PAMÁTNÝ DEN SOKOLSTVA

8. ŘÍJEN V ÝZNAMNÝ DEN ČESKÉ REPUBLIKY

NÁVRH Ž ÁDOSTI OBSAHUJE

• Sokol •

Časová osa

•

Navrhované pojmenování

•

8. říjen 1941

•

Odůvodnění návrhu

• Navrhovatel •

Výběr literárních zdrojů a pramenné základny

Česká obec sokolská si každoročně připomíná 8. říjen jako významný den, odkazující na tragické události roku 1941. Toho dne zatklo gestapo v brzkých ranních hodinách v rámci tzv. ,,Akce Sokol“ takřka celé vedení sokolské organizace. V následujících dnech vydal zastupující říšský protektor Reinhard Heydrich nařízení, kterým Českou obec sokolskou oficiálně rozpustil.

Tento den představuje výrazný mezník v dějinách Sokola a českého národa.

8. říjen totiž symbolizuje cílenou likvidaci nejen sokolské reprezentace, ale i české společenské a vědecké elity. Takto systematicky vedená represe proti představitelům největšího občanského sdružení ohrozila samotnou existenci Sokola a způsobila nenahraditelné ztráty.

Z tohoto důvodu si Česká obec sokolská dovoluje podat návrh na prohlášení 8. října za významný den České republiky.

SOKOL Sílící národní hnutí a s ním spojená rostoucí spolková činnost, vyvolaná

Podle pražského vzoru začaly záhy vznikat sokolské jednoty v dalších

uvolněním politických poměrů druhé poloviny 19. století, nabízela

městech monarchie a brzy také ve Spojených státech, na Balkáně, v Rusku

vlastenecky orientovaným intelektuálům možnost vlastního uplatnění, ale

či v Německu. Sjednocujícím orgánem všech českých jednot se stala Česká

i příležitost k emancipaci českého národního života. Jedním z celé řady

obec sokolská, povolená rakouskými úřady teprve v roce 1889. Sokol přispěl

českých spolků, které právě v této dynamické době vznikaly, byl i Sokol,

nejen k výchově celé řady vynikajících sportovců (Bedřich Šupčík, Ladislav

jehož ideovými otci se stali Miroslav Tyrš (1832–1884) a Jindřich Fügner

Vácha, Alois Hudec nebo Jan Gajdoš), ale i k vymezení české národní identity.

(1822–1865). Ačkoliv se Sokol od počátku prezentoval jako tělocvičná

Prakticky žádná vlastenecky podbarvená společenská událost se od druhé

jednota, jeho aktivity zasahovaly do široké oblasti společenského dění.

poloviny 19. století do roku 1948 neobešla bez účasti sokolů. Podstatnou

Oba zakladatelé jej profilovali jako demokratickou organizaci a viděli v něm

státotvornou silou se Sokol stal během první světové války, ve které se jeho

jakousi školu národa, která měla rozvíjet nejen fyzické, ale i morální kvality

členové výrazným způsobem podíleli na domácí i zahraniční rezistenci vůči

jedince. Proklamací demokratických principů, jež neměla ve své době

habsburské monarchii. Prakticky stejné odhodlání projevovali sokolové

obdoby, bylo například vzájemné oslovování bratře a zavedené tykání mezi

i v době druhé světové války, kdy aktivně působili ve druhém odboji.

členy. Prakticky ihned začal Sokol přitahovat nejrůznější spektrum českých vlastenců, kteří v něm spatřovali mimo jiné i protirakousky vyhraněné těleso s jasným politickým charakterem. Tyršovým záměrem však bylo vytvořit zcela apolitickou organizaci bez náboženského vymezení, v níž by se pěstoval tělocvik jako prostředek pro výchovu a zušlechtění národa.

