HUDEBNÍ VÝCHOVA
pro 8. ročník základní školy
Zpracovali: PhDr. Alexandros Charalambidis, PaedDr. Zbyněk Císař, PhDr. Jiří Pilka, MgA. Dalibor Matoška
Lektorovali: Mgr. Petr Mašlaň, Vladimíra Stránská, prof. PaedDr. Luděk Zenkl, CSc., PaedDr. Markéta Pastorová
Schválilo MŠMT č. j. MSMT-7785/2022-9 dne 12. 7. 2022 k zařazení do seznamu učebnic pro základní vzdělávání, vzdělávací obor Hudební výchova s dobou platnosti šest let.
K titulu je vydán kompaktní disk s nahrávkami hudebních ukázek, s nimiž učebnice pracuje.
Nahrávky na CD byly pořízeny s laskavým souhlasem Českého rozhlasu.
Obálku navrhla a graficky upravila Ludmila Favardin
Ilustroval Václav Hraba
Vysadil Michal Špatz
Vydalo roku 2018 SPN – pedagogické nakladatelství, akciová společnost, Ostrovní 30, 110 00 Praha 1
Odpovědná redaktorka Ing. Ludmila Kořenářová
Vytiskl Triangl, a. s., Beranových 65, 199 02 Praha 9
Počet stan 152
3., upravené vydání
5218
© Alexandros Charalambidis za kolektiv, 1998, 2005, 2018
Illustrations © Václav Hraba, 1998, 2005, 2018
© SPN – pedagogické nakladatelství, a. s., 1998, 2005, 2018
978-80-7235-612-6
LETEM HUDEBNÍMI DĚJINAMI hudba středověku
Obsah předchozí kapitoly se nám náramně hodí, protože nás připravil na hudbu středověku. Těžko si dnes umíme představit, jak život ve středověku vypadal, konkrétně třeba v 8.–13. století: všechno se dělalo ručně, neexistovaly žádné stroje, k dopravě sloužili jen koně, povozy, hlavní obživu poskytovalo zemědělství. Vládu měla v rukou šlechta a církev, většina občanů pracovala jako jejich poddaní. Rodilo se mnoho dětí, ale mnohé zemřely již v prvním roce. Průměrná délka života byla nesmírně krátká, kolem 40 let. Lidstvo sužovaly nejrůznější choroby, zvláště infekční (mor, tuberkulóza), proti nimž nebyla žádná obrana.
Není divu, že řada lidí věřila v dočasnost života na této zemi, po němž přijde jako odměna věčný život na nebi pro ty, kteří žili dobře a spravedlivě. Na oslavu Boha se stavěly nádherné chrámy, nejprve jednodušší románské, ve 12. a 13. století pak jedinečné gotické stavby (ty se vypínají do veliké výšky, mají štíhlá okna ústící nahoře do špičky, nádherné klenby tyčící se vysoko nad námi). Všechno jakoby se obracelo jen k nebi.
Katedrála Nottre Dame v Amiensu – jedna z největších a nejvýznamnějších staveb francouzské gotiky
Také hudba období středověku a gotiky se většinou soustřeďovala do duchovní oblasti. Pro naše uši, zvyklé na nejmodernější hudební projevy, zní tehdejší skladby zdánlivě jednoduše, ale správně je zpívat není snadné.
Základem hudebního projevu středověku byl chorál, jednohlasý zpěv užívající většinou latinské duchovní texty. První křesťanské zpěvy pocházely z let 100–200 n. l. Brzy se rozšířily po tehdejší západní církvi. O reformu křesťanského zpěvu v římských kostelích se v 6. století zasadil papež Řehoř (cizím slovem Gregor), proto se všechny později uspořádané křesťanské zpěvy v západní církvi na jeho počest nazvaly gregoriánským chorálem. Notace tehdejší doby byla ještě málo přesná, staré zpěvy proto přepisují do dnešní notace jen odborníci. V gregoriánském chorálu se často na jednu slabiku textu zpívá více not, zpěv zní tedy ozdobně CD10.
GREGOIÁNSKÝ CHORÁL KYRIE
ZA TAJEMSTVÍM ZNAČEK … těch kytarových
Možná, že někdo z vašich kamarádů hraje na „sladké dřevo“ (tak se totiž kytaře říká třeba mezi trampy). Třeba i vy byste se chtěli pokusit o hru na kytaru, abyste svou hrou a zpěvem mohli potěšit své nejbližší a známé. K tomu budete potřebovat kromě kytary dvě věci. Za prvé, naučit se prsty levé ruky „mačkat“ struny na hmatníku kytary a pravou rukou „drnkat“ (vybrnkávat), za druhé, naučit se rozumět kytarovým (akordovým) značkám, které často doprovázejí tištěnou podobu písní (koneckonců tak tomu je i v naší učebnici a vy podle nich hrajete třeba takzvané basové tóny). K tomu „za prvé“ si pomůžete za pomoci svých kamarádů sami, k tomu „za druhé“ vám něco prozradíme my.
