Čítanka pro 6. ročník

Zpracoval Josef Soukal

Lektorovali:

Mgr. Zdeňka Pištěková, PhDr. Květa Rysová, doc. PhDr. Naděžda Sieglová, CSc., doc. PaedDr. Jaroslav Toman, CSc., Mgr. Ivana Kolářová

Schválilo MŠMT č. j. MSMT-37084/2018 dne 30. ledna 2019 k zařazení do seznamu učebnic pro základní vzdělávání jako součást ucelené řady učebnic pro vzdělávací obor Český jazyk a literatura s dobou platnosti šest let.

© Josef Soukal, 1997, 2003, 2007, 2014, 2019

Illustrations © Jiří Petráček, 1997, 2003, 2007, 2014, 2019

© SPN – pedagogické nakladatelství, a. s., 1997, 2003, 2007, 2014, 2019

ISBN 978-80-7235-620-1

Báje a pohádky

řecké báje a pověsti – Tantalos

moudrosti krále Šalomouna

Kamil Bednář: Pohádka o kruté princezně Turandot

Nepil: Island

František Ladislav Čelakovský: Pocestný

Zdeněk Svěrák: Panský kočí

Josef Brukner: Procházka

Jiří Žáček: Vlaky

Josef Hiršal: Stopy v písku

Jan Noha: Všechny cesty

Po stezkách odvahy a dobrodružství

Semjon Karatov: Rychlonohý Džar

Jules Verne: Děti kapitána Granta

Miloš Kosina: Hoši z Modré zátoky

Zane Grey: Prázdniny v pralese

Arthur Ransome: Boj o ostrov

Jaroslav Foglar: Hoši od Bobří řeky

Svět lidí a svět zvířat

Věna Hrdličková: Souboj sluky a ústřice

Jak liška obelstila tygra

Synovská láska

Miloš Macourek: Vejce

Rudolf Těsnohlídek: Liška Bystrouška

František Nepil: Já Baryk a můj šnek

Jiří Žáček: Ušaté

Durrell: Bertík Vajíčko

Robert Louis Stevenson: Před usnutím

Každý chvilku tahá pilku

Franta Župan: Pepánek vychovatelem

Kateřina Křížová: O lékařské praxi a následném boji o holý život

Ivan Vyskočil: Proč se lidé bojí zajíců

Eva Ibbotsonová: Tajemství 13. nástupiště

Úsměvy a šibalství

Branko Ćopić: Zpřeházená povídka

Nonsensová poezie: Válido seňpí

Střelený příběh

Tóma a Jerema

Emanuel Frynta: Jelikož a Tudíž

Jiří Dědeček:

Arnošt Goldflam: Tatínek a drak lidožrout

Jiří Marek: Jak podvodník podvodníka podvedl

Moudří blázni: Soudce Ooka – Zlodějská daň

Bratr Jan Paleček – Oběd u paní Říčanské

Rudolf Křesťan: Nasreddin hodža

Enšpígl – Enšpígl u podkováře

Karel Čapek: Vynálezce

Vladimír Preclík: Dřevěná příjmení

Josef Brukner: Tři muzikanti

Sportovci

„To je Tesiztekatl,“ usoudili bohové a rozzlobili se: „Proč by měl ten zbabělec svítit stejně? Ne, ne, zaslouží si být jen měsícem, který slunce vždy následuje...“

A jeden z nich hodil Tesiztekatlovi do obličeje králíka, aby jeho svit potemněl. Tak tedy začalo svítit na nebi naše slunce a tak se narodil i měsíc. Bohové si mohli zase nějaký čas odpočinout.

Quetzalkoatl vyslov [kvetsalkoatl]

ü O čem příběhy vyprávějí?

ü Jakou barvu měla jednotlivá slunce čtyř nejmocnějších bohů?

ü Proč všechna tato slunce zanikla?

ü Jak se jmenovaly ústřední postavy příběhu Páté slunce? Popište jejich jednání a charakterizujte je.

ü Jak se v ukázkách projevují indiánští bohové? Jsou podobní lidem?

ü Ukažte na mapě světa území, kde se tyto příběhy vyprávěly.

ü Znáte jiné báje o vzniku slunce a měsíce? Vyprávějte je.

„ Vypravěč ... vybíral z mnoha záznamů vědců a spisovatelů; často do plňoval, domýšlel neúplný děj a pomáhal i dobru, aby zvítězilo nad zlem, jak od pohádky očekáváme.

