SNOW 117 - říjen 2019

2

X

Monínec Plešivec

Slevy: 1 000 Kč na Helly Hansen 1 000 Kč na levnelyze.cz, Servis 1+1 Nixski

117 – ŘÍJEN 2019

ÉM

BI Z YZ O N HO YS R U SK

17

WWW.SNOW.CZ

Ski Sail Plavba fjordy za prašanem

SN ÍL O O H W B A

9 771214 000018

Z lyží do vězení aneb lyžařské paragrafy

PŘ

SNOW 117

CENA: 74 KČ / 3,49 EUR

ŘÍJEN 2019

SKI & SAIL: PLAVBA FJORDY ZA PRAŠANEM | KONEC: NEPORAZITELNÝ MARCEL HIRSCHER KONČÍ

Konec Neporazitelný Marcel Hirscher končí

THE HAWX STAŇ SE LEPŠÍM LYŽAŘEM DÍKY SKVĚLE PADNOUCÍM BOTÁM BEZ OHLEDU NA TVAR TVÉ NOHY

ÚZKÁ Hawx Ultra

STŘEDNÍ Hawx Prime

NOVINKY!

Seznamte se s novými přístroji Suunto 9.

Seznam autorizovaných prodejců najdete na www.suunto.com

ŠIROKÁ Hawx Magna

Výhradní dovozce a distributor pro ČR a SR: AMER SPORTS Czech Republic s. r. o.

|4|

NO COMMENT

FOTO: DELPHINE GARCIN

#84 |5|

DOLOMITI SUPERSKI: WOW CHVILKY VZNIKAJÍ PRÁVĚ TADY! Jeden jediný skipas stačí k cestě plné objevů a nekonečných lyžařských zážitků v unikátní kulise Dolomit, chráněného dědictví UNESCO. 12 lyžařských oblastí se 450 lanovkami a vleky, 1 200 km perfektně upravených sjezdovek.

Sněhová jistota a spousta slunečního svitu zajistí nezapomenutelnou dovolenou.

Přijeďte! Budete žasnout. Wow! DOLOMITISUPERSKI.COM

1200

km perfektně upravených sjezdovek

12

lyžařských oblastí

1

skipas Dolomiti Superski

#WOWDOLOMITISUPERSKI

FOTO: RED BULL

OBSAH

RACE

16

16| 24| 28| 30|

Neporazitelný Marcel Hirscher dává po letech šanci dalším Wendy Holdener Alice Robinson

MAG

36| 40| 44| 47| 50| 52| 54| 56| 60| 62|

Designové lyže Lyžování je moje manželka Štafeta Síně slávy Fédération Internationale de Ski – úsvit a první krůčky Od Kritéria ke svěťáku

MOUNTAIN

Na síti

Marcel Hirscher na živě vysílané tiskové konferenci právě oznamuje konec kariéry

84| 94|

Ski & Sail: do prašanu z jachty

TRAVEL

SPORT

|8|

Kanibalové z dostavníku

100| 104| 112|

Andermatt Sedrun: nové srdce Švýcarska Olympijská Cortina dʼAmpezzo: panoramatická závislost on the road: jarní firn a rioja

Ideální podmínky takřka vždy a všude Jekyll & Hyde hor a moří Pozoruhodné osudy: Jean Vuarnet Malá Velká francouzská revoluce Z lyží za mříže

ACADEMY

64| 66| 68| 69| 70|

Poletíme?

Buď připraven!

Lyžujeme na trojnožce Kde brát na lyžích energii Apul news

TECH

FOTO: HELLY HANSEN

78|

Pořád na vlně vlny?

36|

Lyže namočené do dipu… Na trh přichází nová značka designových lyží z Česka

FOTO: RADEK HOLUB – SNOW

SNOWBIZ

Andermatt zažívá reinkarnaci. Největší developerský projekt Švýcarska se stává lyžařským esem země

115| 118| 124| 126|

100

Quo vadis, obore?

Trefy & minely Ne co, ale proč Poslední jednosedačkové lanovky

PŘEDPLAŤTE SI SNOW PRÁVĚ TEĎ!

Unikátní obsah!

Skipasy zdarma a atraktivní slevy Dárek dle vlastního výběru – třeba funkční triko snow.cz/predplatne

| 10 |

REDAKCE ŠÉFREDAKTOR

Petr Socha

ZÁSTUPCE ŠÉFREDAKTORA

Radek Holub REDAKTOŘI

KRESBA: ONDRA TŮMA

All you need is snow Už John Lennon to kdysi řekl – a měl pravdu. Je to možná ta nejhlubší i nejjednodušší pravda světa. All you need is love – všechno, co potřebuješ, je láska. Nezáleží na ničem jiném: majetku, stavu, vizáži…, je-li člověk zamilován! Být zamilován je prostě životní úkol každého z nás!

Já vím, ono se to řekne. Každému a každé ze srdce přeji, aby našel partnera, s nímž ho či ji prostoupí láska až navěky. Jenže žijeme na Zemi. Neseme si své chyby, nedokonalosti, které, když na sebe v toku času narážejí s realitou všedního dne, vznikají často spíše divoké proudy než čirá kontemplující jezera. A ty proudy se nejednou bolestně rozdělí ve dva, než pak zase časem jinde splynou, a tak dále, jak to člověku osud nalinkuje. Partnerství s druhým člověkem není prostě vždy snadné.

Existuje ale varianta, že je člověk zamilován, aniž by životního druha měl? Jistěže. Nejen do partnera lze investovat lásku. Svou lásku můžeme namířit dokonce takřka kamkoli. Lidé běžně hluboce milují zvířata i věci – psy, kočky, ale i automobily, šperky, kabelky, oblečení, boty… Nebo, při vzpomínce na plavbu strýčka Skrblíka, dukáty. Peníze, hotovost!

Meze aplikace lásky neexistují, ačkoli její návratnost (lyžařsky rebound) je často spíše iluzorní než reálná. Osobně bych však nedoporučil pořídit si pudla, Mustanga, kabelku od Vuittona (či jak se to jmenuje) nebo se koupat v bankovkách – mám tu pro vás jednu jinou, mnohem výhodnější investiční příležitost: lyžování!

Andrea Drengubáková (SNOW tour), Ondřej Katz, Ondřej Novák, Tom Řepík (SNOWbiz), Lukáš Vavrda, Michaela Kratochvílová GRAFIKA

Petr Antoníček Markéta Antoníčková Michal Šindler INZERCE

Petr Havelka Veronika Bezpalcová Tomáš Rucký (SNOWtour) Tom Řepík (SNOWbiz) DISTRIBUCE

Marie Potužilová, Andrea Rosenbaumová INTERNET

Petr Havelka, Radek Holub, Tomáš Roba Všichni výše uvedení používají e-mailovou adresu ve tvaru: jmeno.prijmeni@snow.cz AUTOŘI

Ivan Balek, Pavel Božák, Tomáš Haisl, Karel Hampl, Petr Havelka, Vít Moudrý, Martin Müller, Jimmy Petterson, Radim Polcer, Fredrik Schenholm, Kateřina Sochová, Aleš Suk, Ondra Tůma, Pavel Zelenka JAZYKOVÁ KOREKTURA

Drahomíra Kožíšková

Lyžování je stálé a zůstane věrné – o tom není pochyb. Nemusíte ho venčit, nezabírá moc místa a na rozdíl od obří hotovosti – která člověka jistojistě utopí v marnosti – probouzí mentálně i fyzicky. Jako pro lidského partnera musíme i pro něj něco udělat: udržovat se (v kondici), ovládat se, makat na sobě… Což nás na oplátku udrží v pozitivním životním rytmu a jistojistě prodlouží život, tak jako muži pečlivá manželka (je vědecky potvrzené, že ženatí muži se dožívají vyššího

PŘEKLADY

Kateřina Sochová ODBORNÍ PARTNEŘI Asociace profesionálních učitelů lyžování Asociace horských středisek ČR Horská služba ČR

SNOW, Č. 117, ROČNÍK XVIII.

SNOW – OFICIÁLNÍ PARTNER

VYDAVATEL

SLIM media s.r.o.

Husitská 344/63, Praha 3 IČ 27175511

ADRESA REDAKCE

SNOW Husitská 344/63 130 00 Praha 3 redakce@snow.cz ( 222 780 286 Příspěvky, fotografie a názory zasílejte na adresu redakce.

INZERCE ( 775 610 757, inzerce@snow.cz

PŘEDPLATNÉ Česká republika: www.snow.cz/predplatne predplatne@snow.cz ( 775 My SNOW (775 697 669) Slovensko: www.ipredplatne.sk objednavky@ipredplatne.sk ( +421 0800 188 826 Cena výtisku: 74 Kč / 3,49 EUR MK ČR: E13878 ISSN: 1214-0007 Rozšiřuje: PNS a.s., Mediaprint & Kapa Pressegrosso s.r.o., PressMedia s.r.o. a síť sportovních prodejen.

Vychází 7x ročně.

Toto číslo vyšlo 3. října 2019, další vyjde v 17. října 2019.

OBÁLKA/FOTO: Atomic Články označené tímto logem jsou komerční prezentací. Články v rubrice SNOWtour obsahují product placement.

věku). A zážitky! Společně poznáte kus světa, prožijete dny plné sportovního adrenalinu, ale

Náklad je ověřován ABC ČR.

i intimní romantické chvilky: západy slunce nad horami, posezení v útulných horských hospůd-

Všechna práva vyhrazena.

SNOWmag je ochrannou známkou. © SLIM media s.r.o. 2019

kách, na vyhlídkových terasách, chcete-li i rozšafné après-ski nebo divokou noc. Z opačného pohledu umí i lyžování pěkně rozlítit, naštvat a počechrat sebevědomí. Unavit fyzicky i mentálně

UZÁVĚRKU PRODLUŽUJE

a někdy dokonce udělat i nějakou tu bolístku a modřinu. A taky samozřejmě, jako správná manželka, umí udělat slušnou díru v kapse!

No řekněte, není to nádhera?! Co víc si přát, než v zamilovanosti prolyžovat celý život! All you need is snow!

/casopis ELEKTRONICKÉ ČASOPISY:

Krásnou lyžařskou sezónu plnou lásky přeje Petr Socha a SNOW

| 12 |

FOTO: HEAD

| 14 |

| 15 | Konec pána z Jelenova

Pán z Jelenova, Jelen a různě podobně jsem posledních několik let přezdíval v návaznosti na jeho příjmení Marcelu Hirscherovi. A teď je s tím jednou provždy konec. Marcel ukončil kariéru, v nejlepších letech a v nejlepší formě.

Můžeme říct „škoda“, nebo taky „bál se, aby ho nezačali jiní porážet“, nebo taky „frajer a klobouček“. Vždy se najde úhel pohledu, který bude jeho trochu očekávaný a trochu nečekaný konec hodnotit. Ale statistika muže,

A další statistiky Marcelovy kariéry:

/clanek/5652

Holky zpátky po úrazech

v Saas-Fee a v nadcházející sezóně už by měla být v plné kondici opět na závodním okruhu.

Podobně je na tom i rakouská kráska Anna Veith (dříve Fenninger). Ta ukončila sezónu se stejným zraněním již na konci ledna při tréninku obřího slalomu v italském Val di Fassa. Na lyže se postavila na začátku září a zatím vše nasvědčuje tomu, že bychom ji mohli vidět už na úvodním otvíráku sezóny v rakouském Söldenu.

Tradiční otvírák

dopoledne. A koho budeme na startu letos postrádat? Mezi ženami bude chybět třeba Frida Hansdotter, Chiara Costazza, Taina Barioz a také definitivně Lindsey Vonn, mužské startovní pole bude ochuzeno o jména Thomas Fanara, Matthias Hargin, Andre Myhrer, Felix Neurether, Philip Schoerghofer, Aksel Lund Svindal, Sandro Viletta a bohužel i Marcel Hirscher. Naopak se můžeme opět těšit na Teda Ligetyho, který ve svých čerstvých 35 letech stále nehodlá končit.

Konec paní Kildon

rekord Ingemara Stenmarka z let 1975 až 1984. K překonání jeho absolutního rekordu 86 vítězství jí nakonec chyběly pouhé čtyři.

Celkově vyhrála 82 závodů SP a 137krát stála na stupních vítězů. Kariéra, statistiky a život Lindsey Vonn vydají bezpochyby i na knihu, na veliký článek o ní se těšte v příštím SNOW. Teď si ještě připomeňme alespoň její nejkurióznější trofej. Během evropské části Světového poháru byl v roce 2005 americký tým ubytován v tyrolském Kirchbergu. Za vítězství ve sjezdu ve Val d’Isere ji tehdy místní obdarovali krávou.

Lindsey si ji tenkrát zvolila namísto peněžního šeku. Paní Kildon, bylo to krásné. Díky a dnes podruhé, klobouček!

Slovinka Ilka Stuhec se letos vrací již po druhém úrazu kolene ve své kariéře. Loni dokázala vyhrát celkové hodnocení disciplíny sjezd, zlatou medaili na mistrovství světa v Åre, přestože její poslední jízda se odehrála už 23. února v Crans Montaně. Při tréninku si poranila přední křížový vaz a sezóna pro ni předčasně skončila. Na konci srpna stála poprvé na lyžích

Bylo by to až nápadné, kdybych v prvním vydání sezóny opomenul první závod Světového poháru v rakouském Söldenu. Letošní lyžařská sezóna tam začala již druhý zářijový víkend, o předčasné sněhové srážky nebyla nouze, takže to vypadá, že se máme od 25. do 27. října na co těšit. V pátek večer si losují startovní čísla dámy a hned v sobotu poměří své síly v obřím slalomu. V sobotu večer losují muži a ke svému klání pak nastoupí v neděli

Nepřehlédněte:

Kildon. Tak se jí přezdívalo ještě na univerzitě v Missouri, kterou navštěvovala pod svým rodným jménem Kildow. Ve dvaadvaceti se vdala za amerického lyžaře a olympionika Thomasse Vonna a od té doby ji svět zná jako Lindsey Vonn. Poprvé naskočila do kolotoče Světového poháru v roce 2002 a po dlouhých 17 sezónách ukončila svoji kariéru letos, po mistrovství světa v Åre. Je první Američankou, která vyhrála olympijské hry ve sjezdu a také první, která zvítězila v celkové klasifikaci Světového poháru. To se jí povedlo celkem čtyřikrát a k tomu přidala 20 malých globů za vítězství v jednotlivých disciplínách, čímž o jedno vítězství překonala

Poslední legenda. Ted Ligety je o pět let starší než Marcel Hirscher a lyžování si stále užívá

který navždy změnil závodní lyžování, je jasná.

20 křišťálových globů za vítězství v jednotlivých disciplínách, 8 křišťálových globů za celková prvenství v hodnocení SP, 14 olympijských a světových medailí, 67 vítězství v kariéře, 140 umístění na stupních vítězů.

Jelene, bylo nám potěšením. Klobouček! (Více o fenoménu Marcel Hirscher na straně 16.)

(on)

16 40 56

Neporazitelný Marcel Hirscher dává po letech šanci dalším...................................................................................

Lyžování je moje manželka Po třinácti letech má Svaz lyžařů nového prezidenta – čtěte první velký rozhovor....

Pozoruhodné osudy: Jean Vuarnet Olympijský medailista, významný funkcionář i tvůrce věhlasné oděvní značky........

| 16 |

RACE THE END

Text: Ondřej Katz

Marcel Hirscher dává po letech šanci dalším Rok 2019 se do historie sjezdového lyžování určitě zapíše významným způsobem. Právě v tomto roce se rozhodly pověsit své závodní lyže na hřebík osobnosti, na které bude nejen lyžařský svět dlouho vzpomínat. Legendy. Jednou z nich je i Marcel Hirscher. Vlastně ne, Hirschera prostě není možné nazývat „jedním z nich“. Marcel Hirscher je absolutně výjimečný lyžař, což určitě nedokazují pouze tituly a medaile, které za svoji relativně nedlouhou kariéru získal. Jak píší ve dnech, kdy 30letý Rakušan oznámil své rozhodnutí, mnohá lyžařská i nelyžařská média, Hirscher zanechal ve světovém lyžování nesmazatelnou stopu. Pokud jste jeho jízdu, myšleno doslovně i v přeneseném významu, také měli možnost sledovat, můžete být šťastni, že jste u toho byli.

FOTO: REDBULL

| 17 | Poslední Mistrovství světa, přestože byl nemocen a přiletěl speciálem jen pár dní před závodem, bylo z toho jedno stříbro a jedno zlato

K FOTO: GETTY IMAGES/ATOMIC

do na svazích zažil Tombu, říkal, že tohle už se nikdy opakovat nebude.

Kdo zažil Hermanna Maiera, věřil, že zopakovat něco podobného není možné. Ale bože, co může ještě přijít po Marcelu Hirscherovi?

Srovnávat je někdy hodně ošidné, zejména jedná-li se o srovnávání sportovců, kteří nezávodili ve stejném čase. Franz Klam-

Konzistence ve všech ohledech. Bezmála 10 let starý snímek, pořád stejní sponzoři

mer, fenomenální lyžař, olympijský vítěz ve sjezdu z Innsbrucku 1976, lyžařská legenda a rakouský národní hrdina, o tom ví své. Televizní stanici CNN vloni v Kitzbühelu právě na tohle téma řekl: „Nemůžete srovnávat závodění tehdy a dnes, to prostě není možné. Ale Hirscher… No určitě je jedním z nejlepších lyžařů všech dob.“ To je ohromná poklona, Kaiser Franz takových moc nerozdává.

| 18 |

RACE  THE END

FOTO: REDBULL

| 19 |

Žádný zázrak, spíš dříč

Vypočítávat všechny Hirscherovy úspěchy a rekordy, jimiž se v průběhu kariéry zapisoval do statistik mezinárodního závodního lyžování, by bylo zdlouhavé.

Vás, kdo máte statistiky rádi, možná potěší alespoň stručný výčet toho nejdůležitějšího umístěný na konci článku. Na tomto místě ale připomeňme pár výsledků a faktů, které snad o Hirscherovi vypovídají o trochu víc.

Ve Světovém poháru, tedy první lize světového lyžování, se mladý rakouský slalomář poprvé objevil na konci sezóny 2006/07 – na finále svěťáku do Lenzerheide byl pozvaný jako úřadující juniorský světový šampion v obřím slalomu a ostudu si tehdy rozhodně neudělal. Na druhou stranu, nikdo si z něho na zadek nesedl. Ano, Mar-

potom všechny udivoval stylem jízdy, který se jevil jako ohromně riskantní. Super dynamické pojetí oblouků, extrémní hranění, velice těsně najížděné branky… A přitom prakticky žádné nedokončené závody. „Dneska už nemusím jezdit za hranicí svých schopností. Nechodím do neúměrného rizika, asi proto málo padám,“ vysvětloval vloni v létě. Jeho možnosti prostě byly úplně jinde než u většiny závodníků.

Ale všechno Hirscherovi nešlo hned, byla to otázka postupného, i když potom strmého vývoje. Na konci zimy 2008 už to skoro vyšlo.

Chyby tam ještě byly, nicméně dvě třetí místa – jedno v obřáku a jedno ve slalomu – potvrdila, že potenciál v Hirscherovi skutečně je.

I když potom přišla, jak už se to tak poctivcům

A protože skutečně odešel na vrcholu, neporazitelný už zůstane. cel Hirscher byl v 18 letech velice nadějným slalomářem, ovšem při pohledu do výsledkových listin by tehdy člověka určitě zaujalo velké množství nedokončených závodů.

V rozhovoru, který vloni SNOW poskytl, se k tomuto období vyjádřil: „Na začátku mojí kariéry ve Světovém poháru jsem spoustu závodů nedokončil. Jezdil jsem v té době za hranicemi svých možností, ale byl to záměr.

Učil jsem se posouvat svoje limity.“ A naučil se to skvěle. V dobách svojí největší slávy

ve sportu stává, mizérie. A Marcel Hirscher makal poctivě, tomu věřte, na žádné zázraky nespoléhal. Přišla ale nějaká ta zranění, naštěstí nikterak vážná, a menší stagnace.

Sezóna 2008/09 byla k překvapení mnohých bez výraznějších úspěchů, nepočítáme-li ty, kterých Hirscher opět dosáhl na mistrovství světa juniorů. To už ale nebyla jeho priorita.

V další sezóně, v prosinci 2009, to konečně přišlo, vyhrál první závod Světového poháru, obřák ve Val d’Isére. Hned v lednu potom

8x World Cup Overall a další neuvěřitelné statistiky Celkem ve Světovém poháru vyhrál 67 závodů a v historických tabulkách v současnosti figuruje na 3. místě za Lindsey Vonn a Ingemarem Stenmarkem. Dá se však předpokládat, že letos Hirschera z pomyslného pódia sesadí Mikaela Shiffrin, která má zatím na kontě 60 vítězství. Prvenství ale Marcelu Hirscherovi bezpečně patří v počtu celkových vítězství ve svěťáku, tzv. World Cup Overall. Zatímco Hirscher jej získal 8x, jeho prozatím největší konkurentka, Annemarie Moser-Proell má v držení o dva glóby méně, Marc Girardelli vyhrál ceněnou trofej 5x. Shiffrin zatím jen 3x.

Vedle Světového poháru se Marcelu Hirscherovi dařilo vyhrávat medaile také na světových šampionátech, kde získal 9 cenných kovů včetně 5 zlatých. Z olympijských her přivezl dvě zlaté a jednu stříbrnou medaili.

V roce 2017 jej Asociace národních olympijských výborů zvolila Evropským sportovcem roku, titul Rakouského sportovce roku získal 5x. Francouzský magazín jej v roce 2018 prohlásil dokonce Světovým sportovcem roku, stejně jako televizní stanice Eurosport.

| 20 | RACE THE END

Škodolibé olympiády?

Výše napsané neznamená, že by Marcela Hirschera devět roků nikdo, byť v jediném závodě, neporazil. Má cenu připomínat, že famózní slalomář s technikou, podle níž se v lyžařských oddílech vyučují a zřejmě ještě dlouho budou vyučovat mladí závodníci, ve slalomu nikdy nevyhrál olympiádu? Vlastně je to taková škodolibost osudu a zajímavost

Určitě by mohl závodit dál, je zdravý. A nejspíš by dál vyhrával.

Jenomže baterky, ty vnitřní, už se prý nedobíjejí tak jako dřív.

pro statistiky. Ve Vancouveru bylo Hirscherovi jednadvacet, a jak už víme, jeho neskutečná žeň úspěchů měla teprve přijít. Slalom tehdy v Kanadě senzačně vyhrál neznámý Ital Razzoli, který následně opět upadl v zapomnění. Za čtyři roky v Soči to už mělo být Hirscherovo one-man-show. Jenomže cestu ke zlatu mu zkřížila jiná, taktéž výjimečná kariéra. Veterán Mario Matt se chtěl se světovým lyžováním rozloučit zlatem, a přestože mu málokdo věřil, dvoumetrový golem s nezaměnitelnou technikou udělal pro grandiózní konec své lyžařské story možné i nemožné a… Povedlo se! Hirscherovi, v té době už jasně nejlepšímu slalomáři světa, patřilo stříbro. V Koreji v roce 2018 se hodně vypadávalo, do cíle nedojela celá řada adeptů na medaili, nakonec ani Hirscherův největší soupeř Henrik Kristoffersen. Snad zákon statistiky tentokrát ukázal i na Marcela Hirschera, který se z trati poroučel už v prvním kole. To bylo zklamání, i když v té době už měl v kapse zlato z obřáku. Mimochodem, vyhrál jej s největším náskokem, jaký si kdo v obřím slalomu vytvořil od olympiády pořádané v roce 1968.

Marcel Hirscher při svém specifickém stylu – tak si ho budeme navěky pamatovat

FOTO: REDBULL

vítězství zopakoval v Kranjské Goře, kde byl také druhý ve slalomu. Teď už museli i ti, kdo výkony mladého Rakušana hodnotili tak, že se na něho dobře dívá, než spadne, uznat, že tohle je nesporná kvalita. Přitom nikdo v té době ještě netušil, jak obrovská kvalita nás všechny čeká.

Za dvanáct let ve Světovém poháru získal Marcel Hirscher osmkrát (!) velký křišťálový glóbus pro celkového vítěze a k tomu tak nějak automaticky střádal glóby za dílčí hodnocení – vítězství ve slalomu a obřím slalomu.

Poprvé zvedl trofej pro nejlepšího lyžaře planety nad hlavu v roce 2012, a jakkoliv se to z dnešního pohledu možná nezdá, pro Rakušany to tehdy byla hodně důležitá událost.

Naposledy se velkým křišťálovým glóbem mohli pyšnit v roce 2003, když jej získal Stephan Eberharter. V druhé dekádě tohoto tisíciletí si ale fanoušci rakouského lyžování skutečně přišli na své. Hirscher v následujících sedmi letech, tedy pokaždé, dokud závodil, tuto ceněnou trofej nikomu nepůjčil. Byl prostě neporazitelný. A protože skutečně odešel na vrcholu, neporazitelný už zůstane.

| 21 |

SOUTĚŽ

Vyhrajte rukavice

Reusch signature edition

/souteze Pokud by někdo chtěl Hirscherovy olympiády kvůli absenci zlata ze slalomu pokládat za neúspěšné (získal na nich celkem tři medaile), může se léčit na světových šampionátech.

Mistrem světa se rakouský borec stal dohromady pětkrát a do historie dokonce vstoupil jako jediný lyžař, který získal zlatou medaili na čtyřech po sobě jdoucích šampionátech.

V Hirscherově případě to byly Schladming 2013, Vail/Beaver Creek 2015, St. Moritz 2017 a Åre 2019.

Hned první světový titul, ten ze slalomu ve Schladmingu, byl pro Hirschera ze všech nejsladší. Určitě, konečně se stal mistrem světa, navíc doma. Sjezdovku na Planai samozřejmě dobře zná a na stadionu pod ní mu aplaudovaly tisíce nadšených fanoušků.

Rakušané Hirschera milují a na poslední den šampionátu ve Schladmingu si nachystali

Štěstík Marcel Hirscher měl v průběhu své kariéry štěstí a sám říká, že bez onoho pověstného štístka by sotva dosáhl jen zlomek toho, co dnes všichni obdivujeme. Po rodičích zdědil kvalitní geny, odpovědné jednak za optimální fyziognomii, ale také za mentální odolnost. A klidně řekněme chytrost. Štěstí měl ve výběru lidí, kterými se obklopuje, a za štěstí se určitě dá považovat i to, že se nikdy vážně nezranil. Jistě, této skutečnosti šel hodně naproti. Ale pokud vám výše popsané stále nestačí jako důkaz náklonnosti vyšší moci, potom si vzpomeňte na prosinec 2015 v Madonně di Campiglio. Při nočním slalomu

velké oslavy. Nechtěl je zklamat, nemohl…

A nezklamal. „Byl to fantastický pocit. Já jsem v ten moment věděl, že už v lyžování asi nic lepšího nepřijde. A vlastně to tak bylo.

Když si na to vzpomenu, ještě dneska mě to dojímá…“

Intermezzo s rychlostí

Marcel Hirscher má rád všechno, co jezdí rychle. Fanoušci dobře vědí, že má rád rychlá auta, však také jedno Audi v létě 2012 pěkně zrušil, k jeho celoživotní vášni patří i motorky, ať už terénní nebo silniční. Nejednoho člověka potom napadne, jak to má geniální slalomář s rychlostí na lyžích. A kdo trochu víc sleduje závodní lyžování, jistě ví, že z nejednoho slalomáře se s postupujícím věkem stal i dobrý sjezdař. Vzpomeňme třeba Ivicu Kosteliče nebo Mikaelu Shiffrin. sledovaném tisíci fanoušků spadl jen pár desítek centimetrů za Hirschera dron nesoucí kameru. Technická vymoženost vážící asi deset kilogramů se roztříštila o ledovatou sjezdovku a Marcel Hirscher jen o vlásek uniká… Prostě záběr jako z akční krimi! Co by se asi tak stalo, kdyby létající kamera rakouského borce strefila, to si nechtěl nikdo ani představovat. Byla z toho velká aféra a drony už si od toho večera nad nejlepšími světovými lyžaři nezalétaly. Ostatně, i v roce 2015 už to bylo povoleno právě jenom v Itálii, všude jinde létaly kamery nad sjezdovkou po ocelovém laně. A tak to nejspíš do budoucna zůstane, právě kvůli kauze Hirscher.

Jako úvod do tohoto tématu uveďme, že Marcel Hirscher je olympijským vítězem i mistrem světa v kombinaci. V jeho titulu světového šampióna z Vailu má tak trochu prsty i český reprezentant Ondřej Bank, tu bolavou historku si možná ještě pamatujete, i když Bankovy modřiny a šrámy už jsou dávno zahojeny.

Jistě, Hirscher kombinace vyhrával především drtivým slalomem, ovšem sluší se připomenout, že i v super-G má ve svěťáku několik respektu hodných umístění včetně tří pódiových, když jednou dokonce vyhrál.

Tehdy, bylo to v letech 2015 a 2016, jsme se tak trochu v legraci obávali, že se z celého sjezdového lyžování stane Hirscherův byznys, protože jestli ovládne po technických disciplínách podobným způsobem i ty rychlostní, možná už nás přestane bavit závody v lyžování sledovat. Další progres v klouzavkách už se ale nekonal a Hirscher postupně od závodění v rychlostních disciplínách upustil.

Další body do klasifikace World Cupu vlastně nepotřeboval, i bez nich svěťák vyhrával s obrovským náskokem, dá se ale tušit, za tímto rozhodnutím bylo něco víc. Bál se?

Pro SNOW na toto téma uvedl: „Už to pokoušet nebudu, skončil jsem s tím. Ale hodně jsem o tom přemýšlel, opravdu hodně. A právě proto říkám ne. Nejde zase tolik o to, že bych se bál. Ale už na to jednoduše řečeno není čas.“ A následně dost detailně popsal, co by jeho angažmá, stoprocentní angažmá, v závodech ve sjezdu a v super-G znamenalo. „Když chceš ve Světovém poháru vyhrávat sjezdy, musíš

FOTO: YOU TUBE

Marcel Hirscher

| 22 | RACE THE END

se všechny tratě naučit tak, že bys je sjel i poslepu. Když nemáš sjezdovku dokonale načtenou, jseš v obrovské nevýhodě, protože na startu jsou chlapi, kteří ji znají líp než svoje boty. A jenom tohle ‚studium‘ by mně zabralo tak dva roky. … Něčeho tam lze dosáhnout zase jenom tehdy, když to bereš vážně, poctivě trénuješ a dáš tomu všechno, co je třeba. A to já už nemůžu.

Nechci.“

Naplno, jinak to neumím

Lyžaři po sezóně nemívají dlouhé volno.

Hirscher, jak bylo vždycky jeho zvykem, brzy začal s kondiční přípravou a hned prý zjistil, že už to není ono. Na konci srpna tedy předstoupil v Salcburku před novináře a vyrovnaně, skoro s úsměvem, řekl, co všichni tak trochu čekali. „Dneska je den, kdy končí moje kariéra profesionálního lyžaře. A začíná zase jiná etapa mého života, na kterou se fakt těším.“ Určitě by mohl závodit dál, je zdravý.

