I I
I I
Entered as second class mall matter, January 3rd, 1933 ROČNJK (VOL.) XXI.X.
·vE
at
W est, Texas, under the Act of Congress of August. 24th, 1922.
WEST, TEXAS, ve středu
(Wednesday) 12. února (February) 1941.
CHCEME MÍT ZASE SVOBODNÝ DOMOV
světových katastrofách, jakou pro žíváme, lidský rozum mnoho neproro kuje. Kdo se pokouší představit si je jich trvalé účinky, dostává se do bludiště do hadů a kombinací. v takových dobách více než kdy jindy přichází ke cti moudrost těch prostých, kteří vědí, že nevědí, kdežto zase na opak slavná světla kapacit bědně blikají a hasnou. Na takové bilance věků nestačí jed noduché ani dvojité účetnictví lidského umu. Tajemná ruka zapisuje na zdi váhu celých pevnin - kdo tu chce co předvídat? Když Mus solini, dávaje Recku jen tři hodiny na rozmy šlenou, žádal od athénské vlády, aby se po drobila bez boje jeho vojákům, také netušil, co dnes už ví. A přece ho tento průkaz ne předvídanosti neodstrašil, aby osud Karthaga, které padlo pod údery Ríma, nepřiřkl proroc ky Velké Brítaníí. Krise malých zemí jako je Rakousko, Česko slovensko, Polsko, Finsko, Norsko, Belgie, Ni zozemí, Litevsko, Lotyšsko, Estňsko, Rumun sko a snad i jiné části Balkánu, politická a vo jenská katastrofa Francie, vůbec všechna ta laciná vítězství připraveného útoku nad o chromenou nebo nepřipravenou obranou ne způsobila, nýbrž jen objevila pokročilou des organisaci evropské pevniny, desorganisaci mravní a sociální než politickou. Posmívají-li se v Evropě pro tuto desorganisaci právě ti, kdo jí zatím tak mrzce a vydatně zneužívají, je to jakoby zhoubný vřed posmíval oslabené mu organismu, jejž ničí a jehož zhoubou se ži ví. Nemoc nemůže o sobě tvrdit, že je zdravá, ale může opravdu vyprovokovat organismus k obraně, dokud je ještě schopen života. Je-li v této době tisícerých nejistot něco ji sté, tedy to, že NěmeckoEvropu nezorganísuje. Vždyť ani nepředstírá, že má nějaký plán ta kové organisace. Nezmiňujeme-li se ani o tom, jak naložilo se státem naším, v naivním před pokladu, že lze nejpokročilejší středoevropský národ spolknout jakou doušek mnichovského piva - ptejme se, co učinilo s Polskem, které vybíjí a zotročuje. Francie má vládu, která je ochotna přistoupit k nějaké německé organí sací Evropy a Německo přes to i této Francii fašistické bere Alsasko a Lotrinsko, ačkoli Hitler výslovně těchto územních požadavků se vzda'l, prohlásiv tuto resignaci za podmín ku řranko-německé shody. Kde tu je tedy ně jaký plán? Vzpomeňme sí, jak konjukturál ně se měnilo německé stanovisko ve věci kar patské Rusi, slovenských hranic, rumunských hranic kdečeho. Je to tak dávno, co Německo shánělo koalici proti Rusku? A dnes má s Ruskem plány - jaképak asi? Jsou-li němec ké propagační projevy o evropském pořádku program, je větrná korouhvička kompas. Ne - je to pořád ten sedlák Pachem z Tol stého povídky "Mnoho-lí země je člověku tře ba." Tomu Pachomovi slíbí čert, že mu daru je všechny pozemky, které oběhne od východu do západu slunce. Pachem běží, nechce se mu uzavřít kruh, zabirá nové pozemky, protoše se
mu zalíbí ještě ten kus a ještě onen, až s hrů zou uvidí, že slunce se sklání le obzoru, i dá se do šíleného běhu, aby mu slíbené bohatství neuniklo, ale když doběhne uštván, odkud vy šel, klesne mrtev a hned ho zahrabou, aby bylo vidět, mnoho-li země je člověku třeba doopravdy. Takový je celý Hitlerúv organi sační program a takový bude i konec. V jeho ústech žádné slovo nemá váhu, protože u něSvatopluk Čech: MODLITBA ZA NÁROD.
