~
11}n.tered as second class mail matter,
January 3rd, 1933 at West,
Texas, under the Act of Congress
of August,
24th, 1922 ..
ROČNÍK (VOL,) XXIU.
WEST, TEXAS, ve středu,
(Wednesday)
10. července
(JULY) 1935.
ČÍSLO 35•.
KULTURA A CIVILISACE. v ,...... ÍM SE liší člověk 1935 od divocha? O \.., tázka ta by se zdála skoro nemožná, ale není. V životě člověka, v jeho zev nějšku, činech a projevech setkáváme se Ještě dnes s jevy, které nás mohou překvapí tí. uvažujeme-li o nich logicky. Nemluvím o návratu k barbarství, do něhož upadají ce lé národy, ale spíše o detailech, které se pro jevµjí u každého [ednotlívce, které jsou ne logické a byly by nepochopitelné pro náš vy vinutý intelekt, kdybychom se s nimi neset kali denně, kdybychom si na ně nezvykli. Fy síka, nás učí, že obraz, který zachycuje naše oko, se vykreslí na sítnloí obráceně. Přece však vidíme svět tak jak je a ne hlavou doíů. I když se postavíno na hlavu, nevidíme obraz· světa převrácený. Stejně Be to má i s tím, o čem chci mluviti Je tolik věcí a tolik jevú, které by neměly býti a přece se jim nepodí vujeme, Zvykli jsme [Im. Macaráta jeskyn ního usmrcuje světlo - vždyť žije celý život v tmách. Kdož ví, zda by člověka neusmrtilo poznání [ednoduchostí života? Čím se tedy liší člověk 1935 od divocha? Svou kulturou a civilisací. Je třeba dobře rozlišiti tyto dva pojmy. Civilisací nazývám souhrn hmotných vymožeností, kterými se li- ší člověk. od. sviřete, je ·to způsob úpravy zev něíšku, čistota, způsob bydlení, zábavy, stra va a vzájemný styk mezí sebou. Existují před pisy a zákony, které upravují a přldpadně i vnucují zachování jednotlivých sloáek civi lisace, tak morálka, konvence, zákony právní, pravidla slušného chování. Definice pojmu civilisace není snadná. A le mnohem obtížnější jest definice kultury. Není pochyby o Lom, že slovo kultura byl,> zdiskreditováno, ale snad nejlépe by se dal pojem kultura vyjádf·iti přírovnáním. Civl· Ilsace se podobá moštu z hroznů. Kultura je kvasnicemi, které mění mošt v ušlechtilé ví no. Civilisace je pohár a kultura nektar, ná poj bohů, Civilisace je krajíc chutného chle ba a kultura jest úsměv, se kterým podává me chleba hladovějícímu. Kulturu jest orgu nísace srdce a mozku člověka. Dává mu to, co poskytovala dřívělšim lidem věda a nábo ženství dohromady. Kultul'o, i civilisace mají a musí jíti ruku v ruce. Slabší z obou je kultura, nebot' je ne pohodlná a lidé ji rádi. odhazují. Civilisace bez kultury je panství věcí nad člověkem. Vál. ka, důsledně domyšleno, to je civilisace. Je to uskutečnění nejsmělejších a nejlepších myš Ienek, které mozek člověka kdy vymyslel. Proto je strašlivá. Civilisace to je dělba prá ce, Taylorí\v systém, běžící pás a dělník phi měněný ve stroj a tupě pracující bez rado Bl~i ze života. Civilisace to jsou mrakodrapy, bursy, akcie a zlato, zlato, ale také nezaměst nanost, hlad, bída, tupost útisk člověka
člověkem.
a
Civilisace však nedovedla proniknouti všu de . stejnoměrně. v některém oboru lidské práce zvítězila, v jiném se o to ani nepokusila, Všimněme si zevnějšku našich měst. Ve XX. století se stavějí ještě domy, které mají vě-
žičky, římsy a. ozdůbky, ornamenty, ale nema jí koupelnu. Jdete po ulici. Špína a bahno. V ulicích; na domech, kam oko pohlédne. Jak; se lidé dnes oblékají? Pro ženy je pán ský oděv již odedávna zdrojem podivu a ve- seli. Mužové chodí mnohem hůře oblečení· než ženy. I když pomineme mlčením jejich vkus, krajkové šátečky, ki'iklavé látl{y, nelze po minouti mlčením pánské košile. Čím se liši naškrobená panská košile od plechového kru nýře středověkého zbrojnoše? Límce, krava ty, vesty. K čemu se to nosí? Proč si jimi komplikují mužové život? Zdá se, že všechny věci, které člověk vyna lezl, musí sloužiti pouze tomu, aby byly pastí na prach. Římsy, okrasy, festony na stavbách o tom podávají výmluvné svědectví. Špína důstojně representuje většinu domácností. Znáte jistě pohádku o rytířl, který bojoval s devítihlavou saní. Ne však jeden den, jeden týden, nýbrž celá leta a celý svůi život jsou naše maminky; jsou ženy zaměstnávány bo jem. žena jest otrokyní nábytku a vnitřního zařízení, Opět samý výstupek, římsy, vyřezá vané ozdoby, výšivky, pokrývky. K .tomu vá zy z broušeného skla, které se nedají vůbec vyčistiti, mosazné kliky, které jsou tak ne hygienické a musí se každého dne cíditi. To vše dohromady je perspektiva pro život že nin. Je žena, která se má o