CZECH
Věštkyně (úlomky) by Karel Jaromír Erben Když oko vaše slzou se zaleje, když na vás těžký padne čas, tehda přináším větvici naděje, tu se můj věští ozve hlas. Nechtějte vážiti lehce řeči mojí, z nebeť přichází věští duch; zákon nezbytný ve všem světě stojí a vše tu svůj zaplatí dluh. Řeka si hledá konce svého v moři, plamen se k nebi temeni; co země stvoří, sama zase zboří: avšak nic nejde v zmaření. Jisté a pevné jsou osudu kroky, co má se státi, stane se; a co den jeden v své pochová toky, druhý zas na svět vynese. — Viděla jsem muže na Bělině vodě, praotce slavných vojvodů, an za svým pluhem po dědině chodě, vzdělával země úrodu. Tu přišli poslové od valného sněmu, a knížetem jest oráč zván, oblekli oděv zlatoskvoucí jemu, a nedoorán zůstal lán. 26
“Prophetess” is the last poem in K.J. Erben’s collection Kytice (The Bouquet) published in 1853.