Ne vždy tomu tak v indiánských vyprávěních je. Jako v přírodě i ve vlastním dějinném údělu indiánů vítězí někdy krutá, nesmlouvavá síla a lstivost. Přestože by indiáni raději učili věřit své děti ve vítězství spravedlnosti a dobra, ... ozve se v jejich pohádce trpká skutečnost všech pokolení, která čekala na návrat Opeřeného hada.“

Vladimír Hulpach v doslovu ke knize Návrat Opeřeného hada

ü Přemýšlejte o tom, co nám o svém postupu při převyprávění indiánských příběhů autor prozradil.

n Pro srovnání: Václav Šolc – Sny a zlato indiánů

V LADIMÍR H ULPACH ( nar. 1935)

Je znám především jako autor různých převyprávění starých předloh, zejména bájí, pohádek, pověstí. Indiánské tematice se věnoval v knihách Co vyprávěl kalumet (pohádky severoamerických indiánů), Chlapec a slunce, Kouzelné šípy (indiánské pohádky), Návrat Opeřeného hada (mýty indiánů Střední a Jižní Ameriky), Indiánskou stezkou , Indiánské pohádky. Z dalších knih: Hrdinové evropských bájí (spolu s E. Fryntou a V. Cibulou), Kralevic Marko (podle hrdinských písní jižních Slovanů), Příběhy kruhového stolu (vyprávění o králi Artušovi), Báje a pověsti z Čech a Moravy (pět samostatných knih).

EDUARD PETIŠKA

O egyptském princi, který utíkal

před svým osudem

Velmi často se vypravěči bájí a pohádek vracejí do starověkého Egypta. Ve svých příbězích mohou využít překlady záznamů na papyrech a textů z pyramid, hrobek, chrámů, dále úryvky různých písemných památek, zprávy a vy právění starověkých řeckých spisovatelů. V Čechách egyptské náměty zpracovával také Eduard Petiška.

Před mnoha lety žil v Egyptě král a neměl děti. Dlouho po nich toužil a dlouho prosil bohy, aby se jeho ženě narodil syn. Bohové konečně krále vy slyšeli. Splnili mu jeho přání a král nevě děl, co by radostí udělal. Do čisté radosti však ukápla kalná krůpěj smutku.

Do paláce vešlo sedm Hathor, sudiček, obstoupily novorozeného, aby mu určily osud. Sklonily se nad ním a řekly:

„Zahubí tě buď krokodýl, nebo had, anebo pes.“

Hathory zmizely a sloužící, kteří sly šeli jejich věštbu, pospíchali ke králi, aby mu o ní pověděli.

Smutek dolehl na krále a přemýšlel, jak by syna uchránil před zlou věštbou. Musím ho skrýt před trojím nebezpečím, uvažoval, a před nebezpečím bude nejlépe ukryt, bude-li žít o samotě.

Dal proto svému synovi vystavět vy soký dům v horách pouště, kde nežili krokodýlové ani hadi, ani psi. Domu při dělil nejvěrnější služebníky a postaral se, aby malému princi nic nechybělo.

Princ rostl v odloučenosti od ostatního světa a znal jen tváře svých slu žebníků, vzácné tkaniny a zlaté a stříbrné nádobí svého stolu. Domníval se, že tohle je celý svět a žít v něm je dobré a správné.

ü Řešili jste otázku viny: Byla všechna provinění potrestána? Kdo byl potrestán? Byl trest úměrný provinění?

ü Příběh vrcholí tragickým momentem. Zamyslete se nad dalším životem jednotlivých postav.

ü Čím jsou nápadné zvýrazněné sloky? Objevuje se tento jazykový jev i v dalších částech?

ü Pokuste se jednotlivě či ve skupinách o recitaci nebo dramatizaci některé části nebo částí básně. Připomeňte si, na co je při přednesu textu nutné dávat pozor.

ü Všimněte si slok v jednotlivých částech básně. Přemýšlejte o tom, proč se v jedné části jejich podoba mění.

ü Všimněte si rýmů, které básník užívá. Uveďte, ke kterému druhu či druhům rýmu patří. Využijte Literární výchovu .

Vodník se stal inspirací pro stejnojmennou hudební skladbu Zdeňka Fibi cha; další básně zhudebnili mj. Antonín Dvořák a Bohuslav Martinů. Po dobný vliv měla Erbenova Kytice i na výtvarné umění a samozřejmě na literaturu. Některé balady zfilmoval F. A. Brabec.

