pro zpěváka je to vzrušující. Malíř nebo sochař vytvoří dílo a poté je dokončeno a nezbývá nic jiného na práci, než ho nechat obdivovat a začít vytvářet nové. Zatímco zpěvák vyváří toto dílo-árii znovu a znovu a ví, že pokaždé to bude jiné. Pokaždé vytvoříte nový zážitek, nový pocit. Vždy máte šanci udělat to líp a vylepšit, to, co jste udělali naposled. Jako malíř nebo sochař tento luxus nemáte. Účinkovala jste na mnoha světových scénách. Jak si stojí co do hudebního umění Praha? Praha má pro mě fantastickou hudební atmosféru, za kterou může hudební historie města. Praha vždy milovala hudbu a hudebníci vždy milovali Prahu. Myslím si, že Praha mně jako zpěvačce dala opravdu hodně příležitostí. Jsou zde lidé vůči hudbě vnímavější než v okolních státech? Je báječné zpívat pro lidi tady. Máte dlouhou historii a tradici klasické hudby a jako národ jste ohledně ní velmi vnímaví. Když jsem zpívala v Anglii, bylo to slabší. Lidé tam jsou obvykle méně nadšení ohledně klasického umění nebo zpěvu. Nedávno jsem ale měla na Slovensku turné Ave Maria tour s Virtuosi Di Praga a bylo báječné zpívat pro Slováky! Posluchači pokaždé tleskali

vestoje a lidé ke mně poté přišli a řekli, jak je to zasáhlo a zlepšilo jejich den. Pak cítím, že jsem udělala dobrou práci. Jak moc vás oslovili čeští autoři? Máte některého z nich oblíbeného? Myslím si, že některé z nejkrásnějších hudebních děl napsali čeští skladatelé. Mým oblíbencem je Dvořák. Je velikánem ve světě české hudby a jedním z nejmilovanějších a nejvíce uváděných hudebních skladatelů. Složil tolik nádherných skladeb, které zasáhnou srdce posluchače. Výtvarné umění stále více ovlivňuje moderní technika – fotoaparáty, počítače – děje se něco podobného i v hudbě? Nebo ta patří mezi umělecké žánry, které si zachovávají svou klasickou podobu a čistotu, protože lidský hlas prostě nahradit – na rozdíl třeba od rukou – tak dobře nejde? V moderní hudbě se čím dál častěji používá vývoj technologie k vytváření hudby. Nicméně si myslím, že v klasické hudbě je to míň. Přesto jsem odehrála mnoho koncertů, kde byly smyčcové nástroje elektrické, a orchestr byl řízený počítačem. A musím přiznat, že to charakter hudby změnilo. Nicméně v klasické hudbě je lidský hlas natolik unikátní, čistý a individuální, že je nemožné ho nahradit. Zpíváte si někdy ve sprše? Většina nás, kteří neumíme zpívat, si zpívá právě jen ve sprše Myslím si, že všichni by měli zpívat ve sprše! Já to samozřejmě dělám. Má to skvělou akustiku! Zpěv každého uvolní a přináší hodně radosti a potěšení! ❚

36 RW03_34_36_ChrJohnston.indd 36

10/25/14 8:44 PM


Víte,

které víno ochutnají návštěvníci Alsaska jako první?

„Chuť je suchá a výrazně aromatická, s dlouhou dochutí růží a muškátu. Právě proto toto víno návštěvníci Alsaska ochutnají jako první a jeho skvělý styl si je okamžitě získá…“ Taková pochvala provází v cestovatelských a vinných průvodcích víno Riesling „Herrenweg de Turckheim“ z jedné z nejlepších alsaských vinic. Právě Riesling, ročník lahvování 2004, a Tramín označovaný Gewurztraminer, byly servírovány na vernisáži ve vile Ořech vedle vybraných vín italských a rakouských. Zeptejte se některého ze sommelierů, co si myslí o alsaských vínech, a zjistíte, že jejich odpovědi budou více méně podobné: Jsou nedoceněná a výborná! Budete-li chtít jmenovat tři nejlepší a nejslavnější vinařství, u kterých by doporučili nakupovat, jistě se mezi nimi objeví i Zind-Humbrecht. Právě to vlastní vinici Herrenweg, z níž se sklízí hrozny pro onen báječný Riesling a Gewurztraminer. Na dovoz hroznů se tady opravdu nehraje. Naopak. Právě třeba vinařství Zind-Humbrecht je proslavené tím, že si zakládá na husté výsadbě a má nejnižší výnosy na hektar. To, co však dělá jejich víno nejlepším

RW03_37_Inz_Vino.indd 37

na světě, je zkušenost. Založení tohoto vinařství je datováno už do roku 1620, a nyní ho vede Leonard Humbrecht, syn Oliviera Humbrechta, který byl jako první titulován jako Master od Wine. Nejlepší alsaský tramín se jmenuje… I když patří vinařství Zind–Humbrecht k nejlepším na světě a všechna jeho vína jsou bezchybná a špičková, jedno je přece jen ještě převyšuje, je to již v úvodu zmiňovaný Gewurztraminer. Má ze všech alsaských vín nejplnější buket a chuť. Oči potěší slámová, jiskřivě žlutá barva, čichové buňky zase bohatá vůně tropického ovoce a květin – banánů, liči, grapefruitu, květů akátu a růží, s podtóny skořice, pepře a hřebíčku. Vyzráním získá atraktivní perníkový nádech. Chuť je suchá a výrazně aromatická, s dlouhou dochutí růží a muškátu. Právě proto vína z vinařství Zind-Humbrecht návštěvníci Alsaska ochutnají jako první a okamžitě si je získají. A jiná už nechtějí.

10/25/14 8:46 PM


rozhovor

Filip Sajler Zážitky jsou to, co vám nikdo neveZme

38 RW03_38_40_FilipSajler.indd 38

10/25/14 8:49 PM


Filip Sajler, jeden z nejznámějších českých kuchařů tvrdí, že vaření může provozovat každý, a to i bez jakýchkoli profesionálních znalostí. Stejně se podle něj nakonec všichni shodnou, že nejlépe vaří maminky a babičky těch svých deset jídel. Jenže jde-li člověk do restaurace, neměl by očekávat vaření, ale gastronomii, tedy profesionální výsledek a profesionální servis. „Je to stejný rozdíl, jako když jdete do divadla nebo na ochotníky, kteří hrají na ulici,“ nabízí srovnání se světem kultury. Je vaření umění, nebo řemeslo? Oboje, vaření je umění i řemeslo. Na začátku potřebujete hodně řemeslné zručnosti, a ta se pak může ve finále projevit na talíři jako umění. Podle mě je to stejně jako v umění. I u malíře je to aspoň z mého pohledu řemeslo a teprve od určitého bodu jde o umění. Mnozí lidé si myslí, že umění kolem sebe nepotřebují. Na rozdíl od jídla. Ale jaký je vztah k dobrému jídlu? Myslím si, že stejně jako má naše společnost relativně chladný vztah ke kultuře a k umění, tak ho má i ke kvalitní gastronomii. Což vypovídá o celkovém kulturním založení národa, o jeho cítění, vztahu k věcem hmatatelným a nehmatatelným. U nás máme vztah spíš k těm hmatatelným věcem než nehmatatelným jevům. Ale to je můj osobní názor. Je to rozdíl třeba oproti Francii, která bývá považována za gurmánský ráj? Nemyslím, že pouze oproti Francii. Všeobecně u jižních národů je život více o emocích než o hmotných zážitcích. Oni dokážou přijet k restauraci tou nejstarší Vespou, která kdy byla vyrobena, dají si skvělé jídlo, famózní víno a utratí za večeři bez mrknutí oka sto euro a vůbec jim to nepřipadá divné. Zatímco u nás je běžné, že člověk přijede tím nejdražším autem a nebude chtít za večeři utratit víc než pět set korun. Ty světské požitky a zážitky prostě dovedou Francouzi či Italové více prožívat než my. Ani celkově tady není zvyk navštěvovat restauraci každý den

šedesát pět nebo osmdesát korun nejde. Ale naštěstí přibývá i lidí, co jdou po zážitku a jsou ochotni si za něj i připlatit. Mají to kuchaři se svým uměním jednodušší, protože bez hudby a výtvarného umění člověk dokáže žit, bez jídla se ale přece neobejde… Tak říká se, že kdo je dobře najedený, tak má většinou dobrou náladu. A osobně si nedovedu představit život bez dobrého a kvalitního jídla, ale stejně tak si myslím, že se život neobejde ani bez umění, dobré hudby, krásných obrazů. Jsou to zážitky a právě zážitky jsou to, co vám nikdo nevezme. Z hlediska gastronomie budu rád, když lidé přijdou na dobré šéfkuchaře a ti budou konkurovat divadlům a hudebníkům. A naopak. Měla by se i návštěva restaurace stát tak trochu divadlem? Myslím, že návštěva restaurace by měla být takovým divadlem, které má svá pravidla a funguje. Rozhodně by to nemělo být divadlo ve smyslu cirkusu či frašky, jak jsme občas u nás zvyklí to ze všeho dělat.

V každém uměleckém oboru existují ikony, je něco podobného i v gastronomii? Mona Lisa gastronomie je pro mnoho kuchařů Michelinská hvězdička, to je to největší ocenění, kterého může kuchař dosáhnout. A každý – ať skrytě, nebo neskrytě – po nich touží. Druhou Monou Lisou kuchařů je plná hospoda, kde to lidi bude bavit, kde jim bude chutnat a kde udělají útratu, kterou oni potřebují. Myslím, že největší ocenění pro kuchaře i restauraci je to, že ji lidé navštěvují a vracejí se do ní. A stejně jako někdo má rád v umění třeba červenou barvu, kuchař má určitě své oblíbené potraviny nebo postupy přípravy… Moje oblíbená barva či technika je zásada, aby se dodržovaly klasické kuchařské postupy, které jsou léty ověřené. Znamená to držet se základů každé kuchyně, vývarů, omáček, způsobů vaření, které mají hlavu a patu. Teprve když mám tyto základy, mohu je inovovat. Tedy mou oblíbenou ‚barvou‘ je tradiční česko-rakouskofrancouzská kuchyně, kterou jsme tady byli zvyklí vařit. Naše česká kuchyně 

A když tohle všechno víte, tak si otevíráte restaurace? Myslím, že jsou naštěstí i místa, kde to už dneska funguje jinak a že jsou lidé, kteří ocení velice dobré jídlo a jsou zvyklí to dobré jídlo i cíleně vyhledávat a zaplatit za ně. I když je stále větší ta skupina orientovaná na hmotu. Osobně jsem přesvědčený, že uvařit dobrý oběd za

RichaRd Watzke časopis o lidech milujících umění a byznys

RW03_38_40_FilipSajler.indd 39

39 10/26/14 6:07 PM


rozhovor

ve velkých metropolích ve světě, jako jsou Londýn, New York, Barcelona nebo třeba Singapur. Tedy v těch městech a částech světa, kde se potkává nejvyšší gastronomie, kde bývá nejvyšší kvalita jídla. Pak jsou samozřejmě místa, která bych nejraději někam schoval. Myslím, že za dvacet pět let jsme v gastronomii udělali ohromný pokrok a za nejpozitivnější považuji to, že lidi gastronomie zajímá, že začínají sledovat trendy, starají se o to, co jí, odkud pocházejí potraviny. Také že chápou, že ten obor je určité umění. Mám pocit, že lidí se už nasytili hmotných statků a nyní začínají hledat právě ty zážitky.

patřila k tomu nejlepšímu, co na světě bylo a věřím, že zase bude. Druhou mou oblíbenou ‚barvou‘ jsou kvalitní čerstvé suroviny. Právě ty stojí z devadesáti procent za úspěšným pokrmem a těch deset procent je na kuchaři, aby to moc nezkazil, a aby dokázal skloubit jednotlivé chutě, navzájem je podpořil a nakonec dokázal pokrm na talíři zorganizovat tak, aby vznikl ve finále umělecký celek. Myslíte si tedy, že podobně jako třeba ve skle, které už je opět na světové úrovni, to samé může zažít i naše kuchyně? To se těžko hodnotí. Jsou u nás místa, která patří mezi absolutní špičku a mohu se srovnávat s tím, co je běžné

Vraťme se do domu v Ořechu. Byl jste se v domě podívat na kuchyň. Trpíte určitou profesionální deformací, že sledujete, jak kdo má zařízenou kuchyň a v čem vaří? Kuchyně mě určitě zajímají. Jsem přesvědčený, že historicky kuchyň a jídelna byly a jsou středobodem domácnosti, a i já to tak doma s manželkou a dcerou máme. Když můžeme, jsme společně v kuchyni, vaříme, povídáme si, pijeme víno. Myslím si, že je žádoucí, aby kuchyně měla určitý společenský přesah a sloužila k tomu, aby se rodina setkávala. Preferujete nějaké speciální uspořádání kuchyně? Já jsem zastánce ostrůvku, takže by mi kuchyň ve vile maximálně vyhovovala.

Myslím si, že člověk, který vaří nebo v kuchyni něco připravuje, by měl být v kontaktu s ostatními lidmi v místnosti i s těmi, kdo přicházejí, ať jsou to přátelé nebo rodina. A určitě by neměl být otočený čelem ke zdi. Co zařízení kuchyně? Jak se díváte například na tepan, který zde byl zabudován jako standardní vestavěný spotřebič? Já jsem přítel všech věcí, které mohou být v kuchyni, od tepanu přes pánev až po velkou vinotéku, kterou jsem tam také viděl. Tedy všechny ty věci se mi líbí, všechny je mám sám doma a zpestřují i přípravu pokrmů samotných. Jsem zastáncem toho, aby v kuchyni bylo hezké vybavení, které bude odpovídat koncepci domu. Ale především je důležité, aby také architekt, když dům navrhuje, se zamyslel nad tím, že kuchyň a jídelna mají být srdcem celého toho domu. Jsem proto příznivcem lehce profesionálních kuchyní, jako byla ta v domě v Ořechu. Co je tedy podle vás nejdůležitějšího v kuchyni? Nejdůležitější? Šikovné ruce a hlava, která to vymyslí. Ze spotřebičů pak určitě lednice, v níž se v té první fázi potraviny uchovávají a pak třeba vinotéka. Mám rád, když je víno při ruce a můžete si v tom listovat. No a samozřejmě myčka, aby nikdo nemusel moc mýt nádobí. Ale jinak nejdůležitější je máslo. Bez másla neuvaříte. ❚

Filip Sajler ❚ praktické zkušenosti v oboru gastronomie získal v prestižních restauracích v Německu, USA i tuzemsku ❚ byl členem Českého národního kuchařského týmu ❚ v roce 2005 získal zlatou medaili s Českým národním týmem kuchařů a cukrářů AKC ČR ❚ z kuchařské olympiády v Erfurtu přivezl bronzovou medaili ❚ další ocenění z kuchařských soutěží v Basileji, Luxemburgu, Singapuru ❚ uvádí v České televizi kulinářský pořad Kluci v akci ❚ podniká v cateringu (www. perfectcatering.cz), velice kvalitní servis nabízí pro firemní stravování (www.perfectcanteen. cz) a jeho posledním projektem je tržnice s bistrem Pankrácký rynek (wwwpankrackyrynek.cz)