A nejspíš by dál vyhrával. Jenomže baterky, ty vnitřní, už se prý nedobíjejí tak jako dřív. „Držet se na té samé úrovni, obhajovat vítězství mě každý rok stojí víc a víc sil. Celý

FOTO: RED BULL CONTENT POOL

Také loňské mistrovství světa v Åre, Hirscherovo poslední, bylo docela dobrým příkladem toho, jak Marcel Hirscher o lyžování přemýš-

Tělo drží, hlava už tolik ne

Vášní pro rychlé motorky je Hirscher známý

lel. Jak zodpovědně svoji práci bral. Po celou dobu mistrovství byl nemocný. Ve Švédsku vůbec nebyl, byl doma, v posteli. Do dějiště šampionátu přiletěl leteckým speciálem až ve středu, dva dny před závodem v obřím slalomu. V pátek ze sebe vydal všechno, ale v obřáku tentokrát nestačil na Kristoffersena.

Tak mu popřál k vytouženému titulu a šel se zase kurýrovat. Jeho švédská mise byla teprve v půlce. A v neděli se stal mistrem světa ve slalomu, už potřetí. „Je nejlepší. Proč?

On je ten nejsoustředěnější a nejdisciplinovanější lyžař, jakého jsem kdy potkal,“ liboval si v cíli šéf rakouského lyžařského svazu Peter Schröcksnadel. A ten už pár špičkových lyžařů viděl.

V březnu Marcel Hirscher zase převzal křišťálový glóbus pro celkového vítěze Světového poháru, v pořadí osmý, a řekl, že o další kariéře bude přemýšlet. Nijak se ale netajil tím, že už těžko hledá motivaci. Ne motivaci vyhrávat, spíš odhodlání k tréninku.

život jsem dával lyžování úplně všechno, nic nebylo důležitější. Až do teď mi to za to stálo, ale najednou jsem si uvědomil, že už to tak nechci. Že moje životní priority už jsou jiné.“ V uvolněné atmosféře odpovídal na tiskovce,

Jen na tom nejlepším O Marcelu Hirscherovi bylo známé, že se až neuvěřitelně detailně zabýval svým lyžařským vybavením. Vyprávějí se o tom legendy, ale pravda spočívala spíš v tom, že byl mimořádně pečlivý a měl jak na vybavení, tak na svůj tým obrovské nároky. Sám si ale nic neulehčoval, pilně testoval lyže, dlouho vybíral ty pravé, pak je často měnil… Před rokem k tomu řekl: „Jsem si jistý, že je to jedna z nejdůležitějších příčin mého úspěchu.

Nikdy bych nevyhrál závod, kdybych neměl to naprosto nejlepší vybavení pro dané podmínky.“ Dokonce o sobě v této souvislosti prohlásil, že není o moc lepší lyžař než ostatní

kterou rakouská televize přenášela živě, na otázky novinářů z celého světa a mimo jiné se vrátil i k poslednímu světovému šampionátu. „To byl přesně ten případ. Jsem rád, že jsem nakonec do Åre odletěl. Závodil jsem sice s velkým sebezapřením, ale ve slalomu jsem udělal další titul mistra světa. Bylo to dobré rozhodnutí. Ale přesně tyhle věci už mi berou strašně moc sil, i když to možná tak nevypadá.

Už to podstupovat nechci.“

Chci jezdit motokros, hrát fotbal!

Priority Hirscherova života jsou už prostě nějaký čas jiné než lyžování. Před rokem se mu s dlouholetou přítelkyní Laurou narodil syn a Marcel je z něj evidentně celý pryč. Už před startem loňské zimy avizoval, že si přizpůsobí program a nebude nutně stát na startu každého závodu. Že svůj job bude koordinovat s rodinou, tak, jak to dělá spousta normálních lidí. Jenomže on nikdy nedělal nic napůl, takže ho lyžování zase vtáhlo. A zase vyhrával.

Vedle obrovské vůle, talentu, skvělé fyzické kondice, vrozené i získané, měl Hirscher po celý svůj život také dostatek štěstí. A protože není hloupý, uvědomuje si to. Nikdy nezapomene poděkovat lidem ze svého týmu, trenérům, manažerům a v neposlední řadě tátovi, Ferdinandu Hirscherovi. A ještě jednu věc teď, když už vlastně bilancuje, rád zmíní. „Nikdy jsem nebyl vážně zraněný.“ Zlomený kotník před sezónou 2017? To prý celkem nic nebylo, vždyť nezmeškal ani jeden závod.

Zatímco ostatní lyžaři kariéru v naprosté většině případů končí, protože už jim neslouží zdraví, Marcel Hirscher je na tom jinak. Je fit a dokonce to uvedl jako jeden z důvodů, proč chce s vrcholovým lyžování právě teď skončit. „Jsem ohromně šťastný, že mám pořád zdravá obě kolena. Teď chci jezdit motokros, hrát s dětmi fotbal a věnovat se věcem, kterým jsem se doposud moc věnovat nemohl. Těším se na to!“ slalomáři ze světové špičky. „Když půjdeme všichni do závodu na stejných lyžích, já asi nevyhraju. Já musím jet každé kolo slalomu na lyžích, které jsme ve spolupráci s mým týmem vybrali, ty lyže budou správně nabroušené a boty vyladěné přesně tak, jak chci. Potom jsem schopný vyhrávat.“ Veřejným tajemstvím je fakt, že si Hirscher na svoje lyže značky Atomic nechával montovat desku a vázání od Markeru. Nevypovídá to nic o kvalitách vázání Atomic, ani o Hirscherově rebelství. Pouze to dokazuje sílu osobnosti a odvahu dupnout si, když nebylo všechno stoprocentně podle jeho představ.

Jižní Tyrolsko hledá lyžující požitkáře.

Jižní Tyrolsko Tě hledá.

Objevte jinou Itálii!

Srdce italských Dolomit, světového dědictví UNESCO nabízí 300 slunečných dnů v roce, více než 1000 km perfektně upravených sjezdovek a unikátní kombinaci středomořské a alpské kuchyně na svazích i mimo ně. Nádherný kus přírody i pro dovolenou s dětmi.

suedtirol.info/lyze

| 24 | RACE STAR

Text: Ondřej Katz Foto: Head

Wendy

Holdener

„Porazit Mikaelu nebo

Petru je ohromně těžké.“ Na konci léta s námi ztratila slovo jedna z nejlepších slalomářek současnosti, Švýcarka Wendy Holdenerová.

Zastihli jsme ji těsně před odletem na tréninkový camp do Argentiny, a tak nebyl čas na dlouhé vysedávání u kávičky.

Jakkoliv by se to možná s ohledem na Holdenerové hlavního sponzora, firmu Emmi – výrobce mléčných a kávových produktů – hodilo. I tak to bylo povídání navýsost příjemné.

W

endy Holdenerová do první ligy světového lyžování vlétla v 17 letech coby trojnásobná medailistka z juniorského šampionátu v Crans Montaně. A už za dva roky ve svěťáku prvně bodovala. Jenomže pak si na skútru zlomila ruku a báječný rozjezd kariéry byl, na rozdíl od neposedného skútru, lehce přibrzděn. Snad aby nezapomněla, že život není jenom legrace.

To Wendy ale dobře ví, se svým o tři roky starším bratrem Kevinem, taktéž vrcholovým lyžařem, si v období dospívání prošla nesmírně těžké období, když byla Kevinovi diagnostikována rakovina.

S lyžováním skončil, ale všechno nakonec dobře dopadlo a brácha Kevin dnes hvězdě světového lyžování kryje záda v roli PR manažera.

Wendy Holdenerová v technických disciplínách soustavně útočí na nejvyšší mety. Ve Světovém poháru už stála dvaatřicetkrát na stupních vítězů, v celkovém hodnocení World Cupu se v sezóně 2017/18 umístila na 2. a vloni na 3. místě.

Z olympiády v Pchjongčchangu si přivezla dvě medaile a je také dvojnásobnou mistryní světa v kombinaci a v týmovém závodě. Přesto, k velkému údivu mnohých, zatím… Ale na to ještě přijde řeč později.

S odkazem na avizovaný přesun do Argentiny jsme se hned zajímali, proč musí nejlepší švýcarská slalomářka za tréninkem cestovat tak daleko, když má doma všemi uctívaný Zermatt. „Byli jsme v Zermattu asi šest dní, z toho jsme čtyři dny lyžovali, takže tam žádný problém nebyl. Potom byl ale naplánovaný speed camp v Chile a to se

letos nepovedlo,“ vysvětluje ochotně Wendy.

Slalomářka na speed camp? Takže si hned máme o čem povídat… „…V Chile je letos málo sněhu. Na sjezdovkách něco je, ale okolo tratí není prakticky nic, což je nebezpečné, když trénuješ sjezdy.

Vylítneš z trati a je zle… Takže teď letíme do Ushuaii, kde budeme trénovat hlavně slalomy, ale snad se najde prostor i pro pár dlouhých oblouků ve vysoké rychlosti.

Takže se to zase chystáš všem natřít v kombinaci? Jinak si neumím to odhodlání pro dlouhé lyže vysvětlit.

No jasně! Ale chci ve svěťáku jet i pár super-G. Letos budou čtyři kombinační závody a všechny se pojedou jako jedno kolo slalomu a super-G. Proto ho musím trénovat.

Neříkám, že automaticky budu startovat ve

| 25 |

Wendy Holdener  12. 5. 1993

v Unteribergu, SUI

Světový pohár: 32x na stupních vítězů (vítězka PSL ve Stockholmu) 2x vítězka hodnocení kombinace 1x 2. a 1x 3. v celkovém hodnocení World Cup Overall Mistrovství světa 2x mistryně světa v kombinaci 1x stříbro ze SL Olympijské hry 1x stříbro ze SL 1x bronz v kombinaci

www.wendyholdener.ch

| 26 | RACE STAR

všech super-G v sezóně, to určitě ne. Musí mi to zapadnout do programu, takže když se třeba ve stejném místě jako kombinace pojede i super-G, pak to dává smysl. Ale těžko to všechno plánovat už teď, uvidíme, jak se bude sezóna vyvíjet.

Myslel jsem si, že s kombinací už je amen.

Vždyť to je taková mnohými nemilovaná disciplína…

Mně přijde kombinace super. Samozřejmě, když jsem v ní dvojnásobná mistryně světa.

Ale vážně, já jsem univerzál, mám ráda všestrannost a celkem ji obdivuji. Takže jsem pochopitelně ráda, že FIS dává kombinaci něco jako druhou šanci. Snad to bude atraktivní i pro další lyžaře, protože letos už se v rámci kombinace nebudou jezdit sjezdy, vždycky super-G. To snad může ke kombinaci přitáhnout další závodníky, kteří se třeba dřív báli jezdit sjezdy.

Na druhou stranu pro nás, co jezdíme víc disciplín, už je to hodně náročné. Vždyť letos do svěťáku přibyly ještě paralelní slalomy a ta kombinace nakonec zůstala. Je to hodně cestování, hodně závodění, málo tréninku a skoro žádný odpočinek. Fakt síla.

Ale uvidíme, jak se to s tou mojí kombinací vyvine do budoucna. Letos jsou v kalendáři čtyři závody a vím, že na mistrovství světa v Cortině d’Ampezzo se má kombinace také konat. Potom se uvidí, ani nevím, zda bude kombinace na olympiádě.

Letos tedy budou ve svěťáku čtyři disciplíny, ve kterých chceš určitě bodovat – slalom, obří slalom, paralelní slalomy a kombinace. Když se ti bude dařit, mělo by to posílit tvoje šance na získání velkého křišťálového glóbu!

To se nedá takto říct. Vždyť ostatní holky jsou na tom stejně. Petra Vlhová, Mikaela Shiffrin… To jsou všechno velké soupeřky, které asi budou bodovat podobně jako já. No a upřímně, jestli bude Mikaela jezdit tak jako vloni, tak asi nemá nikdo jiný šanci.

Ale nějaké cíle si asi pro nadcházející sezónu dáváš, nebo ne? Letos nebude mistrovství světa, takže to všechno bude o svěťáku. Tam čeká titul ve slalomu, v kombinaci, a kdo ví, možná ten overall…?

Letos se toho dá určitě dosáhnout hodně, to jo. Když se bude dařit… Titul ve slalomu bych si moc přála, je tam zase kombinace a jsou tam i paralelní disciplíny. Na velký glóbus ale takhle nemyslím.

Každopádně chci zase dobře jezdit slalom a chci se taky posunout výš v obřáku. Tam bych moc ráda dosáhla na pódium, alespoň párkrát.

Každopádně chci zase dobře jezdit slalom a chci se taky posunout výš v obřáku. Tam bych moc ráda dosáhla na pódium, alespoň párkrát.

Nebo jednou… No a co to dá ve výsledku, to se uvidí. Už jsem jednou byla v celkovém hodnocení svěťáku druhá, takže šance tu třeba je. Člověk ale musí taky respektovat druhé, je tady Petra (Vlhová), je tady Mikaela… Obě lyžují skvěle a porazit je, to je ohromně těžké.

A budou tu i další dobré holky.

Jak si pamatuješ loňský závod ve Špindlu? Bylo děsné počasí, ale jinak to asi bylo prima, ne? Úžasná atmosféra! Ve slalomu zase souboj s Mikaelou a s Petrou, která tam měla děsně fanoušků. No a já druhá…

Já jsem se dlouho rozmýšlel, zda se na to vůbec mám zeptat. Druhé místo, Wendy Holdener! Slečna věčně druhá… Sorry.

(Smích.)

To je opravdu neuvěřitelná statistika. Při tom všem, čeho už jsi dosáhla, jsi bez diskuze jednou ze tří nejlepších slalomářek

na světě. A ještě nikdy jsi ve Světovém poháru slalom, svoji nejsilnější disciplínu, nevyhrála. Je to prokletí? Stresuje tě to?

Ale ne, není to tak hrozné. Mrzí mě to, to jo.

A samozřejmě věřím, že to přijde.

Hele, ve slalomu prostě musíš perfektně zajet obě dvě kola. A mně se tohle nedaří.

Nejlepší, když zajedeš obě kola nejrychleji, to už tě nikdo nepředhoní… Slalom není jenom jedno perfektní, nejrychlejší kolo. První kolo je půlka závodu a dá se to ještě celkem snadno pokazit. Kolikrát já už vyhrála první kolo! Třeba i teď mám ještě v hlavě pár závodů, těch druhých kol, kde jsem udělala chybu. Vím o ní, vím, co jsem udělala špatně, vím, proč jsem nevyhrála.

Ale udělala jsem ji.

Mě to ale nestresuje tak, jak si spousta lidí myslí. I když to asi je otázka psychiky, to jo.

Dá se ve druhém kole, když jsi první vyhrála, kalkulovat? Anebo se musí jet vždycky naplno?

No to je věčná otázka. Ta ochota a taky umění riskovat… Ale záleží taky na vývoji závodu a samozřejmě na náskoku, který máš. Já bych řekla, že pokud nemáš náskok alespoň vteřinu a půl, tak se na jistotu jezdit nedá. No a z toho vyplývá, že Mikaela si to občas ve druhém kole může ohlídat. My ostatní ne.

Já ti moc přeju, aby se ti to letos už konečně podařilo! Já jsem si vlastně jistý, že letos už pár slalomů vyhraješ. Děkuju ti za rozhovor.

Díky moc!

LYŽOVÁNÍ NA MONÍNCI ZAČÍNÁME 16. 11. 2019 HORNÍ KOTVA HOTELOVÁ LYŽAŘSKÁ ŠKOLA

Aktuální ceník a otevírací dobu najdete na www.moninec.cz

| 28 | RACE FACE

Text: Ondřej Katz

Alice Robinson

Pokud se letos chystáte sledovat Světový pohár v alpském lyžování a nejste vyloženě zaměření pouze na mužský sport (ano, tak to někteří z nás opravdu mají, hrůza!), potom pro vás mám jeden tip. Sledujte, jak si povede holčina jménem Alice Robinson, je z Nového Zélandu.

A

no, v minulosti už se z Nového Zélendu do světové lyžařské špičky pár žen prosadilo. Možná si pamatujete Claudii Riegler, skvělou slalomářku, které jen těsně utekla medaile na mistrovství světa v roce 1996.

Anebo Annelise Coberger, univerzálku, co v 90. letech dosahovala vynikajících výsledků hlavně v kombinaci. Ale dlouho tomu! Teď je tu mladá krev, krev a mlíko, a to je v nekončící řadě reprezentantek alpských zemí velice příjemná změna. Skoro jako ta, co přišla zpod Tater.

Shiffrin jí tleská

šampionátu v Aare v druhém kole obřáku zajela ze všech nejrychleji (!) a ve výsledku to dalo 17. místo. Ve svěťáku ještě zase tak moc nenajezdila, takže si finále touto cestou zasloužit nemohla, i když týden před World Cup Finals jsme ji ve Špindlu mohli vidět na velice slibném 16. místě. Do Andory ji ale kvalifikoval titul juniorské světové šampiónky z únorového šampionátu v Itálii. Ano, takhle sympaticky zapojuje FIS omladinu mezi hvězdy současného lyžování. No a Alice Robinson svoji šanci chytila, jak se říká, za pačesy. Ve středisku Grandvalira jí všechno

Už vás chci porážet!

Mladá reprezentantka Nového Zélandu má za sebou (a nejspíš také před sebou) výjimečné roky. Od patnácti let se skokově zlepšuje a doposud ji vlastně brzdila hlavně pravidla – kvůli svému věku se prostě nemohla s dospělými měřit dříve, i když výkonnost na to měla.

Odborníci ji v tomto ohledu přirovnávají k Mikaele Shiffrin. Když už ji ale pravidla pustí na start, je postrachem pro všechny soupeřky.

Jen pro představu, co už stihla za poslední tři zimy: 2017 – na mistrovství Nového Zélandu vítězí ve slalomu a v obřím slalomu. A věřte, že tam v době, kdy v Evropě končí léto, nebývá špatná konkurence. O rok později bere tamtéž titul v super-G a jako nejmladší z Novozélanďanů reprezentuje na olympiádě v Pchjongčchangu, aby se další zimu stala juniorskou mistryní světa v GS. No a pak už cloumá svěťákem, potažmo dospělým mistrovstvím světa.

Teď se samozřejmě může stát cokoliv.

Tak věřme, že se stanou hlavně ty dobré věci. Že bude Alici Robinson přát štěstí, že jí vydrží zdraví a nenechá se otrávit nemalým očekáváním, které je teď na ni kladeno. To nebude jednoduché, tak jí držme palce!

Mám ráda led, fakt tvrdé tratě, na tom jsem na Coronet Peak vyrostla. No a v Andoře to bylo super!

Alice Robinson vlétla do špičky světového lyžování letos na jaře při finále SP v Andoře, a to opravdu zaznamenání hodným způsobem. V obřím slalomu skončila ve finále svěťáku druhá za Mikaelou Shiffrin, před Petrou Vlhovou!

Obě dvě jí upřímně gratulovaly. Samozřejmě se k ní hned upřela pozornost širší lyžařské veřejnosti, všichni se ptali: Kdo to proboha je?! No ale insideři věděli… Slečna Robinsonová samozřejmě nespadla z nebe a její útok v Andoře vlastně nepřišel jen tak z ničeho, bez předchozích varování. Na Světovém

hrálo do karet, měla formu, předchozí výsledky jí dodaly sebevědomí, trať prý byla vynikající… „Mám ráda led, fakt tvrdé tratě, na tom jsem na Coronet Peak vyrostla. No a v Andoře to bylo super! V prvním kole jsem na trať vyrážela jako poslední a přitom se jelo skvěle, žádná koryta, žádné díry…“ pochvalovala si Robinson, když se na ni sesypali novináři. Pomalu aby si na ně zvykala…

FOTO: ERIC ALONSO/MB MEDIA/GETTY IMAGES

FOTO: JOAN CROS/NURPHOTO/GETTY IMAGES

| 29 |

| 30 | RACE NA SÍTI Ted Ligety Na jaře se odměnil heliskiingem s CMH v pohoří Monashees, Kanada Na mě to bylo trochu měkký…

… se zřetelným humorem hodnotí kondici svahu. O co míň medailí teď sbírá, o to víc si lyžování užívá. To mu ostatní můžou jen závidět.

Ramon Zenhäusern Na MS v Åre před slalomem provokoval medvěda

Marcel Hirscher V létě díky Red Bullu testoval závodní motorky Třetí den na okruhu a zase velká paráda.

Miluju rychlé motorky!

Tak snad si tě ten kluk dlouho užije. Pán Bůh s tebou!

Petra Vlhová Konečně se svezla v popelářském autě

Tak uvidíme, kdo se bude v neděli smát víc!

Tak aspoň že se konečně nevytahuješ na menší, chlapče…

Jazda na smetiarskom aute? Pre mňa splnený detský sen a dnes už aj poznanie o nevyhnutnosti separovať odpad a chrániť našu prírodu.

Pojeď k nám, Petro, já třídim! Já taky třídim!

Federica Brignone Fotila pro Breitling a byla vtipná Darkmilk!

Co je Darkmilk, nevím, asi nějaký sponzor. Nevadí. Spíš by nás zajímalo, jak se dělá takovýhle břicho.

Tady je něco špatně… Barva?

Všechno je v pořádku, zlato. Na barvu nehleď a carvuj, až se bude kouřit!

PŘIPRAVIL: ONDŘEJ KATZ

Ester Ledecká Má prostě ráda léto a moře, to my víme.

NOVÁ KOLEKCE

CRAFT OUTERWEAR

VYVINUTO VE SPOLUPRÁCI SE SKANDINÁVSKÝMI PŘÍRODNÍMI ŽIVLY.

Craft of Scandinavia

WWW.CRAFT.CZ

| 32 | MAG

2019/2020

STÖCKLI

I pro nadcházející sezónu přichystala značka Stöckli mnoho novinek a příznivci švýcarské kvality a dokonalého zpracování se mají na co těšit. Mimo jiné i na nové logo.

Novinky značky Stöckli v kompaktní, uchopitelné a přehledné kolekci snad ani nemůžete minout.

Stöckli Laser AR: novinka pro sportovní jízdu v různých sněhových podmínkách

Pánské oblečení Stöckli z řady Sport

Woman racing

Nedávnou novinkou elitní řady Laser je model MX. Je to vůbec první model této výkonnostní řady, který je určen ženám. A to nejen designem. Na jeho vývoji spolupracovala Tina Maze, která lyži vtělila vlastnosti, jež by měly oslovit i další ambiciózní lyžařky.

Lyže je, jak jinak, maximálně odlehčená, vedle upravené sjezdovky by měla zvládat i rozbitý terén, a to přesto, že pod botou má pouhých 65 mm. Vztlak totiž v takových případech přebírají výrazně rozšířené periferie, zejména špička. Neobvyklá geometrie 119-65-100 tak dává při nejdelší vyráběné délce 162 cm pouhý 12,4m rádius.

Dámské oblečení Stöckli z řady Style

Sportovně zaměřené lyžaře oslovuje tradičně snad už ikonická modelová řada Laser.

Nejenom designovou, ale i konstrukční obměnou prošly obřačky Laser GS, slalomky Laser SL a univerzálky Laser SC. Úplnou novinkou je pak model Laser AR, označovaný jako „racing allmountain“.

Je určen pro nejnáročnější pokročilé lyžaře, kteří hledají celodenní, ale přitom sportovní lyži. Taková zvládne tvrdou sjezdovku, ale i čerstvý sníh, přitom si uchová vlastnosti těch nejlepších závodních modelů.

Ve Švýcarsku zvolili pro takovou lyži šířku pod botou 83 mm a nabízejí ji v délkách 154–182 cm s příjemným krojením určeným pro střední a delší poloměry oblouků.

Jejich snadné zahájení a ukončení navíc na tomto modelu podporuje i nová technologie TRT (Torsion Racing Technology). Nosné vrstvy lyže jsou v přední i zadní části podélně rozříznuty, čímž dochází ke změkčení ve špičce i patě lyže.

Nájezd i výjezd z oblouku jsou tak mnohem plynulejší, lyže lépe odpouští chyby a šetří lyžařovy síly.

Stöckli Laser MX: lyže vyladěná Tinou Maze pro náročné lyžařky

Racing allmountain

Stöckli Axis Motion: elegantní univerzálky pro dámy

Axis v novém

Ke změnám došlo pro nadcházející sezónu i v řadě univerzálních lyží Axis, jejichž funkčním krédem je jistota a pohodlí s přiznanou sportovní DNA rodiny Stöckli. Modely dostaly oproti loňskému roku nejen nové designy, ale také užší a jednotný střed 70 mm. Axis Pro jsou určeny pro pokročilé a sportovně zaměřené lyžaře, model Axis Motion je designová záležitost pro dámy (odlehčené dřevěné jádro). Axis Comp pak cílí na mírně pokročilé lyžaře, kteří hledají stabilní, široce univerzální lyže pro celodenní použití na upravených sjezdovkách.

Sladěni v oblečení Stöckli

V nabídce švýcarské značky je i rozsáhlá kolekce oblečení pro dámy i pány. Stejně jako jsou lyže Stöckli vyráběny ve Švýcarsku, ani výroba oděvů neopustila Evropu, což se pozitivně projevuje nejen na kvalitě zpracování. Základem kolekce jsou použité strečové materiály Gelanots a Amaterrace. Obě membrány se vyznačují vysokou hodnotou vodního sloupce 20 000 mm, k tomu velmi dobrou prodyšností

20 000 g/m2/24h (u materiálu Amaterrace dokonce 30 000 g/m2/24h). K zateplení lyžařského oblečení jsou použity vybrané materiály značky Primaloft nebo peří od firmy Happy Goose. Nabídka koresponduje s designem a zaměřením lyží, takže k lyžím WRT-ST můžete zvolit kolekci oblečení řady WRT, k závodním modelům LASER se naopak hodí oblečení z linie RACE, k dispozici je i nenápadná SPORT Line či volnočasová URBAN Line.

KOMFORT PRO LYŽAŘE VYHŘÍVANÉ PONOŽKY

VYHŘÍVANÉ 3D VLOŽKY

+ LYŽAŘSKÉ PONOŽKY

ZIMNÍ 3D VLOŽKY

OHŘEVNÉ SÁČKY

BOOTFITTING

VYHŘÍVANÉ RUKAVICE

TVAROVATELNÉ BOTIČKY

VAKY NA LYŽÁKY

Více informací najdete na w w w. sidas. cz , w w w. s id a s.sk nebo u Vašeho obchodníka.

VYSOUŠENÍ OBUVI S UV ZÁŘENÍM

Více informací najdete na w w w.th e rm - i c .e u , w w w. t her m - ic. s k nebo u Vašeho obchodníka.

| 34 | MAG

NIXSKI Store – Born for skiers

Jsme lyžařská a skialpová speciálka s širokou nabídkou kvalitního sportovního vybavení, elegantního oblečení nejen na sjezdovky, ale i do města či stylového posezení na après-ski.

NIXSKI Store – Servis lyží a snowboardů

N

Připravené a naservisované vybavení = 100% zážitek na lyžích nebo snowboardu.

Stejně jako vaše auto potřebuje pravidelný servis, tak i vaše lyže ocení pravidelnou péči. Mezi základní prvky servisu lyží můžeme zařadit obnovu struktury skluznice, navoskování a nabroušení hran. Vaše lyže fungují na maximum, jen pokud mají správný a kvalitní servis. Díky němu si můžete dopřát plnohodnotný požitek z jízdy a cítit se bezpečně při každém oblouku, ať už jedete po ledu nebo v hlubokém sněhu.

a více než 550 m2 najdete nejen široký výběr sjezdových a skialpových lyží, ale také velké množství sjezdových a skialp modelů bot. O úpravu lyžáků se postará náš profi bootfitter, který po podrobné konzultaci a rozboru vašeho chodidla za pomoci moderních technologií upraví vaše lyžáky tak, aby vám 100% seděly na noze. Nechybí ani mnoho doplňků, bez nichž se na svahu neobejdete.

Obchod je situován tak, aby nabídnul zákazníkovi maximální komfort při nákupu, nic vás

Naše stroje:

TFA Shark 340 Digital – stroj od českého výrobce, který vám srovná skluznici a zhotoví jakoukoliv strukturu.

Wintersteiger Trimjet – dosahuje při broušení dokonalé kvality a přesnosti díky plně automatickým keramickým kotoučům.

Waxpo Digital – tři technologie v jednom stroji, které zajišťují voskování, kartáčování a leštění skluznice jak lyží, tak i snowboardů až do šířky 350 mm.

Náš servisák nerušilo a strávený čas jste si u nás v obchodě užili. Pro náročnější klienty nabízíme také možnost privátního nákupu.

Každému zákazníkovi odborně poradíme a poskytneme dostatečný prostor k důkladnému vyzkoušení, aby pak byl s produkty zakoupenými u nás maximálně spokojený. To vše a mnoho dalšího vám zaručí náš kvalifikovaný personál, s dlouholetými zkušenostmi v oboru.

V našem obchodě najdete pánskou i dámskou módu, ale i kolekce pro vaše nejmenší. Nechybí kolekce špičkových firem, které můžete vidět ve světových pohárech, ale také mnoho výběrových značek, jež nejsou v lyžařském segmentu tak známé.

Vaše děti určitě ocení plně vybavený dětský koutek a zahradu, kde se můžou proběhnout.

Prodávané značky: lyže – Atomic, Dynastar, Stöckli, Blossom, Head a Sporten; lyžáky – Atomic, Lange, Head a Tecnica; oblečení – Stöckli, Phenix, J. Lindeberg, Vist, Poiver Blanc, RH+, UYN, Fusalp, Newland, Lenz; après ski – Luis Trenker, Almgwand, Frieda & Freddies, skialp – Ortovox, Scarpa, Fritschi, Dynastar, Black Crows, Kohla, Martini; doplňky – Leki, Reusch, Oakley, Giro, Casco, Kask, Sidas

Servisman Marek má nejen více než 15leté zkušenosti se servisem lyží a snowboardů pro běžné užití, ale také se servisem pro lyžařské oddíly a jednotlivé závodníky.

Servis je možný i na počkání!

NIXSKI Velká 144, Hranice Otevřeno: po–pá 10–19, so 9–19, ne 9–18 20 parkovacích míst přímo před prodejnou

www.nixski.cz

Pořiďte dětem

nestárnoucí lyže a lyžáky!

Když z nich vyrostou, vyměníme jim je za větší garance výměny 2 roky cena za výměnu 999,- CZK výměna včetně nového vázání zesílená špička a patka proti poškození

dětský lyžařský set ELAN RACE PRO SPORT + EL4.5

vhodný rádius lyží pro děti

dětská lyžařská obuv ALPINAJ2/J4 Velikosti lze libovolně měnit! (platí i pro lyžařskou obuv)

Kupte dětský lyžařský set ELAN RACE PRO SPORT + EL4.5 (vel. 80-130 cm) nebo dětskou lyžařskou obuv ALPINA J2/J4 (vel. 18-25) za výhodnou cenu a využijte do dvou let možnosti výměny setu nebo obuvi.

Kompletní informace o akci najdete na www.sportisimo.cz/kampane/nestarnouci-lyze-a-lyzaky/

| 36 | MAG BUSINESS STORY Text: Petr Vavrouška Foto: Egoé move

Designové lyže V době, kdy designér Radek Hegmon závodil na lyžích, se jezdilo bez chráničů a branky byly z lískových tyčí. V cíli zapisoval časoměřič výsledky na tabuli fixou a s cigaretou v puse. Světové značky lyží si mohli dovolit jen vyvolení. Dnes je Radek Hegmon majitelem firmy Egoé a kromě designového zahradního nábytku a campingových vestaveb se pustil do navrhování a výroby lyží.

Pod značkou Egoé move nabízí výtvarně čisté, barevně střídmé a materiálově špičkové produkty.

