Zeměpis 6

ZEMĚPIS 6

Astronomové na kongresu Mezinárodní astronomické unie v Praze v lét 2006 p ijali novou denici planety. Podle této denice byl Pluto vzhledem ke své velikosti a tvaru ob žné dráhy kolem Slunce p e azen ze skupiny planet do skupiny trpasli ích planet. Naše slune ní soustava má od roku 2006 jen 8 planet.

Planety mají r znou velikost (obr. 6). Jsou to po Slunci a M síci nejjasn jší t lesa na obloze.

Obr. 6 Velikost jednotlivých planet v pomru k velikosti Slunce. Na kolikátém míst mezi planetami je Zem v po adí podle velikosti?

S výjimkou Merkuru a Venuše mají ostatní planety jeden i více stálých ob žnic – m síc . M síce obíhají kolem svých planet podobn jako planety kolem Slunce.

V slune ní soustav obíhají po velmi protáhlých drahách rovn ž vesmírná t lesa zvaná komety. Mají jádro o pr m ru 0,5 až 20 km, tvo ené slepencem zmrzlých plyn a hv zdného prachu. P i p iblížení se komety ke Slunci vytvá í se p sobením slune ního zá ení ohon komety, který je vždy odvrácen od Slunce.

Úsilí o dokonalejší pozorování planet podn covalo lidi v minulém století k budování stále lepších dalekohled . V sou asné dob je dalekohled umíst n i na ob žné dráze kolem Zem . Zejména Rusko, Spojené státy americké a ada dalších stát vysílají raketami k planetám a jejich m síc m meziplanetární sondy. Proto je známe stále lépe a jednou možná na n kterých planetách p istanou i kosmonauté. Skvrny na slune ním kotou i ukazují, že hv zda Slunce se otá í. Je obklopená obíhajícími a otá ejícími se planetami a putuje vesmírem. Naše Slunce je jednou z mnoha hv zd, které pat í do seskupení hv zd nazývaného Mlé ná dráha. Mlé ná dráha je pak jedním z mnoha seskupení hv zd (tzv. galaxií) ve vesmíru.

Víte, že p edpov slune ní innosti se dozvíte z televize? Jen asi každý tvrtý žák je citlivý na zm ny v pochodech probíhajících na Slunci.

SHRNUTÍ

Naše Zem je t etí planeta slune ní soustavy podle vzdálenosti od Slunce. Má ve slune ní soustav výhodnou polohu vzhledem ke Slunci, proto se mohl na Zemi rozvinout vysp lý život. Slune ní zá ení je hlavní zdroj energie na Zemi a z toho d vodu výkyvy v innosti Slunce zna n ovliv ují život na naší planet

Otázky a úkoly

1. ekn te, co víte o Slunci.

2. Pro je Slunce dárcem života na Zemi?

3. Jak ovliv uje d ní na Slunci náš každodenní život?

4. Podle obr. 6 vyjmenujte planety slune ní soustavy a nakreslete jejich postavení vzhledem ke Slunci.

5. Sledujte obr. 5. Kdy je v Japonsku více dopravních nehod? Když je slunce klidné, nebo neklidné (má na svém povrchu skvrny)?

6. Pozorujte v noci na obloze hv zdy. Znáte názvy n kterých hv zd ve vesmíru? Jmenujte je.

V současné době vědci diskutují, zda-li se za poslední planetou ve sluneční soustavě nacházejí další planety.

Jmenujte další vesmírná tělesa, která nejsou součástí sluneční soustavy, ale jsou součástí vesmíru. Mezi oběžnou dráhou Marsu a Jupitera je značná vzdálenost. Dříve se předpoklá dalo, že se mezi oběma tělesy pohybuje další planeta. Místo ní bylo objeveno v tomto prostoru ke dvěma tisícům men ších těles – planetek. Největší má průměr kolem 1 000 km.

Popište polohu planety Země mezi ostatními planetami sluneční soustavy a určete její pořadí od Slunce.

Lidé se již od starověku snažili zjistit tvar a rozměry Země. Thalés z Mílétu se například domníval, že Země je velká kruhová deska, která pluje na oceánu. Nebeská báň prochází při svém každodenním otáčení oceánem pod zemí a nebesa jsou pak plná vody, která padá k zemi jako déšť….

2. Žijeme na planet Zemi

1. Podle obrázku 6 na str. 6 vyjmenujte planety slune ní soustavy a porovnejte jejich velikost.

2. Pro p i pohledu z planety Merkur je Slunce v tší a pro p i pohledu ze Saturnu je menší?

3. Které vesmírné t leso obíhá kolem Zem ?

Zem je vesmírné t leso, které se svými vlastnostmi i p írodními podmínkami odlišuje od všech vesmírných t les, s kterými se lidé dosud setkali. Abychom naši planetu mohli lépe poznat a orientovat se na ní, byl vytvo en zmenšený model Zem – glóbus. Pro práci v zempise je velmi d ležité se s touto názornou zem pisnou pom ckou dob e seznámit a nau it se s ní pracovat.

Pozorujte obr. 7.

Je to fotograe Zem z vesmíru ze vzdálenosti 36 000 km. Z vesmírného prostoru vidí kosmonauti Zemi jako velkou modrou kouli, proto hovo íme o zem kouli. Malé t leso u Zem je její p irozená družice M síc.

Porovnejte velikost obou t les (Zem a M síce) na obr. 7. Které sv tadíly (nebo jejich ást) jsou patrné na zem kouli?

Obr. 7

Snímek naší planety z um lé družice Zem . Na jihu (bílá plocha dole) je ledovci pokrytá pevnina zvaná Antarktida. V jejím st edu je jižní pól.

