Kampus Albertov

KAMPUS ALBERTOV

KAMPUS ALBERTOV

diplomní seminář Ateliér Ondřeje Císlera, FA ČVUT LS 2015/2016

Autoři Březovská Tereza, Cirmaciu Tomáš, Hes Lukáš, Hoffmann Jakub, Choc Josef, Jamnická Alexandra, Poláčková Markéta, Pozdníček Richard, Ptáček Jiří, Rašek Filip

OBSAH

1 ÚVOD

05

2 UNIVERZITA KARLOVA

07 - 17

historie a současnost

08 - 09

univerzita ve městě

10 - 11

vývoj a vize

12 - 15

univerzita v Kampusu Albertov

16 - 17

3 LOKALITA

19 - 85

lokalita

20 - 23

fotodokumentace

24 - 25

historie lokality

27 - 47

územní plán a regulace

49 - 67

doprava a infrastruktura

69 - 73

zeleň a krajina

75 - 79

veřejný prostor a parter

81 - 85

4 UNIVERZITNÍ KAMPUSY

87 - 141

historie a vývoj univerzit

88 - 111

reference

112 - 141

5 URBANISTICKÝ KONCEPT KAMPUSU ALBERTOV

143 - 147

6 BIBLIOGRAFIE

148 - 151

5

ÚVOD

ÚVOD

Karlova univerzita je jednou z nejstarších evropských univerzit. Založil ji Karel IV. v roce 1348 a v té době měla čtyři fakulty. Nyní je univerzita rozdělena na sedmnáct fakult, na kterých studuje přes padesát tisíc studentů z České republiky i ze zahraničí. Je přední výzkumnou univerzitou, vzdělávací institucí i nositelkou tradice, ale zároveň také cílevědomě rozvíjí mezinárodní vědeckou spolupráci a zapojuje se do programů evropských i světových. Právě díky této spolupráci se rychle rozvinula v moderní vysokoškolskou instituci.

S ohledem na dlouhý historický vývoj jsou sídla jednotlivých fakult v současné době rozmístěna nejen po celé Praze, ale i v Plzni a v Hradci Králové. Po opuštění dřívějších úvah o vybudování nového moderního kampusu na okraji Prahy, kde by Univerzita soustředila většinu výuky a výzkumu, se vedení přiklonilo k podpoře vzniku a rozrůstání takzvaných “minikampusů”. Ty jsou situovány v Praze 1, v Troji a na Albertově.

Kampus na Albertově je přirozeně ohraničené území. Na tomto místě byl vysokoškolský areál budován už od počátku 20. století. Vzorem pro jeho výstavbu byly monofunkční výzkumné univerzitní areály západoevropských a amerických škol. Dnes slouží převážně Přírodovědecké fakultě, 1. lékařské fakultě a Matematickofyzikální fakultě Univerzity Karlovy. Univerzita v budoucnu plánuje postavit v tomto prostoru nová výzkumná centra Biocentrum a Globecentrum, které by mohly přilákat vědecké pracovníky z celého světa. Pro rozšíření Přírodovědecké fakulty je v plánu využít stávající budovu ČVUT, která by měla v budoucnu přejít do jejich vlastnictví.

Následující analýzy dokumentují historii, současnost a budoucí rozvoj Karlovy univerzity se zaměřením na oblast Albertova a současně hledají možné územní rezervy pro jeho dostavbu a využití. V historii se tímto územím zabývalo

několik studií. Kampus v nich byl vždy velkoryse komponované prostředí s impozantními palácovými budovami. Stále ale není úplný. Chybí mu prostory a budovy potvrzující status univerzity.

Stejně jako jiné světové vzdělávací instituce by Karlova univerzita mohla využít novou architekturu jako prostředek pro šíření vzdělání – ať už pomocí konkrétních budov nebo díky veřejným prostorům, které kolem sebe nové budovy formují.

Dostavbou nových domů pro potřeby univerzity chceme zdůraznit její místo na Albertově i v centru Prahy. Kampus by měl sloužit nejen studentům vysokých škol během studijního dne, ale i v jejich volném čase, večer, o víkendu i o prázdninách. Nemá být uzavřeným areálem ve městě, ale jeho živou čtvrtí.

7

UNIVERZITA KARLOVA

UNIVERZITA KARLOVA

Struktura: 17 fakult 4 vysokoškolské ústavy 5 dalších pracovišť 5 účelových zařízení Studenti: 50 992 bakalářské studium: 18 560 magisterské studium: 15 222 magisterské studium navazující: 9 559 doktorských studium: 7 651 Zaměstnanci: 8 098 akademičtí a vědečtí: 4 657 ostatní: 3 441 Rozpočet: 9,0 miliard Kč příspěvek a dotace na vzdělávací činnost: 3,3 miliard Kč dotace na výzkum, vývoj a inovace: 2,9 miliard Kč vlastní výnosy: 2,8 miliard Kč Zdroj: Univerzita Karlova, Výroční zpráva o činnosti 2014 a Výroční zpráva o hospodaření 2014

10

UNIVERZITA KARLOVA

UNIVERZITA KARLOVA

Univerzita Karlova byla založena 7. 4. 1348 Karlem IV. po vzoru univerzit v Bologni a Paříži a stala se prvním vysokým učením na sever od Alp. V době svého vzniku měla čtyři fakulty: teologickou, medicínskou, právnickou a fakultu svobodných umění. Kromě českých akademiků zde působilo i množství zahraničních učitelů a studentů.

Svůj význam univerzita potvrdila i během husitského reformního hnutí. Tehdy získala také politický vliv a to nejen díky působení jejího rektora Mistra Jana Husa. V tomto období se redukovala pouze na jedinou fakultu, kterou byla fakulta svobodných umění.

Další významnou politickou událostí, která měla vliv na chod univerzity, byla porážka protihabsburské opozice během Třicetileté války.

Vítězný císař Svaté říše římské a český král Ferdinand III. spojil v roce 1654 Karolinské učení s jezuitskou univerzitou v Klementinu a dal tím vzniknout Karlo-Ferdinandově univerzitě. Ta měla čtyři fakulty a transformovala se z původního svobodného uskupení vzdělanců na státní vzdělávací instituci. V této podobě pak fungovala až do poloviny 19. století. Během reforem v letech 1848/49 se z ní stal státní ústav a začala se měnit v moderní univerzitu. V roce 1882 byla rozdělena na dvě - českou a německou. Obě univerzity dosáhly vysoké úrovně a působilo zde množství významných osobností.

Po vzniku Československa byla tato instiuce nazvána jako Karlova Univerzita. Během nacistické okupace a po studentských demonstracích při pohřbu Jana Opletala 17. listopadu 1939 byla, stejně jako všechny vysoké školy, uzavřena. Svoji činnost znovu zahájila až po válce. Po válce zároveň definitivně zanikla Německá univerzita.

Po únoru 1948 byla univerzita podřízena komunistickému režimu, výuka i bádání podléhaly politické a ideologické kontrole a přerušeno bylo

i množství zahraničních styků.

Karlova univerzita znovu výrazně zasáhla do politických událostí v roce 1989. Studenti vystoupili v demonstraci 17. listopadu 1989 proti totalitnímu režimu a dali tak podnět k jeho pádu.

Počátkem 90. let začala univerzita obnovovat a znovu navazovat množství zahraničních styků a stala se mezinárodně uznávanou vysokou školou.

11

Budovy Univerzity Karlovy v Praze

fakulty lékařské fakulty humanitní fakulty přírodovědné knihovny menzy a koleje sportoviště 12

VZDÁLENOST VZDÁLENOST VZDÁLENOST OD ALBERTOVA OD ALBERTOVA OD(min) ALBERTOVA (min) (min)

Dostupnost na Albertov (minuty) 1.

2.

3.

4.

5.

6.

7.

8.

9.

10.

11.

12.

13.

14.

15.

16.

17.

18.

Karolinum, FF 2. LF Motol 3. LF Vinohrady FTVS Evropská MFF V Holešovičkách MFF, FTVS Malostranské náměstí MFF Sokolovská FHS, FF, FSV, COŽP Jinonice KTF Dejvice HTF Budějovická SC, KaM Hostivař kolej a menza Budeč kolej a menza Jednota kolej Petrská kolej a menza Kajetánka kolej Větrník, kolej hvězda kolej Švehlova Kolej Jižní Město

15 15 35 35 15 15 15 35 15 20 35 80 80 20 20 15 30 50 50 15 15 35 80 20 30 40 110 110 30 30 15 35 40 40 15 15 30 50 15 13 24 40 40 13 13 15 25 60 60 15 15 40 110 30 25 25 1h 1h 25 25 75 75 20 30 20 20 35 40 15 40 40 15 25 15 15 120 120 30 50 30 30 24 40 13 25 60 15 kolej a menzakolej Budeč a menza kolej Budeč a menza Budeč 10 10 5 5 5510 5 5 kolej a menzakolej Jednota a menza kolej Jednota a menza Jednota 20 20 15 20 15 15 35 35 35 25 60 25 kolej Petrskákolej Petrská kolej Petrská 20 20 15 20 15 15 40 40 40 kolej a menzakolej Kajetánka a menza kolej Kajetánka a menza Kajetánka 75 75 75 40 40 20 40 20 20 kolej Větrník, kolej kolej Větrník, Hvězda kolejkolej Větrník, Hvězda kolej30 75 20 Hvězda 90 90 90 25 25 40 25 40 40 35 35 35 27 27 13 27 13 13 kolej Švehlova kolej Švehlova kolej Švehlova 25 40 15 110 110 110 40 30 40 30 30 kolej Jižní Město kolej Jižní Město kolej Jižní Město 40 50 120 30 5 10 5 20 35 15 20 40 15 40 75 20 25 90 40 27 35 13 40 110 30

Karolinum, FF Karolinum,Karolinum, FF FF 15 35 15 2.LF Motol 2.LF Motol2.LF Motol 35 80 35 3.LF Vinohrady 3.LF Vinohrady 3.LF Vinohrady 30 50 30 40 110 40 FTVS Evropská FTVS Evropská FTVS Evropská 35 40 35 MFFV Holešovičkách MFFV Holešovičkách MFFV Holešovičkách 24 MFF, FTVSMFF, Malostranské FTVS MFF, Malostranské nám.

FTVS Malostranské nám.24 nám.40 60 25 MFF Sokolovská MFF Sokolovská MFF Sokolovská 25 25 Jinonice1h 25 FHS, FF, FSV, FHS, COŽP FF, FSV, FHS, Jinonice COŽP FF, FSV, Jinonice COŽP 75 30 30 KTF DejviceKTF Dejvice KTF Dejvice 40 25 25 HTF Budějovická HTF Budějovická HTF Budějovická 120 50 SC, KaM Hostivař SC, KaM Hostivař SC, KaM Hostivař 50

13

1300

konec 14. st.

1348 14./15. st.

Vzniká první univerzitní centrum kolem budovy Karolina

Druhé centrum vzniká kolem Betlémské kaple.

Karel IV. zakládá v Praze Univerzitu Karlovu

1556 S příchodem Jezuitů se mění rozmístění pražských univerzit ve městě -> do přelomu 19.-20. stol. jsou v Praze dvě univerzitní centra – v Karolinu a Klementinu.

1600

1882 Dochází k rozdělení univerzity na českou a německou -> vzniká nové sídlo kolem Karlova náměstí (lékařská fakulta).

konec 19. st.

1900

1905 Začíná realizace první fáze kampusu Albertov.

1910

1920

1926 Arch.dr. L. Machoň vypracovává studii na území všeobecné nemocnice.

1930

14

1920 Prof. Lhoták a arch. Nietsche ve své studii soustřeďují některé budovy do Kateřinské zahrady. Nové teoretické ústavy lekářské fakulty umísťují do deseti budov na Albertově v sousedství zemské porodnice.

1931 Návrh Státní regulační komisí – vymezeno území dvou institucí – univerzitní nemocnice a UK.

1937 Arch. Havlíček a Uklein zpracovávájí studii ve spolupráci s dr. Albertem.

Přírodovědná sekce filosofické fakulty stěhuje chemický, botanický a fyzikální ústav na Albertov do nově postavených budov. Urbanistický koncept nových univerzitních budov na Albertově navrhl Rudolf Vomáčka společně s Ing. Novotným a Kožíškem.

1940

1940

Arch. Smetana uvažuje ve své studii o umístění další nemocnice na území zahrady kláštěra alžbětinek.

1940

1945 Arch. F. Čermák a G. Paul vytváří 2 studie: „Urbanistická studie velká“ – do prostoru mezi Ječnou ulicí a nuselským údolím soustřeďují všechny fakulty UK a ČVUT, včetně ubytování a stravování studentů v prostoru pod Vyšehradem. „Urbanistická studie malá“ - pouze UK a univerzitní nemocnice.

1946 1950

Arch. Josef Havlíček navrhuje ve své studii kampus od Ječné ulice až po nuselské údolí a břeh Vltavy na Výtoni.

Soustředění celé UK kromě jejího administrativního a společenského vedení. Koncetruje akademický život do jedné lokality.

1960

1967 1971

1970

Na základě stavebně historického rozboru je vydána „stavební uzávěra“ ve prospěch výstavby fakultní nemocnice a lékařské fakulty.

1980

1985 Ústavem národního zdraví hl.m.

Prahy a Krajským ústavem je vytvořen program výstavby dvou fakultních nemocnic a lékařské fakulty.

1970 Zpracován stavebně-historický rozbor jednotlivých objektů. Na základě tohoto rozboru vypracovává projekční ateliér SÚRPMO pod vedením arch. Z. Vávry novou regulační studii fakultní nemocnice a lékařské fakulty. Studie předpokládá vznik jedné fakultní nemocnice a lékařské fakulty.

Přirodovědecká fakulta UK, Matematicko-fyzikální fakulta UK a ČVUT mají být přesunuty do nově vznikajícíh kampusů v Troji a v Dejvicích.

Vyzváno několik projekčních kolektivů k vypracování zastavovací studie fakultní nemocnice a fakulty všeobecného lekařství.

1990

1994

1996 - 2004 UK vydává několik investičních záměrů na dostavbu volných pozemků na Albertově. Většinou se jedná o víceúčelový objekt a menzu.

1991 2000

Útvar rozvoje hl.m. Prahy nechává zpracovat urbanistickou studii dostavby území Albertov-Karlov (arch.

I.Hořejší a A.Kroha)

UK nechává zpracovat generel UK v území Albertov-Karlov (zpracovala arch. Marie Hubíková). Generel slouží především jako podklad pro přípravu a zpracování územního plánu hl.m. Prahy.

15

2000

2006 2007 2008

Na základě návrhů z řad vědecké obce bylo rozhodnuto využít formu sdružení fakult do dvou budov - výzkumných center: Biocentra a Globcentra.

2011

2009 2010

Představení studentských prací „Urbanistická vize UK 2030“ ukazující možnosti rozvoje kampusů UK.

Vzniká sttudie od ateliéru M.C.A. atelier, s.r.o na revitalizaci zeleně Albertov.

Zahájeny přípravy projektu „Kampus Albertov“.

Arch. L. Svoboda a N. Malkovské při své zátěžové studii vycházejí ze zastavovacích studií zpracovaných arch. Hubíkovou a arch. Hořejším a Krohou.

Založena „Studentská unie UK“. Mezi jeden z jejich cílů patří vytvoření Studentského domu UK.

2015 UK vyhlašuje dvoukolovou veřejnou projektovou architektonickou soutěž. Předmětem soutěže jsou dvě budovy výzkumných center – Biocentra a Globcentra.

2021 Předpokládaný rok ukončení výstavby Kampusu Albertov Biocentra a Globcentra.

2016

2016 - ???

2020

Národní divadlo hodlá opouštět své sklady v ulici Apolinářská na Albertově. UK chce prostory získat a využít například pro Studentský klub nebo knihovnu. Přesné představy o využití nemají.

Stejná situace nastává s budovami ČVUT na Albertově. UK počítá s využitím budov pro výukové prostory přírodovědecké fakulty.

UK usiluje o pozemek bývalého zahradnictví v ulici Albertov. Ocenili by zde “odpočinkovou zónu”.

Mezi vzdálené vize patří přesun Všeobecné fakultní nemocnice do Bubnů. V takovém případě by byl nutný i přesun lékařské fakulty.

16

Vymezení řešeného území Biocentra a Globcentra 1:3 500 V září 2015 byla vyhlášena veřejná projektová architektonická soutěž na návrh dvou budov: Biocentra a Globcentra. Jedná se o společný projekt tří fakult: Přírodovědecké, 1. lékařské a Matematicko-fyzikální fakulty UK. Objekty Biocentra a Globcentra mají umožnit kvalitní výzkum a vzdělávání na mezinárodní úrovni v oborech biomedicínských, přírodovědných a v oblasti studia globálních změn. V budovách mají vzniknout nejen prostory pro výzkum, ale také pro výuku, pořádání vědeckých konferencí a chybět nemá ani nezbytné zázemí pro studenty, zaměstnance a návštěvníky kampusu Albertov.

Jedním z cílů projektu je vytvoření prostředí pro mezioborovou spolupráci. V budovách Biocentra a Globcentra se tak mají potkávat nejen výzkumníci a studenti již zmíněných fakult, ale i další odborníci z ČR i zahraničí.

Součástí budov budou různé druhy laboratoří, pracovny, společná výzkumná infrastruktura (tzv. core facilities), sklady, posluchárny a seminární místnosti, kavárna, klub, knihovna, prodejna skript, dětská skupina a menza asi pro 1500 strávníků.

Biocentrum Globcentrum

17

Univerzitní budovy 1:10 000 V kampusu Albertov sídlí 3 fakulty Univerzity Karlovy - 1. lékařská fakulta, která je soustředěná zejména kolem nemocnice na Karlově náměstí, Přírodovědecká fakulta s hlavní budovou v ulici Albertov a Matematicko - fyzikální fakulta, která má i další budovy situované v jiných částech města - v Karlíně, na Malostranském náměstí a V Holešovičkách. Kromě Univerzity Karlovy sídlí v současném kampusu i dvě fakulty ČVUT - Fakulta dopravní a Fakulta strojní. Nachází se zde i menza a několik bufetů.

18

1. Lékařská fakulta Přírodovědecká fakulta Matematicko - fyzikální f. ČVUT koleje

Současné plány a vize UK pro kampus Albertov 1:3 500 Biocentrum Celková jasná vize kampusu Albertov univerzitě dosud chybí. Vzhledem k plánované výstavbě Biocentra a Globcentra umožňujících výzkum by univerzita uvítala také zakomponování ubytování pro vědce, doktorandy či hostující profesory (cca 60 - 80 lidí).

UK plánuje získat pozemek bývalého zahradnictví v ulici Albertov a využít ho jako “odpočinkovou zónu” a také získat objekty skladů Národního divadla a ČVUT. Budovy ČVUT by měly sloužit jako výukové prostory Přírodovědecké fakulty. Jasná představa využití skladů Univerzitě zatím chybí, ale mezi možné varianty se nabízí studentský klub nebo knihovna.