Zdrojem inspirace mu byly nejen antické ideály kalokagathie, ale i principy darwinismu, jež dokázal aplikovat na sociální dějství – stejně jako je každý živočišný druh postupem času vytlačen jiným, silnějším a přizpůsobivějším, tak může být i vzestup a pád národů podmíněn mírou uvědomělosti a kvalitou charakteru jeho příslušníků.

ČASOVÁ OSA 16. 2. 1862

založení Sokola Miroslavem Tyršem a Jindřichem Fügnerem.

Ideou Sokola byla kalokagathie - harmonický rozvoj těla a ducha.

Heslem Sokola je Tužme se!

1862

Josef Mánes vytváří pro Sokol prapor. Mánes vytváří také

sokolský kroj 1863

stavba první sokolovny v Praze na Sokolské ulici

1865

založení Sokola v USA, v dalších desetiletích expandoval do

Ruska, Jugoslávie, Polska, Kanady, Francie

1868

Tyrš vytváří české tělocvičné názvosloví, které se dodnes používá

1882

První všesokolský slet uskutečněný v Praze na Střeleckém

1914

po vypuknutí první světové války se sokolové stávají hybnou

silou v utváření čs. legií. Ve Francii vzniká rota Nazdar.

Později Masaryk prohlásil:

,,Bez sokola by nebyly legie a bez legií by nebyla republika.“

28. 10. 1918

Sokolové vytvářejí první hradní stráž a brání nově vzniklou

republiku 1918

začíná zlatá éra Sokola

1920

Bedřich Šupčík vybojuje za šplh na laně první zlatou medaili

na OH pro Československo

Pohlednice z I. světové války od Vojtěcha Preissiga

ostrově

všesokolské slety. Dodnes jde o největší stadion na světě.

V této době také vzniká Tyršův dům jako sídlo Sokola na

Malé Straně a sokolské jednoty ve velkém množství staví své

sokolovny zcela z vlastních prostředků pod heslem Vlastní silou

1936

Alois Hudec na OH v Berlíně získává zlatou medaili

a ,,poráží“ Hitlera

1938

v Praze se uskutečňuje X. všesokolský slet.

Jde o celonárodní manifestaci za svobodu a obranu země.

Legendárními se stávají prostná cvičení mužů nazvaná

Přísaha republice, která na strahovském stadionu předvádí

30 000 mužů. Autorem skladby je František Pecháček, který

je o pár let později čelním představitelem domácího

protinacistického odboje a nakonec je zavražděn

v koncentračním táboře.

1941

na přímý pokyn R. Heydricha dochází k likvidaci Sokola.

Představitelé Sokola jsou zatčeni, popravováni a deportováni

do koncentračních táborů.

1939–1945

českoslovenští letci v RAF si zakládají při všech perutích

sokolské jednoty a pořádají v Británii sokolská veřejná cvičení

1945

dochází k obnově Sokola

1947

dochází ke komunikaci mezi ČSR, Japonskem a Indií

o zakládání sokolských jednot

Tomáš Garrigue Masaryk a starosta ČOS Stanislav Bukovský na IX. všesokolském sletu v roce 1932

vzniká velký strahovský stadion určený pro stále početnější

Alois Hudec na olympijských hrách v Berlíně v roce 1936

1926

nejmasovější protikomunistickou demonstrací. Během sletu

a ihned po něm jsou zatýkání představitelé Sokola

1948

sokolské družstvo žen vybojovalo na OH v Londýně poslední

sokolské zlaté medaile pro ČSR

po roce 1948 dochází k řízené likvidaci Sokola komunisty. Exulanti

zakládají sokolské jednoty v zahraničí

1990

dochází k obnově Sokola

1990–doposud Sokol se soustřeďuje především na sport a tělesnou

výchovu. Jsou pro něj příznačné sporty jako gymnastika,

šerm nebo volejbal.

1994

uskutečňuje se v pořadí XII. všesokolský slet. Jedná se o první

slet po násilné likvidaci Sokola. Další slety se uskutečňují

v letech 2000, 2006 a 2012.