Naše Země je velký magnet a vedle zeměpisných pólů má i magnetické póly, které leží blízko zeměpisných pólů. Rozdíl je v tom, že zeměpisné a magnetické póly jsou na opačných stranách zeměkoule.

U zeměpisného severního pólu je jižní magnetických pól a u jižního zeměpisného pólu je severní magnetický pól.

Magnetickým polem Země se budete zabývat i ve fyzice.

Zmenšené znázorn ní zem koule se nazývá glóbus (obr. 8). Ukazuje kulovitý tvar Zem . D ležitými body jsou póly: severní pól a jižní pól. Leží na zem kouli p esn proti sob . Myšlené spojení (p ímka) od severního pólu p es st ed Zem k jižnímu pólu p edstavuje zemská osa. Kolem ní se Zem otá í od západu k východu (obr. 9). Ve stejné vzdálenosti od severního a jižního pólu probíhá rovník. Myšlená ára rovníku rozd luje zem kouli na severní a na jižní polokouli (obr. 9). Na glóbusu názorn vidíte, jak je zemská osa uklon ná.

Zjistěte měřítko vašeho školního glóbusu.

Kolikrát je tento model planety menší než skute ná Zem , udává jeho m ítko. Školní glóbus m ítka 1:50 000 000 je 50milionkrát menší než Zem . Rovn ž vzdálenost nam ená na glóbusu je 50milionkrát kratší než odpovídající vzdálenost na povrchu naší planety. Nap . vzdálenost 2 cm na tomto glóbusu odpovídá na povrchu Zem vzdálenosti 1 000 km.

Obr. 9

Tímto sm rem se otá í planeta Zem . Otá ejte glóbusem ve sm ru šipky na obrázku.

Obr. 8 Glóbus

Všechny vzdálenosti, které na glóbusu nam íme v libovolném sm ru a p epo ítáme podle m ítka glóbusu, odpovídají skute né vzdálenosti na povrchu Zem . Na glóbusu (na rozdíl od map) nejsou zkreslené ani vzdálenosti, ani tvary pevnin a oceán . Na obr. 8 je fyzickogeogracký glóbus, na kterém je vykreslena barvami souše (zelen až hn d ) a oceány (mod e). ím je hn dá barva na souši tmavší, tím výše leží území nad hladinou oceánu. ím je modrá barva oceánu tmavší, tím je oceán hlubší. Zhotovují se i glóbusy s plastickým znázorn ním zemského povrchu (s poho ími jako vyvýšeninami). Na politickogeograckých glóbusech jsou na souši barvami vyzna eny jednotlivé státy.

Glóbus znázor uje též rozd lení souše a vodstva. Sv tová souš je tvo ena 6 pevninami (sv tadíly) obklopenými sv tovým oceánem (obr. 10), tvo eným 4 oceány.

Fernao de Magalhães (1480-1521), portugalský mořeplavec, obeplul planetu, a tak prokázal, že naše Země je kulatá.

Obr. 10

Rozd lení souše a vody na Zemi. Souš je tvo ena 6 pevninami (sv tadíly): Evropa, Asie, Afrika, Austrálie, Amerika, Antarktida a vody 4 oceány (Tichý oceán, Atlantský oceán, Indický oceán a Severní ledový oceán). ísla na map udávají jejich rozlohu. Které pevniny a oceán nejsou na map pojmenovány? Ukažte je a pojmenujte.

Víte, že nejv tší sv tadíl je Asie a nejv tší oceán je Tichý oceán?

Najd te si jejich rozlohu v tabulkách nebo v atlase. Nejvyšší velehora na souši je Mount Everest (pojmenovaná podle anglického zem mi e Everesta – 8 850 m n. m., další názvy jsou nepálsky Sagarmatha, ínsky Qomolangma Feng). První na nejvyšší velehoru vystoupili Edmund Hillary (Nový Zéland) a Tenzing Norgay (Nepál) dne 29. 5. 1953. Nejhlubší místo sv tového oceánu (11 034 m) leží v Tichém oceánu.

SHRNUTÍ

Zem je vesmírné t leso, které má kulovitý tvar. Zmenšené znázornní zem koule (model) je glóbus. Zmenšení vyjad uje m ítko glóbusu. Glóbus v rn znázor uje prostorové rozložení šesti sv tadíl a ty oceán i náklon zemské osy.

Znáte další slavné mořeplavce?

Dnes krouží kolem Země četné umělé družice a svými snímky potvrzují kulovitý tvar planety.

Nakreslete zpaměti schematicky (zjednodušenou) mapu světa a označte světadíly.

Kdy píšeme slovo Země s velkým Z a kdy s malým z (pokud nevíte, zeptejte se vyučujícího ČJ)?

Naše jedinečná planeta Země je jen jed nou z drobných planet obíhajících kolem Slunce. Gravitační síla Země způsobuje, že se udrží při zemském povrchu vodstvo a vzduchový obal. Vzduch do výše postupně řídne. Asi 200 km nad zemským povrchem je vzduch již tak řídký, že nebrání v pohybu umělých družic Země.

Některé programy na počítačích umějí z mapy, kde jsou vrstevnice, udělat mapu plastickou (říká se tomu 3D model). Tyto modely jsou velmi názorné. Pro mnoho lidí by se s takovými mapami orientace v krajině velmi usnadnila.

né znázorn ní nadmo ských výšek umož ují barevné výškové stupn (obr. 24). Každý výškový stupe je na map znázorn n ur itou barvou. Na první pohled je patrné, které ásti krajiny mají malou, st ední nebo velkou nadmo skou výšku.

Jakou barvou je na obrázku 24 znázorn na nejvyšší ást velehory? Jaká je p ibližn její nadmo ská výška?

Obr. 25

Krajina v okolí Bezd zu v severních echách. Nad obcí Bezd z ležící na mírném svahu jsou p íkré svahy vrchu Bezd zu s hradem (vpravo) a Malého Bezd zu (vlevo).

