32
Vinařský obzor (1/2005)
Slezské víno Město Zielona Góra, dříve Gruenberg, připadlo Polsku po II. světové válce. Pro nás je zajímavé, že od roku 1476 až do roku 1740 patřilo k České koruně. Vinohradnictví a vinařství se zde dařilo již od středověku a jeho totální úpadek je spojen teprve s odsunem původního německého obyvatelstva, s nimž odešly i odborné znalosti předávané z generace na generaci. V průběhu necelých třiceti poválečných let zmizely téměř všechny zdejší vinohrady, jejichž předválečná výměra byla zhruba 700 ha. Vinařství ale nezaniklo úplně. Několik nadšenců vysadilo především v devadesátých letech minulého století na opuštěných parcelách malé viničky a v pionýrských podmínkách zde získávají z místních hroznů vlastní víno. Na přelomu letopočtu se některé z těchto vinic rozšiřují, největší z nich je asi dvouhektarová. V Zielonej Górze dokonce vzniká vinařské sdružení, jehož hlavním cílem je vzdělávání drobných pěstitelů a postupná obnova zaniklého vinařského regionu. A právě jeden z členů tohoto sdružení, pan Marek Senator, navštívil v první dekádě prosince 2004 Moravu. Přijel v roli jakéhosi vyslance polských vinařů a seznámil mě s velkými vinařskými plány, které hodlá v nejbližších letech realizovat. Pan Senator vlastní 35 ha svažitého pozemku s jižní expozicí. Tento svah hod-
lá postupně osadit révou vinnou. Současně chce vybudovat i sklepní hospodářství, kde by veškerou vypěstovanou surovinu zpracovával. Polsko není podle legislativy EU vinařskou zemí, a proto zde novým výsadbám nestojí nic v cestě. Rozšiřování plochy vinic bude možné tak dlouho, dokud výroba vína z polských hroznů nepřekročí hranici 250 tisíc hl ročně. Pan Senator přijel především proto, aby navštívil předního moravského šlechtitele a znamenitého vinaře, pana Lubomíra Glose, s nímž chtěl prodiskutovat vhodnost některých odrůd pro polské podmínky. Pana Glose idea obnovy zielonogórských vinic zaujala a přislíbil konkrétní pomoc. Odrůdovou skladbu nových výsadeb v Zieloné Górze tvoří téměř výlučně mezidruhoví kříženci, a pokud se pěstují některé z evropských odrůd, pak jsou to malé výsadby Modrého portugalu, Ryzlinku rýnského a Tramínu červeného. Zajímavostí jsou solitérní keře staré i 70 let, z nichž nejpozoruhodnější je keř Sylvánského zeleného s kmenem o obvodu 47 cm! Další zajímavostí je fakt, že téměř všechny keře révy vinné, tedy i nové výsadby, jsou pravokořenné. Révokaz totiž do této části Slezska nikdy nedorazil. Jeho nepřítomnost je sice místními vinaři vysvětlována písčitým složením půdy, posled-
ní rozbory však ukázaly, že jenom malá část zdejších půd je pro fyloxeru zcela nevhodná. Také pan Senator uvažuje o pravokořenné vinici, není však ještě zcela rozhodnut, jestli toto riziko podstoupí. Kromě klasických odrůd, které se v Zielonej Górze ještě v meziválečném období pěstovaly, chtějí polští vinaři vsadit také na nové rezistenty. A právě pro sadbový materiál se vrátí na Moravu znovu již koncem ledna 2005. Pokud tedy skutečně dojde k renesanci této slezské vinařské oblasti, bude to také zásluhou moravských šlechtitelů a vinařů. Dodatek: Příklady cukernatosti moštu v roce 1928 (hrozny pocházely z tzv. experimentální městské vinice, keře byly vedeny na hlavu) přepočteny z Oe na oNM: Pinot Noir (Spätburgunder) – pravokořenný – 88 Oe (19 oNM), kys. 15 ‰ Riesling – pravokořenný – 62 Oe (12,5 o NM), kys. 14 ‰ Sylvaner – pravokořenný – 75 Oe (15,75 o NM), kys. 12,5 ‰ Riesling – na podložce – 78 Oe (16,5), kys. 9‰ Bogdan Trojak, Bořetice
Portské a portugalské Moscately Bc. et Bc. Jan Stávek, ZF MZLU v Lednici
Bezpochyby každý milovník vín zareaguje na slovo portské. Jistě, jedná se o nejznámější portugalské víno a určitě nejslavnější fortifikované víno na světě. Málokdo už ovšem ví, že v Portugalsku existují také jiné oblasti, ve kterých se vyrábí fortifikovaná vína. Jde především o dolihovaná vína z muškátových odrůd, která ale stále stojí ve stínu jejich světoznámého
sourozence vyráběného v oblasti ležící východně od města Porto. Setubalský poloostrov Pojedete-li z portugalského hlavního města Lisabon směrem na jih, po některém z mostů přes řeku Tejo, dostanete se na Setubalský poloostrov. Název prý nese po jednom z Noemových synů (zmiňuje se o něm kniha Genesis, kapitola IX.), jehož jméno bylo Tubal. Ten při kočování se svou rodinou dosáhl až řeky Sado, dokonce jejího ústí do Atlantického oceánu. Usadil se zde, začal obdělávat půdu a tak dal základ městu Setubal. Vinohradnická oblast je se-
verně ohraničena právě řekou Tejo, západně pobřežím Atlantického oceánu a jižně národním parkem, pohořím Arrabida. Oblast získala své vlastní Regiâo Demarcada v roce 1907. Vliv oceánu na charakter zdejších vín je opravdu velký. Převažuje zde písčitá půda. Zdejší fortifikované víno Moscatel de Setubal se vyrábí z hroznů stejnojmenné odrůdy a malá část také z odrůdy Moscatel Roxo. Moscatel de Setubal je vlastně celosvětově rozšířenou odrůdou. Jde totiž o Moscatel de Alexandria, který má v různých regionech různé názvy, a to např. Moscatel de Provence, Cencibel, Moscatel de Valencia, Moscatel de Malaga,