V roce 2009 vznikla studie od M. C. A. atelier, s.r.o. zabývající se revitalizací zeleně Albertov. Cílem záměru je kultivace a zpřístupnění málo využívaných ploch zeleně Albertovských svahů.

V současné době probíhá na Albertově několik stavebních aktivit. V Albertovských svazích vzniká amfiteátr, Přírodovědecká fakulta rozšiřuje knihovnu v rámci jedné ze svých budov a v ulici Viničná jsou plánovány developerské byty místo stávajících kurtů.

Globcentrum sklady Národního divadla budovy ČVUT bývalé zahradnictví plánované bydlení rozšíření knihovny amfiteátr 19

LOKALITA

Řešené území

22

23

Viničná

á átsk Ben

Vyše hr

adsk

á

Ke Karlovu

řská liná Apo

kova Studnič

pi Na Slu

Vin aři cké ho

Bo tičs ká

ov Albert

Svo bod ova

a

ova Korčák

ov Votočk

va Hlavo

á Horsk

Ne k la no va

va vo sla ati Vr

a ov

a ov av isl Vn

ysl em Př

va no ani

Sek

Oldřichova ilo vo

Nezamyslo va

O str č

ná m

.

Jaromírova

24

LOKALITA

LOKALITA

Kampus Albertov se nachází na pravém břehu řeky Vltavy v místech, která kvůli složitosti terénu a blízkému průběhu hradeb Nového Města nebyla v historii zastavěna. V minulosti zde byly pozemkové rezervy, vinice a užitné zahrady klášterů. Univerzitní kampus je zde budován již od počátku 20. století. Jeho výstavba navazuje na postupnou reorganizaci a dostavbu Všeobecné nemocnice.

Areál kampusu vymezují ulice Apolinářská, Na Slupi, Horská a Ke Karlovu.

Hlavní páteří areálu je ulice Albertov, která prochází přibližně středem území obklíčeného útvarem skalního reliéfu. Ulice je lemována ovocnou alejí. Hlavní osa navazuje na Velké albertovské schody, které spojují areál Albertova s Karlovem a budovami nemocnice. Navazující ulice drží jednoduchý ortogonální systém.

Univerzitní objekty jsou zpravidla solitéry s vnitřními dvory. Obvyklý počet pater jsou čtyři až pět.

Několik dalších univerzitních budov se nachází směrem na Karlovo náměstí v ulicích Viničná a U Nemocnice. Pro pěší propojení těchto částí slouží Malé albertovské schody. Velkými albertovskými schody jsou s areálem propojeny školy na Karlově.

Fenoménem v této oblasti jsou kostely a kláštery jejichž historie sahá až do doby Karla IV. V ulici Na Slupi se nachází bývalý klášter Alžbětinek, Kostel Panny Marie U Alžbětinek s kaplí svaté Tekly a bývalý klášter servitů s kostelem Zvěstování Panny Marie (Na Trávníčku). Na Karlově je to bývalý klášter augustiniánů kanovníků s kostelem Panny Marie a sv. Karla Velikého. V ulici Apolinářská najdeme kostel svatého Apolináře.

Vysokoškolský areál je kromě skalního reliéfu vymezen také pásem zeleně, kterou Praha ve spolupráci s Karlovou univerzitou postupně revitalizují a snaží se vytvářet místa k odpočinku,

relaxaci i zábavě. Parky a zahrady nejsou kontinuální, některé jsou špatně průchozí a některé i zcela neprůchozí. To se snaží zlepšit i sami studenti a pořádají tradiční jarní brigády zaměřené na vyčištění a uklizení této oblasti. Albertovské svahy mají do budoucna velký potenciál stát se atraktivním místem na odpolední procházku či pro sportovní vyžití. Již dnes zde najdeme několik menších sportovišť ukrytých mezi stromy.

Ze severozápadu kampus ohraničuje Botanická zahrada, z jihovýchodu jsou to hradby Nového města a na ně navazující park Folimanka. Souběžně s ulicí Na Slupi vede vlaková trať vytvářející bariéru.

25

26

27

HISTORIE

HISTORIE LOKALITY

Vhodné geologické, geografické a morfologické podmínky na území Nového Města hrály podstatnou roli při jeho historickém osidlování. První osídlení lze díky nálezům z oblasti dnešních ulic Na Slupi a na Vyšehradě datovat do doby bronzové. Další drobnější nálezy postupně dokumentují jeho přerod v opevněné středověké město. Velký rozvoj osídlení pražské kotliny se odehrál během vlády Přemyslovců, nejprve na levém břehu v podhradí, poté podél pravého břehu Vltavy a později se rozšiřovalo do vzdálenějších ploch. Předpokládá se, že k ochraně pravobřežního osídlení dali Přemyslovci vybudovat druhý hrad nad Vyšehradskou skálu. Nejvýznamnější historické období Vyšehradu je spojováno s vládou Vratislava II., který sem na více než půl století přenesl sídlo panovnické moci. Vyšehrad byl sídlem panovníka až do roku 1144, poté zde sídlila významná církevní instituce - vyšehradská kapitula.

Středověké osídlení vyšehradského podhradí bylo limitováno složitým terénem, proto mělo podobu roztroušených osad. Největší z nich byla pravděpodobně v místech dnešního Podskalí.

Archeologické nálezy dokládají, že území mezi Vyšehradem a Starým Městem bylo souvisle osídleno už od 12. století. Páteří osídlení byla pravděpodobně spojnice obou hradů.

Před založením Nového Města vznikly dva kláštery, karmelitánský u Havelské Brány ve Starém Městě a benediktinský na severním konci Podskalí, ale také četné kostely. V oblasti dnešního Albertova se jednalo o kostel sv. Michala v okolí ulice Na Slupi a kláštery P. Marie na Karlově (augustiniáni), Sv. Kateřiny (augustiniánky), sv.

Apolináře Na Větrově s kapitulou a klášter servitů s kostelem Panny Marie Na Trávníčku.

Karel IV. položil základní kámen Nového Města 26. března 1348 a byla zahájena stavba městských hradeb od Vyšehradu k Poříčí. Hradby

byly dokončeny o dva roky později a do roku 1367 byla dokončena také většina Nového Města. V prudce stoupajícím terénu jihovýchodně od Karlova náměstí se rozkládalo řídké osídlení, což bylo ovlivněno jednak terénem a také průběhem městských hradeb. Rozlehlé volné plochy a zahrady byly plošnou rezervou města a zároveň zázemím pro kláštery. Ze znázornění Albertovské kotliny na dobových rytinách je patrné, že území nebylo vyjma církevních staveb vůbec zastavěné. Na svazích pod Větrovem byly vinice a pod svahem konírny.

Zajímavostí je geometrická kompozice významných staveb v této lokalitě. V části pod kostelem sv. Kateřiny na návrších i v údolí byla lokalita s pěti nevýznamnějšími novoměstskými církevními stavbami rozvržena tak, že tvořily vrcholy velkého kříže.

29

“Praha - Nové Město - Pohled z Vyšehradu, pokus o doplnění panoramatu ze Schedelovy kroniky.”

30

31

Stabilní katastr 1820 - 1840 ˆ

32

ˇ Ortofotomapa 1953

Ortofotomapa 1975 ˆ

ˇOrtofotomapa 1996

33

Geometrická souvislost kostelů na Albertově s Vyšehradem Geometrická promyšlenost plánu Nového Města je patrná ze vzájemného postavení kostelů, které byly jedněmi ze základních kamenů středověkého urbanismu. Spojení kostelů Na Slovanech - na Karlově a sv. Kateřiny - sv. Panna Marie na trávníčku tvoří kříž, v jehož středu se nachází kostel sv. Apolináře

34

2.

1.

5.

3.

4.

Křížová kompozice kostelů na Albertově 1.

2.

3.

4.

5.

Kostel sv. Apolináře Kostel sv. Kateřiny Alexandrijské Kostel Panny Marie, sv. Jeronýma (Emauzy) Kostel Zvěstování Panny Marie Kostel Panny Marie a sv. Karla Velikého

35

Historická pohlednice, pohled na Karlovˆ

36

ˇ Ulice Na Slupi od starých hradeb, 1845

Ulice Na Slupy, František Fridrich, 1870ˆ

ˇ Historická pohlednice, pohled na Albertov

37

HISTORIE

HISTORIE KAMPUSU UNIVERZITY KARLOVY

Univerzita Karlova nikdy netvořila v organismu města samostatný uzavřený celek budov. První univerzitní centrum vzniklo na konci 14. století kolem budovy Karolina, kde se postupně soustředilo několik univerzitních budov. Druhé centrum vzniklo na přelomu 14. a 15. století kolem Betlémské kaple. Obě centra rostla postupně dle potřeb univerzity. Příchodem jezuitů do Prahy v roce 1556 se mění rozmístění univerzit ve městě. Až do přelomu 19. a 20. století jsou pak v Praze situována dvě samostatná univerzitní centra - jedno v Karolinu a druhé v Klementinu.

Zlom přineslo rozdělení Karlo-Ferdinandovo univerzity na českou a německou část v roce 1882, kdy vznikla potřeba nových prostor pro výuku, která vedla až k výstavbě nových objektů.

Nové sídlo univerzity bylo situováno kolem Karlova náměstí, kde se soustředily budovy lékařské fakulty a na ní navázanou všeobecnou nemocnici. Jednalo se především o novou budovu ústavů české lékařské fakulty postavené v roce 1883 a později rozšířené přístavbou k ulici Na Bojišti (1886 a 1894-97).

Albertovský areál lze považovat za první ucelený zárodek univerzitního kampusu. Jeho budovy tvoří jeden celek, který byl budován od přelomu 19. a 20. století. Kampus původně sloužil oběma dvěma univerzitám, české i německé. Přírodovědná sekce filosofické fakulty sem přestěhovala chemický, botanický a fyzikální ústav. Samotný název Albertov je odvozen od jména význačného českého chirurga Eduarda Alberta. Urbanistický koncept nových univerzitních budov na Albertově navrhl Rudolf Vomáčka společně s Ing. Novotným a architektem Kožíškem. První fáze Albertovského kampusu byla realizována v roce 1905. Ještě před její realizací se Albertov stal novým sídlem botanické zahrady, která sem byla přenesena ze Smíchova.

Na začátku 20. století se objevuje idea výstavby

38

nového univerzitního centra, pro které se hledá nové umístění, především kvůli nedostačující kapacitě právnické fakulty. Bylo naplánováno vybudování velkého bloku budov mezi ulicemi Kaprova a Platnéřská a nábřežím Vltavy. Z původního záměru však byly realizovány pouze budovy právnické fakulty (architekt Jan Kotěra) a filosofické fakulty (architekt Josef Sakař).

Po vzniku ČSR dochází ke snahám o nové urbanistické řešení prostoru Albertova v souvislosti s reorganizací a dostavbou všeobecné nemocnice.

Proto se na koncepci podíleli mimo architektů i významní lékaři. V meziválečném období došlo pouze k rozšíření budovy Hygienického ústavu a byla postavena budova Purkyňova ústavu.

V letech 1920 až 1948 vznikalo množství urbanistických studií, které ale vzhledem k vývoji politické a hospodářské situace zůstaly nerealizované. Jediným faktickým výsledkem plánů na zástavbu Albertova je přístavba tehdejší Fakulty ekonomicko-inženýrské ČVUT (Houba 195659) a sportovní areál Matematicko-fyzikální fakulty UK (Matyáš Houba. 2001).

Památkově chráněné objekty 1:3 500 Celé řešené území leží v pražské památkové rezervaci, kromě toho se zde nachází také velké množství nemovitých kulturních památek. K nejstarším patří městské hradby, všechny tři kláštery a všechny kostely. V případě kláštera alžbětinek spadá pod památkovou ochranu celý areál včetně zahrady. K novějším památkám patří zemská porodnice (Apolinář) a Hlavův ústav s jeho ranně funkcionalistickou zadní fasádou.

národní kulturní památka kulturní památka městská památková rezervace památková zóna

39

HISTORIE

URBANISTICKÉ STUDIE NA KAMPUS ALBERTOV

Prof. Lhoták a arch. Nietsche v roce 1920 vytvořili studii, ve které soustředily některé budovy do Kateřinské zahrady. Nové teoretické ústavy lékařské fakulty byly umístěny do deseti budov na Albertově, v sousedství zemské porodnice.

Studie dále předpokládala, že do celkového konceptu lékařské fakulty budou zahrnuty i budovy přírodovědecké fakulty. Každá klinika či ústav měly samostatný pavilon.

Další studie vznikla roku 1926 a jejím autorem byl arch. dr. L. Machoň. A návrh se omezoval pouze na území všeobecné nemocnice. Josefínský trakt v ní nahrazuje arch. Machoň novým křídlem o 6 - 8 podlažích s řadou krátkých příčných křídel.

V roce 1931 byl vytvořen Státní regulační komisí další návrh. Za nejvýznamnější ze zásad, které tento regulační plán obsahoval, lze považovat vyhrazení celého území Albertova pro teoretické ústavy obou lékařských fakult a přírodovědné ústavy. Regulační plán dále stanovil pro Albertov volné zastavění v zeleni, přičemž počítal se zachováním stávajících objektů, které měly být pouze doplněny novými budovami. Státní regulační komise tímto poprvé jasně vymezila zájmová území dvou institucí - univerzitní nemocnice a Univerzity Karlovy.

V roce 1937 vznikla další studie, jejímiž autory byli architekti Havlíček a Uklein ve spolupráci s dr. Albertem. Tato studie řešila dvě samostatné fakultní nemocnice včetně teoretických ústavů lékařských fakult pomocí monobloků.

Poslední meziválečnou studii vypracoval v roce 1940 arch. Smetana. Kromě duplicitního řešení české a německé kliniky spolu s teoretickými ústavy počítá jeho studie i s umístěním další nemocnice na území zahrady kláštera alžbětinek.

Rovněž navrhuje v prostoru Albertova další teoretické ústavy.

Teprve po druhé světové válce se objevuje skuteč-

40

ný urbanistický záměr univerzitního kampusu.

Jeho autorem je architekt Josef Havlíček, který svoji studii publikoval v roce 1946 v měsíčníku Architekt. Paradoxně tato studie vznikala v období protektorátu, kdy byly univerzity uzavřeny.

Univerzitní centrum mělo být přebudováno v duchu konstruktivistických zásad přeměny měst bez ohledu na stávající historicky cenné budovy.

Prostor kampusu Havlíček chápal ve velmi širokém pojetí od Ječné ulice až po nuselské údolí a břeh Vltavy na Výtoni. Záměr počítá také se vznikem severojižní dopravní spojnice, která přemostí nuselské údolí a naváže na pankráckou plošinu. Řídká zástavba Havlíčkovy studie byla v souladu s tehdy prosazovaným “zahradním městem”. Do vymezeného území měla být podle plánu soustředěna celá Karlova Univerzita s výjimkou administrativního a společenského vedení.

Právě tato snaha autora o koncentraci akademického života do jedné lokality je velmi důležitá.

Havlíček nechtěl vytlačit studenty na okraj města a nutit je trávit spoustu času dojížděním. Podstatné je rovněž to, že neuvažoval o zachování ani integraci stávajících budov a uličních sítí.

Urbanistické studie na kampus Albertov 1.

2.

3.

4.

5.

6.

1901 - 1904 - Rudolf Vomáčka, Ing. Novotný, Ing. Kožíšek 1920 - K. Lhoták, arch. L. Nitsche 1922 - arch. Alois Špalek 1931 - Státní regulační komise 1940 - arch. P. Smetana 1946 - J. Havlíček (velká varianta)

41

HISTORIE

Paralelně s Havlíčkem vypracovávali svoji urbanistickou “Studii vysokoškolského centra v Praze” architekti Čermák a Paul. V sedmi předložených variantách navrhli různě druhy zástavby dotčeného území mezi Benátskou, Ječnou, Lípovou a Vyšehradskou ulicí s připojením pozemků na Moráni. Současně autoři vytvořili dvě varianty vysokoškolského centra. V tzv. “Urbanistické studii velké” měly být mezi Ječnou ulicí a nuselským údolím soustředěny veškeré fakulty Univerzity Karlovy a ČVUT včetně studentského bydlení a stravování v prostoru pod Vyšehradem. “Urbanistická studie malá” měla do stejného území mimo nuselského údolí soustředit celou Univerzitu Karlovu a univerzitní nemocnici. Především s ohledem na hustotu zástavby a míru zásahu do území byla přijatelnější malá varianta studie.

Po roce 1948 byly vzhledem k investiční politice státu snahy o rekonstrukci a dostavbu studentského areálu na Albertově na dlouhou dobu přerušeny. Organizační změny měly negativní vliv na jakékoliv úsilí o novou výstavbu, ale i přes tento vývoj vznikaly ze strany instituce Výstavby hlavního města Prahy snahy o rekonstrukci a dostavbu tohoto území. Byla to právě tato instituce společně s ministerstvem zdravotnictví, která vyzvala v roce 1967 několik projekčních kolektivů k vypracování zastavovací studie fakultní nemocnice a fakulty všeobecného lékařství. Studie sloužily k ověření různých možností zastavění území.

V roce 1970 byl na základě studií z roku 1967, které však byly historicky naprosto nevyhovující, vyhotoven stavebně historický průzkum jednotlivých objektů. Na základě tohoto rozboru byla v roce 1970 ateliérem SÚRPMO pod vedením arch. Vávry vyhotovena nová regulační studie fakultní nemocnice a lékařské fakulty UK. Studie vycházela z předpokladu, že vznikne jedna fakultní nemocnice a lékařská fakulta. Ostatní vysokoškolská zařízení měla přesídlit do nově se tvořících kampusů v Troji a Dejvicích. Studie respektovala uliční síť a zachovávala stávající historicky cenné objekty. V roce 1971 byla na

42

jejím základě a na základě historického rozboru vydána stavební uzávěra dle stavebního zákona ve prospěch výstavby fakultní nemocnice a lékařské fakulty. Podle zastavovací studie byla realizována novostavba urologické kliniky v ulici Ke Karlovu. Dostavba areálu byla rozdělena do čtyř samostatných celků, stávající uliční síť a většina univerzitních budov v oblasti Albertova měly být zachovány. Příprava výstavby se však protahovala a realizaci zhatila nepřipravenost na související investice do zajištění nového centrálního zdroje tepla. Psychiatrická klinika a Matematicko-fyzikální fakulta se přestěhovaly pryč z Karlova.

V roce 1985 vznikl program výstavby dvou fakultních nemocnic a lékařské fakulty. Krajská FN měla být mezi ulicemi Benátská a U nemocnice, FN pro Prahu měla být v Kateřinské zahradě a prostoru Karlova. Hlávkova Zemská porodnice měla tvořit střed zmiňovaného souboru. Prostory stávající nemocnice měly být využity pro jiné účely. Teoretické ústavy lékařské fakulty měly být přestěhovány na Albertov s podmínkou, že se Přírodovědná fakulta a Matematicko-fyzikální fakulta přesunou do Troje a fakulty ČVUT do kampusu v Dejvicích. Jako první část souboru budov byla postavena centrální plynová kotelna, která měla zásobovat teplem celý tzv. horní areál.