40 RW03_38_40_FilipSajler.indd 40

10/25/14 8:50 PM


HLEDÁM ASISTENTA DO SEKCE NEMOVITOSTÍ

Hledám mladého, dynamického a energického člověka reprezentativního vzhledu a vystupování s chutí pracovat na jasně stanovené vizi, učit se, rozvíjet své schopnosti a růst. Výhodou je akademické vzdělání obchodního, humanitního či technického směru, přesto však mne více zajímá faktický zájem o problematiku spojenou s obchodováním, a to v jakéko­ liv jeho formě. Asistent aktivně ovládá anglický jazyk slovem i písmem a k tomu jeden z doplňujících jazyků (ruština, něm­ čina, francouzština). Má přirozený obchodní talent, který dokáže transparentně prezentovat, a to na jasně měřitelných dosažených výsledcích. Je cílevědomý, pracovitý, důsledný, vytrvalý a precizní. Je loajální a jeho motivace je založena na nejvyšších principech a cílech. Při finalizaci projektů dokáže minimálně 36 hodin pracovat bez odpočinku. Chápe prostor a dokáže jej vnímat v návaznosti na jeho okolí. Dokáže identifikovat zřejmá pozitiva, která jsou primárním základem jeho hodnoty. Zajímá se o architektonický výraz a styl, sleduje detaily. Ideální kandidát má rád velká očekávání a spoléhá se na vlastní výsledek, který je zá­ kladem jeho úspěchu. Je individuálním hrá­ čem, který však miluje vzájemnou spolupráci, tu chápe jako součinnost mnoha autonom­ ních autorit pracujících společně na jednot­ né vizi, s vědomím založeným na uspokojení komunitních a vlastních cílů. Miluje hledání možných obchodních variant a řešení, na je­ jichž stanovování a realizaci se aktivně podílí. Chápe, že práce s pozemky, stavbou, nemo­ vitostmi a domovy je poslání, jehož naplněním je spokojený a bohatý lidský život. Vhodný uchazeč je aktivní, produktivní a jeho kolegové jej charakterizují hovorovým termí­ nem „pálí mu to“! Své invence staví vždy na pevných základech podložených reálnými daty. Je dochvilný, zodpovědný, pravdomluv­ ný, empatický, s citem pro obchodní diplo­ macii. Orientuje se na tvoření zisku s cílem získat z něj podíl odpovídající dosaženému výsledku. Jeho motorem je nespokojenost, která jej motivuje k vyšším cílům. Zajímá se o výstupy z analytických modelů, se kterými umí pracovat tak, že je schopen analyzovat vývoj prostředí a predikovat tak jeho růst. Ru­ tinně ovládá základní typy analýz jako ABC, SWOT, teritoriální, konkurenční, produktová, a další. Své nadšení přenáší na ostatní tak, že po jeho návštěvě v místnosti lidé doslova létají štěstím. Miluje architekturu, design, materiál, prostor a formu ve všech jejich podobách a má přirozený talent vnímat prostor, jeho koncept a užitný komfort a energii. Rychle se učí, je odolný a zajímá se o efektivitu proce­ sů, které zdokonaluje. Chápe, že odmítnutí, nesouhlas, překážka, negace nebo momen­ tální neúspěch je jen požehnáním k dalšímu snažení a darem, jenž představuje důslednější zaměření se na cíl. Má prvotřídní vyjednávací schopnosti a přiro­ zený talent zaujmout. Jeho rétorika je zábav­

RW03_41_INZmakler.indd 41

ná jak ve verbální, tak psané formě. Orientuje se v databázových systémech, chápe logiku internetového byznysu, jeho synergií, mecha­ nik, marketingu, aukčních systémů, affiliate systémů, logistiky, zákaznického servisu, info­ marketingového poradenství. Chápe pravid­ la konvenčního obchodování, stejně tak se orientuje v základních pravidlech C2C, B2C a B2B. Chápe, že kvalita je přidanou hodno­ tou, která tvoří výsledek. Má rád inovace ve všech jejich podobách a dokáže je analogicky převádět do nových souvislostí. Dokáže plá­ novat, kalkulovat, odhadovat, organizovat, delegovat a kontrolovat. Umí fyzicky tvrdě a důsledně pracovat. Vlastní řidičský průkaz skupiny B. Má zkušenosti s vystupováním na veřejnosti. Zvládá práci pod tlakem, ovládá relaxační techniky. Pokud jste se v uvedeném profilu našli a máte zájem o tuto pozici, prosím, zašlete své CV, doplněné o jednoduchý motivační dopis a spolu s tím také precizně vypracované projektové doporučení ve smyslu HOW TO MAKE na níže uvedené zadání: Vyberte jakoukoliv nemovitost ze současné nabídky na trhu v libovolné nabídkové ceně. Navrhněte postup, díky němuž zaměříte na tuto nemovitost pozornost široké veřejnosti. Popište řešení, nastavte parametry a vytvořte tak podmínky, které bude majitel této konkrét­ ní nemovitosti chápat jako vysokou přidanou hodnotu a pomohou vám navázat vzájemné vazby a společně dům zobchodujete. Totéž proveďte na straně kupujícího. Detailně mi popište postup, jak nemovitost zobchodujete v reálně navržené nabídkové ceně akcepto­ vatelné trhem v horizontu jednoho, dvou a tří měsíců. Své řešení doplňte i krizovým plánem pro případ, že by se nemovitost do tříměsíč­ ního termínu neprodala. Navrhněte výši své odměny za toto řešení a způsob její úhrady v závislosti na úspěchu.

Co nabízím? Obhájíte­li svá tvrzení, vysvětlím a na konkrétních realizacích ukážu, jaké strategie a modely používám. Postupně vás zapojím do vize, na jejíž realizaci se podílíte pod jasně identifikovatelnou značkou. Poskytnu svou podporu a součinnost nutnou k vašemu růstu. Doporučená analytika – z čeho čerpat? Jako vzorový příklad můžete použít koncept značky Richard Watzke, konkrétně pak na vile v Ořechu. Můžete navázat na obchodní principy, které jsem zde použil. Doporučuji využít výše zmíněné analytické metodiky, které velmi přesně dokážou odhalit vhodné příležitosti, dle kterých dokážete nastavit nabídku tak, aby byla fair play jak pro kupující, tak pro prodávající. Své CV, motivační dopis a projektové doporučení HOW TO MAKE, prosím, zašlete na email watzke@ richardwatzke.cz, a to nejpozději do 21. 11. 2014 do 12:00 hodin. Do 48 hodin od přijetí vašeho emailu zašlu svůj status. Děkuji za váš čas, s úctou, Richard Watzke

10/25/14 8:51 PM


rozhovor

Václav Staněk Nic Neříkajících aut jezdí kolem Nás spousta

Bylo to neplánované setkání, jak to v oboru automotive bývá. V roce 2012 připravovala firma otevření největšího autosalonu a servisu značky Land Rover a Jaguar v České republice.

J

ednatel společnosti nabídl Václavu Staňkovi pozici a odpovědnost za prodejní část. „Dlouho jsem nepřemýšlel a šel jsem do toho.“ Nyní se pohybuje ve světě luxusních aut, o nichž tvrdí, že nenechají nikoho klidným. „Asi jen málo lidí může říci, vůbec mě nevzrušuje, když se dívám na vzácný obraz v galerii v Paříži nebo na vystavený premiérový vůz autosalonu tamtéž,“ dodává Václav Staněk. Pamatujete si na svůj první vůz? Jako student jsem se s tátou dva tři roky celkem úspěšně dělil o vůz LADA se základním motorem 1.200 ccm s koženkovými sedadly, bez posilovače brzd i řízení, s tenkým a poměrně velkým volantem, který bychom dnes velikostně hledali asi někde u nákladních vozů. Ale můj opravdu první vlastní vůz byla sedmá generace Toyota Corolly s obsahem motoru 1,4. Pro mě tehdy velice progresivní pětidvéřový hatchback, který jsem si pár let hýčkal.

Ing. Václav Staněk ❚ Vystudoval strojní fakultu Západočeské univerzity v Plzni, obor Stroje a zařízení pro strojírenskou výrobu. ❚ Ve světě aut se pohybuje od r. 1993. Začínal jako prodejce, následně vedoucí prodeje, obchodní ředitel, manažer provozovny. Nyní pracuje na pozici vedoucí prodeje autosalonu v Kolbenově ulici. ❚ Jeho profesním životem prošly značky Toyota, Lexus, Volvo, Land Rover a Jaguar. ❚ Mezi jeho koníčky patří lední hokej, golf a cestování.

42 RW03_42_43_RozhAuta.indd 42

10/25/14 8:52 PM


Nyní je váš svět spojený se značkou Jaguar. Zjišťoval jste si někdy, proč se Jaguar jmenuje Jaguar? A jsme u historie. Tu má tato značka velice bohatou a zajímavou. Jaguar byl vybrán jako nové jméno v roce 1935 pro anglický vůz do té doby nesoucí zkrácené jméno SS. Toto označení nesly nejdříve motorky a sajdkáry, následně automobily společnosti Swallow Sidecars Company. Zakladatel společnosti Sir William Lyons tehdy požádal reklamní agenturu, aby mu navrhla nový, evokující název pro limuzínu model SS 100, která měla být představena. Z mnoha návrhů jednoznačně vybral označení Jaguar, které reprezentuje kočkovitý půvab a eleganci, sílu a hbitost, které vozy Jaguar vymezují a reprezentují dodnes. V čem se vozy Jaguar odlišují od konkurenčních vozidel stejné třídy? To je celkem jednoduché – skvělý design, sportovní duch a příběh, nebo můžeme říci bohatá tradice a historie. Co vás jako profesionála zajímá na autě jako první: Vzhled, interiér nebo technika? Asi vše vyjmenované, ale především na mě musí auto zapůsobit – myslím emočně. Bohužel standardních a nic neříkajících aut kolem nás jezdí každý den tolik, že když se kolem prožene nějaký vůz, který mě osloví, hned se to sepne! Začnu se zajímat o detaily, technické řešení, design, důvody proč

a co bylo použito za řešení v jednotlivých oblastech a hlavně chci se v autě svézt! Takže vůz na vás musí působit emočně, jako to třeba dělají obrazy? Určitě to je stejné. Asi jen málo lidí může říci – nechává mě chladným a vůbec mě nevzrušuje, když se dívám na vzácný obraz v galerii v Paříži nebo na vystavený premiérový vůz autosalonu tamtéž. Je umění navrhnout dobré auto? Určitě, své by o tom asi povyprávěli zasvěcenější, tedy konstruktéři! A někdy i dobře a zodpovědně navržený vůz se prostě na trhu nechytí! Mine se očekáváním konstruktéra v některém směru nebo se nedostane na potřebnou cenovou úroveň. Následně s tím souvisí počet prodaných vozů a jsme nakonec u rentability výroby a potřebné profitability výrobce. Když jsme u rentability, vyplatí se mně jako zákazníkovi investovat peníze do auta typu Jaguar, když jeho cena den ode dne klesá, oproti tomu za stejnou částku můžete pořídit nemovitost či obraz, jejíž cena roste… Jasně, to je individuální a otázka k zamyšlení. Tu otázku bych mohl otočit třeba takto: Vyplatí se koupit nejnovější model chytrého telefonu, když ten současný mi ještě bude čtyři roky dobře sloužit? Neměl bych místo toho investovat

RichaRd Watzke časopis o lidech milujících umění a byznys

RW03_42_43_RozhAuta.indd 43

raději do akcií tohoto výrobce telefonů, které budou velice pravděpodobně v budoucnosti stoupat? Určitě jsou i výjimky, tedy auta, jejichž hodnota roste. Pokud bych chtěl jaguára jako sběratelský kousek, po jakém typu a jakém ročníku bych se měl dívat? Můj tip? Nebudete-li chtít koupit opravdu historii víceméně jen k vystavení do vaší garáže nebo domu, pak třeba Daimler Double Six – limuzína z roku 1992 s dvanáctiválcovým motorem, obsahem motoru 5,3 litru! S tímto vozem se zároveň velice dobře svezete a bude jistě stoupat na své hodnotě. Je auto ještě náš pomocník, nebo už jsme se tak trochu stali jeho otroky? Pomocník, individuální prostředek dopravy, společník na cestách, svěřený či zapůjčený služební nástroj, rodinný mazlíček a nevím co ještě. Pro každého z nás přirozeně to, co chceme a čím chceme, aby se náš vůz pro nás stal. Tedy pro někoho otrokem, pro jiného dobrým parťákem a pomocníkem. A tak je to asi správně! Jakou nejdelší dobu se obejdete bez auta? Den? No když jsme s rodinou na dovolené, tak určitě několik dní. Ale to se bohužel stává tak jednou ročně.

43 10/25/14 8:53 PM


reportáž

Dobré věci zkrátka chutnají všem Každou novou instalací se těším, co mi Bůh přivede do cesty. Napjatě tak naslouchám a snažím se rozeznat signály, které ke mně přicházejí. Někdy jich je tolik, že musím chvíli ztlumit tok svých myšlenek, abych byl vůbec schopen tu krásu pochopit. Pochopit, jaké štěstí to vlastně prožíváme. Vše máme doslova na dosah, a pokud si to uvědomíme, zažijeme radostnou chvilku plnou součinností, pochopení a synergií. 44 RW03_44_61_KuratorskaRec.indd 44

10/25/14 8:59 PM


P

řesně tak jsem to zažil ve chvíli, kdy jsem se poprvé vydal na místo, které bylo zvoleno pro výstavbu funkčního architektonického celku v Ořechu. Strohá, čistá, dokonale řezaná architektura zde tak trochu nezvykle souzní s okolní přírodou, jakoby nedbale včleněná mezi příměstskou výstavbu. Tento první pocit však u mne většinou souvisí s neznalostí korunovanou nedostatkem zkušeností, a proto se snažím více pochopit záměr, který byl zamýšlený již v prvopočátku. Jelikož mne fascinují variace, kterých jsou lidé schopni docílit použitím znalostních disciplín obohacených o inovaci, zaměřuji se více směrem praktickým. Zde nacházím zpravidla útočiště. Může jej totiž uchopit i laik, a to je podle mého názoru to podstatné. Tímto způsobem jsem pokročil dále. K mému zvláštnímu překvapení jsem však i zde našel několik praktických nedostatků. Přesně řečeno dva. Prvním z nich je absence osmělovacího bazénu se studenou vodou u suché sauny, která je součástí precizně navrženého a realizovaného spa. Přemýšlel jsem, zdali mám o této zcela niterné nuanci psát. Píšu o tom, protože mi to připadá čestné a pravdivé. Na druhou stranu je však spa realizováno s takovou dávkou perfekcionalismu, kvalitního řemeslného zpracování a přesnou vizí, že tuto absenci je možné anulovat použitím dvou unikátních sprch, z nichž jedna je stropní, navíc s nastavitelným efektem dávkování vody. Zároveň podotýkám, že jde o pro mne doposud nejkomplexnější SPA,

RichaRd Watzke časopis o lidech milujících umění a byznys

RW03_44_61_KuratorskaRec.indd 45

které jsem v rodinném domě viděl. Pravdou také je, že instalace třetího bazénu by ani z estetického hlediska nebyla příliš vhodná. Vlastně se tedy dá říci, vzato přísně logicky, že zde vlastně nacházím pouze jednu a to estetickou vadu na kráse. Tou je výhled z pozemku na sousední dům. Jeho architektura je výrazně jiná a mně osobně odvádí pozornost od komplexnosti navrženého celku. Skvělou zprávou však je, že se dá s touto estetickou nuancí efektivně pracovat a to tak, že se zde vysadí stromy, podobné jako na druhé straně pozemku. Vlastně, když nad tím tak přemýšlím v širších souvislostech, musím konstatovat, že z mého pohledu je dům výtečný. Zajímavým objevem je pro mne lokalita. Musím se přiznat, že miluji klid, ticho a možnost vypnout, například u klasické hudby. Soustředění se na detail provedený houslovým virtuózem vyžaduje ničím nerušenou pozornost. Napojením na vnitřní klid umělce získáváme zcela mimořádné zkušenosti, které jsou předávány každým plynule navázaným tónem. Cokoliv jej naruší, vyvolává změnu frekvenčního záměru a ten poté absenci určitého druhu poznání. Proto miluji lokace, které svou přirozeností a vazbou na klidnou přírodu zajišťují ničím nerušené soustředění. Pro mne zajímavým zjištěním je zkušenost, že čistá a otevřená atmosféra související s přísunem čerstvého vzduchu, například otevřeného okna, je jakýmsi přirozeným 

45 10/25/14 8:59 PM


reportáž

U skleněných plastik umístěných v zahradě bylo zajímavé sledovat jejich proměnu v čase a denním světle.