J

si designérem laviček, košů, zastávek, zastřešení vlakových nádraží. Jak ses dostal k lyžím? Úplně stejně, jako jsme se dostali k zahradnímu nábytku nebo ke campingovým vestavbám do aut. Měli jsme potřebu si je navrhovat pro sebe a postupem času jsme zjistili, že můžou být i produktem pro ostatní. Lyže byly tématem, které mě odjakživa zajímalo. V sedmdesátých letech jsem byl zahleděný do vizuality Atomiců, Blizzardů nebo lyží Fischer C4. Od té doby se mi pak už jiné lyže tolik nelíbily. Pamatuji, jak jsem si v dětství prohlížel katalogy nejrůznějších značek a tam se nabízely

Vojta Pršala a Radek Hegmon v pražském showroomu

všechny ty zářivě křiklavé lyže, které byly pro nás tak nedostupné. Při navrhování lyží pro Egoé move jsem se chtěl do té doby výtvarné „střídmosti“ vrátit.

Kolik lidí tě od toho odrazovalo?

Devadesát devět procent. To, že vyrábíme a prodáváme lyže, ale není podnikatelským záměrem. Jako většina věcí, které děláme, jde o tvorbu. Pro naše vize a nápady potřebujeme realizační a distribuční firmy. To je u designu základ. Tak jako sochař potřebuje kámen, malíř plátno, tak designér musí mít firmu. Já jsem si vymyslel lyže, a proto vzniklo Egoé move, které je vypustilo do světa.

Jakou jsi měl na začátku vizi? Jak měly podle tebe vypadat?

Na designu lyží jsme pracovali společně s Filipem Streitem a ten mi na začátku řekl jednu zásadní větu: musíme navrhnout lyže pro cílovou skupinu lidí, kteří mají podobné hodnoty a myšlení jako my.

Jak se dají hodnoty promítnout do designu lyží?

Podívali jsme se na sebe. Oblíkáme si obyčejné kalhoty, trička. Nakupujeme věci, které nejsou okázalé, ale přitom se v nich cítíme dobře. A to je přesně to, co si slibujeme od lyží. Chtěli jsme, aby neupoutávaly na sebe

| 37 | Dnes už je běžné testování lyží. Nabízíte i vy tento bonus pro zákazníky?

Lyže se dají vypůjčit v pražském showroomu Egoé nebo v Bílovicích, kde máme veškeré modely, příslušenství a servis. Dále se lyže budou dát vyzkoušet v Praze – Montana Sport, ve Zlíně EMSEKO bike, Trtík Sport Brno, MS Sport v Českých Budějovicích nebo ve Ski Centrum Odry. V zimě plánujeme několik testovacích akcí po ČR. Seznam bude zveřejněný na webových stránkách Egoé move.

pozornost, lidé se s nimi cítili příjemně. To je pro designéra sice zdánlivě jednoduché, ale zároveň to nejtěžší zadání.

Takže atraktivní je právě ta jednoduchost?

Pojem jako atraktivita do mé kategorie vnímání designu nepatří. To je jako u lidí. Někdo ti není příjemný tím, jak je atraktivní. Vnímáš, že se s ním cítíš dobře. Naopak, když je něco až moc atraktivní, může to ve výsledku obtěžovat. Například s příliš atraktivní ženou může být život těžký.

Vy ty lyže také vyrábíte?

Lyže jsme vyvinuli ve spolupráci s firmou Lusti. Všechny typy lyží pro dospělé mají dřevěné jádro a dva titanalové pláty. Tloušťka těchto plátů se u jednotlivých modelů liší a ovlivňuje tvrdost lyže. Nápis Egoé se frézuje přímo do vrchní folie lyže, nic se nevkládá a nelepí. Titanal se pouze opískuje. Lyžař si tedy může prohlédnout to, na čem jezdí, a přesvědčit se, že je vrstva po celé délce lyže.

Vnímal jsi tedy při navrhování lyži opět jako umělecké dílo?

Svým způsobem ano. Záleželo nám na každém detailu. Aby byl efekt „namočení špiček lyží do dipu“ co nejvěrohodnější ze všech stran, používáme dvě barevné části i na bočnice. Každá bočnice se musí tedy přesně naměřit a slepit tak, aby pasovala s vrchní částí i skluznicí. Nic nás výtvarně na lyži nesmělo takzvaně „rušit“.

Kromě designu lyží byl tedy důležitý i materiál?

Zásadní pro celý projekt je Vojta Pršala, který je i dnes aktivním lyžařským závodníkem. Je to kluk, který od malička vyrůstal v Krkonoších a do vývoje našich lyží se snažil přenést všechny zkušenosti ze své závodnické kariéry.

Jsou v nabídce všechny typy lyží?

Slalomky, obřačky a pak lyže do volného terénu.

Radek Hegmon, designér a lyžař

Takže ambicí nebylo, aby to byly jen lyže hezké, ale také kvalitní z hlediska jízdních vlastností…

To ale patří k jakémukoliv designu. Musí se snoubit funkce s estetikou.

Jak zásadní byla pro vás barevnost?

Hledali jsme hlavně technologický postup, který by nám umožnil to, že barva na horní straně lyže se promítne i do skluznice.

A zrovna v tomto případě se ukázalo, že když chcete použít výtvarný prvek, který má působit jednoduše, je to výrobně docela komplikované. Pokud bychom neřešili to, že vrchní část lyže musí být výtvarně propojena s boční hranou a skluznicí, bylo by to jednoduché. To jsme ale nechtěli. Snažili jsme se vnímat lyži jako celek, jako objekt.

A vázání?

I jeho výběr je pro nás důležitý. Proto dnes používáme vázání, které je sice dražší, ale jak technologicky, tak tvarově na naši lyži navazuje. K modelům Dip proto doporučujeme hliníkovou desku od italské značky Vist, která dotváří celkový „hliníkový vzhled“ lyže a tvrdostí podporuje její sportovní charakter. Zákazník si sice může vybrat libovolné vázání, ale bylo by fajn, kdyby využil našeho doporučení.

Jak obtížné je prodávat lyže v Česku?

Nemáme ambici konkurovat známým značkám. Chceme, aby k našim lyžím měli lidé vztah. To znamená, že distribuce i prodej jsou úplně jiné než u zavedených značek. Cílem není se dostat do velkých obchodních řetězců.

Vybíráme si specializované obchody, kam přijde člověk, který hledá odlišný produkt.

Alllmountain lyže Egoé Dip a dětský model Pastelo

A dětské?

Ty samozřejmě taky. A v tomto případě byla vizualita dětských lyží velmi složitá. Bohužel si myslím, že většina dnešních dětských lyží děti nijak výtvarně neformuje. Naučí se sice díky nim dobře lyžovat, ale výtvarné hledisko není nic moc. Dokonce si myslím, že lyže dětem kazí vkus.

Jak jste na to šli vy?

Dalo nám to hodně zabrat. Museli jsme navrhnout lyži, která se dětem zalíbí, je vkusná a dítě má pocit, že má už něco podobného jako dospělí. Proto jsme vyrobili lyže, kde každá strana má svou barvu. Lyže jsou tak barevně pestré včetně skluznice, ale dbali jsme o to, aby tvar i grafika nebyly okázale výrazné. Čerpal jsi z vlastního dětství, nebo ses ptal dnešních dětí?

Asi z obojího. Sedmdesátá léta, kdy jsem jako dítě začínal s lyžováním, byla pro mě vizuálně silná doba. Snažil jsem se do ní výtvarně vrátit nebo alespoň na ni odkazovat. Dodnes si z té doby pamatuji na lyže Atomic, které byly čisté, jednoduché. Dnes se k tomuto pojetí vracejí.

Lyže jsi navrhl i proto, že máš k lyžování dlouhodobý vztah. Dcera byla v mládežnické reprezentaci. Trpěl jsi jako otec během závodů?

Co mám teď říct, abych ji nenaštval?

Pravdu…

Trpěl jsem ze dvou důvodů. Bál jsem se, že se jí může něco stát, hlavně při rychlostních disciplínách. A bál jsem se, že bude zklamaná z vlastního neúspěchu. Teď jsem naopak zvědavý a napjatý, jak se bude dařit našim lyžím.

Egoé move ale nejsou jen lyže…

Ale taky stojan na lyže, hůlky, stůl na mazání, vaky na lyže, čepice. Chceme být pestří.

A co dál?

To ještě nevím. U designéra se neplánuje dopředu. Buď ta inspirace přijde, nebo ne.

| 38 |

Benni Raich, ambasador modelu Redster X9, naznačuje, pro koho asi taková lyže je – pro ty s nejvyššími nároky

ATOMIC: to nejlepší

v sezóně 2019/2020 V letošní sezóně se můžeme u Atomicu těšit na mnoho novinek: Redster X v širším provedení, rozšíření řady allmountain lyží Vantage, nová generace skitouringových bot Backland nebo retro návrat k pohodovému lyžování v podobě nové kolekce Savor.

Plnoštíhlé Redster X WB

Úplnou novinkou v kolekci Redster X jsou lyže označené WB (wide body). Oblíbené a velmi univerzální modely X, které disponují technologií Servotec a kombinují v sobě vlastnosti obřaček G9 a slalomek S9, nyní dostávají svoje širší kolegy. V kolekci je najdeme v příslušném designu, avšak v netradičních šedých barvách a s nenápadným popisem wide body, který upozorňuje na širší střed. Jsou určeny nejen na upravenou pistu, ale i do méně příznivých podmínek, na měkký a rozbitý sníh, prostě na celodenní lyžování. Vedle širšího těla si ale zároveň drží i velmi sportovní duši zrcadlenou od svého předobrazu, modelu Redster X9 a X7. Tyto v kolekci samozřejmě pokračují. Nejvýznamnějším ambasadorem a propagátorem řady Redster X je legendární rakouský lyžař Benni Raich, který se zároveň podílel na jejich vývoji.

Pouze Vantage

Allmountain lyže Vantage si za několik let na trhu vydobyly pověst univerzálek do jakéhokoliv terénu.

V letošní sezóně jsou všechny sjednoceny do jedné kolekce a vybrat si můžete z několika šířek i materiálů. Základem je vždy unikátní konstrukce Prolite, která je vyztužena karbonem, nebo titanalem. Užší modely od 75 do 82 mm pod botou jsou určeny více na upravené tratě, širší lyže od 86 do 107 mm už lze bez limitů použít i mimo značené sjezdovky.

K mimořádnému zelenému modelu Redstex X9 přibyl mladší bratr s rozšířenou základnou pro vícero sněhových podmínek – Redster X7

Nová generace Backland

Již před několika lety byla představena kolekce lyží, bot a doplňků Atomic Backland určená pro výkonnostní i rekreační skitouring. Letos přichází na trh nová generace touringových bot Backland, která se pyšní hned několika technologickými inovacemi. Mezi ty zásadní patří nová konstrukce Prolite, která ušetřila cenné gramy, ale přitom díky vyztužení ve stěžejních místech skeletu zachovává všechny vlastnosti potřebné pro plnohodnotný sjezd. Na první pohled pak zaujme nový BOA Fit Systém nahrazující obvyklé nártové přezky, který po dotažení přesně usadí nohu ve skeletu.

Jistotu komfortu pak zaručuje technologie Memory Fit 3D, tepelně tvarovatelný skelet i vnitřní botička. Výsledkem jsou touringové boty, které jsou zcela nekompromisní při sjezdu, při výstupu však máte pocit, jako byste měli na nohou běžné pohorky.

Savor: lyžování je jednoduché

Lyžování není jen sport, ale pro mnoho lidí především zážitek. Nehledají ty nejlepší závodní modely, ale vybavení, které jim zážitek usnadní a zpříjemní. Nemusíte mít vybroušenou techniku ani být zarytí příznivci carvingu. Atomic myslí i na tyto méně ambiciózní lyžaře či seniory a přichystal pro ně celou kolekci vybavení pod názvem Savor. Snadno ovladatelné lyže, které jsou pozitivně nakloněny klasické technice smýkaných oblouků, lyžařské boty se zadním nástupem, které jednoduše obujete a zapnete jedinou přezkou, nebo lyžařská helma dva v jednom s integrovaným zorníkem namísto brýlí. Savor znamená vychutnat si, cílem kolekce je, aby si lyžování vychutnali úplně všichni.

K NÁKUPŮM

Z DA R M A

S K I PA SY do zimních středisek v Rakousku, Čechách, Polsku i na Slovensku.

DÁ R K Y hole, běžky...

D O P R AVA

130 km sjezdovek, 70 lanovek a vleků, snowparky, freeride zóny, dětské kluby a výhodné rodinné nabídky! www.dachstein.at

| 40 | RACE ČESKÉ LYŽOVÁNÍ Text a foto: Petr Socha

Lyžování je moje

manželka

Koncem května 2019 došlo k významné změně ve vedení Svazu lyžařů České republiky. Po dlouhých třinácti letech funkci opustil Lukáš Sobotka a nahradil ho další Lukáš – Heřmanský. Časopis SNOW měl tu čest připravit s bývalým reprezentantem v severské kombinaci první obsáhlejší rozhovor.

J

aká byla vůbec vaše motivace usilovat o funkci prezidenta Svazu lyžařů ČR? Ta zásadní motivace byla pomoc českému lyžování. A samozřejmě vztah k lyžování. To je to, co mě hnalo, když mě lidé oslovili, abych do toho šel – pomoci českému lyžování. Ta myšlenka se vyvíjela v průběhu zimy, oslovili mě s tím lidé z různých úseků svazu, zpočátku jsem si myslel, že to je vtip, později jsem pochopil, že to vtip není, takže jsme začali rozvíjet varianty, jak tuto funkci případně skloubit s prací.

A jak se dá skloubit s prací?

Museli jsme nejdřív sednout s mými kolegy na firmě, nabídl jsem jim možnost této kandidatury a oni mě podpořili. Nikam jsem se netlačil, ale když už jsem rozhodl, tak jsem za tím cílem šel.

Jak tedy fungujete? Kolik času věnujete funkci prezidenta?

V současné době bych řekl skoro 100 %, mám to nastavené tak, že týden jsem ve Svitavách, kde bydlím a kde sídlí naše firma, a týden v Praze. V Praze to je většinou o schůzkách a ve Svitavách mám zase klid všechny ty schůzky zpracovat. Podnikání nějaký čas také musím věnovat, ale je to spíš o nastolení vizí a kontrole, všechny výkonné funkce a operativu jsem delegoval na kolegy.

Co vlastně řeší prezident svazu na schůzkách? Finance, provoz? Kde je prezidentova priorita?

Všechno. Největší současnou prioritou je ale dokázat, jak je lyžování podfinancované, takže nyní je většina schůzek namířena na komunikaci tohoto tématu, řekl bych celým spektrem společnosti, od vlády přes politické struktury…

Další programy pak budou následovat.

Přinesete z prostředí byznysu, odkud pocházíte, i nějaké konkrétní obchodní partnery pro svaz?

Samozřejmě se bavím s partnery, z nich někteří už na počátku avizovali vůli mě podpořit.

Ale je to složité, obecně potenciální partneři hodně slibují předem, ale poté, co se má spolupráce konkretizovat, se to komplikuje.

Chtějí vidět nějaké činy, důkazy, že ten svaz jde správným směrem, takže když my jim například stanovíme nějaké cíle, které korespondují s jejich očekáváním, jsou schopni do toho přijít. Podobné je to se sponzory obecně, potřebují nějakou vizi, se kterou se spojí.

Jak vnímáte spojení „silný svaz“? Svaz byl doposud slabý? Není to jen mediální obraz?

Nemyslím si, že silný svaz znamená svaz s hodně sponzory. Silný svaz je takový, který dokáže vybojovat adekvátní renomé svému sportu, jak u veřejnosti, tak u institucí, které ho financují.

Sto dní hájení už uběhlo, takže jaká je konkrétně vize Svazu lyžařů ČR pod vaším vedením?

Konkrétní vize existuje, mám ji v hlavě, mám ji na papíře, nyní bychom ji měli projednávat na nejbližším výkonném výboru. Víc bych o tom ale asi ještě neměl mluvit.

Funguje management svazu jako tým? Jak se mezi novými lidmi cítíte?

Určitě si dokážu představit, že by se to dalo dělat jinak, zejména z pozice byznysu, ale Svaz lyžařů ČR je zapsaný spolek, který se řídí podle stanov. Rozhodně by se daly ty procesy zjednodušit, maličko přenastavit manažerské pozice směrem k centralizaci marketingu a PR. Všechny aktivity malinko více propojit a koordinovat, aby se procesy zbytečně neduplikovaly.

A co se týče lidí? Těšíte se do Prahy?

Já se těším, je cítit, že lidé v lyžařském prostředí pozitivně vnímají příchod nějaké změny, mnoho lidí mi pomohlo a nabízí svou pomoc i dál. Kvituji, když někdo přijde s nějakým

problémem, a protože jsem připraven o všem se bavit, cítím, že i ostatní jsou otevřenější a pracovitější.

Co pro vás osobně vlastně lyžování znamená?

Lyžování se věnuji od svých čtyř let a je to vlastně taková moje… manželka, protože je furt se mnou a dalo mi strašně moc.

Vedle pohybového přínosu formovalo moji osobnost, naučilo mě, že pokud chci výsledky, musím pro to tvrdě pracovat. Asi jako u každého, kdo dělá sport. Já se i nyní pokaždé těším na lyže, až si někde vyjedu…

A co na to manželka?

Manželka to ví, je velmi tolerantní, za což jí musím poděkovat. Já, když jsou třeba Vánoce, ji nechám doma, vezmu skialpy a někam vyrazím, pokud to umožní počasí. Jednou o Vánocích, když dole byla inverze, já vyrazil nahoru a tam čisto a jasno, nikdo nikde. Ve tři hodiny odpoledne! Šel jsem se psem, tak aspoň jemu říkám: „Vidíš to? A všichni jsou doma…“ Zmínil jste další programy, co je na řadě?

Velké téma je například marketing. Dnes už to není zdaleka jen o tom, že by si někdo zaplatil logo na kombinéze závodníka, ale je potřeba vymýšlet speciální programy, na které budou partneři slyšet. Může to být třeba hledání nových talentů, různé série závodů apod., kam budou mířit sponzorské příspěvky a které se spojí s určitou značkou, což nám posléze dovolí efektivněji přerozdělovat centrální peníze. Mám teď na stole nějaké tři čtyři projekty, tak uvidíme, jak se vyvinou.

V jaké disciplíně, si myslíte, že má Česká republika největší potenciál?

Já řeknu, že ve všech. Víte, obecně jsme jednou z mála členských zemí FIS, která dokáže zastřešovat a vysílat na vrcholné závody reprezentanty všech disciplín a úseků. V tom jsme na světě takřka unikát. Máme i dobré výsledky, takže perspektiva českého lyžování je ve

| 41 |

všech disciplínách. Jsme si vědomi, že některé trendy, třeba snowboardu nebo freestyle lyžování, jdou strmě nahoru, což určitě chceme brát v potaz. Obecně ale jednou jsou lepší výsledky tam, podruhé zase jinde. Podobně to funguje například i u nás ve firmě…

Jak to tam tedy funguje?

Máme pět divizí a nikdy jsme žádnou neprotěžovali, když se jí zrovna dařilo. Naučili jsme se, že když se daří jedné, za rok se zase může dařit druhé. Takže jsme se snažili spíše to spojit i v případě lyžování, aby na úspěchu jedné disciplíny mohly profitovat i disciplíny druhé.

Jaká je vlastně atmosféra mezi úseky?

Panuje konsensus mezi klíči na rozdělování rozpočtových peněz? Řekl bych, že teď v současné době jsou tyto klíče dobře nastaveny, ale dokážu si představit, že bychom zvedli podporu i pro ty menší úseky. Všechno je to věc debaty, nastavení priorit. Jsme součástí Mezinárodní lyžařské federace, kde sledujeme trendy popularity.

Ty nám zase dávají další impulsy, kde přidat a kde ubrat. Samozřejmě, každý úsek chce urvat co nejvíc, ale my jedeme s nějakým rozpočtem a vždycky se musí najít a najde se shoda.

hlavní problém českého lyžování. Zlepšit by se měla i celková sportovní infrastruktura, netvrdím, že je špatná, ale i tam je dost problémů – například z hlediska alpských disciplín nevlastníme ani jeden kopec.

A co třeba mládež a systém její výchovy?

Dnes je trend lyžování pozitivní a my mládež, i tu talentovanou, máme. Na mezinárodním poli máme pravidelně a dlouhodobě dobré výsledky. Problém ale je, že máme největší úbytek sportovců v kategorii 18 až 23 let, kdy děti přecházejí ze střední na vysoké školy. Tam ti nejlepší mají jít do resortních center, což je Olymp nebo Dukla, a my dnes jsme u nich tabulkově na nějakých 39 místech, což je oproti

Jaké jsou podle vás tři největší problémy českého lyžování?

Jeden z největších je ten, že nemáme Alpy.

To je asi největší hendikep oproti předním lyžařským zemím. S tím ale asi nic neuděláme (smích). Druhý problém je financování. Když se podíváme třeba na finanční program repre a porovnáme ho s jinými sporty, výsledek je silně nepoměrný v neprospěch lyžování. Je potřeba si uvědomit, že v rámci svazu máme pod sebou prakticky osm samostatných svazů, disciplín, které mají každá vlastní nároky. Když se podíváme na podíl dotace na jednoho účastníka na olympijských hrách, máme oproti ostatním sportům mnohonásobně nižší čísla. Toto je

Lukáš Heřmanský Nar. 1980, v letech 2000–2002 člen české reprezentace v severské kombinaci (běh a skok). Startoval na Zimních olympijských hrách 2002 (9. místo v závodě družstev).

Je společníkem Nanomembrane s.r.o. a členem vrcholného managementu další textilní společnosti Svitap J.H.J. s.r.o. ve Svitavách.

ostatním sportům zase málo. Sportovci v tomto přelomovém věku chtějí pochopitelně dál studovat, a my nyní nejsme schopni jim nabídnout podmínky, aby od sportu neodešli. I proto jsme už jednali na MŠMT o zavedení stipendií, aby lyžující mládež měla dost důvodů lyžovat dál. Člověk mezi 16 a 23 lety se neskutečně rozvíjí, během jednoho roku se dokáže výkonnostně zlepšit ne o sto, ale i třeba o dvě stě procent. Navíc, jiní sportovci, třeba fotbalisti, jsou placeni v klubech, sejdou se občas k reprezentační akci, ale jinak mají stálý příjem. Lyžařskou reprezentaci ale musí živit Svaz lyžařů ČR kompletně a celoročně. Tohle právě chceme vysvětlovat ministerským úředníkům a vysvětlovali jsme to i Milanu Hniličkovi (předseda Národní sportovní agentury – pozn. red.), aby pochopil naše fungování.

| 42 | RACE ČESKÉ LYŽOVÁNÍ

Jak na to pan Hnilička reagoval?

Já bych řekl, že si je toho silně vědom, a myslím, že teď už je ve stádiu, kdy pochopil, jak lyžování, jakožto velmi specifické prostředí, funguje. A řekl bych, že reagoval velice kladně.

Jaký bude výsledek, to se pak samozřejmě uvidí až časem.

Myšlenka udělat z úseků jednotlivé subjekty, které by samy žádaly o patřičné dotace, je na stole?

Kdybychom to rozdělili a úseky jely samostatně, tak určitě dostanou alespoň na reprezentaci víc peněz, v rámci celku bychom byli někde na 60, možná 80 milionech. Ale tuto cestu nerazíme, spíš chceme tlačit na instituce – agenturu pro sport a MŠMT – a získat peníze za ty úseky. I v rámci zahraničních organizací nikde nejsou disciplíny rozděleny, ba naopak někde mají pod sebou třeba i biatlon, skialpinisty…

Co si slibujete od Národní sportovní agentury?

Hlavně ji vnímám jako určitou deklaraci podpory sportu ze strany vlády. Že vrcholným politikům na sportu záleží. Nakonec ale stejně budou rozhodující finance, dnes se mluví o celkové částce na sport mezi šesti a osmi miliardami, ale když se na to číslo dívám, tak je to málo. Řekl bych, že agentura s vizí přeměnit se na ministerstvo sportu by potřebovala tak 15 až 20 miliard. A jelikož koncepce rozdělování peněz je zatím neznámá, nedá se počítat s tím, že by nějaký sport dostal skokově přidáno.

Samozřejmě se snažíme aktivně komunikovat, všechna ta čísla jsme představili jak na MŠMT, tak Národní sportovní agentuře a cítíme určité přísliby. Když jsem tam rozpitval, kolik stojí reprezentace včetně například fyzio a dalších členů realizačního týmu, a ukázal, že potřeba reprezentace je asi 96 milionů (z nynějších cca 24 milionů – pozn. red.), tak takový nárůst samozřejmě počítat nemůžeme. Ale zase: je to trochu i na nás, aby ti úředníci měli lyžování na očích, cítili, že se něco děje, pak budou otevřenější.

Jak toho chcete dosáhnout, být více vidět?

Je to v první řadě komunikace napříč svazem a jednotlivými úseky. Úseky kolikrát mají výborné a atraktivní projekty, jen je neumí adekvátně prodat. Doposud si projekty a akce sponzorsky zajišťovaly a komunikovaly samostatné úseky, ty akce pak proběhly, ale trochu zapadly. Nyní bychom to rádi propojili a komunikovali vše tak, aby to bylo na patřičných místech více slyšet. Podobných projektů zaměřených na mládež, hledání talentů, na veřejnost chceme nyní dělat víc, ale hlavně je dělat smysluplněji, aby měly silnější odezvu.

V Česku jsou dva miliony rekreačních lyžařů. Cítíte v nich nějaký potenciál?

Chcete s touto skupinou nějak pracovat?

Ten potenciál je obrovský a určitě s ním chceme zacházet. Pracujeme nyní společně s ČOV s myšlenkou udělat nějaký program na podporu lyžařských výcviků, jak dostávat lyžování do povědomí dětí na školách. Částečné plány a vize už existují, ale musí se ještě detailně rozpracovat a rozvíjet.

Jaké jsou největší problémy českého sportu?

Mně osobně nejvíc vadí přístup dětí ke sportu, k tělesné výchově na školách. Dřív jsme uměli snad všechny základní tělesné dovednosti, uměli jsme kotoul, uměli jsme vyšplhat na laně… Dnes už se na to neapeluje, a je to i kvůli tlaku od rodičů, může za to tedy celá naše společnost. Takže největší problém českého sportu je naše společnost a její

Odměna pro prezidenta Svazu lyžařů Prezident lyžařů je funkce čestná, tedy neplacená. Prezident má ale za sebou profesionální sekretariát. přístup k životu a sportu. Nechci to paušalizovat, všichni takoví nejsou a je i samozřejmě spousta uvědomělých rodičů a učitelů. Rodiče by měli být trošku tvrdší a důslednější. Tělesná gramotnost je dnes velmi špatná, často, když se dostane dítě do nějakého klubu, teprve tam ho musíte učit základy tělesné výchovy. My, když jsme jako děti přišly do klubu, už jsme ten pevný základ měli a pak ho rozvíjeli směrem ke konkrétním sportům. Navíc se dnes děti brzy specializují. Já třeba jsem vedle lyžování dělal hokej a tenis, dnes se o děti kluby tahají, protože systém rozdělování peněz je postaven na počtech členů. I na tomto jsme se shodli s Milanem Hniličkou, že bude potřeba měnit celkový systém financování sportu. Je potřeba, aby děti dělaly různé sporty, čemuž musí být otevřeny i sportovní svazy.

Jak pokračuje situace kolem harrachovského skokanského areálu?

Harrachov je pro nás jako pro lyžování strategicky velmi významný a určitě chceme, aby Harrachov fungoval. Ale je tam spousta

problémů, zejména s pozemky, které jsou státu, na druhé straně pak stojí provozovatelé, soukromé společnosti, z nichž jedna má snad mířit do likvidace. Právě nyní vedeme spoustu jednání, aby Harrachov fungoval. Stát neslyší na přímý prodej pozemků a hrozí, že bude veřejná dražba, čemuž se snažíme zabránit a najít nějakou cestu, aby ten kopec začal fungovat, začalo se tam lyžovat a trénovat, začal se ten region rozvíjet… Jednal jsem o tom s premiérem Andrejem Babišem i s panem Hniličkou, na MŠMT, s ČOV i s ČUS. Zatím se neví, jak dál, ale odvíjí se to od mistrovství světa v letech, na které Harrachov pro rok 2024 kandiduje. Termín uzávěrky je začátek listopadu, takže to budeme muset brzy rozseknout.

Jaká jsou rizika veřejné dražby?

Může se stát, že to koupí nějaký spekulant, který veškerý vývoj zablokuje, čímž budeme moci Harrachov nadlouho odepsat. Harrachov tak přijde o spousty peněz z cestovního ruchu, stát přijde o daně, což vůbec nejsou malá čísla a je potřeba, aby si toto stát uvědomil. To, že se teď vydraží pozemky o několik možná desítek procent dráž oproti odhadu, je fajn, ale z dlouhodobého pohledu státu je to dost špatný obchod. Stát by měl navíc vedle ekonomických sledovat i jiné priority: umožnit sportovat, ale také se postarat o region. Já jsem teď tady, abych toto zajistil, poslední dva roky se vyčkávalo, jak to bude nebo nebude. Ale nyní už s tím chci pohnout. Jsem zvyklý z byznysu mít řešení – dvě tři čtyři – a pro nějaké se rozhodnout. Ne, že se o tom bude jen mluvit, to nesnáším.

Jaký na to projevil názor premiér, když jste se s ním sešel?

Určitě si je vědom té problematiky, dlouhodobě sleduje, jak se situace vyvíjí. Jednání mělo za cíl zabránit tomu, aby pozemky šly do dražby, takže premiér doporučil, aby se stanovila přesná vize a všechny zainteresované subjekty a spolky se spolu na ní domluvily.

Pokud ta vize a cíl nastavená bude a sami nyní najdeme smysluplné řešení, je pan premiér ochoten ho podpořit.

Jak působil při rozhovoru?

Velmi uvolněně a otevřeně, odpovědi široce rozvíjel a možná o nich tak trochu i nahlas přemýšlel, ačkoli okruh témat předem znal. Rozhodně to není typ strojeného manažera, který by odpovídal v naučených frázích – přesně naopak.

Retro kolekce

| 44 | RACE ČESKÉ LYŽOVÁNÍ Kateřina Neumannová  Olga Charvátová-Křížová  Pavel Ploc  Stanislav Henych  Bohumír Zeman  Text: Tomáš Haisl Foto: archiv časopisu

Štafeta

Síně slávy!

V Síni slávy se cítí jako doma – nutno říci že oprávněně – i jedna z hvězd Zimní olympiády v Sarajevu 1984 a nejlepší běžkařka počátku 80. let, Květa Jeriová-Pecková.

Jejím nejslavnějším úspěchem je patrně stříbro ze sarajevské olympijské štafety, na téže akci ale dosáhla i individuálního bronzu v běhu na 5 km. Dodnes se věnuje sportu – v rámci Českého olympijského výboru vede Český klub fair play.