tyto věci starati, svobodnou? Stejně tak s naší stravou. Změnil se způsob úpravy jídel od doby Alžběty Po mořanské blahé paměti? Otravujeme si zvol na, ale jistě život. požíváním masa, octa, 0máček a knedlíků, Nebylo by lépe, kdyby in ženýží místo výroby otravných plynů vynale zli nové předpísy pro kuchyni a místo děl lepši postele? Ovšem problém tkví ještě jinde. Je třeb;i pi'edevším umožniti každému člověku, aby mohl všech vymožeností civilisace užívati. Je třeba nového hospodái·ského a společensltého řádu na zemi. Stejně jako nepronikla všude civilisace, nezvítězila na této zemi ani kul tura. Řád tohoto světa je v podstatě konsel'-· va.tivní n. směhtje k zachování .stn.rých fo ren1, starých názorú. Ještě dnes setkáváme se s náboženskou nesnášenlivostí a ra.sovou nenávistí, ač lidstvo vyrostlo již z dětských plének a tyto dětské nemoce se zdály dáv no za.pomenuté. Nejsou. Ve XX. století žijí do konce i Galileové, pronásledování pro vědec kou pravdu a snad není daleká doba a zno vu vzplane hranice pro kacíře. Lid.é organisující věci tohoto světu nedo vedli organisovati svá srdce a mozky. Filo sofa dívajícího se na svět jímá úzkost o bU·· doucnost lidstva. Dnhamelovi, který navští vil Ameriku, se zdá, že· Spojené státy jsou zemí budoucnosti lidstva, že budoucí lidsltá společnost bude přecivílisovaná, krutá, bez srdce. Zdá se mu, že civilisace zahubí člo věka, tvora božího. Celé národy, celé generace jsou vychovává ny k nenávisti, k nesná$enlivosti, jsou vyz dvihovány zvířeci p u d y a děláná z 11.ich ctnost. Je možná har.monie lidské duše, o
které snil Komenský? Království, které je rozděleno ve dvé, zahyne. Nezahyne člověk, kterému se Nká: Milovati bližního svého jako sebe samého a kterému se říká, že všichni lidé jsou si rovni a jsou bratl'i, ale které mu se opět i'íká, že sluší nenáviděti !?l'ísluš11íky jiné rasy, jiného náboženství,. jiné ná rodnosti, že ten člověk, který nemá. ttrčitého světového názoru, nemá práva na život? Nezahyne. člověk, kterémtt se i'íka - Nezabi ješ - a kterému se opět velí K líci zbraň 11 Palte. Dnešní doba nedovede vúbec vychovati u celeného, silného jedince, · vychovává byto sti rozpolcené, neurovnané. Třtiny větrem se klátící, které podlehnou demagogickému slo vu, chvilkovámu vzrušení, pozlátku. Lidé dbají více zevnějších forem a zdání než jádra. Lež je povýšena na místo boží. Kdo se jí neklaní; budiž proklet. Lidé touží, aby se zdálo, že jsou více, mají lepší společenské postaveni• chtěj i klamati, klamou sami sebe, oblékajíce se do napodo bených kožišin. Slovo imitace je téměř sym bolem dnešní doby. Vždy se napodobuje ně co dražšího, něco cennějšího. Není to směšné? Myslí si lidé, že imitací někoho oklamou? Není to hl'ich natl'.-íti měkký nábytek, aby se podobal dubu? Kdo by to na první pohled nepoznal? Zdá se, že modemí človělt ztratil radost ze života a smysl pro krásno. Pravda je jen jedna. Snad ji lidé vidí rt1z11ými brýlemi, ale je jen jedna. Je jenom jedna cesta k lepšímu člověku, je-110111 jedna linie pokl'oku. Je to spíše front.a dobra a zla,. spravedlnosti a bezpráví, pokrok či reakce, a bojuje se všemi zbraněmi. Kul tura a všechny její složky jsou jenom jed riou zbraní. Není hranice mezi politikou, kul turou a národnim hospodářstvím. Co je sprá vné v politickém žlvotě a v národním hospo- cl:ii'ství, je správné i v kultµře. Je v nás neucelenost a rO'zpolcenost, a ka ždý bychom si mohli Nci: latinskou prfipo věd: Video meliora proboque deteriora se qu or. (Vidím a schvaluji lepší, jdu za tim horším.) Je pozdě. ·na melancholické úvahy, je pozdě na pathetická slova. Lidstvo je cho- ré. Je ti'.'eba určiti nemoc a účinně léčiti. In· teligenci,\ která byla solí země, vypadly otě že z rukou. Musí se starati o svou holou e xi.stenci a nemá možnosti, aby se věnovala se zápalem a energií kultui·e. Buc).e ti'eba, aby národohospodáři a politikové uvedli do po řádku sociální chaos a teprve potom nebo ru ku. v ruce s nimi mohou míti úspěch filosofo vé a básníci. Nechci hlásati útěk od civilisace, nechci utíkati z přítomnosti, netoužím po návratu k primitivismu, ale chci vítězství člověka, v1tězstvi srdce a mozku nad hmotou. Jisté není třeba býti pesimistou. Všechny nedostat ky, které jsem vylíčil, jsou jenom křečí lid stva. jenom fazí dějin lidstva, s11ad je .to je nom odstup p ř e d rozběhem a mohutným .skokem, protože dějiný se nemohou zastavitt, (Pokračováni na str. 12)
<,