Český jazyk 6 - učebnice

Napsali: PhDr. Eva Hošnová, CSc., PhDr. Ivana Bozděchová, CSc., prof. PhDr. Petr Mareš, CSc., PhDr. Vlastimil Styblík, CSc., PhDr. Ivana Svobodová

Lektorovali: prof. PhDr. Jaroslav Hubáček, doc. PhDr. Eva Minářová, CSc., Mgr. Hana Ginterová

Schválilo MŠMT č. j. MSMT-21936/2018 dne 20. července 2018 k zařazení do seznamu učebnic pro základní vzdělávání jako součást ucelené řady učebnic pro vzdělávací obor Český jazyk a literatura, 6.–9. ročník, sdobou platnosti 6 let.

Tato učebnice je plně v souladu s požadavky Rámcového vzdělávacího programu pro vzdělávací oblast Jazyk a jazyková komunikace. Napomáhá ke koncipování konkrétního školního vzdělávacího programu na každé škole.

Publikace je určena pro výuku předmětu český jazyk na ZŠ. Je součástí ucelené řady učebnic, kterou dále tvoří:

E. Hošnová a kol.: Český jazyk pro 7. ročník ZŠ E. Hošnová a kol.: Český jazyk pro 8. ročník ZŠ E. Hošnová a kol.: Český jazyk pro 9. ročník ZŠ Každou učebnici doplňuje pracovní sešit pro žáky a metodická příručka pro učitele.

Pro výuku literatury je k dispozici ucelený soubor, který tvoří: J. Soukal: Čítanka pro 6. ročník ZŠ J. Soukal: Čítanka pro 7. ročník ZŠ J. Soukal: Čítanka pro 8. ročník ZŠ J. Soukal: Čítanka pro 9. ročník ZŠ J. Soukal: Literární výchova pro 2. stupeň ZŠ J. Soukal: Metodická příručka k čítankám pro 6.–9. ročník

© Eva Hošnová za kolektiv, 2006, 2012, 2018

Illustrations © Lubomír Anlauf, 2006, 2012, 2018

© SPN – pedagogické nakladatelství, akciová společnost, 2006, 2012, 2018

ISBN 978-80-7235-615-7

Obsah

JAZYK

Jazyk ajeho útvary

Nářečí anadnářeční útvary . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .7 Spisovný jazyk . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .11

Seznámení sněkterými jazykovědnými příručkami . . . . . . . . . . . . . . . .13

Zvuková stránka jazyka

Hláskosloví . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .16

Hláska apísmeno . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .16 Spisovná výslovnost samohlásek . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .16 Spisovná výslovnost souhlásek . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .18 Slovní přízvuk . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .20

Zvuková stránka věty . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .21

Větná melodie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .21

Důraz . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .23

Tempo apauzy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .23

Nauka oslově

Tvoření slov . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .26

Odvozování . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .26

Slovotvorný rozbor . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .29

Slova příbuzná . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .30

Stavba slova . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .32

Morfematický rozbor . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .32 Tvarotvorný rozbor . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .34

Střídání hlásek při odvozování . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .36

Střídání samohlásek . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .36

Střídání souhlásek . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .37

Pravopis slova . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .39

Zdvojené souhlásky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .39

Skupiny bě – bje, pě, vě – vje, mě – mně . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .41

Předpony s-/se-, z-/ze-, vz-/vze- . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .42

Předložky s/se, z/ze . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .43

Kde píšeme i/y a kde í/ý . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .44

SPISOVNÁ VÝSLOVNOST SOUHLÁSEK

1. Jak vyslovujeme slova výška a vížka, stejně, nebo rozdílně?

2. Přiložte si ruku na krk avyslovujte jednotlivé souhlásky p, b, f, v, t, d, ť, ď, s, z, š, ž, k,g, ch, h. Řekněte, při výslovnosti kterých souhlásek se hlasivky chvějí, azapište je pod sebe do levého sloupce. Ostatní vypište do pravého sloupce.