Štafeta Síně slávy Šestý úsek rozjíždí…

 Květa Jeriová-Pecková Největší úspěchy

Stříbro ze ZOH 1984, Sarajevo ve štafetě na 4×5 km Bronz ze ZOH 1980, Lake Placid, 5 km Bronz ze ZOH 1984, Sarajevo, 5 km Bronz MS 1982, Norsko, Holmenkollen, 10 km Další úspěchy: 3. místo celkově v SP 1981, 1982, 1983 8× vyhrála v jednotlivých závodech SP

… Štafetu přebírá…

Šárka Strachová

K

Otázka od Bohumíra Zemana: věto, vím, že pocházíš ze Zálesní Lhoty. Potkala ses doma s dalším významným tamním rodákem, Jiřím Šlitrem?

Bohužel, pouze prostřednictvím jeho krásných písní. Jsem velmi ráda, že na jeho rodném domě byla v devadesátých letech umístěna pamětní deska. Byla to chvályhodná iniciativa tehdejší starostky. Akce se tenkrát zúčastnil i Jiří Suchý.

Stejné otázky pro všechny: Jak jste se k lyžování dostala?

Lyže jsem dostala v pěti letech k Vánocům.

Od té doby jsem se na nich vozila kolem domu, občas do školy, používali jsme je při tělocviku, na školních závodech. Do lyžařského oddílu jsem se však dostala až ve čtrnácti letech. Otec byl soukromý zemědělec a na sport u nás nebyl čas ani peníze. Teprve po jeho smrti jsem dostala možnost věnovat se tréninku.

Na jaký moment v kariéře nejraději vzpomínáte?

Zažila jsem mnoho krásných momentů, ale byly velmi prchavé. Nejpůsobivější bylo vítězství na Holmenkollenu v roce 1981. Bylo to moje první vítězství v závodě Světového poháru, navíc velmi kvalitně obsazeném. Zisk olympijských medailí byl paradoxně spojen s velkým psychickým tlakem.

Proto nepatří k okamžikům, které by byly spojeny pouze s pozitivním prožitkem. Až ta poslední, štafetová medaile byla skutečně výjimečným závodem, který mám dodnes v sobě.

Jak jste snášela neúspěch?

V začátku mé lyžařské kariéry jsem se dlouho nemohla prosadit. Měla jsem obrovské technické rezervy. Kolegyně, s kterými jsem v letní přípravě držela krok, nebo je porážela, mi na lyžích bez problémů ujížděly.

Nebrala jsem to jako neúspěch, pro mě to byla velká výzva, snažila jsem se neustále na sobě pracovat, jezdila jsem v závěsu za těmi nejlepšími, kdykoliv k tomu byla příležitost.

Jak jste uměla slavit vítězství?

Neuměla, nikdy jsme nijak výrazně neslavili.

Pokud si vzpomínám, nebylo moc prostoru, vždycky jsme se rychle někam přesouvali, byly další závody. Většinou byl čas až po sezóně, kdy jsem jezdila po besedách, promítala diapozitivy, a vrátila se tak zpět k zajímavým a úspěšným okamžikům celé zimy.

Co byste na sobě v době, kdy jste závodila, zpětně změnila?

Mnohem víc bych se věnovala relaxačním a kompenzačním cvičením. V závěru sezóny 1981/82 jsem měla problémy s bederní páteří. Bolest a především její ztuhlost mě limitovala natolik, že jsem přišla o vedení ve Světovém poháru. Tenkrát jsme velmi tvrdě trénovali, abychom byli mezi nejlepšími na světě. Ale úroveň péče o naše zdraví tomu neodpovídala.

Vyhrávala byste, kdybyste závodila v dnešní době?

To si netroufám odhadnout. Asi ne.

| 45 | 

Květa Jeriová-Pecková  Šárka Strachová Co děláte (profesně) po konci aktivní kariéry?

Po skončení aktivní kariéry jsem strávila pár let na mateřské dovolené. Poté jsem ocenila, že jsem během sportování stihla dokončit studia na PF v Hradci Králové, a dvacet let jsem učila. Nyní jsem již v důchodu, ale stále pracuji pro Český olympijský výbor, kde vedu jednu z jeho složek, Český klub fair play.

Mám pořád spoustu plánů a činností, kterým se věnuji. Nyní si užívám vnučky a těším se na další přírůstek, který by měl přibýt v dohledné době.

Jak se promítly úspěchy do vašeho dalšího života? Úspěch se neodpouští ani po letech. Toto negativum mě občas zaskočilo, ale vždy jsem se snažila přejít to mlčením. Spíš si cením toho, že se mi podařilo sportovní kariéru ukončit dle své představy – na vrcholu. Do další životní etapy jsem nastupovala sice zdánlivě posílená tou předchozí, ale oproti ostatním spolupracovníkům jsem byla v pětatřiceti letech úplný začátečník. Mnohé jsem musela velmi rychle dohnat a prokousat se vším, co bylo třeba. Úspěch mi sice někdo občas připomněl, ale v mé profesi mi byl spíše na obtíž. Dnes mě překvapuje, že si mě ještě někdo pamatuje.

1984

1984

| 46 | RACE ČESKÉ LYŽOVÁNÍ

1984

Co vám lyžování dalo a vzalo?

Pokud bych se nedostala ke sportu, asi bych zůstala v Zálesní Lhotě a mou představu o světě by zřejmě omezoval obzor, kam jsem dohlédla. Díky lyžování jsem měla i v minulém režimu možnost cestovat po světě, udělat si vlastní názor o tom, co jsme tehdy měli možnost vidět a co nám bylo předkládáno.

Hodilo se mi to i pro studium zeměpisu.

Naučila jsem se soustředit na svou práci, na špičkový výkon v danou chvíli. Naučila jsem se prohrávat a poučit se z toho, naučila jsem se nepřeceňovat dílčí úspěchy ani vítězství.

Dalo mi toho velmi mnoho. Když mi bylo v životě hodně těžko, moje vzpomínky na sportovní kariéru jsem shrnula v knize „Vzpomínky lyžařské“. Právě při práci na ní jsem si uvědomila, jak moc byla tato životní etapa poučná a zajímavá. Pomohlo mi to překonat těžké životní období. Pokud mi lyžování naopak něco vzalo, tak iluzi, že vám úspěch někdo upřímně přeje.

1984

Jak se snažíte udržovat v kondici?

Denně cvičím. Potíže s bolestmi zad řeším protahováním a posilováním. Není to náročné, ale důležitá je pravidelnost. Kromě toho se ráda svezu na kole i na lyžích, ráda chodím pěšky. Na své rodné chalupě musím pečovat o zahradu a přilehlé pozemky. Práce všeho druhu mi nikdy nevadila.

Jak často se dnes dostanete na lyže?

Pokud je sníh, snažím se to využít. Ráda se svezu v upravené stopě, ale občas si jdu třeba jen „pošmajdat“ po známých místech. Jsem ráda, že mi to zatím nedělá problémy.

Co byste poradila současným lyžařům?

V každém sportu, nejen v lyžování, bych doporučila, nezávodit ani netrénovat nemocný, nedoléčený. Zdraví má každý jen jedno a nenašel ho na hnoji. Bude ho potřebovat i po skončení kariéry.

Hvězdná štafeta Na co jste se vždycky chtěla zeptat… Šárky Strachové? Šárko, jak jsi zvládla přechod z aktivní sportovní kariéry do další životní etapy?

Archiv časopisu Lyžařství najdete na adrese www.czech-ski.com/pdf-historie Tam můžete listovat v jednotlivých časopisech od roku téměř sto let nazpět, využívat funkci vyhledávání, nebo si časopisy stáhnout jako pdf.

1984 Když bylo Květě v životě těžko, shrnula své vzpomínky na sportovní kariéru v knize Vzpomínky lyžařské

| 47 |

Text: Aleš Suk Foto: archiv autora

Fédération Internationale de Ski – úsvit a první krůčky

Zkraje je téma poněkud suché, avšak zase k tak vágním její historie nepatří. Její peripetie jsou prokvetlé českými stopami. Včera i dnes. Objevitel nových světů, Josef Rössler Ořovský, v časech, kdy z něj energie a charisma tryskaly nezadržitelně, srozumitelně předvedl generaci průkopníků bílého sportu, že sport je proň velkou šachovnicí, kde střídavě táhne všemi figurami. Osobní nenasytnost sportem mu přikázala rozmáchnout se tak doširoka, že sám sobě postavil pomník kovu trvalejší.

B

yl svérázný jak svými zvyky, tak ve vystupování. Roku 1900 se postavil na práh své diplomatické a funkcionářské činnosti ve sportu mezinárodním. S profesorem J. Guthem Jarkovským zakládají Český výbor pro hry olympijské. O čtyři sezóny později s nevýslovným elánem účinkuje na lyžařském kongresu.

Ořovský jako otec Mezinárodní lyžařské komise

FIS byla pokračovatelkou a plodem Mezinárodní lyžařské komise (MLK). Úžasný rozvoj lyžařského závodění v prvních letech dvacátého století kurážně a záhy vyžaduje nezbytnost postarat se o jednotná závodní pravidla. A teď, kdo je vytvoří?! Josef R. Ořovský, tehdy tajemník Českého olympijského výboru, vzpomínaje na jeden ze svých diplomatických majstrštyků, uvádí: „Na palubě Thalie, když jsme v roce 1906 pluli do Atén na hry meziolympijské, předhodil jsem Švédovi Balckovi návrh k zahájení příprav pro činnost mezinárodního orgánu lyžeckého.“ Dvě sezóny proponované kroky dřímaly; až v Londýně 1908 byly při olympijských hrách zevrubně probírány. Vzápětí tam došlo k realizaci první porady o lyžařské komisi. Účastnili se jí zástupci V. Británie, Švédska, Švýcarska a Ořovský.

Do roku 1909 vlastní návrhy podali Švédové, ale třeba Noři se fungováním komise zabývali už v roce 1896. V sezóně 1909/10 předkládá Nor Hansen písemně návrh založit mezinárodní komisi lyžeckou na kongresu 1910 na Holmenkollenu. Tam, 18. února v Kristianii, za řízení Rollem a přítomnosti Čechů, Francouzů, Norů, Skotů, Švédů, Rakušanů, Španělů, Němců a Britů, je komise ustavena.

V duchu sportovního purismu odhlasováno každoroční pořádání kongresu, což se do založení FIS povedlo 8x. V době velké války se neschůzovalo. V pořadí 2.–7. kongres přišel na pořad Stockholm, Mnichov, Bern, Kristiania, Stockholm a 5.–6. 2. 1923 Praha.

Lyžující Češi, vymýšlející ledacos, účastnili se všech kongresů. Nikdy to na nich laciné neměli; němečtí a rakouští delegáti opakovaně protestovali proti samostatně a tvořivě vystupujícím reprezentantům Čech. Germánské ataky a hašteření zvládal mistrovsky J. R. Ořovský.

Potvrzoval a prosazoval svébytnost Čechů, jejich lyžařského svazu (prvního na světě) v časech, kdy jsme byli součástí Rakouska-Uherska.

Josef Rössler Ořovský na počátku své organizátorské činnosti 1887

| 48 | RACE ČESKÉ LYŽOVÁNÍ / FIS

Pražský kongres 1923: FIS počata

Lyžařský svět v republice československé 1923. Protokol 6. mezinárodního lyžařského kongresu ze Stockholmu potvrdil, aby oficiálním jednacím jazykem byla francouzština, nikoliv švédština a norština. Účastnili se delegáti 6 států, volili se členové mezinárodního lyžařského komitétu – kdy sekretář SL RČS, Ing. V. Pavlousek, dvorní servilista a pomahač Rösslerův, navrhuje jeho zvolení do komitétu. Schválena jsou závodní pravidla, řešena účast na OH (prozatím formou, netíhnoucí k velikostem, zařazením

Kongres zahájil dr. J. Synáček, předseda SL RČS, 6. února na pražské radnici úvodním proslovem v češtině. Paralelně do francouzštiny a němčiny tlumočil generální sekretář svazu J. R. Ořovský (ovládal bezprecedentně 5 světových jazyků). Vzápětí byl Rössler zvolen předsedou kongresu, což byl poslední, safraportsky kladný výkřik mezinárodní činnosti Josefa Rösslera Ořovského! Scénář pražských disputací – ten nesl důsledný a pečlivý rukopis Rösslerův. On, který boural zažité a tvořil nové v rámci bílého sportu, píše řídícímu Bucharovi do Štěpanic: „Mám již tři týdny

Ejhle, další výrazná československá stopa pořadatelů: Češi, Svaz lyžařů republiky československé, ústy Josefa Rösslera Ořovského navrhují, aby byla ustavena mezinárodní lyžařská federace, souhlasně se přidávají švédští delegáti. Do výboru Mezinárodní lyžařské komise je za RČS zvolen J. R. Ořovský.

Příští kongres se uskuteční v Chamonix 1924.

Kongres v Československu proslul nápaditým doprovodným programem: Vykonány výlety na ski, jak pro pohodlnější skijáky a souběžně pro lyžce velmi zdatné – se sjezdem z Labské boudy do Nového Světa, dílem na ski, dílem na rohačkách, v cíli prohlídka sklárny a závody mládeže, které se do Jablonečku vlaky sjelo více než dvě tisícovky!

V Novém Světě odehrály se závody kongresové, nezřízeně si mákli páni doktoři, kteří před distancemi 18 a 50 km měli pouhopouhou hodinu na zdravotní prohlídku více než 150 jezdců.

Čestná lóže na OH ve Stockholmu, kde to všechno začalo – vrchní řada vpravo švédský král, pod ním obrýlený Josef Rössler Ořovský

v olympijském mezidobí každoročními velkými mezinárodními závody). Ve Švédsku byl schválen Pavlouskův návrh pořádat v roce 1923 kongres v Praze s poznámkou napasovat na denní jednání kongresu otázku ustavení mezinárodní federace lyžecké!

Veškerá jednání 6. kongresu řídil Švéd, baron Hermelin.

Pražskému kongresu předcházely velkolepé přípravy. Patřilo k nim provolání výboru technického odboru Svazu lyžařů „Našim závodníkům“. Z obsahu připomeňme poutavý rukopis čarokrásy Jarolímka: „Uvědomte si, že závodník-lyžař nesmí užívati alkoholu ať v jakékoliv formě, že nesmí kouřiti, že jeho životospráva v době přípravy k závodu musí být pravidelná, že musí denně choditi včas spáti, že nesmí probdíti noci neb dlouhé hodiny večerní v tanečních sálech v kouři a ve zkaženém vzduchu.“ Výzva obsahovala i rady tréninkové „…osvojte si norské závodní tempo a cvičte svalstvo rukou pravidelným cvičením v Sokole.“

i v sobotu a v neděli domácí vězení – písemné práce pro kongres. Nemáš, Jene, tušení, co ta korespondence se závodníky a delegáty dá za práci. Denně píši do 2 hodin v noci, ale i do čtyřech, dojde-li víc dopisů. V písárně nelze přeci v úředních hodinách víc psáti. Delegáty mám konečně pohromadě: Amerika 2, Norsko 3, Švédsko 3, Německo 3, Rakousko 2, Uhry 1, Švýcary 2, Finsko 1, Jugoslávie 2, Češi 2, Francie 2. Každý stát má jen jeden hlas. Kolik bude cizích závodníků, nevím. Tak mezi tím, co dnes a zítra všude, i v okolí Prahy všichni lyžaří, sedím a píši…“ Jak za pouhých několik let Rössler teskně toužil právě po téhle únavné organizátorské práci! Život však šel neúprosně dál; jak se Ořovský projevoval o sezónu a další později, v době, kdy ztrácel a ztratil drajv, si ještě povíme.

Tematické otázky v Praze vyřešeny – pravidla nově obsahují zařazení běhu rozestavného, fakultativně doporučeného při mezinárodních závodech, doprecizováno je měření délky skoků…

1924: rodí se FIS

Po roce schází se při Týdnu zimních sportů (později zpětně prohlášeném oficiálně jako I. ZOH) další kongres lyžařský. 2. února 1924, svolán ještě MLK. Čech J. R. Ořovský a Švéd Ivar Holmquist navrhují ustavit Mezinárodní lyžařskou federaci. Přítomno je 19 lyžařských svazů z 16 států. Republika československá, Rakousko, Finsko mají každý dva svazy. Zasedání v hotelu Majestic, zahájení v 16.30, organizaci a průběh kongresu má na triku Alpinský klub francouzský. Čeští delegáti, dr. J. Synáček a V. Pilát předávají svazový čestný dar československý, broušenou vázu z křišťálu, předsedovi kongresu, monsignoru Quinsteinovi.

Na pořad jednání jde předporada zanikající Mezinárodní komise; přítomný J. R. Ořovský, loňský to předseda kongresu.

V sezóně olympijské už ale nefiguroval ve výboru Svazu lyžařů RČS, dostal – anžto se jeho názory bohužel vždy nekryly s názory vedení Svazu – písemně pokyny, jaká

| 49 |

stanoviska má při závěrečné poradě komise zastávat. Na ní se promptně řešily sporné náhledy v řadě oblastí řízení světového lyžařského dění tak, aby následující jednání kongresu při vzniklé Mezinárodní lyžařské federaci (FIS) byla racionální, pragmatická a bez větších zádrhelů.

Předtím ještě ve dvouhodinovém pořadu rozhodovali Češi, Finové, Norové a Švédi horempádem o počtu hlasů pro jednotlivé státy, kde pracují minoritní lyžařské svazy. Účast J. Rösslera a dr. J. Synáčka (předsedy SL RČS) byla kvůli lavírování a nepříliš

Ataky a hašteření zvládal mistrovsky J. R. Ořovský.

Potvrzoval a prosazoval svébytnost Čechů, jejich lyžařského svazu (prvního na světě) v časech, kdy jsme byli součástí Rakouska-Uherska.

První ZOH 1924 Chamonix – konec práce Mezinárodní lyžařské komise a založení FIS, uprostřed bavících se bafuňářů Ing. V. Pavlousek, zcela vpravo ve furiantském postoji se špacírkou Josef Rössler Ořovský

čestnému vystupování Ořovského v průběhu schůze rozšířena o tajemníka Svazu Matouška, coby svědka jednání. Ořovský tehdy okamžitě otáčí svoje negativní postoje a podporuje názory zastupitelů SL RČS. Následný program kongresu už melou, ba brajglem nebyl, zahájil ho markýz de Polignac za přítomnosti jedenácti států a hostů z HDW (německého lyžařského svazu) a druhého svazu rakouského. Bez hašteření byly přijaty za členy federace svazy italský, americký a britský. Zástupci všech 14 států slavnostním způsobem potvrdili svůj vstup do FIS. Schváleny stanovy federace s následující klauzulí, povolující vyslancům minoritních svazů finského, československého a rakouského přednášet s odůvodněním své návrhy, leč právo hlasovat o nich nemají. Ke schválení předkládaných návrhů je povinností dosáhnout 75% podpory hlasujících. Členský příspěvek každého státu obnáší 250 franků ve zlatě.

Zlom J. R. Ořovského

Při jednání se snad poprvé na mezinárodní scéně projevil Josef Rössler Ořovský, vždy tvrdě a nekompromisně hájící zájmy české a českého lyžování, samolibě a ješitně, když se všemožně snažil být zvolen do předsednictva nově utvořené FIS, ač byl na kongresu při jednáních pouze hostem. Dr. Synáček s druhým naším delegátem ho důrazně varovali, že jeho volbu si svaz nepřeje a proti kandidatuře by zástupci svazu našeho ihned podali protest. A Rössler, jistě v životní zlomové situaci jeho osobnosti, nechtěje být vzpurný, prohlašuje, že volbu by nepřijal.

Holt Ořovský, po čtyřech desetiletích vítězných půtek se svými odpůrci, přetěžce snášel ztráty funkcí ve vedení svazu, včetně těch na poli internacionálním. Věk a hromadící se únava, najmě po heroické práci při přípravách a vedení lyžařského kongresu v Praze 1923, si vyžádaly trpkou a trapnou daň.

Vlastní jednání kongresu ve Francii bylo díky dobré přípravě a předporadě relativně rychlé –

šestihodinové. Čechoslovákům lichotilo rozhodnutí provést v zimě 1925 velké mezinárodní závody pro všechny členy FIS. Sešlost lyžařské elity chválabohu duchaplně potvrdila: každoročně se členské státy mohou zúčastnit setkání na velkých mezinárodních závodech; první budou v Janských Lázních pod názvem Randez-Vous, poté závody FIS. Prezidentem se stává Ivar Holmquist, vicepre-

První stanovy Mezinárodní lyžařské federace po kongresu v Chamonix, 1924

zident je z Norska, generální sekretářem Švéd, k tomu šestičlenné předsednictvo, ve kterém prestiž republiky drží dr. Jan Synáček.

Cílem FIS je rozvíjet lyžařský sport, vytvářet při něm přátelské vztahy, nepřipouštět diskriminaci rasovou, náboženskou a politickou (což je dnes oprášeno a halasně podporováno mediálně).

Navíc – pořádat závody, uvádět mezinárodní pravidla, rozhodovat o protestech při mezinárodních závodech, řešena je na úrovni otázka amatérizmu…

S tvůrčím nasazením, ponořeni do pojmenovaných peripetií nově koncipované organizace, s náležitým ždibcem diplomatické tolerance schválili delegáti orgány FIS. Je to kongres, předsednictvo, výkonný výbor a odborné komise.

Kongres bude každé dva roky, předsednictvo maximálně dvanáctičlenné. Výkonný výbor tvoří prezident, viceprezident, předseda finanční komise a generální sekretář. Výkonnému výboru úkoly stanovuje předsednictvo.

Nevšední úkoly a frmol při činnosti FIS zase příště.

| 50 | RACE ČESKÉ LYŽOVÁNÍ

Text: Pavel Zelenka

Historie plakátu

Od Kritéria ke svěťáku

Při hledání názvu pro mezinárodní lyžařský závod mládeže organizační výbor došel k pojmu kritérium. Tento termín v našem případě znamená objektivní měřítko posuzující kvalitu závodníků. Pak už stačilo přidat předponu junior a vznikl název Juniorkriterium.

P

rvní ročník Juniorkriteria se uskutečnil v roce 1970 jako závod dorostenců a dorostenek ve věku od 16 do 18 let. Pravidelně byl pořádaný ve Špindlerově Mlýně s výjimkou roku 1974, kdy u nás bylo organizováno 3. Mistrovství Evropy juniorů (MEJ) v Jasné. Po jedenácti letech se pak konalo opět v Jasné MEJ povýšené na juniorské mistrovství světa. Juniorkriterium (JKR) bylo vůbec prvním mezinárodním závodem mládeže ve sjezdových disciplínách

oficiálně schváleným Mezinárodní lyžařskou federací FIS. Předčilo tak i první MEJ v Madonně di Campiglio.

U kolébky JKR pořádaného pod hlavičkou Městského výboru ČSTV Praha stáli především Ing. Miroslav Jedlička, v té době předseda Svazu lyžařů, Antonín Husák, generální sekretář a ředitel závodu a JUDr. Otto Kulhánek, předseda mezinárodní komise.

Po pěti letech převzal za přispění generálního sekretáře ČOV Ing. Václava Hubičky

patronát nad tímto závodem Československý olympijský výbor. Tento krok zvýraznil význam závodu, což se projevilo zejména ve zvýšené mezinárodní účasti. Mnozí ze slavných závodníků zahájili svou kariéru právě na JKR, například Švýcar Peter Lüscher, pozdější vítěz SP, Harti Weirather z Rakouska, mistr světa 1982 ve sjezdu, Rakušan Leonard Stock, olympijský vítěz 1980 ve sjezdu, z děvčat na něm zazářily třeba Češky Olga Charvátová, Jana Šoltysová, Lenka Vlčková.

| 51 |

Lyžařský stadion 1979, vpravo nahoře dolní stanice lanovky

Závod měl významnou podporu v médiích i v politických kruzích, účastnili se ho přední političtí a tělovýchovní funkcionáři, kteří se tak rádi ukazovali.

Plakáty a grafické práce

Od prvopočátku kladli organizátoři důraz na propagaci. Podílela se na ní výtvarnice a grafička Jiřina Kárníková (*1931), která ztvárnila grafické materiály včetně plakátů pro první tři ročníky. Základním motivem loga je stylizovaná sněhová vločka, doplněná siluetou lyžaře připomínající tehdy populární sjezdové vajíčko olympijského vítěze Francouze Vuarneta.

Zvací dopisy do zahraničí i další tiskoviny jako propozice měly jednotnou úpravu. V průběhu závodů vycházel v dvoujazyčné mutaci (česky a německy) jednoduchý bulletin „Juniorská vločka“, tištěný na cyklostylu, v době normalizace byly veškeré rozmnožovací stroje pod přísnou evidencí.

V dalších letech byla propagace JKR svěřena aranžérovi obchodního domu Bílá labuť Quido Quikverencovi.

Při 16. ročníku JKR došlo k strukturálním a organizačním změnám závodu. Byl rozšířen o kategorii mužů a žen a po novou disciplínu – superobří slalom. Vítězi Juniorkriteria byli první tři junioři a juniorky, vítěz v alpské kombinaci v kategorii dospělých získal Pohár Špindlerova Mlýna. V úvodním ročníku zvítězil Bohumír Zeman, tehdy ve 30 letech.

V superobřím slalomu skončil druhý za Martinem Vokatým, v obřáku a slalomu byl nejrychlejší.

Svěťák ve Špindlu

Nová epocha v pořádání sjezdových závodů ve Špindlu započala v roce 1993 pod taktovkou agentury Ski klub Špindl produkce s.r.o., jejímiž majiteli byli lyžařští světoběžníci Aleš Krýzl a Bohumír Zeman. Zprvu se

pořádala republiková mistrovství a závody EP žen v točivých disciplínách, celkem jich proběhlo sedm. Nezměrným úsilím na poli sportovní diplomacie se jim podařilo dostat poprvé Světový pohár žen do Česka, to se psal prosinec 2003. Bohužel, premiéře nepřálo počasí a závod se musel odvolat. Druhému pokusu o dva roky později počasí přálo až příliš. Mimořádný příděl sněhu musel být rolbami vyhrnut z připravené trati. Teprve třetí pokus v lednu 2008 proběhl za optimálních podmínek. V březnu 2011 pořádala agentura Ski klub Špindl, nesoucí veškerá ekonomická rizika s pořádáním SP, naposledy.

V uplynulé zimě byl hlavním pořadatelem Ski areál Špindlerův Mlýn, který využil znalostí místních profesionálů a svěřil jim přípravu tratě. Know-how z Juniorkriteria se tak promítlo i do letošní největší akce v Česku.

Plakáty a fotografie ze sbírky autora ve funkci šéftrenéra úseku alpských disciplín. Veškeré informace čerpány z vlastního archivu.

Zleva Dr. Otto Kulhánek, technický delegát, Rakušan Kurt Wallmann, Ing. Miroslav Jedlička, Antonín Husák

Ondřej Berndt s Gabrielou Capovou budou první Češi, kteří letos nastoupí do Světového poháru: 26.–27. října v Söldenu

FOTO: SLČR/ZOOM AGENCE

| 52 | RACE ČESKÉ LYŽOVÁNÍ

Text: Eva Kurfürstová

Ideální podmínky

takřka vždy a všude Sezóna 2019/20 vypukne již tradičně v říjnu na ledovci v Söldenu v termínu 26.–27. října Světovým pohárem v obřím slalomu žen a mužů. Členové českého národního týmu se na ni letos připravovali hlavně v Evropě, část z nich ale již počtvrté na jižní polokouli v Chile.

Dva z našich reprezentantů, jedna žena a jeden muž, se představí právě už v Söldenu.

V

ženách měla být původně na startu prvního SP žebříčkově v obřím slalomu nejvýše postavená Češka Kateřina Pauláthová. Ta však musela letošní premiéru zrušit, což začínalo být zřejmé už v polovině léta, a místo ní se na sezónní opening začala připravovat Gabriela Capová. Z velmi vyrovnaného mužského tria Ondřej Berndt, Jan Zabystřan a Kryštof Krýzl, kteří se ve světovém žebříčku vměstnali do 0,43 bodu a dělí je jen devět míst, své obřákové dovednosti ukáže nejlépe postavený Ondřej Berndt.

„V posledních dvou sezónách jsem měl možnost startovat na zahajovacím SP, ale ani jednou se závod neodjel kvůli nepřízni počasí, tak doufám, že letos už to vyjde. Těším se na to a doufám, že podám výkon, za který budu rád. Vím, že to nebude lehký závod, ale budu bojovat,“ vzkázal Ondřej Berndt.

Gabriela Capová

Gabriela bude v Söldenu startovat podruhé.

Loni, byť nepostoupila, ukázala, jak dokáže být na rovinách rychlá, když na spodním úseku zaznamenala desátý čas, a odstartovala PARTNEŘI OSÚ AD SLČR

PARTNEŘI CZECH SKI ALPINE POOL SPORT EQUIPMENT

Reprezentační týmy 2020: A tým ženy: Ester Ledecká *1995 (Dukla Liberec), Gabriela Capová *1993 (Ski team Ostrava), Martina Dubovská *1993 (Ski klub Špindl), Kateřina Pauláthová *1993 (Ski Paulát) A tým muži: Jan Zabystřan *1998 (Dukla Liberec), Kryštof Krýzl *1986 (Dukla Liberec), Ondřej Berndt *1988 (Bižuterie Jablonec), Filip Forejtek *1997 (SA Špindl), Tomáš Klinský *1998 (Sokol Deštné), Daniel Paulus * 1994 (LK Radhošť) B tým ženy: Tereza Nová *1998 (SC Černý), Veronika Čamková *1996 (Ski klub Velké Meziříčí), Tereza Kmochová *1990 (Jiskra Harrachov) B tým muži: Michal Staszowski *1995 (Ski Mosty), Jan Skořepa *1996 (LK VS Praha), Martin Štěpán *1995 (Ski klub Kralupy)

FOTO: SLČR/ZOOM AGENCE

Předsezónní příprava českých reprezentantů v alpském lyžování

FOTO: SLČR

| 53 |

dosud nejúspěšnější sezónu v kariéře. Připomeňme její fantastické 15. místo ve slalomu na domácím SP ve Špindlu a další dvě bodovaná umístění, sympatický útok na top 15 na MS ve slalomu (po velké chybě nakonec 21. místo) a především první vyhraný Evropský pohár v kariéře a mezi českými ženami vůbec první umístění na stupních vítězů (2. místo) v celkovém pořadí disciplíny v Evropském poháru. Top výsledky zajížděla hlavně ve slalomu, ale také v obřím slalomu o sobě začíná dávat vědět (2x devátá v EP). „Určitě je fajn už před Levi jet nějaký závod, z tohoto pohledu to bude dobré i pro slalom. Jsem ráda, že už jsem Sölden loni jela, díky tomu ho znám.

Kopec je to těžký, ale docela hezký.“ Přípravu na letošek absolvovala v Evropě, na jaře v bulharském Bansku a pak na Hintertuxu. Po letní pauze zaměřené na kondici se přesunula na tři soustředění do švýcarského Saas-Fee a na rakouské ledovce. „Příprava letos byla dobrá, převládala super pista a dobré počasí, výjimečně bylo měkko, ale občas je dobré jezdit i v horších podmínkách.“ V týmu jí letos přibyl jeden člověk v podobě servismana Stana Vozárika ze Slovenska, který nedávno spolupracoval s Petrou Vlhovou. „Jsem ráda.

Trenér je takhle klidnější, má prostor se trochu nadechnout během dne. A Stano je dobrý, zkušený servisák,“ uzavírá Gabriela.

