Čítanka pro 8. ročník

Zpracoval: Josef Soukal

Lektorovaly: doc. PhDr. Vlasta Řeřichová, CSc., PhDr. Květa Rysová, Mgr. Ivana Kolářová

Schválilo MŠMT č. j. MSMT-37 084/2018 dne 30. ledna 2019 k zařazení do seznamu učebnic pro základní vzdělávání jako součást ucelené řady učebnic pro vzdělávací obor Český jazyk a literatura s dobou platnosti šest let.

© Josef Soukal, 1997, 2002, 2008, 2015, 2019

Illustrations © Jiří Petráček, 1997, 2002, 2008, 2015, 2019

© SPN – pedagogické nakladatelství, a. s., 1997, 2002, 2008, 2015, 2019

ISBN 978-80-7235-622-5

Božena Němcová: Babička

Šlosar: Proč se Proškovi psi jmenovali Sultán a Tyrl?

Karel Havlíček Borovský: Epigramy: Z

Maryčka Magdonova

Smutky, strasti, svízele

Rabíndranáth Thákur: Subha

Šrámek: Raport

Aškenazy: Dušan a generál

Pristavkin: Na hrudi obra obláček

Jurjevič Lermontov: Skalní štít

Fischerová: Proč

Eva Hudečková: Bezhlavá

Humor

Zdeněk Jirotka: Saturnin

James

Dousková: Hrdý Budžes

Zdeněk Svěrák: Kolja

Chvála jazyka

Umění aforismu

Jan Werich: Chlap, děd, vnuk, pes a hrob

Zdeněk Svěrák: Svědecká výpověď o požáru mlýna

Leo Calvin Rosten – Antonín Přidal: Pan Kaplan má stále třídu rád

Jiří Suchý: Takový je život

Jak vznikaly písničky

Vítězslav Nezval: Abeceda

Christian Morgenstern: Košilela

Trychtýře

Pavel Šrut: Pan Morgenstern

Pavo-uk nedo-uk

Václav Daněk: Havran

Paul Verlaine: Západ slunce

František Nepil: Litoměřice

František Hrubín: Jobova noc (Ach, Čechy krásné)

Jiné světy

Dmitrij Bilenkin: Tlak života

William Morrison: Venkovský doktor

Isaac Asimov: Pocit moci

Nestárnoucí

BIBLE

Tato tisíciletí stará kniha kromě svého základního náboženského vý znamu dodnes neztratila cenu jako dílo historické, didaktické a umělecké a její význam pro evropskou kulturu je nesmírný. Dnes se díváme na Bibli jako na cennou literární památku, která nás poučuje ve svých vypravová ních, pověstech, legendách, písních i příslovích, plných básnického kouzla a dramatického napětí, o historii, o společenských a hospodářských pomě rech, o politickém zřízení a způsobu myšlení jednoho ze starověkých náro dů. Ceníme si jí jako památky, která podstatně přispěla k rozšíření znalosti písma a tím i vzdělanosti většiny evropských národů a která přispěla k zjemnění mravů těchto národů.

A především si jí ceníme jako památky, která dala podnět ke vzniku básnických, malířských, sochařských i hudebních děl nesmírné kulturní hodnoty. (...)

Bez znalosti Bible nepochopíme mnoho z minulosti naší kultury. Její vliv je dodnes patrný i v našem spisovném a hovorovém jazyce. Mnoho obrazů, úsloví, obratů, které jsou nedílnou součástí našeho vyjadřování, pramení v Bibli a svědčí o tom, jak naši předkové byli proniknuti znalostí této knihy, jejíž text zůstával celá staletí nezměněn. Řekneme-li dnes, že je někdo starý jako Metuzalém, silný jako Samson, že má Kainovo znamení, přirovnáme-li něco k arše Noemově, mluvíme-li o sedmi hubených letech nebo o egypt ských ranách, vždy se vyjadřujeme obrazy a slovy biblickými. I holubice s ratolestí v zobáčku, sloužící jako symbol míru, má svůj předobraz v biblic kém vypravování o potopě světa.