Po íta ov zpracovaný 3D model Šumavy s údolními nádržemi Lipno 1 a 2 na ece Vltav . V horní ásti modelu je eskobud jovická pánev s rybníky.

Přístroj GPS

Najděte více informací o GPS na internetu a informujte svoje spolužáky.

Obr. 26

Mapa krajiny, kterou ukazuje snímek na obr. 25. Povrch krajiny je zobrazen vrstevnicemi po 10 metrech. Tvá nost povrchu krajiny ukazuje i prol vedený p es oba vrchy.

Obr. 24

Znázorn ní velehory pomocí vrstevnic. Jednotlivé vrstevnice jsou v map popsány (mají udánu nadmo skou výšku). V dolní ásti obrázku jsou barevné výškové stupn .

P i zpracování map využívají kartografové m ení v terénu.

Najd te na map krajiny v okolí Bezd zu (obr. 26) kopce Bezd z a Malý Bezd z. Jakou mají nadmo skou výšku jejich vrcholy?

S pomocí obrázku 25 zkontrolujte prol obou kopc .

Pro zjišt ní p esné polohy objekt se používá i orientace pomocí um lých družic Zem p ístroji ozna ovanými jako GPS. Vedle map vytišt ných na papí e máme dnes i mapy v po íta ích (tzv. digitální mapy).

V sou asné dob je v tšina map vytvá ena vyhodnocením údaj na leteckých a družicových snímcích. Objekty ze snímk se p ekreslují pomocí po íta e do podoby mapy.

Víte, že soubor map vybraných a zpracovaných pro ur itý ú el a v tšinou vydaný v knižní podob se nazývá atlas? Pro školy se vydává školní zem pisný atlas. Atlas má vp edu seznam map a vysv tlivky smluvených zna ek. Na konci je abecední seznam zem pisných názv , takzvaný rejst ík. Podle rejst íku najdete místo na mapách, které hledáte. Vydávají se i další typy atlas (autoatlasy pro automobilisty apod.).

SHRNUTÍ

Zem má tvar koule. P i zobrazení kulového povrchu na mapu dochází ke zkreslení. ím je zmenšení mapy ve srovnání se zobrazenou ástí povrchu planety v tší, tím je zkreslení v tší. Na mapách jsou uvedeny nadmo ské výšky nad nulovým bodem na hladin n kterého mo e (u nás Baltského mo e). Celkový ráz povrchu krajiny znázor ují na map vrstevnice a výškové stupn .

Otázky a úkoly

1. Jak je na map udána výška hory? Co znamenají ísla na vrcholech hor?

2. Které nadmo ské výšky m žete vy íst z obrázku 23 na str. 23? Jaká je nadmo ská výška Malé Strany u eky Vltavy a rozhledny na Pet ín ?

3. Srovnejte barvy výškových stup na obrázku 24 s barvami výškových stup na map eské republiky v atlase. Jaké nadmo ské výšky znázor uje zelená barva na obecn geograckých mapách?

4. Pro nás vedle nadmo ské výšky zajímá i pom rná výška? Jak zjistíte, kolik metr musíte na výlet vystoupat od eky na vrchol kopce?

10. Práce s mapou místní krajiny

1. ím je na map znázorn n povrch krajiny?

2. Co je to vrstevnice?

3. Ur ete, který svah je p ík ejší:

a) když vrstevnice jsou blízko sebe,

b) když vrstevnice jsou daleko od sebe.

4. Kde je na map sever?

5. Jak je na map znázorn n potok, les, d m, polní cesta, lesní cesta?

6. Pov zte vlastními slovy podle obrázku 21 na str. 20, co je to mapová zna ka.

Ukažte na leteckém snímku vesnici, lesy, pole, silnice, kamenolom. Potom vyhledejte tyto objekty i v topografické mapě a všimněte si, jakými značkami jsou v mapě znázorněny. Přemýšlejte, jaké výhody přináší vytváření map pomocí leteckých nebo družicových snímků.

Letecký snímek okolí vesnice Rudka a jeho mapové zpracování

1 : 20 000

Japonský badatel Jauso Suehiro dělal mnohá pozorování, z nichž vyvozujeme, že když se v horních vrstvách oceánů objevují hlubokovodní ryby, signalizuje to zemětřesení.

Obyvatelé Centrální Asie si už dávno všimli, že před zemětřesením hadi a ještěrky opouštějí své díry a domácí zvířata jsou nezvykle nepokojná.

Tabulka 1

Dohodnutá stupnice oce ování ú ink zem t esení

sílanázevú inky

1bez názvulidé nepoci ují

2velmi slabépozorovatelné v horních poschodích dom

3slabépatrné ot esy dom

4mírné sklo v okenních rámech puká, v bytech se p evracejí vázy

5dosti silné je již patrné i ve volné krajin , v bytech padají obrazy z há k , lustry se houpou

6silné nádobí padá z poli ek, ítí se komíny na st echách

7velmi silné lidé se neudrží na nohou, p etrhává se vodovodní a plynové vedení

8bo ivé vznikají trhliny ve zdech dom , puká asfalt na silnicích

9pustošivé domy se ítí, železni ní koleje se ohýbají

10ni ivé t žké rozrušení krajiny

11katastrofální zni ení volné krajiny, otevírají se pukliny v zemi

12 velká zemt esná katastrofa úplné rozrušení sídel a krajiny, vodní toky p ekládají svá koryta

V dějepise se setkáte se jmény sopek, které se svojí činností zapsaly do dějin lidstva, např. Théra (Thíra) v Egejském moři, Vesuv v Itálii a další.

Najděte, co se skrývá pod touto webovou stránkou: http://cs.wikipedia.org/wiki/ Vesuv.

