Ekologický přírodopis 7/2

Ekologický prˇírodopis

Tato učebnice byla zpracována autorským kolektivem pod vedením RNDr. Danuše Kvasničkové, CSc., zabývající se již dlouhá léta ekologickým vzděláváním a výchovou. Dr. Kvasničková je nositelkou Ceny ministra životního prostředí České republiky za rok 1996 a laureátkou mezinárodního ocenění Global 500, které jí v roce 1996 udělila agentura OSN pro životní prostředí (UNEP – United Nations Environment Programme). Toto vysoké uznání bylo každoročně udělováno jen několika celosvětově významným osobnostem na poli ochrany a zlepšování životního prostředí.

Učebnice je určena pro výuku předmětu Přírodopis na základní škole a je součástí ucelené řady, kterou tvoří:

Ekologický přírodopis pro 6. ročník základní školy

Ekologický přírodopis pro 7. ročník základní školy – 1. díl

Ekologický přírodopis pro 7. ročník základní školy – 2. díl

Ekologický přírodopis pro 8. ročník základní školy

Ekologický přírodopis pro 9. ročník základní školy

pracovní sešity:

Pracovní sešit k ekologickému přírodopisu pro 6. r. ZŠ

Pracovní sešit k ekologickému přírodopisu pro 7. r. ZŠ

Pracovní sešit k ekologickému přírodopisu pro 8. r. ZŠ

Pracovní sešit k ekologickému přírodopisu pro 9. r. ZŠ

Učebnici doplňuje metodická příručka na DVD , která obsahuje: – v první části úvodní informace k výuce ekologického přírodopisu, rozbor učiva, vzorové odpovědi na otázky a úkoly z učebnice i z pracovního sešitu a další doplňující informace, – v druhé části powerpointové prezentace obrázků a schémat využitelných při výkladu nebo procvičování učiva pomocí digitálních technologií (interaktivní tabule, diaprojektoru, notebooku).

Zpracovali:

RNDr. Danuše Kvasničková, CSc., prof. ing. Jan Jeník, DrSc., RNDr. Pavel Pecina, CSc., PaedDr. Jiří Froněk, RNDr. Jiří Cais Lektorovali: prof. RNDr. Jan Buchar, DrSc., doc. PhDr. Petr Dostál, CSc., a RNDr. Jitka Loubová (1. vydání), doc. PhDr. Petr Dostál, CSc. (3. vydání), Mgr. Jakub Holec (4., upravené vydání)

Autoři fotografií:

Vladimír Černík (21, 24), Petr Dostál (50, 87), Jitka Forstová (16), Ladislav Havel (5, 90, 99, 107, 111), Zuzana Jirsová (13), Jiří Liška (37), Jaroslav Jurčák (5, 32, 44, 63c, 67), Vladimír Kalina (47, 51, 52, 53, 65, 79, 86), Milan Kubín (22), Jiří Liška (37), Jindřich Martínek (13), Jan Rys (37, 41, 88, 116, 121), Zdeněk Soldán (10), Jan Stoklasa (101), Eduard Studnička (87, 121), Marie Váňová (32)

Schválilo MŠMT č. j. MSMT-21268/2018 dne 16. října 2018 k zařazení do seznamu učebnic pro základní vzdělávání jako součást ucelené řady učebnic pro vzdělávací obor Přírodopis s dobou platnosti šest let.

Doporučilo Ministerstvo životního prostředí ČR dne 30. 10. 1995, č. j. 3453/300/4063/OSES/95.