Rudolf Havel v předmluvě k Biblickým příběhům Ivana Olbrachta

Bible náboženská kniha obsahující dva soubory spisů – Starý zákon a Nový zákon. Židé uznávají pouze Starý zákon; křesťané, kteří se z židovství vydělili v průběhu 1. století n. l., přijali obě části. Nový zákon připomíná ústřední postavu křesťanství – Ježíše Krista didaktický naučného rázu archa loď, v níž Noe zachránil vybrané lidi a zvířata před potopou

 Vysvětlete, co znamená sedm hubených let a další obrazná vyjádření uvedená v textu.

 Uvádějte další příklady slovních obratů, které se dostaly do jazyka z Bible .  Přečtěte si o Bibli v Literární výchově .

 Najděte na mapě nejznámější biblická místa.

„Posvátnou knihou křesťanů je Bible. Toto slovo bylo přejato z latinského a řeckého slova s významem „kniha, spis, papír“. Byla to odvozenina od řeckého biblos , byblos , což byl původně název pro papyrus dovážený z fénického přístavu Byblos (dnes Džebel poblíž Bejrútu).“

Vlastimil Styblík: Tajemství slov

„... čtěme Bibli, tam to všechno je...“

Jiří Voskovec a Jan Werich v písni David a Goliáš

IVAN OLBRACHT

Biblické příběhy

Ivan Olbracht převyprávěl staré biblické příběhy – na objednávku nakladatelství Melantrich – r. 1939. Psal je s myšlenkou na svou nedávno narozenou dcerku; nebylo to však poprvé, co se zabýval židovskou tematikou. Svou roli při vzniku knihy hrála i atmosféra doby – z Německa se již několik let šířila nenávist vůči židům.

Vražda Kainova

Když Adam a Eva odešli ze zahrady Edenu, obdělávali zemi, dobývajíce z ní v potu tváře chléb, jak Bůh rozkázal. Adam pojal Evu za manželku a ta mu povila syna, jehož jméno bylo Kain. A později se narodil jeho bratr Ábel.

Když dospěli, byl Kain oráčem, Ábel pastýřem ovcí. Ábel byl jinoch spravedlivý, ale Kain nedobrý a hněvivý.

Stalo se pak po mnohých dnech, že bratři vystavěli z kamení oltář, aby přinesli oběť zápalnou z prvorozených plodů, neboť ty náleží Hospodinovi. Kain obětoval z úrody zemské, Ábel z prvorozených beranů stáda a z jejich tuku.

V oběti Ábelově našel Bůh zalíbení, ale na oběť Kainovu neshlédl. Proto rozlítil se Kain velice a hněvem zhubeněl v tváři.

Řekl mu Hospodin: „Proč ses tak rozpálil hněvem? A proč opadla tvá tvář?

Budeš-li činiti dobře, také ty mi budeš příjemný; nebudeš-li však, přede dveřmi čeká hřích a jen v tvé moci jest nepovoliti jeho žádosti a panovati nad ním.“

Ale hněv Kainův a závist jeho byly veliké. Jednoho dne vyzval Ábela, aby spolu vyšli do polí.

A tam, obořiv se na něho, zabil ho.

Zjevil se mu Hospodin, který se ho otázal: „Kde jest Ábel, bratr tvůj?“

Kain odpověděl: „Nevím. Což jsem strážcem svého bratra?“

I řekl Bůh: „Co jsi to učinil? Krev tvého bratra volá ke mně ze země. Proto zlořečený budeš nyní na zemi, jež otevřela ústa, aby vpila krev bratrovu, kterého jsi zabil, a budeš-li ji obdělávati, nevydá ti už plody. Tulákem budeš a poběhlíkem.“

Nestárnoucí

TITUS MACCIUS PLAUTUS (asi 250–184 př. n. l.)

Jeden z nejslavnějších římských dramatiků, autor komedií, např. Pseudolus , Komedie o hrnci .

JAN SKÁCEL

(1922–1989)

Básník, autor poezie pro děti, fejetonistických próz. Jeho verše vyšly např. ve sbírkách Smuténka, Naděje s bukovými křídly, Kam odešly laně (věnována dětem), prózy v souborech Jedenáctý bílý kůň a Třináctý černý kůň .

