Entered as second class mail matter, January 3rd, 1933 at W est, Texts. under the Act of Congress of August, 24th, 1922. ROtNiK (VOL.) XXXII'.
WEST, TEXAS, ve stkedu,
(Wednesday) 23. kvetna (May) 1945.
OSLO 21.
RENE S ZBIAZKA. '
UVODNE soudil president BeneS, k
zustane jests nejakou chvili doma. To P je tuze pfekvapujici zjiSteni. Jak si mohi president nevzpomenout na osud neSt'astneho kanclete Schuschnigga? Na tomto Umyslu na Stesti dlouho nesetrval. Na nalehani vlady se rozhodl v nekolika dnech po sve demisi a mel k tomu sve vlastni motivy.. Byl od poeatku ptesvedeen, ze Mnichovem neni ukoneen proses nemecke expanse v Evrope a ze katastrofa postihne nutne vSechny ostatni, k vk stejne vyvrcholi jen valkou. Okkaval patrne take dalgi tlak Berlina na Republiku; nesoudil, zda se, ze dojde hned na obsazeni zbyleho Azemi statu, ktere samo s 2adneho hlediska nemohlo bS7ti povaZovano za stat schopr47 2ivota. Kdyby laS7val byl zustal trochu dele doma, bSTval by byl usmrcen dtive ne2 jini Docela ureite nechtel ptekateti pomnichovskS7m muffim v jejich pronemecke orientaci. Jeho pout& osobni ptitomnost v zemi musila by znepokojovat dobrovolne nebo nucene slOebniky. Berlina a musila by popouzet a rozdilovat bestialni a hystericke jejich pany. Po opadnuti prvnich yin zoufaleho zmatku a smutku, narod by se opet vzpamatoval al kdy tak zklamanST a uratenSr, byl by schopen vzit °pet rozum do hrsti, jako jej ostatne vzal. PolitickSi 'Zivot by se zahy soustkedil kolem Sezimova Usti a ne kolem ositeVch Hraddan, kde sedel zlomenST a nakonec zradriSr stake. Neni podminkou velikosti, aby se legitimovala titulem presidenta. Jestlige mu nekdo vnukl mySlenku na odjezd do Anglie,.necht' je mu odpuSteno fge za tuto zasluhu. Jeho velike dny! TOZ tak "velikSrch dnil," jako byly ty piled Mnichovem, kter3im vyvrcholily, mohi by mu ptati jen ten, kdo mu pteje nejhorSi. Ani on u'l by neptdil dalSi reprisu teto puste komedie, za ktere padali lids na ulici z ptemiry 'talu a za ktere krev tekla odevAad — bez vNjstkelu! Jsme schopni pochopit, ze on nejvie byl trpitelem, ze ten kalich byl podstreen nejdfive jemu? Sve rany nedal vybubnovat. Ale byly tak hluboke, ze se ho lekali pachatele a spolupachatele zloeinu a skrSrvali se pied nim. - Nebot' bylo o nem tedeno: "Svedomi zrazeneho a potupeneho naroda! BeneS — svedomi evropskeho svedomi!" Jeho lidska reakce byla v politickem aim. Jeho lidska bolest se ptetvotila v realistick nasledek. OdolnSr a pevnS7; rozhodnutST a ptesvedden; vetici a doufajici v marnost zla a v koneenSr Aspech prava. Kdo jinSr, kdo vice a kdo spice mel pozvednouti znovu mee, vyraknr nam z ruky? Nepravime, k by se k Mnichovu nevracival. Naopak, je jasno, ze vychazel livedomele, soustavne z neho a ptedevSim z hello. Odeinit, zavrhnout, zruSit, vymazat tuto hanbu, tento nejvetSi podvod novodobe historie! Ale to uZ" vial pted sebou jen trapnou anomalii evropske velmocenske politiky nebo politiky velmoci v Evrope. Tvrde odsunul vkchny citoye a subjektivni vztahy k teto bide. Mnichov nikdy neuznal, nijak. Tu je to: On Mnichov nezpOsobil, Zpilsobil vAak, 2e Mnichov aspo(i za-
tim pravne a moraine pkestal pusobiti. Svet se ztekl to hanby a omyl se z ni zpfisobem okazaMtikme pominouti vkchny dalekosahle nasledky tohoto gesta, ktere nam bylo poskytnuto, ale ktere signatati teto falk byli dluZni pte-
cisme
zase svob dni.
Josef Spilka kamaradi, pojd'me v kolo dnes! Nad radostne mladi vznes se, vlajko, vznes! Vlajko beloruda, s modrSrm klinem, plan nad polieka chuda, nad lest' a strap! Nad mesta a chatky, nad hradeanskou otce, deti,,matky, vSechny nas dnes OS! Zahtej srdce sniva, odvahu v ne vnes! nehej, vlajko v dnetni zpev a pies!