Graficky upravila Jitka Greplová

Vydalo roku 2019 nakladatelství Fortuna, JUDr. František Talián, Ostrovní 30, 110 00 Praha 1 Odpovědná redaktorka PaedDr. Miloslava Svobodová Vyrobila tiskárna H.R.G., spol. s r. o., Svitavská 1203, 570 01 Litomyšl Počet stran 72 Čtvrté, upravené vydání

176-1026

© Danuše Kvasničková, Jan Jeník, Pavel Pecina, Jiří Froněk, Jiří Cais, 1995, 2006, 2009, 2016

Illustrations © Šárka Brtnová, Věra Polcarová, Květoslav Hísek, 1995, 2006, 2009, 2016

Photographs © Vladimír Černík, Petr Dostál, Jitka Forstová, Ladislav Havel, Zuzana Jirsová, Jaroslav Jurčák, Vladimír Kalina, Milan Kubín, Jindřich Martínek, Jan Rys, Zdeněk Soldán, Jan Stoklasa, Eduard Studnička, Marie Váňová, 1995, 2006, 2009, 2016

© Nakladatelství Fortuna, 1995, 2006, 2009, 2016

ISBN 978-80-7373-103-8

živočišná buňka

rostlinná buňka

11 Průřez buňkou živočišnou a rostlinnou

plazmatická membrána mitochondrie lyzozom

cytoplazma ribozomy jádro vakuola chloroplast

buněčná stěna

12 Prostorový model buňky živočišné a rostlinné přijímání látek

vznik bílkovin trávení látek

zásoba látek řízení dějů rozmnožování

fotosyntéza

uvolňování energie přeměny látek

13 Modely částí buňky a mikrofotografie z elektronového mikroskopu chloroplast

buněčné jádro

V obrázcích 11 a 12 si prohlédni části buňky a jejich význam zkontroluj podle přehledu na straně 13.

Kterými částmi se liší buňka živočišná a rostlinná?

Jak se vyživují zelené rostlinné buňky?

Jak se vyživují živočišné buňky a jak buňky hub? Vystřihni si z papíru symboly jednotlivých částí buněk. Tvary symbolů si urči. Na každý symbol napiš hlavní funkci (např. příjem látek, výživa, dýchání).

Ze symbolů sestav nejprve rostlinnou buňku, potom živočišnou buňku, a nakonec buňku houby. Porovnej modely a mikrofotografie částí buňky na obrázku 12 a 13.

Laboratorní práce 2

Srovnávání rostlinné a živočišné buňky

Potřeby:

mikroskop, podložní sklo, krycí sklíčko, pinzeta, preparační jehla (nebo špendlík), kapátko, nůžky, nůž, cibule kuchyňská nebo mech (nejlépe měřík), senný nálev, obrazy nebo diapozitivy rostlinné a živočišné buňky, chomáček vaty.

Příprava

Tak jako v loňském školním roce si připrav senný nálev pro využití při mikroskopování. Cibuli můžete mít společně s několika spolužáky. Ostatní materiál zajistí učitel.

Pracovní postup

1. Připrav si mikroskop k mikroskopování.

2. Rozkroj nožem cibuli na čtvrtiny a z jedné z nich odděl od sebe části zdužnatělých listů. Z jejich povrchu sloupni průsvitnou pokožku a z ní odděl kousek o velikosti asi 3 mm x 3 mm. Na podložní sklo kápni vodu a kousek pokožky do ní opatrně rozprostři. Pak přikryj krycím sklíčkem. Pokud pozoruješ lístek měříku, připrav preparát podobně.

3. Preparát pozoruj, zakresli při 50násobném zvětšení skupinu buněk a popiš jejich stavbu.

4. Připrav si preparát senného nálevu (pohyb prvoků omez přidáním vláken vaty). Pozoruj stavbu buňky při 100násobném zvětšení a porovnej s obrazy či diapozitivy, které máš k dispozici.

14 Schéma dělení buněčného jádra

Závěr

Vyjmenuj shodné a rozdílné znaky rostlinné a živočišné buňky. Jaký je základní rozdíl ve výživě mezi rostlinnou a živočišnou buňkou? Porovnej, které buňky zůstávají v zorném poli mikroskopu v klidu a které nikoliv. Vysvětli příčinu.

Pozoruješ-li buňky mechu, označ v zakreslovaném obrázku, která část rostlinné buňky je nezbytná při výživě.