V přírodopisu získáte další informace o zemětřeseních, o sopečné činnosti, také o vyvřelých horninách, jako jsou čedič, znělec, andezit. Se sopečnou činností a konkrétními sopkami se setkáte ještě v hodinách regionálního zeměpisu ve vyšších ročnících.

K velkým zem t esným katastrofám (12. stupe ) od 16. století náleží dosud nejsiln jší zaznamenané zem t esení, které dne 1. listopadu 1755 postihlo hlavní m sto Portugalska – Lisabon. Zem t esení trvalo pouze 5 minut, ale ve z íceninách dom a ve vzdutých oceánských vlnách tsunami zahynulo 70 000 obyvatel m sta. Nejvíce lidských ob tí si dosud vyžádala zem t esná katastrofa v ín dne 27. ervence 1976 (242 000 mrtvých). Zem t esení na oceánském dn vyvolává pohyby vodních sloupc , které se potom jako vlny tsunami ší í oceány. Na volném oceánu jsou vlny tsunami málo patrné, ale na šelfu se zvedají do výšky a zaplavují pob ežní nížiny. V pob ežních oblastech zp sobují velké škody a ztráty na životech.

SHRNUTÍ

Litosférické desky se neustále pohybují a pohyb vyvolává krátkodobé ot esy zemského t lesa, zvané zem t esení. Zem t esení náležejí mezi katastrocké pochody a asto mají za následek ztráty lidských život a škody na majetku.

Otázky a úkoly

1. Jak vzniká zem t esení a jak se projevuje?

2. Jak se ur uje síla zem t esení?

3. ekn te, v kterých sv tadílech a v kterých státech dochází k silným zem t esením.

14. Ohe a kamení z nitra Zem (sope ná innost)

1. Zjist te (z internetu, tisku, rozhlasu nebo televize), zda v tomto roce n kde na zem kouli nebyl pozorován výbuch sopky a jaké m l následky na krajinu a obyvatelstvo.

Málokterý z p írodních pochod na naší Zemi vyvolává v tší hr zu než výbuch sopky. Krakatoa je pom rn malý sope ný ostrov západn od ostrova Jáva v Indonésii. Leží v místech, kde se v Jávském hlubokooceánském p íkopu podsunuje australsko-indická deska pod eurasijskou desku. Dne 20. kv tna 1883 za ala asi 600 metr vysoká sopka náhle soptit. Ve dnech 26. a 27. srpna 1883 došlo ke ty em obrovským výbuch m. Jeden z nich slyšeli až v Austrálii ve vzdálenosti 4 800 km. Tento výbuch je považovaný za nejv tší sope ný výbuch v historické dob . Celá severní ást ostrova byla rozmetána a vznikla 300 m hluboká jáma, kterou hned zaplavily vody oceánu. Obrovské množství sopeného popele bylo vyvržené vysoko do ovzduší. ást sope ného popela obíhala po 2 roky kolem Zem . U nás padal ervený sníh. Samotný ostrov nebyl obydlený. Na Jáv a Sumat e však 35 m vysoké vlny vyvolané výbuchem zabily 36 000 lidí. Sopka Krakatoa od té doby znovu narostla, a proto je i nadále hrozbou pro lidstvo.

Sopky jsou p evážn kuželovité vyvýšeniny, na nichž rozžhavené a roztavené horniny (magma) vytékají z nitra Zem na povrch v podob lávy. Magma se hromadí v magmatickém krbu. Na zemský povrch se dostává p ívodním kanálem (sopouchem). Ze sopek je rovn ž vyvrhován popel a unikají plyny (obr. 35). Utuhnutím lávy vznikají r zné vyv elé horniny (nap . edi , zn lec, andezit). N kdy se roztavené horniny nedostanou až na povrch a utuhnou v hloubce. Tak vznikla nap . žula.

V sopečných oblastech se nacházejí úrodné půdy, které vznikají zvětráváním vyvřelých hornin. Tyto horniny se dostávají z nitra Země sopečnou činností na povrch a obsahují velké množství cenných prvků pro růst rostlin. Zejména v teplém pásu se na místech poničených sopečnými výbuchy rostlinstvo opět vrací během 2–7 let.

Obr. 35

P i západním pob eží Jižní Ameriky se stýká litosférická deska Nazca a jihoamerická litosférická deska. Deska Nazca se ohýbá a pono uje do hloubky. Sm rem do nitra Zem však stoupá teplota. Horniny této desky se nah ívají, až se za nou tavit. Vzniká tavenina, které íkáme magma. Magma se hromadí v magmatickém krbu. Odtud vystupuje p ívodním kanálem k zemskému povrchu. V míst , kde žhavé magma nasycené plyny dosáhne povrchu, vzniká sopka.

Voda v nitru Země, která se dostane do blízkosti magmatu, se zahřívá až na bod varu. Když tlak dostatečně naroste, vytlačí páru a vodu otvory na povrch. Pára i voda vytrysknou vysoko do vzduchu jako nádherná fontána. Vzniká gejzír. V islandštině gejzír znamená chrlič. V hlavním městě Islandu, Reykjavíku, je městské vytápění napájené horkou vodou z gejzírů.

Zjistěte, které zemědělské plodiny se pěstují v rovinách a které v pahorkatinách.

mezi dnem údolí a sousedním h betem nebo vrcholem (tzv. pom rná výška – zopakujte si pomocí obrázku na vedlejší stran ). Pomocí t chto výšek jsou charakterizovány jednotlivé typy povrchu krajiny.

V rovinách nebývá zpravidla rozdíl mezi dnem údolí a okolními vyvýšeninami v tší než 30 m. Jsou v tšinou složené z málo odolných hornin (št rk , písk , hlín). Náplavové roviny kolem ek jsou široké až desítky kilometr a nížinné eky se v nich vinou ve velkých zákrutech. P dy na rovinách jsou v tšinou úrodné, a proto jsou to nejd ležit jší zem d lské oblasti.