Členský průkaz Sokola příslušníků RAF

uskutečňuje se první poválečný sokolský slet, který se stává

Prezident Václav Havel na XIII. všesokolském sletu v roce 2000

1948

NAVRHOVANÉ POJMENOVÁNÍ

PAMÁTNÝ DEN SOKOL ST VA

8. ŘÍJEN 1941 Sokolská organizace se ocitla v bezprostředním ohrožení své existence vždy,

V okleštěné republice Sokol nepolevoval ve svých tělovýchovných aktivitách,

když dějinné události směřovaly k utlačení nebo zničení českého národa.

právě naopak. Předsednictvo Československé obce sokolské (později již pouze

Sokolové trvale a bezvýhradně hájili zájmy českého lidu. Základní sokolská

České obce sokolské), vedoucí představitelé žup a jednot vystupňovali své

idea říká, že smyslem lidského života není pouze blahobyt jednotlivce, ale

odhodlání a hájili existenci Československé republiky. 15. březen 1939

práce ku prospěchu všech lidí. Zájmům jednotlivce má být nadřazen zájem

a následné vyhlášení Protektorátu Čechy a Morava rozhodlo o zapojení

celého národa. Sokolství také věří v určitou dějinnou spravedlnost. „Právo

sokolstva do druhého domácího a zahraničního odboje.

neodstraní.“

Přední sokolští pracovníci (např. Stanislav Bukovský, Augustin Pechlát,

S touto velkou myšlenkou vstupovali sokolové krátce po vypuknutí Velké

že bude sokolská organizace pod bedlivým dohledem okupačních úřadů,

války do československých legií a prvního domácího a zahraničního odboje.

a rovněž si plně uvědomovali, že základní ideje, poslání, organizace a samotná

Habsburská monarchie reagovala zrušením České obce sokolské v listopadu

podstata a smysl existence Sokola, a jeho postavení v dějinách českého

1915. Nelze nepřipomenout historický podíl Sokola na vzniku samostatného

(československého) národa, je nacistickým úřadům velmi dobře známa.

československého státu 28. října 1918, především zmiňme branné a vojenské

Sokolské ideje se neslučují s žádnou totalitní mocí a diktaturou.

může býti potlačeno, ale nikdy zničeno, pravda může býti umlácena, ale nikdo ji

úkoly, které sokolové plnili od prvních dnů po vyhlášení Československé republiky.

Karel Šauer, Jan Uher, Vladimír Groh, Marie Provazníková ad.) očekávali,

V první řadě měli nacisté na paměti brannou podstatu sokolské organizace.

Prezidenti Tomáš G. Masaryk i Edvard Beneš spoléhali na připravenost Sokola

Vzestup a nerušený vývoj sokolské organizace, vycházející z myšlenek

pro případnou obranu československého státu. Německý vojenský list Militär-

zakladatelů Sokola Miroslava Tyrše a Jindřicha Fügnera, byl v 2. polovině 30.

Wochenblatt upozorňoval již v roce 1932, patrně pod dojmem IX. všesokolského

let 20. století přerušen obavami z politického vývoje a směřování sousedního

sletu, že „sousedům Československa nelze pohrdavě posuzovali sokolské hnutí,

státu - Německa. X. všesokolský slet konaný v Praze v létě 1938 demonstroval odhodlání a připravenost československého sokolstva bránit vlast. Podzim roku 1938 a mnichovské události vedoucí k zabrání československého pohraničí Německem postihly Sokol duchovně i ekonomicky. Sokolské jednoty na zabraném území byly zrušeny a činnost spolku zakázána. Sokol ztratil tisíce členů a rozsáhlý majetek.

naopak, nutno je bráti velmi vážně. (…) Sokolské hnutí jest velmi silné, pevně jednotné a prodchnuté branností. Jsou-li Čechům husitské války praporem jejich vojenské tradice, čerpají v přítomnosti svou národní hrdost ze sokolstva.“