Souhlásky, při jejichž výslovnosti se hlasivky chvějí, jsou znělé, ostatní jsou neznělé. Znělé aneznělé souhlásky tvoří většinou dvojice – párové souhlásky.

znělébvdďzžgh neznělépftťsškch

Souhlásky nepárové: pouze znělé jsou r,l,m, n, ň, j, pouze neznělé jsou c, č; ř může být znělé (řepa, dřevo), nebo neznělé (tři, pepř).

3.a) Jak se liší psaná amluvená podoba těchto slov? nízký, řídký, hebký, lávka, kdyby, lehký, loďka, těžký

b) Jak se vyslovují slova spojená spředložkou? vtrávě, kdomu, sbratrem, zknihy

4. Přečtěte nahlas tento text asledujte výslovnost párových souhlásek. Magma jsou roztavené arozžhavené horniny vytékající znitra Země vpodobě lávy. Podzemní voda shromažďující se vblízkosti magmatu se nahřívá až na bod varu. Když tlak dostatečně naroste, vytlačí páru avodu úzkým hrdlem na povrch. Vytrysknou vysoko do vzduchu jako nádherná fontána. Vzniká gejzír. Vislandštině znamená výraz gejzír chrlič. Vpočtu gejzírů jsou na prvních místech Island, Nový Zéland, Japonsko aUSA.

Ve cvičení 3 se vuvedených slovech ana rozhraní předložky adalšího slova setkaly párové souhlásky, které se liší znělostí. Takovou skupinu hlásek vyslovujeme celou zněle, nebo nezněle. Rozhoduje otom poslední hláska:

Slovo Píšeme písmena Vyslovujeme hlásky rybka bk [pk] dávka vk [fk] řidší dš [tš] loďstvo ďs [ťs] zpívat zp [sp] těžko žk [šk] lehčí hč [chč] platba tb [db] kdyby kd [gd] prosba sb [zb]

Tomuto jevu říkáme spodoba znělosti. Vpsaných projevech se neřídíme výslovností, ale zachováváme vrůzných tvarech slova ave slovech příbuzných stejnou pravopisnou podobu: hloubka – hloubek – hlubina; platba – plateb – platební.

Poznámka: Skupina sh se na počátku slov, např. shoda, shromáždění, na shledanou, vyslovuje buď [sch], nebo [zh]. První způsob je běžný vČechách, druhý na Moravě.

5. Čím se liší psaní slov pohled, břeh, páv, mříž od jejich vyslovované podoby?

Na konci slova se párové souhlásky znělé mění ve své neznělé protějšky: hrad [hrat], dub [dup], bez [bes].

6. Uveďte alespoň pět dalších příkladů, kdy se znělé párové souhlásky mění uprostřed ina konci slova vneznělé.

7. Odůvodněte pravopis apotom napište jako diktát: rozkvetlé macešky, rozpadlý srub, roztrhaná síťka, vztažná zájmena, pohled zprázdnin, těžká taška, obrázky namalované tužkou, prudký pohyb, hebká látka, krátká odpověď, úzký pruh, hladká mouka, sladký tvaroh

Pro bystré hlavy

Slyšíte, jak někdo vyslovuje tato slova: [plot], [hroch], [jet], [koš], [let], [ves], [strup], [les], [prut], [set]. Víte vždy, co znamenají ajak je zapsat? Budete mít všichni zapsaná stejná slova?

SLOVA PŘÍBUZNÁ

Zučebnice zeměpisu

Přibližně před 3000 miliony let vznikla naše zeměkoule. Vprůběhu dlouhého vývoje prodělal zemský plášť mnoho změn, při kterých mnohdy zemětřesné vlny zapříčiňovaly silná zemětřesení. Vrozdílných zeměpisných podmínkách se na Zemi vyvinuly jednotlivé typy zemin, které zemědělci využívají vzemědělství. Pro pěstování plodin mají vedle kvality země velký význam podzemní zdroje vody. Vliv na zemědělské výnosy má na každém území také teplota ovzduší, vždyť např. přízemní mráz může zničit nadzemní části rostlin.