V pahorkatin výškové rozdíly mezi údolími a vrcholy pahork bývají nejvýše 150 m. Vrcholy pahork jsou zaoblené a údolí mají v tšinou mírné svahy. Tvo í p evážnou ást povrchu naší republiky.

Ve vrchovinách se pom rné výškové rozdíly mezi dny údolí a vrcholy vrch pohybují do 300 m. í ní údolí jsou již hlubší a jejich svahy jsou již asto zalesn né.

Naopak na plošinách mezi údolími jsou pole.

Které zemědělské plodiny se především pěstují na vrchovinách? Zdůvodněte proč.

Popište z vlastní zkušenosti povrch n které vrchoviny.

Hornatinám íkáme také hory nebo poho í. Pom rné výškové rozdíly mezi dnem údolí a vrcholky hor dosahují až 600 m. Údolí vodních tok jsou hluboká. V R mají hornatiny v tšinou chladné podnebí a jsou zalesn né.

Popište z vlastní zkušenosti horskou krajinu.

Obr. 50

Pahorkatina v Jižních echách s mírnými svahy

Obr. 51

Vrchovina. Svahy jsou v tšinou zalesn né.

Obr. 52

Hornatina Hrubého Jeseníku. Na p íkrých svazích leží balvany.

Obr. 49

Rovina s úrodnými poli

Ve velehornatinách (velehorách) pom rné výškové rozdíly p esahují 600 m. Velehory mají v tšinou skalnaté h ebeny a strmé svahy.

Obr. 53

Nejvyšší velehory v Evrop – Alpy. Velehory mají skalnaté svahy a vrcholy tvo í ostré skalní štíty. Výškové rozdíly mezi dnem údolí a vrcholy štít v Alpách p esahují 600 m.

Podle toho, v jaké nadmo ské výšce krajiny leží, rozlišujeme nížiny a vyso iny. Nížinou se rozumí krajiny o nadmo ské výšce do 200 m. Vyso ina je krajina, která dosahuje nadmo ské výšky v tší než 200 m. Nížiny mají plochý nebo jen málo zvln ný povrch, který odpovídá rovinám a pahorkatinám. Ve vyso inách p evládají krajiny s v tšími pom rnými výškovými rozdíly: vrchoviny, hornatiny a velehory.

SHRNUTÍ

Povrch naší planety se vyvíjel po miliony let p sobením p írodních pochod (zv tráváním, p sobením ek, ledovc , v tru). Celkovou tvá nost krajiny nejlépe vystihují rozdíly mezi nejnižším a nejvyšším místem v krajin , udávané v metrech.

Podle tohoto rozdílu rozlišujeme roviny, pahorkatiny, vrchoviny, hornatiny a velehornatiny. Podle nadmo ské výšky rozlišujeme nížiny a vyso iny.

POZOR! D lení krajin na roviny, pahorkatiny, vrchoviny, hornatiny a velehornatiny je podle pom rné výšky. D lení na nížiny a vyso iny je podle nadmo ské výšky. Nesmí se zam ovat!

Otázky a úkoly

1. Jak vznikají vysoká poho í a velké nížiny? Které pochody zarovnávají povrch?

2. Podle obrázk 49, 50, 51, 52 a 53 popište vzhled jednotlivých krajin.

3. Podle obrázk na této stran ekn te, jaký je rozdíl mezi nadmo skou a pom rnou výškou. Jak je zjistíte?

4. Dno údolí má nadmo skou výšku 185 m n. m., p ilehlý vrch má nadmoskou výšku 319 m. Je to pahorkatina, nebo vrchovina? Jak to zjistíte?

OPAKOVÁNÍ

1. Jaký vliv má Slunce na p írodu a život lidí na Zemi?

2. Jaké je po adí planet naší slune ní soustavy podle vzdálenosti od Slunce?

3. Co je glóbus? Ukažte na glóbusu severní a jižní pól a rovník.

4. Pro se st ídá na Zemi noc a den?

Voda se na Zemi vyskytuje ve skupenství:

a) kapalném

b) pevném (sníh, led, ledovce)

c) plynném (vodní pára, oblaka)

Protože voda m že m nit skupenství, dostává se ze sv tového oceánu do ovzduší, odtud na souši a zp t do sv tového oceánu (obr. 65). Vody neubývá, nebo neustále obíhá. Voda pat í mezi obnovitelné p írodní zdroje.

Obr. 65

Ob h vody v krajin . Z oceán , ek a potok , z rybník , p dy i lesa se neustále vypa uje voda. P i vypa ování se voda m ní ve vodní páru a ta stoupá vzh ru. Na obloze se vytvá ejí oblaka. Z oblak se voda v podob srážek vrací zp t na povrch Zem ást srážkové vody se vsákne do p dy a do hornin. Ostatní srážková voda vytvá í na povrchu kaluže a z nich odtéká po povrchu pevnin zp t do oceánu.

Spolu s vodou obíhají také další látky. Oceánská voda obsahuje velké množství solí (nap íklad soli kamenné) a dalších nerostných látek. Proto oceánskou vodu ozna ujeme jako slanou vodu. Lidé ani zví ata ji nemohou pít, ani se nedá používat na zavlažování polí. P i vypa ování oceánské vody z stávají soli v oceánu. Vypa ování je p em na tekutiny v páru. Srážkovou vodu proto ozna ujeme jako sladkou vodu. V kapkách dešt se však rozpoušt jí n které plyny z ovzduší (oxid uhli itý, oxid si i itý) a okyselují se. Slabá kyselina rozpouští horniny (nap íklad vápenec) a škodliv p sobí na p du, rostliny i živo ichy.