Večerní atmosféru podtrhli Mariachi Espuelas. Na své si přišly nejen oči a sluch, ale i chuťové buňky.

kořením, dodávajícím atmosféře její bytostnou živost. Najít takové místo, navíc aby bylo dostupné pár minut od metropole, je neuvěřitelný dar a štěstí. Ještě nedávno jsem předpokládal, že takové místo existuje někde čtyřicet kilometrů za Prahou, než jsem objevil Ořech. Tento konkrétní pozemek přímo navazuje na chráněnou krajinnou oblast. Z jedné strany je minimálně vytížená komunikace a z druhé se otevírá úchvatný výhled do zcela nezastavěné přírodní rezervace. Navíc díky logistické permanenci jsem musel před vernisáží každý den, někdy i několikrát, jet svým vozem trasu Praha – Ořech, Ořech – Praha. Měřil jsem to nesčetněkrát, avšak na Hradčanech jsem byl vždy v průměru za patnáct minut, a to podotýkám, že v jakoukoliv denní nebo noční hodinu. Pořádat vernisáž v Praze je náročné. Za Prahou ještě více. Přesto, čím častěji jsem na místo dojížděl, tím jsem získával větší klid. Rád bych zde uvedl, že pro vhodnou volbu instalovaných artefaktů je pro mne nutná, a to vv tom nejpuritánštějším slova smyslu, znalost místa a také architektury, což jde ruku v ruce s jednotlivými energiemi souvisejícími s celkovou koncepcí. Jednoduše řečeno, jednotlivosti musí ústit v celek, a ten

má – dle mého názoru – být natolik harmonický, že přitáhne pozornost a zájem laika. Pokud se docílí této vzájemnosti, je možné mluvit o úspěchu. Lehce se to dá přirovnat k vaření. Znalec rozezná ingredience a dokáže mnohokrát zcela rutinně odhalit proces jeho přípravy. Dokáže také velmi spolehlivě odhalit určité řekněme odlišnosti, které v případě typicky známého pokrmu zajišťují jeho všeobecně známou chuť a konzistenci. Labužník dokáže díky znalosti jiných jídel a lásce, především ke konzumaci, rozpoznat tyto odlišnosti a většinou v případě invenčního zásahu je i pozitivně ohodnotit. Mnoho gurmánů tak dokáže ohodnotit pozitivně i ty pokrmy, které by laicky konzumující člověk spořádal jen velmi těžce. To, co je však na celém tomto konzumačním přirovnání krásné, je zjištění, že dobré věci zkrátka chutnají všem. Pochopitelně, pokud to chápeme v rámci určitého teritoriálního zaměření (pokud Laponci poprvé naservírujeme svíčkovou se šesti, asi těžko bude schopen byť i pochopit, o co se vlastně jedná). Tuto analogii zde používám se záměrem, kterým bych rád osvětlil svůj vlastní přístup ke koncepčnímu nastavení vystavených uměleckých unikátů.

46 RW03_44_61_KuratorskaRec.indd 46

10/25/14 8:59 PM


Vedlejší budova měla být původně pouze garáž pro čtyři auta. Díky zásahu úřadu zde vznikl ateliér, který může sloužit jako byt i galerie.

Ateliér, který vznikl tak trochu omylem Postupně jsem místo architektonického konceptu této unikátní vily poznával stále lépe. Vstupoval jsem do jejích interiérů, poznával hru světel souznící s pečlivě kultivovanou zahradou a bavil se tak, jako by mne za ruku držel pan profesor a ukazoval mi, jak je nutné přistupovat k dokonalému zvládnutí architektury uvnitř objektu i vnějšímu zasazení do přírody. A jelikož miluji dokonalost plynutí - stavu, který jsme schopni se naučit prožívat, stejně tak Jungovu synchronicitu, s radostí jsem vyslechl příhodu, která vyústila ve výstavbu vedlejší budovy – depandance. Měla to být původně pouze garáž pro čtyři auta. Avšak úřady na to měly svůj názor a výstavbu odsouhlasili až ve chvíli, kdy se v projektu objevila nad garáží samostatná obytná jednotka. Podle mého názoru to je úžasný posun vpřed. Vznikl tak ateliér, velká pracovna či samostatný byt, pánský pokoj, knihovna s výhledem do krajiny nebo to, na co jsem ji využil já, galerie. Výsostné postavení samostatného domu určeného pro zážitky, radosti, um, něco speciálního, kam chodíme proto, že máme chvilku pro sebe, své okolí, pro něco, co máme natolik rádi, že to vyžaduje separátní prostor, individuální rozměr a formu. V dolní části se nacházejí čtyři stání pro mechanické stroje,

RichaRd Watzke časopis o lidech milujících umění a byznys

RW03_44_61_KuratorskaRec.indd 47

které jsou nezanedbatelnou součástí našeho současného sociálního statutu a zároveň reprezentují lidský um v jeho souvislé a funkční formě. Vozidla jsou zde umístěna za sklem jako součást sbírky (dvě garáže pro provozní vozy se nacházejí v hlavní budově). Nad nimi pak open space s krásným výhledem do krajiny a terasou, jejíž zábradlí umožňuje díky celoskleněné koncepci ničím nerušený pohled na přírodní scenérii a zahradu. Tichost tohoto projevu, čistota, které je zde docíleno, a citlivé zvládnutí materiálu mi vnuklo myšlenku, že základem této výstavy bude sklo. Materiál, který je čistý, elegantní, motivující a zajímavý. Materiál, který svým soustředěným výrazem láme světelné paprsky, určuje atmosféru okolí a dokáže zvýraznit nebo také potlačit vnímání okolní reality. Pomalu se začala odkrývat cesta, která postupně, jakoby z trní, odkrývala svůj kostrbatý povrch skýtající výhled na horizont. Jako diletant mám velkou výhodu, jelikož mohu do svého hrnce přidávat vše podle vlastní chuti a uvážení. Dalo by se sice říci, že je to riskantní, jelikož jídlo se nemusí zrovna povést, ale myslím si, že kdo nic nedělá, nic nezkazí. A jelikož mám umění ze srdce rád, cítil jsem, že pro tento prostor, pro tuto prosklenou a do přírody obdivně hledící galerii, je nutné výstavu postavit na člověku, který sklo miloval, vážil 

47 10/25/14 8:59 PM


reportáž

Na terase v patře vedlejší budovy vznikl jakýsi kapitánský můstek, jehož čestné místo patřilo dílu profesora Stanislava Libenského.

Vedlejší budova svým architektonickým pojetím koresponduje s hlavním domem.

Open space či ateliér nad garážemi nabízí krásný výhled do krajiny a na terasu.

Celoprosklené zábradlí nabízí nerušený výhled do chráněné krajinné oblasti, která začíná hned za plotem pozemku.

si ho, obdivoval je, chápal je, žil s ním a dokázal díky němu zhmotnit své kreativní invence tak, aby jeho výsledky sloužily i nám, běžným lidem. Tím člověkem je Stanislav Libenský. Byl pro mě naprosto jednoduchou volbou. Jeho práce v oblasti architektury, láska ke sklu, kresbě a také lidem, svému okolí, žákům a životu, mne logicky navedla. Bylo to jako pohlazení po duši, něco, co se děje co je a vy tomu vlastně jen tak lehce přihlížíte. Jste jeho součástí, jste nohy, ruce, jste ta síla, která věci uvádí do chodu. Avšak symbióza, ta dokonalost celé této radosti se děje samovolně. Síla spojená se Stanislavem Libenským a jeho dílem mne vedla stejně jistě, přátelsky a velkoryse, jako on vedl své studenty, přátele, obdivovatele a odpůrce. Věděl jsem, že do galerie mohou k jeho dílu pouze výjimečné osobnosti. Tři z nich na stěnu, pět z nich na podstavce. Tři obrazy a pět plastik. Avšak depandance, respektive její terasa, má jakýsi ostrůvek, prosklený kapitánský můstek, jednoduše výsostné místo, ze kterého je úchvatný výhled na celou zahradu, hlavní dům a také na zahradní domek. Čím více jsem poznával tento prostor, tím hlouběji jsem uvažoval o jeho smyslu. O poslání, které se má naplnit, o zkušenosti, která se má sdělit, hrdosti, která se má předat, o odvaze, díky které se zde mohu postavit, o transparentnosti, díky které je zde všechno vidět, odhaleno ve své prosté, čisté a přirozené kráse.

I samotná garáž na čtyři vozy je tak trochu galerií.

Stál jsem na tom místě mnohokrát a uvědomil si, že zde je to úžasné místo pro pana profesora – člověka, který je sám sebou, pokorný, veselý, radostný a tak skvěle normální. Místo, ze kterého se může podívat na tu krásu, která díky jeho přičinění zdobí náš svět. Jeho žáky, školu pana profesora Stanislava Libenského. A bylo to. Rozhodnutí vystavit vybrané žáky profesora Stanislava Libenského na zahradě této nádherné stavby bylo jednoznačné. Pro sklo je sluneční světlo zcela přirozené a jeho paprsky tak odkrývají i ta nejutajenější místa, která v nich výtvarník svou invencí vytvořil. Přesto však jim může přímý sluneční paprsek velmi uškodit a dokonce je i zničit. Tavené plastiky mohou prasknout, u lepených pak může teplo změnit strukturu lepidla a tím pak i jeho vizuální přednes. I po několika konzultacích jsem se těžko zbavoval jistoty spojené se zárukou, že se plastikám nic nestane.

48 RW03_44_61_KuratorskaRec.indd 48

10/25/14 8:59 PM


Bohumil Eliáš st., Mlčenlivý vztah

Stanislav Libenský a jeho škola Výběr umělců pro tuto vernisáž probíhal nativně – v konečném významu toto pojmenování znamená koexistenční vývoj jedince spojeného interakcí se svým okolím. Již na začátku jsem tak stanovil jednoduchá kritéria daná již zmíněnou synchronicitou, tedy: co jde k nám, je dobře, co se brání, nech být. Dogmaticky trvat na konkrétním příběhu a tvrdošíjně dupat botičkou do země a křičet u toho jen proto, aby bylo po mém, jsem to jsem odmítl hned zpočátku. Jakmile jsem byl takto rozhodnutý, začaly se věci dávat opět do pohybu. Velkou bronzovou plastiku od Bohumila Eliáše staršího jsem vybral v podstatě ihned. Jediné takto obrovské dílo na zahradě zde jaksi přirozeně prezentuje symboliku vztahu. Velká socha matky a menší socha dítěte zde navozují atmosféru růstu, pokory, vzájemnosti, učení se, zkušenosti, vzdělání, trpělivosti a lásky. Rýhy na jejich zádech tak odkrývají jejich osudy, příběh ovlivňující růst a schopnosti spojené s vnímáním naší reality. Matka je natočena hlavou směrem k dítěti se záměrem vnímat všechny vystavené žáky jako své potomky. Matka kochající se nad úspěchem svých dětí, hrdost, která je čistou láskou pochopitelnou pouze milujícím rodičům. Architektura v pozadí je odkazem na budování, použité materiály a způsob jejich zpracování pak

RichaRd Watzke časopis o lidech milujících umění a byznys

RW03_44_61_KuratorskaRec.indd 49

poukazuje na dokonalost lidské práce a úctu k jejímu smyslu. Mezi matkou a dítětem, kapitánským můstkem pro pana profesora a zahradou tak vznikl přirozený prostor pro vystavení třiceti plastik. Domníval jsem se. Vybrat umělce, jejichž energie byla ve spojení s panem profesorem, je jedna věc. Další pak bylo zajistit součinnost výtvarníků, kteří dotvoří, tedy jaksi logicky ohraničí tuto scenérii svým přirozeným šarmem, smyslem pro inovaci, detail a svou velikostí tak určí významový rozměr okolních stěn. Bylo nutné určit, kteří výtvarníci ozdobí stěny depandance, chceme-li galerii, svými díly, obrazy. Má touha vytvořit celek výrazně unikátní svým pregnantním záběrem, hodnotovým významem, dekorovaný pak inovativní technikou a navíc spojený s konkrétním tvůrčím obdobím každého z mistrů hnal mou představivost mnoha směry. Mé štěstí však spočívá v naprosté čistotě, která dovolí do kola vpustit jen kolegu, který je svým přístupem v podstatě tak jediným. První a v zásadě okamžitou volbou bylo rozměrné dílo Ivany Hejdukové s názvem: Místo, kde pravěký člověk hrál na hudební nástroj. Dílo je sestaveno z šesti rozměrově stejných pláten, každé o velikosti 145 x 116 centimetrů. Po jejich sestavení je celkový rozměr 290 x 350 cm. Přestože bylo okamžitě jasné, že dependance s výškou 320 centimetrů neumožní instalovat obraz v jeho přesné sestavě, rozhodl jsem se instalaci lehce pozměnit 

49 10/25/14 8:59 PM


reportáž

Dominantním uměleckým dílem se stal obraz Ivany Hejdukové nazvaný Místo, kde pravěký člověk hrál na hudební nástroj. Je malován bez předlohy a další předchozí přípravy, autorka na něm pracuje už dvanáctým rokem.

a to tak, že jsem umístil vedle sebe zleva nejprve horní a vpravo následně spodní část. Dílo je tvořeno postupně. Již dvanáctým rokem pozvolna přibývají na obraze další linie, které postupně dotváří jeho komplexní výraz. Přestože se jedná o rozměrové velký obraz, je malován bez předlohy a další předchozí přípravy. Fascinující je věrnost linií na sebe navazujících a detailní vyváženost jednotlivých prvků, které jsou, stejně jako mapa, zcela suverénně přesné a instruující zároveň. Naivní umění je jedním z neuvěřitelných zázraků tvořených lidskou rukou, které je natolik inspirativním prvkem, díky kterému je možné si vždy - a to v podstatě okamžitě - připomínat, jak moc jsme spojeni s Bohem. Obraz jsem umístil čelně do místnosti depandance, čímž byla vytvořena zcela přirozená hranice mezi okolním světem v zádi a výhledovou ideou tryskající směrem přes zahradu do přírody. Obraz svou polohou a významem reprezentuje ideu nekonečna, časově otevřenou osu vývoje, postupu, učení se a tvoření, které je ale stejně jako mapa zároveň hranicí prostoru. Prostoru, jenž stále objevujeme, jelikož doposud známe pouze část jeho formy. Určitá technická strohost tohoto díla pak decentně navazuje na funkční architekturu a jaksi přirozeně vstupuje do jejího celku, hmoty a rozměru. Není náhodou, že Ivana Hejduková dokončila tento měsíc realizaci malby opony Nového divadla v Plzni. Opona je velmi rozměrné plátno. Ozdobit je malbou tak, aby předávalo vytrvale a pozitivně energii každému, kdo do divadla přijde, je

velmi těžký úkol. Ivana Hejduková jej však zvládla dle mého názoru dokonale a bez předlohy – o čemž se můžete přesvědčit nejlépe tak, že divadlo navštívíte. Také dílo Místo, kde pravěký člověk hrál na hudební nástroj, zde tvoří jakousi oponu. Při výběru byla důležitá také klasická forma, tedy plátno. Na plátně je malováno olejem. Dlužno dodat, že Ivana Hejduková je jediným autorem, který byl tento rok přizván na benátské Bienále s trojrozměrnou instalací, která se jmenuje stejně jako obraz vystavený v depandance, tedy Místo, kde pravěký člověk hrál na hudební nástroj. K této příležitosti byla složena i klavírní skladba. Pokud se vám tvorba Ivany Hejdukové stejně jako mně líbí, můžete se těšit na listopad. Trojrozměrné dílo, které obdivovali účastníci benátského Bienále, pro vás plánuji vystavit také u nás v České republice. Technika striktně řezaných geometrických tvarů, kterou využívá Ivana Hejduková, tak přímo navazuje na přesně řezané skleněné plastiky a zároveň na tavená díla respektovaných autorů lidsky propojených s dílem profesora Stanislava Libenského. Aby tato koncepce funkčně navázala, bylo nutné více se přiblížit k propustnosti, chceme-li transparentnosti funkčního materiálu, který tak nenuceně a ideálně pracuje s optickými zdroji, vstupy, které přirozeně mění, bortí, ovlivňuje a stanovuje. Po pravici díla Ivany Hejdukové tak bylo nutno umístit osobnost, která je známá svým nekonvenčním uvažováním a zároveň inovativním přístupem, stejnosměrně růstovým a přesně deklarujícím konkrétnost