1. Vtextu jsou slova, která ksobě patří podle slovotvorné stavby. Kterou část mají společnou ajaký je jejich význam?

Slova významově blízká, která obsahují stejnou společnou část, se nazývají slova příbuzná. Společná část, která je nositelem stejného významu, se nazývá kořen slova. Příbuzná slova tvoříme od daného kořene různými příponami apředponami nebo také skládáním (složená slova obsahují dva nebo více kořenů –např. zemětřesení).

2. Rozdělte se do skupin asoutěžte, která skupina během dvou minut vytvoří co nejvíc příbuzných slov odvozených (nebo složených) od kořenů slov ves, velký, ryba, mladý.

3. Která slova zuvedených dvojic jsou příbuzná akterá nikoli? Zdůvodněte. lepší – přilepšit, vodník – podvodník, ruka – ručník, dělnice – výdělek, míra – mírový, vyslýchat – sluchátko, mořský – umořit

4. Rozdělte uvedená slova podle příbuznosti do dvou skupin: nos, nosič, nepřenosný, nosorožec, neúnosný, nosatý, nosní, nosný, nosový, nositel, nosáč, nosítka, nosník, nosatec, nosohltan, přinášet, nosovka, donáška, únos

5. Vysvětlete, jaký je významový rozdíl mezi následujícími příbuznými slovy. (Správné řešení si ověřte ve Slovníku spisovné češtiny.) Pak tato slova užijte ve větách. lesní – lesnický – lesnatý, vodní – vodnatý – vodový, vaječný – vejčitý, cvičný – cvičený – cvičební

6. Najděte co nejvíc příbuzných slov ke slovesům pojmenovávajícím různé způsoby pohybu (např. plavat, jet, běžet). Určete, ke kterému slovnímu druhu patří, apopište významové vztahy mezi nimi.

Vzor: plavat: vyplavat (sloveso odvozené předponou), plavecký (přídavné jméno odvozené příponou)

Pro bystré hlavy Jaký je rozdíl ve významu slov zábavní – zábavný, živelný – živelní, srdečný – srdeční? Užijte tato slova ve větách.

PROCVIČOVÁNÍ TVARŮ APRAVOPISU PODSTATNÝCH JMEN

Tvoření různých tvarů podle pádu ačísla se nazývá skloňování. Při skloňování rozlišujemeve slově kmen akoncovku. Kmen je část společná všem tvarům. Většinou zůstává nezměněný ( sob –osobech), někdy je však pozměněný (básník – obásnících, noha – na noze). Ke kmeni se připínají různé koncovky. Tvar slova = kmen + koncovka.

Tvar slova Kmen

Koncovka lékař lékař 0 lékaři lékař i dárek dárek 0 dárku dárk u dárcích dárc ích potokem potok em potocích potoc ích nohou noh ou noze noz e sestra sestr a sestře sestř e sester sester 0 jaro jar o jaře jař e

1. Rozlište vtvarech podstatných jmen kmen akoncovku. Všechny vstupenky byly okamžitě vyprodány. Vdiktátech se objevuje islovo drahokamy. Na chatě nás často vnoci budí komáři. Nad budovami se vznášely balony. Na obloze svítily hvězdy. Tyto mandarinky jsou plné jader. Poslední dny prázdnin jsme strávili vmalé vesničce na Šumavě.