JAROSLAV SEIFERT

Měsíčná noc

Než mráz mi všechna okna zasklí, než přijde zima, led a sníh, spravím si boty, už mi praskly a čouhají mi palce z nich.

Jednou mi voda na vantroky odnesla potěh, knejp a floky.

A řeknu vám, tak ševcovina protiví se mi, mám rád klid. To jeden básník z Miletína zavinil, že tu musím šít.

A ještě k tomu musím šíti, když měsíc nejpěkněji svítí!

A také nerad straším děti; vždyť já bych stokrát radši byl, kdybych směl jenom přihlížeti, jak vlny, první, druhá, třetí, začnou se tiše předháněti, aby je měsíc postříbřil.

(Chlapec a hvězdy)

vantroky koryto nebo žlab vedoucí vodu na mlýnské kolo potěh řemen na přidržování boty při obuvnické práci knejp obuvnický nůž floky dřevěné kolíčky k upevňování po dešví

ü Kdo v básni promlouvá?

ü Kdo je básník z Miletína? Co tento básník podle mluvčího zavinil?

ü Charakterizujte promlouvající postavu. Vzpomenete si na jiná díla, kde se tato postava objevuje? Jak bývá zachycována?

JAROSLAV SEIFERT (1901–1986)

Český básník, nositel Nobelovy ceny za literaturu. Z knih: Maminka, Šel malíř chudě do světa, Chlapec a hvězdy.

KAREL JAROMÍR ERBEN

Polednice

U lavice dítě stálo, z plna hrdla křičelo.

„Bodejž jsi jen trochu málo, ty cikáně, mlčelo!

Poledne v tom okamžení, táta přijde z roboty: a mně hasne u vaření pro tebe, ty zlobo, ty!

Mlč! Hle husar a kočárek –hrej si! – tu máš kohouta!“ –Než kohout, vůz i husárek bouch, bác! letí do kouta.

A zas do hrozného křiku –„I bodejž tě sršeň sám! že na tebe, nezvedníku, Polednici zavolám!

Pojď si proň, ty Polednice, pojď, vem si ho zlostníka!“ –A hle, tu kdos u světnice dvéře zlehka odmyká.

Malá, hnědá, tváře divé pod plachetkou osoba; o berličce, hnáty křivé, hlas – vichřice podoba!

plachetka velký šátek kryjící i záda a ramena

„Dej sem dítě!“ – „Kriste pane! odpusť hříchy hříšnici!“

Div že smrt jí neovane, ejhle tuť – Polednici!

Ke stolu se plíží tiše Polednice jako stín: matka hrůzou sotva dýše, dítě chopíc na svůj klín.

A vinouc je – zpět pohlíží –běda, běda dítěti!

Polednice blíž se plíží, blíž – a již je vzápětí.

Již vztahuje po něm ruku –matka tisknouc ramena: „Pro Kristovu drahou muku!“ klesá smyslů zbavena.

Tu slyš: jedna – druhá – třetí poledne zvon udeří; klika cvakla, dvéře letí –táta vchází do dveří.

Ve mdlobách tu matka leží, k ňadrám dítě přimknuté: matku vzkřísil ještě stěží, avšak dítě – zalknuté.

?

ü Proč se v textu uvádí, že být kočím je dobré zaměstnání?

ü Jak rozumíte veršům ve čtvrté sloce Za tepla donese / v pase při tom ohne se?

ü Najděte v básni další příklady takového vyjádření a vysvětlete jejich význam.

ü Jaký názor na život kočího text vyjadřuje?

ü Porovnejte text s básní Františka Ladislava Čelakovského Pocestný (na s. 78). Najdete v nich shodnou myšlenku?

ZDENĚK SVĚRÁK (nar. 1936)

Všestranný divadelník, scenárista. Jeho písňové texty vyšly mj. v souborech Dělání a Když se zamiluje kůň .

JOSEF BRUKNER

Procházka

Tak už to asi bude do skonání světa, že po zemi se jde a po obloze létá.

A je to stejné v Brně, v Paříži i v Praze. Jinak to chodí pouze na obraze.

Tam páni jdou a jdou zabráni do hovoru, ani si nevšimli, že už jsou na obzoru. Jdou dál a dál, ti povídaví páni... Kdopak ví, kam se dá jít po nebeské báni.