ZPĚVY STARÉ ČÍNY

Pod názvem Zpěvy staré Číny vycházejí překlady čínské poezie, jejichž autorem byl Bohumil Mathesius. Ačkoliv byl Mathesius jazykově velmi vzdělaný, čínštinu nikdy neovládal a své převody pořizo val podle překladů čínských textů do jiných jazyků. Aby verše neztratily půvab (jak se to při snaze o doslovný překlad zpravidla stávalo), zacházel s předlohami dosti volně; spíše než překlady tak vznikly variace na původní čínské motivy.

Co jsi mě opustil...

Co jsi mě opustil, sama jsem zůstala, samotná musím tu žít; ruka má marně rozplést se chystala zmotanou klubka nit.

Co jsi mě opustil, vadnout jsem začala, po světě chodím jak stín; jsem jako úplněk, co noc je ze mne, milý můj, míň.

Čang Čiu-ling

 Řekněte svými slovy, jak báseň obsahově doplňuje nedokončenou větu z názvu.

 První a druhá polovina obou slok se od sebe odlišují. Popište tuto odlišnost.

 Proč jsou některé verše graficky vyčleněné?

 Grafická stránka se uplatňuje ještě v části druhé sloky. Uveďte v čem a proč.

Jízda

V oblaku páry letíme – já i má brůna. Zahnědlé lesíky pádí mi vstříc jak psi. Chrám. Gong zní ránem. Kosé slunko visí jak přicloněná lampa kalnou mhou.

Hle, štěstí: koně mezi koleny tak letět zlatem polí zrosených! Šíp. Padám. Zvoní zem. Kůň vzepjatý do světla stoupá. Z prázdných očí dvou trčí mu hrůza jako černá věž.

Neznámý autor

brůna bílý kůň

 Co se v básni odehrálo?

 Jaké pocity mluvčí v básni prožívá?

 Co je tématem básně?

 Na kterém kompozičním prvku je báseň vystavěna? Srovnejte první dva verše každé sloky s dalšími verši v příslušné sloce.

 Kterými jazykovými prvky se dosahuje dramatičnosti básně?

 Které jazykové vyjádření v básni vás nejvíce zaujalo? Pojmenujte ho odborným názvem nebo tento název vyhledejte za pomoci Literární výchovy .

VERŠE PSANÉ NA VODU

Bohumil Mathesius přebásnil – za jazykové spolupráce Vlasty Hilské – také stará japonská pětiverší.

Měsíc na vodě

Měsíce odraz hladinou vodní chvěje se, mihotá: chyť si ho – tu je! chyť si ho – kde je?

Měsíci, nejsi obraz ty života?

Zimní květiny

Zima – a přece padají shůry sněžinek bílé kytičky: možná že, možná vysoko nad mraky jaro je, lidičky!

 Jakou představu v básníkovi vyvolává měsíc?

 V básni Zimní květiny najděte metaforické vyjádření a vysvětlete, na základě jaké podobnosti k němu autor došel.

„O příplatku nemluv!“ odpověděl Don Quijote. „Dej mu to, co jsi rytířsky přísahal, a hleď, abys to splnil co nejdříve. Ne-li, touže přísahou se já zavazuji, že tě budu hledat a najdu, i kdybys jako ještěrka pod zeď zalezl.

A abys věděl, kdo ti nařizuje pořádek a poctivost, věz, že to je sám mocný Don Quijote de la Mancha, mstitel křivd a bezpráví!“

To řka povýšeným hlasem, pobídl Rocinanta a zakrátko byl z dohledu.

Sotva jezdec zmizel, popadl sedlák čeledína.

„Pojď sem, hochu! Rád bych měl u tebe ještě větší dluh! Mlít tě budu, když teď vodu mám!“ a uvázal ho opět ke stromu a dal mu tolik ran, až byl mladík skoro bez sebe.

„Tak! A teď si zavolej pana rytíře, mstitele křivd a příkoří, a uvidíš, že on jen hubou mlel. Já myslím, že bych měl z tebe kůži sedřít!“

Když byl hoch konečně odvázán, utekl do lesa, hroze sedlákovi, že vyhle dá Dona Quijota a že mu pak Haldudo bude musit zaplatit nejméně sedminásobek toho, co mu byl dlužen.