Pozoruješ-li buňky z pokožky cibule, všimni si, která obvyklá součást rostlinných buněk v nich chybí. Vysvětli proč.

Dělení buňky

Dělení buňky začíná vždy dělením buněčného jádra. V jeho průběhu lze pozorovat pentlicovité útvary ─ chromozomy. Ty se podélně rozštěpí a vzniklé části se rozejdou k opačným pólům jádra. Jsou základem dvou nových jader, která tak mají stejný počet chromozomů, jaký mělo původní jádro. Po rozdělení jádra se původní buňka mateřská rozdělí ve dvě nové buňky dceřiné.

Naznač si do sešitu dělení buňky podle obrázku 14. Chromozomy nakresli na zvláštní papír jako obrázky různého tvaru a jejich rozdvojení vyjádři podélným rozstřižením obrázků a nalepením do nově vznikajících jader.

Nově vzniklé buňky jsou obvykle menší než buňka mateřská, vyživují se, postupně rostou, vyvíjejí se a opět se dělí.

Život buňky

Na buňku působí všechny vlivy z okolního prostředí. Jestliže se do okolí buňky dostanou škodlivé látky nebo je buňka vystavena radioaktivnímu nebo jinému záření, pak se poškozuje její stavba a činnost, buňka zaniká nebo se začne příliš rychle dělit. Přirozenou cestou buňky zanikají stářím, kdy se v nich nahromadí odpadní látky z dějů, které v nich probíhaly.

Jednotlivá část buňky nemůže existovat sama o sobě. Všechny buněčné ústrojky společně zajišťují život buňky.

34 Vývin hřibu a stavba jeho plodnice

vytváření výtrusů vývin podhoubí podhoubí, na němž se vytváří plodnice

Některé houby vylučují do okolního prostředí látky, které jsou často jedovaté pro člověka nebo pro jiné organismy. Z vhodných mikroskopických hub se získávají i důležité léčivé látky (antibiotika), které nám pomáhají v boji proti škodlivým bakteriím.

Kde můžeš pozorovat plísně? Proč se nemají jíst potraviny napadené plísněmi?

Co jsou antibiotika?

Lesní půdou často prorůstají dlouhá a článkovaná vlákna – podhoubí hub, na kterém se vytvářejí nápadné plodnice. Některé z těchto hub se i záměrně pěstují.

35 Plodnice hub

žampion ovčí

muchomůrka zelená

muchomůrka červená

V pletivu plodnic hub jsou výtrusnice a v nich se vytvářejí výtrusy. V půdě se z nich vyvíjejí vlákna. Když dvě vlákna z různých výtrusů splynou, vzniká a postupně se rozrůstá nové podhoubí, na kterém se za příznivých podmínek mohou opět vytvořit plodnice.

uspořádání vláken v plodnici

Spojování dvou různých vláken podhoubí u některých druhů hub je obdobou spojování buněk různého pohlaví při pohlavním rozmnožování.

Pojmenuj houby na obrázku 35 a řekni, co o nich víš. Jak je bezpečně odlišíš?

Které části tvoří jejich plodnice?

Čím se rozmnožují houby?

Popiš podle obrázku 34 rozmnožování a vývin houby.

Lišejníky

V těle lišejníků jsou vlákna hub a jednobuněčné zelené řasy nebo sinice. Jejich spojení je příkladem soužití (symbiózy).

Vlákna hub jsou v lišejníku uspořádána ve vrstvách a mezi nimi jsou uloženy řasy nebo sinice.

Některé lišejníky jsou korovité, pevně spojené s podkladem, jiné jsou lupenité nebo keříčkovité.

36 Stavba těla lišejníku

houbová vlákna

řasy nebo sinice

houbová vlákna

Lišejníky se nejčastěji rozmnožují nepohlavně ─ menšími odlomenými částmi těla, které postupně pomalu dorůstají.