(Obrazárna)

René Magritte: Rozhovor

ü Co báseň líčí? Proč se jmenuje Procházka?

ü Vysvětlete význam veršů Jinak to chodí / pouze na obraze.

ü Jak nazval svůj obraz René Magritte? Proč se názvy obrazu a básně liší?

ü Dokázal podle vašeho názoru básník smysl obrazu vystihnout?

O J OSEFU B RUKNERO v I viz s. 214.

JIŘÍ ŽÁČEK

Vlaky

Kam jedou vlaky? Do dálky.

Kola se točí, točí, točí.

Rychlíky nebo lokálky, za chvíli se nám ztratí z očí.

A co je v dálce? Tam je svět.

Daleká dálka... Nebo blízká?

Najdou ty vlaky cestu zpět, když se jim v dálce stýská?

lokálka  místní dráha

?

ü Představte si a popište konkrétní situaci, chvíli či výjev, které mohly podnítit vznik básně.

ü Proč je v textu tolik vět tázacích?

ü Všimněte si, jaké přívlastky má v básni dálka . Co jimi básník chce vyjádřit? Jaké významy má slovo dálka v básni?

ü Týkají se poslední dva verše básně pouze vlaků, nebo se mohou vztahovat i k něčemu jinému?

O JIŘÍM ŽÁČKOVI viz s. 130.

JOSEF HIRŠAL

Stopy v písku

Kdopak to tu skákal hop, hop, hop?

Kdopak to tu nechal řádku stop?

Tohle se už nikdy nedovím.

Ztratil se a zmizel jako dým.

(Počítání oveček)

ü Jak byste odpověděli na otázky v textu? Je vůbec možné na ně odpovědět?

O JOSEFU HIRŠALOvI viz s. 209.

Po stezkách odvahy a

„Kapitáne,“ ozval se Petr tiše, ,, já ... já jsem udělal hloupost. Vím to. Už jsme mohli být všichni zachráněni. Můžeš mi odpustit?“

Štefan neřekl ani slovo a otočil se. Podíval se Petrovi do očí a pak mu podal beze slova ruku.

Petr ji pevně stiskl a oba chlapci tu stáli jako muži, kteří se udobřili a potvrdili znovu svoje staré přátelství.

ü Najděte v ukázce místo, kde vrcholí dějové napětí.

ü Souhlasíte s tím, jak se nakonec Štefan zachoval k Petrovi?

ü Srovnejte úryvek z Kosinova románu s ukázkou z románu Rychlonohý

Džar . Co lze z textů vyvodit o chování lidí v nebezpečných situacích?

n Pro srovnání: Otakar Batlička – Kavalíři odvahy

Na vlnách odvahy a dobrodružství

Rudyard Kipling – Stateční kapitáni

MILOŠ KOSINA (1909–1966)

Český spisovatel. Z knih: Hoši z Modré zátoky, Ahoj, velrybáři, Osada statečných .

ZANE GREY

Zane Grey se zkoušel živit jako zubní lékař, ale proslavil se (a zbohatl) jako autor dobrodružných románů. Přestože jejich úroveň často není příliš vysoká, čtenáři je vyhledávají dodnes. K nejlepším z nich patří Prázdniny v pralese.

Prázdniny v pralese

Kenneth Ward, čerstvý maturant, miluje život v přírodě, a proto se chce stát lesníkem. Jeho otec svolí, aby prázdniny strávil v lesní rezervaci v Arizoně. Ken tam nachází přátele, jimž pomáhá ve střetu s bezohledným dřevařským podnikatelem Buellem. Ten nakonec založí v rezervaci požár aby zakryl tajnou těžbu dřeva. Ken opouští místo, kde byl v bezpečí, a vydává se zachránit tři Buellovy muže, kteří zůstali spoutáni v nedalekém srubu.

Target cválal kamenitou plošinou na stezku, kde nasadil ještě ostřejší tempo. Když jsme se konečně dostali ze skály, ohlédl jsem se. Kaňonem se valila široká vlna ohně a rozlévala se po svazích vzhůru.

Teď byl požár tak blízko, že jsem horkem málem omdlel. Pevně jsem svíral uzdu a raději jsem se už ani neohlížel, abych neviděl plameny, které jako by po mně sahaly. Ale nemohl jsem neslyšet hrozivé hučení, které mě ohlušovalo a oslabovalo, div jsem nespadl s koně. Jen pud sebezáchovy mi pomohl vydržet.