Kateřina Pauláthová

Příznivci alpského lyžování si zajisté vzpomenou na Kateřininy nezvykle dlouhé a vysoké skoky v super-G a sjezdu na letošním MS v Åre. Už tam ji začalo bolet koleno natolik, že jí vystavilo stopku. Jen domácí SP ve Špindlerově Mlýně nevynechala a alespoň symbolickou jízdou do půlky trati se rozloučila s domácím publikem v rámci její poslední akce SP v Česku. „Vím, že tohle už doma nikdy nezažiju, proto zvítězila touha nad rozumem,“ řekla tehdy a odjela na operaci kolene. Oproti očekávání poranění menisku ale došlo navíc i k centralizaci čéšky a poškození chrupavky.

Ani po pár měsících od operace koleno nepřestávalo bolet, následovaly injekce s kolagenem i s Kateřininou vlastní plazmou. „Až druhá plazma trochu zabrala, už mohu do i ze schodů, zvednout se z kleku a podobně.

To předtím nešlo. Tak uvidíme, kam se to posune po třetí injekci,“ bilancuje Kateřina.

Při troše štěstí by se snad v listopadu mohla postavit na lyže.

Martina Dubovská

Martina letos spojila síly na velkou část přípravy s nizozemskou závodnicí s českými kořeny Adrianou Jelínkovou. „Byly jsme spolu na několika soustředěních na ledovci v Hinteruxu, v Les 2 Alpes i na Stelviu a pak

Ester Ledeckou doprovázeli v Chile dva muži, Jan Zabystřan a Tomáš Klinský

v hale ve Witenburgu, kde s námi byla i Tereza Kmochová. Podmínky jsme měli celou dobu velmi dobré. Jen na Stelviu jsme chytili čtyři dny, které nebyly podle našich představ.“ Martinu letos očekávejme opět bojovat o světové slalomové body. „Ráda bych navázala na poslední svěťák ve Špindlu, kde se mi podařilo bodovat (23. místo v SL – pozn. red.) ,“ říká směrem k letošní sezóně.

Ester Ledecká

Ester nadále úspěšně kombinuje snowboard s rychlostními alpskými disciplínami.

Novinkou v jejím týmu je angažmá servismana Miloše Machytky v minulosti spolupracujícího se Šárkou Strachovou a loni s Kryštofem Krýzlem. Ester zůstala věrná rychlostní přípravě v Chile také letos. Soustředění organizovaného jejím týmem v čele s Tomášem Bankem se opět zúčastnili naši muži. Tentokrát ale pouze dva: Jan Zabystřan a Tomáš Klinský coby čerstvý člen mužského áčka. Do poloviny léta mužský tým pracoval společně, absolvovali soustředění na Kaunertalu, v hale v Litvě, kondiční kempy vedené svazovým kondičním trenérem Františkem Andrlem a přípravu obohatili o zábavnou zkušenost na jetsurfu. Před odjezdem Honzy a Tomáše do Chile se tým dočasně rozdělil.

Filip Forejtek odjel na další studijně lyžařský rok do Colorada (USA), Kryštof Krýzl, Ondřej Berndt a Daniel Paulus spolu trénovali v Saas-Fee, kde našli tito specialisté na technické disciplíny ideální podmínky. V Söldenu startující Ondřej Berndt k tomu říká: „S Kryštofem a Dandym nám podmínky pokaždé přály.

V přípravě jsme se věnovali více tréninku obřího slalomu a myslím si, že na tom nejsme špatně. Doopravdy se to ale ukáže až v závodech, přeci jen trénink je pořád trošku něco jiného,“ vysvětluje Ondřej.

Krátký odpočinek na parkovišti…

Gabriela Capová a Martina Dubovská

Ledecká, Zabystřan a Klinský

Ideální podmínky nakonec panovaly i v Chile, i když původní destinace jejich tréninkového pobytu La Parva byla bez sněhu. Museli proto základnu přesunout o 500 km jižněji do Nevados de Chillan. „Do Chile jsme se dost těšili, hlavně kvůli sněhovým podmínkám a rychlostním disciplínám. Pro nás netradiční středisko Nevados de Chillan je známé svými aktivními sopkami. Na jedné z nich jsme dokonce lyžovali.

Až na pár výjimek naštěstí foukalo na druhou stranu, takže jsme popílek ze sopky moc nevnímali,“ říká Jan Zabystřan.

Po příjezdu do Chile se tým pár dní věnoval technickým disciplínám, následně přišly ke slovu rychlé lyže. „Začali jsme klouzáním na sjezdových lyžích, když jsme se spojili s norským A týmem mužů na ‚sopečné sjezdovce‘ bez vleků, kde dopravu nahoru zajišťovaly sněžné skútry. Bylo parádní mít možnost se s nimi srovnávat a sledovat je při tréninku,“ byl nadšený Zaby.

Po odjezdu Norů naši trénovali s ženským rakouským áčkem. Vedle lehčích sjezdovek se dostali i na složité včetně členité a prudké tratě na super-G, na kterých se podle slov Tomáše Klinského dá ve sjezdovém postoji jet jen málokdy. Došlo i na slalom, paralelní slalom a freeride v prašanu. „Jezdit freeride po sopečných pláních bylo hodně výjimečnou záležitostí, rádi vzpomínáme i na místní kulinářské speciality, kdy jsme se po trénincích s Ester a celým jejím týmem potkávali a atmosféra byla naprosto parádní a plná legrace,“ shodují se Zaby s Tomášem.

Malou nepříjemností byl pád Zabyho předposlední tréninkový den v obřím slalomu. „V předposlední bráně jsem přilehl po vnitřní a narazil do Tomáše Klinského staršího, který stál vedle trati. Tomáše jsem rozrotoval a narazil jsem do jeho lyží. On měl otřes mozku a já naražený bok, ale po kontrole v nemocnici se ukázalo, že se naštěstí nikomu nic moc nestalo,“ uzavírá Jan Zabystřan.

| 54 | MAG NOSTALGIE ZAŠLÝCH ZIM 1940

1950

1960

1970

Text: Tom Řepík

Jekyll & Hyde hor a moří Mezi hlavními důvody, proč lidi rekreačně lyžují, bezpochyby figuruje touha užít si pobyt v nezničené přírodě a kochat se panoramaty. Většinovým ideálem pak nejspíš bude dechberoucí výhled z okna horské chaty na zasněžené stráně skrz přítmí hvězdami prozářené noci, nekontaminované světelným smogem. Či nějaká podobná nádhera.

J

FOTO: GREENPEACE

enže jakmile se než mohl být obskurní a komv horách vyrůstající plikovaný návrh procesně první účelová zástavba přijat, hoteliéři v tamních začala do přírodních horských střediscích, v čele scenérií zakusovat, vztah lyžose slavným majitelem von vání vůči horskému prostředí Trappem ze Stowe, postrhávali se stal dvojakým, nejasným. své vlastní billboardy. Nejspíš Aby se už nikdy zcela nenarovve víře, že co má být dobré pro nal. Čím větší horské středisko stát Vermont, musí být dobré a jeho potřeba hotelových i pro jejich vlastní podnik. pokojů, restaurací a obchodů, Ve Vermontu v té době tím markantněji se vzdalovalo panoval silný antirozvojový oné ideální, utopické vizi. sentiment; místní s nelibostí Už od šedesátých let cena sledovali, jak jsou volná pozemků v centrech horprostranství podél niv tamních ských resortů násobně roste. horských údolí zhusta zastaA zhruba stejně dlouho dává vována motely, restauracemi, ve střediscích pramalý smysl obchody a druhými domy chtít si postavit skromnou – dobře situovaných lufťáků, co tedy levnou – lyžařskou chatu chtěli bydlet blízko lyžařských na ploše, jež stojí třeba padesvahů. „Nedopusťme, aby se sátkrát víc než stavba sama. z Vermontu stal další Long Řešením se ukázalo buďto Island nebo New Jersey, s agrestavět na cenných pozemcích sivními realitními praktikami adekvátně honosné domy, z Floridy,“ lamentoval jeden anebo natěsnat co nejvíc tamní rezident do dobového ekonomických jednotek do lyžařského magazínu. větších bytových komplexů.

V roce 1970 pak americké Obě cesty si našly dostatek zákonodárství přijalo průkopkupců v řadách milionů nický přípis Act 250, nařizující rodin západního světa, jehož developerům závazně se střední společenská vrstva zabývat problémy hustoty zažila během šedesátých let zástavby, kanalizace, kvality McTaggart (uprostřed) slaví úspěch při prosazení jednoho ze zákazů historicky bezprecedentní, půdy a vzduchu. Pozoruhodné, lovu velryb, 1982 téměř padesátiprocentní růst že tehdy návrhu znění zákona reálných příjmů.

Jedna z prvních zřetelných manifestací neoponovalo jediné horské středisko. Aby Tak se zrodila nikdy už nezopakovatelná nastávajícího horského environmentálního si později začala skoro všechna stěžovat na epocha historického růstu lyžařského sportu konfliktu spatřila světlo světa v roce 1964 nadměrnou byrokracii při schvalovacích proa odstartovala výstavbu celých horských v Americe, kdy aplikace tehdejšího zákona cesech, známý to vedlejší produkt ekologické čtvrtí či městeček. Podobně jako se mořské o ochraně divoké přírody kompletně legislativy. pobřeží rapidně plnilo přístavní aglomezhatila výstavbu účelově vyprojektovaného Environmentální nálady ale nehýbaly jen rací, horská údolí zaplavila prefabrikovaná skiresortu na státních pozemcích na kopci východem Ameriky; i takový olympionik Bill apartmánová zástavba a obchody v mnohém Mt. San Gorgonio poblíž Los Angeles. V roce Janss, který celou dekádu skupoval aspenské připomínající ty z předměstí metropolí. Čím 1966 si pak senátor za stát Vermont Ted pozemky pro svůj vysněný životní projekt, víc se v daném středisku stavělo, tím negativReihle vydupal v Kongresu podporu pro prohlásil v roce 1965 do tamních novin: „Na nější byl přímý dopad na tamní přírodní krásy, zákonné nařízení odstranit podél dálnic rekreační zástavbu v horách si dejme pozor. vodní zdroje, zvěř, rostlinstvo. Začal se odvíjet vedoucích do vermontských Zelených hor Vztah mezi horským prostředím, vodou, lesy příběh bez velké šance na happy-end. veškeré billboardy. Dokonce ještě předtím, a rekreačními stavbami musíme udržet v rov-

| 55 |

FOTO: ASPEN TIMES

FOTO: SKI USA

Když propálil všechny peníze, nabubřelý projekt zkolaboval, aniž by se hráblo do hlíny.

Aspenský olympionik a developer Bill Janss otevřel v roce 1967 středisko Snowmass FOTO: THE ENONOMIST

Nezastavěný Aspen šedesátých let

David McTaggart v sedmdesátých letech, kdy přesídlil z hor na oceán

nováze; poslední, co chceme v horách vidět, je město nebo předměstí.“ Jenže když o dva roky později otevřel kousek nad Aspenem jeho Snowmass se sedmi hotely, šesti restauracemi a spoustou apartmánových staveb coby první účelově vyprojektované středisko v Coloradu, šlo o ukázkový stavební styl z předměstí amerických metropolí.

Jakmile Janssův Snowmass v roce 1967 otevřel, začalo se proslýchat, že na vedlejším třítisícihektarovém území vyroste co nevidět konkurence, ještě dravější developerský komplex ještě líp cílený na lyžaře – Aspenský Wildcat. Za megaprojektem stály velké investorské peníze od Citibank; ta si na jeho řízení našla dřívějšího viceprezidenta kalifornského střediska Bear Valley (a taky trojnásobného kanadského mistra v badmintonu) Davida McTaggarta.

McTaggart byl pozoruhodným chlapíkem, jehož bizarní kariéra se v mnohém podobala pověstnému Podivnému případu Dr. Jekylla a pana Hyda. Do Snowmassu si jej bankéři najali nedlouho poté, co utrpěl devastující finanční ztráty v Bear Valley, kde jeho California Lodge lehla popelem, když v ní explodoval plyn. Jakmile McTaggart přijel do Aspenu, poskytl tamnímu hlavnímu deníku Aspen Times rozhovor, v němž troufale prohlásil, že jeho Aspen Wildcat nabídne kondominia a rekreační domy pro celkem 40 tisíc lidí.

Místní rezidenti byli zděšeni; Doug Burden, aspenský starousedlík, tamní investor a dřívější americký sjezdařský reprezentant, vzpomínal později pro americký magazín SKI: „Co tehdy McTaggart řekl, rozzuřilo ekology, zastupitele z radnice i z okresu.“

Maje od investiční banky volnou ruku, McTaggart si neohroženě otevřel rozlehlou kancelář v centru Aspenu, do níž jezdil v novém Mercedesu; utratil tehdejších 30 tisíc dolarů (přes $200,000 dnes) za tisk přepychových prospektů, a dokonce začal sponzorovat místní lyžařský tým, The Aspen Wildcats.

Netrvalo dlouho a jeho agenda potřebovala přísun dalších peněz; s věhlasem Citibank za zády dokázal přesvědčit plastového magnáta Boba Lange a jeho dva bratry, aby každý investovali po půlmilionu dolarů. Když McTaggart propálil všechny peníze, nabubřelý projekt zkolaboval, aniž by se hráblo do hlíny.

Pan Hyde horské ekologie pak spěšně z Aspenu zmizel, aby se během několika málo let objevil na scéně znovu. Tentokrát však jako Dr. Jekyll bojující proti znečištění ovzduší: v roce 1972 odplul na Tichý oceán na lodi nazvané Greenpeace III, aby protestoval proti francouzskému testování atomových bomb. Francouzská armáda mu loď poškodila, jeho samotného přitom zranila. McTaggart pak strávil několik následujících let tím, že se soudil s francouzským státem o odškodnění. V roce 1979 pak založil kanadskou odnož Greenpeace v domovském Vancouveru; v devadesátých letech společně s kanadskou popovou hvězdou Bryanem Adamsem objížděli svět a v rámci zpěvákova turné horovali proti lovu velryb v jižních mořích. Jako by se pan McTaggart zkoušel planetě ospravedlnit za ekologické újmy, k nimž mohl přispět svou dřívější kariérou v horách.

| 56 | MAG HI–STORY

POZORUHODNÉ OSUDY Text: Tom Řepík Foto: archiv autora

JEAN VUARNET Olympijská zlatá byla v jeho případě pouhým začátkem dění velkých věcí. Sjezdařský vítěz ZOH 1960 prošel úspěšnou a bouřlivou životní cestou slavného sportovce, analytika lyžařské techniky, realitního developera i tvůrce věhlasné sportovní značky.

J

ean Vuarnet je prvním olympijským medailistou, který svého úspěchu dosáhl na nedřevěných lyžích. Jeho vítězství ve sjezdu na hrách ve Squaw Valley odstartovalo nejproduktivnější dekádu francouzského sjezdového lyžování. Už v době jeho olympijského triumfu, ve svých sedmadvaceti, byl spoluautorem světových knižních bestsellerů na téma lyžařské techniky, překládaných i v Československu. V rozmezí let 1968 až 1975 pak stál u zásadních organizačních změn v národních lyžařských týmech Itálie a Francie. Osobně řídil vznik prvního vysokohorského resortu bez automobilového provozu ve Francii.

Založil eponymní značku globálně proslulých elegantních slunečních brýlí, později brand rozšířil na obsáhlou škálu sportovního vybavení. V pozdnější fázi osobního života jej neminul neobvyklý sled událostí, jež měly své netušené začátky o skoro 50 let dřív.

Ze školy na olympiádu

Jean Vuarnet se narodil 18. ledna 1933 v Tunisku, kde jeho otec, Dr. Victor Vuarnet, mínil provozovat soukromou lékařskou ordinaci. Původem ze Savojských Alp, doktor Vuarnet si však místo svého profesionálního působiště brzy rozmyslel a ze severní Afriky odjeli s čerstvě narozeným synkem zpět do rodných Alp. Usadili se v roce 1934 v Morzine, jednom z mála francouzských horských středisek založených ještě před druhou světovou válkou.

Malý Jean začal lyžovat ve dvou a půl letech a už odmala se prý nezdržoval zatáčením, nýbrž sjížděl rovně dolů. V nově se rozvíjejícím Morzine mu místní říkali Jean-

| 57 |

-Jean, synek zdejšího doktora. Spolu s ostatními dětmi lyžoval a bruslil, kdykoli to bylo možné. Když v 11 letech dokončil základní docházku, rodiče jej poslali na soukromou internátní školu do Paříže s tradičním plánem: pokračovat v otcových šlépějích a vystudovat medicínu. Doktor Vuarnet měl na svého syna zásadní vliv; podporoval jej ve zdokonalování se v každém ze sportů, nikdy ale na úkor vzdělání. Sám podobné rovnováhy dosáhl, když vystudoval medicínu, zatímco hrál na vrcholové úrovni fotbal ve francouzské reprezentaci, s níž se dostal na předválečnou letní olympiádu 1936. Vuarnetova matka měla ve stínu svého manžela na syna významně menší vliv. Pár se rozvedl, když bylo Jeanovi deset. Otec Victor se brzy znovu oženil, ale jakmile si Jean v jeho péči začal utvářet pouto k nevlastní matce, znovu se rozvedl a nakrátko opět oženil s jinou ženou.

Jean Vuarnet je prvním olympijským medailistou, který svého úspěchu dosáhl na nedřevěných lyžích.

Na střední škole Jean lyžoval jen o vánočních a jarních prázdninách, zkoušel i skoky na lyžích, soutěžil v plavání. Po maturitě a nástupu na právnickou univerzitu v Grenoblu se rozhodl vážně se věnovat závodnímu sjezdovému lyžování. Psal se rok 1952. V té době měl poměr s mladou Kanaďankou, toho času na studiích ve Francii. Ta když se dozvěděla, že je těhotná, napsala Jeanovi dopis adresovaný na jeho domácí adresu do Morzine. Starý doktor Vuarnet ale dopis otevřel a rozhodl se jeho obsah před synem zatajit. Ten se tak nic nedozvěděl a mladá studentka se vrátila do Montrealu, aby se dva mladí milenci nejspíš už nikdy neviděli.

Na právnické škole se Jean dostal do Grenoble University Clubu (GUC), jehož lyžařský program byl nově pod vedením tamního univerzitního tělocvikáře Georgese Jouberta.

Vuarnetovi se v zimě neobvykle dařilo – na francouzské univerziádě 1952 vyhrál tituly ve sjezdu, slalomu i kombinaci. Dostal se do mužské reprezentace, kde mu ostatní kolegové z týmu pocházející z horských středisek

Jean Vuarnet získal zlato ve sjezdu na olympiádě ve Squaw Valley 1960

začali přezdívat „závodník z města“. Aby Jean vykompenzoval nedostatek vyježděnosti v porovnání s kolegy z hor, pečlivě sledoval a analyzoval jízdy nejlepších lyžařů. Jeden z jeho kolegů, pozdější olympijský medailista Guy Périllat, popsal v rozhovoru pro magazín l‘Équipe: „Jean z nás nebyl rozhodně nejtalentovanější, ale vždycky dokázal všechno prozkoumat do hloubky a detailu.“ Vuarnetův přístup se bezvadně shodoval s tím, co nový univerzitní kouč Joubert zamýšlel zavést v GUC. Jejich společná první kniha Ski ABC vyšla na podzim 1956 a byla plná fotografií předních dobových závodníků, na nichž se autoři snažili demonstrovat, že nejlepší lyžaři světa používají všichni stejnou základní techniku. Což oponovalo tehdejšímu vyhraněnému nacionalismu lyžařské metodiky, kdy Francouzi, Rakušané i Švýcaři byli přesvědčeni, že právě oni jezdí nejlepším – a veskrze svým specifickým – stylem.

Vuarnet s Joubertem analyzovali a popisovali lyžařskou techniku v průběhu více než

dekády v celkem pěti svých knihách, překládaných do mnoha jazyků včetně češtiny a slovenštiny. Jejich obsah ovlivňoval trénink závodníků i laickou výuku v lyžařských školách po celém světě. Joubert se zaměřoval na techniku zatáčení, Vuarnet na rychlost. Vuarnetova specializace jej dovedla k experimentům s nízkou pozicí trupu ve sjezdovém postoji. Po jeho olympijském triumfu v roce 1960 sportovní média pojmenovala jeho aerodynamický styl vajíčkem (francouzky l’oeuf).

Cesta ke zlatu

V následujících sezónách směřujících k zimní olympiádě 1960 v USA stoupal Vuarnet rapidně lyžařskými žebříčky. Vyhrával regionální i národní závody, vydobyl si pevné místo ve francouzské reprezentaci. V letech 1957 až 1959 získal dohromady sedm titulů mistra Francie ve všech třech tehdy existujících disciplínách – sjezdu, slalomu i obřáku.

Jean Vuarnet se nominoval i na předchozí olympiádu 1956 v Cortině, když si vyjel právo startu ve sjezdu a GS – jen aby zjistil, že na

| 58 | MAG HI–STORY

poslední chvíli jeho obřákové místo bylo přenecháno jinému týmovému kolegovi. Ve vzteku do novin o tehdejším trenérovi (a mistru světa ve sjezdu 1938) Jamesi Couttetovi prohlásil, že „byl dobrým závodníkem, ale mizerným trenérem.“ Výrok citoval deník France Soir s tehdejším nákladem půldruhého milionu výtisků. Následkem toho Vuarnet nestartoval na olympiádě v žádné disciplíně a trenér Couttet odstoupil z funkce.

V roce 1958 na MS v Bad Gasteinu získal Vuarnet bronz ve sjezdu, následně vyhrál tři zlata na mistrovství Francie. Ve stejný rok se oženil s atraktivní Edit Bonlieu, výbornou závodní lyžařkou, francouzskou reprezentantkou. V přípravě na ZOH 1960 v USA vyhrála tři francouzské tituly, ale nešťastně si zlomila nohu a na olympiádu neodcestovala. (Jejím bratrem byl Francois Bonlieu, přezdívaný „malý princ“ – talent, jenž prorazil mezi dospělé v patnácti letech věku, olympijský vítěz v GS 1964. Byl zabit v hádce v Cannes v roce 1973.)

Spolu měli Edit a Jean tři syny – Alaina, Pierra a Patricka.

Na ZOH 1960 ve Squaw Valley jel Vuarnet vítězný závod ve sjezdu na kovových lyžích Rossignol Allais, vyrobených ve spolupráci s francouzskou megahvězdou třicátých let Émilem Allaisem. Šlo o novou technologii – v době Vuarnetova triumfu se závodní lyže běžně vyráběly ze dřeva a laminátu. Jedním z nedostatků celokovových lyží bylo, že dva kusy v páru obvykle nedokázaly udržet stejné vlastnosti.

Vuarnet cestoval do Ameriky bez páru sjezdovek, s nímž by byl bezvýhradně spokojený.

Rossignol mu tam dodatečně poslal další lyže, z nich však dobře jel jediný kus z páru. Vuarnet nainstruoval telefonicky továrnu, aby mu vyrobili přesnou verzi té lyže, která mu vyhovovala.

Kopie za ním do Kalifornie dorazila dva dny před závodem – a měla cenu zlata.

Nový život, nové kariéry

Po návratu z olympiády byl Vuarnet v domovském Morzine vítán za masivních ovací. Vedení města mu nabídlo pozici ředitele oblastní turistické kanceláře, aby propagoval svůj rodný horský resort; s prací začal okamžitě. Se spoluautorem, sportovním novinářem Serge Langem vydal knihu o svém olympijském triumfu. Využil nabídku francouzského výrobce oční optiky a pomohl na svět nové řadě slunečních brýlí pojmenovaných Vuarnet. Jejich odbyt byl zpočátku nevýrazný, ale vylétl zkraje osmdesátých let poté, co značka sponzorovala letní olympiádu 1984 v Los Angeles. Noviny přirovnávaly nošení brýlí od Vuarneta k nošení šály od Hermès. Jeho sluneční brýle začaly nosit celebrity jako Mick Jagger a Miles Davis,

podobně jako přední světoví jachtaři nebo lyžařští instruktoři v Cortině, Courchevel nebo Megève. Prodeje vyskočily na půldruhého milionu kusů brýlí a v Americe dokázaly po řadu let porážet kultovní značku Ray-Ban. Počínaje šedesátými léty se ve Francii začala stavět nová, účelově projektovaná lyžařská střediska jako La Plagne, Tignes, Flaine nebo Les Arcs. Vuarnet coby šéf morzinské turistické agentury vymyslel projekt výstavby resortu posazeného na osamělém platu ve vysoké nadmořské výšce. „Přesvědčil jsem vedení města, ať si představí zbrusu nový resort nad Morzine, zcela bez aut. Tak vznikl Avoriaz.“ Coby držitel právnického doktorátu, olympijského titulu, znalec lyžování i místního terénu se Vuarnet zástupcům města jevil ideálním kandidátem pro vedení tak ambiciózního projektu. Dostal k dispozici 200 akrů půdy; Avoriaz otevřel v roce 1966 jako první francouzský skiresort bez automobilového provozu. Později Vuarnet domluvil propojení resortu s okolními středisky, včetně čtyř švýcarských. Avoriaz se stal součástí Les Portes du Soleil, druhého největšího komplexu propojených horských středisek na světě.

až 1975 si velké křišťálové globy světového poháru mezi sebe dělili týmoví kolegové Thoeni a Piero Gros.

V roce 1972 se však Vuarnet vrátil od Italů do rodné Francie poté, co byl požádán vést v roli viceprezidenta domácí lyžařskou federaci. Přijal pod podmínkou, že mužské národní družstvo povede jeho přítel a spoluautor instruktážních knih Georges Joubert.

Navzdory jejich předchozí úspěšné práci (Vuarnetově v Itálii a Joubertově na univerzitě v Grenoblu), ve francouzském svazu se jim nedařilo. Jejich reformy nepadly na úrodnou půdu a plodná spolupráce závodníků, realizačního týmu i dodavatelů, jíž Vuarnet dokázal dosáhnout v Itálii, se doma neuskutečnila. Závodníci se proti novému (zejména Joubertovu) vedení postavili, šest jich bylo z týmu za skandálních okolností vyřazeno.

Horská komunita v čele s trojnásobným olympijským šampionem Jean-Claudem Killym se jednoznačně postavila na podporu závodníků, což vedlo k doživotnímu rozkolu mezi Vuarnetem a Killym, dvěma největšími ikonami francouzského lyžování. Kouč Joubert na svou pozici rezignoval.

Vuarnet nainstruoval telefonicky továrnu, aby mu vyrobili přesnou verzi té lyže, která mu vyhovovala. Kopie za ním do Kalifornie dorazila dva dny před závodem – a měla cenu zlata.

Italský i francouzský kouč

Po úspěšném otevření resortu Avoriaz se Vuarnet více stáhl do soukromí a věnoval se rozrůstající se rodině – se dvěma malými synky a třetím na cestě. Nicméně zanedlouho se vynořila další netuctová výzva: prezident italské federace zimních sportů jej požádal, zda by nevedl výkonnostně upadající italský národní tým sjezdařů, v té době až osmý na světě. Ztráta tradičních pozic na výsluní světové elity byla pro hrdé Italy tvrdým oříškem ke skousnutí. Vuarnet s rozhodnutím váhal, ale nakonec angažmá přijal s podmínkou, že bude mít zcela volnou ruku v prosazování si věcí. Vedl italský tým v letech 1968 až 1972 a měl štěstí na příchod mladého 18letého talentu jménem Gustavo Thoeni, s nímž začal slavit rychlé úspěchy. Sezónu poté, co Vuarnet tým opustil, se Italové umístili v soutěži národů druzí a rok nato dokonce bodování vyhráli. Nově zrozenému italskému týmu se začalo přezdívat Modrá lavina; mezi lety 1971

I Vuarnet krátce po Joubertovi z vedení francouzského svazu odešel a začal se věnovat rodině. Jeho žena Edit v té době měla na starost chod domácnosti, vedla dvě lyžařské prodejny v Avoriaz a vychovávala jejich tři syny. Vuarnet využil návratu domů a začal se věnovat své staré vášni, knihám. Ty nejenomže četl a psal, ale jal se je i vydávat. Založil si nakladatelství Les Éditions Vuarnet, vydávající tituly v oborech tak rozmanitých jako historie, film, cestování, sport a medicína. V roce 1987 se pak Vuarnet rozhodl využít vzrostlé popularity svého brandu slunečních brýlí a spolu se svým synem založili stejnojmennou značku lyžařského oblečení. Sortiment brzy rozšířili na hodinky, sportovní módu, boty, kosmetiku, parfémy, kožené zboží, šperky, přilby, lyžařské hole i lyže. Zboží distribuovali do více než 30 zemí světa. Jean Vuarnet se staral o své obchody do roku 1998, posléze předal vedení prvorozenému synu Alainovi, jenž odešel na odpočinek před pěti lety.

| 59 |

Vuarnetova první žena Edith Bonlieu byla talentovanou sjezdařkou. Později propadla fatálnímu vlivu sekty

Rodinná tragédie

Polovina devadesátých let byla pro Vuarneta a jeho rodinu zlá.

V říjnu 1994 se vynořila zpráva o masové vraždě v nedalekém Švýcarsku; těla 53 členů obskurní apokalyptické sekty Řádu slunečního chrámu tam byla nalezena mrtvá a částečně pohřbená. O pár dní později se několik novinářů objevilo u dveří Vuarnetova domu v Morzine a dozvědělo se od Vuarneta, že jeho žena Edith a nejmladší syn Patrick sice patří do sekty, naštěstí však nebyli mezi oběťmi upálení. Rodina byla přesto otřesena a celý následující rok se zoufale snažila přesvědčit matku a syna Patrika, aby sektu opustili. Jejich úsilí ale bylo marné. Na Vánoce 1995 bylo nalezeno dalších 14 členů sekty zabitých na odlehlém pozemku poblíž Grenoblu; jejich těla byla zastřelena a částečně spálena. Po týdnu trýznivé nejistoty se Vuarnet dozvěděl, že Edith a Patrick byli mezi nalezenými mrtvými. Navzdory všemu vyšetřování a jednostrannému veřejnému mínění, hlavní vůdce sekty, švýcarský hudebník a dirigent orchestru byl nevysvětlitelně osvobozen.

Pohřeb manželky a syna v Morzine se změnil v dojemnou poctu legendě rodu Vuarnetových. Jean obdržel stovky kondolencí z celého světa. Jedna přišla z kanadského Montrealu od ženy jménem Christiane. Připomněla mu, že se v padesátých letech znali a stýkali. Čirou náhodou Vuarnetův syn Pierre žil v té době se svou kanadskou manželkou a dvěma dětmi v Montréalu, a tak se Jean rozhodl Vánoce 1996 strávit u nich. Zatímco byl v Kanadě, vyhledal Christiane. K jeho překvapení a šoku mu popsala, jak se tehdy spěšně odstěhovala zpět do Kanady, aby tam porodila jeho biologickou dceru Catherine.

Vuarnet se tam s ní prvně setkal.

Tři roky po první návštěvě v Montrealu se Jean a Christiane vzali; po následujících 13 let manželství pak dělili svůj čas mezi Francii a Kanadu. V roce 2012 Christiane zemřela na infarkt. Jean po smrti ženy našel své místo na dožití v butikovém apartmánovém domě v Sallanches v Savojských Alpách. Tam jej o tři roky později postihla rovněž srdeční příhoda, když se zotavoval z operace náhrady kyčle.

V lednu 2017 zemřel, ve věku nedožitých 84 let.