Po roce 1989 však došlo ke zcela jinému vývoji v oblasti potřeby nových prostor, protože obě fakultní nemocnice byly sloučeny a některé kliniky byly přesunuty do nově postavené motolské nemocnice.

Urbanistické studie na kampus Albertov 7.

8.

9.

10.

11.

12.

1946 - J. Havlíček (malá varianta) 1967 - arch. F. Čermák, arch. G. Paul 1967 - L. Šimon, J. Havlíček, Vl. Pacovský, arch. N. Houdková 1970 - Ing. arch. Z. Vávra 1980 - architekti O. Steinbach, V. Guguričová, J. Sedloň, I. Šuhajík, M. Dandová, V. Danda 1996 - Ing. arch. M. Hubíková

43

HISTORIE

BUDOVY KAMPUSU

1. Budova Fyzikálního ústavu Postavena byla v letech 1905-1907 pro Filosofickou fakultu Karlo-Ferdinandovy univerzity. Od roku 1920 sloužila Fyzikálnímu ústavu Přírodovědné fakulty UK až do vzniku Matematickofyzikální fakulty UK, který jí byl v roce 1952 předán.

Budova je postavena v novobarokním slohu podle návrhu Jana Gerstla z roku 1902. Je to čtyřkřídlá dvoutraktová volně stojící stavba s vnitřním dvorem. Do ulice Ke Karlovu má 3 a do zahrady 4 podlaží. Součástí je sportovní areál zrekonstruovaný v roce 2001-02.

2. Budova Matematického ústavu Stavba byla zahájena po dokončení Fyzikálního ústavu v roce 1907. Pro oba ústavy byl původně plánován společný objekt, ale z technických a finančních důvodů bylo od tohoto záměru upuštěno. Budova byla postavena podle plánů C. k. ředitelství stavby z roku 1907 v novobarokním stylu, který už měl prvky nastupující secese.

Uliční křídlo je trojtraktové a dvorní křídla jsou dvoutraktová.

3. Budova Hygienického ústavu Byla postavena pro německou Karlo-Ferdinandovu univerzitu v letech 1904-1906. Návrh vypracoval Stavební úřad c. k. místodržitelství pod vedením R. Vomáčky. Vznikla během realizace první etapy zástavby Albertova podle Vomáčkova regulačního plánu z roku 1904. Původní stavba má trojkřídlou dispozici do tvaru “U” a je postavena v novobarokním slohu. Už při návrhu se počítalo s jejím budoucím rozšířením o jihozápadní křídlo. Autorem této přístavby z roku 1932 je Alois Špalek. Je provedena v puristickém slohu jako dvoutrakt do tvaru “L”. Dvorní objekt byl v roce 2006 celkově rekonstruován a nyní v něm sídlí Biomedicínské centrum.

44

4. Budova Fyziologického ústavu Byla jednou z prvních budov postavených podle Vomáčkova zastavovacího plánu z konce 19. stol. Sloužila pro německou Karlo-Ferdinandovu univerzitu. Byla navržena v novorenesančním slohu a jejím autorem je August Kožíšek. Projekt byl vypracován v roce 1901, první část byla dokončena v roce 1904. V roce 1909 byla dostavena trojkřídlá budova a s původním objektem vytvořila jeden celek. Stavba se díky minimálním zásahům dochovala v původním stavu a její součástí je i patrový objekt zvěřince ve folklorizujícím stylu.

5. Budova Chemického ústavu Původně byla postavena pro Filosofickou fakultu české univerzity, dnes slouží Přírodovědecké fakultě UK. Stavba byla navržena ve stylu české novorenesance architekty Kožíškem a Novotným na počátku 20. stol. Mezi lety 1925-28 byla provedena nástavba nad podélným křídlem do Horské ulice a nad úseky bočních křídel. Volně stojící budova má dva vnitřní dvory a zadní dvůr otevřený do ulice Horská. Uprostřed objektu se nachází auditorium pro 260 studentů. Budova je po celkové rekonstrukci.

11 14

3

1

7 4

10

2

6 12

9

13 5 8 15

Období vznniku budov 1:3 500 Nejstarší stavbou v řešeném území jsou hradby z doby vlády Karla IV., z let 1348 - 1350. V druhé polovině 14. století byly postaveny hlavně církevní objekty - klášter servitů s kostelem, klášter augustinů s kostelem, a kostel svatého Apolináře. Další stavební aktivita probíhala až v 18. století, kdy vznikl klášter sester alžbětinek. V 2. polovině 19. století byla postavena První zemská porodnice a rovněž založena botanická zahrada. Na začátku 20. století zde začaly vznikat první univerzitní budovy, jejich výstavba pokračovala až do roku 1950. V 80. letech byl postaven revmatologický ústav a po revoluci zde přibyly bytové domy v ulici Na Slupi.

polovina 14. století

1950 - 1990

2. polovina 14. století

1990 - 2010

1. polovina 18. století

2010 - současnost

přelom 18. - 19. století

neuvedeno

2. polovina 19. století 1900 - 1910 ( I. etapa) 1910 - 1950 (II. etapa) 45

HISTORIE

BUDOVY KAMPUSU

6. Budova přírodovědných ústavů Její stavbu připravoval odbor stavebních prací pod vedením R. Vomáčky, byla dokončena v roce 1912. Je jednou z posledních budov v Praze postavených v novobarokním stylu, interiéry jsou však už v secesním slohu. V roce 1924 byla V. Šperou navržena přístavba křídel při Studničkově ulici. Budova obdélníkového tvaru má 4 dvoutraktová obvodová křídla a střední jednotraktové křídlo. Vnitřní prostory vestibulu a přímého schodiště jsou hodnotné pro svoji dochovanou secesní výzdobu. Přístupná je z ulice Albertov.

7. Budova Hlavova patologicko-anatomického ústavu Postavena byla ve druhé etapě výstavby Albertova v letech 1913-1921. Autorem provozního konceptu je Jaroslav Hlava, významný český patolog. Pod projektem, který byl schválen v roce 1913, jsou podepsaní August Kožíšek a Ludvík Lábel. Uživatelem objektu se stal Patologicko -anatomický ústav spolu s Ústavem soudního lékařství a Bakteriologicko-sérologickým ústavem.

Puristicko-klasicistní volně stojící budova je jako jediná z Albertovských budov zařazena do seznamu nemovitých kulturních památek, zejména kvůli řešení severního obloukového průčelí, které je uváděno v literatuře jako příklad raně funkcionalistické či konstruktivistické architektury. Vstupní vestibul je rovněž vysoce ceněný.

Budova ústavu má jako jedna z prvních železobetonové stropy a skeletovou konstrukci pitevních sálů. Poslední stavební úpravy a modernizace proběhly v letech 2001-2006 podle návrhu Matouše Houby.

8. Budova Chemického ústavu Byla postavena v letech 1911-1919 v novoklasicistním slohu podle návrhu architektů Špalka a

46

Kožíška. Stylově je shodná s budovou nedalekého Patologicko-anatomického ústavu. Nástavby 4. podlaží pocházejí z let 1928-31 a 1931-39, budova během nich přišla o dva novobarokní štíty. V roce 1956-59 byla podle návrhu Aloise Houby postavena vedlejší budova, která je s původní budovou propojena v úrovni 2. a 3. nadzemního podlaží dvoupodlažním křídlem na pilířích. Nyní je zde umístěna část strojní fakulty ČVUT. Obě budovy jsou volně stojící. Starší budova tvoří uzavřený blok kolem dvou vnitřních dvorů. Nová budova je postavena ve stylu střízlivého socialistického realismu. Konstrukčně je řešena jako železobetonový vyzdívaný skelet.

9. Budova Purkyňova ústavu Byla dokončena v roce 1925 podle projektu A. Špalka. Puristicky laděné fasády připomínají styl, ve kterém je postaven kampus ČVUT v Dejvicích od Antonína Engla. V objektu sídlí Histologicko-embryologický ústav, Farmakologicko-farmakognostický ústav a řada vědeckých a pedagogických pracovišť. Půdorysná dispozice objektu je souměrná podle severojižní osy.

Skládá se ze severního křídla s hlavním vstupem, dvou bočních křídel a vnitřního křídla. Do ulice Albertov vystupuje “rotunda” mikroskopického sálu a posluchárny. Jižní průčelí tvoří šestiosé jižní stěny bočních křídel se zadními vchody.

1.

2.

3.

4.

5.

6.

7.

7.

47

HISTORIE

DALŠÍ VÝZNAMNÉ STAVBY V OKOLÍ

10. Nemocnice sv. Alžběty na Slupi, klášter a kostel Panny Marie Bolestné Budova kláštera alžbětinek nahradila původní domov pro emeritní kněze s kaplí. Základní kámen byl položen 8. 8. 1724, autorem stavby je barokní architekt Kilián Ignác Dientzenhofer.

Komplex byl dokončen v roce 1735, v roce 1737 byla založena velká klášterní zahrada. Boční kaple sv. Tekly byla postavena v roce 1762 po vítězství nad Prusy v bitvě u Kolína. Nová nemocnice byla nejmodernější v zemi, ročně zde bylo ošetřeno přibližně 1000 pacientů. V roce 1854 byla přistavěna druhá nemocniční budova a tím klášter získal svou dnešní podoby. Celý jeho areál prošel v roce 1935 konstrukcí. Nemocnice byla roku 1949 znárodněna a řádové sestry byly postupně nahrazeny diplomovanými sestrami. V restitucích získali alžbětinky budovy zpět a dnes je v nich poskytována následná péče.

11. Porodnice u sv. Apolináře Budovu navrhl a postavil v letech 1865-75 architekt Josef Hlávka. Zařízení je jednou z nejdéle sloužících porodnic na světě. Fasáda byla postavena z režných neomítnutých cihel podle nařízení Zemského výboru, protože panovalo přesvědčení, že tento materiál je bezpečnější proti šíření infekcí. Hlávka se inspiroval severoněmeckým novogotickým stylem. Celá stavba je soustavou šesti pavilonů s jedenácti trakty s vnitřním nádvořím. Architektonicky nejzajímavějším prvkem je kaple sv. Kříže v 1. patře nad vstupním vestibulem. Pro svoji architektonickou hodnotu a lékařský význam má stavba status chráněné kulturní památky.

12. Kostel Zvěstování Panny Marie Na trávníčku a klášter Servitů Klášter servitů byl založen v roce 1360 na místě při původním Mariánském kostelíku. Servité

48

zde postavili malý konvent a následně vybudovali jednoduchý kamenný kostel Zvěstování Panny Marie. Za vlády Josefa II. byl klášter zrušen a kostel byl odsvěcen. Klášter poté sloužil jako sklad vojenského eráru. Zchátralý kostel byl opraven až v polovině 19. století díky milodarům věřících. V roce 1856 byl opět vysvěcen.

13. Kostel Panny Marie a sv. Karla Velikého Karel IV. založil v roce 1350 těsně u městských hradeb klášter kanovníků řádu sv. Augustina a kostel zasvěcený jejich patronovi sv. Karlovi Velikému. Vrcholně až pozdně gotický kostel byl vysvěcen roku 1377 a později byl barokně upravován. Jeho centrální barokní kopule o průměru 24 m pochází z roku 1575. Klášter několikrát vyhořel a roku 1785 byl úplně zrušen. Od té doby sloužil různým účelům. Dnes funguje jako muzeum policie. Na začátku 18. století byly ke kostelu přistavěny svaté schody s replikou Betlémské jeskyně.

14. Kostel sv. Apolináře na Větrově Kostel založený Karlem IV. byl dokončen roku 1376 a sloužil kolegiátní kapitule. V interiéru jsou dochované nástěnné malby z konce 14. století. V roce 1671 a poté ještě v letech 1757-68 byl kostel zbarokizován. Během josefínských reforem byl odsvěcen a dočasně zrušen. V letech 1883-9 byl pod vedením Josefa Mockera částečně regotizován. Jedná se o významnou sakrální nemovitou kulturní památku.

15. Bastion u Božích muk V roce 2011 byla ateliérem MCA revitalizována oblast barokního Bastionu XXXI, který byl součástí opevnění Nového Města pražského.

Nachází se zde restaurace s terasou a výhledem na Vyšehrad. Stavba v roce 2012 vyhrála cenu Grand Prix.

8.

9.

10

11.

12.

13.

14.

15.

49

ÚZEMNÍ PLÁN A REGULACE

ÚZEMNÍ PLÁNY, REGULACE A DALŠÍ MAPOVÉ PODKLADY Řešené území se nachází na místě s bohatou historií a s velmi dobrými mapově-analytickými podklady. V této kapitole jsou tedy prezentovány regulace Albertova během první republiky, územní plány z dob socialismu i ze současnosti, současný metropolitní plán a územně analytické podklady. Celkově tyto mapy prezentují, jak bylo s Albertovem a jeho bezprostředním okolím během plánování a analýz zacházeno.

Jako první mapy jsou uvedeny Císařské otisky, které zobrazují plochu v roce 1842, tedy dlouho před tím, než začalo být toto místo využíváno jako univerzitní kampus. Je tedy zřejmé, že samotné stavební využití území nemá dlouhou historii.

Během První republiky vzniklo v Praze několik regulačních plánů projektovaných Státní regulační komisí. Tyto plány již zahrnovaly téměř kompletní kampus tak, jak jej známe dnes, ale některé z nich navrhovaly další zásahy, např. nové veřejné budovy, bouraní starých staveb (např. klášter servitů, nebo novější křídlo klášteru alžbětinek) a nová náměstí. Detailněji jsou tyto návrhy popisovány u jednotlivých výkresů.

V další části jsou prezentovány čtyři socialistické územní plány datované v intervalu přibližně po deseti letech a současný územní plán. V době socialismu se s doplňováním Albertova novými budovami až na výjimky (Revmatologický ústav, budova Fakulty dopravní) příliš nepočítalo. Celý kampus byl ale veden jako univerzitní plocha.

Návrhy a ideje se děly buď na radikální přestavbu celého území spolu s Karlovem, nebo další radikální změny popisované v jednotlivých výkresech. Současný územní plán se v podstatě za celou dobu po revoluci téměř neměnil a až na některé pozemky přesně popisuje současný stav využití území. Umožňuje však najít prostor pro rozvoj Albertova, což dokazují nově navrhované budovy Biocentra a Globcentra.

Metropolitní plány nabízejí uvolněnější pohled na plánování města. Definují hranice Albertova a sousedních městských částí, rozvojové a transformační plochy ve městě - tedy plochy, kde bychom se měli snažit stavět a kde se také přepokládá stavební aktivita. A v neposlední řadě také poukazují na veřejný zájem ve městě, v tomto případě například zelené plochy Albertova a důležitost jeho pěšího propojení. Územně analytické podklady jsou nejnovějšími a pečlivě definovanými analýzami města. Díky těmto mapám můžeme jednoduše pozorovat, jak je dané území využíváno pro bydlení, jakou má podlažnost, výšky hlavních říms a tvary střech.

Tyto analýzy jsou podrobněji popsány v jednotlivých mapách.

Obecně bylo území Albertova v historii dobře mapováno a plánováno. Jednotlivé podklady tak dávají ucelený pohled na vývoj a současnost Albertova.

51

Císařské otisky stabilního katastru (1842) 1:3 500 Zobrazení Albertova v 1. polovině 19. století. Místo bylo definováno kláštery a kostely, které celé území ohraničují - ze západní strany klášter alžbětinek s kostelem Panny Marie a klášter servitů s kostelem Zvěstování Panny Marie, ve východní části klášter augustiánů kanovníků s Kostelem Nanebevzetí Panny Marie a svatého Karla Velikého a kostel svatého Apolináře.

Okolo klášterů se nacházely udržované zahrady, které se na některých místech dochovaly dodnes. V údolí na místě dnešních univerzitních budov se nacházelo pole.

významné domy zděné domy roubené domy zelinářské zahrady lesy pastviny pole

52

remízky

“Zelená regulace”(1924) 1:3 500 Jedná se o první návrh regulačního plánu, který v období první republiky vypracovala Státní regulační komise. V této době již byla realizována většina dnešního Albertovského kampusu kromě Purkyňova ústavu, který byl otevřen až o 2 roky později.

Na tomto plánu je vidět zamýšlená stavba na místě kláštera servitů, dnešního Revmatologického ústavu, a další stavba na konci Albertovských schodů, která měla být dominantou celého kampusu a zároveň ho uzavírat.

stávající domy navrhované domy

53

Schématický regulační a zastavovací plán hlavního města Prahy (1929) 1:3 500 Propracovanější a obecně přijímanější návrh regulačního plánu z roku 1929. Jako první rozlišuje veřejná prostranství a přírodní plochy. Je na něm ovšem patrné podřízení celkovému grafickému pojetí než skutečným potřebám města.

Stavby zmiňované u “zelené regulace” se objevují i v tomto plánu. Dále je zde návrh nové nemocnice vedle kláštera alžbětinek a parkové plochy před Purkyňovým ústavem vytvářející hlavní centrální veřejný prostor kampusu, který je v tomto návrhu více uzavřen do sebe. Za zmínku stojí také návrh veřejné stavby na místě dnes plánovaného Globcentra.

54

stávající domy nové veřejné domy veřejné sady drážní pozemky soukromé zahrady stavební bloky uzavřené stavební bloky otevřené / tovární bloky

Přehledný regulační a zastavovcí plán hlavního města Prahy (1930) 1:3 500 Dopracovaný návrh regulačního plánu, který ale nebyl nikdy oficiálně schválen ministerstvem. Území Albertova je zpracováno velmi podobně jako u schematického návrhu.

Plán stále obsahuje relativní uzavření kampusu k ulici Na Slupi s centrálním veřejným parkem a osové zakončení ulice Albertov nad Albertovskými schody veřejnou budovou.

stávající domy nové domy veřejné sady drážní pozemky soukromé zahrady

55

Směrný územní plán hlavního města Prahy (1955) 1:3 500 Jde o první územní plán po roce 1948, který do problematiky přináší nové politické nároky doby.

V místě Albertova je na plánu viditelné označení většiny ploch jako stavební zóny, včetně pozemku vedle Hlavova ústavu nebo zahrad u kláštera alžbětinek. Objevuje se zde také označení architektonických závad, které jsou zaznamenány například u budovy ČVUT v ulici Horská.

charakteristické stavební zóny území se skupinami hodnotných objektů dominanty panoramatické terénní hrany architektonické závady

56

Návrh směrného územního plánu hlavního města Prhay (1964) 1:3 500 Jedná se o první platný schválený plán Prahy za celou historii.