50 RW03_44_61_KuratorskaRec.indd 50

10/25/14 9:00 PM


Bohumil Eliáš ml. a jeho Modrá jeskyně

zobrazovaného celku. Navíc toto dílo muselo splnit další nutnou podmínku, kterou je souvislost s architekturou a jeho primární funkcí. Podstatné bylo také zvolit osobnost, která svou tvůrčí aktivitou reprezentuje takovou hodnotovou a významovou sílu, jejíž působení lze pouze obdivovat a s otevřeným ústy v úžasu zpovzdálí sledovat. Jedním z podstatných kritérií výběru byl také můj niterní požadavek související s koncepční celistvostí tohoto díla. Jednoduše řešeno, výtvarník musel celé dílo vytvořit jako koncept, tedy včetně rámu a případné jeho konstrukce. Pouze takto realizovaný výtvor mohl funkčně navázat na pravěké místo vytvořené v primárně modernistickém chrámu. Z našich předních výtvarníků, kteří výše uvedená kritéria splňují, jsem nakonec vybral dílo Bedřicha Dlouhého, nazvané Inverze, a to hned ve dvou provedeních - Inverze 3 a Inverze 4. Celkem existuje sedm těchto děl. Na každém z nich je patrný vývoj. Každé je jiné, každé má svou atmosféru a každé je tvořeno s poznáním, že jediným možným zjištěním, korunujícím vývoj, je dělání. Inverze je trojrozměrné dílo o velikosti 102 x 102 centimetrů. Je tvořeno rámem o hloubce 16 centimetrů, který je široký a svou strukturou a barevností připomíná rezavý plech, nahrubo natřený šedou podkladovou barvou. Tato variace na mne působí jako odkaz na materiální nestálost, materiálovou nestabilitu spojenou se zcela jistou degradací a to jak funkční, tak strukturovou. Pokud

RichaRd Watzke časopis o lidech milujících umění a byznys

RW03_44_61_KuratorskaRec.indd 51

jste někdy měli příležitost pozorovat rozpad železného materiálu napadeného rzí, mohli jste zjistit, jak famózní tvary tato destrukce vytváří. Zachovat onen rozpad je však v určité, řekněme pro oko ideální kombinaci téměř nemožné. Jste tedy svědkem něčeho mimořádného, co však lze jen stěží zachovat. U cyklu děl Inverze je tak pro mne mimořádně fascinujícím právě ta detailní schopnost autora vypořádat se s velmi nesnadným úkolem. Je to ryzí láska v té nejpřirozenější podobě. Znázorňuje moment, okamžik, střih, jednoduše scénu, kterou nelze opakovat. Plech, stejně jako sklo, je tak převodníkem, měničem, variátorem, který láme a mění sluneční světlo. Odráží je a díky barevnosti způsobené měnící se strukturou materiálu odkrývá svoji hloubku. Zachovat barevnost tohoto okamžiku je prakticky vyloučeno. Pokud plech zůstává suchý, jsou odrazy naprosto odlišné od situace, kdy na plech vylijeme vodu. V přírodě tato degradace postupuje zcela samostatně, plynule a důstojně. Voda přidává materiálu na kontrastu, vlní se a svou optickou funkcí dodává materiálu na elasticitě a přitažlivosti dané lomem. Bedřich Dlouhý tak vstupuje přímo do architektury, její podstaty a vlnové délky. Ukazuje její nestálost, měnící se strukturu a s ní související vizuální degradaci. Jednoduše precizně strojově připravený materiál ze železa, postupně degradující do té formy, ze které vznikl. Středopólem děl s názvem Inverze je však hodnotové sdělení. Dílo umístěné v jakoby železném rámu znázorňuje výhled do pusté a zničené 

51 10/25/14 9:00 PM


reportáž

Gizela Šabóková, Ufo červené

krajiny, ve které jsou v mlze vidět jen torza několika málo stromů usazených v neúrodné krajině, vypleněné a lemované suchou trávou. Tento odkaz je mimořádný právě pro svou prostou a čistou polohu, jednoduchou a upřímnou formu, která je konzumovatelná okamžitě, lehce a v podstatě kýmkoliv. Díla Inverze 3 a Inverze 4 jsem proto umístil za sebe, jedno na stěnu vedle obrazu Ivany Hejdukové do velké místnosti a druhé do malé místnosti za ní. Procházíme-li tak otevřenými dveřmi, je možné díla vidět vlastně jakoby za sebou, čímž lépe vnímáme i výtvarný posun v jejich zpracování. U trojky je patrné, jak autor hledal optimální materiál a techniku, díky které by svůj záměr co nejlépe ztvárnil. Čtyřka už tak dokonalou trojku vylepšuje s tím, že materiál je konzistentnější na výstupu a z výsledného efektu je naprosto zřetelný cíleně vysledovaný tvůrčí pokrok, a to při zachování podobného tématu. Druhá místnost představuje vývoj a poukazuje na preciznost danou růstem, který však je lemován tvrdou prací, neustálým přemýšlením o záměru s cílem zrealizovat jej za podpory nezměrného talentu. Koncept je také sladěn věkově, a to postupně počínaje žáky vystavenými na zahradě, přes Hejdukovou (open space v depandance) až po ikonu výtvarného umu dvaaosmdesátiletého Bedřicha Dlouhého. Aby byl koncept homogenně vyvážený a dával logický smysl, bylo nutné „za zády” vystaveného díla profesora Stanislava Libenského

vystavit výtvarníka, který svým dílem, odkazem, nadáním, pracovitostí a světovým významem odpovídá jeho velikosti. Vzhledem k faktu, že Libenský byl excelentní kreslíř, padla má volba jednoznačně na Jiřího Anderleho. Jiřího mám velmi rád. Cit pro detail a kompozici, neutuchající vášeň pro psychologický text kreslený suchou jehlou tak, že vás jeho sdělení nechá v klidu pouze za předpokladu, že sedíte v tmavé místnosti a nad dílem vám zhasne světlo. Jiřího miluje celý svět. Jeho díla zdobí nejznámější muzea umění po celém světě počínaje Metropolitním muzeem v New Yorku a konče jeho rodným městečkem Pavlíkov. Díky litografii, tedy reprodukovaným technikám, se z jeho prací může těšit velké množství lidí, kteří by jinak mohli jen velmi těžko k jeho dílu přivonět. Po dlouhých diskuzích jsem nakonec vybral jedno z jeho zcela mimořádných a významově vysoce hodnotných děl s názvem Carpe Diem, Carpe Noctem. Práci prezentující sílu okamžiku, život v jeho nejpřirozenější formě, chvilku, jež má na tomto světě vymezenou každý z nás, kterému říkáme reálný. Jde o autorem kolorovaný lept značený 1/1 z roku 1984. Obraz znázorňuje znaveného muže ve stárnoucím těle, jenž úzkostlivě chrání plody svého života, zkušenosti a majetek, které za svého života nasbíral. Z náruče mu je zcela přirozeně, neformálně a bez jeho zjevného souhlasu odebírá žena stojící po jeho pravici, možná tak symbolizující krásu, mládí, energii, sílu a přítomný okamžik. Je to poznání, že nic není trvalé, vše se děje nyní a cokoli, co

52 RW03_44_61_KuratorskaRec.indd 52

10/25/14 9:00 PM


Jaromír Rybák, Rajské ovoce

Bohumil Eliáš st., Stela I

Spolu s obrazem Ivany Hejdukové patřil ateliér depandance plastikám mladého skláře Bohumila Eliáše ml. i jeho otce.

odkládáme a necháváme na příští chvíle, má hodnotu pro jiné mnohem vyšší, než pro nás samotné. Malá místnost pak navazuje prosklenou stěnou přímo na kapitánský můstek na terase. Kapitánský můstek, již v textu zmíněný, má výsostné postavení. Na podstavci jsem zde vystavil skleněnou plastiku s názvem Silueta města, která je součástí tří skulptur, prvotně vytvořených v letech 1988–1989 jako reakce na ničivé zemětřesení v Arménii. Plastiku Libenský vytvořil tavením olovnatého skla do formy a následným přebroušením a leštěním. Toto sklo, takzvané safirínové, proslavilo dvojici Libenský – Brychtová doslova po celém světě. Sklo je z čelního pohledu čokoládově hnědé. Avšak v průhledu se mění na blankytně modré, čímž ponechává diváka v doslovném úžasu. V koncepčním pojetí jsem zde chtěl poukázat na hloubku poznání s odkazem a reakcí. Na první pohled se situace zdá být konkrétní, ale až po důslednějším poznání a analýze je možné zjistit, že je to pouhý klam. Strach tak pramenící z neznalosti nám zde odkrývá svou pravou tvář. Hnědá, nevýrazná a pohledově vlastně poměrně fádní matná struktura se po detailnějším poznání změní v překrásnou, blankytně modrou až doslova zářivě světlou a oku lahodící třpytivou. Jakoby starostem, strachu, domněnkám a neznalosti ustoupil úsměv, láska, moudrost a porozumění. Stanislav Libenský zde na kapitánském můstku ukazuje svou pravou, přátelskou, milou a velkou auru, korunovanou svou

RichaRd Watzke časopis o lidech milujících umění a byznys

RW03_44_61_KuratorskaRec.indd 53

přirozeností, reálnou normálností a člověčenstvím. Rozhlíží se po okolí tak běžně, nenápadně, skromně a vědomě. Společnost mu tvoří excelentní kreslíři a také, a to především, skláři. Do jeho absolutní blízkosti jsem umístil skláře dva. Prvním z nich je jeho žačka Gizela Šabóková. Její dílo je fascinujícím úkazem prezentujícím strukturální tvarovost, různorodý přístup, ale především niternost, která je z něj cítit doslova z každého úhlu. Zároveň také naplňuje smysl a dává vyniknout významu slova plastika. Její dílo je zábavné, poučné, vážené a nádherné doslova z každého úhlu. Práce se stacionární energií nám umožňuje hlouběji pochopit váženost jejího invenčního přístupu, který je stejně křehký jako pevný, stejně vkusný jako sdílný a stejně emotivní jako poučný. V každém kousku tvarovaného materiálu se přímo zrcadlí její precizní přístup k tvorbě jako takové. Pokud plastika vzniká pro konkrétní místo, musí se s ním seznámit. Má-li být umístěna v New Yorku, letí tam. Seznámí se s prostorem, světlem, atmosférou, okolím a zajímá se o vše, co bude v interakci s dílem. Tak začíná tvůrčí přístup, který vrcholí finálním tvůrčím procesem. Pro tuto doslovnou pedantnost jsem horní prostor depandance vyzdobil dvěma subtilními díly. Tanečnice je z taveného a řezaného skla. Svou transparenstností tak odlehčuje díla dvou pánů v místnosti, Dlouhého a Anderleho, a tvorbě kapitána celé instalace - Libenského, ale také svou 

53 10/25/14 9:00 PM


reportáž

Zcela jiný pohled na plastiky nabídlo po západu slunce umělé osvětlení.

hravostí, elegancí a ženskostí. Propůjčuje jim svůj šarm, díky kterému poněkud odlehčuje strohosti a životním zkušenostem vážených pánů. Hned za stěnou, v open space depandance, je umístěna skleněná plastika z rudého skla s názvem Ufo červené z roku 1985. Plastika byla dořezávána v roce 2010 a navazuje tak zde na spojení s mapou Ivany Hejdukové za realistického dozoru konstrukčně laděného díla Bedřicha Dlouhého. V prostoru jsem pak umístil, zcela mimo možná očekávání skleněné plastiky, které vtipně celému konceptu dodávají šmrnc a vrací nás do prapůvodního smyslu všeho umění – tedy, tedy bavit, krášlit, inspirovat a tím sloužit. Umístil jsem zde minimalistické lepené plastiky našeho mimořádně nadaného výtvarníka Bohumila Eliáše mladšího. Jeho práce jsou kvalitní ukázkou extravagantního minima, které má vše, co by mělo dle mého názoru mít. Je založené na výborné myšlence, která je rozvinuta do komplexnosti za použití precizně zvládnutých kombinovaných technik. Lepené sklo je skvělým nosičem spektrální energie, které dodává hloubku, čistotu a excelentní světelný říz. Plastika může být tak třeba rozměrnější, přesto je její výraz zcela neutrální, přirozený a plný nových překvapení. To, co je však na tvorbě Eliáše mladšího inspirativní a inovativní, jsou kovové prvky, mnohdy i mimořádně rozměrné, které tónuje do zvláště zajímavých barevných kombinací.

Celkový výraz je poté až úžasně překvapivý. Plastiky vás díky pohledovým rozdílům odlišným z každé strany doslova vtahují do spirály, díky které se odhalují postupně přesně ty nuance, které autor zamýšlel. Jelikož Bohumil Eliáš mladší byl odmalička tvarován svým otcem, který byl ve spojení s dalšími skláři, mimo jiné také s některými z vystavených, mohl tak postupně čerpat z jejich výtvarného řemesla. Důležité poznatky týkající se nejen kreací, invencí, ale především použitých technik tak postupně nastudoval. Jeho tvorba je pro mne velkým objevem, který si zaslouží respekt zejména proto, že nic nepředstírá, nic nekopíruje a navíc je velmi těžko porovnatelná. Jednoduše v jednoduchosti je krása. Díla Bohumila Eliáše mladšího jsem tak vybral zcela záměrně a dosadil je do galerie, aby ukázala jednoho z těch, které mohla a pravděpodobně také ovlivnila práce žáků Stanislava Libenského. Dvě díla s názvem Modrá jeskyně jsou zde umístěna společně umístěna v trilogii se Žlutým vodopádem. Jejich tvarová a materiálová sourodost zde poskytuje zvláštní a zároveň výrazně jednoduchý stavební základ, kterým je železo. Železo je barvené citlivě zvoleným odstínem modré a v případě vodopádu žluté. Vodopád měl být totiž původně součástí architektonické realizace. Nakonec bylo od této realizace upuštěno. Nyní je tedy, po nějakém čase, jeho koncept zcela hotov. Jako každý skvělý nápad je hodnocen v konečném důsledku jako jednoduchý. Dopřejete-li si chvíli času na seznámení se s tvorbou Bohumila

54 RW03_44_61_KuratorskaRec.indd 54

10/25/14 9:00 PM


Další místnost depandance patřila dílům Bedřicha Dlouhého a Jiřího Anderleho.