Tak byl vykonán první čin bludného rytíře, jímž se začala náprava světa.

mezek kříženec koně a oslice soumar zvíře (kůň, osel) používané k nošení břemen Haldudo z Quintanaru vyslov [aldudo z kintanaru]

K rytíři se nedlouho poté přidal zbrojnoš – prostý i přízemní venkovan Sancho Panza, zlákaný k výpravám příslibem bohatství. Autor však postupně změnil svůj původní záměr – Don Quijote se stává hrdinou spíš tragickým než směšným, protože svým ideálům (na rozdíl od většiny ostat ních lidí, jež ovládla hamižnost a pokrytectví) opravdu věří. I Sancho přestává pokládat rytíře jenom za člověka, který mu má dopomoci k pohodlnému životu, a začíná si ho vážit.

Rytířovo jméno v češtině zobecnělo – jako o donkichotovi se mluví o člověku, jehož snažení je marné, bez výsledku, ale přesto má jistý morální význam .

Sancho Panza vyslov [sančo pansa]

 Proč jsou praktické důsledky rytířova počínání úplně jiné, než rytíř zamýšlí?

 Srovnejte oba příběhy. Vychází z nich Don Quijote jako postava úplně stejně?

 Přemýšlejte o tom, proč se stal Don Quijote proslulým literárním (a nejen literárním) typem.

 Znáte jiné slavné literární postavy, jejichž jména se stala označením nějakého typu člověka?

MIGUEL DE CERVANTES SAAVEDRA (1547–1616)

Španělský spisovatel období renesance, autor románu Důmyslný rytíř Don Quijote de la Mancha a Příkladných novel .

JAROMÍR JOHN (vlastním jménem Bohumil Markalous ; 1882–1952)

Napsal např. knížku Rajský ostrov a pro mládež upravil román o Donu Quijotovi.

„Takzvaný rozumný člověk se přizpůsobí světu, nerozumný se snaží přizpůsobit svět sobě... Všechen pokrok přivodili lidé nerozumní.“

George Bernard Shaw

JAN AMOS KOMENSKÝ

Jan Amos Komenský patří k největším osobnostem našich dějin. Komenský sám sebe považoval především za náboženského myslitele, své mimořádné vzdělání a schopnosti však uplatnil v celé řadě oblastí – zasáhl i do literatury a jazykovědy. Světové uznání si získal jako pedagogický reformátor.

Pedagogická díla odrážejí Komenského názory a zásady, v tehdejší době převratné.

Didaktika

Školy býti mají nejen pro některou bohatší a přednější, ale pro všecku urozenou i neurozenou, bohatou i chudou, obojího pohlaví mládež…

Aniž se tu ohlédati třeba, že se někdo tupý, hloupý, k učení nezpůsobný zdá. Máme zajisté příklady, že někteří ku podivu zpozdilí velikého umění předce docházeli, i vtipných za sebou nechávajíce a tím, že labor improbus omnia vincit, dosti dokazujíce. Nýbrž jakož na těle někdo z mládí zdráv jest a zdárně roste, potom zneduživí a zákrskem bude; jiný naproti tomu z mládí krsá a kyše, potom z toho vyjda v jonáka zroste: tak na mysli někdo příliš brzy vtipný jest a potom tupne; jinému nejprve těžce přichází, potom vpravdě se proniká všudy. Mezitím však v zahradě rádi pospolu máme stromy, i ranní i pozdní i prostřední ovoce nesoucí; všecko se časem svým vyplácí, že tu daremně nestojí: proč v škole také rovnějších i zpozdilejších hlav pospolu trpěti nemáme?

Z literatury 19. století

EDMOND ROSTAND

Cyrano z Bergeracu

Na konci 19. století, kdy řada autorů zaplňovala svá díla přemírou podrobných, vyčerpávajících popisů (obvykle na úkor svěžesti a poutavosti vypravování), pokusil se francouzský spisovatel Edmond Rostand vrátit do li teratury velký romantický příběh. Vybral si k tomu skutečnou historickou postavu – vojáka a spisovatele Cyrana de Bergerac (žil v 17. století).