Přísně od sebe odděluje funkční celky - plochu vybavenosti a plochu zeleně. Navrhuje propojení Prahy komunikacemi 1. třídy, které se nacházejí i v okolí Albertova. Jedná se o rozšíření ulice Na Slupi a propojení severojižní magistrály s novým pražským mostem.

plochy vybavenosti veřejná zeleň automobilové komunikace 1. třídy

57

Směrný územní plán hlavního města Prahy (1975) 1:3 500 Územní plány 70. let reagovaly hlavně na růst města, a tak je území Albertova řešeno velmi podobně jako předchozí územní plány. Veřejná prostranství nejsou nijak definována a vizuálně jsou zachycena jako nevybarvený zbytek mapy. Území je stále přísně funkčně oddělené na občanské vybavení a parky.

Prostor pod Nuselským mostem s bytovými domy je zde označen jako místo pro sport a rekreaci.

58

občanské vybavení parky, zahrady železnice sport a rekreace technické vybavení

Územní plán hlavního města Prahy (1986) 1:3 500 Jde o poslední předrevoluční územní plán, který se více než na řešení veřejného prostranství soustředí opět na dopravu a nenavrhuje nové čtvrti na kraji města.

Funkční rozdělení Albertova zůstává stejné a shrnuje celé čtyřicetileté období. Jako plocha občanského vybavení je zde stejně jako u předchozích plánů značen pozemek vedle Hlavova ústavu a prostor zahrad nemocnice u sv. Alžběty, kde se ovšem nově objevuje pruh zeleně.

J - občanské vybavení K - parky, zahrady železnice P - plošná zařízení A1 - průmysl a výrobní služby zástavba 59

Plán využití ploch - současný platný Územní plán hlavního města Prahy (2012) 1:3 500 Současný platný územní plán je v oblasti Albertova totožný s předchozími porevolučními územními plány. Až na výjimky shrnuje současné využití místa.

Plochy, které neodpovídají současnému využití, jsou genetická zahrada vedle Hlavova ústavu, plochy dnes navrhovaného Biocentra a Globcentra a také územní rezerva na místě zahrad u nemocnice sv. Alžběty. Plocha podél ulici Na Slupi je vedena jako veřejné vybavení, ačkoliv se na ní částečně nachází zahrada u nemocnice.

60

ZVS - vysokoškolské komplexy

VV - veřejné vybavení

PS - sady, zahrady, vinice

ZKC - církevní komplexy

ZMK - zeleň městská a krajinná

OV - všeobecně obytné

ZP - parky, historické zahrady

S06 - území rekreace

PZA / ZVS - územní rezerva

OB - čistě obytná

SV-E - všeobecně smíšené

celoměstský systém zeleně

SP - sport

zeleň vyžadující zvl. ochranu

Vymezení zastavitelného území - současný platný Územní plán hlavního města Prahy (2012) 1:3 500 Vymezení zastavitelnosti vychází z platného územního plánu a současného využití. Dosud volné zastavitelné plochy jsou totožné s těmi, které byli již zmiňované u územního plánu - genetická zahrada u Hlavova ústavu a plocha nemocnice sv. Alžběty u ulice Na Slupi. Územní rezerva zahrad je považována za nezastavitelné území.

zastavitelné území nezastavitelné území

61

Základní člěnění města - Metropolitní plán Prahy (2014) 1:10 000 Prozatím neplatný nový koncept městského plánování. V tomto základním výkrese se člení území na základní celky a Albertov má svou vymezenou hranici s územím Karlova, Folimanky a Výtoně.

Zastavitelnost území je definována volněji a celé území Albertova je v podstatě zastavitelné, na rozdíl od území Folimanky, které je pojímáno jako rekreační krajinné rozvojové území.

62

hranice zastavitelného území hranice obytné zátěžě hranice rekreační zátěže rozvojové území krajinné

Transformační a rozvojové plochy - Metropolitní plán Prahy (2014) 1:10 000 Prozatím neplatný nový koncept městského plánování.

Jsou zde naznačeny transformační plochy, u kterých se v budoucnu předpokládá radikální přeměna. Mezi tyto plochy je zařazen i prostor v Albertově, konkrétně pozemky v určené ke stavbě Globcentra a Biocentra. Také zahradní plocha patřící k nemocnici sv. Alžběty je zde vedena jako územní rezerva.

transformační plochy rozvojové území krajinné

63

Veřejný zájem - Metropolitní plán Prahy (2014) 1:10 000 Prozatím neplatný nový koncept městského plánování. Na výkrese je definován veřejný zájem, například zobrazením stavebních uzávěr a zobrazením parků.

V prostorách Albertova jsou definovány plochy, které je možné v budoucnu využít ke zvýšení občanské vybavenosti v oblasti školství. Jedná se o plochu určenou ke stavbě Globcentra a také pozemek s historickým domem v ulici Apolinářská, v současnosti využívaný jako sklad kulis a kostýmů pro Národní divadlo. Objekt je však pro danou funkci nedostačující.

Dále je ve veřejném zájmu plánována průchodnost celým pásem zeleně okolo Albertova pro pěší.

64

parky platné stavební uzávěry veřejná vybavenost - školství významná pěšší propojení

Bydlení - Územně analytické podklady (2014) 1:10 000 Tento plán ukazuje analýzu ploch bydlení v území. Jediné bytové prostory v oblasti Albertova jsou komplex 6 budov přístupný z ulice Na Slupi a z ulice Horská. Jedná se o uzavřený areál 269 bytů určených ke krátkodobému a dlouhodobému pronájmu.

Oblasti okolo Albertova hojně využívané k bydlení jsou Nuselské údolí z jihu, Výtoň ze západu a Vinohrady z východu až severu.

Ze severní strany je Albertov napojen na Karlov a až ke Karlovu náměstí se jedná o komplex vysokoškolských a nemocničních budov bez obytné funkce.

bytové domy polyfunkční rodinné a bytové domy rodinné domy

65

Podlažnost - Územně analytické podklady (2015) 1:10 000 Mapa zobrazuje podlažnost budov v území. Albertovský kampus, stejně jako areál Karlova, má většinovou 3 až 4 patra. Budova Hlavova ústavu, budova ČVUT a nový bytový areál v Albertově má 5 pater.

Bytové domy v okolních čtvrtích mají převážně 4 až 6 pater. Výjimečně se zde nacházejí domy o více patrech.

Nejvyšším objektem na mapě je hotel Corinthia vedle Kongresového centra, který má 24 pater a zároveň jde o 4. nejvyšší budovu v Praze.

1 až 2 patra 3 patra 4 patra 5 pater 6 pater 7 až 8 pater více než 9 pater

66

atypické objekty

Výška obvodových linií střech - Územně analytické podklady (2015) 1:10 000 Plán výšky obvodových linií střech částečně kopíruje výkres podlažnosti budov. Na Albertově je nejvyšší budovou Fakulta dopravní ČVUT v Horské ulici překračující hranici 26 m. Ostatní domy se pohybují na výškové úrovni v rozmezí 16 - 20 m.

Albertov je spolu s areálem Karlova nižší než obytné domy v okolních čtvrtích. Některé budovy jsou dokonce nižší než 10 m, například Zemská porodnice. Vinohrady a domy směrem k Vltavě jsou oproti tomu vyšší než 20 m.

méně než 6 m 6,1 - 9 m 9,1 - 12 m 12,1 - 16 m 16,1 - 21 m 21,1 - 26 m 26,1 - 40 m 67

Tvary střech - Územně analytické podklady (2015) 1:10 000 Analýza tvaru střech poukazuje na převahu šikmých střech, především s ohledem na to, že se jedná o centrum Prahy a součást Pražské památkové rezervace. Přesto některé domy na Albertově šikmou střechu nemají. Jde o budovu ČVUT, bytový komplex v Horské ulici a také o Hlavův ústav. V okolí má plochou střechu také budova skladu Národního divadla v ulici Apolinářská.

68

šikmé rovné atypické

Majetkové vztahy 1:3 500 Většina pozemků v řešeném území je ve vlastnictví Univerzity Karlovy. Podstatnou část tvoří také majetek Konventu sester alžbetinek, jehož část však má UK v úmyslu odkoupit (jedná se o bývalou klášterní zahradu). Vzhledem k tomu, že ČVUT má v plánu se z kampusu Albertov odstěhovat, je dalším záměrem UK také koupě budov ČVUT. V jižní části kampusu se nachází ohrazená část s bytovými domy, která patří soukromému vlastníkovi. Většina veřejného prostoru je ve vlastnictví a správě hlavního města Prahy, včetně přilehlých parků a zahrad. Zbytek parcel je ve vlastnictví státu a ve správě různých státních organizací.

Univerzita Karlova

ČR (NKP Vyšehrad)

ČVUT

ČR (Správa žel. dopr. cest)

Město Praha

Konvent sester alžbětinek

ČR (Muzeum policie ČR)

Metropol. kapitula u Sv. Víta

ČR (Národní divadlo)

soukromá osoba

ČR (Revmatologický ústav) ČR (Všeob. fakult. nemocnice) 69

DOPRAVA A INFRASTRUKTURA

DOPRAVA A INFRASTRUKTURA

Praha je významnou křižovatkou silniční sítě ČR, značný význam má i v evropském kontextu. Historické založení komunikační sítě ČR je převážně radiálního charakteru se směřováním hlavních tras směrem k hlavnímu městu.

Automobilová doprava v Praze je jedním z jevů, které ovlivňují životní prostředí a podmínky života obyvatel metropole. Do Prahy směřují dálnice D1 (Praha – Brno), D5 (Praha –Plzeň), D8 (Praha – Ústi n. L.), D11 (Praha – Hradec Králové). Dále je do Prahy směřována soustava rychlostních silnic R4 (Praha – Příbram), R6 (Praha – Karlovy Vary, zprovozněna k Novému Strašecí), R7 (Praha – Slaný), R10 (Praha – Ml. Boleslav, Turnov). Dále do Prahy směřují silnice I. třidy a další silnice II. a III. třidy.

Systém komunikací v Praze je výrazně ovlivněn nejen historickým vývojem města, ale i výstavbou a zprovozněním nových úseků nadřazené celoměstské komunikační sítě, jejíž podoba je utvářena od druhé poloviny 20. století až do současné doby. Negativní vlivy automobilové dopravy na území historického centra Prahy se výrazně projevují v koridoru tzv. severojižní magistrály a dále v oblasti nábřežních komunikací.

Výrazný narůst počtu automobilů v Praze v posledních dvaceti letech vyvolal značnou poptávku po parkovacích stáních. Tento tlak se projevuje především v silně urbanizované části města, tj. v oblasti rozšířeného celoměstského centra a kompaktního města. Ulice i prostranství jsou v uvedených částech města zaplněny parkujícími vozidly.

Pražská integrovaná doprava zajišťuje provázanost jednotlivých subsystémů hromadné dopravy. Do této soustavy byly a jsou postupně integrovány metro, tramvaje, městské a příměstské autobusové linky, železnice, lanovka na Petřín a přívozy. Výrazný rozvoj je patrný od 90. let.

Trendem je v co největší míře prohloubit prová-

zanost železniční dopravy s ostatními dopravními subsystémy. Městská hromadná doprava v hl. m. Praze výrazně spoluvytváří způsob života obyvatel a její kvalita ovlivňuje životní prostředí ve městě, zároveň je to velmi účinný prostředek pro cestování. V oblasti Albertova a kampusu obecně je to majoritní způsob dopravy pro zaměstnance a studenty univerzity. Zastávky MHD zde jsou důležitou součástí veřejného prostoru.

Pěší doprava je ve spojení s MHD do budoucna pro toto území určující. Je třeba dbát na vytvoření prostupů urbanizovaným prostorem či krajinou. Zlepšování podmínek pro chodce oživuje obchodní ruch a zvyšuje obchodní obrat, oživuje také kulturní dění a zvyšuje bezpečnost.

Stejně důležitá je pro život města i cyklistická doprava. Cílem je postupná integrace cyklistů do dopravní infrastruktury a prostředí. Ulice je třeba chápat nejen jako dopravní tepny umožňující čistě pohyb z místa na místo, ale veřejným prostorem, kde se lidé potkávají. Nejvyužívanější jsou nábřežní komunikace, které slouží k odpočinku a sportovnímu vyžití obyvatel.

71

Dopravní komunikace dle tříd 1:10 000 Mapa znázorňuje rozdělení dopravních komunikací dle jednotlivých tříd. Porovnáním s mapou dopravní vytíženosti zjistíme, které komunikace jsou využívány neúměrně.

místní komunikace I. třídy místní komunikace II. třídy místní komunikace III. třídy místní komunikace IV. třídy vybrané účelové komunikace

72

Dopravní cesty dle dopravní vytíženosti 1:10 000 Schéma znázorňuje vytíženost jednotlivých komunikací v rámci města bez ohledu na jejich kategorizaci. Můžeme vypozorovat intenzitu zatížení dopravou nejen u hlavních tahů, ale i u silnic nižších tříd, které používají řidiči například jako zkratky či objížďky při ucpání hlavních komunikací.

celoměstský význam městský význam komunikace vybrané vyznačené cyklistické trasy

73

Městská hromadná doprava 1:10 000 Městská hromadná doprava a pěší komunikace jsou důležitou součástí veřejného prostoru města. Umístění zastávek MHD, jejich provázanost a dobrá pěší dostupnost výrazným způsobem ovlivňují danou lokalitu. V případě kampusu Albertov, kde převážnou část tvoří studenti a zaměstnanci univerzity, je tento způsob dopravy zcela zásadní.

metro A metro B metro C tramvaj autobus přívoz

74

Pěší přístupové trasy 1:3 500 Mezi hlavní přístupové cesty kampusu patří ulice Na Slupi, po které jezdí tramvaj ve směru od Karlova náměstí, a ulice Viničná, která je přístupovou trasou od metra I. P. Pavlova. Uvnitř kampusu tvoří hlavní osu ulice Albertov, která pokračuje schodištěm k ulici Ke Karlovu.

Další frekventovanou trasou spojující univerzitní budovy s jednou z mála občanských vybaveností (supermarket, restaurace v ulici Na Slupi) je propojení mezi ulicemi Hlavova a Horská podél Revmatologického ústavu.

pěší trasy významné pěší trasy zastávky tramvaje zastávky autobusu

75

ZELEŇ A KRAJINA

PŘÍRODNÍ PODMÍNKY

Řešené území je součástí Pražské kotliny vzniklé erozivní činností Vltavy a leží v nadmořské výšce kolem 200 m. n. m. Skalní podklad tvoří ordovické horniny, konkrétně vrstvy letenské - drobové břidlice s vložkami křemenců, křemenných písků a drob. Horniny pokryvných útvarů tvoří písčité štěrky a písky teras Vltavy.

Podzemní voda se v jihovýchodní části nachází v hloubce 4 - 6 m a směrem na severovýchod klesá až do úrovně 12 - 14 m (v oblasti ulice Studničkova). Směr proudění podzemní vody je z jihu na sever. Horniny mají průlinovou propustnost s menší vododajností.

V okolí se nachází několik významných celků městské zeleně - Karlovo náměstí, Botanická zahrada a parky Folimanka, Ztracenka nebo Vyšehrad.

Botanická zahrada Univerzity Karlovy má rozlohu téměř 41 tisíc m2 a je řazena mezi významné krajinné prvky. Na současné místo byla kvůli povodním přenesena ze Smíchova roku 1890. Jejím vlastníkem je Přírodovědecká fakulta. Zahrada má venkovní i vnitřní expozice v sklenících a za nejcennější část je považována kolekce středoevropské květeny.

Park Folimanka se nachází jižně od řešeného území a je od něj oddělen městskými hradbami ze 14. století. V severní části má strmé svahy, na kterých kdysi bývaly vinice. Směrem k jihu terén klesá až k Botiči, který parkem protéká svojí poslední nezatrubňenou částí. Během 70. let 20. století zde byly vybudovány nové fontány a hřiště a byly provedeny rozsáhlejší parkové úpravy. V roce 2007 byl park částečně rekonstruován.

V jižní části kampusu navazuje na hradby soukromá vinice a východně od ní park Albertov s tenisovým hřištěm.

Severně od něj leží nový park Ztracenka, který vznikl roku 2010 na místě původního sadu a vinice. Jeho autorem je architekt Michal Gavlas.

Severně od parku Ztracenka zabírá podstatnou část Albertovských svahů Genetická zahrada, též známá jako Brožkova genetická zahrada, patřící Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy. Slouží k výzkumu a výuce v oboru genetiky rostlin.

Dále na sever je pak veřejně přístupná část svahu s vyhlídkou a terasami, která je ale v současné době neudržovaná a nevyužívaná.

Na tuto část navazují podél ulice Apolinářská veřejně nepřístupné zahrady, a to zahrada Sexuologického ústavu, zahrada patřící hlavnímu městu Praze využívaná jako hřiště nedaleké mateřské školy a zahrada patřící Konventu sester alžbětinek.

77

1.

2.

3.

4.

5.

6.

Parky a zahrady v okolĂ­

78

Morfologie terénu 1:3 500 Kampus Albertov se nachází v nadmořské výšce cca 200 m. n. m. v zálivu pozvolna klesajícím ke korytu Vltavy. Z jihu je ohraničen ostrohem, který ho odděluje od níže položeného koryta Botiče. Směrem na severozápad terén prudce stoupá na nadmořskou výšku cca 235 m. n. m. a přechází do plošiny Vinohrad.

nejnižší nadmořská výška nejvyšší nadmořská výška

79

Městská zeleň 1:10 000 V okolí řešeného území se nachází množství velkých ploch zeleně, a to jak veřejných, tak i soukromých. Z veřejných je to ze severu Karlovo náměstí a botanická zahrada Univerzity Karlovy, z jihu pak parky Ztracenka, Folimanka a Vyšehrad. Kampus je obklopen převážně uzavřenými a neprostupnými zahradami a postrádá propojení s výše zmiňovanými parky.

zeleň veřejně přístupná zeleň přístupná s režimem zeleň veřejně nepřístupná aleje, stromořadí vodní toky řešené území

80

Městská zeleň 1:3 500 Kampus Albertov se nachází v údolí obklopeném zelenými svahy. Tato zeleň tvoří opticky souvislý pás, ve skutečnosti je však neprostupný a nepropojený, tudíž nenaplňuje svůj rekreační potenciál. Stejně nefungující je i propojení s dalšími zelenými celky v okolí, jako je například park Folimanka. Tento stav je ovlivněn hlavně majetkovými vztahy a absencí celkové koncepce.

zeleň veřejně přístupná zeleň přístupná s režimem zeleň veřejně nepřístupná aleje, stromořadí vodní toky řešené území 81

VEŘEJNÝ PROSTOR A SLUŽBY

VEŘEJNÝ PROSTOR A SLUŽBY

V oblasti Albertova a okolí je veřejný prostor definován převážně uliční sítí a parkovými plochami. Ulice jsou dominantně vymezeny blokovou zástavbou a nezastavěnými zahradami oddělenými od veřejného prostoru plotem či zdí. Ulice Na Slupi zajišťuje hlavní dopravní obslužnost řešeného území. Na ni je napojena ulice Albertov, jež je významnou přístupovou osou kampusu, a dále ulice Horská, nabízející druhý možný přístup pěších i automobilů. Ze severu a východu je kampus sevřen Albertovskými svahy, které umožňují pouze pěší propojení s okolním městem. Jedná se o Malé albertovské schody, které spojují ulice Studničkova a Viničná, Velké albertovské schody v hlavní ose vedoucí ke Karlovu a pokračování ulice Horská ke kostelu sv. Karla Velikého. Pouze část svahů mezi Malými a Velkými albertovskými schody je přístupná veřejnosti. Kromě těchto ploch byl na svazích nedávno zpřístupněn nově vytvořený park Ztracenka. Za středověkými hradbami v jižní části se nachází rozsáhlý park Folimanka. Do něj má vést nově vznikající průchod hradební zdí v blízkosti obnoveného bastionu. Nejen hradby omezují prostupnost v jižní části, v této části se nachází i uzavřený rezidenční soubor mezi ulicemi Na Slupi a Horská fungující jako tzv. „gated community“.