Eliáše mladšího, budete překvapeni decentností, čistotou a výrazně minimalistickým přístupem k materiálu, který je překvapivě osvobozující a velmi, opravdu velmi inspirativní. Zcela mimořádným benefitem u lepeného skla je jeho čistota, která zachovává jeho přirozené a pro lidi známé vlastnosti. V přízemí depandance jsou umístěny další čtyři plastiky. Záměrně jsem zde umístil tři plastiky Bohumila Eliáše staršího a jednu plastiku Jaromíra Rybáka. Tento prostor má samostatnou chodbu s vestavěnými skříněmi, která je provedena v exkluzivním designu a prvotřídních materiálech. Otevřenosti prostoru napomáhají velké prosklené plochy nabízející výhledy na zahradu, do prostoru garáže a také k příjezdové komunikaci. Příjezdová komunikace ke garážím je provedena unikátní, hluboko pohledovou dlažbou, která si rozhodně vyžádá vaši pozornost. Umírněnost použitých materiálů poté navazuje lesklou bílou podlahou, přímo vybízející k zaparkování luxusních vozidel. Přímo v garáži jsem umístil dvě mimořádné plastiky – Slza z roku 1996 a Most z roku 1999 od Bohumila Eliáše staršího. Obě jsou výjimečnou přehlídkou extravagantního pohledu na svět tohoto významného a vysoce respektovaného výtvarníka. Zlato, cement, barvené sklo, unikátní tvary a precizní malířské a sklářské řemeslo. Tak by se dalo v krátkosti popsat jeho dílo. Ve funkčním architektonickém designu tak vypadá zcela neotřele a zvýrazňuje přesně ty nuanční

RichaRd Watzke časopis o lidech milujících umění a byznys

RW03_44_61_KuratorskaRec.indd 55

rysy, které zde jakoby samovolně podtrhne. V chodbě zde pak spolu sousedí lepený sloup s názvem Stela I od stejného autora a rudá plastika s názvem Rajské ovoce od Jaromíra Rybáka, kterého řadím mezi naše výrazně expresivní umělce. Jeho neutuchající invence nás neustále překvapují a ujišťují o jeho zjevné genialitě. V této koncepční výstavě jsem použil prvky jeho menších objektů, které i přes svou velikost jsou propracovány do absolutní dokonalosti. Některé, stejně jako například Rajské ovoce, rozhodně nejsou prvoplánové. Nejprve vás přitáhne pozornost k objektu svou výraznou barevností a tvarovou podobností. Teprve poté však začnete, pokud si dáte trochu času, uvažovat v širších souvislostech, například také o tom, jak asi takový objekt vzniká. Je zde použito mnoho rozdílných technik, jako je rytí, broušení, leštění a samozřejmě tavení. Pro ty, kteří znají dílo Jaromíra Rybáka, znají jeho barevnost, tvarovou rozmanitost a nekonečné množství použitých technik, vyvolá podobná nuance jistě milý znalecký úsměv. Než přikročím k objektům vystaveným na zahradě a objektu umístěném v hlavní budově, dovolím si zmínit se také trochu o organizaci a s ní spojené změně koncepce.

55 10/25/14 9:00 PM


reportáž

Medailonky s vystavujícími umělci najdete na www.richardwatzke.cz/ochutnavka-vernisaze

Když rozhodují technologie Po stanovení záměru, jak bude tato vernisáž probíhat, jsem spolu s umělci vybral konkrétní jména. Podstatným byla znalost prostoru. Tři budovy, jedna hlavní, depandance a zahradní altán. Vše vystaveno a udržováno v nejvyšším možném standardu. Dlužno dodat, že jsem již za život viděl pár vnitřních bazénů, a to v různých variacích tvarových, technologický a realizačních. Tento bazén je první, který nikde neprosakuje, není kolem něj vlhko, strop je dokonalý bez jediného náznaku mokré či vlhké mapky, jednoduše vše v domě je ve skvělé kondici. Zvolené plastiky tak svou precizností musely odpovídat nastavenému prostředí nejen svým prvoplánově jediným účelem, ale především svým technologickým zpracováním. Koneckonců technologie domu, která svou velikostí i vzezřením připomíná malou továrnu, je v této celistvosti motivujícím základem. Všichni autoři byli jednoduše skvělí. Osobně jsem je objel, všem vysvětlil, o jakou instalaci jde, a v depozitech tak vybral jednotlivé artefakty. S každým z autorů jsem natočil dokument, který je možné shlédnout v jejich profilech. Sklářští výtvarníci jsou zvláštní, milá a kultivovaná komunita, se kterou je opravdu radost se stýkat. Výtvarník musí být tvrdý dříč s mnoha znalostmi a důslednou morálkou. Jinak by se dílo

nemohlo realizovat. To samé jsem provedl v případě obrazů. Ivana Hejduková, Bedřich Dlouhý a Jiří Anderle, všichni jsou naprosto úžasní. Jediné co zbývalo zajistit, byla výstava aut. Původně jsem měl v plánu vystavit soudobou techniku, ale čím více jsem nad tím přemýšlel, tím hlouběji jsem ve svých úvahách docházel k přesvědčení, že výstava by měla zahrnout významné světové veterány. A tak jsem se vypravil za jedním z těch velkých nadšenců, kteří se jejich sbíráním, renovací a opečováváním baví. Ladislav Huska z Brna má auta v krvi. Ví o nich vše a má jich opravdu plný dům. A to doslova. Jeho dům má čtyři patra a ta jsou stejně velká jako podzemní garáže středního nákupního střediska. Procházíte místnostmi a všude jsou auta. Mercedesy, BMW, Ferrari, Jaguáry, Alfy Romeo, Rolls Royce… prostě všechno, na co si vzpomenete. Vybrali jsme auta, dohodli se na podmínkách a následující týden provedli ještě jednu prohlídku v domě v Praze, prostorách, které měly tyto unikáty hostit. Vybrána byla čtyři auta. Mercedes SL z roku 1955, BMW 318 Roadster z roku 1938 a dvě překrásná Ferrari. Dva dny před vernisáží bylo vše připraveno, auta vyleštěná a nachystaná pro přepravu. A zrovna v takto ideálním rozpoložení si hlavní koordinátor celé akce zlomil kotník tak ošklivě, že musel zůstat v nemocnici. Den před vernisáží tedy zela garáž prázdnotou. Nicméně rád se v těchto úžasných chvilkách inspiruji vyšším vedením. A tak jsem to nechal

56 RW03_44_61_KuratorskaRec.indd 56

10/25/14 9:00 PM


Jaroslav Matouš, V mracích Jan Exnar, Futura

náhodě a čekal, kdy mi tato náhoda NAHODÍ. A nakonec jsem nahozeno dostal od Václava Staňka z Jaguáru. Promptně dodal nový Range Rover v nádherné červené kůži a nejnovější Jaguar F. K tomu jsme dostali požehnáno od dalšího partnera, a to vozem Ferrari GTO. Garáž byla vybavena. Výstava plastik na zahradě se ukázala jako velké dobrodružství. Přestože pozemek a na něm pěstěný trávník je vzorově rovný, postavit na něj vyrobené podstavce a plastiky se ukázalo jako vyloženě nestabilní. To, co se na první pohled zdálo jako šílené, se ukázalo jako mimořádně podhodnocené. Bylo to vysoce šílené. Navíc nic se nedalo zkoušet. Muselo se to udělat hned, jednou a konec. Pro jistotu jsme pro ochranu plastik proti slunci použili bílé stany. Měli také estetickou a osvětlovací funkci a to zejména v noci, kdy jsme prostřednictvím odraženého světla od plachty osvětili plastiky pod nimi. Sokly, speciálně vyrobené pro tuto akci, se jednoduše hýbaly. A to velmi. Museli jsme je zatížit tak, aby si tráva pod nimi sedla. Stejně tak jsme museli doufat, že počasí vydrží, stejně tak bezvětří. Dopoledne při instalaci nás přesto poněkud pobavilo, když se přehnala průtrž mračen taková, že jsme museli stany držet, aby neodlétly. Podstavce si však k naší radosti skutečně sedly a pohodlně se usadily na trávník. A tak mohla být instalace, i když ne zcela stabilní, přece jen provedena. Ke každé plastice byla vyrobena bílá

RichaRd Watzke časopis o lidech milujících umění a byznys

RW03_44_61_KuratorskaRec.indd 57

Oldřich Plíva, Hladina emoce Jaroslav Matouš, U tůně II

plachta, která ji měla chránit před ostrým slunečním světlem. U každé plastiky byla také samostatná lampa s technologií LED, každá dálkově ovládaná s možností změny barvy. Všichni jsme také věděli, že v případě jakéhokoliv rozmaru počasí může výstava skončit a byly jsme připraveni pro tento případ všechny vystavené exponáty okamžitě deponovat do bezpečí v interiéru domu. Bylo to až k nevíře, ale Bůh stál za námi a počasí bylo naprosto dokonalé. A jak to tedy vlastně vypadalo na zahradě? Expozice na zahradě byla sestavena do tří celků. Jeden navazoval na depandance, druhý byl vystaven mezi okny vnitřního bazénu a zahradním altánem, ve kterém se konal raut, a třetí jsem umístil přímo ke vchodu. Expozici u vedlejší budovy otvíral Jaroslav Matouš svou plastikou s názvem V mracích. Jaroslavova tvorba je jednou z těch, kterou je nutno vidět v reálu. Viděl jsem ji několikrát nafocenou a musím konstatovat, že ani jednou mi nedala tolik, co reálný pohled. Tavenice, které se různí barevností, tvarem, ale také – a to především konceptem, jsou mimořádně zdařilé a na pohled vysoce esteticky zajímavé. Jaroslav svá díla piluje k dokonalosti. Zkouší, co snesou a pokud prasknou, pokračuje v díle tak dlouho, dokud s ním není spokojen. Rád používá dráty a všemožné jiné artefakty, kterými svá díla tónuje. Jeho instalace na EXPO 92 v Seville je příkladným pokusem 

57 10/25/14 9:00 PM


reportáž

Jaroslav Matouš, Bylina

Jiřina Žertová, Duo na promenádě Gizela Šabóková, Křídlo

o dokonalé propojení malířských a sklářských technik. Čelně za touto plastikou je umístěna plastika nazvaná Bylina, která svou kyprou barevností přitahovala pozornost jak lidského zraku, tak slunečních paprsků. Vedle Matoušových děl bylo umístěno Rybákovo dílo s názvem Hladové kameny s ametystovým jezerem. Plastika je tvořena z tvarovaného bronzu a ametystového skla s vnitřní grafikou. Pro dokonalý efekt je použito sítě s kobaltovým sítem, které při průhledu budí dojem, jako by si elegantně plavala ve vodě. Téma je prakticky nevyčerpatelné, přesto je Jaromír neustále zdokonaluje. Technická precizace tak přitáhne pozornost a tu neustále rozvíjí pohledová křivka z různých stran tak daleko, že vás vůbec nepustí. Stejně tomu je u další plastiky vystavené hned vedle. Plastika od Gizely Šabókové s názvem Vessel Turmalin promítá tento ochranářský prvek do novotvaru, který má pevnou základnu a špičatou korunu plnou trnů. Každý z nich tak na sebe navazuje a vytváří souměrnou a zároveň celistvě strukturovanou ochranu. Zde se jemně dostáváme k dílu Oldřicha Plívy. Oldřichovy práce jsou stejně jako on nádherně tiché, vyvážené, pokorné a zcela nenásilné. Zobrazují běžně známé geometrické prvky, jako je například kvádr, koule či prstenec jakoby vypůjčený ze Saturnu. Kouzlo však začíná v momentě, kdy se zaměříte na reakci, které vyvolává. Koule, která je bronzová, není

bronzová, ale skleněná. Zamyslíte-li se nad tou dokonalostí tvaru a perfekcionisticky zvládnutým detailem, začnou se vám otevírat ústa. Dlaždice (Hladina emoce), která je vlastně kameninou, není kameninou, nýbrž sklem. Kvádr, který je sklem, je sklem, ale detaily v něm provedené, bublinky a čirost, jsou záhadou, kterou je nesnadné rozluštit. Hádanky skryté v hmotě, virtuózně uschované v klasických tvarech. Hned vedle Oldřichovy tvorby je umístěna plastika s názvem Upoutaná od naší noblesní výtvarnice Jiřiny Žertové. Jiřina používá techniky skládaného a malovaného tabulového skla. Jednoduchému materiálu však vnukne koncepční význam s takovou suverenitou, že díky ní vytváří iluzi. Za sebou vyskládané sklo tak dokáže prostorově znázornit třírozměrný předmět ve tvaru koule. Stínování je natolik dokonalé, že je na první pohled nesnadné určit, zdali se jedná o skutečnou kouli zasazenou do skla. Prohloubení tohoto efektu se dá docílit použitím zrcadel nebo tmavých podkladů, díky kterým vynikne detail a jeho hloubka. Jan Exnar je zastoupen na podstavci vedle plastikou s názvem: Flos dividing of infinite. Exnarova tvorba je velmi různorodá. Kombinuje mnoho technik a zařadit jej do jednoho specificky zaručeného seznamu je nemožné. Pravdou však zůstává,

58 RW03_44_61_KuratorskaRec.indd 58

10/25/14 9:00 PM


Jaromír Rybák, detail plastiky Hladové kameny s ametystovým jezerem

že rád pracuje s významovými prvky. Každé jeho dílo je jiné a vyjádření jeho představ je tak zcela účelné. Některé je jemné, mazlivé, hravé a měkké, jiné zase excentrické, dominantní, drásavé a překvapivé. V tavenicích si rád hraje s velikostí, prostorem a snaží se využívat hloubky skla, které tak ukrývá prostor, jenž můžeme najít. Zejména do míst, kam se běžně podívat nemůžeme, nám nechává pootevřená vrátka tak, že máme možnost zajásat nad objevem, který nám umožnil nalézt. Klasickým případem jsou dvě plastiky s názvem Futura 1 a 2, které jsou instalovány v druhém celku. Hlavy jsou relativně podobné jak tvarově, účesem, strukturou, barevností a také zdobením. Relativně je to správné slovo. Zatímco jedna je v temeni nádherně čistá, transparentní, hravá a přístupná, druhá je tmavá, záhadná, zádumčivá a plná myšlenek, které ji tíží. Zdobení je u jedné rudým a u druhé tmavě modrým detailem. Zatímco zádumčivá je uvnitř čela rudá, čistá, průhledná je i zvenku modrá. Jsou zde vystaveny vedle sebe právě pro ten kontrast odkazující na svou zdánlivou podobnost. Vedle nich jsem instaloval Magmu od Jiřiny Žertové, na kterou navazuje Rybákovo dílo Nosiči vody. U obou je výhradním tvarem koule. U Žertové je tvořena plastickou barvou, černou, jejíž struktura i ze stran ukazuje formu a tvar. U Rybáka je naopak grafika jakoby spoutána materiálem, který ji obklopuje, přičemž kouli drží dvě postavy z bronzu postavené na hranatém