ó
jenž řídíš člověčenstva dráhy, moc dáváš národům, jim neseš zmar a rukou všemohoucí držíš váhy, v nichž kolísá se vojů skon i zdar: až hrozná bouře rozhodnutí třeskne, kde padne los i mému národu, buď tam kde ocel spravedlivá bleskne, za plémě uhnětených svobodu, buď tam, ó Pane, kde proti křivdě právo svaté stane. Až národ plný zpupnosti a zloby, jenž loupí jiným volnost, vlast i řeč, a nad valnými zbitých plemen hroby i na druhé svů] kletý tasí meč, až léčkou zisku, postrachem a lestí ku praporům svým připne světa půl, by druhou podrobil své kruté pěsti a pak i pomocníkům pouta skul. Tam nebuď, Pane tam nechat' hněv Tvůj bleskem pomsty vzplane. Až budou ústy chvástavými lháti, že za osvětu, volnost pádí v seč. I jméno Tvé za clonu křivdy rváti Ty přehluš hromem pokryteckou řeč. Nechť přestrojí se za rytíře ducha, za vojsko světla proti barbaru hlas pravdy, práva dojde Tvého ucha přes licoměrných zboíců fanfáru svým bleskem, Pane spal třásně liché, lží a klamem tkané. Buď tam, kde škůdcům hrabivým se brání rod ubohý, jenž snášel věky žal, a život, jazyk, svobodu si chrání, ty statky drahé, jež z Tvých rukou vzal, kde o svůj úděl světový se hlásí, o štěstí své i slávu budoucí, buď tam, kde bídným vzchází hvězda spásy. ó vyslyš vlídně prosbu horoucí: Buď tam, ó Pane, kde slza lidu ztýraného· kane. Ty,
ho žádný pojem nemá mezí. Kdyby Hitler o pravdu dosáhl světového uznání jako pán E vropy, shledá pale jistě, fo Asie vlastně je trup Evropy, a že k Evropě náleží také Amerika, protože ji přece objevil Evropan. Anglie také ovšem především bojuje. Ví, že pokoj Evropy a tedy i pokoj její muže býti za jištěn jen svobodnými evropskými národy, a že proto národy Německem podmaněné musí býti nejprve osvobozeny. Ví, že by bylo ne moudré počínáni kresltt novou mapu které hokoli dílu světa bez účasti národů, které jej
ČÍSLO 7.
O
obývají. Ale to neznamená, že Anglie otázku nové Evropy a nového světa odkládá až do mírové konference. Věnuje se zde této otáz ce ustavičně diskuse v denním a revuálním tisku, a vznikla o ní po všech jejích rozmani tých a složitých stránkách už bohatá vědecká literatura. Ale i vláda sama se stará o to, aby zvláštní vědecký institut konal už teď všech na statistická, historická. polltícká, národo pisná, hospodářská a kulturní šetření, kte rých bude zapotřebí k soudnému řešení sví zelných a naskrze spojitých evropských pro blémů, I ta okolnost, že v čelo této země stojí politik mohutné a předvídavé obrazivosti, jest zárukou, že zde nebude chybět ideová pohoto vost k mírovému dílu. I když nechceme výsledek bolů, které se ve dou, předbíhat chvástáním, a i když nechceme výsledek studií, která se konají, předbíhat žvatláním, smíme se přece dotknout už teď některých základních otázek, o které tu půj de, a brzo se o to pokusíme. Někdy je těžší o tázku správně položit, než správně na ni od povědět. Jen nechtějme o těchto věcech uva žovat po způsobu hospodských politiků, kte i'í kombinují, do čeho se kdo dá a co kdo zmů že, co Rusko a Turecko, co Bulharsko a JÚ goslavle, co Amerika a kdo ví kdo. Dokud Vel ká Britanie stojí a bojuje, platí slovo Chur chillovo, že i kdyby její nepřátelé pronikli na samý pruh Indie, nic jim to nepomůže - je to pi'íliš daleko a Anglie je pfillš blízko. Síla národů, které bojují o své poslání ve světě a o svůj úděl ve světě, je v úradku Božím, její ta jemné zdroje se neodhadnou, dokud se nevy čerpají. Když po francouzské kapitulaci zůstala tu Anglie ohrožena jako nikdy ve svých dějinách, nepočítali se tu lidé, letadla a lodi, neboť zvo nila na poplach povinnost, naprostá a bezpod mínečná. V této zemi se pokojně a hluboce vě ří - i v naší zemi se talc musí věřit. Neboť konec konců, ať cokoli a jakkoli dopadne, jedna jistota vždycky zůstane: jistota, že chceme zase svůj svobodný domov, že chceme zase svůj stát, že chceme, aby ožilo Českoslo vensko, že chceme silněji, aby žilo Českoslo vensko, že chceme, abychom žili sami. Nikdo dnes neví, co zbude po této válce a revoluci z evropských státních svrchovaností, jakým vyšším řádem se budou kontrolovat, [akou po spolitostí se budou chránit. Hranice států ne budou už patrně po této, válce znamenat zce la totéž, co znamenaly před ní. Nechtít svo body více, než kolík jí národům jednotlivým vymezí a nechá svobodu národů všech, jest věc naší lidskosti. Nepříjmout svobody méně, než kolik jí budou mít národy ostatní, jest věc naší cti. Národy si nemohou býti rovny bo hatstvím a blahobytem. Ani chudoba národů cti netratí. Musí si však býti národy rovny svo bodou a důstojností, a stěžejná zásada pospo lité mravnosti: nečiň druhým, co nechceš sám od druhých trpět - musí ovládnouti také mo tálku mezíněrodní, Dr. Jaroslav Stránský,
<,