V severní části tvoří bariéru rozsáhlé nepřístupné zahrady Nemocnice sv. Alžběty a Kliniky adiktologie a Botanická zahrada Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy. Za zmínku stojí i bariéra železniční tratě pod Vyšehradem, která má však na řešenou lokalitu pouze nepřímý vliv.

V lokalitě převažují budovy univerzity a nemocnice. Bytové domy se nachází spíše na okrajích řešeného území podél ulic Na Slupi a Sekaninova. Dalšími významnými objekty jsou celkem čtyři kostely v okolí kampusu a Muzeum Policie České Republiky na Karlově.

Funkční parter s obchody, stravováním a dal-

šími službami najdeme pouze v ulici Na Slupi.

Poměrně rozlehlý soubor univerzitních budov a nemocnic téměř žádné další služby nenabízí.

V kampusu se nachází pouze studentská menza a několik sportovních ploch (tenisových kurtů). Objekt bývalé kuželkárny pod bastionem v současnosti prochází přestavbou a měl by se stát menším víceúčelovým prostorem s občerstvením.

Zatímco bloková zástavba podél ulice Na Slupi je rozčleněna do jednotlivých domů se samostatnými vchody, rozsáhlé objekty univerzity a zdravotnických zařízení tvoří zpravidla jeden samostatný blok s jediným hlavním vstupem. Vstupy těchto budov jsou orientovány do významných ulic – Na Slupi, Albertov, Ke Karlovu, Apolinářská. V ostatních ulicích se tak vzhledem k absenci parteru i vstupů do objektů ztrácí charakter živého města.

83

Á CK NI A T BO

DA RA H ZA

řská Apoliná

Ke Karlovu

kova Studnič

pi Na Slu

ZTR AC EN KA

v Alberto

a Hlavov

Horská

FOLIMANKA pi Slu Na

Sekaninova

Veřejný prostor 1:3 500 Veřejný prostor je definován převážně uliční sítí a parkovými plochami. Ulice jsou dominantně vymezeny blokovou zástavbou a nezastavěnými zahradami oddělenými od veřejného prostoru plotem či zdí. Ulice Na Slupi zajišťuje hlavní dopravní obslužnost řešeného území. Na ni se napojuje ulice Albertov, významná přístupová osa kampusu, a ulice Horská. Tři pěší trasy spojují Albertov s Apolinářem a Karlovem.

84

veřejný prostor v. p. - časově omezený přístup hrana tvořena fasádou domu plot/zeď

1.

2.

3.

4.

5.

6.

Veřejný prostor 1.

2.

3.

4.

5.

6.

ulice Albertov - pohled na východ ulice Albertov - pohled na západ ulice Votočkova - pohledna sever ulice Horská - pohled na východ křížení ulice Albertov a Studničkova pamětní tabule k událostem 17.11.1989

85

Služby 1:3 500 V lokalitě převažují budovy univerzity a zdravotnických zařízení. Funkční parter s obchody, stravováním a dalšími službami najdeme pouze v ulici Na Slupi. Poměrně rozlehlý soubor univerzitních budov a nemocnic kromě menzy a několika sportovišť téměř žádné další služby nenabízí.

univerzita

kostely

nemocnice

sportoviště

služby stravování obchody lékárny muzea

86

Vstupy do budov 1:3 500 Zatímco bloková zástavba podél ulice Na Slupi je rozčleněna do jednotlivých domů se samostatnými vchody, rozsáhlé objekty univerzity a zdravotnických zařízení tvoří zpravidla jeden samostatný blok s jediným hlavním vstupem orientovaným do významnější ulice.

vstupy do budov

87

UNIVERZITNÍ KAMPUSY

HISTORIE A VÝVOJ UNIVERZIT

HISTORIE A VÝVOJ UNIVERZIT

Úvod Vytváření návrhů univerzit je jednou z nejvyšších forem umělecké tvorby, která je určena pro občany.

To se může zdát jako vznešené tvrzení, ale následující přehled sahající od středověké historie po současnost nám poslouží jako demonstrace sociálních, filosofických a kulturních sil, které měly a stále mají vliv na formování vzdělávacích institucí a jejich tvarosloví. Příklady univerzit, které zde budou zmíněny, možná zcela nesplňují do důsledku idealistické představy svých tvůrců, ale pro nás slouží jako zářné ukázky jistých kulturních momentů a zlomů.

Platí to pro stavby ve středověké Evropě, které byly z velké části ovlivněny okolní zástavbou a srůstaly s městem, americké vysoké školy z koloniálního období, stejně jako pro modernistické vize poválečné

architektury. Tento souhrn má za cíl nastínit nejdůležitější body vývoje vysokoškolských kampusů (se zaměřením výhradně na evropské země a Ameriku), které za posledních 900 let nejvíce ovlivnily vývoj vysokých škol. Záměrně opomíjíme univerzity, které jsou podrobně rozebrány v následující kapitole Analýza referenčních kampusů, vyjma univerzity v Boloni. Dále je potřeba zdůraznit, že tento přehled obsahuje pouze instituce, které lze chápat jako univerzitu zcela doslovně, tedy zřízení, které studentovi po jeho absolvování zajistí akademický titul.

Počátky univerzit Středověké univerzity byly převážně záležitostí evropských zemí. Tuto éru zahájilo založení

č. 1 - Palazzo dell’Archiginnasio (na pravé straně obrázku), Bologna

90

HISTORIE A VÝVOJ UNIVERZIT

celá čtvrť sloužící univerzitě, dodnes známá jako „Quartier Latin“.

č. 2 - Půdorys Palazzo dell’Archiginnasio, Bologna první vysoké školy v italské Boloni, ke které se později přidala univerzita v Paříži a v Oxfordu.

Tento trojúhelník se stal prototypem škol po mnoho dalších let. Následovaly další univerzity v Anglii (Cambridge), Španělsku (Salamanca, Valladolid), Itálii (Padova, Neapol, Siena) nebo právě česká Karlova univerzita v Praze.

Tyto instituce zajišťovaly během následujících dvou staletí vzdělání ve velkých městech své doby. Jejich popularita rostla a prestiž se stala důležitou součástí univerzitního renomé. Univerzity se začaly rozšiřovat, přesouvat a stěhovat.

Například pařížská škola se v 15. století rozšířila i na levý břeh Seiny, kde byla založena řada nových učeben, kolejí a kostelů. Vznikla tak

S rozkvětem renesance chtěly také italské školy posílit svou prestiž vlastnictvím budov sloužících pro vzdělávací účely. Univerzita v Boloni se rozrostla do prostor Palazzo dell’Archiginnasio (obrázek č. 1) v městském centru. Tato skvostná stavba obsahovala sedm přednáškových sálů určených pro výuku práva, šest dalších pro výuku umění a medicíny a dva zbývající plnily funkci společných hal (obrázek č. 2). Palazzo dell’Archiginnasio poměrně dobře shrnuje italské a španělské principy ve výstavbě univerzitních budov v době renesance – impozantní čelní fasáda hlavní budovy s čtvercovým dvorem obehnaným arkádou propojující další obslužné budovy. Jak renesanční vývoj postupoval, nové i staré univerzity se formovaly v univerzitní čtvrti obohacené posluchárnami, montážními halami a dílnami, kaplemi, knihovnami a noclehárnami. Tyto stavby, často velice bohatě zdobené, byly živými doklady toho, že se význam školy vyvinul z volného sdružení učenců a mistrů do

č. 3 - Merton College, Oxford

91

HISTORIE A VÝVOJ UNIVERZIT

podoby významné instituce. Rozličná architektonická forma těchto pozdně středověkých univerzit a jejich situování v městských centrech značily, že jejich místo v organismu města bylo pevně zakořeněno; univerzitní města dostala svůj vlastní, unikátní charakter.

Dvěma nejzářnějšími příklady jsou univerzity v Oxfordu (obrázek č. 3) a Cambridge (obrázek č. 4.). Ty se od ostatních lišily svým lpěním na systému univerzitního kolegia – společenství.

Vznikla tak jedinečná seskupení budov-uzavřených komplexů (prapůvodci vysokoškolského kampusu), které se analogicky k soudobému tématu klášterů uzavíraly před okolním světem a otevíraly se směrem dovnitř (obrázek č. 5). Pod společnou střechou tak žili studenti i učenci nerušeni okolím. Až s příchodem baroka a architekta Christophera Wrena se na těchto univerzitách změnilo tvarosloví a uspořádání prostoru.

Wren zformoval novou představu o univerzitním společenství, odmítl klasicky zaběhnutý systém centralizace ve prospěch otevřenosti a hierarchizace staveb. č. 4 - St. John´s College, Cambridge

92

č. 5 - Půdorys Merton College, Oxford Oproti předešlé řádovosti a poměrových vztahů se více zaměřil na práci s průhledy na významných osách. Do architektonického slovníku univerzitních staveb tak byl přidán důraz na směrovost a souměrnost, novinku, která se uplatnila nejen v Evropě, ale i v nově vznikajících univerzitách v Americe.

Americké univerzity od 16. Století do 18. století S odstupem času je patrné, že vliv na zakládání amerických univerzit měl zejména anglický kolegiální systém rozvinutý v 16. století. Rané americké univerzity odmítaly systému typického pro kontinentální Evropu, při kterém měly univerzity zodpovědnost pouze za vzdělávání studentů a drobné výdaje za ubytování a poplatky.

Místo toho se striktně řídily anglickým konceptem, tedy programem zajišťujícím pro studenty jak vzdělání, tak bydlení a sociální péči. Ovšem i s převzetím stejného způsobu péče o své studenty se záměrně distancovaly od obdobného navrhování univerzitního urbanismu. Budovy komponovaly jako pavilony ve volné krajině přístupné celé komunitě. Dané rozvržení, až na drobné výjimky, bylo uplatňováno celoplošně v americkém univerzitním prostředí v tomto období. Spekulovalo se, že tento způsob prostorového uspořádání, mohl být podmíněn několika faktory. Někteří tvrdí, že smysl neomezeného prostoru tkví v možnosti využít obsáhlé plochy k výstavbě, nebo že využití dřeva jako staveb-

HISTORIE A VÝVOJ UNIVERZIT

č. 6 - University of Virginia ního materiálu si vyžádalo oddělení budov pro jejich ochranu před požárem. Ideologicky mohlo být nové prostorové plánování vnímáno puritánskými kolonisty jako prostředek k vymezení odstupu od katolických uskupení ve stylu klášterních komplexů a k vytvoření dojmu jejich izolace. Osadníci usilovali o společný vztah s vnější společností, kterého by se pomocí uzavřené dispozice nedocílilo.

Nejvýznamnější ukázkou spojení mezi plánováním kampusu a sociálním a pedagogickým idealismem mladého národa Američanů byla Univerzita ve Virginii (obrázek č. 6). Byla založena v roce 1819 a konečná podoba jejího kampusu je stále ceněna jako jedna z nejvěhlasnějších ve Spojených státech. Nejen, že uvedla rafinovaný neoklasicistní design mezi americké univerzity, také zdůrazňovala fyzické prostředí

coby důležitou vlastnost při formování vize ve vzdělávání. Její dispozice navrhnutá Thomasem Jeffersonem byla prostá. Široký centrální prostor lemovaný stromy je obklopený pavilony, z nichž každý zaštiťoval jiný předmět výuky. Kampus je z jedné strany otevřený do širých Virginijských planin a z druhé strany je ukončen na hlavní ose umístěnou (jak funkčně tak symbolicky) budovou oválné knihovny. Pavilony fungovaly jako byt profesora s učebnami, v zadní části byly propojeny kolonádou, která skýtala výhled ke studentskému bydlení. Centrální trávník byl určen k rekreaci a předávání vzdělanosti mezi studenty, kdežto pavilony s kolonádou s četnými dveřmi sloužily jako místa střetávání. Ve svém prostorovém uspořádání je Jeffersonův návrh jeden z nejvýznamnějších milníků navrhování univerzitních kampusů vůbec.

93

HISTORIE A VÝVOJ UNIVERZIT

č. 7 - Frederick Law Olmsted - Návrh kampusu Stanford, Carolina Devatenácté století Během 19. století rostly při navrhování univerzitních kampusů a budov ambice jejich tvůrců, což se oproti předchozímu období odráželo ve výraznější propracovanosti návrhů a hlubší koncepci.

Navrhování kampusů za oceánem zaznamenalo sérii proměn, zejména důraz na přírodu, BeauxArts a obrození gotiky. Co se spojení s přírodou týče, byly to hlavně puritánské názory, které pro-

94

sazovaly zakládání nových univerzit v krajině a jejich odtržení od škodlivého života ve městě.

Tento názor ještě zdůraznila tendence plánování univerzit v otevřené krajině pro její povznášející účinek, touhu po regeneraci, výhledy na jezera a moře. Frederick Law Olmsted byl v těchto ohledech vizionářem a byla to hlavně jeho zásluha, že se komponování krajiny stalo nedílnou součástí navrhování univerzitních kampusů jako celku (obrázek č. 7).

HISTORIE A VÝVOJ UNIVERZIT

č. 8 - plán Columbia University, NY

Opačným způsobem plánování univerzitního kampusu byl styl Beaux-Arts. Kladl důraz na městský vzor za použití v celku formálních kompozičních os ve velkém měřítku společně s mon-

umentálními budovami (obrázek č. 8).

Tento druh navrhování kampusu byl v Americe ovlivněn právě Virginijskou univerzitou.

Jedním z prvních příkladů univerzitního kampusu komponovaného ve stylu Beaux-Arts je Columbia University v New Yorku (obrázek č.

9) z roku 1894. Evropské školy nezaznamenaly v navrhování od dob renesance výraznější alteraci, avšak o to větší stavební boom přišel v druhé polovině devatenáctého století. S rozvojem věd a lidského myšlení byl kladen i větší důraz na vzdělání. Na začátku století bylo pro evropské univerzity běžné, že okupovaly stavby původně vybudované za jiným účelem. Řada italských škol využívala staré renesanční paláce, právnická fakulta v Aix-en-Provance zase sídlila v bývalém hospici, což se většině uživatelů nelíbilo. V polovině devatenáctého století z ministerských průzkumů vyšla najevo nespokojenost kantorů a studentů s jejich podmínkami.

Evropské univerzity se potřebovaly přizpůsobit trendu zámořských škol, proto tak se řada z nich začala rozvíjet. V Paříži přibyla škola Ecolé des Beaux-Arts (obrázek č. 10) s krytým vnitřním atriem. Švédské univerzity v Lundu a Uppsale podstoupily řadu stavebních úprav.

č. 9 - Columbia University, NY

95

HISTORIE A VÝVOJ UNIVERZIT

č. 10 - Ecolé des Beaux-Arts, Paříž Nové evropské univerzitní stavby nebyly uzavřené za zdmi jako rané školy, ani se neschovávaly v přírodě. Spíše šlo o velké impozantní budovy vsazené do městského prostředí. Důležitou roli plnila synergie mezi městem a univerzitou, která přinesla spoustu kulturních výhod, i když omezovala některé specifické potřeby. Vše, co bylo pro chod univerzit potřeba, bylo umístěno pod jednou střechou, až na bydlení, které nebylo v rámci univerzity v kontinentální Evropě poskytováno. Příkladem takových staveb je Švýcarský federální technologický institut v Zurichu od Gottfrieda Sempera, nová hlavní budova univerzity v Grazu (obrázek č. 11) z roku 1895 nebo budova univerzity v Lundu, která byla dokončena v roce 1882. Ve společnosti, která se stále více stávala světskou, byly tyto nové univerzitní stavby „katedrálami vzdělanosti a učení“. To se projevilo na podobě nové budovy univerzity v Londýně inspirované řeckou chrámovou architekturou (obrázek č. 12).

Zajímavým příkladem, který nepřímo souvisí s

96

univerzitami, je přestavba centra Vídně. Na místě bývalých hradeb byla vybudována Ringstrasse, která se stala domovem pro řadu významných vídeňských staveb a institucí, jako například parlamentu, opery, divadla a také univerzity. Budovu univerzity (obrázek č. 13) navrhl Heinrich von Ferstel po důkladném prostudování školních budov v Bologni, Padově a Římě. Její design je kombinací stylu renesanční Itálie a barokní monumentality.

Nové univerzity předválečné Anglie Podobný trend se následně projevil u nových vzdělávacích zařízení po celé Evropě, vyjma Britských ostrovů. Tam spočívalo těžiště inspirace hlavně v gotice. Také se zde v tomto období pro stavbu používal specifický materiál, červená cihla. Proto se nově vzniklým univerzitám říkalo Red brick universities. Jedná se o šest škol ve významných průmyslových městech – Liverpoolu (obrázek č. 14), Birminghamu, Bristolu, Leedsu,

HISTORIE A VÝVOJ UNIVERZIT

č. 11 - Hlavní budova univerzity v Grazu ˆ

ˇ č. 13 - Hlavní budova univerzity ve Vídni

97

HISTORIE A VÝVOJ UNIVERZIT

č. 12 - University College London, Londýn č. 12 - Budova University College, Londýn

98

HISTORIE A VÝVOJ UNIVERZIT

99

HISTORIE A VÝVOJ UNIVERZIT

Manchesteru a Sheffieldu. Tyto univerzity usilovaly o odklon od privilegovaného vzdělávání v Oxfordu a Cambridge, měly umožnit studium širšímu spektru uchazečů.

Poválečný rozkvět moderny Po druhé světové válce rapidně stoupl počet zájemců o vyšší vzdělávání. Například v Evropě v předválečném období studovalo kolem dvou set tisíc lidí, během jedné dekády se počet rozrostl na milión. V Americe měl na narůstající počet studentů velký vliv poválečný program zahrnující vzdělání pro nasazované vojáky. Do podvědomí společnosti pronikla myšlenka, že povinností moderní společnosti je rozšířit a posílit vzdělání.