Cyrano oplývá vtipem a šermířským uměním. Jeho postava je oslavou nezdolného ducha, bystrosti i rytířskosti. V nesouladu s těmito přednostmi, romanticky nadsazenými, je Cyranův vzhled – hrdinovu tvář totiž „zdobí“ obrovský směšný nos. Úvodní dějství, nazvané Představení v Burgundském hotelu, je pojato jako divadlo na divadle – diváci sledují přípravy a posléze začátek divadelního představení. Jednu z rolí v něm má Montfleury, herec, jehož si Cyrano neváží ani jako umělce, ani jako člověka. Cyrano proto představení překazí. Vzápětí se dostane do konfliktu s jedním z návštěvníků; během něj se vyjevují stěžejní rysy jeho osobnosti. Svým počínáním popuzuje hraběte de Guiche a vikomta Valverta.

c yrano

Vy jste mi, zdá se, kos!

… Zřejmě se chystáte očumovat můj nos!

d otěrný mu Ž (vyveden z míry)

Ne!

c yrano (vykročí proti němu)

Nelíbí se vám?

d otěrný mu Ž (couvne)

Ó, milostpán se mýlí!

c yrano

Vine se jako had?

d otěrný mu Ž

Ne, ne, je roztomilý!

c yrano

Mám skobu jako vejr?

d otěrný mu Ž

Ne!

c yrano

Co jste říkal?

d otěrný mu Ž

Nic!

c yrano

Neroste na něm pár rozkošných bradavic?

d otěrný mu Ž

Ne!

c yrano

Je to lapač much? Asi se příliš kroutí?

Je obrovitý?

d otěrný mu Ž

Ne!

c yrano

Snad maškaráda z pouti?

d otěrný mu Ž

Já nevím, Jasnosti, vždyť se naň nedívám!

Cyrano

Ale, můj příteli, proč? Nelíbí se vám?

d otěrný mu Ž

Pane!

c yrano

Je hnusný?

d otěrný mu Ž

Ne!

c yrano

Poněkud zelenavý?

Vypadá nemocně?

d otěrný mu Ž

Ne!

c yrano

Pobuřuje mravy?

d otěrný mu Ž

Ó ne!

c yrano

Tak promluvte! Nač dělat cavyky?

Proč si ho měříte? Zdá se vám veliký?

d otěrný mu Ž (koktá)

Ne! Malý, malinký a tenký jako nitka!

c yrano

To má být posměšek, urážka, nebo výtka?

Můj nos, a malý?

Humor

lásky, i když jsme dostali kvinde; v zaměstnání i bez práce; jako výteční sportsmeni, i když jsme podváděli; tlustí i hubení; mladí i staří; ve městě i na venkově; s elektrikou i bez elektriky; s manžely i bez manželů.

(Přeložila Eva Marxová)

YWKA Křesťanské sdružení mladých žen, mezinárodní organizace s výchovným zaměřením YMKA Křesťanské sdružení mladých mužů oubytě tuberkulóza protein jednoduchá bílkovina reformky zastarale ženské spodní kalhoty brilantní skvělý, znamenitý antracit nejstarší a nejvýhřevnější kamenné uhlí dostat kvinde být odmítnut jako nápadník

„Říká se, že ženské mají krátký rozum, že jsou nedůsledné, žvanivé a kdesi cosi. Co mne se týče, viním je z něčeho daleko strašnějšího: že se jim nedostává humoru. Je sice pravda, že se rády smějí a chtějí se bavit; ale jejich vztah ke komice je spíš pasivní než aktivní. Snad je to proto, že k dělání legrace je zapotřebí jisté útočnosti; dále je třeba dávat všanc svou důstojnost, a ženské pohlaví si až nedůtklivě potrpí na důstojnost; posléze zdá se, že výsměch z ženských úst by bolel tam, kde nebolí chlapský vtip.“ Karel Čapek

 Jak znělo motto rodiny, o níž se v ukázce vypráví?

 Čím tato rodina vynikala?

 Charakterizujte tatínka a jeho výchovné metody.