Vuarnet využil popularity svého brandu slunečních brýlí a spolu se synem založili stejnojmennou značku lyžařského oblečení

Pouze pár dalších francouzských šampionů dosáhlo v historii lyžování tolik, kolik Vuarnet – jmenovitě Émile Allais a Jean-Claude Killy. V bilančním rozhovoru pro francouzské noviny krátce před svou smrtí se Jean Vuarnet ohlížel za svou kariérou s hrdostí a vyrovnaně.

Během života vydělal hodně peněz, „peníze však nikdy neřídily mé rozhodování,“ zdůraznil ve vzpomínaném rozhovoru. „Vždycky jsem miloval všechno, co jsem kolem lyžování dělal. Úspěch a peníze si našly cestu samy.“

Vuarnet se svým prostředním synem Pierrem, spolumajitelem rodinné značky

Pouze pár dalších francouzských šampionů dosáhlo v historii lyžování tolik, kolik Vuarnet.

Vuarnet přesvědčil vedení města Morzine, ať si představí zbrusu nový resort bez aut.

Tak vznikl Avoriaz

| 60 | MAG ZÁKULISNÍ HISTORIE

Malá Velká

Text: Tom Řepík Foto: archiv autora

FRANCOUZSKÁ REVOLUCE

N

V sedmdesátých letech Francie kontroverzně rozpustila svůj národní sjezdařský tým, když z něj vyloučila většinu nejlepších závodníků. Emoce zcela nevychladly ani po bezmála půl století.

a konci zimy 1971/72 se Takový projev neposlušnosti dovedl vedení Francouzského všechny dotčené aktéry na kobereček lyžařského svazu (FFS) svazového prezidenta Martela; ten domnívalo, že s jejich závodníky varoval, že v budoucnu se už sjezdařským reprezentačním musí vystříhat jakékoli špatné publicity týmem to jde z příslovečného pro nároďák a případné stížnosti na kopce; navzdory skutečnosti, týmové poměry adresovat osobně že ve stejné sezóně Francie jemu. Toho roku už Francie Pohár vyhrála tehdejší prestižní Pohár národů neobhájila – podlehla v něm národů. Jenže na olympiádě 1972 Rakousku, které oproti ní posbíralo víc v Sapporu nezískali francouzští než dvojnásobek svěťákových bodů.

Pod novým Joubertovým vedením to alpští lyžaři žádnou medaili, a tak s francouzskou výkonností šlo od devíti jejich svaz zosnoval nijak netrak pěti i v následující sněhové sezóně. diční krok: výměnu trenérů.

V tradičním národním podniku Criterium Do pozice viceprezidenta de la premiere ve Val d’Isère v prosinci národního týmu byl zvolen Jean 1973 se žádný Francouz nedostal do blízVuarnet, olympijský vítěz ze kosti medailového pódia, což se nikdy sjezdu ve Squaw Valley 1960. Ten předtím nepřihodilo. Bezprostředně svůj nástup do funkce podmínil po skončení závodů bylo šest závodtím, že hlavním koučem mužníků vyhozeno z reprezentace: zkušení ského družstva bude jeho dobrý matadoři Duvillard, Augert, Russell, přítel a spoluautor řady knižních Rossat-Mignod a sestry Britt a Ingrid bestsellerů na téma lyžařské techLafforgueovy, jež byly považovány za niky, Georges Joubert – přísný vřelé podporovatelky označených mužšéf univerzitního lyžařského ských rebelů. Vedení národního svazu programu v Grenoblu, ortodoxně Jouberovi posvětilo všechny vyhazovy věřící ve fundamentální techniky hvězd, podobně tak francouzský ministr závodního lyžování. sportu – peníze od státu byly klíčovým Už od začátku jejich společného zdrojem financování národního týmu. angažmá bylo zjevné, že nároďák Personální zemětřesení v týmu pod novým vedením nebude Nesmlouvavě přísný kouč Joubert trval na aplikaci fundamentálních technik lyžování, o nichž psal do svých knih rozdmýchalo bouři různorodých reakcí fungovat ani zbla v podobně v tisku, zaplavujících čtenáře emotivními harmonické atmosféře šedesátých Stávkující závodníci analýzami vyhrocených poměrů. Současně se let, v níž Jean-Claude Killy a Marielle GoitVnitrotýmové problémy nabraly na intentím zvětšovala už tak zřetelná názorová trhlina schelová zajížděli své svěťákové a olympijské zitě v únoru 1973, kdy se uprostřed rozjeté mezi domorodými horskými obyvateli, zosobtriumfy pod taktovkou charismatického svěťákové sezóny konal v jihofrancouzském něnými hvězdou Jean-Claudem Killym, a městpohodáře Honorého Bonneta. středisku La Foux národní lyžařský šampionát. skými, na dobrých univerzitách vzdělanými Většina závodníků v národním týmu – Sedmnáct závodníků odmítlo nastoupit do lidmi, typově dobře reprezentovanými dvojicí včetně jeho tehdejších hvězd Henri závodu s tím, že povětrnostní podmínky jsou koučů Joubert a Vuarnet. Vuarnet k násilnému Duvillarda a Jean Noel Augerta – těžce nesla, zdraví, ba životu nebezpečné: extrémní vítr, ukončování reprezentačních kariér do tisku že šéftrenér Joubert naléhá, aby měnili svou hustá mlha, ledovka. Závod byl zastaven, tehdy neurčitě poznamenal: „Kritika trenérů je dosavadní techniku lyžování, s níž slavili své dokud kouč Joubert neshromáždil rebelující v pořádku do určitého bodu. Všechno by mělo úspěchy. Neshody mezi sportovci a trenérem závodníky do kruhu kolem sebe a přikázal mít své limity a ty zde byly překročeny. Oběma se stále prohlubovaly, až v roce 1973 vyústily jim postavit se na start. Většina z nich pak stranami, bohužel.“ Podle pozdějších vyjádření, ve vyřazení šesti stabilních reprezentantů záměrně svou jízdu sabotovala a sjela trať za Vuarnet po zbytek života litoval, co se tehdy a de facto ukončily nejslavnější éru francouzpolovičního nasazení. odehrálo. ského sjezdového lyžování.

| 61 |

To šéftrenér Joubert vyhazovy, jichž byl iniciátorem, nikdy nezpochybnil. Mnohem problematičtějším však pro něj byl fakt, že jen pár týdnů před světovým mistrovstvím 1974 ve Svatém Mořici ztratil vinou vlastního autoritářského zásahu všechny nejlepší závodníky z národního týmu. Měl důvod ke starostem – žádný Francouz nezískal na nadcházejícím MS jedinou medaili. Po sezóně, v létě 1974, odstoupili ze svých funkcí hlavní kouč Joubert, viceprezident svazu Vuarnet i jeho prezident Martel. Kde se stala chyba?

Rebelie, či nedorozumění?

Různé projevy neposlušnosti (nejen francouzských) lyžařů vůči autoritám nejsou při pohledu do historie dvakrát unikátní. Sedmdesátá léta byla zkrátka bouřlivými časy – mladí muži začali nosit dlouhé vlasy, vymezovali se vůči rodičům, kouřili trávu a ti lyžařští kdykoli mohli, měnili rigidní rutinu sportovních

Henri Duvillard, v sezóně 1972–73 svěťáková dvojka za Gustavo Thoenim, byl následující rok vyhozen z národního týmu. Duvillard odešel do Ameriky, kde úspěšně závodil za Rossignol Team ve World Pro Skiing seriálu

zda nezkusit to či ono nového. Ale poslední, co může chtít, je měnit základy toho, díky čemu vyhrává závody.“ Rubaud byl rozpolceností poměrů ve Francouzském lyžařském svazu znechucen do té míry, že hned po skandálu s reprezentačními vyhazovy opustil Francii a začal pracovat pro Rossignol v Americe.

V další sezóně už tam zorganizoval tým Rossignolu pro World Pro Skiing Tour, do něhož přijal závodníky propuštěné z nároďáku při aféře ve Val d’Isère.

Duvillard kritizoval Joubertovo jednání i z jiného pohledu: „Asi si neuvědomoval, že mladší lyžaři se mohli hodně naučit z našich svěťákových zkušeností. Potom, co nás všechny zkušené vyházel, mladí o tuhle možnost přišli. Taky na následujících 15 let Francie vypadla z mezinárodní elity.“

Francouzi udělali přesně to, co Rakušani o pár sezón dřív. S totožně nevydařeným výsledkem. tréninků v brankách za piknikové lyžování na volno. Nezkrotná svěťáková šampiónka, Rakušanka Annemarie Moser-Proellová, jež soustavně špatně vycházela s trenéry, si okázale zapalovala cigaretu, sotva pod kopcem projela cílem. Čím dál víc závodníků si po vlastní linii domlouvalo reklamní kontrakty, obcházejíce národní asociace. Revoluce poletovala vzduchem. „Hlavním problémem pro nás závodníky byl kouč Joubert. Co se týče Vuarneta, nevím, jakou hrál roli – my jsme s ním vycházeli bez problémů,“ vzpomínal později hlavní tehdejší nároďákový matador Duvillard. „Myslím, že Joubert chtěl, abychom všichni lyžovali stejně, jak podle šablony – podle jeho umanuté představy, jak má vypadat správná závodní technika. Nás závodníky to pobuřovalo. Nechoval se k nám jako k dospělým – ani k těm z nás, co už jsme sbírali vysoké body ve Světovém poháru. Nejspíš měl vlastní názor na lyžování a chtěl, aby mladí v družstvu následovali naše úspěchy; nikdy si s námi ale nesedl a nezeptal se, jak chceme trénovat nebo jak si přejeme zlepšovat svou vlastní techniku.“ S Duvillardovým pohledem se ztotožnil Gérard Rubaud, jenž tehdy vedl závodní oddělení Rossignolu a sám i působil jako trenér: „Když závodník vyjíždí body ve Světovém poháru, dostal se do stádia, kdy nepotřebuje být instruován ohledně své techniky lyžování.

Ano, často může potřebovat morální podporu a pomoc v mentální koncentraci nebo návrh,

Co dělá dobrého trenéra?

Zakopaný pes francouzského problému přinejmenším zčásti vězel v nezvládnuté komunikaci. Joubert byl extrémně asertivní a jednal až neomaleně, nesnášel kolem sebe průměrné lidi. Což vznáší novou, širší otázku: jak se pozná dobrý lyžařský kouč?

V roce 1970 si Rakousko zvolilo za šéftrenéra mužů prominentního analytika lyžařské techniky, Franze Hoppichlera. Vlídný profesor Hoppichler však selhal – na zimní olympiádě 1972 získali Rakušané všehovšudy jediný bronz. Následkem toho rakouský svaz Hoppichlera z funkce odvolal a na jeho místo dosadil trojnásobného olympijského vítěze Toni Sailera, milovanou ikonu rakouského lyžování.

Sailer, jenž zemřel před deseti lety, byl jako kouč intuitivně racionální – slavný olympionik s letitými zkušenostmi, jež předával závodníkům, které trénoval. Ve své tendenci pohrdat překomplikovanou analýzou lyžařské techniky připomínal dalšího olympijského šampióna, taky trojnásobného – Jean-Clauda Killyho, který okázale nesnášel do detailu pitvané fáze lyžařské techniky na sekvenčních fotografiích (zobrazujících právě jeho) v Joubertových a Vuarnetových knihách.

A tak v téměř stejnou dobu, kdy závoďák Sailer vystřídal na šéftrenérském trůnu teoretika Hoppichlera, si francouzská sjezdařina zvolila do svého vedení svého nejlepšího analytika techniky Jouberta. Jako kdyby Francouzi

Tehdejší viceprezident francouzského lyžařského svazu Jean Vuarnet litoval aféry až do konce života

udělali zrcadlově přesně to, co Rakušani o pár sezón dřív. S totožně nevydařeným výsledkem, dlužno dodat.

Americký časopis SKI zpovídal v zimě 1973 Killyho, který popsal zajímavý moment, jehož byl svědky o několik měsíců dřív: „Sledoval jsem Sailerův nový rakouský tým na jedněch závodech zkraje sezóny. Moc závodníků kolem trati nepostávalo, aby sledovali jízdy – ale kompletní družstvo Rakušanů tam stálo, včetně Sailera a ostatních trenérů. A pokaždé, když jela Rakušanka, každý z nich hlasitě povzbuzoval. Takovou věc jsem na mezinárodní lyžařské scéně nespatřil od dob, kdy jsme my Francouzi v roce 1967 poráželi svět. Hned mi došlo, že Rakušáci budou v nové sezóně k neporažení.“ Pro Killyho (a nejspíš další lidi z hor) to byl důkaz, že francouzská trenérská výměna byla osudovou chybou.

Zdá se, že vskutku byla – během prvních šesti ročníků Světového poháru Francouzi vyhráli Pohár národů, symbol nadvlády, pětkrát. Po trenérské rošádě v roce 1972 pak už nikdy víc.

| 62 | MAG § PRÁVO A SNOW PARTNER RUBRIKY

ILUSTRACE: ONDŘEJ TŮMA

Lyžování je sport nejen krásný, ale i široce oblíbený. Ostatně právě jeho obliba – hovoří se, že u nás lyžuje nějakých 20 % populace, tedy 2 miliony lidí – dost možná odráží vášně našich předků investované do propagace a budování bílého sportu. Taková masa lidí už ovšem logicky plodí i bezpečnostní rizika, kolize, škody a názorové rozmíšky. A jelikož v českém právním řádu neexistuje speciální právní úprava, která by pohyb lyžařů řešila, putují společností všemožné mýty a mylné představy. Trochu světla se do této problematiky pokusí přinést seriál soudních případů z posledních let.

Z LYŽÍ ZA MŘÍŽE

Existuje tedy vůbec vodítko, jak se na lyžích chovat v souladu s právním řádem? Jaká jsou pravidla pohybu na lyžích, co si mohu dovolit, a co naopak dělat nesmím?

A

ktuálně řeší chování lyžaře Občanský zákoník, závazky z deliktů a náhrada majetkové a nemajetkové újmy jsou v něm vymezeny v § 2894–2990. Například v § 2900 se píše: „Vyžadují-li to okolnosti případu nebo zvyklosti soukromého života, je každý povinen počínat si při svém konání tak, aby nedošlo k nedůvodné újmě na svobodě, životě, zdraví nebo na vlastnictví jiného.“ Z hlediska práva trestního pak aktivitám lyžařů

odpovídá třeba § 147, popisující těžké ublížení na zdraví z nedbalosti: „Kdo jinému z nedbalosti způsobí těžkou újmu na zdraví, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta nebo zákazem činnosti.“ Z čehož pramení, že teoreticky dokáže lyžování dostat člověka za mříže.

Lyžařské desatero FIS

Ale podle čeho definovat, že jsme lyžovali nedbale? Kdo je při lyžování vinen, když se třeba ly-

žař srazí s jiným lyžařem? Mimořádně významnou roli zde hrají Pravidla chování lyžaře vydaná Mezinárodní lyžařskou federací (FIS), tzv. desatero. Dá se říci, že do vysoké míry přejímají roli právního předpisu. Přestože je většina lidí chápe jako určité doporučení, právní praxe ukazuje, že soudci je napříč Evropou vnímají jako pravidla závazná pro chování lyžařů na sjezdovkách a podle FIS pravidel rozhodují konkrétní spory.

Ladislav Janků Učitel a trenér lyžování Svazu lyžařů ČR, soudní znalec v oboru sport se specializací na bezpečnost lyžování.

Ve spolupráci s IUSKI – Institut lyžařského práva, www.iuski.cz, redakčně upraveno

Na konkrétních případech si v souladu s bezpečnostním desaterem FIS představíme přelomové judikáty a precedenty, z nichž pak lze dovozovat principy právně bezpečného chování na sjezdovkách či právně postižitelnou (ne)činnost lyžařských areálů. Obecná rada je však jednoduchá: respektujte Pravidla chování lyžaře FIS, pokud vás nedej bože postihne lyžařský soudní spor, vyvarujete se nepříjemných právních dopadů.

Případ:

| 63 |

Srážka zezadu

Neviděla lyžaře za terénním zlomem

Lyžařské desatero FIS

1.

Ohled na ostatní lyžaře

Každý lyžař nebo snowboardista se musí neustále chovat tak, aby neohrožoval nebo nepoškozoval někoho jiného.

Při střetu lyžařů na sjezdovce je často řešenou otázkou, podle čeho posuzovat zavinění

Zvládnutí rychlosti a způsobu nehody. V českém soudnictví se dá za přelomové považovat usnesení z roku 2005, které jízdy

Každý lyžař nebo snowboardista jako závazné určilo Desatero FIS.

2.

Český soud řešil případ z února 1998, při němž došlo na sjezdovce v Itálii ke střetu žalobce a žalované, obou z Česka. Žalobce jel ve skupině lyžařského kurzu v širokém oblouku a žalovaná, přijíždějící zezadu, jej uviděla před sebou za terénním zlomem až na poslední chvíli a střetu již nedokázala zabránit. Žalobci byly poškozeny lyže a utrpěl luxaci pravého ramene, přičemž zranění si vyžádalo 39 dní pracovní neschopnosti.

Soud Soud věc posoudil podle italského občanského zákoníku a podle tzv. Desatera (Pravidel chování pro lyžaře Mezinárodní lyžařské federace FIS) a dospěl k závěru, že žalovaná porušila povinnosti stanovené těmito pravidly, když nepřizpůsobila rychlost a způsob jízdy svým schopnostem a terénním podmínkám, což měla učinit zvláště v místě, kde přes terénní překážku nebyl dostatečný výhled. Její námitky, že žalobce nepřizpůsobil výběr sjezdovky svým schopnostem a že měl být připraven na manévr, který by střetu zabránil, soud neshledal důvodnými.

Sjezdové tratě jsou podle soudu veřejné a záleží jen na lyžaři, jakou si vybere. Byla to právě žalovaná, kdo se přibližoval zezadu, a tedy ona měla podle čl. 3 Pravidel FIS povinnost zvolit takovou dráhu, aby neohrozila před ní jedoucí lyžaře. Porušení této povinnosti mělo za následek střet s žalobcem, kterému vznikla škoda na zdraví i na věci (na lyžích).

Odvolací soud Odvolací soud potvrdil výrok nižšího soudu, když se ztotožnil s jeho závěrem jak v otázce příčiny vzniku škody, tak při určení výše škody.

Proti tomuto rozsudku podala žalovaná dovolání k nejvyššímu soudu, v němž vznesla výhrady, v nichž vytýká soudům, že neposoudily spoluodpovědnost poškozeného a dále že soud její odpovědnost za škodu dovodil na základě pravidla FIS, které není pramenem práva, byť je zvykovou normou, a toto pravidlo nemůže mít přednost před zákonem, tedy ani tím není vyřešena otázka spoluúčasti žalobce na škodě podle obecně závazného právního předpisu.

Nejvyšší soud Nejvyšší soud jako soud dovolací dospěl k závěru, že dovolání není přípustné. Soud především uvedl, že žalovaná byla povinna sledovat situaci před sebou a na sjezdovce jet tak, aby neohrozila před sebou jedoucí lyžaře. Za škodu odpovídá žalobci proto, že nepřizpůsobila rychlost a způsob své jízdy situaci na sjezdovce, kdy ač neměla nebo nemohla mít přehled na dostatečnou vzdálenost před sebou, sjížděla veřejně přístupnou sjezdovku takovou rychlostí, že pomalu jedoucího žalobce spatřila až ve chvíli, kdy už nebyla schopna střetu s ním zabránit. Pravidla chování pro lyžaře, vydaná Mezinárodní lyžařskou federací FIS, obsahují normy, jejichž dodržováním má být zajištěna bezpečnost uživatelů sjezdovky, a slouží tak

k předcházením vzniku škod, s nimiž zákon spojuje odpovědnost. I když nejsou obecně závazným právním předpisem, jsou tato pravidla pro lyžaře na sjezdové trati závazná, a to bez ohledu na to, zda jsou pramenem práva či nikoliv.

Tento judikát je považován v české judikatuře za přelomový, neboť zde byla poprvé konstatována závaznost obecného předpisu. „Pravidla chování pro lyžaře, vydaná Mezinárodní lyžařskou federací FIS, nejsou obecně závazným právním předpisem, ale jsou pro lyžaře na sjezdové trati závazná a jejich porušení představuje porušení právní povinnosti předcházet vzniku škod“ je věta, která se zapsala do soudní historie.

Judikát ze Slovinska: za smrt tříletá podmínka Obžalovaný lyžoval nepřiměřenou a nekontrolovanou rychlostí, aniž by bral ohled na lyžaře jedoucího pod ním, následně jej srazil takovou intenzitou, že mu způsobil smrt. Soud prvního stupně jej odsoudil k podmíněnému trestu odnětí svobody na tři léta. Odvolací soud, zde Vrchní soud Koper, zamítl odvolání obviněného a potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně.

Okresní soud Nova Gorica, 2005

musí jezdit s přiměřeným odstupem a s ohledem na vzdálenost, na kterou vidí. Svou rychlost a svůj způsob jízdy musí přizpůsobit svému umění, terénním, sněhovým a povětrnostním poměrům, jakož i hustotě provozu.

3.

4.

5.

6.

7.

8.

9.

Předjíždění Předjíždět se může seshora nebo zespoda, zprava nebo zleva, ale vždy jen s odstupem, který poskytne předjížděnému lyžaři či snowboardistovi pro všechny jeho pohyby dostatek prostoru.

Vjíždění a rozjíždění

Každý lyžař nebo snowboardista, který chce vjet do sjezdové tratě nebo se chce po zastavení opět rozjet, se musí rozhlédnout nahoru a dolů a přesvědčit se, že to může učinit bez nebezpečí pro sebe a pro ostatní.

Zastavení

Každý lyžař nebo snowboardista se musí vyhýbat tomu, aby se zbytečně zdržoval na úzkých nebo nepřehledných místech sjezdové tratě. Lyžař nebo snowboardista, který upadl, musí takové místo uvolnit co nejrychleji.

Stoupání a sestup

Lyžař nebo snowboardista, který stoupá nebo sestupuje pěšky, musí používat okraj sjezdové tratě.

Respektování značek

Každý lyžař nebo snowboardista musí respektovat značení a signalizaci.

Chování při úrazech

Při úrazech je každý lyžař nebo snowboardista povinen poskytnout první pomoc.

10.

Komentované bezpečnostní desatero FIS najdete na:

/desatero

Volba jízdní stopy Lyžař nebo snowboardista při jíždějící zezadu musí svou jízdní stopu zvolit tak, aby neohrožoval lyžaře jedoucího před ním.

Povinnost prokázání se

Každý lyžař nebo snowboardista, ať svědek nebo účastník, ať odpovědný nebo ne, je povinen v případě úrazu prokázat své osobní údaje.

| 64 | ACADEMY SKI WITH ME D O D AVAT E L V Y B AV E N Í

Poletíme?

Kdybyste zrovna četli hudební časopis, byl by název článku naprosto jasný. Česká kapela Poletíme? válcuje pódia hudebních festivalů se stejnou energií, jako lyžařští instruktoři začátečnické svahy s nejoblíbenějším cvičením na světě, „letadlem“. Poletíte díky němu lépe i vy?

T

Fenomén letadlo

ohle cvičení je opravdu fenomén. Je naprosto na všechno, hodí se kdykoliv, a když už nevíte kudy dál, zkusíte zase letadlo. Ale naučíte se tak lyžovat? Na první pohled by se mohlo zdát, že ano. Je přece nejsnazší okoukat to, co ještě stále driluje mnoho instruktorů i závodníků.

A upřímně, i já letadlo při výuce používám, jen je potřeba vědět proč, jak, v jaké míře a kdy. U začátečníků se cvičení používá pro správný přenos hmotnosti z lyže na lyži a zdůraznění zatížení vnější lyže. U pokroči-

lých a velmi dobrých jezdců pak zejména pro pohyb boků dovnitř oblouku, jinými slovy pro zalomení (angulaci). Je to funkční? Je, ale hrozí mnoho vedlejších návyků, které se pak špatně odstraňují.

Jak letí letadlo?

Letadlo často používají instruktoři při výuce dětí. Děti na analogie při výuce dobře reagují a chtějí si hlavně hrát a méně se učit. Při pokynu „budeme lyžovat jako letadlo“ se zcela přirozeně začnou naklánět dovnitř oblouku. Letadlo přece také zatáčí tak, že naklání svá křídla do zatáčky. Přesto po nich instruktor chce pravý opak. Dětem je to nepřirozené a kladou často i logický dotaz, proč letadlo na lyžích létá obráceně než ve vzduchu? Odpovědí je několik.

Co se stane, když…?

Když se nakloníte ven z oblouku, stane se hned několik věcí. Ta první je velmi pozitivní. Vypadáte jako sportovní lyžař nebo dokonce závodník. V bocích dojde k zalomení, nohy jsou uvnitř oblouku, tělo venku.

Dokonce se vám podaří přenést poměrně dost hmotnosti na vnější lyži. Ale tím pozitiva

Devátý ročník seriálu Skiwithme vám v pěti dílech přinese několik užitečných rad jak samostatně trénovat a vylepšovat svoje lyžování. Pokusím se zodpovědět vaše časté dotazy a ukázat vám funkční techniku lyžování i na fotografiích, které seriál již tradičně provází. A kdo chce vědět víc, může si se mnou přijet zalyžovat.

Volné termíny i plánované akce najdete na:

www.skiwithme.cz Ondřej Novák Zástupce šéfredaktora SNOW, instruktor lyžování a telemarku s dlouholetou praxí v ČR, Rakousku a Austrálii, autor projektu Skiwithme.cz.

končí. Pokud vykláníte horní polovinu těla z oblouku, pohybujete tak zejména tělem, nikoliv nohama. A my chceme lyžovat hlavně nohama. Letadlem dosáhnete pouze obrazu velkého zalomení, nezískáte však větší úhel zahranění, díky kterému můžete pracovat s tlakem na lyžích podle jednoduchého vzorce „větší zahranění rovná se větší tlak“.

Jak na to?

Pamatujete si na papoušky? V posledním SNOW 116 jsme jim věnovali celé dvě strany. Lyžujte tak, abyste na ramenou sedící

papoušky neshodili. Dnes vyzkoušíme něco mnohem jednoduššího. Vezměte si jednu hůlku a položte si ji na hřbety rukou a začněte lyžovat. Nejdříve pomalu, postupně přidávejte na rychlosti. Jediným úkolem je hůlku neztratit. Stejně jako papoušky. Lyžař se začne přirozeně naklánět dovnitř oblouku, ale jen tak, aby neztratil rovnováhu. Cvičením s hůlkou totiž zapojíte vnitřní svalstvo. Musíte použít ruce, abyste hůlku neztratili, ty aktivují ramena s papoušky, ty zase vnitřní svalstvo na principu udržení dlouhé linie mezi vnějším chodidlem a vnitřním ramenem, o které jsem psal už mnohokrát. A co dál? Trénujete tak disciplínu horní poloviny těla, jeho správné zpevnění, balanc oproti vnější lyži, ale hlavně přirozené pohyby. Můžete na rozdíl od letadla pohybovat zcela volně nohama a zapojením vnitřního svalstva udržovat kýženou rovnováhu i při velkém náklonu a rychlosti.

Nakonec?

Nakonec si vezměte obě hůlky, běžte normálně lyžovat a soustřeďte se na nový pocit disciplíny ramen. Když taháte vnitřní ruku po sněhu, nemusí to nutně znamenat, že máte hmotnost na vnitřní lyži. Pokud vám ale „padá“ vnitřní rameno, je to něco úplně jiného. Sami vidíte, že dva podobné obrazy, na které se díváme, mohly vzniknout úplně jinou cestou a jeden z nich je mnohem více funkční než ten druhý.

104 km sjezdovek a ryzÀ zøbavy!

W W W. A L P EC I M B R A . I T

FOTO: PETR SOCHA – SNOW

Naopak si pohyb nohou blokujete a věřte nebo nevěřte, pohybem těla ven z oblouku dokonce úhel zahranění zmenšujete.

Podívejte se na mé fotografie v pluhovém postavení i paralelním postavení lyží. V pluhu je vidět mnoho hmotnosti na vnější lyži, ale s malým úhlem zahranění. Stěžejní však je téměř napnutá vnitřní noha, která brání v zatáčení a jen těžko ji lze uvolnit.

Děti zcela přirozeně lyžují na principu balancování. Uvolní, či téměř skrčí vnitřní nohu, tím ji odlehčí a vzepřou se o vnější. To je naklání dovnitř oblouku a logicky tak dělají letadlo úplně opačně, než po nich instruktor chce. Děti nemají do určitého věku ani moc jiných možností jak zatočit. Je to dáno zejména vývojem konkrétních svalů, které jsou tak slabé, že jim mnoho různých pohybů ani neumožní. Až později, když se jim také těžiště posune s růstem postavy mnohem výše, hledají lepší oporu a zjišťují, že samotné krčení vnitřní nohy a naklánění dovnitř jim nestačí. Letadlo ven vám totiž nepřinese nic dobrého, stejně jako letadlo dovnitř. Obě cesty jsou extrém a ideálem je používat jen takové pohyby, které momentálně potřebuji a které mě udržují v rovnováze.

Pevná záda a pohyblivost kyčlí jsou předpoklady pro zdravé a efektivní sportování

Text: Ivan Balek

Po dlouhém a horkém létě se již jistě každý čtenář těší na sníh a první obloučky na lyžích.

Ti, kdo nejsou závodníky a nejezdili i v létě někam na ledovec nebo do Jižní Ameriky, by se měli na lyže aspoň trochu připravit. Kromě mazání a broušení lyží nebo nákupu nového vybavení je potřeba „nabrousit“ i tělo, aby ty první dny nebyly utrpením a nevyústily třeba ve svalovou horečku. A taky abychom snížili riziko zranění.

Buď připraven!

P

rotože pro většinu z nás je sport zdrojem radosti z pohybu a pocitu zdraví, bude letošní seriál zaměřen více na zdravotní aspekty cvičení.

Velká část vás čtenářů sportuje i v létě, nejenom v zimě na lyžích. Typické jsou projížďky na kole s různou intenzitou v závislosti na svých osobních možnostech a hlavně cílech.

Zatímco mnozí volí rekreační tempo, potkal jsem i fanatiky, co v 50 letech makají jak Sagan a kolo mají dražší než auto. Hlavní sdělení pro vás ale je, že jakákoliv i lehká aktivita je lepší nežli sedět doma u televize.

na SNOW.cz), nýbrž si popíšeme obecné principy. Jako první bych uvedl potřebu najít si před zahájením sezony nějaký čas pro sebe na trénink, aspoň nějaký ten měsíc. A čím dřív, tím líp. Často se hodně přeceňuje a nadužívá pojem „kondice“, přičemž se tím obvykle myslí obecná vytrvalost. Ta je sice důležitá pro celkové zdraví, ale hlavní nedostatky u hobby sportovců tkví spíše v nedostatečném rozsahu pohybu některých kloubů a nesprávných pohybových vzorcích obecně.

Sportem k invaliditě?

Typické je (u všech sportů) omezení rozsahu v kyčlích a následná funkční kompenzace pohybu v bedrech. V podstatě nebudu přehánět, když řeknu, že člověk civilizovaný zapomněl správně chodit. Příčina je jasná – sedavý styl života a v poslední době přemíra ohnutých hlav při používání smartphonů. No, civilizační pokrok musí být něčím vykoupen…

Kyčle a pánev jsou jedním z nejdůležitějších „uzlů“ pohybového systému – jejich pozice a pohyb přímo ovlivňují celou páteř a celé dolní končetiny. Proto je třeba o ně pečovat s náležitou pozorností, bez ohledu na to, jestli jste budoucí závodník Masters,

Při zaměření na zdravotní aspekty budu postupně připomínat nejčastější chyby při tréninku, které mají vliv na nadměrné opotřebení pohybového aparátu – například nevhodnou techniku šlapání na kole, jíž si velká část lidí ničí záda a zadělává na problémy s ploténkami. Prostě budeme hledat cestu a argumentaci proti těm, kdo označují sport za cestu „k trvalé invaliditě“.