devAim sami sobs. Jake vSak ozveny, city a proudy napinily asi v ten den jeho duSi a myglenky? Toho dne, kdy ministr Eden ptedaital ve snemovne onu pamatnou deklaraci, proLl president jeden ze svS7ch velkVch, slunnSrch dni, dni nesmirneho Stesti take osobniho. V2dyt' vznik a existence Republiky — to bylo take jeho dilo, on stal mezi Masarykem a 8tefanikern a oni oba o nem vyznali, k v ge propracoval, vypracoval, vydtel. Pohromou narod ztratil sve nejcennej gi — svobodu, viru a statky sve zerne. On ztratil jeSte vic: Bylo znieeno jeho celaivotni dilo. Odeinit Mnichov bylo tematem jeho mySlenky kaZ'dodenni, s ni vstaval a ulehal, studuje moZnosti a disposice a vyuZivaje vSech sv3ich sil a vSeho sveho umeni k pkesvedeovani mugi veci neznalSrch a k intervenci u vladnoucich statniku. Za timto diem, ve kterem videl teprve pkedpoklad veSkere dal gi akce politicks a diplomaticke, kraeel uvedomele a po etapach. Takovou velkou etapou bylo uznani jeho vlady, kterou v LondSine vytvotil, a tak zvane zasady, kontinuity. Vlada, kontinuita, uznani pravni existence Republiky — dostali-li jsme se tak daleko — zavrkni Mnichova nasledovalo jako vyvrcholeni prvni a nejdramatidtejSi periody jeho boje. Toho dne byl piny usinevu, ale take chvilemi dojat a vzruSen. PoloSeptem vyslovoval nektera, latinsko, ptislovi — snad nee() o cestach spravedinosti nebo o BoZich m1STnech a o tom jejich pozvolnem mleti. Pkijimal blahoptani a ten jeho giro14, chytat a rozgatnSt nsmev obleva1 je
ho tvat a zbavoval eel° obvyklSich varhanek. V2dyt' jenom jednou za Zivota lze videt, proZit, protrpet takovou hruzu, kterou byl Mnichov. Bila Hora nebyla pomstena ttista let. On — a nelart jeho, tak nikdo — dokazal pomstiti mnichovskou podlost a zradu, vraalu a loupd, bezpravi a bezcitnost, za tit leta! Lze jen opakovat: On za Mnichov nemohl. Ale mohi za to, ze nam od neho odpomohl. Pkinageli mu rune. Nezkoumejme, pros kvetina, byt' by byla jen rancu sneZenkou nebo easnou fialou, tak vSrmluvne ptejima tee naAich cite. Pamatujeme, jak v posadkach vojsk zavladlo nadkni — vojak miluje kvetiny a deti, avgak sve radosti rad projevuje jinak. Jeho jrneno bylo vyslovovano jazyky prost3imi a byl opevovan teemi nejuznalefSimi. Naldely jemu, neproblematicky jen jemu spolutvarci nakho Atesti, bezmOcnemu svedkovi nakho hate, staviteli a budcvateli krdsnejAiho, 'bezpeenejgiho a mocnejMho domova! Sam vyznal, eirn byly jeho dny moskevske a rusks vubec. Statnick3i Uspech a v ge to, dello se zmocnila vnimava a subtilni duk a co tak hluboce dolehlo na jeho srdce, dalo napin dam, o kterSrch pravime, ze jsou nezapomenutelne. Dojmy a nainky techto velkS7ch drit ovladaji naAe budouci mygenky i skutky. Moskevskou cestou dovf§il politicks ftsili naroda od easil narodniho probuzeni. Jeke jednu velikou cestu, jests jeden a nejslavnefS1 den! On v§ak zatim toho neobyeejneho dne, kterk se mu promenil v neveth snad svatek jeho 2ivota, v nem2 vystkidal z vale osudu slavnosti zvoleneho krale i Zalcstivost kamenovani — za.7 stal mloky sam i v teto ncsnairne blaZenosti srdce a ducha. P •ivonel k rUii, ktera mu byla podana. Byla to rune lasky, kdysi zaZehnute a nikdy nepohasinajici. Vzal ji s sebou, kdy noci se zachtelo pit iti a zvonek domacich hodin pobizel k spanku. Bral ji do ruky znovu a znovu, ptivonival k ni, pokout'e,je se o detbu. Tak mnoho miluje eas, a2 zbyteene ptecenil jeho v gemahoucnost. Zase ho chtel vyu2iti a nedbal, ze eas pujde tentokrat mimo. Protde bliz srdci a bliz du'Ai ptiSla uddlost. Kdo by mohi zdtimnouti pti vedomi, ze jeho bytosti a jeho einem prochazi prave onen tajemnS7 proud dejin, s ptitomnosti, ktere je velitelem a ktere, pre,ye proplula hradbou.ponorek i vkmi zaludnostmi uskali — a je v bezpeei? Pry a'Z do kohoutich 'hlast, do jitra modraveho pozoruje zmar hvezd — prochodil po pokoji. Zcela jinak, ne2 tenkrat na podzim Leta bablova. 1938 na PraLkem Hrade. A stale pi'ivonival, sam a plaSe — k to rfai. Jeho nejbliM byla tazana -v Case pczdejgim, kteri u'Z stejne zranvel nadeji vyhranS7ch bitev, jak byl — co d6,1al, jak se choval v hodinach, kdy vzruch bytosti jest stejnSr, lec obracen uz v smer Uspechu a '2eleneho vitersvi? Bylo odpovedeno: "Nemohu to popisovati. To vim a citim jen ja. Vim o v'ec,.ech, ktere ZadnSi jazyk sveta nedovede pojmenovat." olanek tento jesteasti stejnojmenne kapitoly, z kngky F. Klatila "Bens zblizka."