 Charakterizujte vypravěčku.

 Souhlasíte s názorem Karla Čapka na ženy a jejich smysl pro humor? (Viz citát za ukázkou z knihy Betty MacDonaldové.)

 Pro srovnání: Halina Pawlowská – Díky za každé nové ráno

BETTY MacDONALDOVÁ (1908–1958)

Americká spisovatelka, autorka humoristických próz. Z knih: Vejce a já, Morová rána .

KAREL ČAPEK

Měl jsem psa a kočku

Karel Čapek byl všestranným spisovatelem a také novinářem. Dlouhá léta působil v Lidových novinách, pro něž napsal mj. mnoho fejetonů, črt a sloupků. Zde také postupně publikoval svá vyprávění a úvahy o psech a kočkách, z nichž později sestavil knížku Měl jsem psa a kočku.

Minda čili o chovu psů

Prořídí-li si člověk psa, činí to: 1. buď pro světskou okázalost, 2. nebo „kvůli hlídání“, 3. nebo aby se necítil tak osamělý, 4. nebo z kynologického sportu, 5. nebo konečně z přebytku energie, aby byl pánem a velite lem svého psa.

Co mne se týče, pořídil jsem si psa hlavně z přebytku energie; přál jsem si patrně, aby mne v tomto světě nějaký živý tvor po slouchal. Zkrátka, jednoho rána u mne zazvonil člověk, vlekou cí na šňůře cosi zrzavého, chundelatého a zřejmě rozhodnutého nikdy nevkročit do mých vrat, načež ten člověk řekl, že tohle je ten airdale, přenesl tu ježatou, špinavou věc v náručí přes práh a pravil: „Jdi, Mindo!“ (Ona ta fenka sice má v psí matrice jaké si čistokrevnější jméno, ale říká se jí – neznámo proč – jenom Minda.) Tu tedy se ukázaly čtyři dlouhé nohy, které se s neoby čejnou rychlostí vsoukaly pod stůl, a bylo slyšet, jak se tam do le, pod stolem, něco usedavě chvěje. „To je, panečku, rasa,“ pra vil ten člověk znalecky a odešel nápadně rychle, ponechávaje nás dva našemu osudu.

Ještě nikdy jsem neuvažoval o tom, jak se má dostat pes zpod stolu. Myslím, že se to obyčejně dělá tak, že si člověk sedne na zem a vykládá zvířeti všemi rozumovými i citovými důvody, aby vylezlo. Zkusil jsem to hlasem šlechetným i velitelským, prosil jsem a podplácel jsem Mindu kostkami cukru, pokusil jsem se dě lat ze sebe pejska, abych ji vylákal. Když všecko selhalo, vrhl jsem se pod stůl a vytáhl jsem ji za nohy na světlo. Bylo to brutální a ne čekané násilí. Minda zůstala stát, zhroucená a třesoucí se jako po haněná panna, a vycedila ze sebe první vyčítavou loužičku.

Téhož dne večer už ležela Minda v mé posteli a šilhala na mne svýma pěknýma, přívětivýma očima: „Můžeš si, člověče, lehnout pod postel; tebe snesu!“

Ráno nato mi ovšem utekla oknem, naštěstí ji chytili dlaždiči. Nyní ji tedy vodím na řemínku, aby se vyvenčila, a přitom proží vám světskou okázalost, jež je spojena s chovem čistokrevného psa.

„Koukej,“ povídá maminka svému dítěti, „vidíš, to je pejsánek!“

Obrátím se poněkud uraženě a pravím: „To je airdale.“

Nejvíc mne ovšem dožerou lidé, kteří mi řeknou: „To máte pěkného chrta, ale proč je tak chlupatý?“

Vleče mne, kam se jí zachce; má ukrutnou sílu a nejpodivnější zájmy; smýká mnou přes hromady hlíny a předměstská ru miště. Potkávají nás dobráci penzisti, jak se zmítáme každý na jiném konci šňůry, mnohonásobně otočené kolem našich nohou. „Proč toho psa tak násilně vlečete?“ řeknou mi káravě. „To já ho jen tak cvičím,“ pravím honem, jsa odvlékán k jiné hromadě.