Nejjednodušší pro vás asi bude vysvětlení značek jako C, H, D nebo Ami, Fmi, Dmi apod. Samostatná velká písmena značí durový akord, tedy C = C dur, H = H dur atd., velká písmena s příponou mi značí mollové akordy, tedy Ami = a moll, Dmi = d moll atd. Poslechněte si následující píseň. Učitel vám zahraje melodii a doprovodí ji pomocí nadepsaných kytarových značek. Pokuste se sluchem rozpoznat, zda akord je skutečně dur či moll, pak píseň zazpívejte.
KDYŽ MĚ BRALI ZA VOJÁKA
Durový kvintakord – C dur a jeho způsob hraní na klaviatuře
Kytarové (akordové) značky jsou vlastně grafickým záznamem akordu, usnadňujícím tvorbu doprovodu písní. Kytarové se jim pak říká také proto, že je využívá především kytara jako doprovodný nástroj a že pod každou značkou si kytarista dokáže představit konkrétní hmat. Ale nejen kytara. Například i učitel v hodinách hudební výchovy používá tyto značky při klavírním doprovodu písní! m3
v3 č.5 dur
Poznámka: Červený křížek označuje strunu, která do akordu nepatří, struna se nehraje (tlumí se).
Pojďme však dál. K velkým písmenům značícím akordy mohou
být přidána různá číslíčka, přípony maj, dim, znaménka + a – nebo hudební značky a . Máme‑li v písni napsáno F , znamená to, že
LETEM HUDEBNÍMI DĚJINAMI hudba v baroku
A jsme zase zpátky v hudební historii. Čeká nás majestátní baroko. Barokní hudba vychází z velmi podobných principů jako výtvarné umění a architektura téhož období, tedy přibližně 17.–18. století. Renesance kladla důraz na rozum, úvahu a zkušenost, v baroku opět přichází ke slovu cit, vznešenost, náboženské zanícení. Umění baroka mělo člověka překvapit, ohromit. Na obrazech vidíme velmi živě znázorněné utrpení Krista, apoštolů, nádheru nebe, anděle sestupují v oslnivé záři z oblaků. Kostely jsou plné ozdob, okna umisťují stavitelé hodně vysoko, aby světlo dopadalo jakoby z nebe.
Kostel
V baroku se na rozdíl od renesance nepsaly pouze vícehlasé skladby (toto umění – polyfonie – pochopitelně nevymizelo), ale často i skladby pro jeden hlas (ať už pro zpěváka nebo hráče na nástroj) s doprovodem velmi často cembala [čembalo] (říkáme tomu doprovázená monodie). Melodie bývá velmi citová, rozklenutá, nejednou doplněná řadou ozdob (trylky apod).
Významnou novinkou se stalo prosazení nových tónin, známých do dneška: durových a mollových. Starší hudební období užívala staré (církevní) tóniny (a ty už přece také znáte).
V době baroka se rozvinuly nové hudební druhy a formy, připoměňme si ty nejdůležitější:
• opera – vznikla kolem roku 1600,
• kantáta a oratorium – skladba pro sbor, sóla a orchestr,
• suita – orchestrální nebo sólová skladba, v níž bylo seřazeno několik starých tanců za sebou (allemanda, couranta, sarabanda, giga, menuet a jiné),
• koncert (zpočátku concerto grosso [končerto grosso]) – dílo pro sólistu (nebo skupinu sólistů) a orchestr, který sólistu doprovází,
• fuga – hudební forma, která vycházela z vícehlasu (polyfonie), jak ho znali mistři renesance, ale vše bylo důkladněji a nově propracováno (ukázku naleznete na CD21).
Nástrojová hudba
Nástrojová hudba prožívala v baroku jedinečný rozkvět. Především se zdokonalily hudební nástroje (stavěly se už skvělé varhany s mnoha rejstříky, složitá cembala), rozvinula se technika hry na violu a housle. Vznikaly též první orchestry, měly většinou jen 13–16 hráčů. Orchestr tvořily smyčcové nástroje a cembalo, flétny (zobcové), lesní rohy bez ventilů (tzv. lesnice, přirozené horny), staré druhy hobojů a fagotů. K nejslavnějším autorům (nejen hudby instrumentální) patřil bezesporu Johann Sebastian Bach (1685–1750), tvůrce nádherných varhanních děl (nejznámější pravděpodobně je jeho Toccata a fuga d moll ), pašijí, oratorií a nástrojových koncertů (např. Braniborské koncerty, houslový Dvojkoncert d moll ).