Víte, že nejv tší ostrov je Grónsko v Americe? Má délku 2 650 km, ší ku 1 050 km a plochu 2 175 600 km2. Ostrov objevili Vikingové kolem roku 900 n. 1. Tehdy bylo tepleji než dnes a Vikingové nazvali ostrov Zelená zem. Nyní je 84 % povrchu ostrova pokryto ledovci dosahujícími mocnosti až 3 400 m. Vážou velké množství sladké vody.

Podívejte se ješt jednou na ísla uvedená v úvodu kapitoly. Uv domte si, jak malý je podíl sladké vody (zejména pitné vody) pro lidi i zví ata z celkového objemu vody na Zemi (asi 1/100). Nedostatek sladké vody v n kterých ástech Zem je již kritický. I u nás je t eba vodou (p edevším pitnou vodou) šet it.

SHRNUTÍ

Naše planeta je ve známém vesmíru jediná, kde se voda vyskytuje v kapalném, pevném a plynném skupenství. V tšina vody na Zemi se nachází ve sv tovém oceánu. Rozlišujeme slanou vodu v oceánu a sladkou vodu na pevninách. Bez vody by na naší planet nebyl možný život.

Otázky a úkoly

1. Kde se všude na Zemi nachází voda?

2. Jak se dostává voda do atmosféry?

3. Jaký je rozdíl mezi slanou a sladkou vodou? Hodí se slaná voda k pití?

25. Oceánská voda

1. Podle obr. 10 na str. 9 ekn te, kolik milion km2 m í nejv tší oceán. Jak se jmenuje?

2. Kde je soust ed na v tšina vody na Zemi?

3. Jak se nazývají mo e, jejichž hloubka nep esahuje 200 m? ím jsou d ležitá? Co se t ží z jejich dna?

4. Pro je oceánská voda slaná?

5. Co víte o pasátech?

Z p edcházejících kapitol už víte, že sv tový oceán zabírá asi 71 % povrchu Zem a obsahuje asi 97 % veškeré vody na planet (což je asi 1 370 milion km3). Oceánské vody neustále obíhají zem kouli. V dci zjistili, že se pohybují vody nejen na povrchu oceánu, ale i ve velkých hloubkách. Tento pohyb je zp sobován nejen v trem, ale i gravita ní p itažlivostí M síce a Slunce. V této kapitole si o tom povíme podrobn ji.

Vítr vanoucí p es otev enou vodní plochu vyvolává vlny. Výška vln a rychlost jejich ší ení závisí na síle v tru a rozloze vodní plochy. Dosp je-li vlna k pob eží, zbrzdí se její dolní ást. H eben vlny se p evrací a vzniká p íboj. V oblastech stálých v tr se oceánské vody pohybují v mohutných oceánských proudech. Zjišt ní, že se pohybují i vody na dn oceán , má velký význam.

Oceánské proudy d líme podle teploty vody, kterou unášejí, na teplé a studené. Oceánské proudy ovliv ují podnebí, bu je oteplují, nebo ochlazují.

P sobením gravita ních sil M síce a Slunce se hladina sv tového oceánu každý den zdvihá a znovu klesá. Tomuto pohybu íkáme dmutí a skládá se z p ílivu (voda se zvedá) a odlivu (voda klesá). Pr m rná doba mezi dv ma p ílivy je 12 hodin a 25 minut. Rozdíl ve výšce hladiny p i p ílivu a odlivu m že být více než 10 m.

Podívejte se na obr. 66.

Obrázek ukazuje zne išt ní vody v Jaderském mo i. Zne išt né jsou nejen vody okrajových mo í, ale i volný oceán.

Ukažte na glóbusu nebo na mapě 4 oceány, které dohromady tvoří světový oceán.

Ukažte na mapě příklady moří, zálivů a průlivů.

Zjistěte v hodinách tělesné výchovy jména alespoň 3 českých mužů nebo žen, kteří přeplavali průliv La Manche.

V létě je nebe nad oceánem většinou modré a slaná voda se u pobřeží jen lehce čeří. Lidé odpočívají na písečné pláži. V zimě se však na pobřeží valí mohutné vlny a rozrušují pobřeží. Na pobřeží průlivu La Manche se v zimě obrovské vlny řítí proti útesům a skalám a odnášejí s sebou rozdrcené úlomky vápenců. Během staletí oceánské vlny jakoby „odkusují“ z útesů a pohltily tak již celé anglické vesnice a města. Mapy pobřežních vod se musí neustále upravovat, aby námořníci nenarazili s lodí na dno.

Obr. 66

Zne išt ní vody a pob eží Jaderského mo e v delt eky Pádu v Itálii.

Doverské útesy (jižní pobřeží Velké Británie)

Víte, že v roce 1989 celý sv t sledoval havárii tankeru Exxon Valdez vezoucího ropu, který ztroskotal u pob eží Aljašky? Vyteklá ropa zamo ila rozsáhlé rybolovné území.

Pouště zabírají na naší planetě více než 1/4 veškeré souše, a to převážně podél obratníků na obou polokoulích, severní i jižní. Tvoří na naší planetě dva pásy, které vznikly vlivem pravidelných suchých větrů (obr. 92).

34. Poušt a polopoušt – voda nad zlato

Na map v atlase vyhledejte krajiny pouští v jednotlivých sv tadílech.

Rozsáhlé suché kraje, nazvané poušt , zabírají v sou asnosti p ibližn 1/8 povrchu souše. V t chto nehostinných krajích je naprostý nedostatek vody. Pro lidstvo by m lo být varující, že rozloha pouští a polopouští se na naší planet neustále zv tšuje (obr. 92).