Všude kolem mě se honila modrá a bílá oblaka kouře. Stezka se přede mnou nejasně klikatila, svahy a borovice splynuly vjedno a ubíhaly kolem mě jako nejasné hnědavé skvrny. Targeta jsem pod sebou téměř necítil, vnímal jsem jenom dusot jeho kopyt.

Strach z uhoření, který mě dosud ochromoval, najednou pominul. V hlavě se mi vyjasnilo. Ani teď jsem neměl velkou naději, jen zoufalé odhodlání nevzdat se. Hnědák uháněl, aby zachránil život sobě i mně. Byla to jízda s ohněm o závod.

Klikatá stezka plná nenadálých zákrutů se hodila spíš pro volnou neřízenou jízdu. Popustil jsem koni uzdu a zavolal na něj. Asi jsem ho více stiskl koleny, protože se napjal a uháněl ještě rychlejšími a delšími skoky. Teď se jízda zdála snadná. Naslouchal jsem hučení za sebou, bylo k mé velké radosti o něco tišší. Zřejmě jsme se od ohně vzdalovali.

Když jsem se zbavil pocitu zoufalství, jelo se nám docela jinak. Někde uvnitř mě hřál vzrušující pocit, který zaháněl strach. Naklonil jsem se k šíji svého hnědáka a zavolal jsem na něj, aby vydržel. Byl však tak poděšený, že mě zřejmě ani neslyšel.

Uháněl jako divý.

Hukot požáru, který nás neúnavně pronásledoval, nebyl mou jedinou starostí. Target se prudkou jízdou tak rozdivočil, že bylo téměř vyloučeno ho usměrnit. Stezka byla teď ještě klikatější, borovice houstly a kůň neuhýbal před větvemi ani před křovím. Uháněl jako neosedlaný. Můj život byl v jeho moci. Jednou mě větev téměř srazila ze sedla. Vítr mi hvízdal v uších a téměř přehlušoval hučení ohně. Uchopil jsem pevně Targetovu hřívu, přitiskl se k jeho šíji a napjatě jsem sledoval stromy a větve před sebou. S přitaženými koleny a ohnutým hřbetem jsem ležel v sedle, tak jak někdy jezdí indiáni.

Target vydržel běžet neschůdnou cestou dále, než jsem předpokládal. Přeskakoval padlé kmeny a výmoly s krkolomnou rychlostí, hnal se hustými křovisky lemujícími cestu a vytáčel nečekané zákruty. Tvář i rukávy jsem měl potřísněny jeho potem.

Ať už byl lesní požár jakkoli rychlý a hrozný, Target v tom závodě přece jen vítězil. Věděl jsem to, hučení stále sláblo, i když neustávalo. Dusot Targetových kopyt byl dosud pravidelný, ale jak dlouho ještě vydrží kůň ten šílený běh? Začal jsem ho chlácholit a přitahovat mu uzdu, hnal se však dopředu jako lavina. Když jsem se právě nemusel vyhýbat nízkým větvím, snažil jsem se ho zadržet. Pomalu mě napětí začalo přemáhat.

Teprve když jsem v dálce spatřil srub, vzpomněl jsem si, co je vlastně cíl našeho závodu. Na zajatce bych byl málem zapomněl. Už jsme byli na mýtině, ale Target

ü Věděli jste předtím, než jste si přečetli ukázku Bertík Vajíčko, že existuje pták nazývaný kamiš? Pokuste se Bertíka podle autorova popisu nakreslit (namalovat). Vyhledejte v encyklopedii obrázek kamiše a porovnejte s ním svoji kresbu (malbu).

ü Co byste mohli říci o vztahu manželů Durrelových?

ü V textu se vyskytl i odborný latinský název – připomeňte si ho. Vyhledejte latinské názvy pro kamiše a špenát.

ü Text Geralda Durrella je humorný. Dá se však zařadit pouze k humoristické literatuře?

ü Seznamte ostatní s veselými příhodami se zvířaty, které jste zažili vy.

n Pro srovnání: James Herriot – To by se zvěrolékaři stát nemělo Zvěrolékař mezi nebem a zemí Joy Adamsová – Příběh lvice Elsy Levhartice Penny

GERALD DURRELL (1925–1995)

Anglický přírodovědec a spisovatel. Z knih: O mé rodině a jiné zvířeně, Ptáci, zvířata a moji příbuzní, Opilý prales, Zoo na zámku, Zoo v kufru.