Zopakuj si, jaký význam má soužití řas a hub v lišejníku. Co umožňuje lišejníkům přežívat v nehostinném prostředí?

Uveď příklady různých lišejníků. V kterých ekosystémech rostou?

Některé lišejníky jsou dobrými ukazateli znečištění ovzduší. Vysvětli.

Najdi v přírodě příklad lišejníku korovitého, lupenitého a keříčkovitého.

37 Příklady lišejníků

provazovka

mapovník zeměpisný

VYŠŠÍ ROSTLINY

Výtrusné rostliny

Tělo mechů, kapradin, plavuní a přesliček je složeno z různých částí – orgánů, které zajišťují výživu, růst i rozmnožování. Jsou to vyšší rostliny.

Jednotlivé orgány těl mechů, kapradin, plavuní a přesliček jsou tvořeny různými pletivy.

ploník ztenčený

kapraď samec

přeslička rolní L jarní lodyha letní lodyha

plavuň vidlačka L

38 Výtrusné rostliny – mech, kapradina, přeslička, plavuň

Na špičce stonku je vzrostný vrchol, ve kterém je dělivé pletivo podobně jako ve špičce kořenu. Je chráněn šupinami, s nimiž vytváří pupen. Buňky dělivého pletiva v pupenu se za příhodných podmínek dělí, prodlužují a stonek postupně roste do délky. Různé pupeny bývají také po stranách stonku. Jsou v nich základy listů (listové pupeny), květů (květní pupeny) nebo obojí. Z některých pupenů vyrůstají postranní stonky, kterými se nadzemní část rostliny větví.

Pozoruj různé stonky, všímej si na nich pupenů, jejich postavení a velikosti. Rozlišuj podle obrázku

47 pupeny v postavení střídavém a vstřícném.

Dej do vody do teplé místnosti větvičku zlatice (jabloně, třešně nebo jiné rostliny) a pozoruj, jak se z pupenů vyvíjejí listy a květy.

Pozoruj rozříznutý pupen lupou a porovnej s obrázkem.

47 Pupeny

48 Vnitřní stavba stonku

model stonku

svazek cévní

pokožka prvotní kůra lýková část

dřevní část kambium dřeň

základ postranního stonku

vnitřní uspořádání pupenu

uspořádání pupenů na větvičce

střídavé (třešeň) vstřícné (jasan)

pokožka

prvotní kůra část lýková kambium část dřevní dřeň

podélný řez stonkem

příčný řez stonkem

svazek cévní – detail

pokožka prvotní kůra kambium

cévní svazek část lýková část dřevní dřeň

část lýková

kambium

část dřevní dřeň

Na vnitřní stavbě stonku se také podílejí různá pletiva. Tvoří je buňky přizpůsobené různým funkcím.

Na povrchu stonku bylin je pokožka. Pod pokožkou je prvotní kůra a ve střední části tenkostěnné buňky obklopují protáhlé cévní svazky. Střed stonku bývá vyplněn měkkou dření nebo je dutý (např. u trav).

Cévní svazek má nejčastěji dvě části: část dřevní a část lýkovou.

Část dřevní je z dlouhých buněk se ztloustlými stěnami a je obvykle blíže ke středu stonku. Touto částí cévního svazku proudí z kořenů směrem vzhůru k listům voda s rozpuštěnými minerálními látkami.

Část lýková je tvořena protáhlými tenkostěnnými buňkami a je blíže k obvodu stonku. Touto částí cévního svazku proudí z listů do stonku a do kořenu roztoky organických látek, které se vytvořily při fotosyntéze.

Stonek spojuje kořeny a listy, které společně zajišťují výživu rostliny.

49 Proudění roztoků v rostlině

voda s rozpuštěnými organickými látkami

voda s rozpuštěnými minerálními látkami

50 Průřez stonkem dvouděložné rostliny jednoděložné rostliny

Dobře si prohlédni obrázek 49 a odpověz: Kterou částí cévního svazku proudí voda s minerálními látkami?