Obr. 93

Obr. 92

Rozší ení pouští spolu s územími ohroženými suchem

Srážky v oblasti pouští jsou nižší než 250 mm ro n a hladina podzemní vody vystupuje k povrchu jen velmi vzácn . V takových místech se pak uchytí rostlinstvo a vznikají oázy (obr. 81 na str. 69). Rozsáhlé plochy pouští jsou pokryty pouhým pískem, který vítr p emis uje a vytvá í p esypy. Jiné poušt jsou pokryté kamením (obr. 93) a št rkem nebo hlínou. Poušt jsou v tšinou obklopeny polopoušt mi, které mají již chudou rostlinnou pokrývku a postupn p echázejí do stepí. Polopoušt jsou využívány jako pastviny pro stáda koz a velbloud . Toto spásání vede k rozši ování pouští.

Protože nad poušt mi se klene po v tšinu roku nep etržit jasná bezmraná obloha, zah ívají tém kolmé slune ní paprsky vyprahlou zemi tak, že teplota p dy stoupá na povrchu až na 70 ºC. Avšak ihned po západu slunce teplota vlivem silného vyza ování za jasné a bezmra né oblohy prudce klesá, asto až k bodu mrazu. Proto je rozdíl mezi denní a no ní teplotou až 70 ºC.

Množství vodních srážek nad územím pouští je nepatrné a srážky jsou nepravidelné. Vodní toky jsou v pouštích velmi vzácné. asto však mizí v pouštním písku nebo ústí do bezodtokých slaných bažin a jezer (šot ).

Skalnatá ást poušt Sahary v Severní Africe

Pojmenujte rovnoběžky, které jsou vyznačené v obrázku 92.

Významný initel p i utvá ení povrchu poušt je vítr. Velmi obávané jsou píse né bou e.

Rostlinstvo je velmi chudé a ídké a r zn p izp sobené pouštnímu podnebí. Jejich p ízna ným p edstavitelem jsou americké kaktusy a africké pryšce. V tšina pouštních druh má vyvinuta ochranná opat ení proti vysokým teplotám, jako je silná pokožka, voskový povlak list , plstnatost nebo schopnost získat vodu z velkých hloubek nebo i z velké rozlohy koenové soustavy pod povrchem.

V saharských oázách je rostlinstvo bohaté. Hojná je palma datlová, která sem byla p evezena z arabských zemí (obr. 94).

I živo išstvo je na poušti velmi chudé. Mnozí živo ichové se b hem dne skrývají v norách, jiní p espávají letní období. Na jižním okraji Sahary žijí lvi, i když jsou hlavn rozší ení v polopouštích a savanách. P ízna ným obyvatelem poušt je velbloud (obr. 95).

Nomádi – p vodní páni poušt V poušti existuje velmi t sný vztah mezi lov kem a velbloudy. Obyvatelé poušt se svými velbloudy a stany putovali (ko ovali) za potravou, vodou i p eváželi náklady. Se svými karavanami velbloud ovládali kdysi nomádi veškerý obchod na Saha e. Jen jejich zásluhou byla možná doprava a existovalo spojení a vým na informací v oblasti Sahary. Velbloud unese až 200 kg a p ekoná p i skromné strav 30 až 40 km za den. Bez vody vydrží až 8 dní. Od poloviny 20. století velbloudy vytla ují terénní a nákladní automobily, které jezdí po nezpevn ných pouštních silnicích. Jedno nákladní auto nahradí snadno až 80 velbloud . Ovšem jsou ješt stále odlehlé oblasti, které lze zásobit pouze karavanami velbloud

Nomádi nemají stálá sídla a k výživě svých stád hledají stále nové pastviny. Tím se odlišují od nekočovných obyvatel, např. v oázách. Při změně pastviny převážejí s sebou na velbloudech stany s veškerým majetkem (obr. 96). Živí se velbloudím mlékem a masem, sýrem, datlemi aj. Prodejem kůže, vlny a zvířat si nomád opatřuje peníze. Za ně může v oáze získat datle, mouku a jiné potřeby. Nomádi žijící na okraji pouště chovají ovce. Ženy a děti tkají z ovčí vlny barevně bohaté koberce a prodávají je v oázách.

Zjistěte ve spolupráci s učitelem přírodopisu, jak se nazývají rostliny přizpůsobené životu v poušti.

Obr. 96

Nomádi v typických erných oblecích s karavanou velbloud , které dnes v tšinou nahrazují nákladní auta

Obr. 94 Oáza s datlovými palmami na Saha e

Obr. 95 Velbloud jednohrbý na Saha e

Růst počtu obyvatel měst

KRAJINY ZEM

Na okrajích m st, kde se vytvá í svérázná krajina sídliš , vznikají i p epychové vilové tvrti, obklopené zelení. Lidé odsud dojížd jí za prací bu do st edu m sta (ú edníci, obchodníci), nebo do továren a velkoobchod budovaných na vn jším okraji m sta. Zcela jiná je krajina amerických nebo asijských m st (obr. 126), kde chyb jí historická jádra. Je to nahromad ní mrakodrap a malých, n kdy i p ízemních dom .

Obr. 126

Pohled na Tokio (v Japonsku) s nahromad ním vysokých i nízkých dom

Velkým problémem m stských krajin je odstra ování odpadk . istírny odpadních vod v tšinou nesta í a špinavá voda te e rovnou do ek nebo mo í. Pevné odpadky se v tšinou vyvážejí na obrovské skládky, které se stávají výrazným rysem p ím stské krajiny. Pro p ím stskou krajinu je p ízna né p ím stské zem d lství s p stováním zeleniny nebo kv tin. Budují se v ní i etná rekrea ní za ízení (nap . lesoparky, golfová h išt ).