Členy Sokola najdeme ve většině rezistenčních skupinách. Sokolové byli členy Obrany národa, Zemského národního výboru, Politického ústředí, Petičního výboru „Věrni zůstaneme!“, Ústředního vedení domácího odboje atd. Sokolské

ústředí budovalo i vlastní odbojovou organizaci Obec sokolskou v odboji, později rezistenční organizaci Jindra. A. Pechlát, F. Bláha, J. Truhlář, E. Köppl a J. V. Keller ustavili tzv. ilegální pětku. Organizace měla působnost v celém protektorátu a můžeme ji považovat za řídící skupinu ilegální České obce sokolské.

Petičního výboru „Věrni zůstaneme!“, Ústředního vedení domácího odboje atd. Sokolské ústředí budovalo i vlastní odbojovou organizaci Obec sokolskou v odboji, později rezistenční organizaci Jindra. A. Pechlát, F. Bláha, J. Truhlář, E. Köppl a J. V. Keller ustavili tzv. ilegální pětku.

Organizace měla působnost v celém protektorátu a můžeme ji považovat za řídící skupinu ilegální České obce sokolské.

Do dubna 1941 byla sokolská organizace víceméně tolerována, i když zásahy proti jednotlivým představitelům a členům Sokola na sebe nedaly dlouho čekat. V rámci preventivního zatýkání převážně české inteligence v rámci tzv. akce Albrecht der Erste 1. září 1939 docházelo i k postihu sokolů (M. Klinger, K. Šauer, A. Benda, E. Köppl ad.). Další zatýkání proběhlo v únoru 1940. Ve vězení gestapa a následně v koncentračním táboře se ocitli starosta ČOS J. Truhlář a jednatel ČOS E. Köppl. Na svobodu se dostali až po válce.

Celková likvidace Sokola byla zahájena na jaře 1941. Dne 12. dubna 1941 vydal říšský protektor v Čechách a na Moravě výměr č. j. BdS I-1156/41, jímž nařídil okamžité zastavení sokolské činnosti a zajištění veškerého sokolského majetku. Ve výměru, jehož autorem byl pravděpodobně pod ním podepsaný státní sekretář Karl H. Frank se mj. uvádí: „Od počátku války možno pozorovati, že ve spolku Sokol a jeho složkách nabývají stále více vrchu ony živly, které zamýšlejí přenésti odpor proti Říši do všech oborů. Mezi osobami, které byly zatčeny při likvidaci jednotlivých skupin odporu, nachází se značný

počet vedoucích pracovníků Sokola. Sokolská vystoupení jeví zcela jednoznačně nepřátelský postoj vůči Německu. (…) Tyto skutečnosti – vedle četných dalších

téhož druhu, které byly zjištěny a které jsou mně neustále hlášeny – dokazují, že

sokolská organisace se stala shromaždištěm otevřeného i tajného odporu proti Říši.

Další činnost tohoto Svazu není proto nadále snesitelná, neboť odporuje zájmům Říše. Ačkoliv jsou dány dostatečné důvody pro rozpuštění Svazu i jeho členských

spolků, nehodlám rozpuštění provésti. Žádám však, abyste nařídil, aby s okamžitou platností až na další byla zastavena činnost Svazu, žup i jednot…“ Výměr byl adresován do rukou ministerského předsedy protektorátní vlády Aloise Eliáše, který byl mj. rovněž členem Sokola.

Další příležití vhodnou k definitivnímu zakročení proti sokolstvu představovalo jmenování Reinharda Heydricha zastupujícím říšským protektorem. Jako první položili život za ideu sokolství náčelník ČOS Augustin Pechlát a člen předsednictva ČOS a starosta brněnské župy Dr. Jindry Vaníčka Vladimír Groh. Oba významní sokolští představitelé, členové domácího odboje, předstoupili před popravčí četu 30. září 1941 po páté hodině odpolední. První v Praze, druhý v Brně. Jejich likvidace měla varovat všechny skupiny české rezistence a šokovat český národ.