Co proudí další částí cévního svazku?

Jak se nazývá pletivo stonku dřevin, jehož činností stonek tloustne?

Využij obrázek 50 a řekni, jaký je základní rozdíl mezi vnitřní stavbou stonku dvouděložných a jednoděložných rostlin? Co u jednoděložných rostlin chybí?

Pozoruj průřez stonkem některé byliny. Zjisti, zda je vnitřek stonku dutý nebo je vyplněn dužninou.

Které byliny se pěstují proto, že se z jejich stonků získávají dlouhá a pevná vlákna?

Vnitřní stavba stonku dřevin je složitější než u bylin. Kmen i větve dřevin každým rokem tloustnou činností dělivého pletiva (kambia). Kambium vždy od jara do podzimu odděluje směrem dovnitř buňky dřevní části cévních svazků a směrem k obvodu buňky lýkové části cévních svazků. Na jaře se v dřevní části oddělují buňky s tenčími stěnami, než mají buňky vznikající v létě. Na řezu kmenem je toto každoroční jarní a letní období patrné jako střídání světlejší a tmavší části jednoho letokruhu. Podle počtu letokruhů je možné zjišťovat stáří stromů i usuzovat na charakter podnebí v minulosti. Pozoruj letokruhy na průřezu kmene nebo na pařezu a zjisti podle nich přibližné stáří stromu.

Smrky, topoly a některé další stromy mají buňky s málo zdřevnatělými stěnami, mívají letokruhy značně široké a rostou rychle. Říkáme, že tyto stromy mají měkké dřevo.

Duby, buky a jiné stromy mají ve kmeni buňky se silně zdřevnatělými stěnami, letokruhy mají užší a jejich dřevo je tvrdé.

mikrofotografie řezu stonkem jednoděložné rostliny –část s cévním svazkem

Prohlédni si obrázek 58 a řekni, které barvy obsahuje rozložené sluneční světlo. Kdy v přírodě můžeš tento jev pozorovat?

V chloroplastech se zachycuje převážně červená a modrá složka slunečního spektra, kdežto zelená část se nejvíce odráží. Proto listy vidíme jako zelené.

Z oxidu uhličitého a vody vzniká účinkem energie světla v chloroplastech organická látka – jednoduchý cukr – a uvolňuje se kyslík a část vody. Kyslík uniká do ovzduší a organismy ho využívají k dýchání.

Z jednoduchého cukru (glukózy) a dalších látek vznikají pak v buňkách rostliny rozmanité organické látky: škrob, celulóza, tuky, bílkoviny a také vitaminy, silice, pryskyřice atd.

V kterých látkách je poutána energie ze slunečního záření?

Připomeň si, co je dýchání buňky. V které části buňky probíhá buněčné dýchání? Nevíš-li, vyhledej v kapitole o buňce.

Jak se dostává kyslík z ovzduší do těla rostliny?

Pozoruj vodní mor nebo jinou akvarijní rostlinu ve sklenici vody na světle. Co uniká ve formě bublinek? Pokus můžete provést podle obrázku 59.

59 Důkaz kyslíku vzniklého při fotosyntéze – pokus 1 (pod nálevkou musí být co nejvíce rostlin)

Zopakuj si, ve kterých částech listu probíhá fotosyntéza. Jak se nazývají útvary obsahující chlorofyl?

Pokus 1: Do skleněné nádoby s odstátou vodou (asi po třech dnech) upevněte nad akvarijní rostliny (nejlépe vodní mor nebo stolístek klasnatý) skleněnou nálevku. Na ni nasuňte provrtanou zátku a na zátku zasuňte zkumavku naplněnou vodou dnem vzhůru. Ve zkumavce můžete pozorovat hromadící se kyslík. Jeho přítomnost můžeme dokázat vzplanutím doutnající třísky.

V listech můžeme také snadno dokázat organickou látku – škrob. Uspořádání pokusu naznačuje obrázek 60.

