ČESKÉ LYŽOVÁNÍ
TALENT TEXT: MICHAELA KRATOCHVÍLOVÁ
David Kubeš
Roste nám český Marcel Hirscher?
36
FOTO: ARCHIV DAVIDA KUBEŠE
P
ardubák narozený v Praze se s lyžemi seznámil už v útlém věku. „Poprvé jsem stál na lyžích, když mi byly asi tři roky, ale tomu se opravdu dá říkat jenom stání. Později se mnou táta začal jezdit na hory a na ledovce do Rakouska, například na prodloužené víkendy. Na rakouském Pitztalu jsme potkali český závodní tým z Harrachova, ke kterému jsem se přidal a zkusil si prvně jízdu v brankách,” vzpomíná na své začátky jedna z velkých nadějí českého alpského lyžování. Není divu, že jej sport na zasněžených svazích natolik chytil. Davidův tatínek se nikterak netají tím, že pro něj je lyžování tak atraktivní tím, že se odehrává v té nejkrásnější kulise – pod majestátními vrcholky hor. Jeho syn odjezdil v harrachovském týmu jednu sezónu a bylo mu hned jasné, že se tomu chce věnovat nadále. Před deseti lety se rodina přestěhovala do Živanic poblíž Pardubic. Později po vzoru dědy, otce a tety se David stal členem lyžařského oddílu TJ Tesla Pardubice a ve východočeské metropoli začal navštěvovat Sportovní gymnázium Dašická, na kterém bude na konci školního roku maturovat. Své rozhodnutí si nemůže vynachválit, protože mu už záhy bylo jasné, že skloubit vrcholový sport, vzdělání a osobní život nebude jednoduché. „Moc to dohromady nejde. Každý den dáváte sportu co nejvíce úsilí a vše ostatní jde stranou. Přátele mám naštěstí i na lyžích, takže
BENJAMÍNEK A-TÝMU
Kryštof Krýzl, Jan Zabystřan, Ondřej Berndt, Filip Forejtek a osmnáctiletý David Kubeš. To je sestava mužského A-týmu pro alpské disciplíny. Kdo vlastně je benjamínek týmu a co už na rychlých prknech dokázal?
s nimi trávím většinu roku. Ve škole mi vycházejí vstříc až až. Díky této vstřícnosti se mohu věnovat naplno sportu a k tomu studovat, což je super. To bych asi jinde nemohl,” říká reprezentant, pro nějž je vedle pohybu důležité i vzdělání. Díky škole se může pořádně věnovat tréninku, který se skládá z lyžařské, kondiční a mentální přípravy. Na jaře po sezóně si od lyží pravidelně dopřává asi měsíční pauzu, kdy se zaměřuje především na kondici. Posléze je čas se na kopce vrátit a talent vyráží na sedmi- až desetidenní kempy, mezi nimiž opět piluje fyzičku. Právě v poměru různých druhů přípravy v průběhu celého roku je ten největší rozdíl. Baví jej i celá řada sportů, včetně těch letních, jako je wakeboarding, ale přiznává, že mu na ně už nezbývá mnoho času. Ačkoliv je mu teprve osmnáct, dobře ví, že musí pracovat i na psychice. „Dobře nastavená hlava mi pomáhá odbourat strach. V hlavě mám před startem jasnou představu a plán, co v závodní trati přesně udělám, a pár věcí, na které se soustředím. Koncentruji se hlavně sám na sebe,” prozrazuje sjezdař, jehož tréninkové podmínky významněji neovlivnila ani letošní koronavirová opatření. Zda spojí svou budoucnost spíše s rychlostními, či technickými disciplínami, to je zatím ve hvězdách, i když… „Nemám žádnou nejbližší disciplínu, baví mě všechny. Ale kdybych měl přece jen nějakou vybrat, tak by to byla právě ta, která mi jde