Pro skloňování existují vzory.Každý vzor zastupuje ta podstatná jména, která sním mají vjednotlivých pádech většinou shodné koncovky:

bez pána – bez psa od ženy – od břízy změsta – zjablka spánem – se psem kženě – kbříze kměstu – kjablku páni – psi pro ženu – pro břízu směstem – sjablkem opánech – opsech sženou – sbřízou obě města – obě jablka spány – se psy sženami – sbřízami směsty – sjablky

Rod ZakončeníZakončení Vzor 1. p. j. č.2. p. j. č. mužský nulová koncovka -u nebo -a tvrdý vzor hrad neživotný -e měkký vzor stroj mužský nulová koncovka -a tvrdý vzor pán životný -e měkký vzor muž skoncovkou -a tvrdý vzor předseda -e měkký vzor soudce ženskýskoncovkou -a tvrdý vzor žena -e měkký vzor růže nulová koncovka -e (-ě) vzor píseň -i vzor kost střednískoncovkou -o tvrdý vzor město -e-e měkký vzor moře -e-ete vzor kuře -í vzor stavení

2. Řekněte, podle kterých tvarů zařazujeme podstatná jména kjednotlivým vzorům.

3. Uvažte, která podstatná jména můžeme zařadit ke vzoru podle tvaru v1. pádě aukterých musíme vzít vúvahu itvary dalších pádů, např. 2. p. a4. p.: mléko, židle, pole, koště, řeč, školák, čtvrtek, sněhulák, národ, člen (hokejového družstva), člen (vmatematice), hmyz, pytel, hotel, učitel, horal

4. Vyhledejte včlánku podstatná jména aurčete jejich pád, číslo avzor (umužského rodu rozlište také životnost aneživotnost).

Lvi

Zvelkých kočkovitých zvířat je po tygrovi nejsilnější lev. Jeho hmotnost je až 210 kilogramů. Samec má mohutnou hřívu, která vyvolává dojem, že lev je větší než stejně veliká lvice. Lvi žijí ve skupinách až otřiceti zvířatech, sjedním vůdcem aspolečným lovištěm. Při lovení se mladí lvi chovají jako nadháněči. Zahánějí oběť do léčky, kde už číhají starší lvice.

b) Věty vedlejší (se spojkou aby nebo kdyby) povězte se slovesy ve všech osobách čísla jednotného imnožného. Všichni chtěli, aby jim tu příhodu ještě jednou vyprávěl. Kdyby to mohl udělat, bylo by to dobré. Přání, aby se brzy uzdravil, se nám naštěstí splnilo.

c) Slovesné tvary převeďte do všech osob jednotného imnožného čísla Kdyby to byl věděl, jistě by to byl neudělal. Kdyby je byl býval poslechl, jistě by byl dopadl lépe. Kdyby byl jel opatrně, havárii by byl mohl zabránit.

6. Převeďte slovesné tvary do druhé osoby jednotného čísla . Nesměl bych se na to ani ptát. Chtěli, abych se na ně přišel podívat. Měla bych se jít na to zeptat. Byli by si toho také všimli. Byla bych se tomu asi divila. Byli bychom se tam určitě nudili. Kdybych si byl vzal ssebou míč, byli bychom mohli hrát volejbal. Kdybychom si pospíšili, mohli bychom dojít až k Mumlavskému vodopádu.

Mumlavský vodopád vKrkonoších

Vpřítomných tvarech se vkoncovkách -ím, -íš, -í, -íme, -íte, -í píše po obojetných souhláskách vždy měkké i (prosím, prosíš ... jako hladím, hladíš ...). Vinfinitivu avpříčestí minulém je vpříponě sloves typu prosit také vždy jen měkké i: hladit – zdobit, hladil – zdobil apod.

7. a) Se slovesy koupit, pomyslet, chybět, slíbit, rozumět, poprosit utvořte věty tak, aby slovesabyla postupně ve tvaru 1., 2. a3. osoby čísla jednotného amnožného, času přítomného, způsobu oznamovacího. Věty napište. b) Se slovesy vozit se, podrobit se, přihlásit se, uvědomit si, zmýlit se, uzdravit se utvořte věty tak,aby slovesa byla postupně ve tvaru 1., 2. a 3.osoby čísla jednotného amnožného, podmiňovacího způsobu přítomného. Věty napište.

Ověřte si, jak jste zvládli látku této kapitoly. Za správně zodpovězené otázky si udělte body.