O týden později, 8. října 1941, zasadila totalitní moc rozhodující úder českému sokolstvu a spolek rozpustila. Výnos podepsaný R. Heydrichem nařizuje: „Spolek ‚Česká obec sokolská‘ se sídlem v Praze a jeho členská sdružení, odbočky, a přičleněné organizace se tímto rozpouštějí. Jmění této organizace bylo (…) zabaveno (…). Toto

opatření nabude účinnosti uveřejněním v ‚Der Neue Tag‘,“ k čemuž došlo 12. října 1941. V okamžiku, kdy zastupující říšským protektor výnos parafoval již čekalo na další nevyhnutelný vývoj událostí na úřadovnách gestapa po celém území protektorátu stovky Sokolů, většinou nejvyšších reprezentantů spolku.

V noci ze 7. na 8. října 1941 začala tzv. Akce Sokol během níž byli postupně

O rozsahu perzekuce sokolstva nepřesvědčivě vypovídají následující čísla.

zatčeni přední činovníci Sokola. Členové předsednictva, náčelnictva mužů,

Česká obec sokolská ve snaze dopátrat se počtu obětí z řad členů Sokola

vzdělávacího předsednictva ČOS, vedoucí představitelé žup a na Moravě

vyzvala po osvobození Československa jednotlivé jednoty o dodání přesných

i vedoucí činovníci sokolských jednot. Přesný počet zatčených neznáme.

seznamů bratrů a sester, kteří byli postiženi nacistickou zvůlí. Podařilo se

Náčelnice žen ČOS Marie Provazníková ve svých pamětech uvádí následující

shromáždit údaje ze 78 % jednot, z nichž vyplívá následující: nacisté popravili

počty zajištěných Sokolů: „Zatčeno bylo té noci na 900 sokolů, v čemž bylo 49

1 036 mužů a 102 ženy, 20 dorostenců a 4 dorostenky. V koncentračních

členů výboru ČOS, 19 členů předsednictva, 17 členů náčelnictva mužů, 9 členů předsednictva vzdělávacího sboru a 216 župních činovníků (v tom 30 starostů, 33

táborech a věznicích totalitní režim zavraždil 2061 mužů, 98 žen, 15 dorostenců a dvě dorostenky. Podle zjištěných údajů bylo dále vězněno

místostarostů, 23 jednatelů, 27 náčelníků).“ Zátah gestapa probíhající současně

7 511 mužů, 670 žen, 35 dorostenců a 7 dorostenek z řad Sokolů. Celkem

na celém území Protektorátu Čechy a Morava byl předem připravený,

bylo tedy postiženo 11 611 sokolských příslušníků, z nichž se 3 338 perzekuci

promyšlený a dobře koordinovaný. Gestapo postupovalo podle dopředu

nepřežilo. Za téměř totální je možné označit likvidaci členů sokola židovské

připravených seznamů. Šlo na jistotu.

národnosti. Většina z nich holocaust nepřežila.

Po zatčení byli sokolové vyslýchání, zaevidováni a umístěni do věznic

Vedle značných ztrát na životech je nutné upozornit i na hospodářské delikty,

gestapa. Ještě téhož dne a v rozmezí několika následujících týdnů čekala

kterých se okupační režim dopustil na majetku České obce sokolské, žup

nejužší sokolské vedení internace v Malé pevnosti Terezín. Další muži

a jednot.

byli transportováni do věznic na území Německa a do koncentračních táborů. Z celkového počtu zatčených sokolů bylo asi 5 % z nich internováno v koncentračním táboře Flossenbürg a cca 95 % v koncentračním táboře Auschwitz-Birkenau. Volba nejhorších koncentračních táborů jasně ukazuje na skutečnost, že návrat Sokolů nebyl žádoucí. Měli být vyhubeni.