Najděte si nejdřív čas na sebe!

Vraťme se ale k lyžování a tomu, jak připravit nejlépe tělo na sezónu. Nebudu zde zadávat takové nebo makové cviky (ty si najděte

A zase to sezení

občasný sportovec, nebo dokonce nesportovec.

Kačer Donald v akci

Když si budete všímat, jak lidé chodí, už na první pohled uvidíte, jak různé pohyby se dají provádět u prosté chůze. Občas slýcháme třeba „tenhle týpek chodí jako kačer“ a podobně. Není to ale jenom o estetickém dojmu, ten je koneckonců vždy subjektivní, alarmující je skutečnost, že si daný člověk nenápadně a pomalu ničí klouby. Ale pozor, ani ti, kdo chodí zdánlivě správně, nemají vyhráno, nezdravě totiž chodíme téměř všichni – i malé odchylky od optima se po letech projeví.

Každý kloub v lidském těle má totiž určitou optimální pozici, ve které je zatěžován ideálně, nebo jinak řečeno, v té poloze je opotřebení kloubních struktur nejmenší a přenos sil efektivní (viz například věčné diskuze o řídící vnější lyži apod.). Při chůzi jsou nejvýraznější odchylky u kolen, která se zároveň nejvíc ničí, konkrétně jejich kloubní pouzdra a vazy.

Kyčle jako priorita

Jenomže klíčovým faktorem pro „usměrnění“ pozice a polohy kolen jsou kupodivu kyčle!

ILUSTRACE: DEPOSITPHOTOS

| 66 | ACADEMY VSTÁVAT A CVIČIT

| 67 |

Bez funkčních a dostatečně mobilních kyčlí to prostě nepůjde. Typické pohybové vzorce u lidí moderní doby jsou obvykle nesprávné, zejména hýždě se jenom tak „motají“, jsou doslova neurologicky vypnuté, pasivní. Lidé

Páteř se chová tak, že pokud je jedna její část ztuhlá, tělo je nuceno tento problém kompenzovat přílišnou volností kloubních spojení některých obratlů.

Tato přílišná volnost má pak zase za následek přetěžování plotének nebo jiných měkkých pojiv.

Z toho logicky plyne nutnost brát cvičení komplexně: nejenom protahovat svaly, ale zároveň je i posilovat, aby bylo vše v rovnováze. Například konkrétně u bolesti bederních zad není strečink sám o sobě řešením a mnohdy může problém i zhoršit.

Jakákoliv i lehká aktivita je lepší nežli sedět doma u televize. z dlouhého sezení prostě nedokáží vědomě ani automaticky používat hýžďové svaly, jejichž nervové dráhy jsou dlouhodobou pasivitou deaktivovány. Stěžejním motorem pohybu jsou pak bedra, která se tímto přetěžují. Známá autorita v oblasti pohybového ústrojí, profesor McGill, tenhle fenomén nazval „amnézie hýždí“.

Nestabilní záda – zpevněte je!

Bedra mají na rozdíl od kyčlí trpících slabou pohyblivostí do všech směrů jiný problém – celá jejich oblast je příliš nestabilní. Hlavní příčinou tohoto jevu je nedostatečná síla hlubokých stabilizátorů kolem obratlů a břicha a taky nadměrná tuhost hrudní páteře.

Tréninkové priority

Tréninkovým cílem nejenom na úvod lyžařské sezóny by mělo tedy být v první řadě zvýšení mobility kyčelních kloubů, a to ve všech směrech. Zejména zanožení: typicky je potřeba uvolnit ztuhlé svaly iliopsoas a rectus femoris na přední straně pánve a stehen a posílit hýžďové svaly. Pak je potřeba popracovat na rozsahu pohybu při unožení do strany (abdukci) a rotaci stehna v obou směrech.

Nutno je ale při tom vždy dbát na druhý princip, kterým je „zpevnění“ břicha a beder.

Tak, aby veškeré cviky pro kyčel nezpůsobovaly současný pohyb v páteři, který je nežádoucí. Na předvedení konkrétních cviků tady není prostor (k tomu slouží seriál na SNOW.cz a případně jeho diskuzní fórum), doporučil bych pro to ale někoho opravdu znalého v oboru fyzioterapie, aspoň na úvodní naučení se správné techniky.

Ďábel tkví v detailech

Ďábel je totiž ukrytý v detailech. Často vidím sice dobře zvolené, ale nesprávně prováděné cviky. Při praktikování velké části z nich je totiž nutná koordinace a vědomé úsilí formou izometrické kontrakce, kdy cvičenec musí vědět, co a kde má cítit, v opačném případě jde o úplně jiný cvik a výsledky nejisté.

V příští části si povíme něco víc o těch nešťastných ploténkách – co dělat a čemu se radši vyhýbat.

Hromadu dalších konkrétních doporučení včetně tipů na kompenzační i posilovací cviky najdete na:

/telo

SNOW FOR FUN NEJVĚTŠÍ PRODEJCE LUSTI V ČR 2× SHOWROOM LUSTI V PRAZE TESTCENTRUM VÍCE JAK STO PÁRŮ

www.snow4fun.cz

| 68 | ACADEMY TĚLO – DOKONALÝ STROJ

Lyžujeme

na trojnožce Úkolem Akademie SNOW je pomáhat pronikat do hlubin techniky lyžování a lépe tak pochopit, v čem tkví její podstata. Zdrojem poznání pro nás tentokrát bude naše vlastní tělo a jeho funkcionalita, nejdokonalejší stroj, který na naší planetě existuje.

Pointou tohoto seriálu tedy bude poznávání potenciálu lidského těla tak, aby naše lyžování bylo maximálně efektivní a bez rizika zranění, zkrátka takové, které nás baví a dělá nám radost.

J

iž dobře víme, že lyžování začíná od hlavy. Ta ovšem často na začátku sezóny chce více, než na co je tělo po létě stráveném v žabkách připraveno. Po několika prvních obloucích je často předsezónní natěšení to tam, naopak přichází pocit beznaděje z chybějící formy a kondice.

Pojďme tedy začít lyžovat od sněhu. Lépe řečeno od nejbližší části našeho těla, které nás se sněhovou podložkou, tudíž s okolním světem, propojuje. Řeč bude samozřejmě o chodidlech. „Lidská noha je stroj mistrovské konstrukce a umělecký výtvor složený z 26 kostí, 107 vazů a 19 svalů,“ napsal kdysi Leonardo da Vinci. Pokud chcete znát každou kost, kloub, vaz či sval detailně, budete muset sáhnout po anatomickém slovníku. Vězte ovšem, že tato znalost vám zřejmě k lepšímu pochopení lyžování nepomůže. My si dnes vystačíme se znalostí pouze tří bodů na chodidle, na kterých bude naše tělo při lyžování maximálně vyvážené a připravené odolávat vznikajícím silám při zatáčení, změnám terénu a jiným překážkám. Ode dneška totiž platí: Chodidlo je trojnožka!

Zkuste si, ideálně bosky, stoupnout na nohy a mírně si zaskákat, abyste následně přistáli na uvolněných, „plných“ chodidlech, která budou přirozeně rozkročená zhruba tak široko, jako je vaše pánev. Uvolněte prsty u nohou tak, aby se pouze dotýkaly podlahy, a zkuste si odpovědět na otázku, jaké tři body

odlišné pocity na chodidlech, ale také na postavení celého těla. Jaká z těchto dvou pozic je podle vás vhodnější pro udržení rovnováhy při lyžování?

Zaručené rady typu „musíš jít dopředu na prsty u nohou!“ či „tlač se dopředu!“ nám ovšem hru s rovnováhou vyhrát nepomohou. Záměrným přetěžováním přední části trojnožky docílíme pouze toho, že hlezenní kloub, který všichni známe jako kotník, se začíná „otevírat“ a my jsme opět v záklonu.

Pointou dobrého lyžování není pohyb dopředu ani pozice vpředu, nýbrž neustálé pohyby do středu trojnožky! tvoří vaši oporu? Pokud rovnoměrně stojíte na velkém bříšku pod palcem u nohy, zároveň na menším bříšku pod malíčkem a současně cítíte oporu pod patou, vězte, že jste na chodidle objevili trojnožku. Ta vám dodává maximální možnou stabilitu za použití minimální svalové síly. Je vaší opornou bází.

A jdeme lyžovat!

Pro prvních několik jízd sezóny zvolme mírnou, nejlépe modrou sjezdovku a nepříliš upnuté přezkáče. Zkuste lyžovat s neustálým pocitem trojnožky na každém chodidle přesně tak, jak jsme si ji popsali výše. Pokud začnete ztrácet kontakt s jedním z bodů trojnožky a dojde tudíž k přetěžování zbylých bodů či dokonce jiných částí chodidla, měli byste udělat vše proto, abyste se co nejrychleji vrátili do kontaktu se všemi třemi body rovnoměrně. Jak velká je vaše trojnožka?

Jaký z bodů při lyžování pod sebou ztrácíte nejčastěji?

Lyžování je možné vnímat jako neustálou hru s rovnováhou. A jelikož pohyb po nakloněné, kluzké podložce není pro lidské tělo přirozenou aktivitou, stačí trochu nepozornosti a trojnožka se mění v lepším případě na dvojnožku. Všichni to známe a svým způsobem je to velmi přirozené. Zkusme si pouze v přezkáčích jednoduše stoupnout na mírný svah tak, aby prsty směřovaly z kopce dolů. Po chvilce se obrátíme a namíříme prsty směrem do kopce. Měli byste cítit naprosto

Projděte se po patách!

Než se pustíte po dobrém obědě opět do akce, zkuste se před hospodou projít v přezkáčích pouze po patách. Ne, nezbláznil jsem se. Věřte, že se tak můžete naučit ovládat svaly, které vám při lyžování pomohou udržet kontakt s vaší trojnožkou, a vyhnete se tak nechtěnému záklonu. Řeč je o tzv. holenních svalech, které můžete cítit mezi holenní kostí a jazykem bot. Pokud po vás někdy někdo chtěl, abyste tlačili holeně do jazyků bot, vězte, že si bohatě vystačíte s tím, aby svaly na holeni byly aktivní a pouze se jazyků bot dotýkaly. Nechcete přece přijít o jeden z bodů vaší trojnožky!

V příštím díle si posvítíme na „stroj mistrovské konstrukce“ při zatáčení. Vysvětlíme si, co má společného piknikový stoleček, lidská chůze a lyžování. Těšíte se?

Tomáš Mical

Dlouholetý učitel lyžování se zkušenostmi z ČR, Rakouska, Austrálie a Japonska. Spoluautor knihy „Modrá kniha lyžování“ a článků o technice a výuce lyžování. Spoluzakladatel projektu Snowsports Education a lektor ISIA.

ACADEMY VÝŽIVA NA KOPCI

Kde brát na lyžích energii

| 69 |

1. díl:

Už se těšíte, až konečně vyrazíte na první lyžovačku nové sezóny?

V posledních měsících nebylo na sportování moc času, tak teď si to užijete o to víc. Nechybí odhodlání ani nadšení. Co když vám ale bude chybět energie, bez které si těžko vychutnáte zážitek z lyžování naplno? Poradíme vám, co dělat, aby se to nestalo.

O

rganismus funguje na principu adaptace. To znamená, že se přizpůsobuje všemu „prožitému“ a snaží se na tuto zkušenost lépe připravit.

Platí to i pro pohyb a sportovní výkon, na který organismus potřebuje zásoby glykogenu – energie ve formě sacharidů uložené v těle.

Pokud ale v několika týdnech před vysněnými horami nesportujete, dostatek energie do zásoby se nevytvoří a ta vám pak chybí k tomu, abyste si lyžovačku pořádně užili.

Nemá-li organismus zkušenost s tím, že bude potřebovat sportovní energii, nemá navíc ani důvod si ji chránit. A tak ji využívá na veškerý pohyb včetně toho, který by jinak hradil z jiných energetických zdrojů, proto i rychleji ubývá. Připočtěte „nový“ pohyb (lyžování poprvé v sezóně), navíc ve vysoké nadmořské výšce. To všechno tělo stresuje a vyvolává tak další tlak na využívání sacharidové energie, tedy glykogenu. Co s tím?

Protože se chystáte sportovat, spolehnout se můžete na vybrané produkty sportovní výživy. Ty vám pomohou si lyžovačku lépe užít i přesto, že jste neměli čas na ni dlouhodobě trénovat dopředu. Jak?

Předsportovní sacharidové želé

– obsahuje lehce stravitelné sacharidy, z nichž se energie uvolňuje postupně.

Nerozkolísá tedy hladinu krevního cukru jako sladkosti (ty výrazně nedoporučujeme!) a optimálně tak připraví organismus na sportovní výkon.

Energetické gely – obsahují více

druhů sacharidů, z nichž se energie uvolňuje postupně po delší dobu.

Energetické tyčinky – se zastou-

pením sacharidů, ale i bílkovin a tuků.

Díky nim se pozdrží vstřebávání energie v žaludku, potlačí se pocity hladu (nebo se hladu předejde) a současně zajistíte tělu energii.

Regenerační nápoj – ten vypijte

hned po skončení lyžovačky (máte-li dopolední i odpolední „fázi“, pak jej vypijte po každé z nich), ale můžete jej pít i průběžně během dne. Jeho efekt je v tom, že tělu doplníte v lehce vstřebatelné formě to, co během výkonu vydalo, a tím jej co nejlépe připravíte na další den, který si chcete opět užít.

Aleš Máslo Bývalý vrcholový běžec na lyžích, dnes odborník na sportovní výživu a ředitel společnosti VITAR Sport, distributora sportovní výživy Enervit.

Je zakladatelem projektu Sportuj lépe.

Projekt společnosti Vitar Sport s cílem pomáhat aktivním lidem sportovat lépe a dosahovat zdravého růstu výkonnosti součinností běžného jídelníčku, sportovní výživy a tréninku.

– Nepoškozujte si sportem zdraví!

– Nedřete se jako koně zbytečně!

– Vytěžte z tréninku maximum!

www.sportujlepe.cz

do ž a í Plat a 2020 n dub

20 200 km sjezdovek

Molekula glykogenu, energetické jednotky těla

38 lanovek

115 vleků

Projekt podporuje

| 70 |

apul news

ASOCIACE PROFESIONÁLNÍCH UČITELŮ LYŽOVÁNÍ A LYŽAŘSKÝCH ŠKOL (APUL) GENERÁLNÍ PARTNER APUL:

PARTNEŘI APUL:

Kongres INTERSKI 2019

Kongres Interski? Významná událost a setkání lektorů, učitelů, trenérů a expertů lyžování a snowboardingu z celého světa. Kromě lyžování a snowboardingu má své zastoupení samozřejmě i běžecké lyžování, telemark a nemohou chybět ani hendikepovaní sportovci. Každou zemi většinou zastupují vysoké školy a především asociace komerční výuky lyžování.

N

ejinak tomu bylo i v českém týmu a jsme velmi rádi, že mohl být APUL jako asociace profesionálních učitelů lyžování opět součástí tohoto velkého svátku. Kongres Interski se koná jednou za čtyři roky vždy v zemi, která byla ostatními účastníky zvolena, a my jsme hrdí na to, že se APUL účastní prakticky nepřetržitě od roku 1995 (Japonsko, Norsko, Švýcarsko, Jižní Korea, Rakousko, Argentina, Bulharsko).

Lyžařské středisko Pamporovo v Bulharsku tedy v polovině března hostilo poslední kongres a nutno podotknout, že velmi úspěšně.

Bulhaři byli velmi přátelští a náročnou organizaci zvládli skvěle. Každý den probíhaly dopoledne a odpoledne workshopy tak, aby se za celý týden představily všechny země.

Zároveň se hned ráno prezentovaly ty země, které měly ten den workshopy, v tzv. tech-

Tým APUL na Interski v Bulharsku: Libor Knot, prezident APUL, člen výkonného výboru APUL Jiří Kotaška, člen prezidia ISIA, člen výkonného výboru APUL David Špunda, Demo-Team APUL, člen metodické komise a lektor APUL David Pražák, Demo-Team APUL, člen metodické komise a lektor APUL Marek Meluzín, Demo-Team APUL, lektor APUL Michael Turek, Demo-Team APUL, člen metodické komise a lektor APUL Tomáš Horáček, Demo-Team APUL, lektor APUL Lukáš Macourek, Demo-Team APUL, člen metodické komise a lektor APUL Jiří Špetla, Demo-Team APUL, lektor APUL Adam Větříček, člen snowboardového lektorského sboru APUL Nikol Novotná, členka dětského lektorského sboru APUL

Pamporovo, Bulharsko

nickém lyžování – demo. Probíhalo to tak, že na hlavním oficiálním demo hangu demonstrovali jeden, dva, tři nebo více jezdců ukázky techniky lyžování krátkých i dlouhých oblouků svého technického konceptu.

A to jak v pomalých rychlostech, tak i velmi dynamicky. Ukázky jízd mohly být jednotlivě i ve formaci a byly moderované dalším členem výpravy i s pozvánkou na nadcházející workshopy. Ukázky byly bedlivě a se zájmem sledovány a filmovány ostatními účastníky zemí z celého světa! Témata následných workshopů byla velmi různorodá a věnovala se všemu, co jen trochu s výukou lyžování souvisí. Od technického konceptu lyžování, věnování se jednotlivým částem oblouků v různých rychlostech na prudkých i mírných svazích a na různém sněhu, přes analyzování lyžování až po nejrůznější metody výuky, komunikaci s klientem, a jak to vlastně všechno, čemu se věnujeme a co milujeme, můžeme předat dál. Po workshopech na kopci byla v pozdním odpoledni na řadě další část denního programu, indoor lecture, kde ty země, které měly workshopy na sněhu, prezentovaly nejrůznější témata v hotelových sálech v centru Pamporova.

Tento intenzivní týdenní program doplnilo ještě slavnostní zahájení, dvě večerní demo-show a poslední večer slavnostní zakončení, kde demonstrovaly své lyžování, snowboardování a telemarkování všechny země.

Náročný hlavní demo hang, kde všechny show

| 71 |

úrovně vzdělání až po lektorskou licenci. přes všechnu tu rozdílnost všichni, ale úplně probíhaly, byla osvětlená černá, těžká, ale I zástupce naší snowboardové sekce měl všichni, milují jedno a to samé – být na sněhu, krásná sjezdovka. Demonstrace jízd probíhaly učit, lektorovat, trénovat a sjíždět kopec na výhradně ve formacích, a tak to byla za hudeb- velmi zajímavý workshop a indoor lecture lyžích, snowboardu či telemarku! No není to ního doprovodu velkolepá podívaná. Po večer- mimo jiné o výjimečném projektu a způsobu, jakým se u nás v APUL snowboarding rozvíjí. úžasný? Je… Je to naprosto stmelující. ních show, nebo i na konci každého dne, byla Celý kongres Interski je něco jako „Předveď, Chtěl bych poděkovat všem přátelským samozřejmě možnost navázat přátelskou co umíš, jak to děláš, a zároveň si poslechni, lidem v Bulharsku za jejich pohostinnost komunikaci s ostatními účastníky z celého jak to dělají ostatní“. Je to úžasná možnost se a celému týmu výpravy APUL za jejich aktivitu světa, třeba u dobrého vína nebo piva.

Co se týká možnosti prezentovat se na toho všeho účastnit a doslova se nabít něčím a chuť reprezentovat naši asociaci. Bylo fajn denních workshopech a odpoledních indoor novým, jiným. Něčím, co je třeba pro jiné kulto celé s vámi sdílet a prožít! lectures, ani my v APUL jsme nezaháleli a předtury naprosto zásadní, přesto pro nás (zatím) Konkrétní výstupy, poznatky a zkušenosti stavili na sněhu náš technický koncept a to, jak nepotřebné, nové. z tohoto kongresu budeme prezentovat lektorujeme na kurzech D + C (level 1 + 2), V průběhu týdne jsem se takhle najednou na webu APUL a v průběhu celého roku na tedy model dvou cest zatáčení a přípravu zastavil a uvědomil si, jak vlastně fantastický jednotlivých kurzech, ale ze všeho nejdříve zcela nových učitelů lyžování na jejich práci. to všechno je. Koukám na všechny ty lidi, na prvním setkání na lyžích před sezónou, Vybrali jsme si toto téma, protože nás způsob, více jak 2 500 lektorů a expertů z 35 zemí tedy na podzimní Akademii APUL, na kterou jakým to děláme, odlišuje od jiných asocicelého světa, a vnímám tu velkou věc, že všechny členy APUL srdečně zveme. ací a jsme tímto směrem často dotazováni. Zároveň to považujeme za důležité a velmi zajímavé, David Špunda Akademie APUL 2019 protože právě zde začíná kariéra každého učitele lyžování. Myslím Interski Demo30. 10. – 3. 11. 2019 Sölden, Rakousko si, že jsme měli solidní účast.

-Team APUL, Tradiční a oblíbená akce pro členy APUL. Lyžování, Naplnili jsme dvě skupiny dopolečlen metodické workshopy a celá řada dalších kurzů, jako například: dne i odpoledne, tedy maximum, komise a lektor které jsme mohli kapacitně zvládAPUL nout. V sále jednoho z místních Kurz APUL Lyžování D Mistr Evropy v Demo-lyžování 2017, hotelů jsme pak na indoor lecture 1. – 6. 11. 2019 Sölden, Rakousko 2019 prezentovali historii APUL, členÚvodní kurz pro zájemce o práci instruktora lyžování, ství v ISIA a náš jedinečný způsob Mistr Rakouska v Demo-lyžování kteří nemají předchozí instruktorské vzdělání. hodnocení na kurzech APUL, 2016, 2017, 2018 který vnímá najednou všechny

Více na www.apul.cz

ČLENSKÉ LYŽAŘSKÉ ŠKOLY APUL: GARANCE KVALITY PRO KLIENTY, GARANCE DOBRÉ PRÁCE PRO INSTRUKTORY APUL

KONTAKTY NA www.apul.cz

| 72 | TECH

SVĚT OUTDOORU – ČASOPIS PRO MILOVNÍKY HOR A OUTDOORU UVÁDÍ Mezinárodní festival zimních adrenalinových a cestovatelských filmů

SNOW FILM FEST Během celého roku vybíráme filmy do programu festivalu z nejlepších evropských a světových akcí. K tomu přidáváme i snímky lokální produkce tak, aby na konci vzniklo pásmo hlavních a bonusových filmů, které vás rozesměje, někdy vás bude trochu děsit, ale hlavně inspirovat a bavit. A na co se můžete těšit letos?

V

Queen Maud Land

jedné expedici hvězdná jména jako Alex Hannold, Jimmy Chin, Cedar Wright a další. Skupina elitních horolezců se vydává na území královny Maud na Antarktidě a prozkoumávají místní skalní vrcholy tak, jak lezou nejraději. Po dobu expedice vznikne řada hodnotných výstupů, krásných fotek a veselých momentů. Takže jestli chcete vidět současného nejlepšího lezce free solo jezdit na lyžích, nenechte si tenhle film utéct.

Onekotan

Na zemi je řada míst, kde si připadáte jako na konci světa. Ostrov Onekotan je jedním z nich. Ostrov uprostřed Ochotského moře, kde panují podmínky naprosto nevhodné pro trvalejší pobyt. Lyžař Mathiass si touží sjet sopku, která ostrovu dominuje. Není to snadný cíl, a přeci to není to nejobtížnější, co ho čeká.

Ice and Palms

Z jihu Německa ke Středozemnímu moři na kolech. Může to znít jako pohodový letní roadtrip. Jenže Jochen a Max nevyráží v létě, ale z jara, kdy jsou ještě průsmyky zapadané sněhem, a místo deky na opalování s sebou berou lyže. Protože alpské silnice jsou lemované nádhernými čtyřtisícovými vrcholy a byla by škoda na nich nenakreslit žádnou lajnu.

c osine r p – říjen h

c eský ch č 0 20 enský v a slo ěst m

Surfer Dan

Dan je kanadské hovorové označení pro blázna. Tenhle Dan se jmenuje Ben a v období, když udeří největší mráz, kdy se i ti nejotrlejší schovávají ke krbu, obléká Dan neopren a vyráží mezi kry surfovat na vlnách kanadských jezer. Tedy pardon – Ben.

Střípky ze života horolezce

Medailonek fenomenálního českého horolezce Míry Šmída. Míra byl zakladatel horolezeckého festivalu v Teplicích nad Metují, pískař, horolezec v evropských horách i světových velehorách, renesanční fotograf, filmař, spisovatel, organizátor. Jenže tenhle vizonář zemřel za dosud nevyjasněných okolností během sólového výstupu cesty Lost Arrow.

Můj svět

Venca je dobrodruh, extrémní sportovec a tak trochu pankáč. Od dráhy profesionálního triatlonisty se dostal k vytrvalostním závodům v arktických podmínkách a jeho výpravy jsou čím dál tím delší, mrazivější a chtělo by se říct nesmyslnější. Co si o tom myslí on sám a z čeho se skládá Vencův svět?

www.snowfilmfest.cz

SunnyCard je tím PRAVÝM sezónním skipasem pro nadšené lyžařské rodiny!

Neboť pokud si objednají SunnyCard oba rodiče, lyžují všechny děti do 15 let v rodině celou zimu zdarma. Prostě tak.

• • • •

www.skisport.com

PROSTĚ JEDINEČNÉ.

DĚTI DO 15 LET* ZDARMA. LEDOVEC L SCHNALSTA U V J. TYROLSK

platná v 9 vyhlášených skiareálech** snadno dostupné po dálnicích sněhová jistota, rozmanité sjezdovky pro spořivé lyžaře ve výhodné variantě Pondělí - Pátek

*ročník 2005 a mladší, po prokázání rodinného vztahu (OP, rodný list) **platné ve skiareálech: Hinterstoder, Wurzeralm, Hochficht, Almtal-Bergbahnen/Kasberg, Grossglockner/Heiligenblut, Ötscher, Hochkar, Kössen a ledovec Schnalstaler Gletscher v Jižním Tyrolsku.

Předp rodej do 31 mís .10. to € 536 jen za

€4 29 pro dos pělé ho

PROSTĚ LYŽOVÁNÍ.

CELOU SEZÓNU.

| 74 | FASHIONSTORY

Lifaloft Hooded Stretch Insulator Jacket 6 790 Kč

Lifaloft Hybrid Insulator Jacket 4 790 Kč

| 75 |

W H1 Pro Lifa Seamless 1/2 Top 3 690 K훾

HH Lifa Merino Crew 2 190 K훾

H1 Pro Lifa Seamless 1/2 Zip 3 690 K훾

W HH Lifa Merino 1/2 Zip 2 390 K훾

| 76 |

FASHIONSTORY

www.hellyhansen.com W Whitefall Lifaloft Jacket 8 990 K훾

W Switch Cargo 2.0 Pant 5 790 K훾

Jr Skyhigh Jacket 5 390 K훾

Jr Starlight Jacket 5 390 K훾

| 77 |

W Whitefall Lifaloft Jacket 8 990 Kč

Garibaldi Jacket 11 390 Kč

n Kupó u v na sle 0 eur č | 4 ých K

0 0 1 0 žití v nov ách k vyu ch prodejn field est ový značk nsen ve W upark Ha a A Helly ov Praha a Chod Bratislav tohoto onci k a n te najde časopisu!

Alpha Shell Jacket 11 990 Kč

| 78 | TECH

1. vrstva

Pořád na vlně Text: Petr Havelka

vlny?

Jak moc si konkurují transportní funkční materiály a přírodní vlna merino?

Nedávno jsem se bavil se zástupcem jedné ze silných a progresivních značek funkčního oblečení a zaujala mne úvaha, že za největšího konkurenta nepovažují nějakou konkrétní značku, ale oblečení z merina.

T

o je v kolekci jiných značek zastoupeno méně, protože jak už jsme psali mnohokrát, merino není funkční ve smyslu efektivního transportu vlhkosti po svých vláknech, a nehodí se tedy pro všechny aktivity. V nejtechničtějším prádle určeném pro výkonnostní sportovce budeme merino hledat marně.

Ale popořadě.

FOTO: HELLY HANSEN

Transportní, syntetické materiály Funkční, nazývejme je transportní materiály, mají tu základní vlastnost, že i díky malé nasákavosti dokáží šířit vlhkost po povrchu vláken do struktury pleteniny.

Tedy když se při intenzivním výkonu začnete potit (abyste přehřívající se tělo ochladili), rychle se pot rozšíří na větší plochu (vlákna v úpletu mají velkou povrchovou plochu) a v tu chvíli je proces ochlazování výrazně rychlejší a efektivnější

(z větší plochy se stejný objem tekutiny odpaří rychleji než z plochy menší). Při odpařování je spotřebovávána tepelná energie z povrchu těla, a tím dochází k jeho ochlazování. Tělo se dokáže tímto způsobem ochlazovat i při teplotách, které přesahují jeho vlastní teplotu (extrémním příkladem může být sauna). Takovými transportními materiály jsou polyester, polypropylen a částečně polyamid.

Merino netransportuje

Naproti tomu merino je silné v jiných parametrech. I když je vlákno velmi nasákavé podobně jako např. bavlna, díky své struktuře – materiál je kadeřavý a plný pórů a vzduchu – dokáže hřát, i když je plně promočené. Navíc je vlna díky obsaženému lanolinu velmi odolná proti množení bakterií, tedy i po propocení a delším užívání odolává tvorbě nepříjemných zápachů. Prádlo z vlny tedy neumí podpořit efektivitu a rychlost ochlazování těla, ale přináší jiné benefity, které pro méně intenzivní sporty mají své velké výhody. Mezi takové sporty můžeme zařadit například turistiku a částečně i sjezdové lyžování.

| 79 |

Kašmír v první linii Italský UYN vyvinul kolekci Fusyon Cashmere Shiny, kde je v kombinovaném úpletu zastoupeno i vlákno vyrobené z kašmírové vlny. Tato vlna pochází z kozy kašmírské a má vlastnosti (pro první vrstvu) podobné té z ovcí merino: vlákna jsou jemná (používají se vlákna z podsady s průměrem menším než 19 mikronů), je antibakteriální a odolává pachům. Kašmír je ještě jemnější na dotek (a takřka by neměl kousat), mechanicky je trochu méně odolný (což ale v úpletu s polyamidem nehraje roli) a také je podstatně dražší, protože produkce z jednoho zvířete je výrazně menší. Tato skutečnost se logicky projeví i ve výsledné ceně prádla, které by se do prodeje mělo dostat v průběhu této zimy.

Craft CTM Hood V lyžařské sekci získalo na ISPU zlatou medaili triko s dlouhým rukávem Craft CTM (Craft Tailored Motion), které využívá 3D pleteninu, má bezešvé provedení torza, poskytuje propracovaný bodymaping, výrazné odvětrání v podpaží, na zádech a loktech, velkou elasticitu a odolnost díky použitým materiálům. Integrovaná kapuce může sloužit jako nákrčník nebo kukla. Triko je technicky na vysoké úrovni a reflektuje potřeby profesionálních sportovců.