Pokus 2: Na list pelargonie časně ráno přiložíme kousek alobalu ve tvaru obdélníku, v němž můžeme vystřihnout například písmeno. Rostlinu pak necháme celý den na slunci. Večer list odřízneme, alobal sundáme, list opatrně spaříme vroucí vodou a pak ponoříme do nádobky s lihem. Rostlinná barviva přejdou z listu do lihu. List pak vyjmeme, rozprostřeme ho na misku a polijeme zředěnou jodovou tinkturou. Osvětlená místa se zbarví modročerně, neosvětlená zůstanou světlá. Tmavé zbarvení dokazuje přítomnost škrobu.

Účinnost fotosyntézy se během dne a noci mění. Ve dne převládá v listech fotosyntéza a přebytek kyslíku nevyužitého při dýchání rostliny uvolňují do ovzduší.

Za soumraku se fotosyntéza zpomaluje, přibližně se vyrovnává fotosyntéza a dýchání – množství vydýchaného oxidu uhličitého rostlina opět spotřebuje k fotosyntéze a množství uvolněného kyslíku zase k vlastnímu dýchání.

60 Důkaz škrobu vzniklého fotosyntézou – pokus 2

61 Fotosyntéza a dýchání během dne a noci:

oxid uhličitý kyslík

oxid uhličitý kyslík

slunce svítí – převažuje fotosyntéza

oxid uhličitý kyslík

oxid uhličitý kyslík

slunce zapadá – fotosyntéza a dýchání jsou v rovnováze

kyslík

Celistvost rostlinného těla

Kořeny, stonky i listy vytvářejí celek, který zajišťuje

život rostliny. Jednou z rozhodujících podmínek života rostliny je dostatečné množství vody.

Pro příjem i pohyb vody v rostlině má velký význam propojení listů s kořeny. Voda v dřevní části cévního svazku vytváří spojitý sloupec od kořenových vlásků až po listy, odkud se otevřenými průduchy vypařuje. Díky soudržnosti vodního sloupce může voda v rostlinách stoupat i velmi vysoko. Průduchy v listech se otevírají nebo zavírají podle množství vody, které je pro rostlinu dostupné.

Popiš, jak voda vstupuje do těla rostliny a jak se v ní pohybuje až do listů.

Usuď, kdy bývají průduchy v listech otevřené a kdy se uzavírají.

Je nějaká souvislost mezi fotosyntézou a odpařováním vody z listů? Vysvětli svůj názor.

oxid uhličitý 48

Proč říkáme, že rostliny ve městech zpříjemňují a zvlhčují vzduch? Vysvětli další význam rostlin ve městě.

noc – převažuje dýchání

62 Pohyb vody v rostlině

oxid uhličitý kyslík

oxid uhličitý kyslík

slunce vychází – fotosyntéza a dýchání jsou v rovnováze

Ve všech živých buňkách rostliny stále probíhá dýchání. Při něm rostlina z organických látek za přítomnosti kyslíku získává energii potřebnou k životu. Kyslík přijímají rostliny téměř celým povrchem těla. Uvolňují přitom do prostředí oxid uhličitý a vodu.

V noci fotosyntéza neprobíhá, rostlina přijímá kyslík k dýchání z okolního ovzduší.

Který děj převládá v rostlinách na světle? Který ve tmě?

Z čeho získávají živočichové a houby energii potřebnou k životu? Co potřebují k dýchání? V které části jejich buněk probíhá dýchání?

Vysvětli, jaký význam mají rostliny, živočichové a houby pro udržování rovnováhy ve složení ovzduší.

vedení a vypařování vody v listech

vedení vody ve stonku

příjem vody z půdy a vedení v kořenu pohybvody

72 Příklad stavby květů dvou různých rostlin

tyčinky

květ hluchavky

koruna pestík

kalich

dva květy z květenství žita

okvětní lístky

pestík tyčinky

74 Pohlavní rozmnožování borovice lesní

Při opylení (obr. 75a) je přenesen pyl (pylová zrna) na bliznu pestíku. Z pylového zrna pak vyrůstá pylová láčka, která postupně prorůstá čnělkou k vajíčku. V láčce se vytvářejí samčí pohlavní buňky.