Nejvyšší vedení ČOS a sokolský žup bylo v počtu asi 135 osob transportováno 14. ledna 1942 z Terezína do Osvětimi. Z uvedeného počtu přežilo nelidské zacházení pouhých 9 mužů, kteří byli 2. června 1942 propuštěni.

8. říjen 1941 byl nejrozsáhlejším zásahem proti členům Sokola v celé jeho stopadesátileté historii. Jeho jediným cílem a smyslem byla totální likvidace celého tělovýchovného spolku. Počínaje zastřešující organizací Českou obcí sokolskou a konče malými sokolskými jednotami v českých a moravských vesnicích. Říjnové události 1941 představují nejpočetnější zásah totalitní moci vedený proti skupině občanů dobrovolně se organizujících v jednom zájmovém spolku. Nacistické zločiny na českém sokolstvu řešil po skončení druhé světové války Mezinárodní vojenský soudní dvůr v Norimberku. Ohromujícím dojmem působí ještě dnes výpověď prvního říšského protektora Konstantina von Neuratha, který považoval Sokol za „nejnebezpečnější protistátní organizaci“.

Za hlavního viníka a iniciátora likvidace českého sokolstva byl oprávněně označen Karl H. Frank. „Vrah sokolstva“ chtěl zlikvidovat celou sokolskou organizaci, což se mu sice nepodařilo, ale s jeho přispěním byla zlikvidována téměř celá sokolská elita, která představovala intelektuální a mravní jádro českého národa. Absence elit se projevila krátce po válce, resp. únoru 1948.

ODŮVODNĚNÍ NÁVRHU Sokolská organizace, založená již v roce 1862, patří k nejstarším spolkům

Neobyčejný význam plnil Sokol také na poli tělocvičné a sportovní. Svými

v České republice. Během 150leté existence zasáhl Sokol významnou měrou

výsledky reprezentovali sokolští cvičenci svůj národ po celém světě. Vůbec

do dějin českého národa a přímo se podílel na formování české národní

první zlatou olympijskou medaili pro Československo vybojoval Bedřich

identity a spoluutvářel samostatný československý stát.

Šupčík na olympiádě v Paříži v roce 1924. Do dějin českého sportu se

Již od svého vzniku zasahoval Sokol z primárně tělocvičné činnosti do široké oblasti společenského dění, ať již sociálního, politicko-ideologického, ekonomického či kulturního. Svými zakladateli byl Sokol pojímán nejen jako

nesmazatelně zapsal také Alois Hudec svým legendárním vítězstvím na olympijských hrách v Berlíně v roce 1936 nebo vítězné družstvo gymnastek z Londýna v roce 1948.

tělocvičná jednota, ale jako sociálně inženýrský a estetický projekt, v němž

Sokol v českých zemích natolik zakořenil, že se stal takřka zástupným

nebyla tělesná výchova cílem, nýbrž prostředkem k pronikání sokolských

symbolem českého národa a později státu. Žádná vlastenecky orientovaná

ideálů do nejširších vrstev společnosti. Vliv sokolské myšlenky na českou

událost se neobešla bez účasti sokolů.

společnost a kulturní tvorbu druhé poloviny 19. století až první poloviny 20. století je nebývalý a ve světovém měřítku nemá sokolská organizace srovnatelné paralely. Ideály Sokola ovlivnily českou literární tvorbu, výtvarné umění, architekturu, divadlo i hudbu. Svůj hold sokolské myšlence vzdala celá řada vynikajících osobností, jakými byly například Rudolf Těsnohlídek, Jaroslav Seifert, Frantšek Kožík, Josef Mánes, Mikoláš Aleš, Alfons Mucha, Max Švabinský, Jakub Obrovský, Stanislav Sucharda, Ladislav Šaloun, Alois Dryák, Leoš Janáček, Bohuslav Martinů, Josef Suk, František Drtikol, Jaroslav Kvapil a mnozí další.