RichaRd Watzke časopis o lidech milujících umění a byznys

RW03_44_61_KuratorskaRec.indd 59

podstavci. Jedná se o mistrně zvládnutý kousek zaměřený na detail, opět si hrající s grafikou umístěnou uvnitř skla. Jaromír zde docílil famózního prostorového efektu, který je zábavný natolik, že si doslova vyžaduje vaši pozornost. Dalším z vystavených autorů je Jan Frydrych. Janova tvorba je zcela odlišná a je založena na jiných principech. Pracuje s optickým sklem, které má naprosto rozdílné vlastnosti. Taví se ve vyšších teplotách nad tisíc stupňů Celsia. Mnohem hůř se opracovává, jelikož je tvrdší. Lepí se speciálními a také velmi drahými lepidly. Optické sklo se používá k výrobě brýlí, ale známe je také například z hodinek. Právě jeho čistota a krystalická průhlednost vás doslova ohromí. Nádherný je také příběh, díky kterému se Jan k práci s optickým sklem dostal. Poté co odešel na vlastní žádost z Crystalexu, tehdy státního podniku, s cílem osamostatnit se, zavřely se mu dveře k materiálu. V minulém režimu nakoupit sklářské barvy či materiál šlo pouze za předpokladu, že jste mohl do skladu. A to on nemohl. Jakmile se lidé z továrny dozvěděli, že chce pracovat pro sebe, zavřeli mu cestu. Jan však věděl, co chce a šel za tím. Na Slovensku proto objevil sklad optického skla, které bylo dostupné okamžitě a prakticky v neomezeném množství. Nikdo ze sklářů je nechtěl, jelikož ho prakticky nešlo brousit, natož s ním pracovat. A tak to Jan zkoušel. Po půlroce tvrdé práce měl první výsledky. Za další půlrok ještě lepší a jeho 

59 10/25/14 9:00 PM


reportáž

Jan Frydrych, Golem Jan Exnar, Flos dividing of infinite

práce se stále zdokonalovala. Tak začala postupně přitahovat pozornost. Celosvětovou pozornost. Jeho díla putovala po celém světě a začala si je pořizovat nejen Evropa, Amerika, ale také Asie. Vernisáže dnes zahajuje po celém světě, většinou na ně i poctivě létá. Pro výstavu spojenou se jménem a prací Stanislava Libenského jsem zvolil tyto plastiky z optického skla – Crystal, Golem, Půlměsíc a Prostor s pyramidou. Když se detailně podíváte na dokonalost spojenou s tvarováním materiálu, jeho barvením a finálním zpracováním, doslova se vám zatají dech. Pokud jste stejně jako já citlivý na detail a přesto jste někdy zkoušeli spojit dva materiály lepidlem, musíte se této práci poklonit. Opravdu nemám slov, která by vhodně popsala mé pocity spojené s obdivem, který snad i podprahově vysílá můj organismus směrem k Janovým výtvorům. Přesto je krásné, že pokud známe cíl a jsme ochotni najít k němu cestu, i když není zrovna jednoduchá, výsledek se dostaví a jsme-li dostatečně urputní, je doslova famózní. Tento druh plastik mám ze srdce rád právě proto, že vím, jakého člověka a jaký příběh vlastně pro mne představují. Třetí celek byl ustaven přímo u vchodu. Lidé se tak mohli okamžitě zapojit do interakce s vystavenými artefakty. Prvním z nich je žlutá Exnarova Reflexe. Je tak nádherně veselá, přitažlivá a sametově mazlivá, že si na ni chcete sáhnout. Vedle ní jsou dvě nádherné

Jan Exnar, Reflexe Jan Frydrych, Half Moon

práce Jiřiny Žertové, a to Duo na promenádě a Hry. Právě hry vyžadují více, než jste na první pohled schopni vykonat. Pohled zespodu a kolem však nabízí zcela nepopsatelný zážitek. Záměr ukazuje hru tvarů a barev, vložené tak do komplexní formy plné odlesku a překvapení. Pokud jste neviděli video z vernisáže, je tam tento moment zachycený. Doporučuji shlédnout. Mezi dvěma dalšími úžasnými díly od Jaroslava Matouše (U tůně II a Siluety II) je vloženo Šabókové Křídlo. K instalaci tohoto úžasného díla se váže příhoda, která nás poměrně vystrašila. Struktura této plastiky je natolik dokonalá, že imituje dokonce i praskliny. Domnívali jsme se, že jde o vadu, načež nás k všeobecnému uklidnění autorka ujistila, že se jedná o záměr. O kvalitě jejích prací vypovídá i skutečnost, že jedna z jejích tavenic byla vystavena pod širým nebem v prosluněném Španělsku celý měsíc a nic se jí nestalo. U plastik je tak nutné sledovat křivku a zjišťovat, jak se chová materiál, jaké je v něm pnutí a zdali je únosné natolik, aby sloužilo. Jediným vystaveným prvkem v hlavní budově je plastika od Bohumila Eliáše staršího s názvem Stela II. Stela je umístěna u vstupu do domu, před krbem, který je průhledný z obou stran. Oheň se tak může odrážet a lámat jak ve vodě bazénu z jedné, tak v lepené plastice z druhé strany. Sloup je tak pomyslným zakotvením celé instalace.

60 RW03_44_61_KuratorskaRec.indd 60

10/25/14 9:00 PM


Závěrem:

Výstava plastik na zahradě se ukázala jako velké dobrodružství. Přestože pozemek a na něm pěstěný trávník je vzorově rovný, postavit sem podstavce a plastiky se ukázalo jako vyloženě nestabilní. Bylo to vysoce šílené.

RichaRd Watzke časopis o lidech milujících umění a byznys

RW03_44_61_KuratorskaRec.indd 61

Každá instalace vyžaduje své. Když Mark Godfrey s Tate v Londýně připravoval výstavu Gerharda Richtera, pohyboval s vybranými díly na maketě muzea. Prostor je dán a hotovo. Pokud však máte zodpovědně navázat na něco, co bylo vytvořeno primárně k bydlení, je nejprve nutná znalost prostoru. Jistě to znáte. Vidíme-li něco poprvé, je náš pohled na věc značně zkreslený. Mnohdy, pokud je prostor nevhodně řešený, to nejprve cítíme a teprve posléze, mnohdy až po delší době odhalíme, co bylo vlastně to, co nám tam nesedělo. To, co je však na rozdíl od Tate zde vysoce komfortní, je odvedení pozornosti. Pokud začnete používat dům tak vysokých kvalit jako galerii a dozdobíte ho artefakty tak výrazných a úžasných osobností, které jsem výše popsal, můžete vlastně vše pouze dovést na jedno místo, vybalit to a poté se jen kochat. Doufám, že se vám výstava s vernisáží líbila a budu se na vás těšit v další galerii. S úctou, Richard Watzke

61 10/25/14 9:00 PM


xxxxxxxxxxxxxx Prodáváte exkluzivní dům? Vlastníte zajímavý objekt a hledáte pro něj využití?

Zavolejte nám na telefon (+420) 776 627 101, nebo napište na watzke@richardwatzke.cz a my vám pomůžeme. Také u vás – budete-li vybráni – můžeme zorganizovat vernisáž značky Richard Watzke, vystavit zde díla předních českých výtvarníků, uspořádat párty a to vše podtrhnout výbornou hudbou, lahodným občerstvením a vínem. Bude-li už náš kalendář vernisáží plný,

Stavíte projekt, o kterém by měl svět vědět?

najdeme pro vás vhodnou alternativu. V rámci našeho partnerského a provizního affiliate programu vyplácíme provize nejen makléřům, ale také zprostředkovatelům

Jste realitní makléř s portfóliem luxusních nemovitostí?

a doporučovatelům. Znáte někoho se zajímavou nemovitostí? Řekněte nám o něm a zařaďte se spolu s námi mezi elitu, staňte se součástí světa prestižních značek.

Nabídněte nám svou nemovitost do série vernisáží pro rok 2015! 62 RW03_62_Inz_ProdejDum.indd 62

10/25/14 9:01 PM


katalog

VILA STANISLAVA LIBENSKÉHO, OŘECH Užitná plocha 900 m² + vedlejší budova + zahradní domek + pozemek 3300 m², CENA 111 000 000 Kč Vila, která nemá téměř žádné limity a omezení – tak by šlo charakterizovat stavbu v obci Ořech nacházející se na západní hranici hlavního města, se skvělou dostupností jak do Prahy, tak na letiště. Nabízí užitnou plochu neskutečných 900 m². Přízemí je koncipováno jako společenská zóna. Obytnou část tvoří obývací pokoj propojený s jídelnou a kuchyní. Sportovně relaxační centrum nabízí krytý bazén s protiproudem, vířivku, sauna s odpočívárnou i domácí posilovnu. Do suterénu architekti nechali umístit kinomístnost s plátnem a promítačkou, na ni navazuje vinotéka. Druhé nadzemní patro plní funkci čistě soukromou – nachází se v něm čtyři ložnice, ke každé náleží vlastní plnohodnotná koupelna, dále pracovna, šatny. Součástí nemovitosti je ještě vedlejší budova se zastavěnou plochou dalších 126 m², která nabízí garáž pro pět osobních automobilů, druhé patro je koncipováno jako samostatný byt s kuchyní, obývacím pokojem, ložnicí a sociálním zázemím, to vše doplňuje opět terasa. Na pozemku se dále nachází zahradní altán o velikosti 12 x 5 metrů vybavený potřebnou technikou a také venkovní zastřešený bazén.

Virtuální prohlídku nemovitosti najdete na http://www.domyjakogalerie.cz/orech/ Pro více informací získáte na telefonu: (+420) 776 627 101, nebo pište na: watzke@richardwatzke.cz.

RichaRd Watzke časopis o lidech milujících umění a byznys

RW03_63_Inz_Orech.indd 63

63 10/26/14 6:10 PM


katalog

BYT 3 + 1, TYCHONOVA 18, PRAHA 6 - HRADČANY Užitná plocha 101 metrů čtverečních včetně balkonu a lodžie, zděný dům, 4. patro z 5, byt i dům po kompletní rekonstrukci, družstevní vlastnictví, CENA 8 300 000 Kč Citlivě zrekonstruovaný byt, který respektuje původní architekturu i dispozice, se nachází ve 4. patře činžovního domu. Má ideální řešení místností ohledně světových stran, kuchyň a obývací pokoj jsou orientované na západ a do vedlejší jednosměrné ulice, ložnice mají okna na východ a do klidného vnitrobloku. Byt disponuje balkonem do ulice, odkud je krásný výhled i na Pražský hrad, a lodžií směrem do dvora. V kuchyni jsou připraveny instalace na osazení kuchyňské linky a spotřebičů. Obývacímu pokoji dominují stará kamna amerického typu. K velkým výhodám bytu patří nízké provozní náklady, které činí měsíčně pouze 1700 Kč + zálohy na energie. Provoz domu je částečně hrazen z příjmů za pronájem dvou nebytových prostorů, které se v domě nacházejí. V roce 2011 proběhla komplexní rekonstrukce celého objektu, zrenovovány jsou vnitřní prostory, fasády, úpravou prošel i vnitroblok, kde mají nyní obyvatelé k dispozici společnou zahradu se vzrostlými stromy.

Virtuální prohlídku nemovitosti najdete na http://www.domyjakogalerie.cz/hradcany-byt/ Pro více informací získáte na telefonu: (+420) 776 627 101, nebo pište na: watzke@richardwatzke.cz.

64 RW03_64_Inz_Tychonova.indd 64

10/26/14 6:12 PM


Exkluzivní kancElářské prostory pražský hrad 300 m², cEna 150 000 kč/měsíc Šance, která se několik let nemusí opakovat! Tak označují realitní makléři možnost pronajmout si jedny z nejexkluzivnějších kanceláří v Praze. Jde o komerční prostory o celkové velikosti 300 metrů čtverečních, které se nacházejí v historické budově přímo na Hradčanském náměstí vedle vedle Pražského hradu. Kanceláře mají úchvatnou polohu s nezaměnitelnou atmosférou a výhledy. Interiér je po kompletní rekonstrukci, celkem se zde nachází 12 místností, které lze využít jako průchozí recepci, několik samostatných kanceláří, zasedací místnosti, potřebné zázemí nabízí šatna, kuchyně, sociální zařízení. Pohled z oken nabízí nádherný výhled na náměstí i protější Schwarzenberský palác. Prostory budou k dispozici od 1. ledna 2015.

Virtuální prohlídku nemovitosti najdete na http://www.domyjakogalerie.cz/znackovy-interier/. Pro více informací ohledně prostoru, jeho využití a podobně získáte na telefonu: (+420) 776 627 101, nebo pište na: watzke@richardwatzke.cz.

RichaRd Watzke časopis o lidech milujících umění a byznys

RW03_65_Inz_Hrad.indd 65

65 10/26/14 10:24 AM


katalog

JAguAr F-TYPE r COuPÉ 8stupňová převodovka, panoramatická skleněná střecha, 407 litrů zavazadlového prostoru, CENA 3 282 690 Kč včetně DPH Sportovním dvousedadlovým modelem F-TYPE se Jaguar vrací ke kořenům a základní myšlence, že řidič je střed všeho dění. Vůz zaujme inovativními technologiemi, svůdným designem, stejně jako výkonem a dynamikou. Kompresorové motory, lehká hliníková karoserie a ty nejmodernější technologie provedení podvozku zajišťují skvělý zážitek z jízdy. Ty ještě podporuje osmistupňová převodovka, karbon-keramické kotouče vysoce výkonné brzdové soustavy, technologie rozdělování točivého momentu, konfigurovatelný režim s informačním displejem Dynamic-i nebo panoramatická skleněná střecha. Nejpevnější model značky Jaguar všech dob vykazuje torzní tuhost 33 000 Nm/stupeň. Vůz Jaguar F-TYPE Coupé je k dispozici ve třech variantách: s výkonem 340, 380 a úchvatných 550 koní, točivý moment se pohybuje v rozmezí od 450 do 680 Nm a spotřeba činí 6,7 až 15,9 litru na 100 kilometrů.

Líbí se vám tento vůz? Pro kompletní informace volejte na: (+420) 776 627 101, nebo pište na: watzke@richardwatzke.cz.

66 RW03_66_Inz_Jaguar.indd 66

10/26/14 6:14 PM


RANgE RoVER 5.0 V8 S/C Range Rover 5.0 V8 S/C, nejvýkonnější verze s 5.0 l benzínovým motorem, výkon 510 koní, systém Terrain Response 2, CENA 4 381 100 Kč včetně DPH Range Rover Hybrid se letos na jaře opět stal předobrazem pro celou generaci automobilů. Celosvětově první a zároveň prvotřídní dieselové hybridní SUV představuje rozhodující krok do budoucnosti, který budou ostatní následovat. Range Rover navíc disponuje novým unikátním systémem Terrain Response 2, který samočinně reguluje celý výkonový potenciál vozu. S inovační lehkou hliníkovou konstrukcí ušetřili technici na hmotnosti tam, kde získala nejvyšší prioritu dynamika. Ještě nikdy nebylo tak zábavné dostat se až na vrchol luxusu. Tento vůz je v otázce jízdní dynamiky skutečným zjevením. K dispozici je nyní i verze LWB s dlouhým rozvorem, která poskytuje o dvacet centimetrů větší prostor pro nohy cestujícím na sedadlech vzadu. Vůz Range Rover se prodává se 4 motory a ve 3 základních úrovních výbavy s velkým množstvím další individuální volitelné výbavy.

Líbí se vám tento vůz? Pro kompletní informace volejte na: (+420) 776 627 101, nebo pište na: watzke@richardwatzke.cz.

RichaRd Watzke časopis o lidech milujících umění a byznys

RW03_67_Inz_Landrover.indd 67

67 10/26/14 6:16 PM


katalog

Exkluzivní nabídka pro milovníky umění Pouze do pondělí 21. listopadu 2014 do 12 hodin platí speciální akce pro milovníky umění. Právě do této doby (nebo do prodání obrazu, váhat se opravdu nevyplácí) nabízí značka Richard Watzke unikátní možnost pořídit si vybraná díla za speciální cenu.

Obrazy jsou samozřejmě zarámované, jejich provenience je známá, což dokazuje i kompletní dokumentace, přiložená ke každému dílu. Všechny práce zařazené a prezentované pod značkou Richard Watzke jsou vybírány do kolekce podle své atraktivity, významu a výrazovosti. Důraz se klade i na metodickou posloupnost, autorovo období, vývoj, růst a v neposlední řadě také na koncepční zařaditelnost. Svůj význam při výběru má i použitá technika včetně úrovně jejího zpracování, klade se důraz na technologické procesy stabilizující stárnutí, rozklad, praskání, drolení, změny stálosti materiálu a podobně.