1. Vyjmenujte všechny druhy slov acharakterizujte je. (10)

2. Uveďte tři příklady, kdy jedno slovo můžeme zařadit kvíce druhům slov. (3)

3. Jestliže určujeme druh slova, je pro nás důležité, jaký má slovo vdané větě význam? (1)

4. Charakterizujte podstatná jména konkrétní aabstraktní.(1)

5. Čím se od sebe liší podstatná jména pomnožná ahromadná? (2)

6. Podstatná jména látková jsou ve tvaru jednotného čísla. Zůstává jejich význam nezměněn, jestliže je užijeme ve tvaru množného čísla? Uveďte alespoň tři příklady. (3)

7. Jak poznáme přídavná jména tvrdá apřídavná jména měkká?(1)

8. Ukterých přídavných jmen píšeme vkoncovce pouze -i, -í ?(1)

9. Kdy píšeme vkoncovce přídavných jmen tvrdých -i, -í ?(2)

10. U vlastních jmen se často setkáváme spřídavnými jmény přivlastňovacími? (1)

11. Vyjmenujte druhy zájmen. (7)

12. Kdy užíváme zájmeno svůj? (1)

13.

Vyjmenujte druhy číslovek ana každý druh uveďte příklad číslovky určité aneurčité. (8)

14. Vyjadřují všechna slovesa čas přítomný, minulý ibudoucí? Uveďte na příkladu. (9)

15. Vysvětlete cizinci, co je to vykání. (Která zájmena užíváme? Jaký je tvar slovesa vminulém nebo budoucím čase?) (1)

16. Které tvary odpovídají vykání vcizím jazyce, jemuž se učíte? Užívají se podobně jako včeštině, nebo se vyskytují méně často?

Maximálně jste mohli získat 51 bodů.

2. Najděte vtextu předměty. Řekněte, kterým slovním druhem jsou vyjádřeny avkterém jsou pádě (spředložkou, bez předložky). Stáda zeber vedou silní hřebci astaré, moudré samice. Každé stádo má sice svůj okrsek, ale sostatními zvířaty vycházejí zebry dobře. Velmi často se například druží se žirafami. Žirafy vidí nepřítele na velkou vzdálenost, zebry zase slyší sebeslabší šelest. Zejména samci na všechno dohlížejí, bedlivě pozorují okolí avpřípadě nebezpečí použijí kopyta proti komukoli, kdo by ohrožoval jejich potomky. Když si hřebec sám snepřítelem neporadí, utvoří stádo kruh abrání ohrožená mláďata společně.

3. Rozhodněte, zda vyznačené výrazy jsou ve větách podmětem, nebo předmětem. To kolo jsem dostal od babičky ksvátku. Rozbilo se ti kolo? Na zahrádce krásně voní růže. Miluješ červené růže?Dejte nám znamení, až budeme na řadě. Čekáme jen na vaše znamení. Mohutný strom na okraji lesa zasáhl při včerejší bouři blesk. Blesk proťal oblohu avjeho světle jsme zahlédli, že se na vrcholku kopce vypíná mohutný strom.

Předmět může rozvíjet nejen sloveso, ale ipřídavné jméno.

Rytíři byli dbalí Jirka — je zahloubaný \ \ (čeho?) (do čeho?) \ \ cti. do čtení.

4. Najděte ve větách předměty. Řekněte, vkterém jsou pádě (spředložkou, bez předložky).

Byla vždycky chtivá peněz. Sport je prospěšný zdraví. Trenér nebyl spokojený sobráncem. Jsem ti za všechno vděčný. Nejsem si vědom žádné chyby. Jsme na tebe hrdí. Slovenština je velmi příbuzná češtině. Nikdy jsem nebyl žárlivý na jeho úspěchy. Ten člověk mi byl vždycky protivný. Pes nám byl vděčný za každé dobré slovo. Všichni byli na něho zvědaví.