Intenzivní vliv sokolské výchovy a uplatnění sokolských principů v praxi lze vysledovat v přelomových okamžicích novodobých českých dějin. Zásluhy Sokola z doby první světové války, kdy se právě sokolové stali hybnou silou v genezi československých legií v zahraničí, ocenil Tomáš Garrigue Masaryk slovy: ,,Bez Sokola by nebylo legií, bez legií by nebylo Československa!“

Sokolové byli nositeli demokratických a humanistických principů. Právě proto se všechny totalitní ideologie 20. století soustředily primárně na likvidaci Sokola. Osudové datum 8. října 1941 je toho názorným příkladem. Říšský protektor Konstantin von Neurath prohlásil před norimberským tribunálem v roce 1946, že: ,,Sokol byl nejnebezpečnější protistátní organizací.

To jsem nemohl trpět. To by byla zrada.“ Řízená likvidace Sokola představovala útok na principiální hodnoty českého národa.

Na základě výše uvedeného jsme přesvědčeni o tom, že 8. říjen je významné datum novodobých českých dějin, které přesahuje pouze význam našeho spolku. Toto datum je tak podstatné nejen pro Sokol, ale pro celý národ.

8. říjen je memento totalitní zvůle a nespravedlnosti stejně jako odkaz k trvalému rozvoji demokracie a humanismu. Z těchto důvodů navrhujeme 8. říjen za Den památky sokolského hnutí.

NAVRHOVATEL Česká obce sokolská Tyršův dům - Újezd 450 Praha 1, 118 01 Zastoupená: Ing. Hanou Moučkovou, starostkou

VÝBĚR LITERÁRNÍCH ZDROJŮ A PRAMENNÉ ZÁKLADNY PRAMENY II. slet všesokolský konaný ve dnech 28. – 30. června roku 1891 v Praze : Pamětní list vydaný péčí České Obce Sokolské / Josef Scheiner (ed.). Praha: Česká obec sokolská, 1891.

III. slet všesokolský v Praze : Poř. Čes. obcí sokolskou ve dnech 29. června – 1. července 1895 u příležitosti Národopisné výstavy lidu českoslovanského v Praze : Pamětní list. Praha : Česká obec sokolská, 1895.

Památník VII. sletu všesokolského v Praze 1920 / Jan Hiller (ed.) Praha: Československá obec sokolská, 1923.

JANDÁSEK, Ladislav – PELIKÁN, Jan: Stručné dějiny sokolstva 1862 – 1912. Praha : Nakladatelství ČOS, 1946.

KÁRNÍK, Zdeněk: Malé dějiny československé (1867 – 1939). 1. vyd. Praha : Dokořán, 2008. ISBN 978-807363-146-8.

KOSATÍK, Pavel: České snění. Vyd. 1. Praha: Torst, 2010. ISBN 978-807-2153-930.

KOZÁKOVÁ, Zlata: Praha, pohyb, Sokol. [1. vyd.] Praha : Česká obec sokolská, Ústřední škola, 1998.

KOZÁKOVÁ, Zlata: Sokolské slety 1882 – 1948. 1. vyd. Praha : Orbis, 1994. ISBN 80-235-0029-5.

Památník IX. sletu všesokolského pořádaného na oslavu stých narozenin Dr. Miroslava Tyrše za účasti svazu „Slovanské Sokolstvo“ / Rudolf Procházka (ed.). Praha : Československá obec sokolská, 1933.

KREJČÍ, Antonín: T. G. Masaryk a Sokol. Praha : Nakladatelství ČOS, 1947.

Památník X. všesokolského sletu v Praze 1938 / Rudolf Procházka (ed.). Praha : ČOS, 1939.

KREJČÍ, Antonín: Sokolství Dr. Edvarda Beneše. Praha : Nakladatelství ČOS, 1948.