195019601970198019902000201020202030

Růst počtu obyvatel venkova

Růst počtu obyvatel měst

Celkový počet obyv. na Zemi

SHRNUTÍ

P evážná ást obyvatel naší planety dnes žije v m stských krajinách se svérázným (a asto velmi nevhodným) životním prost edí. Rozši ování m stských krajin neustále pokra uje.

Otázky a úkoly

1. Vysv tlete, jaký je rozdíl mezi venkovskou krajinou a m stskou krajinou.

2. ím se liší m stské podnebí od podnebí volné krajiny?

3. Popište, jak vypadá p ím stská krajina.

4. Co je historické jádro evropských m st? Jak se nyní m ní?

5. Jak se u vás v obci nebo m st eší problém odpad ?

Jaké negativní dopady na životní prostředí mají tyto obrovské skládky odpadků?

49. Rekrea ní krajina

Najd te na map na obr. 27 (str. 26) chatové osady. Jak jsou umíst ny v krajin ? Jaké jsou výhody a jaké nevýhody tohoto umíst ní chat?

Jist jste již byli s rodi i na dovolené v n jakém letovisku (u jezera, rybníka, p ehradní nádrže, mo e, v horách apod.). Možná jste si všimli odlišného rázu této krajiny. Tato krajina se nazývá rekrea ní, a protože se neustále rozši uje její rozsah a má i negativní dopad na životní prost edí, seznámíme se s ní podrobn ji

V posledních desetiletích se zna n zvyšuje plocha rekrea ních krajin. Cestovní ruch se v mnoha státech stal významnou sou ástí národního hospodá ství.

Sao Paulo v Brazílii – pravd podobn nejv tší m sto naší planety

Zem pisci rozlišili následující typy rekrea ních krajin:

1. Pob ežní oceánské a mo ské rekrea ní krajiny, které tvo í pláže s jejich zázemím (hotely, kempinky, parkovišti apod.).

2. vnitrozemské vodní plochy a vodní toky, jsou to krajiny kolem jezer v horách i rovinách (nap . alpská horská jezera nebo jezera v nmeckých a polských rovinách), ale i krajiny kolem p ehradních nádrží a velkých rybník s chatovými osadami a parkovišti.

3. Horské s horskými hotely a chatami, lanovkami, upravovanými sjezdovkami s lyža skými vleky apod.

4. Láze ské, vznikající kolem minerálních pramen , ale i tzv. klimatické lázn na oceánských a mo ských pob ežích severního i jižního subtropického pásu, nebo ve st edohorách a velehorách mírného pásu.

5. Rekrea ní krajiny národních park a chránných krajinných oblastí, jedná se o nejcenn jší krajiny, které jsou využívány nejen pro oddych, ale i pro poznávací a vzd lávací innost.

6. M stské rekrea ní krajiny, kdy ve m stech nebo v jejich t sné blízkosti vznikají rozsáhlé plochy s h išti r zného typu (zna né plochy zaujímají nap . zatravn ná golfová h išt ), s plovárnami (otev enými i krytými), zimními stadiony, atletickými dráhami, saunami apod. asto jsou u t chto st edisek i ubytovací nebo zábavní možnosti (hotely, herny apod.). Známé jsou i velké plochy zábavních park , nap íklad Disneyland v USA nebo ve Francii, Prater v Rakousku. K m stským rekrea ním krajinám m žeme po ítat i krajiny zoologických zahrad, park , lesopark apod.

Jmenujte n které typy krajiny v okolí vašeho bydlišt .

Cestovní ruch však vytvá í v rekrea ních krajinách i zna né potíže. Velká soust ed ní rekreant (nap íklad na plážích v lét a na horách v zim ) vede ke zne išt ní vody a ovzduší, k poškození p d i bioty.

SHRNUTÍ

Ve 20. století se zna n zvýšil rozsah rekrea ních krajin – jak pob ežních, tak i vnitrozemských. Cestovní ruch se stal v mnoha státech významným zdrojem zam stnání obyvatel i pen z. Na druhé stran v rekreaních krajinách asto dochází ke zhoršování životního prost edí.

Otázky a úkoly

1. Do jaké krajiny jezdíte na prázdniny? Vypráv jte, jaké možnosti poskytuje tato krajina pro oddych.

2. Byli jste na rekreaci u mo e? ekn te, jak to tam vypadalo.

Který typ rekreační krajiny byste si vybrali na prázdninový pobyt?

Alpské horské jezero

Horské rekrea ní st edisko

Mariánské Lázn

Zábavní st edisko Disneyland v Pa íži

Pláž Copacabana v Brazílii (Jižní Amerika)

Trosky – rekrea ní oblast CHKO eský ráj

Tato publikace je úvodní částí čtyřdílné ucelené řady učebnic zeměpisu pro 2. stupeň základních škol a případně pro nižší ročníky víceletých gymnázií. Všechny učebnice vycházejí se schvalovací doložkou MŠMT a každou z nich provází pracovní sešit pro praktické a aplikační úlohy k učivu v učebnicích.

Příprava učebnic a jejich zpracování se řídilo osvědčenou praxí škol a také záměry Rámcového vzdělávacího programu pro základní vzdělávání. Pro snazší přípravu ŠVP učebnice uvádějí klíčové kompetence, k jejichž naplňování učebnice směřují, a výstupy z práce s nimi.

Celou řadu učebnic tvoří:

ZEMĚPIS 6 PRO ZŠ – Planeta Země

ZEMĚPIS 7 PRO ZŠ – Zeměpis světadílů

ZEMĚPIS 8 PRO ZŠ – Země – lidé – hospodářství

ZEMĚPIS 9 PRO ZŠ – Česká republika

Obdobné řady učebnic jsou vydány pro všechny vyučovací předměty na 2. stupni ZŠ:

ISBN 978-80-7235-626-3