PŘÍSLOVEČNÉ URČENÍ

Odpoledne výprava namáhavě postupovala džunglí khorám.

výprava —— postupovala ? odpoledne namáhavě džunglí khorám (kdy?)(jak?)(kudy?)(kam?)

Příslovečné určení zpravidla rozvíjí sloveso ablíže určuje okolnosti, za kterých děj probíhá (místo, čas, způsob ajiné). Proto se na ně ptáme různými příslovci (někdy také vedle pádových otázek). Příslovečným určením bývá často příslovce (půjdu tamvečer, mluv nahlas),ale může jím být ijiný slovní druh, především podstatnéjméno nebo zájmeno (vrůzných pádech bez předložky ispředložkou, nebo uvozené spojkou jako): utíká rychle, utíká do lesa, utíká ke mně, utíká jako jelen; stojí vzadu, stojí předdomem, stojí vedlemě, stojí jakopanák. Na rozdíl od předmětu není tvar příslovečného určení slovesem řízen. Také příslovečné určení může být rozvité: postupovala džunglí → postupovala dusnoudžunglí, postupovala khorám → postupovala khorám na obzoru.

Příslovečné určení místa

Marek svědkem krádeže

Policejní komisař vyšetřuje loupež. Marek vypovídá.

„Já jsem toho zloděje viděl.“

„Kde jsi přesně stál?“

„Stál jsem na rohu.“

„Odkud ten člověk vyšel?“

„Já jsem ho zahlédl, až když vyběhl zobchodu.“

„Kam potom zamířil?“

„Zamířil přímo na náměstí.“

„Viděl jsi, kudy se potom dal?“

„Utíkal průchodem, asi se chtěl dostat na hlavní ulici ke stanici autobusů.“

13. a) Upravte pořadí obrázků tak, aby odpovídalo sledu událostí, okterých vypráví text. b) Doplňte, co mohly postavy říkat nebo co si myslely. Vypravovat můžeme nejen samotnými slovy, ale také například řadou obrázků, které ukazují vždy nějaký časový úsek probíhající události. Sami si musíme domyslit, co se stalo mezi scénami, které jednotlivé obrazy znázorňují. Tímto způsobem vypravují komiksy

14. a) Shrňte příběh vyprávěný komiksem do několika vět. b) Použijte formu rozvinutého vypravování spřímou řečí. Vypravování napište.

15. Hujerové na třídní schůzce

Filmová komedie Marečku, podejte mi perozroku 1975 se odehrává ve škole, ve které se vedle normální výuky pořádají ivečerní kurzy pro dospělé. Když se konají třídní schůzky, domnívají se dospělí, že ioni na ně musí pozvat své rodiče či příbuzné.

Tato učebnice je úvodní částí ucelené řady učebnic pro výuku českého jazyka na druhém stupni ZŠ a v nižších ročnících víceletých gymnázií. Svým pojetím a strukturou vychází z tradice české školy, plně však splňuje požadavky rámcových vzdělávácích programů základního vzdělávání. Napomáhá tak kvalitní tvorbě konkrétních ŠVP. Učebnici provází pracovní sešit a metodická příručka pro učitele. Učebnice i pracovní sešit mají schvalovací doložku MŠMT.

Ucelenou řadu pro 2. stupeň ZŠ tvoří: ČESKÝ JAZYK PRO 6. ROČNÍK ZŠ – učebnice a pracovní sešit ČESKÝ JAZYK PRO 7. ROČNÍK ZŠ – učebnice a pracovní sešit ČESKÝ JAZYK PRO 8. ROČNÍK ZŠ – učebnice a pracovní sešit ČESKÝ JAZYK PRO 9. ROČNÍK ZŚ – učebnice a pracovní sešit Řadu těchto jazykových učebnic provází obdobný soubor čítanek a literární výchovy pro 6.–9. ročník ZŠ. Oba soubory učebnic předchází obdobné řady pro výuku na 1. stupni ZŠ od 2. do 5. ročníku. Bližší informace na www.spn.cz.

ISBN 978-80-7235-615-7 788072356157

5770 9