Památník XI. sletu všesokolského v Praze 1948. V New Yorku : Sokolský pomocný výbor, 1967.

NOLTE, Claire E.: The Sokol in the Czech Lands to 1914 : Training for the Nation. 1st pub. Basingstoke : Palgrave Macmillian, 2002. ISBN 0-333-68298-X.

Památník vydaný na oslavu dvacetiletého trvání tělocvičné jednoty Sokola Pražského. Vlastní náklad.

Praha, 1883.

NOVOTNÝ, Jan: Sokol v životě národa. [1. vyd.]. Praha : Melantrich, 1990.

Památník sletu slovanského Sokolstva roku 1912 v Praze / Augustin Očenášek (ed.). Praha : Česká obec sokolská,1919.

PRAŽÁK, Albert: Dr. Miroslav Tyrš : osvobozenský smysl jeho díla. [1. vyd.] Praha : V. Neubert a synové, 1946.

Pátý slet všesokolský pořádaný v Praze Českou obcí sokolskou ve dnech 28. – 30. června a 1. července 1907: [pamětní list vydaný péčí České obce sokolské] / (ed.) Josef Scheiner. [Praha: Česká obec sokolská,1907 -1912].

PROVAZNÍKOVÁ, Marie: Sto let Sokola. 2. vyd. Washington D. C. : [s.n.], 1962.

TYRŠ, Miroslav: Hod olympický.1. vyd. Praha : Olympia, 1968.

TYRŠ, Miroslav: Náš úkol, směr a cíl. 5. vyd. Praha : Česká obec sokolská, 1947.

TYRŠ, Miroslav: Základové tělocviku. V Praze : I. L. Kolber, 1873.

LITERATURA BARTOŠ, Josef: Miroslav Tyrš. 2. opr. vyd. Praha : Spolek výtvarných umělců Mánes, 1930.

DOLANSKÝ, Julius – et al: Sto deset let Sokola. [1. vyd.] Praha : Olympia, 1973.

FIKAR, Alois: Stručné dějiny sokolstva 1912 – 1941. Praha : Nakladatelství ČOS, 1948.

FISCHER, Josef Ludvík: Tyrš a sokolstvo : historický a kritický rozbor sokolské ideologie. [1. vyd.] Brno : Knihovna Index, 1932.

HAVLÍČEK, Věnceslav: Sokolstvo, jeho myšlenka, organizace a vývoj. Toronto : Ústředí Československého sokolstva v zahraničí, 1977.

TOUFAR, F. A.: Sokol: the Czechoslovak National Gymnastic Organisation. 4. pub. London : George Allen & Unwin, [1941].

WAIC, Marek – et al: Sokol v české společnosti 1862 – 1938 = Sokol in der tschechischen Gesellschaft. 1. vyd. Praha : Universita Karlova. Fakulta tělesné výchovy a sportu, 1996 [v tiráži 1997].

WALDAUF, Jan: Sokol : malé dějiny velké myšlenky. 1. vyd. Luhačovice : Atelier IM, 2007. ISBN 978-8085948-67-7.

SBORNÍKY FIALA, Rudolf – et al.: Tyršův odkaz. Symposium k 100. výročí úmrtí zakladatele Sokola Dr. Miroslava Tyrše: Toronto : Ústředí československého sokolstva v zahraničí, 1986.

HODAŇ, Bohuslav – et al: Sokolství – občanská společnost – sjednocující se Evropa. Sborník sdělení přednesených na vědecké konferenci na Fakultě tělesné kultury UP v Olomouci ve dnech 5. a 6. prosince 2003 : Olomouc: Fakulta tělesné kultury Univerzity Palackého v Olomouci, 2004. ISBN 80-85783-54-1.

WAIC, Marek – et al: Sokol : jeho vznik, vývoj a význam. Mezinárodní konference Praha, září 1997: Praha : Organizační výbor mezinárodní konference, 1998. ISBN 80-238-2714-6-