ERIC KNIGHT

Eric Knight se narodil v Anglii. Už jako chlapec poznal dřinu v továrně, v patnácti letech odešel za svou matkou do USA. Jako americký občan se zúčastnil obou světových válek; na počátku druhé z nich se do rukou čtenářů poprvé dostal dnes už legendární příběh o věrném a statečném psovi – Lassie se vrací.

Lassie se vrací

Lassie znali v Greenall Bridgi všichni. Patřila Samu Carracloughovi. Byla vlastně nejznámější ze všech psů ve vsi – a to z několika důvodů.

Především proto, že byla nejkrásnější kolie, na kterou se kdy kdo podíval, v tom byli zajedno skoro všichni vesničané. A takové uznání už něco znamenalo, vždyť Greenall Bridge leží v hrabství Yorkshire, a nikde na světě se nežije psům tak královsky jako právě tady. V tom drsném kraji na severu Anglie psům zřejmě svědčí víc než kde jinde. Nad rozlehlými vřesovišti se honí vítr se studeným deštěm, a psi tam mají hustou srst a jsou velmi houževnatí právě tak jako tamní obyvatelé.

Lidé v kraji mají psy rádi a v jejich chovu se jaksepatří vyznají. V tomto největším anglickém hrabství jsou stovky takových vesnic. Zavítáte-li do kterékoli z nich, spatříte, jak za každým dělníkem – prostě oblečeným – běží pes tak ušlechtilého plemene a tak vznešeného držení těla, že by vzbudil závist i mnoha zámožných znalců z celého světa.

A v Greenall Bridgi tomu bylo nejinak než v ostatních yorkshirských vesnicích. Zdejší lidé psy znali, rozuměli jim a měli je rádi. I tady bylo vidět nemálo dokonalých zvířat doprovázejících své pány. Ale všichni vesničané se shodovali v jednom:

byl-li v Greenall Bridgi vychován ušlechtilejší pes, než je tříbarevná kolie Sama Carraclougha, pak to muselo být dávno předtím, než se narodili.

Lassie znali ve vsi tak dobře ještě z jednoho důvodu — člověk si podle ní může docela klidně řídit hodiny, říkaly ženské.

Začalo to všechno před mnoha lety, ještě když byla Lassie veselé, bezstarostné štěně. Carracloughových chlapec Joe přiběhl jednou domů, oči navrch hlavy rozčilením.

„Mami! Hádej, kdo dneska seděl před školou a čekal na mě, když jsem šel domů! Lassie! Jak to asi poznala, kde jsem?“

„Nejspíš běžela po čichu, Joe. Jinak si to nedovedu vysvětlit.“

Ať už to bylo jak chtělo, nazítří čekala Lassie u školní branky zase a příštího dne také. Přešly týdny, měsíce i roky a nic se nezměnilo. Ženy, které náhodou vyhlédly z oken domků, nebo kupci ve dveřích krámků na High Streetu vídali nádherného černozlatobílého psa, jak kluše pravidelným klusem kolem, a říkali:

„Tamhle běží Lassie – to už bude za pět minut čtyři!“

Ať pršelo nebo svítilo sluníčko, pes tam byl vždycky a čekal na chlapce. (...) Pokaždé se radostně přivítali a potom se spolu vraceli domů. Tak to chodilo celé čtyři roky.

Lassie patřila k dennímu životu na vsi a byla tam velice oblíbená. Téměř všichni obyvatelé Greenall Bridge ji znali. A nejen znali, byli na ni pyšní, protože představovala něco, co by ani nedovedli dobře vysvětlit. Nějak to souviselo s jejich hrdostí. A jejich hrdost zase nějak souvisela s penězi.

Když někdo vychoval zvlášť pěkného psa, obvykle už to pro něj jednoho krásného dne nebyl pes, ale jakási čtyřnohá bytost, za kterou mohl dostat peníze. Pes zůstal samozřejmě psem, ale teď už představoval také něco jiného, protože se o něm mohl doslechnout nějaký boháč, anebo si ho mohli povšimnout čilí obchodníci se psy nebo cvičitelé a mohli ho pak třeba chtít koupit. Bohatý člověk sice může mít psa rád právě tak oddaně jako chudák, v této věci není mezi nimi žádný rozdíl, ovšem rozdíl je v tom, jaký musí mít oba vztah k penězům. Vždyť chudák jen dumá a přemítá, kolik letos v zimě spotřebuje uhlí, kolika párů bot bude zapotřebí a kolik by měly jeho děti dostat najíst, aby byly jako křepelky – a potom přijde domů a spustí:

Já jsem pravil: „Na mne se nemáš co šklebit,“ on však odvětil: „Budu se šklebit, schválně se budu šklebit,“ tak jsem pravil: „Když se šklebíš, tak jseš opice,“ pročež jsem mu dal jednu přes kebuli. On mně dal také jednu přes kebuli, a tak jsme se fackovali.