68 RW03_68_113_Katalog.indd 68

Máte zájem o tato díla? Volejte na: (+420) 776 627 101, pište na: watzke@richardwatzke.cz 10/25/14 9:13 PM


1 3

Podstatným kritériem je také schopnost díla začlenit se do globálního konceptu, a to zcela konkrétně a v návaznosti na současnou světovou tvorbu. Pro jeho ověření se využívají primární datové zdroje, jež jsou souhrnem informací získaných postupnou a systematickou analytickou prací, která určuje nejen trend a jeho směr, ale – a to především – jeho vývoj. Snažíme se tak poukázat na zcela mimořádná a atraktivní díla a představit je v takové formě, která je uchopitelná i laickou veřejností. Proto jsou data také prezentována zcela jednoduše a umožňují snadnou orientaci v podstatě komukoliv. Směna hodnoty finanční za hodnotu výtvarnou je tak mnohem transparentnější a díky značnému rozdílu kupní síly, dané v jiných zemích, ji můžeme i do budoucna chápat jako součást zdravého investičního chování, stejně jako pevný základ investičního mixu.

Sotheby’s má již nyní své předaukční výstavy dostupné online formou virtuální prohlídky. Tedy věc před deseti lety zcela nevídaná. Christie´s a další významné aukční domy tyto features (tzn. virtuální prohlídka, zadání privátní nabídky, zaslání výsledku, sledování přímých obchodů autora, atd.) zatím připravují. Avšak fakt, že u mne tyto virtuální prohlídky již najdete, jasně deklaruje, že pokud tímto směrem uvažuji já, půjde touto cestou zřejmě i celá řada dalších obchodníků. Dle mého názoru je tedy jen otázkou času, kdy se jednotlivé systémy postupně sloučí do jednoho.

2

2 Pro případ, že byste výše uvedenému nerozuměli, pokusím se to vysvětlit jednoduše na následujícím příkladu. Sleduji u nás i v zahraničí konkrétní umělce a jejich vývoj. Pokud zjistím, že třiatřicetiletý výtvarník z Drážďan prodal své dílo v Sotheby’s v Londýně za desetinásobek toho, za co je nabízel dříve, nakoupím jeho „klon“ z Maďarska za původní, tedy desetinovou cenu. S určitou pravděpodobností totiž dojde také u tohoto maďarského výtvarníka ke stejnému či podobnému vývoji. Úžasné na tom je, že toto platí pouze na konkrétní autorovo období, mnohdy pouze na jedno dvě díla, a podobná situace se už nemusí – což se většinou také stane – opakovat. Spoléhat se na domněnku, že konkrétní autor má jednotnou cenovku, je stejně bláhové jako domnívat se, že jídlo od jednoho konkrétního kuchaře bude chutnat po celý jeho život vždy stejně, vždy bude stejně vyvážené a vždy bude stát porce stejné peníze (výjimkou jsou hvězdy, u kterých to tak fungovat může).

4

Malí obchodníci jsou díky své flexibilitě pochopitelně akceschopnější než velké a tradiční firmy. S troškou humoru se dá říci, že zatímco my máme inovativní techniky, aktivní přístup a energii, tradiční firmy mají prestiž, klienty a velké obchody. Avšak pokud tradiční a konzervativní obchodníci s mnohasetletými obchodními zkušenostmi a nastavenými, léty prověřenými procesy již nyní uvádějí na trh tyto inovace, je vysoce pravděpodobné, že tak činí proto, aby vyšli vstříc poptávce svých klientů. A to je velmi dobrá zpráva. Informace tak získává na hodnotě svou kvalitou a schopností si ji rychle ověřit a porovnat. Tím se buduje důvěra mnohem rychleji než dříve. Díky Bohu za to. Pevně věřím, že díky těmto obchodním inovacím se tak krásné umění dostane k většímu publiku, které získá něco, co nám začíná čím dál tím více chybět. Hodnotu, energii, sílu lidské energie a krásu. Výše popsaný postup využívám samozřejmě i u české současné scény. Vybral jsem proto pro vás pět děl, ke kterým jsou přiřazeny jejich klony. Můžete si je tak nyní zakoupit za zvýhodněných podmínek. S úctou, Richard Watzke

RichaRd Watzke časoPis o lidech milujících umění a byznys

RW03_68_113_Katalog.indd 69

69 10/25/14 9:13 PM


katalog

Ze sbírky Richarda Watzkeho PAVEL ROUČKA, nar. 1942 JOIE DE VIVRE 6, 2011 Olej na plátně, 90 x 75 cm Původní cena: 68 000 Kč, ZVÝHODNĚNO: 52 000 Kč

POROVNEJTE S… Ze sbírky B. C. Hollanda GEORG BASELITZ FLASCHE (BIRD) Olej a tisk na papíře, 60 x 42 cm Prodáno za: 18 750 liber (624 000 Kč) na aukci Sotheby’s, Contemporary Art, Lot: 166, 16. 2. 2012, Londýn

70 RW03_68_113_Katalog.indd 70

Máte zájem o tato díla? Volejte na: (+420) 776 627 101, pište na: watzke@richardwatzke.cz 10/25/14 9:13 PM


Ze sbírky Richard Watzke JOSEF SASKA, nar. 1949 KARNEVAL 2011 Olej na plátně, 130 x 65 cm Původní cena: 130 000 Kč, ZVÝHODNĚNO: 90 000 Kč

POROVNEJTE S… Ze sbírky Alessandra Grassiho JEAN-MICHEL BASQUIAT, 1960–1988 Bez názvu, 152 x 127 cm Odhadovaná cena: 1 500 000 – 2 000 000 liber (70 600 000 Kč), v nabídce na večerní aukci Sotheby’s, Contemporary Art, Lot. 33, 17. 10. 2014, Londýn

RichaRd Watzke časoPis o lidech milujících umění a byznys

RW03_68_113_Katalog.indd 71

71 10/25/14 9:13 PM


katalog

HLEDÁM ASISTEnTA DO SEKCE UMĚní Hledáme mladého, dynamického a energického člověka reprezentativního vzhledu a vystupování s chutí pracovat na jasně stanovené vizi, učit se, rozvíjet své schopnosti a růst. Výhodou je akademické vzdělání, přesto mne více zajímá faktický zájem o skutečnou polohu oboru ve smyslu jeho návaznosti na finanční výkonnost jeho jednotlivých oblastí zaměřených na současnou scénu. Asistent zvládá aktivně anglický jazyk slovem i písmem, k tomu ovládá jeden z doplňujících jazyků (ruština, němčina, francouzština). Má přirozený obchodní talent, který dokáže transparentně prezentovat, a to na jasně měřitelných dosažených výsledcích. Má solidní přehled o dějinách umění a znalosti současného umění na globální úrovni. Ovládá manažerské dovednosti a rád spolupracuje s lidmi. Je cílevědomý, pracovitý, důsledný, vytrvalý a precizní. Má oko pro detail a dokáže rozpoznat křivě pověšený obraz na vzdálenost několika metrů. Dokáže instalovat díla bez použití metru, přičemž jejich koncepční uspořádání volí citem. Je loajální a jeho motivace je založena na nejvyšších principech a cílech. Při finalizaci projektů dokáže minimálně 36 hodin pracovat bez odpočinku. Je aktivní, produktivní a jeho kolegové jej charakterizují hovorovým termínem „pálí mu to“! Své invence staví vždy na pevných základech podložených reálnými daty. Je dochvilný, zodpovědný, pravdomluvný, empatický, s citem pro obchodní diplomacii. Orientuje se na tvoření zisku s cílem získat z něj podíl odpovídající dosaženému výsledku. Jeho motorem je nespokojenost, která jej motivuje k vyšším cílům. Zajímá se o výstupy z analytických modelů, se kterými umí pracovat tak, že je schopen analyzovat vývoj prostředí a predikovat tak jeho růst. Rutinně ovládá základní typy analýz jako ABC, SWOT, teritoriální, konkurenční, produktová a další. Své nadšení přenáší na ostatní tak, že po jeho návštěvě v místnosti lidé doslova létají štěstím. Ideální asistent miluje umění ve všech jeho podobách a má přirozený talent propojovat díla podobného charakteru, významu, kvality, technik, hloubky, barevnosti, období, autorských charakterů, vývojových období, senzitivních vlastností – a to vše dokáže provázat v koncepční celek. Výhodu má uchazeč, který díla cítí a dokáže identifikovat ta, která jsou přirozenou

hvězdou vyzařující pozitivní vibrace, stejně tak jejich protipól. Rychle se učí, je odolný a zajímá se o efektivitu procesů, které zdokonaluje. Chápe, že odmítnutí, nesouhlas, překážka, negace nebo momentální neúspěch je jen požehnáním k dalšímu snažení a darem, jenž představuje důslednější zaměření se na cíl. Má prvotřídní vyjednávací schopnosti a přirozený talent zaujmout. Jeho rétorika je zábavná jak ve verbální, tak psané formě. Orientuje se v databázových systémech, chápe logiku internetového byznysu, jeho synergií, mechanik, marketingu, aukčních systémů, affiliate systémů, logistiky, zákaznického servisu, infomarketingového poradenství. Chápe pravidla konvenčního obchodování stejně jako se orientuje v základních pravidlech C2C, B2C a B2B. Chápe, že kvalita je přidanou hodnotou, která tvoří výsledek. Má rád inovace ve všech jejich podobách a dokáže je analogicky převádět do nových souvislostí. Dokáže plánovat, kalkulovat, odhadovat, organizovat, delegovat a kontrolovat. Umí fyzicky tvrdě a důsledně pracovat. Vlastní řidičský průkaz skupiny B. Má zkušenosti s vystupováním na veřejnosti. Zvládá práci pod tlakem, ovládá relaxační techniky. Pokud jste se v uvedeném profilu našli a máte zájem o tuto pozici, prosím, zašlete své CV, doplněné o jednoduchý motivační dopis a spolu s tím také precizně vypracované projektové doporučení ve smyslu HOW TO MAKE na níže uvedené zadání: Vyberte jakýchkoli 10 děl ze současné výtvarné scény a navrhněte postup, jehož aplikováním zvýšíte jejich hodnotu tak, aby se v horizontu 5 let každé třetí prodalo za desetinásobek, každé druhé v horizontu 10 let za patnáctinásobek a všechna v horizontu 15 let za dvacetinásobek jejich nákupní ceny s tím, aby i kupující získal hodnotu, která je chápána minimálně jako konzervativní s dobrou likviditou.

CO nABíZíM? Obhájíte-li svá tvrzení, vysvětlím a na konkrétních realizacích ukážu, jaké strategie a modely používám. Postupně vás zapojím do vize, na jejíž realizaci se podílíte pod jasně identifikovatelnou značkou. Poskytnu svou podporu a součinnost nutnou k vašemu růstu. Doporučená analytika: z čeho čerpat? Jako vzorový příklad můžete použít koncept značky Richard Watzke, který oproti klasickým WHITE CUBE galeriím staví na principech přirozeného prostředí a nativní lidské představivosti, vizualizace a schopnosti porovnání. Zároveň využívá mechaniky založené na klientských synergiích a vytváření nových obchodních míst s využitím lokálních znalostí, jejichž aktiva přesouvá na nové trhy. To vše v návaznosti na světový trh s uměním zaměřený na privátní a aukční prodej. Doporučuji se soustředit zejména na výsledky.

Své CV, motivační dopis a projektové doporučení HOW TO MAKE, prosím, zašlete na email watzke@richardwatzke.cz, a to nejpozději do 21. 11. 2014 do 12:00 hodin. Do 48 hodin od přijetí vašeho emailu zašlu svůj status. Děkuji za váš čas. S úctou, Richard Watzke

72 RW03_68_113_Katalog.indd 72

Máte zájem o tato díla? Volejte na: (+420) 776 627 101, pište na: watzke@richardwatzke.cz 10/26/14 6:42 PM


Ze sbírky Richarda Watzkeho JIŘí MIKESKA, nar. 1959 PROMĚNY PROMĚN, 2009 Olej na plátně, 100 x 100 cm Původní cena: 98 000 Kč, ZVÝHODNĚNO: 82 000 Kč

POROVNEJTE S… Ze sbírky Larryho Gagosiana JAMES ROSENQUIST(nar. 1933) BLAZER – SPEED OF LIGHT, 1999 Olej na plátně, 157 x 180 cm Prodáno za: 314 500 dolarů (6 300 000 Kč) na aukci Christies, Contemporary and Decorative Art, Lot. 234, 9. 5. 2012, New York

RichaRd Watzke časoPis o lidech milujících umění a byznys

RW03_68_113_Katalog.indd 73

73 10/25/14 9:14 PM


katalog

Ze sbírky Richarda Watzkeho JAROMíR MÁSLER, nar. 1958 LENOŠENí, 2007 Olej na plátně, 105 x 105 cm Původní cena: 100 000 Kč, ZVÝHODNĚNO: 89 000 Kč

POROVNEJTE S… Ze sbírky autora Michael Craig-Martin (nar. 1941) Common History: Vanitas, 1999 Olej na plátně, 214 x 183 cm Prodáno za: 23 900 liber (842 000 Kč) na aukci Bonhams, Poválečné a současné umění, Lot. 126, 21. 6. 2004, Londýn

74 RW03_68_113_Katalog.indd 74

Máte zájem o tato díla? Volejte na: (+420) 776 627 101, pište na: watzke@richardwatzke.cz 10/25/14 9:14 PM


Ze sbírky Richarda Watzkeho MIKOLÁŠ AXMANN, nar. 1955 POZDRAVY Z TRÓJE 2, 1998 Monotyp z kamene, 105 x 58 cm Původní cena: 98 000 Kč, ZVÝHODNĚNO: 70 000 Kč

POROVNEJTE S… Ze sbírky Larryho Gagosiana CECILY BROWN, nar. 1969 RED PAINTING 1, 2002 Akryl na plátně, 203 x 203 cm Prodáno za: 725 000 dolarů, (14 500 000 Kč) v Christies, Poválečné a současné umění, Lot. 438, 13.11.2013, New York

RichaRd Watzke časoPis o lidech milujících umění a byznys

RW03_68_113_Katalog.indd 75

75 10/25/14 9:14 PM


katalog

Tip prO SběrATElE uMění: Originální DílO S názVEM Jin A JAng Originální dílo Jin a Jang značky Richard Watzke je baleno v unikátním dřevěném boxu značky RW, spolu s certifikátem pravosti, popisem díla i rámováním, kupní nebo darovací smlouvou, informací o značce RW a časopisem. Dokumentace je tištěna na ručním papíru a smlouvy parafovány a zality pečetním voskem. Každé balení obsahuje navíc originální rukavičky a pouzdro na dokumenty značky RW. Box se vyrábí ručně, vždy pouze jedním člověkem. Na dýnku najdete hliníkovou destičku s vygravírovaným názvem díla, jménem autora, rokem vzniku a logem. Hliníková destička s logem RW se nachází i na víku a pouzdru na dokumenty. Zámky boxu lze uzamknout. Jak vznikala kolekce značky Richard Watzke 2012? Aby mohlo dílo vzniknout, nejprve je nutné vytvořit koncepci. V tomto případě to znamená, že se vybere prostor – v našem případě dvojpodlažní byt – ten se vybaví rekvizitami, a to do posledního detailu. Zařídí se nábytkem, dekoracemi a uměním. Instaluje se osvětlení. Prostor se vysvětí a vyzpívá tak, aby v něm byla pouze čistá a pozitivní energie. Ve vhodnou dobu se pořídí fotografie, k čemuž se používá profesionální technika, která umí co nejlépe zachytit jednotlivé detaily, barevné gradienty a variační fragmenty. Energie se zaznamenává s dlouhou závěrkou tak, aby se pracovalo s ekvivalentem náhody. Surový snímek se zpracovává pouze nuančně, pouze se připraví pro tisk. Tiskne se na speciální pigmentační tiskárně, která je pro každý tisk separátně nastavena. Kouzlo spočívá v tom, že tato tiskárna používá totožné barvy jako malíři, proto je tisk děl velmi náročný. Pro představu – obraz malého formátu se tiskne několik hodin. Ve výsledku však vznikne dílo mimořádné barevnosti, jehož struktura je tak dokonalá, že okem nelze zjistit, zda jde o malbu, nebo tisk.