Dalším byl Georg Friedrich Händel (1685–1759), vytvořil nádherná oratoria (nejslavnější je Mesiáš ), opery, koncertní skladby a concerta grossa (Vodní hudba, Hudba ke královskému ohňostroji CD23).
Z italské hudby si připomeňme Antonia Vivaldiho (1678 –1741), kterého jistě znáte z jeho houslových koncertů grosso Čtvero ročních období. Tyto koncerty zpopularizoval v podobě moderního aranžmá a vizuální show například houslista Jaroslav Svěcený se svým projektem Vivaldianno (videoukázka 6) nebo houslistka Vanessa Mae (videoukázka 7). Do období hudebního baroka dále patří Němec Georg
Philipp Telemann, Angličan Henry Purcell či francouzský skladatel
Jean‑Baptiste Lully.
ričrds] (1943), baskytarista Bill Wyman [bil uajmen] (1936), bubeník Charlie Watts [čárli uots] (1941) a doprovodný kytarista Brian Jones [brajen džouns] (1942–1969). Asi nejznámější píseň s „nesmrtelným kytarovým riffem je již zmíňovaná píseň I Can’t Get No Satisfaction a můžete ji najít na videoukázce 10. Nahrávka je z roku 1965! I takto vypadaly koncerty kapel (respektive jejich zvuk) v době, kdy hudební aparatury nebyly zcela dokonalé!
V souvislosti s krátkým věkem Briana Jonese musíme připomenout i problém, který provází rockovou hudbu dosud – drogy! Vůbec rockové hudbě 60. let, které „vévodily“ drogy, se říká acid rock [ejsid rok] (v USA psychedelic muzic ve spojení s květinovým hnutím hippies [hipís]).
Koncem 60. let začínají vytvářet své zvukově experimentální kompozice také později slavní Pink Floyd. Vznikají i jiné skupiny, které se proslavily v dalším desetiletí. Lidovou píseň Dům u vycházejícího slunce zpopularizovali Animals a jejich zpěvák Eric Burdon.
DŮM U VYCHÁZEJÍCÍHO SLUNCE
„Sladké“ písně hráli Bee Gees [bí džís]. Bluesem se nechali inspirovat také skupina Manfreda Manna se zpěvákem Paulem Jonesem a další. Prostě těch jmen, která vytvořila tradici anglického rocku a ovlivnila i ten světový, by bylo nekonečně mnoho. Díky rozhlasovým vlnám (např. Radia Luxembourg), gramofonovým deskám a také televizi se rocková hudba brzy rozšířila po celé Evropě i k nám (více se dozvíte v učebnici pro 9. třídu) a do zbytku světa. Anglie byla tedy skutečně jakousi „vstupní bránou“ rocku. Většina ze zde jmenovaných skupin a umělců obohatila rovněž světovou hudební kulturu o písně vskutku nesmrtelné. A není jistě náhoda, že se 60. léta díky celosvětové náladě nazývají sweet sixties [svít sixstýs]. Rozlučme se s nimi v Londýně. Zde byl v hotelovém pokoji nelezen 18. září 1970 mrtvý americký rockový kytarový virtuos Jimi Hendrix [džimi hendrix] (1942–1970). Smrt zavinily opět drogy. Bohužel nebyl, jak už jste zjistili, jediným rockovým umělcem, který takto opustil svět na konci 60. let.
S touto dobou se loučíme poněkud smutně. Zazpívejte si proto raději následující píseň skupiny Bee Gees, která svojí hudební tvorbou proplouvala mezi rockem, popem a disco hudbou, o níž se dozvíme více v jedné z dalších kapitol.
MALÁ NOČNÍ HUDBA (ukázka) Wolfgang Amadeus Mozart
Na tomto hudebním tématu můžeme pozorovat typické rysy klasicistní hudby: téma má dvě zcela rovnocenné poloviny (stejně dlouhé), melodie zní jednoduše, srozumitelně, takřka lidově, rytmus je pravidelný. Všechno vyzařuje pohodu a klid, vyváženost, tak, jak jsme se o ní již zmínili.
ÚKOL PRO TEBE
V 6. třídě jste si připomínali sonátovou formu. I 1. věta z Malé noční hudby je v sonátové formě. Kromě známé melodie hlavního tématu zde zazní téma vedlejší – objevíš ho při poslechu – jakmile zazní, dej znamení učiteli (třeba zdvihnutí ruky), že si jej v hudbě zaznamenal. Notovou ukázku přinášíme níže:
Další novinkou na konci 18. století bylo intenzivní cestování koncertních umělců po nejrůznějších zemích. Dále vznikala hudební vydavatelství, protože čilý hudební ruch v koncertních síních i v domácnostech potřeboval spoustu not.