Velitel Bejval Antonín vece: „Fuj, fuj, nehrám!“ a odešel. Éda Kemlink pravil, že musí jít do houslí, že už dvakrát scházel. Dražák Zilvar odešel už předtím, hnedle jak viděl, že se blíží Ješiňáci, a také ostatní odešli.

Šel jsem teda domů s Jirsákem a celou cestu jsme se fackovali. U Dlouhé Vsi nás potkal pan Fajst a pravil: „To je pěkná školní mládež!“ Proto jsme se přestali fackovat a rozešli jsme se do svých domovů.

oslovská lavice dříve lavice pro neposlušné berňák daňový úřad nebo neprospívající žáky kadetka vojenský ústav pro přípravu katecheta učitel náboženství důstojníků amalekitské od Amalechité – starověký chudobinec kdysi ubytovna pro nejchudší kočovný kmen kapsle papírové pouzdérko s výbušninou magacín sklad ramlice samice králíka

Na motivy prózy Bylo nás pět vznikl stejnojmenný televizní seriál, který režíroval Karel Smyczek.

ü Uveďte jména pětice hlavních chlapeckých hrdinů. Co o každém z nich dokážete říct?

ü Proč manévry dopadly neúspěšně?

ü Které pasáže vás nejvíce pobavily? Proč, čím?

ü Co je zvláštního na jazyku vypravěče a na celém stylu vyprávění?

ü Ukažte na mapě Rychnov nad Kněžnou.

ü Přečtěte si v Literární výchově další ukázku z knihy Bylo nás pět.

n Pro srovnání: Luboš Forejt – Byli jsme kamarádi

KAREL POLÁČEK (l892 – pravděpodobně 1945)

Český novinář a prozaik. Z knih: Edudant a Francimor, Bylo nás pět.

RENÉ GOSCINNY

V první polovině padesátých let se poprvé čtenářům (nejprve v časopise) představil chlapec Mikuláš, jeho kamarádi – tlouštík Vendelín, vychloubačný Augustin, Kryšpín, který při vyučování stále spí, a další – i jejich rodiče. Veselé příhody, původně zpracované ve formě komiksu, pro ně vymýšleli René Goscinny a kreslíř Jean­Jacques Sempé. Zanedlouho se komiksy změnily v krátké prózy (doprovázené Sempého ilustracemi) a postupně si získaly velkou popularitu nejen ve Francii. Vendelína popisuje vypravěč například v příběhu Kopaná: „Vendelín nám řekl, mně a ještě fůře kluků z naší třídy, že máme odpoledne přijít na plácek, co je nedaleko našeho domu. Vendelín je můj kamarád, je pekelně tlustý a strašně rád jí, a řekl nám, že tam máme přijít, jelikož dostal od tatínka zbrusu nový kopací míč, a tak můžeme sehrát prima utkání. Vendelín je fakt bezva.“

Kouřím

Byl jsem zrovna na zahradě a neměl jsem co dělat, když přišel Vendelín a ptal se mě, co dělám.

„Nic,“ řekl jsem mu.

„Tak pojď se mnou,“ povídá Vendelín, „něco ti ukážu, pobavíme se jako ještě nikdy v životě.“

Šel jsem hned za ním, poněvadž s Vendelínem se člověk nikdy nenudí. Nevím, jestli jsem vám už řekl, že Vendelín je jeden můj kamarád, že je hrozně tlustý a pořád něco jí. Ale tentokrát nejedl, měl ruku v kapse, a když jsme šli po ulici, pořád se ohlížel, jako by se chtěl přesvědčit, jestli za námi někdo nejde.

„Co mi chceš ukázat,Vendelíne?“ zeptal jsem se ho.

„Teď ještě ne,“ odbyl mě.

Teprve když jsme zahnuli za roh, vytáhl z kapsy tlustý doutník.

„Zírej,“ řekl mi, „je opravdický, žádný čokoládový.“