76 RW03_68_113_Katalog.indd 76

O kvalitě používaných barev svědčí to, že výrobce deklaruje zachování jejich živosti po dobu delší než dvě stě let. Plátno – tiskne se na unikátní plátno, jehož struktura a materiál zajišťují precizní reliéfní stálost – je ručně signováno a poté konzervováno speciálním voskem a je nataženo na tzv. slepý rám. Okraje jsou pečlivě ručně domalovány tak, aby na sebe přesně navazoval každý jednotlivý barevný fragment. Na závěr je dílo uloženo do unikátního, k tomu účelu navrženého a vyrobeného polykarbonátového rámu značky Richard Watzke, který je transparentní a ručně vyráběný, dělá se ze stejného materiálu a ve stejné továrně jako legendární gramofony značky Michell, které jsou součástí stále expozice užitého umění MoMA v New Yorku. Finální čistota je zajištěna precizním ručním leštěním do velmi vysokého lesku, samozřejmostí je detailní čirost s minimálním optickým zkreslením. Kolekce, která vznikla v roce 2012, obsahuje pouze 100 děl. Sestává se ze čtyř témat, každé bylo vydáno v omezeném počtu 25 kusů. Cena díla včetně boxu je 3100 EUR (85 250 Kč). V rámci zahájení prodeje je nyní nabízen tento originální koncept z kolekce značky Richard Watzke 2012 za speciální cenu. ZVÝHODNĚNO: 55 000 Kč. V nabídce je omezený počet 11 kusů. Nabídka je platná pouze do pátku 21. listopadu 2014 do 12 hodin, nebo do prodání obrazu.

Máte zájem o tato díla? Volejte na: (+420) 776 627 101, pište na: watzke@richardwatzke.cz 10/25/14 9:14 PM


Je vaším snem pracovat v kanceláři, která… ❚ inspiruje? ❚ dává energii? ❚ zaujme obchodní partnery? ❚ překvapí návštěvy? ❚ ukáže, že rozumíte umění? ❚ pohladí po duši? ❚ řekne, že jste patriot?

Zavolejte nám a my vám stěny vašich pracoven a jednacích místností vyzdobíme současným českým uměním! Nejprve si život s obrazy vyzkoušíte, a po třech měsících si ty, které se vám budou líbit, na stěnách ponecháte. Ostatní vyměníme. pro podrobnější informace volejte na: (+420) 776 627 101, nebo pište na: watzke@richardwatzke.cz.

RichaRd Watzke časoPis o lidech milujících umění a byznys

RW03_68_113_Katalog.indd 77

77 10/25/14 9:14 PM


katalog

Jiří Anderle, Carpe Diem Carpe Noctem (věnováno Miloši Formanovi), kolorovaný lept 1/1

78 RW03_68_113_Katalog.indd 78

Máte zájem o tato díla? Volejte na: (+420) 776 627 101, pište na: watzke@richardwatzke.cz 10/25/14 9:14 PM


do 250 000 Kč

Jan Exnar, FLOS dividing of infinite

RichaRd Watzke časoPis o lidech milujících umění a byznys

RW03_68_113_Katalog.indd 79

79 10/25/14 9:14 PM


katalog

Jiřina Žertová, Duo na promenádě

80 RW03_68_113_Katalog.indd 80

Máte zájem o tato díla? Volejte na: (+420) 776 627 101, pište na: watzke@richardwatzke.cz 10/25/14 9:14 PM


do 250 000 Kč

Jiřina Žertová, Hry

RichaRd Watzke časoPis o lidech milujících umění a byznys

RW03_68_113_Katalog.indd 81

81 10/25/14 9:14 PM


katalog

Jiřina Žertová, Magma

82 RW03_68_113_Katalog.indd 82

Máte zájem o tato díla? Volejte na: (+420) 776 627 101, pište na: watzke@richardwatzke.cz 10/25/14 9:14 PM


do 250 000 Kč

Jiřina Žertová, Upoutaná

RichaRd Watzke časoPis o lidech milujících umění a byznys

RW03_68_113_Katalog.indd 83

83 10/25/14 9:14 PM


katalog

Bohumil Eliáš ml., Modrá jeskyně, 50 cm

84 RW03_68_113_Katalog.indd 84

Máte zájem o tato díla? Volejte na: (+420) 776 627 101, pište na: watzke@richardwatzke.cz 10/25/14 9:14 PM


do 250 000 Kč

Bohumil Eliáš ml., Modrá jeskyně, 55 cm

RichaRd Watzke časoPis o lidech milujících umění a byznys

RW03_68_113_Katalog.indd 85

85 10/25/14 9:14 PM


katalog

Bohumil Eliáš ml., Žlutý vodopád

86 RW03_68_113_Katalog.indd 86

Máte zájem o tato díla? Volejte na: (+420) 776 627 101, pište na: watzke@richardwatzke.cz 10/25/14 9:14 PM


do 250 000 Kč

Oldřich Plíva, Hladina emoce

RichaRd Watzke časoPis o lidech milujících umění a byznys

RW03_68_113_Katalog.indd 87

87 10/25/14 9:14 PM


katalog

Gizela Šabóková, Křídlo

88 RW03_68_113_Katalog.indd 88

Máte zájem o tato díla? Volejte na: (+420) 776 627 101, pište na: watzke@richardwatzke.cz 10/25/14 9:14 PM


do 500 000 Kč

Gizela Šabóková, Tanečnice

RichaRd Watzke časoPis o lidech milujících umění a byznys

RW03_68_113_Katalog.indd 89

89 10/25/14 9:14 PM


katalog

Gizela Šabóková, Ufo červené

90 RW03_68_113_Katalog.indd 90

Máte zájem o tato díla? Volejte na: (+420) 776 627 101, pište na: watzke@richardwatzke.cz 10/25/14 9:14 PM


do 500 000 Kč

Gizela Šabóková, Vessel Turmalin

RichaRd Watzke časoPis o lidech milujících umění a byznys

RW03_68_113_Katalog.indd 91

91 10/25/14 9:14 PM


katalog

Bedřich Dlouhý, Inverze 3, 100 x 100 cm

92 RW03_68_113_Katalog.indd 92

Máte zájem o tato díla? Volejte na: (+420) 776 627 101, pište na: watzke@richardwatzke.cz 10/25/14 9:14 PM


do 500 000 Kč

Jan Exnar, Futura

RichaRd Watzke časoPis o lidech milujících umění a byznys

RW03_68_113_Katalog.indd 93

93 10/25/14 9:14 PM


katalog

Jan Exnar, Futura

94 RW03_68_113_Katalog.indd 94

Máte zájem o tato díla? Volejte na: (+420) 776 627 101, pište na: watzke@richardwatzke.cz 10/25/14 9:14 PM


do 500 000 Kč

Jan Exnar, Reflexe

RichaRd Watzke časoPis o lidech milujících umění a byznys

RW03_68_113_Katalog.indd 95

95 10/25/14 9:14 PM


katalog

Jan Frydrych, Crystal

96 RW03_68_113_Katalog.indd 96

Máte zájem o tato díla? Volejte na: (+420) 776 627 101, pište na: watzke@richardwatzke.cz 10/25/14 9:14 PM


do 500 000 Kč

Jan Frydrych, Golem

RichaRd Watzke časoPis o lidech milujících umění a byznys

RW03_68_113_Katalog.indd 97

97 10/25/14 9:14 PM


katalog

Jan Frydrych, Half Moon

98 RW03_68_113_Katalog.indd 98

Máte zájem o tato díla? Volejte na: (+420) 776 627 101, pište na: watzke@richardwatzke.cz 10/25/14 9:14 PM


do 500 000 Kč

Jan Frydrych, Space With a Pyramid

RichaRd Watzke časoPis o lidech milujících umění a byznys

RW03_68_113_Katalog.indd 99

99 10/25/14 9:14 PM


katalog

Jaromír Rybák, Hladové kameny s ametystovým jezerem

100 RW03_68_113_Katalog.indd 100

Máte zájem o tato díla? Volejte na: (+420) 776 627 101, pište na: watzke@richardwatzke.cz 10/25/14 9:14 PM


do 500 000 Kč

Jaromír Rybák, Nosiči vody

RichaRd Watzke časoPis o lidech milujících umění a byznys

RW03_68_113_Katalog.indd 101

101 10/25/14 9:14 PM


katalog

Jaromír Rybák, Rajské ovoce

102 RW03_68_113_Katalog.indd 102

Máte zájem o tato díla? Volejte na: (+420) 776 627 101, pište na: watzke@richardwatzke.cz 10/25/14 9:14 PM


do 500 000 Kč

Jaroslav Matouš, Bylina

RichaRd Watzke časoPis o lidech milujících umění a byznys

RW03_68_113_Katalog.indd 103

103 10/25/14 9:15 PM


katalog

Jaroslav Matouš, Siluety II

104 RW03_68_113_Katalog.indd 104

Máte zájem o tato díla? Volejte na: (+420) 776 627 101, pište na: watzke@richardwatzke.cz 10/25/14 9:15 PM


do 500 000 Kč

Jaroslav Matouš, U tůně II

RichaRd Watzke časoPis o lidech milujících umění a byznys

RW03_68_113_Katalog.indd 105

105 10/25/14 9:15 PM


katalog

Jaroslav Matouš, V mracích

106 RW03_68_113_Katalog.indd 106

Máte zájem o tato díla? Volejte na: (+420) 776 627 101, pište na: watzke@richardwatzke.cz 10/25/14 9:15 PM


do 500.000 Kč

Jaromír Rybák, Průnik

RichaRd Watzke časopis o lidech milujících umění a byznys

RW03_68_113_Katalog.indd 107

107 10/26/14 1:28 PM


katalog

Bohumil Eliáš st. Skleněná plastika 160 × 80 cm

108 RW03_68_113_Katalog.indd 108

Máte zájem o tato díla? Volejte na: (+420) 776 627 101, pište na: watzke@richardwatzke.cz 10/26/14 12:26 PM


do 500.000 Kč

Zdeněk Janda Guliver 120 × 120 cm

RichaRd Watzke časopis o lidech milujících umění a byznys

RW03_68_113_Katalog.indd 109

109 10/26/14 12:26 PM


katalog

Bohumil Eliáš st., Stela I

110 RW03_68_113_Katalog.indd 110

Máte zájem o tato díla? Volejte na: (+420) 776 627 101, pište na: watzke@richardwatzke.cz 10/25/14 9:15 PM


nad 500.000 Kč

Bohumil Eliáš st., Stela II

RichaRd Watzke časoPis o lidech milujících umění a byznys

RW03_68_113_Katalog.indd 111

111 10/25/14 9:15 PM


katalog

Bohumil Eliáš st., Mlčenlivý vztah

112 RW03_68_113_Katalog.indd 112

Máte zájem o tato díla? Volejte na: (+420) 776 627 101, pište na: watzke@richardwatzke.cz 10/25/14 9:15 PM


nad 500.000 Kč

Stanislav Libenský, Silueta města

RichaRd Watzke časoPis o lidech milujících umění a byznys

RW03_68_113_Katalog.indd 113

113 10/25/14 9:15 PM


Magazine in English RICHARD WATZKE Magazine is devoted to who love architecture & art. You can easily download PDF version of Magazine by tap or click on picture. It will open complete Magazine online and you can easily use your system to download it for free.

MAgAZINE IN ENgLISH

http://www.richardwatzke.cz/richard-watzke-magazine-eng/

RICHARD WATZKE, neprodejný magazín vydávaný u příležitostí „vernisáží a minivernisáží značky Richard Watzke“ • vydává RICHARD WATZKE EUROPE s.r.o., IČ02867842, Rybná 24 110 00 Praha 1 • tel.: 776 627 101, watzke@richardwatzke.cz, www.richardwatzke.cz • limitovaná VIP edice v počtu 2000 ks • REDAKCE šéfredaktorka Magdaléna Krajmerová (tel. 724 033 084), art director Roman Martinka, korektury Magdaléna Wagnerová, foto (není-li označeno jinak) Lukáš Pelech Ateliér • INZERCE watzke@richardwatzke.cz • OBJEDNÁVKY A DISTRIBUCE časopisu Martin Levay (martin@levay.cz) • TISK BB PARTNER s. r. o., Pod Kapličkou 2846/11, 130 00 Praha 3 • zapsáno do evidence periodického tisku, evid. č.: MK ČR E 21799

114 RW03_114_ReakceNavstev.indd 114

10/25/14 9:19 PM


Orchestr v obýváku? ANO! V Dobřichovicích V pořadí 5. vernisáž značky Richard Watzke se koná 4. listopadu 2014 od 18 hodin ve funkcionalistické vile postavené na úchvatném pozemku v Dobřichovicích.

TěšiT se můžeTe na:  špičková minimalistická díla Petra Kvíčaly a světově proslulého skláře Tomáše Hlavičky.  na počest této významné události zahraje symfonický orchestr Pardubické filharmonie pod vedením dirigenta Paula mauffraye z Usa, první housle hraje Tomáš Vinklát. Po vzoru amerického prezidenta Franklina Delano Roosevelta se koncert odehraje v obývacím pokoji.  a to není všechno! světová jednička ve výrobě křišťálového skla, česká společnost Preciosa, vystaví na zahradě této úžasné vily křišťálový objekt s názvem Crystallation. Bude to opravdu obrovský zážitek, protože objekt je obrovský. má velikost 7 x 15 metrů, výšku tři metry a váží šest tun. Jeho montáž trvá tři dny a podílí se na ní devět montérů a spousta dalších pomocníků, kteří rozvěšují jednotlivé křišťály.  Chybět nebude ani bohatý raut a výborné víno.

sledujte www.richardwatzke.cz a dozvíte se více! RW03_115_116_III_IVobalka_new115.indd 115

10/26/14 6:19 PM


ZNAČKA RiCHaRD WaTZKe PRODÁVÁ nemOViTOsTi a UměnÍ V prodávané nemovitosti vystavíme díla současných předních českých umělců a na vernisáž pozveme výjimečné lidi. Prohlédněte si fotografie z jednotlivých událostí. Výběrové nemovitosti, obrazy, plastiky, umění, nábytek, vše je jednoduše dostupné na

www.domyjakogalerie.cz

❚ Prosvětlete svou duši náhledem na fotogalerie, videa a reportáže z vernisáží. ❚ seznamte se s našimi umělci, s nimiž jsme natočili dokumenty. ❚ Projděte si vernisáž ve virtuální prohlídce. ❚ Podělte se s námi o své komentáře, názory a nápady. ❚ Rezervujte si dopředu svou účast na vernisáži. ❚ Získejte online verzi našeho časopisu i pro své přátele.

BUDUJeme sPOLU PRVnÍ RePUBLiKU DVaCÁTÉHO PRVnÍHO sTOLeTÍ.

RW03_115_116_III_IVobalka_new115.indd 116

10/25/14 9:56 PM


Millions discover their favorite reads on issuu every month.

Give your content the digital home it deserves. Get it to any device in seconds.