Rostla nespokojenost s elitářstvím, které bylo spojené s tradičními univerzitami. Charakter univerzit se tak změnil s počtem násobených kurzů. Řada principů navrhování vysokoškolč. 14 - Liverspool University, Liverpool

100

ských kampusů byla zastaralá. Amerika, Británie a Německo byly země, kde se tyto změny projevily nejvýrazněji.

V Americe šlo o nejživější období ve vývoji univerzit. Le Corbusier popsal, že americké školy fungují jako svět sám pro sebe. Pohyb a cirkulace se staly novými určujícími prvky při navrhování.

Neokázalé a hranaté tvary, racionalizace návrhu a organizace, používání kovů, skla a betonu jako hlavních stavebních materiálů – to vše jsou znaky, kterými moderna ovlivnila vnímání architektury. Už od předválečného období střídala tato forma předešlé tendence. Oproti Beaux-Arts, neogotice a inspiraci ve starověku byl tento přístup revolučním obratem o 180 stupňů. Skvělým příkladem je „masterplan“ od Miese van der Rohe pro univerzitu v Illinois (obrázek č. 15), který vznikl v roce 1938, s ikonickou stavbou S. R. Crown Hall z roku 1956 (obrázek č. 16).

HISTORIE A VÝVOJ UNIVERZIT

č. 15 - University of Illinoise Masterplan, Chicago ˇ ˆ č. 16 - Crown hall, University of Illinoise, Chicago

101

HISTORIE A VÝVOJ UNIVERZIT

č. 17 - Graduate Center, Harvard ˇ

102

ˆ č. 19 -Carpenter Centre, Harvard

HISTORIE A VÝVOJ UNIVERZIT

1956 (obrázek č. 16). I přes moderní znaky má návrh jeho masterplanu historizující prvky – budovy jsou zarovnány v symetrickém a osovém plánu tak, aby vytvořily centrální čtyřúhelníkový prostor, v druhém plánu jsou umístěny přidružené stavby (uspořádání typické pro organizaci v Beaux-Arts).

Na práci Miese van der Rohe navázal Walter Gropius se svým návrhem z roku 1950 na Graduate Center v Harvardu (obrázek č. 17). Osm prostých obdélníkových bloků doplněných sérií nádvoří. Tato modernistické forma vycházela z jasných nároků na dosažení ideálního osvětlení a dobrého provětrání budov. Bloky studentských kolejí jsou propojeny můstky a krytými cestami.

Tato stavba jasně naznačovala, že dědictví instituce a historický kontext by neměly ovlivňovat návrh výrazně, ale pouze v abstraktní formě. I tak Graduate Center stále reflektuje stejné sociálně-vzdělávací hodnoty, jako tomu bylo u staveb v

předešlých stoletích. Gropius horlivě zdůrazňoval filosofickou myšlenku společného bydlení, kooperace a výměny názorů. Dalšími příklady jsou budovy v Southern Florida College (obrázek č.

18) od Frank Lloyd Wrighta nebo Le Corbusierovo jediná stavba na americké půdě – Carpenter Centre v Harvardu (obrázek č. 19). Všechny tyto budovy byly koncipovány jako umělecké objekty samy o sobě, záměrně se odlišovaly jak navzájem, tak od svého okolí. Změnil se tím znovu způsob navrhování univerzitních kampusů. Do té doby bylo tradicí, že univerzitní plán určoval polohu budov a jejich funkci, ale jejich celkový vzhled. S nástupem moderny architekti od těchto principů odstoupili. Návrhy tak mnohem více odrážely současnou situaci, byly flexibilnější, reagovaly na dění kolem ve stylu „tady a teď“.

Padesátá léta byla zásadní i ve vývoji Yale univerzity. Pod vedením prezidenta A. Whitney Griswolda tu vznikla celá škála rozdílných staveb

č. 18 - Annie Pfeiffer Chapel, Florida Southern College

103

HISTORIE A VĂ?VOJ UNIVERZIT

skica Frank Lloya Wrighta, University of Florida Masterplan

104

HISTORIE A VÝVOJ UNIVERZIT

105

HISTORIE A VÝVOJ UNIVERZIT

č. 20 - hokejový stadion Yale, New Haven ˇ

106

ˆ č. 22 - Centrum Umění a Architektury pro Yale

HISTORIE A VÝVOJ UNIVERZIT

předních světových architektů. Jmenujme například Kahnovo galerii umění, Saarinenův hokejový stadion (obrázek č. 20), knihovnu speciálních publikací (obrázek č. 21) od Gordona Bunshafta či centrum Umění a Architektury od Paula Rudolpha (obrázek č. 22).

Zatímco americký přístup k navrhování univerzit byl v této době velkorysý, extenzivní a komplikovaný, v anglickém způsobu převažovalo malé měřítko a pevná hierarchie. Od vybudování Oxfordu a Cambridge ve 12. a 13. století neměla žádná další univerzita v Anglii tak výsadní postavení, až do založení College of London v roce 1826. Situace se změnila v poválečné době, kdy nastoupilo období třetí generace anglických škol zvaných Nové univerzity (New Universities). V šedesátých letech byl navýšen počet univerzit z 22 na 46 a zdvojnásobil se i počet studentů. Obdobně tomu bylo i v dalších evrop-

ských zemích. Termín Nové univerzity zahrnoval školy v Sussexu (1961), Yorku (1963), Lancastru (1964), Essexu (1965), Warwicku (1965) a Kentu (1965). Budovy univerzit sehrály hlavní roli v pokroku britské architektury v těchto letech.

Vystaveny na zelené louce a bez závazku vůči městské zástavbě vyžadovaly Nové univerzity ve vytváření návrhů zcela jiný přístup. To přitahovalo řadu architektů, kteří mohli experimentovat s moderními teoriemi a hledat nejlepší řešení v realizaci ve vyšším vzdělávání.

V Sussexu architekt Basil Spence využil principu středověkých univerzit a navrhl uzavřené nádvoří s kolonádou (obrázek č. 23) jako místo setkávání a ochrany. Dle jeho názoru je vysokoškolský student stále mladistvým, který vyžaduje důvěru a ochranu od budov které navštěvuje. Na univerzitě ve východní Anglii využil architekt Denys Lasdun myšlenky dlouhé a rozměrné společné

č. 21 - Beinecke Rare Book and Manuscript Library, Yale, New Haven

107

HISTORIE A VÝVOJ UNIVERZIT

č. 23 - University of Sussex hmoty v bloku s názvem „Teaching Wall“ (obrázek č. 24), kde byly umístěny všechny učebny a výzkumná pracoviště. Byl to výrazný odklon od solitérních pavilonových staveb, které byly v té době tak hojně navrhovány. Obdobně je i ubytovací zařízení umístěno ve velkých budovách obytných Zikkuratech.

Stejná témata se objevovala v menší míře i v Německu. Historické univerzity kontinentální Evropy byly po staletí charakteristické svou přítomností v centrálních městských strukturách v podobě solitérní a impozantní budovy bez ubytování. Ve dvacátém století měly tyto instituce obvykle budovu sloužící jako středobod, ale některé aktivity spojené se studiem byly roztroušeny po mnoha oddělených stanovištích.

Postrádaly jednoznačný kampus či univerzitní společenství jako anglické a americké školy. I tak se v poválečném Německu najdou příklady, které výrazně posunuly univerzitní architekturu do popředí. Ruhr University v Bochumu (obrázek č. 25) byla jedním z těchto příkladů. Jednalo se o sérii třinácti téměř identických bloků, které obklopovaly centrum se společenskými stavbami. Kampus obsahoval knihovnu, centrum

108

umění, kanceláře a velké auditorium obklopené náměstím – agorou zamýšlenou jako místo pro trhy. Ta ovšem ztratila svůj význam ve chvíli, kdy byly na severu přistaveny obchody a kavárny.

Postmoderna a ikony architektury V 80. letech 20. století se začaly při vytvářená návrhů projevovat tendence návratu k historickým kořenům. Obnovení otevřených prostor a menšího, lidem bližšího měřítka si opět získalo oblibu u architektů univerzitních budov a kampusů. U nových budov byly znovu uplatněny historické styly. Tento idiom je znám jako postmoderna. Pojem postmoderna byl uplatňován u širokého spektra architektury, jejíž autoři odmítli neodpustitelnou čirost a absenci kontextuální rezonance. Při navrhování současné architektury její tvůrci manipulovali s kreativním využitím motivů a referencí z minulosti. Architekt Robert Venturi je často zmiňován jako jeden z nejvlivnějších průkopníků postmoderního stylu u univerzitních staveb i v dalších odvětvích. Jeho návrh pro laboratoře Lewise Thomase je oslavou gotického univerzitního kolegia (obrázek č. 26).

Postmoderní přístup dominoval navrhování

HISTORIE A VÝVOJ UNIVERZIT

č. 24 - University of East Anglia, Norwich ˆ

ˇ č. 25 - Ruhr University Bochum

109

HISTORIE A VÝVOJ UNIVERZIT

č. 26 - Lewis Thomas laboratories, univerzita Princeton, New Jersey kampusů po téměř dvě desítky let. Stavby moderny a postmoderny si získaly stále více příznivců, řada z nich se stala ikonickými a stále více se objevovaly v médiích, z architektů se stávaly mediálně známé osobnosti. Po otevření Guggenheimova muzea od Franka Gehryho v Bilbau v roce 1997 tento trend ikonické architektury smetl všechny předešlé principy. Řada univerzit se chtěla pyšnit stavbami podle návrhů významných architektů.

Steven Holl byl pověřen, aby pro MIT postavil ubytovnu. Simmons Hall (obrázek č. 27) je experimentem ve studentském ubytování, podobně jako mycí houba je budova prostoupena řadou děr a atrií, které do ní propouštějí světlo. Norman Foster je dalším z architektů, kteří hojně navrho-

110

vali univerzitní stavby velkého významu. Pro Frei Universität v Berlíně navrhl knihovnu (obrázek č.

28), na Imperial College v Londýně hlavní vstup Ekonomické fakulty a budovu Sira Alexandera Fleminga (obrázek č. 29).

V konečném důsledku však ikonická architektura a řada jejích protagonistů musí čelit kritice. Touha po reprezentaci je u těchto případů často vykoupena komerčností, stavby jsou mnohdy hodnoceny jako nepraktické, prázdné a předražené. V současnosti se autoři projektů častěji přiklání ke střízlivějšímu přístupu a bezesporu bude zajímavé sledovat, co přinesou následující desetiletí.

HISTORIE A VÝVOJ UNIVERZIT

č. 29 - Sir Alexander Fleming building, Imperial College London

111

HISTORIE A VÝVOJ UNIVERZIT

č. 27 - Simons Hall, MIT, Massachusetts ˇ

112

ˆ č. 28 - knihovna, Frei Universität v Berlíně

HISTORIE A VÝVOJ UNIVERZIT

Shrnutí V průběhu téměř jednoho tisíciletí se navrhování univerzit vyvinulo v jeden z určujících prvků vyspělého prostředí vysokého školství. Každé období mělo svou vlastní jedinečnou interpretaci potřeb a k dnešnímu dni je výsledkem historického vývoje tohoto odvětví bohatá škála architektury, krajinářství, umění a jedinečných identit. Celý souhrn historie univerzit nám poskytuje přehled reakcí univerzitních institucí na změny ve výuce, výzkumu, sociálních vědách a ideologiích. Začátky univerzit v Itálii jsou připomenutím čtyřúhelníkového nádvoří obklopeného budovami po všech stranách, vzoru, který se opakoval a občas opakuje dodnes. Další epizodou vývoje byly zámořské univerzity odmítající uzavřené prostory. V 19. století můžeme pozorovat úspěšné cesty, kterými se ubíraly vzhledu a plánování univerzit. Evropské vysokoškolské stavby rostly v obrovské, solidní domy, instituce v pravém slova smyslu. Architekti si přisvojili styl různých zemí a uplynulých dob, aby tak svou tvorbu obohatili o symbolické prvky. V Americe se vyvíjel důraz na osové uspořádání, monumentalitu a rozlehlost. Důležitou roli v podobě kampusů začala hrát i krajinářská tvorba. To vše završilo období důrazu na Beaux-Arts a neogotiku. Další důležitý bod 20. století představovala moderna prosazující nové myšlení, jedinečnost architektury a odmítnutí celkového koncepčního plánu kampusu. Po 2. světové válce vznikla celá řada nových univerzit, kampusů a významných budov.

Od 70. let se ustupuje od experimentů v oblasti navrhování budov, což vyústilo v postmodernu.

To vše završila éra školských staveb – ikon, které svým významem přesahovaly i do jiných sociálních polí ve společnosti než jen univerzitní vzdělávání.

otištěná v prostoru“, přesto jsme při této cestě napříč vývojem vysokého školství narazili na trendy, které se stále opakovaly a používají se i dnes. Univerzity průběžně využívaly architekturu jako prostředek pro šíření vzdělávání. Vzdělání je samo o sobě nehmotnou látkou, až architektura mu umožňuje stát se skutečným. Touha po nalezení estetického, inspirativního a praktického prostředí pro vysokoškolské vzdělávání vedla k řadě velkolepých staveb a v některých případech také k unikátním příležitostem pro experimentování, mnoho vizionářů se zasloužilo o posunování hranic navrhování v tomto inspirativním prostředí. Při možnosti objevovat nové technologie a posouvat hranice představivosti je navrhování vysokoškolských kampusů odvětvím, na které se můžeme v budoucnu těšit.

Všechny tyto změny tvarů a principů jsou bezpochyby zevrubnými faktory ve vývoji univerzit.

Jak podotkl Ludwig Mies van der Rohe ve 20. letech 20. století, „architektura je vůlí své doby

113

reference

Analýza referenčních kampusů

Referenční kampusy jsou vybrány na základě polohy ve městě, historického kontextu a vývoje univerzity, její velikosti, počtu studentů a převážně humanitního zaměření. Zároveň je každý kampus specifický svým vztahem k městu. Dublinská univerzita se uzavírá a jasně vymezuje, kampus Blindern v Oslu se měřítkově vyjímá v okolní jednopodlažní zástavbě a tvoří dominantu okolí, Edinburghská univerzita se od svého centrálního prostoru a pěší osy s největší koncentrací univerzitních budov postupně rozdrobuje a srůstá s okolním městem. Svobodná univerzita v Berlíně je specifickým experimentálním příkladem univerzitního města v jedné budově s unikátním architektonickým a urbanistickým konceptem. Mnichovská univerzita naopak prorůstá městem a jednotlivé budovy jsou navěšeny na hlavní ose táhnoucí se od významného náměstí Odeonsplatz, akademické prostředí se zde mísí s ruchem velkoměsta, které poskytuje potřebnou vybavenost. Univerzita v Hamburku je příkladem moderní univerzity, která si vytváří svůj vlastní svět jednotlivých unikátních budov v jasné blokové zástavbě okolního města a nakonec nejstarší univerzita v Boloni splývá s městem a tvoří jeden celek.

Na schematických mapách je zobrazen urbanistický kontext, zelené plochy a stromy v areálu univerzity, zastavěné plochy a veřejná prostranství, vybavenost v budovách kampusu a dopravní obslužnost MHD. Základní vybavenost je zobrazena pouze v budovách kampusu. Služby a charakter bezprostředního okolí jsou popsány v textu.

Nakonec jsou v bodech shrnuta hesla typická pro danou univerzitu a budovy, které mohou posloužit jako reference pro konkrétní typologii a schéma zobrazující polohu univerzity v kontextu k centru města.

114

Boloňská univerzita Mnichovská univerzita Trinity College Dublin Univerzita v Oslu Univerzita v Edinbourghu Univerzita v Hamburgu Svobodná Univerzita v Berlíně

apo

á ářsk lin

ke karlovu

studn ičkova

tov alber

voto

korč

u pi na sl

51,000 studentů

8,000 zaměst.

180,000 m2

17

fakult

ákova

á horsk

1348

čkova

hlavova

4

ústavy

Karlova univerzita v Praze 1:5000

115

reference

Boloňská univerzita

Boloňská univerzita byla založena roku 1088 a je nejstarší univerzitou na světe. Dnes se počet jejích studentů pohybuje okolo 85 000. Boloňa byla prvním místem, kde byl definován termín univerzita pro sdružení studentů a profesorů.

Boloňská univerzita má 11 fakult a jejích pět kampusů se nachází v různých městech regionu, kromě Boloni je najdeme v Raveně, Forli, Caseně a Rimini. V současnosti se univerzita drží multidisciplinárního a multikulturního přístupu a spolupracuje s řadou významných společností a výzkumných center. Tomuto směřování odpovídá i výzkumné centrum v Buenos Aires a více jak třicet oborů vyučovaných v anglickém jazyce.

Kampus univerzity je doslova srostlý s organickým urbanismem starého města a leží přímo v jeho historickém jádru. Spletité uličky se otvírají do veřejných prostranství a jsou lemovány tradiční boloňskou architekturou. Univerzita a město zde fungují v absolutní symbióze a staly se pro sebe navzájem nepostradatelnými.

Budovy většiny fakult se nachází mezi náměstím Di Porta San Donato a ulicí Via Belmeloro. Ulice Via San Donato navazující na kampus je centrem vybavenosti a lemuje jí řada kaváren, restaurací a občerstvení využívaná především studenty univerzity. Stáří a tradice univerzity a její poloha v srdci pulzujícího města jí dodává nezapomenutelný charakter. Boloňská Alma Mater Studorium je inspirativním místem plným života.

116

+ tradice

urbanismus veřejný prostor historie architektura

4

bot an zah ická r ad a

3

K K

1

2 ti Pichat viale Carlo Ber

5 6

B via

le i

7 rne

rio

9

B

B

14 F

K

F

13 piazza vittorio punttoni

san

me

lo

ro

10

giaco mo

16 be l

i

12

15

via

bon

B

piazza di porta san donato

F via

B

am

11

filopanti

K

K

z via

8

to dona

viale quirico

B

a san vi

17

B

K

18

1088

82,300 studentů

6,000 zaměst.

233,000 m2

11

fakult

Univerzita v Boloni 1:5000 1

Zemědělská fakulta

8

Filosofie

15

Chemie

2

Knihovna

9

Medicína

16

Farmaceutická fakulta

3

Fyzika

10

Geologie

17

Sportcentrum

4

Ekonomie

11

Farmaceutická fakulta

18

Organická chemie

5

Botanika

12

Aule Ercolani

K

Knihovna

6

Fyzika

13

Statistika

B

Zastávka autobusu

7

Biochemie

14

Krásná umění

F

Jídlo, pití, káva, bar 117

Boloňská univerzita

Boloňská univerzita

Piaza Vittorio Punttoni

118

Boloňská univerzita

Knihovna

Knihovna

Knihovna

Botanické zahrady

Botanické zahrady

Botanické zahrady

Budova ekonomické fakulty

Budova matematické fakulty

119

reference

Mnichovská univerzita

Mnichovská univerzita (oficiálně Ludwig Maximilian university, LMU) byla založena roku 1472 vévodou Ludvíkem IX. Bavorským a patří mezi nejstarší vysoké školy v Německu. Od 19. století se řadí mezi nejprestižnější světové univerzity a pyšní se mnoha nositeli Nobelovy ceny i slavnými absolventy jako Wilhelm Rontgen, Max Planck, Thomas Mann nebo papež Benedikt XVI. V současnosti je LMU se svými 50 000 studenty na 18 fakultách druhou největší univerzitou v Německu.