(…)

Ilustrace Karel Čapek

Chvála jazyka

JIŘÍ SUCHÝ

Jiří Suchý je muž mnoha talentů. Proslavil se především jako ústřední osobnost divadla Semafor (založeno 1959), kde nejprve vystupoval ve dvojici s Jiřím Šlitrem. Originálně navázali na působení Jiřího Voskovce a Jana Wericha v Osvobozeném divadle. Suchého písňové texty ovlivňovaly (zejména v 60. letech) vkus valné části mladší a střední generace.

Takový je život

Potkal potkan potkana

Pod kamenem pod kamenem

Počkat pane potkane

Ať se vám nic nestane

Pod kamenem potkala

Kočka kočku kočka kočku

Kampak kočko spěcháte

Táži se vás popáté

Ty dvě kočky potkaly

Pod kamenem dva potkany

Kočky na ně skočily

Zbaštily je za chvíli

Přiběhl tam černý pes

Kočky zbledly kočky zbledly

Snědl kočky k večeři

A pak usnul pod keři

Tou dobou však náhodou

Jeli tudy čtyři páni

K obědu je u nich dnes

Knedlík – zelí – černý pes

 Co bylo zřejmě výchozím impulzem pro vznik textu?

 Které jazykové prvky jsou v textu výrazné?

 Má text nějakou logiku?

Jak vznikaly písničky

Existují historky o tom, jak se mnozí umělci pokusili udělat Dílo třeba z telefonního seznamu nebo z jízdního řádu. Buď že jeho část zhudebnili, anebo si z ní udělali komický výstup. Sám jsem zažil švýcarského klauna, který s českým

telefonním seznamem úspěšně bavil pražské obecenstvo tím, že pouze četl jméno Novák a přízvukem mu dodával vždycky jiný smysl. Některý z Nováků ho rozesmál, jiný pohoršil, jiný udivil nebo rozči lil. S Jiřím Šlitrem jsme si o podobných případech několikrát vyprávěli a občas i uvažovali o tom, co by to udělalo zhudebnit jídelní lístek nebo úřední vyhlášku. Dlouho jsme se však do tohoto dobrodružství nepouštěli, protože jsme nevěděli, jak na to. Jednou to ale přijít muselo. Napadlo mně napsat Jiřímu text, v němž by pouze vypočítával, co všechno měl k obědu. Líbilo se mu to, a tak jsem začal psát:

Představte si představte si

Co jsem měl dnes k obědu:

Knedlíky se zelím

Se zelím kyselým

Pak jsem jed u stolu

Kdovíco v rosolu

Kapustu vařenou

Jedli jsme ji s Mařenou

Sám jsem si za pecí

Zadělal telecí

Škubánky maštěný

Baštil jsem jak praštěný

To koukáte

To koukáte

Co jsem měl dnes k obědu

Jiří Šlitr měl z textu opravdu radost. Byl vděčným konzumentem mých nápadů, a zvláště věta o tom, že si zadělal telecí, ho náramně pobavila. A další dny vyprávěl na potkání kdekomu, co jsem pro něho napsal, a mně pak referoval, že se tomu všichni smějou. Pak se pustil do práce on.

Když jsem si za pár dnů přišel poslechnout výsledek, zažil jsem menší překvapení. Zpočátku se mi zdálo, že je všechno v pořádku. Jiří pojednal písničku podle modelu A to tele hubou mele, anebo, chcete-li, Old MacDonald has a farm... To znamená, že písnička je zpočátku kraťounká, ale každá její další sloka se o dva veršíky rozroste, takže poslední sloka už je mnoho násobně delší než prvá. Jiří mi zpíval sloku za slokou, a když byl u toho, jak Škubánky maštěný baštil jako praštěný, a já už předpokládal konec písně, pokračoval vesele dál:

Uzený na hráchu

Střílel jsem ho na bráchu

Jeseter na kmíně

Koupil jsem ho v Kolíně

Buchtičky se šódó

Zapíjel jsem je vódó

Borůvky na sádle

Našel jsem je ve prádle

Pirožky blinčiky

Kartofel i svinčiky

Co je moc to je moc