K nejvýznamnějším klasicistním autorům patří tři velké osobnosti: Josef Haydn (1732–1809), Wolfgang Amadeus Mozart (1756–1791) a Ludwig van Beethoven (1770–1827). Haydn a Mozart byli Rakušané, Beethoven Němec. Na jejich tvorbě můžeme pozorovat i důležitou změnu: komponují se stále závažnější delší skladby, a proto klesá počet děl vytvořených jednotlivými autory. Haydn napsal 104 symfonií a kolem tisíce dalších děl.
ÚKOL PRO TEBE
Vyhledej skladbu Josefa Haydna – symfonii „S úderem kotlů“. Zahraj si úvodní téma a vzpomeň si, co bylo tak překvapujícího pro posluchače? Pokus se podložit ukázku akordy (kytarovými značkami) – ukázka je v C dur, takže pravděpodobně začneš akordem C. A co pak bude následovat?
Mozart vytvořil 48 symfonií a skoro 630 děl, Beethoven 9 symfonií a necelých 140 děl. Oper a jiných jevištních děl napsal Mozart 21 (mimo jiné slavnou Figarovu svatbu a pro Prahu operu Don Giovanni), Beethoven jen jednu operu (Fidelio). Velice slavná je rozměrná Beethovenova 9. symfonie, kde autor ve čtvrté větě vedle nástrojů užívá sólisty a sbor. Zvolil pro ně text od básníka Friedricha Schillera – Ódu na radost CD26. Závěrečné téma této ódy stojí za to znát. Nejprve se melodii nauč se spolužáky intonovat (třeba na „brumendo“) a pak k ní přidejte i slova. A jak jistě víš, tato část symfonie se stala oficiální hymnou Evropské unie.
SYMFONIE č. 9 (závěrečné téma s Ódou na radost) Wolfgang Amadeus Mozart
Anglický text:
We don’t need no education
We don’t need no thought control
No dark sarcasm in the classroom
Teachers leave the kids alone
Hay teacher leave up kids alone
All in all its’just another brick in the wall
All in all you’re just another bricks in the wall
Volný překlad:
Nepotřebujeme vzdělání
Nepotřebujeme cenzuru myšlení
Již žádný temný sarkasmus ve třídě
Učitelé, nechte děti na pokoji
Hej, učiteli, nech děti na pokoji
To všechno je jen cihlou ve zdi
Všechno to jsou pouze další cihly ve zdi
Podobné označení můžeme přiřadit i hudbě skupiny YES [jes] nebo Genesis [dženesis]. Další „pompézní“ skupinou byla anglická Queen [quín] s nezaměnitelným Freddie Mercurym [fredy merkjůry]. Ta naopak ve své hudbě spojila hardrockové prvky s „komerčními“ melodiemi. Protože je však těžké zařadit tuto skupinu do nějaké rockové přihrádky, používejme pro označení jejího stylu jednoduše slovo pop rock.
V 80. letech vzrostla obliba heavy metalu, který má kořeny v hudbě skupiny Black Sabbath [blek sabat]. Chmurná, těžká hudba, trudomyslné texty a démonický zjev Ozzyho Osbourna [ozyho osbůrna] se staly symbolem tohoto hudebního stylu. Bohužel mnoho metalových skupin přicházejících po Black Sabbath tuto skupinu víceméně napodobovalo. Proto se také v heavy metalu dlouho nic nového nedělo. I do metalu však počátkem 80. let pronikly syntezátory. Metal se stal vylehčenějším a zpěvnějším. Na CD34 ovšem naleznete ukázku toho původního heavy metalu.
Ve světě samozřejmě existují skupiny a zpěváci, kteří produkují heavy metal „starého typu“ – např. anglický Iron Maiden [ajrn meidn] či americká Metallica [metalika, zpěvák Alice Cooper [elís kůpr]. Díky syntezátorům však nově vzniklý heavy metal představovaný skupinami Europe [jůrop], Van Halen, John Bon Jovi [džon bon džovi] a dalšími už tím původním metalem vlastně ani není.
Black Sabbath
Rok 1976 znamenal mezník ve vývoji moderní a především rockové hudby. Na scénu vstupuje anglická skupina Sex Pistols CD36, která přináší opět něco nového, něco, co zde doposud nebylo. Její hudba nese označení punk [pank] z anglického prevít, puberťák. Jedná se o hudbu primitivní, drsnou, agresivní, jejíž kvalita je mnohdy diskutabilní. Heslem punkerů je: „Stačí umět tři akordy a můžeš jít hrát.“
Šokující chování členů skupiny, skandální výstupy v médiích, pouze jedna LP a „jepičí život“, tak lze ve zkratce charakterizovat tuto skupinu. Přesto se skupina stala legendou, kterou napodobují další a další muzikanti hlásící se k punku. Nic na tom nezmění ani fakt, že baskytarista Sid Vicious během léčby z drogové zá-