Pří zkoumání budov Ludwig Maxmilian univerzity bychom jen těžko hledali ucelený kampus. Budovy univerzity jsou rozprostřeny skrze město. Nejstarší část a hlavní budovy se nacházejí blízko centra, další potom najdeme na předměstích. Jednotlivé budovy jsou rozmístěny zejména podél Ludwigstrasse, osy vedoucí z významného mnichovského náměstí Odeonsplatz směrem k oblouku Siegestor. Za centrum univerzity lze považovat Hlavní budovu na Geschwister-Scholl-Platz, kde sídlí i centrální univerzitní knihovna. Každá fakulta má také vlastní oborovou knihovnu přístupnou veřejnosti. Umístění univerzity v centru města umožňuje studentům využívat okolní vybavenost i významné instituce, jako je Bavorská národní knihovna. Studentský život a akademické prostředí v okolí Ludwigstrasse podporují také přítomnost dalších vysokých škol, například Akademie Výtvarných umění nebo Technické univerzity, která se nachází jen několik stovek metrů západně od LMU. Architektura budov si po staletí zachovala německou strohost, přísnost a precizní přístup, který najdeme i u nejnovějších staveb (knihovna historie či vítězný návrh jazykovědné knihovny).

120

+ budovy jako solitéry umístěné v centru města solidní architektura akademické prostředí velkorysý veřejný prostor reprezentativnost Velký víceúčelový sál Hlavní budova Oborové knihovny

10

12

11 lds trass e

F

Leopo

9

15

aka

de m

iest

rass e

sieg e

sto r

14

F w Scho isterPl a l l tz

Gesch

2

esso r Pl a - H u be r tz

3

4

Prof

1

F

5

U B

13

6 F F

F

Lud w

igst

B

anglické zahrady

B

rass e

7

8

1472

50,500 studentů

17,000 zaměst.

400,000 m2

18

fakult

Ludwig Maxmilian univerzita v Mnichově 1:5000 1

Hlavní budova univerzity

8

Bavorská státní knihovna

15

AVU (samostatná)

2

Historie, odborná knihovna

9

Rektorát, administrativa

U

U-bahn

3

Univerzitní knihovna

10

Humanitní studia a kulturologie

B

Zastávka autobusu

4

Práva, Ekonomie a Business

11

Psychologie, sociální vědy a pedagogika

F

Jídlo, pití, káva, bar

5

Veterinární medicína

12

Mensa

6

Fyzika

13

Politologia a žurnalistika

7

Jazykověda a literatura

14

Univerzitní odborná knihovna 121

LMU Professor Huber Platz

Dvě náměstí Huber a Geschwister

Centrální prostor Geschwister Platz

122

Centrální prostor

Aula - víceúčelový sál

Hlavní budova

Návrh jazykovědné knihovny

Knihovna psycholigie

Knihovna historie

Mensa

Knihovna veterinárního lékařství

123

reference

Trinity College Dublin

Trinity College je nejstarší částí Dublinské univerzity založené roku 1592. Kampus si navzdory své poloze v samotném srdci města zachovává klidnou akademickou atmosféru. Tento fakt je dán především kompaktním uspořádáním a vymezením vůči okolnímu městu.

Urbanisticky jsou budovy uspořádány okolo rozlehlých čtvercových náměstí, celý kampus je důsledně oplocen a vedou do něj pouze čtyři veřejné brány. Tímto přístupem se podařilo vytvořit uzavřené akademické “město ve městě”, které si žije vlastním životem a svými rozlehlými zelenými plochami se vymezuje ze zahuštěného rastru centrálního Dublinu. Celý areál univerzity zabírá plochu 190 000 m2 včetně velkého univerzitního parku a ragbyového hřiště. Hlavní vstup je západní branou na historické Parlamentní náměstí, které nám otevírá pohled na ikonickou kampanilu a budovu kaple, přednáškové haly, muzea a Staré knihovny. Všechny historické budovy jsou rozmístěné okolo rastru pěti čtvercových náměstí. Původní zástavbu postupně doplnily nové struktury přecházející do lineárního urbanistického plánu, zejména ve východní části kampusu. Najdeme zde také významné moderní stavby jako Douglas Hyde Gallery, James Usher Library nebo Samuel Beckett Theater, které hostí významné mezinárodní inscenace.

Trinity College je ideální referencí kompaktního historicky významného kampusu, který mimo budov všech fakult obsahuje veškerou vybavenost včetně významných kulturních staveb divadel, galerií a kaple. Kvalitu urbanistického uspořádání dokazují nové stavby z éry moderny až po současnost, které se začlenily do kampusu a staly se jeho plnohodnotnou součástí. Jsou zde obsaženy všechny typy veřejného prostoru od reprezentativních rozlehlých ploch po malé plácky s intimnější atmosférou, nechybí ani sportovní a parkové plochy.

124

Dopravní dostupnost areálu univerzity je díky centrální poloze ideální. V blízkosti se nachází dopravní uzel, který je přístupný všemi druhy veřejné dopravy. Kolem kampusu jezdí autobusové linky. V přilehlých ulicích města se nachází řada restaurací barů a kaváren a prochází tady i jedna z hlavních nákupních tříd, ke které ústí hlavní brána Trinity.

+ kompaktní kampus vybavenost dopravní dostupnost reprezentativnost veřejný prostor Old Library James Usher Library Divadlo Samuela Becketta Long Room Hub Arts Building Printing house

B F

4

15

F

2 1

B

parliment square

library square

3 6 provost garden

fellows’ square

7 8

F

17

New square

11

5

16

14

college park

20

fakult

24

F 26

B

B

190,000 m2

20

28

21

T

22

13

B

2,900 zaměst.

19

12

B

17,000 studentů

18

rugby ground

10

9

1592

B

23

25

27

B F

F

F

3

ústavy

Trinity College Dublin 1:5000 22

Psychologie, Zoologie, Bio

Printing house

23

Anatomie

1

Regent House

8

Douglas Hyde Gallery

15

2

Chapel

9

Arts Building

16

Samuel Beckett Center

24

Chemie

3

Public Theater

10

Leck Library

17

Civil Engineering

25

Zubní klinika

4

Dining Hall, Atrium

11

Old Library

18

Offices

26

Moyne institut, Pavilon

5

Reading room

12

Berkeley Library

19

Luce Hall

T

Zastávka vlaku

6

Provost’s house

13

James Usher Library

20

Botanika, SNIAMS

B

Zastávka autobusu

7

Long room Hub

14

Museum Building

21

Lloyd Institut

F

Jídlo, pití, káva, bar 125

Trinity College Dublin

Parliament Square

Veřejný prostor před Printing house

126

College park

Arts Building a Long room Hub

Kaple

James Usher knihovna

Starรก knihovna

Muzeum

Divadlo Samuela Becketta

Sport centrum

127

reference

Univerzita v Oslu

Univerzita v Oslo, celým jménem Royal Frederick University, byla založena roku 1811 a je považována za nejprestižnější a největší norskou univerzitu. Koncepčně při svém vzniku kopírovala model univerzity v Kodani a v té době nově založené Berlínské univerzity. Osm fakult navštěvuje téměř 28 000 studentů a je zde (včetně univerzitních výzkumných center, muzeí a knihoven) zaměstnáno 8 000 lidí. Původní neoklasicistní kampus najdeme v centru Osla a dnes ho obývá pouze jediná fakulta - právnická.

Většina ostatních fakult se nachází v novějším kampusu Blindern, který leží severozápadně od centra města.

Výstavba nového sídla univerzity byla započata ve 20. letech 20. století a centrem současného kampusu je akademická knihovna, která byla otevřena roku 1999 a se svými 2 800 000 svazky je považována za největší v Norsku. Za zmínku stojí také nejnovější komplex Fakulty informačních technologií a vědeckého parku (Ole Johan Dahl’s Hus), který v sobě spojil několik různých oborů původně umístěných v deseti různých budovách kampusu. Veřejný parter budov byl využit pro novou knihovnu, jídelnu, velké auditorium a studentský lounge, který navazuje na venkovní krajinářské úpravy s vodními prvky. Univerzita ve svých nových projektech propojuje architekturu a umělecká díla šitá na míru jednotlivým stavbám. V knihovně, v Johan Dahl ‘s Hus i ve veřejném prostoru kampusu se nachází několik významných skulptur a instalací.

Blindern je příkladem poměrně mladého kampusu, který nebyl omezen nedostatkem místa. Vzhledem k malé rozloze kompaktního centra jsou v okolí zejména individuální rodinné domy. Budovy kampusu působí tedy v kontextu místa monumentálně a příliš nerespektují své okolí. Dostatek místa je patrný i ve velkorysosti a rozlehlosti veřejných prostor, které

128

jsou různého charakteru. Najdeme zde pobytové louky, parkové plochy i dlážděná prostranství.

Velmi dobrá vybavenost a koncentrace všech funkcí přináší do kampusu rušný studentský život. V oblasti se nachází množství kaváren, restaurací a barů. Dva studentské domy v sobě zahrnují sportovní centrum a další vybavenost, například poštu, kadeřnictví, cestovní kancelář, tiskárnu, kariérní poradnu a také univerzitní kapli a duchovní centrum.

+ architektonická kvalita staveb vybavenost kampusu veřejný prostor rozvoj a investice umělecká díla

Univerzitní knihovna Vědecký park Fakulta Informatiky

T 17

T 16

ve

ie

n

F

ob

le

m

1

pr

15

T

Ivar aasen hagen

F

P

2 F

4 5

T

18

F

F Bl i

3

7 nd

ernv

eie

F

6

n

B

10 oe

sv

ei

8 ol tk

e

m

11

9

m se m

sa

el

an

ds

ve

12

i

al

pav

eie

n

13

18

B

14

1811

22,300 studentů

6,200 zaměst.

300,000 m2

8

fakult

Univerzita v Oslu 1:5000, Blindern kampus 1

Niels Treschows -FHS

8

Univerzitní knihovna

15

Vědecký park

2

Elierts Sundts - FSV

9

Kristine Bonnevies - BIO

16

Fakuta Informatiky

3

Vilhelm Bjerknes’knihovna

10

FHS, Arts, Filosofie

17

Centrum informatikyUSIT

4

Budova sportu

11

Pedagogická fakulta

18

Školka

5

Frederikke studentský dům

12

Přírodovědecká fakulta

T

Zastávka vlaku

6

Ottosens studentský dům

13

Přírodověda - chemie

B

Zastávka autobusu

7

Lucy Smiths - rektorát

14

Teologická fakulta

F

Jídlo, pití, káva, bar 129

Blindern campus

Přírodovědecká fakulta - budovy chemie

Centrální prostor

130

Pohled od Pedagogické fakulty ke knihovně

Univerzitní knihovna

Atrium knihovny

Ole Johan’s Dahl Hus - vědecký park a FIT

Ole Johan’s Dahl Hus - umělecká díla

Ole Johan’s Dahl Hus - umělecká díla

Zimní Blindern

131

reference

Univerzita v Edinburghu

Edinburghská univerzita založená roku 1582 je díky své dlouholeté historii doslova prorostlá s městem. V době osvícenství se díky této instituci stal Edinburgh jedním z hlavní intelektuálních center a město si vysloužilo přezdívku Athény severu. Ke zvučnému jménu přispívá i seznam slavných absolventů, který obsahuje jména jako Charles Darwin, Alexander Bell nebo Sir Walter Scott. První budovou postavenou přímo pro univerzitu byla Old College postavená podle plánů architekta Roberta Adama dodnes sloužící svému původnímu účelu jako právnická fakulta. Dalším z významných oborů univerzity je lékařství a anatomie, lékařská fakulta je jednou z nejslavnější a nejkvalitnějších na světě. Univerzita se rychle rozrůstala a formovala město řadou dodnes významných budov mezi nimi i první koncertní halou a Teviot Row House, který byl prvním studentským unionem vůbec.

V současnosti je univerzita rozdělena na tři hlavní ústavy (humanitní a sociální vědy, medicína a veterinární medicína a vědecké a inženýrské obory), pod kterými funguje 24 fakult, a má šest kampusů. Nejstarší kampus je takzvaný Central Area nedaleko od centra města.

Kampus se rozkládá okolo zeleného náměstí Georges Square, které je napojeno na pěší osu Middle Medow Walk. Nachází se zde nejstarší budovy univerzity a nejdůležitější instituce jako velká centrální knihovna, Old College nebo první studentský union. Architektura kampusu je díky nepřetržitému rozvoji univerzity průřezem skrz všechna období a nesčetněkrát musela novým budovám ustoupit i původní historická zástavba. Největší odpor veřejnosti vyvolala výstavba modernistických výškových budov v 60. letech.

Výstavba byla naplněním vizí slavného fyzika a rektora univerzity Sira Edwarda Appletona, který viděl budoucnost ve spojení uměleckých oborů a vědy. Na počest této myšlenky kampusu

132

dominují dvě betonové výškové budovy: Appleton Tower (Vědecké obory) dokončena v roce 1966 a David Hume Tower (umělecké obory).

Obě stavby se setkaly s trvalým odporem veřejnosti a dokonce byly nominovány na nejošklivější stavbu v zemi.

Centrální kampus má dva hlavní veřejné prostory George Square a Bristo Square jehož srdcem je studentský union. Na toto náměstí navazuje také jedna z nejnovějších staveb - Fórum informatiky dokončené v roce 2008. Sídlí zde laboratoře a výzkumné centrum fakulty informačních technologií, které je vystavěno podle nejnovějších trendů. Hlavním konceptem projektu bylo vytvoření společných atrií a míst setkávání. Architektura budovy byla oceněna řadou cen. V součásti se chystají projekty renovací nejstarších budov v kampusu, redevelopment sportovního komplexu Pleasance a také výstavbu ubytování pro mladé absolventy v okolí Buccleuch a Meadow Lane.

+ historický kontext a vztah k městu neustálý rozvoj a nová výstavba architektonická kvalita staveb vybavenost a reprezentativnost Student union Informatics Forum Centrální Knihovna Playfair Library Buccleuch projekt bydlení pro absolventy

29

30 28

F 27

B 26

31 U F

B

F

2

25

F

U

1 F

Tev

iot

plac

B

Bristo square

23

8

7

12

22

9

10

row

6

U

ter

F

pot

4 5

11

24

e

3

B

F

george square

B

21 20

13

B 19

F 14 15

B

18 Bucc

leu

lac ch p

17

e

w lane Meado

F B

middle medow walk

F

16

1852

35,300 studentů

12,500 zaměst.

117,000 m2

B

24

fakult

3

ústavy

Univerzita v Edinburghu 1:5000, Centrální kampus

15 16 17

Centrální knihovna Lecture Theater Budovy Buccleuch - učebny

27

Studentské centrum Old College Playfair library Minto fakulta architektury

28

Geologie

29

Inovační centrum

30

Stará ošetřovna a chirurgie

31

Divadlo s sportcentrum

F

Jídlo, pití. káva

25 26

1

Forrest Hill FIT

8

Studentský union

18

2

Divadlo Bediam

9

GS 1 - neurologie

19

3

Stará fakulta medicíny

10

GS 7

20

4

McEwan Hall

11

Sociologie a politologie

21

5

Robertson wing

12

Robson building - učebny

22

Fakulta business Hume Tower - umělecké obory Budovy GS - literatura Appleton Tower - vědecké obory Forum informatiky

6

Koncertní hala Reid

13

GS 16-22 - učebny

23

Návštěvnické centrum

U

Studentské centrum

7

Wilkie - laboratoře

14

GS 27-29 - učebny

24

Klinika

B

Zastávka autobusu 133

Bristo Square (Fórum infomatiky a Union)

Edinbourghská univerzita

Middle Medow Walk - pěší zóna

134

George Square

Mc Ewan Hall

Mc Ewan Hall - promoce

Playfair Library v Old College

Centrální knihovna

Fórum informatiky

Fórum informatiky

Appleton Tower

Hume tower

Plánovaný projekt bydlení pro absolventy

135

reference

Univerzita v Hamburku

Univerzita v Hamburku vznikla v roce 1919 spojením několika institutů a gymnázií a je příkladem univerzity 20. století, kde se mísí inovativní přístup s tradičním modelem evropského vysokého vzdělávání. Přes svou krátkou historii má na kontě mnoho úspěchů a je největší výzkumnou a vzdělávací institucí v severním Německu. Kampus univerzity leží v srdci přístavního města v části Rotherbaum. Studuje zde 41 000 studentů na sedmi různých fakultách a univerzita zaměstnává bezmála 11 000 lidí.

Její součástí je také sedm kolaborujících výzkumných center.

První budovou patřící univerzitě byla současná Hlavní budova postavená roku 1911. Od té doby se se kampus postupně rozrůstal severním směrem kolem Von-Melle-Park. Další shluk univerzitních budov se nachází nedaleko okolo náměstí Martina Luthera Kinga. Budovy kampusu kontrastují s blokovým urbanistickým uspořádáním okolní zástavby. Jednotlivé solitéry s výraznou architektonickou tváří jsou rozprostřeny kolem veřejných prostranství. Na Hlavní budovu navazuje mohutná hmota velké státní a univerzitní knihovny Carl von Ossietzky, která čítá 5 milionů svazků a je zároveň národním knižním archivem. Další výraznou hmotou je velké auditorium Audimax otvírající se do hlavního veřejného prostranství. Jedním z nejnovějších projektů je přístavba knihovny právnické fakulty dokončená v roce 2007. Druhá část kampusu je vymezena vysokou stavbou Geomatika, kde se nachází především vědecké obory a laboratoře včetně unikátního větrného tunelu pro zkoumání modelů měst. Od roku 1998 jsou všechny budovy postupně rekonstruovány nebo nahrazovány novými.

136

+ unikátní urbanismus

architektonická kvalita staveb inovatiní pšístup k rozvoji univerzity Audimax Právnická knihovna Filosofická mensa Knihovna

F B

15

14 B

F

16

Gr

M.L.King platz

17

in

d

el

O H

13

19

11

F

B

10

12

allende platz

18

F

B F

10

8

F

Von melle park

9

Gr

10

in

12

8

7

de

F

la ll e

F

5

F

4

6 F

3 B

ed m

Flugel west

un

g-

F si e

m

ens

1 al

le

2

Kogresové centrum

1919

41,200 studentů

9,750 zaměst.

185,000 m2

7

fakult

Univerzita v Hamburku 1:5000 1

Hlavní budova

8

Právnická fakulta

15

Teologie

2

Africko-asijský institut

9

Právnická knihovna

16

Geologie

3

Státní a univerzitní knih.