Když samčí pohlavní buňka splyne se samičí pohlavní buňkou ve vajíčku, dojde k oplození (obr. 75b). Oplozená buňka se ve vajíčku dělí a vzniká zárodek nové rostliny.

Celé vajíčko se mění v semeno a celý semeník v plod.

Zárodek nové rostliny je tedy uložen v semenu a semeno v plodu.

Nahosemenné rostliny nemají pestík. Vajíčka leží volně na šupině šištice a vzniklá semena nejsou v plodu – jsou nahá. Mezi opylením, oplozením samičí buňky a dozráním šišky je někdy dlouhá doba – například u borovice dva roky.

73 Schéma opylení a oplození u nahosemenné rostliny

samčí šištice opylení

samičí šištice –šiška – 1. rok

samičí šištice

šiška – 2. rok

semeno s křidélkem

Popiš podle obrázku 74 opylení a oplození u nahosemenných rostlin a podle obrázku 75 u krytosemenných rostlin.

Vysvětli základní rozdíl mezi rostlinami krytosemennými a nahosemennými. Uveď jejich příklady. Co obsahují plody? Uveď příklady rostlin, jejichž plodem je bobule, malvice, peckovice, nažka nebo dvounažka, oříšek, obilka. Čím se liší květy na obrázku 76?

Květy některých druhů rostlin obsahují pestík i tyčinky (obě pohlaví) ─ jsou to květy oboupohlavné. Jiné rostliny mají dva druhy květů ─ květy pouze s pestíky a květy pouze s tyčinkami – mají květy jednopohlavné.

Přenos pylu z tyčinek na pestíky zajišťuje nejčastěji hmyz nebo vítr.

Květy, které opyluje hmyz, bývají barevné, obsahují sladké šťávy a vábí hmyz vůní. Pyl často přenášejí včely, čmeláci, různé druhy much a další hmyz.

samčí šištice tyčinka pylové zrno šupina s vajíčky (v nich dochází k oplození)

75 Opylení a oplození u krytosemenné rostliny

tyčinka

opylení – a

pyl

oplození – b

pylové zrno samčí pohlavní buňky pylová láčka obaly vajíčka

splynutí pohlavních buněk semeno s obalem zárodek živné pletivo

76 Květy jednopohlavné a oboupohlavné

jednopohlavný květ – schéma květenství s jednopohlavnými květy („kočičky“ vrby jívy)

květ samičí květ samčí

Některé květy jsou svým tvarem přímo přizpůsobeny tělu určitého hmyzu. Někdy pyl přenášejí i jiné druhy živočichů, například ptáci.

Rostliny opylované větrem často rozkvétají ještě před olistěním, takže listy nebrání šíření pylu.

80 z vajíčka vzniká semeno

Porovnej květy různých rostlin a uvaž, které rostliny jsou opylovány hmyzem a které větrem. Uveď příklady.

Opylení je možné buď v rámci jednoho květu, mezi květy téže rostliny, nebo mezi květy dvou různých rostlin téhož druhu.

Vysvětli podle obrázku 77 rozdíl mezi cizosprašností a samosprašností rostlin.

Obvykle bývá pyl z tyčinek jednoho květu přenesen na bliznu pestíku jiného květu. Znamená to, že pak při oplození splývají dvě pohlavní buňky (samčí a samičí ) ze dvou různých květů.

77 Cizosprašnost a samosprašnost cizosprašnost samosprašnost oboupohlavný květ – schéma

příklad květu prvosenky

PAMATUJ!

Při pohlavním rozmnožování nejprve dochází ke splynutí samčí a samičí pohlavní buňky. Z oplozené samičí buňky pak vzniká nový jedinec.

pestík