10

Pedagogie a psychologie

17

Geomatikum

4

Ekonomie, mensa

11

Zemědělská f. a FSV

18

Větrný tunel a laboratoř

5

Studentský dům, mensa

12

MATFYZ

19

Farmaceutická fakulta

6

Univerzitní školka

13

Biologie

B

Zastávka autobusu

7

Audimax, auditorium

14

Chemie

F

Jídlo, pití, káva, bar 137

reference

Von Melle Park - Audimax

Náměstí Martina Luthera Kinga s budovou Geomatikum

Von Melle Park

138

Ekonomie

Audimax

Audimax

Pedagogická fakulta a psychologie

Univerzitní knihovna

Asijsko - africký institut s Hlavní budovou

Filosofická mensa

Právnická fakulta a knihovna

139

reference

Svobodná univerzita v Berlíně

Svobodná univerzita v Berlíně vznikla na počátku Studené války odtržením skupiny studentů a profesorů od Humboldtovy univerzity, která byla stále více pod sovětským vlivem. Jméno „Svobodná univerzita“ poukazuje na politickou svobodu a na sídlo v západní části Berlína.

Během své krátké historie se univerzitě podařilo získat prestižní status zejména v oblasti výzkumu. V 80. letech zde již studovalo 50 000 studentů, také díky významné finanční podpoře Spojených států. Německo-americká kooperace je dodnes jedním z hlavních priorit Svobodné univerzity.

V současnosti se univerzita zaměřuje na restrukturalizaci výzkumných kapacit a to především na mezioborová výzkumná centra a klastry.

Univerzitní budovy jsou v současnosti soustředěny do několika menších kampusů, z nichž nejvýznamnější je Dahlem kampus v jihozápadním Berlíně.

Unikátní urbanistický plán kampusu byl inspirován moderními univerzitními městy ve Spojených státech. Nejvýraznější budovou je rozlehlý Rust und Silberlaube komplex vzájemně propojených struktur se stříbrnými a cortenovými fasádami rozprostřenými okolo otevřených dvorků. Centrální budovou komplexu je Jazykovědná knihovna dokončená v roce 2005 podle plánů lorda Normana Fostera.

Na Dahlemský kampus bezprostředně navazuje univerzitní botanická zahrada rozprostírající se na 43 hektarech a čítající okolo 22 000 druhů rostlin. Dnes je Dahlem považován za centrum univerzitního výzkumu a kultury. Nedávno byla přistavěna velká budova centrální akademické knihovny navazující na budovu Rust und Silberlaube.

Přes svou poměrně krátkou historii je univerzita dobrým příkladem moderního kampusu s experimentálním urbanistickým plánem a nepřehléd-

140

nutelnou architekturou.

+ experimentální urbanismus

architektonická kvalita staveb koncentrace do velkého propojeného komplexu Rust un Silberlaube komplex Fosterova filosofická knihovna Akademická knihovna Univerzitní hotel a seminární centrum

B

B

U 11 12

10

8 9 Tak

mson

- St

ra

SSe

Br üm m

Lö

er

hl

st

eins

ra

tr

Se

SSe

aS

aS

Se

tr us

F

14

-Si

7

Ot

Fab

to

-von

B tr ecks aS Se

3

7

6

F

2 F

5

1

4

B Hab el sch w er dt er Al le e

1948

34,500 studentů

4,700 zaměst.

368,000 m2

12

fakult

Svobodná univerzita v Berlíně 1:5000, Dahlem kampus 1

Knihovna Jazykovědy

8

Fyzika

U

U-bahn

2

Mensa

9

Informatika

B

Zastávka autobusu

3

Centrální uni knihovna

10

Matematika

F

Jídlo, pití, káva, bar

4

Germanistika

11

Hotel a seminární centrum

5

Pedagogika a psychologie

12

Informace, hlavní vstup

6

Historie a kulturologie

13

Institut JFK

7

Chemie

14

Vstup do botanických zahrad 141

Dahlem, Rust und Silberlaube komplex

Rust und Silberlaube

Dahlem kampus

Dahlem kampus

UniverzitnĂ­ knihovna

142

Jazykovědná knihovna

Jazykovědná knihovna

Univerzitní knihovna

Univerzitní knihovna

Hotel a seminární komplex

FU Berlin

Budova Informatiky

Budovy Informatiky

143

URBANISTICKÝ KONCEPT

Konceptuální základ návrhu urbanismu 1:3 500 Výkres vyznačuje základní urbanistické činitele definující celkovou urbanistickou koncepci. Označuje plochu Albertovského kampusu definovanou morfologicky i způsobem využití území.

Toto území je lemováno zeleným pásem, který nabývá důležitosti. Stává se po celé své délce veřejnýou a propojenou rekreační plochou.

Vstupy do kampusu znázorňují intenzitu propojení - kudy do kampusu proudí nejvíce osob a kudy naopak kampus nejvíce navazuje na město. Toto také reflektuje hlavní osa kampusu a následné navrhnuté parcely k řešení.

146

rozsah území Albertovského kampusu (Albertovské kotliny) zelený pás - přírodní, volně průchozí svah propojující kampus s městem hlavní osa kampusu, budoucího rozvoje a návaznosti na město vstupy do kampusu / vstupy do města

KONCEPT

KONCEPT

Pro definování celkové urbanistické koncepce jsme stanovili tři základní urbanistické činitele – území Albertovského univerzitního kampusu, zelený pás Albertovských svahů a okolní město. Plocha kampusu je definována geomorfologicky (Albertovská kotlina) i způsobem využití území. Toto území je lemováno zeleným pásem Albertovských svahů, který by měl nabývat na důležitosti a stát se po celé své délce veřejnou propojenou rekreační plochou. Ulice Albertov tvoří hlavní osu kampusu, budoucího rozvoje a návaznosti na město. Kromě ní by měly kampus s městem spojovat další přidružené průchody a pěší stezky zeleným pásem tak, aby bylo území celkově prostupné.

Současná síť prostupnosti je omezena několika bariérami, převážně v podobě uzavřených zahrad. Proto navrhujeme zpřístupnit Albetovské svahy v maximálním rozsahu a skrz ně propojit Albertov s městem v místech, která jsou dnes ohrazena plotem či zdí. Navazujeme tak na současné představy radnice Prahy 2, které dále rozvíjíme. Kromě příčných prostupů by měla zeleným pásem procházet také podélná pěší stezka, a to po celé jeho délce - od kostela Panny Marie U alžbětinek ke Karlovu a dále podél hradeb zpět k ulici Na Slupi. Například v případě Kliniky adiktologie by se část jejích zahrad mohla stát během dne prostupnou v určitém časovém režimu. Zelený pás pak může plně sloužit k rekreaci místních obyvatel, studentů i pacientů.

Dalším významným prvkem návrhu je nová urbanistická osa prostupnosti od Nemocnice sv. Alžběty k Hlavovu ústavu, která dokončuje současnou urbanistickou strukturu kampusu a definuje jeho potenciální rozvoj. Tato nová osa a napojení ostatních ulic na ni by měly splňovat minimálně pěší prostupnost. Nové prostupy jsou navrženy také v okolí Revmatologického ústavu a Matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Kar-

lovy, kde jsou navrženy další parcely pro transformaci a výstavbu.

Parcely potenciálního rozvoje kampusu Albertov jsou rozděleny do tří základních skupin – parcely s plánovanou výstavbou, parcely s navrhovanou výstavbou a parcely vhodné pro transformaci.

Parcely s plánovanou výstavbou jsou pozemky, na které v současnosti probíhá urbanistická soutěž pro výstavbu plánovaného Biocentra a Globcentra Univerzity Karlovy. Parcely s navrhovanou výstavbou jsou vytipované územní rezervy s potenciálem využití pro další rozvoj univerzitního kampusu. Parcely vhodné pro transformaci jsou objekty s nevhodným využitím, které je možné transformovat do nové funkce.

147

Mapa prostupností 1:3 500 Současná síť prostupnosti je omezena několika bariérami převážně v podobě uzavřených zahrad. Proto navrhujeme zpřístupnit Albetovské svahy v maximálním rozsahu, a skrz ně propojit Albertov s městem v místech, která jsou dnes ohrazena plotem či zdí. Kromě příčných prostupů by měla zeleným pásem procházet také podélná pěší stezka, a to po celé jeho délce.

Dalším významným prvkem návrhu je nová urbanistická osa prostupnosti od Nemocnice sv. Alžběty k Hlavovu ústavu, která dokončuje současnou urbanistickou strukturu kampusu a definuje jeho potenciální rozvoj.

148

současný stav návrh plánovaná výstavba pěšiny v zeleni - součas. stav pěšiny v zeleni - plánované pěšiny v zeleni - navrhované

Návrh parcel k řešení 1:3 500 Parcely s plánovanou výstavbou jsou pozemky, na které v současnosti probíhá urbanistická soutěž na Biocentrum a Globcentrum Univerzity Karlovy.

síť prostupností

Parcely s navrhovanou výstavbou jsou vytipované územní rezervy s potenciálem využití pro další rozvoj univerzitního kampusu.

parcely s navrh. výstavbou

parcely s plán. výstavbou parcely vhodné k transformaci

Parcely vhodné pro transformaci jsou plochy, které je možné transformovat do nové podoby nebo funkce.

149

BIBLIOGRAFIE

OBECNĚ

1. url: http://www.geoportalpraha.cz/cs/opendata#.VtMetvnhDtQ [2D mapové podklady] 2. CCEA; Univerzita Karlova v Praze, Zadání architektonické soutěže o návrh, Kampus Albertov Biocentrum, Globcentrum 3. HOUBA Matyáš, Historický vývoj území Albertova a vysokoškolského areálu v Praze 2, Praha : s. n., 2012, 1.

4. url: http://www.google.com/maps/ 5. url: http://kampusalbertov.cuni.cz/

2 UNIVERZITA KARLOVA

1. url: http://vizeuk2030.cuni.cz/VU-7.html 2. url: http://www.ukacko.cz/ 3. url: http://knihovna.cuni.cz/

3 LOKALITA

lokalita 1. url: http://www.geoportalpraha.cz/cs/opendata#.VtMetvnhDtQ [ortofotomapa] historie lokality 1. url: http://www.cuni.cz 2. url: http://www.apolinar.cz 3. url: http://nemalzbeta.cz/historie.htm 4. url: http://www.starapraha.cz/pohlednice-praha-karlov.php 5. url: http://www.fotohistorie.cz/Praha/Praha-mesto/Nove_Mesto/Karlov/Default.aspx 6. url: http://stovezata.praha.eu/kostel-zvestovani-panny-marie-na-travnicku.html 7. url: http://stovezata.praha.eu/kostel-panny-marie-a-sv-karla-velikeho.html 8. url: http://stovezata.praha.eu/kostel-sv-apolinare-na-vetrove.html 9. url: http://zhola.com/praha/zanikleKostely/ 6. BAŤKOVÁ-HRUBÁ, Božena; Umělecké Památky Prahy 1. vydání: Nové město, Vyšehrad, Vinohrady, Academia, 1998. ISBN 80-200-0627-3 [obrazové podklady] 7. VLČEK Pavel a kol., Umělecké památky Prahy – Nové Město a Vyšehrad, Academia, Praha 1998, 1. vydání, ISBN 80-200-0627-3 8. LORENC Vilém, Nové Město pražské, SNTL, Praha 1973. ISBN 04-705-73 9. TOMEK Václav Vladivoj, Dějepis města Prahy II, VIII, 2. vyd., Kommisse u Františka Řivnáče v Praze, Praha 1982.

10. Kolektiv autorů, Nové Město pražské 1348–1784, Archiv hlavního města Prahy, Muzeum Hlavního města Prahy, Praha 1998. 1. vydání, ISBN 80-85394-19-7 11. ČERMÁK F. – PAUL G., Studie vysokoškolského centra v Praze, Praha 1945.

12. HAVLÍČEK J., Studie univerzitního města na širším albertovském území a námět přestavby pražské city, Architekt 44, 1946.

150

územní plán a regulace 1. url: http://app.iprpraha.cz/js-api/app/srk/ [regulační plány] 2. url: http://www.iprpraha.cz/clanek/146/historicke-regulacni-plany [historie regulačních plánů] 3. url: http://app.iprpraha.cz/js-api/app/archivup/ [archiv územních plánů] 4. url: http://app.iprpraha.cz/js-api/app/uap/ [územně analytické podklady hl. m. Prahy 2014] 5. url: http://www.iprpraha.cz/vykresyup [platný územní plán hl. m. Prahy] 6. url: http://plan.iprpraha.cz/cs/metropolitni-plan [metropolitní plán Prahy] 7. FLEKAČOVÁ Martina; KUDYN Milan, Století plánů pražské metropole, Institut plánování a rozvoje hl. m. Prahy, 2014. ISBN 978-80-87931-08-0 doprava a infrastruktura 1. url: http://uap.iprpraha.cz/graficka-cast [doprava, komunikační síť a doprava v klidu, MHD, pěší, cyklistická doprava] 2. url: http://uap.iprpraha.cz/textova-cast/7-600-dopravni-infrastruktura [dopravní infrastruktura] 3. url: http://www.geoportalpraha.cz/cs/mapy-online#.VtQV7_nhBaQ [dopravní infrastruktura] krajina a zeleň 1. url: http://www.wikipedia.cz 2. url: http://www.praguecityline.cz/prazske-pamatky/zahrada-ztracenka 3. url: https://bz-uk.cz/

4 UNIVERZITNÍ KAMPUSY

historie a vývoj univerzit 1. url: https://en.wikipedia.org/wiki/University#Modern_universities [historie a obrazové podklady] 2. url: https://en.wikipedia.org/wiki/History_of_European_research_universities [historie a obrazové podklady] 3. url: https://en.wikipedia.org/wiki/Red_brick_university [historie a obrazové podklady] 4. url: http://www.unibo.it/en [historická fakta a obrazové podklady] 5. url: http://www.sorbonne-universites.fr/ [historická fakta a obrazové podklady] 6. url: http://www.ox.ac.uk/ [historická fakta a obrazové podklady] 7. url: http://www.cam.ac.uk/ [historická fakta a obrazové podklady] 8. url: http://www.virginia.edu/ [historická fakta a obrazové podklady] 9. url: http://www.columbia.edu/ [historická fakta a obrazové podklady] 10. url: http://www.lunduniversity.lu.se/ [historická fakta a obrazové podklady] 11. url: http://www.uu.se/en/ [historická fakta a obrazové podklady] 12. url: https://www.uni-graz.at/en/ [historická fakta a obrazové podklady] 13. url: http://www.london.ac.uk/ [historická fakta a obrazové podklady] 14. url: https://www.univie.ac.at/en/ [historická fakta a obrazové podklady] 15. url: https://www.liverpool.ac.uk/ [historická fakta a obrazové podklady] 16. url: http://www.yale.edu/ [historická fakta a obrazové podklady]

151

BIBLIOGRAFIE

17. url: http://www.harvard.edu/ [historická fakta a obrazové podklady] 18. url: http://www.flsouthern.edu/home.aspx [historická fakta a obrazové podklady] 19. url: http://web.iit.edu/ [historická fakta a obrazové podklady] 20. url: http://www.sussex.ac.uk/ [historická fakta a obrazové podklady] 21. url: https://www.uea.ac.uk/ [historická fakta a obrazové podklady] 22. url: http://web.mit.edu/ [historická fakta a obrazové podklady] 23. url: http://www.ruhr-uni-bochum.de/index_en.htm [historická fakta a obrazové podklady] 24. url: http://www.fu-berlin.de/en/ [historická fakta a obrazové podklady] 25. url: https://www.imperial.ac.uk/ [historická fakta a obrazové podklady] 26. url: https://www.google.cz/imghp [obrazové podklady] 27. url: https://www.tumblr.com/ [obrazové podklady] 28. COULSON Jonathan; ROBERTS Paul; TAYLOR Isabelle; University Planning and Architecture: The search for perfection, Routledge, 2010. ISBN 978-0-4155-7110-4 [vývoj a historie univerzit] 29. WIEWEL Wim; PERRY David C.; Global Universities and Urban Developement: Case Studies and Analysis, Lincoln institute Cambridge, 2008. ISBN 978-0-7656-2039-2 [vývoj univerzit] reference 1. url: http://www.cuni.cz/UK-4054.html 2. url: https://en.wikipedia.org/wiki/Trinity_College,_Dublin 3. url: http://www.hea.ie/sites/default/files/tcd_3_profile_2016.pdf 4. url: https://www.tcd.ie/ 5. url: https://en.wikipedia.org/wiki/University_of_Oslo 6. url: http://www.uio.no/english/studies/ 7. url: http://www.uio.no/english/student-life/campus-guide/ 8. url: http://www.ub.uio.no/english/about/ 9. url: http://www.ub.uio.no/english/about/organisation/uhs/uhs/about-gsh.html 10. url: http://publicartnorway.org/prosjekter/universitetet-i-oslo-ole-johan-dahls-hus/ 11. url: https://en.wikipedia.org/wiki/University_of_Edinburgh 12. url: http://www.ed.ac.uk/maps 13. url: http://www.ed.ac.uk/projects-estates 14. url: https://en.wikipedia.org/wiki/Appleton_Tower 15. url: http://www.ed.ac.uk/about/annual-review/the-year-in-video 16. url: https://www.youtube.com/watch?v=0tGjU93545U 17. url: https://www.uni-hamburg.de/en/uhh/profil/geschichte.html 18. url: https://www.uni-hamburg.de/studieren-mit-behinderung/campus-zugaenglichkeit/gebaeudein. formationen/campusfuehrer.pdf

152

19. url: https://en.wikipedia.org/wiki/University_of_Hamburg 20. url: http://www.fu-berlin.de/en/redaktion/orientierung/dahlem/index.html 21. url: http://www.fu-berlin.de/en/universitaet/leitbegriffe/filmportraet/index.html 22. url: https://en.wikipedia.org/wiki/Free_University_of_Berlin 23. url: http://www.muenchen.de/sehenswuerdigkeiten/orte/119314.html#/ 24. url: http://muenchenmodern.blogspot.cz/2014/01/LMU-Mensa.html 25. url: http://www.muenchen.de/sehenswuerdigkeiten/orte/119314.html#/ 26. url: https://en.wikipedia.org/wiki/Ludwig_Maximilian_University_of_Munich#Campus 27. url: http://www.topuniversities.com/universities/alma-mater-studiorum-university-bologna/undergrad 28. url: https://www.youtube.com/watch?v=l7A31VAfUOE 29. url: http://www.unibo.it/en

5 URBANISTICKÝ KONCEPT KAMPUSU ALBERTOV

1. url: http://www.praha2.cz/file/A5d1/Revitalizace-zelene-Albertov.pdf 2. url: http://www.praha2.cz/file/B5d1/Park-Folimanka.pdf 3. url: http://www.praha2.cz/file/D5d1/upravy-uzemi-Albertov-Folimanka.pdf

Děkujeme za konzultaci Studentské unii UK, Odboru výstavby UK a vedení Ústřední knihovny UK.

153

154