Merina a syntetika v jednom

V nabídce na trhu najdete nyní i všemožné kombinace uvedených materiálů, které mísí jejich vlastnosti. Tedy například syntetické materiály jsou nenasákavé, transportní, ale i odolnější mechanicky, tvarově stálejší a také jemnější na omak, merino má zase velmi jemná vlákna, ale i tak může lehce kousat. A takový mix vlastností syntetických materiálů ve spojení s vlastnostmi vlny přináší zajímavé funkční kombinace. Vždy je třeba volit prádlo s ohledem na aktivitu a prostředí, kde je provozována. Třeba elitní běžec při pražském maratonu na sebe merino ani kombinované s transportními materiály nevezme.

FOTO: CRAFT

Co dnes frčí?

Je nesporné, že merino zažilo velký boom a na jeho vlně se svezlo mnoho tradičních i nových výrobců sportovního spodního prádla. Je ale pořád tento materiál na vzestupu, nebo už se hladina zklidnila? Když se podíváme na výsledky čtyř posledních ročníků soutěže ISPO Awards, do které výrobci zařazují své inovativní novinky, každý rok zde najdeme zhruba tři modely spodního sportovního prádla. Za poslední čtyři roky výrazně převládají modely z materiálů syntetických. Mezi vítězi se objevilo i prádlo z čistého merina, někdy nově využité v kolekci „transportní“ značky, jindy inovované od tradičního výrobce vlněných produktů, nebo kombinace syntetiky a vlny. Ale oceněným technologickým novinkám jednoznačně vévodí syntetika.

Dává to smysl, kouzlo vlny tkví ve fungování samotného vlákna se svými plusy i minusy, mezi které patří i menší mechanická odolnost a omezená elasticita. Syntetické materiály umožňují mnohem více variant a kombinací, ať na úrovni současného využití více typů materiálů v různých částech prádla (polyamid je odolnější a pružnější, polypropylen a polyester transportnější) nebo struktury pletení (body maping, perforace materiálů pro lepší prodyšnost apod.).

FOTO: SENSOR

| 80 | TECH

Plný šatník výhodou

I zákazníci-sportovci už roky na vlastní kůži testují, které prádlo je na co vhodné. Osobně jsem vyzkoušel mnoho materiálů, nic zásadního jsem nevynechal. Před zhruba deseti lety jsem prošel fází, kterou můžeme nazvat fascinace merinem, ale již hodně let opět postupně více a více zařazuji transportní materiály, a to nejen na běžkách, ale i na sjezdovkách.

Vlna, na které připlulo vlněné spodní prádlo, byla silná a velmi přínosná. Ale již kolem nás proplula a zanechala za sebou paletu možností, ze které můžeme těžit právě my sportovci. Není vždy jednoduché se v široké nabídce rychle zorientovat a bez osobních zkušeností se nejspíš neobejdete. A právě díky nasbíraným zkušenostem nakonec budete velmi rádi, když jednou do skříně sáhnete pro kousek z merina a podruhé po technickém funkčním prádle. Protože je mnoho pravdy na tom, co hlásá jeden ze sloganů švédského výrobce technického oblečení: „Univerzální funkční prádlo neexistuje“.

CRAFT MERINO 240 ZIP

CRAFT FUSEKNIT COMFORT BLOCKED

Craft myslí i na fanoušky přírodních materiálů a vyvinul vysoce funkční řadu prádla Merino 240, která kombinuje přednosti vlny merino, jakými jsou výborná termoregulace, eliminace zápachu či tepelný komfort, zatímco použité umělé materiály zajistí vyšší pružnost a rychlejší odvod potu. Prádlo je ideální pro outdoorové aktivity do chladnějších až mrazivějších podmínek. Pohodlný střih nabízí možnost použití jako 2. vrstvu. Opomenut nesmí být ani způsob získání vlny – Mulesing free, který je v souladu s humánním zacházením při chovu ovcí.

Pokud jsou pro vás parametry funkčnost a design stejně důležité, je řada Fuseknit Comfort Blocked ideální volbou. Stylové funkční prádlo, v němž uděláte parádu i po lyžovačce v après-ski baru, je navíc neobyčejně pohodlné díky kombinaci bezešvého torza s ergonomicky uzpůsobenými švy. Určené pro širokou škálu sportovních aktivit v mírně chladném až chladném počasí.

Materiál: 70 % polyester (z toho 30 % recyklovaný), 30 % polyamid

SENSOR MERINO IMPRESS Termoprádlo z dokonale funkčního materiálu v neotřelém provedení, které v sobě snoubí praktičnost a krásu. 100% vlna merino zde získává exkluzivní vlastnosti díky unikátnímu výrobnímu postupu.

Polyuretanová vrstva nanesená na jemně pletenou vlnu zabrání nepříjemnému kousání při zpocení a navíc ochrání natištěný vzor před sepráním. Perfektní volba pro jakýkoli druh akce.

www.sensor.cz

1 595 Kč

SENSOR MERINO AIR

www.craft.cz

2 350 Kč

www.craft.cz

MA OTESTUJTE ZDAR nové modely lyží SPORTEN ve středisku La Norma

1 150 Kč

Lehké funkční prodloužené boxerky vyrobené z exkluzivního úpletu Merino Air. Slavnému merinu v tomto případě dodává šmrnc špetka polyamidu, která zlepšuje termoregulaci úpletu, zvyšuje elastičnost, tvarovou stálost a prodlužuje životnost. Díky rychleschnoucímu materiálu se toto prádlo skvěle hodí pro sporty s vysokou pohybovou zátěží, sálové sporty i outdoorové aktivity.

www.sensor.cz

955 Kč

Více na betatour.cz

| 81 | HELLY HANSEN LIFA MERINO CREW Nejteplejší základní vrstva značky HH, perfektní pro všechny aktivity v chladném počasí.

Nabízí všechny benefity vláken merino spolu s jedinečnými vlastnostmi vláken Lifa.

Technologie: 2 v 1 základní vrstva; 2vrstvá konstrukce; z lícu 100 % merino vlna; z rubu Lifa®; neškrábavé; ploché prošití; 225 g/m²

www.hellyhansen.com

2 190 Kč

HELLY HANSEN LIFA MERINO GRAPHIC 1/2 ZIP

HELLY HANSEN H1 PRO LIFA SEAMLESS 1/2 ZIP

Nejteplejší základní vrstva značky HH, perfektní pro všechny aktivity v chladném počasí. 100% merino vlna v kombinaci s technologií Lifa® Stay Warm v dvojvrstvé konstrukci. HH Lifa Merino nabízí všechny benefity vláken merino spolu s jedinečnými vlastnostmi vláken Lifa. To vše s líbivou grafikou. Technologie: 2vrstvá konstrukce; z lícu 100 % merino vlna kombinovaná z rubu s technologií Lifa®; neškrábavé; ploché prošití; 215 g/m²

Revoluční novinka základní vrstvy H1 PRO LIFA využívá termické mapování těla a technologii LIFA® k přesnému managementu vaší tělesné teploty. Poloviční zip, laserem vyřezávané otvory v kritických místech a dokonale padnoucí, vysoce funkční střih. 50 % merino vlna, 25 % polyamid, 22 % polypropylen, 3 % elastan.

Technologie: bezešvá konstrukce; panely s tepelnou regulací; vlna merino z lícu v kombinaci s technologií Lifa® z rubu; 100% panely Lifa®; tělo mapující technologie

www.hellyhansen.com

LÖFFLER MERINO MAN

LÖFFLER MERINO WOMAN

Spodní triko s dlouhým rukávem. Trénink kvůli špatnému počasí nevynecháš. Speciální výrobní technologií dosáhneme více zadrženého tepla a rychlejšího transportu potu od těla. Materiál tvoří ze 70 % vlna merino spolu s 30 % polypropylenu.

Vyrobeno v Rakousku.

Spodní triko s dlouhým rukávem. Dámský sportovní střih pro tepelný komfort a pohodlné nošení v chladných podmínkách.

Speciální výrobní technologií dosáhneme více zadrženého tepla a rychlejšího transportu potu od těla. Materiál tvoří ze 70 % vlna merino spolu s 30 % polypropylenu. Vyrobeno v Rakousku.

www.fischer-shop.cz

1 560 Kč

www.fischer-shop.cz

2 390 Kč

www.hellyhansen.com

3690 Kč

LÖFFLER TRANSTEX MAN Pánské boxerky.

Extrémně lehké, prodyšné a vyrobené s maximálním důrazem na pohodlí při nošení.

Předurčené pro většinu sportovních aktivit.

Vyrobeno v Rakousku.

1 560 Kč

www.fischer-shop.cz

580 Kč

Revoluční funkční prádlo:

HELLY HANSEN H1 PRO

V roce 2016 se Dr. Danny Longman z Cambridge University obrátil na společnost Helly Hansen se záměrem propojit své dlouholeté zkušenosti ze studia teplotního chování těla s produktovým know-how značky Helly Hansen. To byl počátek zrodu revoluční kolekce vysoce funkční základní vrstvy Helly Hansen H1 Pro.

Dr.

Longman, evoluční biolog, věnoval léta studiu chování těla v různých teplotních podmínkách, zatímco sám žil bohatý dobrodružný život s expedicemi v drsných podmínkách ostrovní přírody. Vedle svých zkušeností implementoval do nové kolekce i zpětné vazby od profesionálních lyžařů a ambasadorů značky: Dennise Risvolla, Aureliena Ducroze a Kaylin Richardsonové. Cílem bylo vyvinout základní vrstvu oděvu pro pohybové činnosti s vysokou intenzitou. Každý produkt je ergonomicky optimalizován s přesným rozvržením oblastí

podle intenzity zahřívání těla, jinak pro muže a jinak pro ženy. Jinými slovy, oděv zaručuje, že tam, kde se má teplo uchovat, zůstane, tam, kde je potřeba tělo ochlazovat, jsou teplo a vlhkost efektivně odváděny. „Spolupráce s týmem vývojářů Helly Hansen mi umožnila zhmotnit roky vědeckého výzkumu do reálného produktu," shrnul spolupráci Longman. „Byl to také zážitek z učení, vedl k mnoha poznatkům zejména tím, že porovnal teorii s praxí profesionálních sportovců.“ Nové základní vrstvy H1 Pro využívají unikátní směsi originálních tkanin Lifa®, letitého

patentu značky Helly Hansen. Kombinace technologie Lifa® se 100% vlnou merino poskytuje teplo tam, kde je nejvíce potřeba (horní část zad, hrudník a krk), zatímco Lifa® a Lifa® Active jsou umístěny v oblastech, z nichž je naopak potřeba co nejrychleji odvést vlhkost a teplo od těla – pod pažemi a podél páteře. Otvory řezané laserem nabízejí ještě větší prodyšnost a pomáhají tělu s distribucí tepla.

Kolekce základní vrstvy H1 Pro zahrnuje bezešvé oděvy s hladkou konstrukcí pro optimální pohodlí a výkon, trika s těsně přiléhající kapucí a otvory pro palec. Oba styly jsou k dispozici v pánských a dámských provedeních včetně setových kalhot.

www.hellyhansen.com K sehnání také v nových HH prodejnách Westfield Chodov a Aupark Bratislava!

FOTO: DELPHINE GARCIN

| 82 |

MOUNTAIN

| 83 |

Protože milujeme prašan, hory a lyže

Blíží se další ročník setkání milovníků prašanu, hor a lyží. SNOWfest 2020 se koná v Davosu od 12. do 17. ledna, což dává dohromady šest dní lyžování. Letošním cílem je sezvat na akci všechny zásadní komunity, které se věnují horskému lyžování, freeridery a skialpinisty, a nabídnout jim vše, co by jim mohlo prospět v dalším provozování jejich sportu. Vedle prašanového lyžování v doprovodu vůdců UIAGM třeba první skialpové pokusy nebo výuku lyžařské techniky všem, co se ke skialpu dostali z jiných než lyžařských kruhů a sjíždění jim dělá problémy. Můžete ale přijet i zcela nezávazně a třeba jen okouknout, jak to na SNOWfestu chodí, a přes den sami lyžovat na sjezdovkách či kdekoli.

Už teď se můžete hlásit na:

www.snowfest.cz

Nová osobnost freeridingu?

Legenda sjezdového lyžování, olympijský vítěz a držitel jedenácti medailí světového poháru Marcel Hirscher, jak se ostatně můžete dočíst v otevíracím článku, končí se závodním lyžováním. V prvních rozhovorech se zmínil, že kromě trávení času s rodinou se chce začít věnovat freeridingu: „Vlastně jsem nikdy nelyžoval na svahu, kde nejsou brány, trénoval jsem šest dní v týdnu a na prašan nebyl čas, ale teď bude a opravdu mne hluboký sníh láká.“ Marcel Hirscher v prašanu – už se těšíme!

Odešla slovinská legenda

Davo Karničar, legenda himálajského skialpinismu, tragicky zemřel ve věku 56 let. Karničara lze označit za průkopníka extrémního skialpinismu, jako vůbec první člověk na světě vystoupal a následně sjel všechny nejvyšší vrcholy sedmi kontinentů: Mount Everest, Kilimandžáro, Elbrus, Aconcaguu, Mount Kosciuszko, Denali (dříve McKinley) a Vinson Massif v Antarktidě (tzv. Seven summits). Podobně byl prvním, kdo kontinuálně slyžoval nejvyšší horu světa – to se stalo v roce 2000, kdy mu bylo 38 let. S lyžemi a směrem dolů zdolal severovýchodní stěnu Eigeru, východní stěnu Matterhornu a další nespočet horských velikánů, kam by našince nenapadlo ani vstoupit. Byl věrným ambasadorem značky Elan a inovativním propagátorem lyžování – například vedl první lyžařskou školu v Nepálu. Osudným se nakonec nestaly hory, nýbrž práce v lese. Jeho odkaz pro extrémní lyžování však zůstává nesmrtelný…

Na lyžích a na lodi. Lyžařské jachty všeho druhu vyrážejí na moře už desítky let, až nedávno se však tato kratochvíle dostala k českému publiku. Reportáž následuje na dalších stránkách

Nepřehlédněte:

(lv, ps)

Ski & Sail: Do prašanu z jachty Tmavě modré fjordy, čerstvě zasněžené hory, lyže a jachta…

Vydejme se na skialpovou dovolenou snů......................................

84 9a4

Kanibalové z dostavníku Druhá polovina 19. století byla ve Spojených státech dobou velkého stěhování. Které ale ne vždy dopadlo šťastně..........

| 84 | MOUNTAIN  FREERIDE TRIP

| 85 | PARTNER RUBRIKY

Ski

Sail:

Text: Vojtěch Lím

Tmavě modré fjordy, čerstvě zasněžené hory, lyže a jachta, která člověka dopraví pokaždé pod nový kopec… Vydejme se na skialpovou dovolenou snů.

FOTO: © PETR NOVOTNÝ

Do prašanu z jachty

| 86 | MOUNTAIN FREERIDE TRIP

N

a dalekém severu, 400 kilometrů za polárním kruhem, je speciální místo, kde lyžařské zážitky nabírají trochu jiných rozměrů. Zasněžené vrcholky vystupující z třpytivých fjordů vás vábí k jejich zdolávání. Drsní norští kapitáni zde na plážích s černým pískem vysazují skialpinisty, kteří se s ambicí zanechat na svazích svoji originální lyžařskou linku pouštějí do celodenních túr, aby se posléze uchýlili do bezpečí vyhřáté jachty. Vítejte v Lyngenských Alpách!

Proč by měl někdo vážit cestu do norského Tromsø, nalodit se na jachtu a běhat po okolních kopcích? To nám před naší první výpravou také nebylo moc jasné. Když jsme před 6 lety začínali jezdit za prašanem do Japonska, často se lidé divili: „Tam je sníh?”

Nyní už samozřejmě každý čtenář SNOW ví, že v Japonsku spadne i 16 metrů za sezónu.

Nicméně nyní jsme chtěli pokročit zase dál a objevit něco podobně nezapomenutelného, jako je prašan v Japonsku. Tedy Ski & Sail v Norsku? Co to znamená?

Absolutní svoboda.

Můžete plout, kam chcete. Můžete stoupat, kam chcete. Můžete sjíždět, co chcete…

FOTO: © DELPHINE GARCIN

| 87 |

| 88 | MOUNTAIN FREERIDE TRIP

Každá chata má vířivku a saunu

Výlet začínáme naloděním se na palubu Norwegian Airlines ve směru Praha–Tromsø.

Nechybí obligátní přednáška letištnímu personálu na téma lavinový batoh, stlačený vzduch a jeho implikace v letecké dopravě.

V časovém presu dopíjíme zbytky plechovkové Plzně z Billy a dostáváme se na palubu.

Při pohledu na mapu se může zdát, že letíte na konec světa směr severní pól. Dva dvouhodinové lety s přestupem v Oslu jsou však celkem snesitelná záležitost.

Na letišti v Tromsø nás vyzvedává Ivar.

Starší norský pán drobné postavy. I bez zdlouhavých představování z něj cítíte, že to nebude námořní nováček a pár tisícovek hodin v místních fjordech již odkroutil. Naše plavba započne až zítra, takže pro dnešek jsme si pod místním vrcholkem Buren pronajali typickou severskou chajdu s vířivkou a saunou a před naloděním se z ní vydáme kopec zdolat. Nejdříve je ale nutné zajistit pivka. Norsko je výjimečná země, bohužel jejich pivo takové úrovně výjimečnosti

FOTO: © PETR NOVOTNÝ

| 89 |

FOTO: © DELPHINE GARCIN

Není to ta slavná polární záře? Je to ona! Tato konkrétně z oblasti Malslev z 24. ledna 2019.

nedosahuje. Kupujeme menší lokální značky a doufáme v co nejmenší újmu. Dorazíme na chatu. Pár odvážných jedinců se vrhá do třístupňové arktické vody, což pak rozdýchávají ve vířivce s „lahodným“ mokem v ruce. Z ingrediencí nakoupených za tvrdé norské koruny si připravujeme luxusní večeři a říkáme si, že bychom si zvládli představit i horší úvod výletu.

Příští ráno vyběhneme tisícový Buren. Snažíme si představit, jak by to byl asi úchvatný výhled, kdyby zrovna nesněžilo. Myšlenka příštích pár dní v prašanu nás ale docela uklidňuje, sundáváme pásy a sympatickou deseticentimetrovou vrstvou prachu se vydáváme zpět do vířivky. První túra slouží také jako zkouška kondice pro následující týden běhání po lyngenských kopcích. Slovo běhání je třeba brát s rezervou. Většinou plánujeme výstupy s převýšením maximálně cca 1 300 výškových metrů s tím, že máme k dispozici 15 hodin denního světla. O závody se tedy skutečně nejedná.

Na chatě přichází ke slovu opět Ivar, nahází nás do svého minibusu a o pár minut později jsme odloženi v maríně v Tromsø. Delphine, francouzská lodivodka, nás převezme a snaží se nás dostat do úzkých bezpečnostními pravidly a instrukcemi k používání záchranné vesty. My se samozřejmě zastrašit nene-

cháme a vysvětlujeme jí, že klíčový aspekt celé polární Ski & Sail operace je dostatečné množství piva. Delphine v návaznosti na diskuzi přinese karton třetinek. Organizujeme tedy další briefing ohledně důležitosti hydratace, až kapitánka pochopí, s kým má tu čest, a přinese pořádný počet beden. Expedice může začít.

Ostřílená francouzská kapitánka

Naše jachta se jmenuje Arctic Babe.

Dozvídáme se, že naše kapitánka již v okolí Lyngenských Alp jezdí sedmou sezónu a letos čtyřikrát absolvovala sedmidenní plavbu mezi Špicberky a Tromsø. Vypadá to, že jsme v dobrých rukou. Proplouváme pod mostem spojujícím letiště s centrem Tromsø a necháváme toto krásné sedmdesátitisícové město v dáli. Naší první destinací je rybářská vesnička s méně než tisícem obyvatel, Lyngseidet. Delphine vysvětluje, že kvůli blížící se sněhové bouři to bude pro nás nejlepší úkryt. Na naší kapitánce, která je mimochodem i vášnivá lyžařka, je vidět, že místo za kormidlem je pro ni ne druhý, ale první domov. Proplouvat místními fjordy naprosto miluje a my si nemůžeme přát nikoho lepšího pro konzultaci příštích skitouringových lokací. Delphine žije zhruba 2 hodiny směrem do vnitrozemí od Tromsø v horách daleko od civilizace, kde s přítelem, kterého potkala na závodech psích spřežení na Špicberkách, provozují malou chatu s možností skialpinistických túr s pomocí psích spřežení. Ihned samozřejmě začnu vymýšlet, jak by se naše akce dala se psím spřežením zkombinovat.

FOTO: © DELPHINE GARCIN

| 90 | MOUNTAIN FREERIDE TRIP

Loď se zdá malá, ale je překvapivé pohodlná. Ložnice mají oddělené i spojené postele, v podpalubí je společenská místnost, jídelna, kuchyňka, několik toalet. Dokonce bylo i dost prostoru na sušení oděvů. S místem se na lodi musí šetřit, proto kufry a vaky na lyže necháváme v maríně. Pak se lidi na palubě v podpalubí pohodlně rozprostřou, mohou sedět dole v jídelně, nahoře u kapitánky, na přídi…

Co Kinedryl? Mám ho přibalit?

Před začátkem výpravy jsem se docela obával mořské nemoci. Pamatoval jsem si svoji plavbu z dob studií ve Švédsku, kdy jsem na cestě za levným estonským alkoholem většinu cesty po rozbouřeném moři strávil svíjením se někde v rohu u záchodu. Vybaven Kinedrylem a žvýkačkami „Travel Gum“ jsem byl připraven postavit se další námořní výzvě čelem. K mému překvapení byly poslední tři roky v norských vodách dost v pohodě. Žvýkačky jsem vytahoval jen jednou a byl jsem na lodi jediný, kdo to musel řešit. Voda ve fjordu je povětšinou dost klidná a s větrem to taky není příliš dramatické. Většinu času se tedy namísto plachtění přesouváme na místa s pomocí motoru.

Po třech hodinách na vodě s věčným vyhlížením Lyngenských Alp dorazíme na místo.

Zimní plavba na jachtě mezi zasněženými břehy je něco, co nelze popsat, ale je třeba to zažít. Koukáme na to nekonečné skialpinistické hřiště a na každém kopci vidím snad deset potenciálních lajn. Na výběr jsou široké pláně do 35 stupňů nabízející pohodový „summit to sea“ zážitek, sjezd obřákovými oblouky až na pláž. Sever Norska je ale také proslulý těmi nejprudšími a nejužšími kuloáry, kde 50stupňový svah prověří lyžařovy nervy a tuhost vázání.

Eat & Sail

Nejenom „Ski and Sail“, ale také „Eat and Sail“.

Po celý týden nás fascinuje, co Delphine dokáže vykouzlit v malé lodní kuchyňce.

K večeřím střídá divokou lokální zvěř s čerstvými rybami, které nakoupí od norských rybářů. Po návratu z lyží se servíruje pozdní oběd, přičemž Delphine si neodpustí ani dezerty. Opravdu jsem nečekal, že budu v Norsku na lodi konzumovat crème brûlée.

Francouzka se nezapře. Na jednu osobu nám to přijde jako docela slušný zápřah, proto se nabízíme, že si alespoň snídaně budeme připravovat sami. Další troškou do mlýna přispíváme, když se chopíme rybářského prutu. K našemu překvapení docela berou a obstaráme si tímto způsobem dvě večeře.

Nebo lépe řečeno svačinky. Zkušeného rybáře aby člověk na palubě pohledal, proto se usmrcování našich úlovků vždy vyvine v kolektivní tragikomický projekt.

Ráno do sebe nacpeme hraničně snesitelné množství sacharidů a razíme na túru.

Navzdory předpovědi počasí přeje a výhledy si už nemusíme pouze představovat. Je trošku výzva jít směrem dopředu a nahoru a nedívat se neustále za sebe na tu přírodní krásu. Když jsem minulý rok stál na vrcholu japonské sopky Riširi a měl kolem sebe oceán na

všechny světové strany, myslel jsem si, že na lyžích už větší krásu nezažiji. Norsko mi tuto hypotézu zbouralo. Po obligátním vrcholovém selfie razíme dolů. Sněhu je víc než včera a my si to náležitě užíváme. Nejsem velký fanoušek detailních rozborů konzistence sněhu, není to úplně japonský „champagne powder”, ale daleko to k němu také nemá. Na počasí máme zatím docela kliku. Posledních pár set metrů k lodi sjíždíme po silnici. Je docela osvěžující jet rybářskou vesničkou na lyžích, projet kolem lokální večerky, vrátit se pro cider a kanelbullar (severská skořicová rolka) a dojet příjemně ovíněn až na palubu.

| 91 |

FOTO: © DELPHINE GARCIN

Delphine Garcin Začala s plavbou ještě jako dítě, kdy ji její prarodiče brali na výlety lodí okolo krásného pobřeží Středozemního moře.

Zamilovala si je natolik, že se rozhodla stát kapitánkou a podstoupila všechny nutné certifikace. Do Norska se dostala v roce 2013, kde začala pracovat v rámci programu Ski & Sail. Delphine vyrostla ve francouzských Alpách, práce v prostředí hor a moří je pro ni zcela přirozená. Nyní tráví čas na lodích v severním Norsku a na Špicberkách a na své farmě za polárním kruhem daleko od civilizace. Se svým přítelem chovají 22 psů husky a v rámci agentury OffTrack Experience pořádají skitouring s pomocí psích spřežení. Pro více informací o takové túře kontaktujte autora článku.

Lavinová situace nás donutí k ústupu

Na další den plánujeme výstup na Kavringtinden. To je již hora s pěknou expozicí, po dnešním aperitivu se tedy nemůžeme dočkat. Přes noc nám připadne dalších třicet čísel, při ranním rozbíjení stopy si už připadám jak v Japonsku.

Skialpy jsou pro mě ideální forma meditace. Člověk vybere kopec, trasu výstupu a několik příštích hodin neřeší moc jiných věcí než dávat jednu nohu před druhou.

V kombinaci s plachtěním je norský trip vždy něco, na co se celou sezónu těším. Kapitánka

se postará o to, aby se člověk ocitl každé ráno pod vybranou horou, a já se můžu maximálně soustředit jenom na pohyb v horách. Mezitím zdoláváme dalších 300 výškových metrů, ocitáme se nad hranicí lesa a můžeme již vidět naši zamýšlenou lajnu v celé své kráse.

Vzhledem k expozici a nočnímu sněžení se ale snažíme držet naše choutky na uzdě.

Dorazíme pod exponované místo, děláme sněhovou sondu a… Ke zklamání party se bohužel otáčíme a vracíme se bezpečnou cestou k našemu plovoucímu domovu. Na rozdíl od Japonska nemusíte v Norsku spoléhat pouze na informace, které posbíráte v terénu,

norský lavinový informační systém je celkem propracovaný a aktualizovaný několikrát denně. I přesto, že je v Lyngenských Alpách méně terénních pastí jako žleby, útesy či koryta řek než třeba v Alpách, laviny zde nejsou ojedinělé a je třeba to respektovat.

Pro kompenzaci dáváme pár jízd v lese, parta vypadá spokojeně a my v sámošce opakujeme stejný nákupní vzorec jako včera.

Půlka posádky se po večeři vydá do opuštěné místní hospůdky, kde je hlavním tahákem možnost zahrát si na bubny či baskytaru.

Každou možnost vydat se na pevnině na průzkum kvitujeme, o to víc, když nám na

| 92 | MOUNTAIN FREERIDE TRIP

FOTO: © PETR NOVOTNÝ

FOTO: © PETR NOVOTNÝ

PARTNER RUBRIKY

telefonu přistane smska: „Rychle vylezte z lodě, venku je polární záře”. Jednu polární záři jsem již zažil na studiích ve Švédsku, kde jsme pod vlivem všemožných opiátů leželi na zamrzlém jezeře někde na konci Laponska a kochali se zeleným, bílým a červeným nebeským divadlem. Vzhledem k tomu, že nemůžu s jistotou popsat, jaké barvy tehdy byly na obloze a jaké jenom v mé hlavě, chtěl jsem si ten zážitek trochu ověřit. Podívaná je to úchvatná. Po obloze se honí zelené mraky a každých 20 vteřin vypadá přírodní spektákl zcela jinak, my se to snažíme zachytit dlouhou expozicí a roztřesenou rukou na naše mobily. Bez úspěchu. Příště stativ.

Obligátní výhledy na všudypřítomné moře a bílé vrcholky netřeba připomínat, specialitou výstupu po uloyských hřebenech jsou zamrzlá horská jezera na východní části ostrova. Skupinka opět hlasuje pro obřákové prašanové oblouky až k lodi, nechávám si tedy zajít chuť na svůdný kuloár v pozadí a spouštíme se opět k pláži. Delphine nemohla zakotvit dostatečně blízko pláže, proto nás vyzvedává na gumovém člunu a po dvou postupně sváží na loď. Trošku ji podezřívám, že důvod je to jen zástupný, ve skutečnosti chce, abychom si připadali jak v nějaké polární bondovce.

Oceán, hory, zamrzlá jezera a gumový taxík

Naše poslední stopka je má nejoblíbenější – ostrov Arnoya. Po cestě na něj přemlouvám Delphine, ať nám přibrzdí. Beru plavky, vylezu na zábradlí a skáču z lodi do vody. Moje ambice uplavat alespoň pár kraulových temp bere rychle za své. Začínám změlka dýchat a rychle lezu zpět na palubu. Koupání v Severním ledovém oceánu tělo zpočátku vzdoruje, nicméně pocit, který člověk po výstupu z ledové vody zažívá, je úžasný. Brzy se nechá strhnout celá posádka včetně doktora. Zdravotní benefity mám tedy posvěceny a do vody se vrhám podruhé.

Arnoya nabízí krásnou kombinaci ježdění několik kilometrů dlouhou otevřenou plání a kratšími lajnami v kuloárech, které nejsou tak úzké, že by si na ně nikdo z posádky netroufnul. Sněhová a lavinová předpověď nám přeje, dáváme si za cíl stihnout na ostrově co nejvíce lajn. Vrcholu na Arnoye dominuje vysoký maják, máme tedy pro

Po dalších třech dnech v Lyngenských Alpách jsme zamířili na sever – do míst, kam se dostanete pouze lodí. První zastávka: ostrov Uloya. Zakotvíme ve vesničce Hamnnes. Delphine nám celkem jednoduše prodala nápad návštěvy místní sauny v kombinaci s krátkým a intenzivním smočením se v ledovém fjordu. V minitrafice doplňujeme pivní zásoby a razíme podstoupit první kolo v sauně. Po pár kolečkách objevujeme za chajdou vířivku, celý lyžařský zájezd do ní naskáče a my s blaženým úsměvem usrkáváme severskou chmelenou vodu. Zpět na lodi se s Delphine domluvíme na válečném plánu na zítřek.

Jihozápadním svahem vylezeme na vrchol Uloytinden, po hřebeni budeme pokračovat na Blatinden a pak se spustíme severovýchodním svahem na opačnou stranu ostrova, kde nás francouzská lodivodka vyzvedne.

Poslední etapa

výstup dobrou orientaci a skialpinismem ostřílená skupinka zvládá tisíc výškových metrů za dvě a půl hodiny. Moje freeridová intuice mě táhne směrem na západ, prozkoumávám příjemný žlebík a rádiem vysvětluji instrukce ke sjezdu. Pouštím to tam, zatáčím jen sporadicky, a dole si zapisuji svou doposud nejlepší norskou lajnu. Stihneme ještě vedlejší žleb a po dalším výstupu náš čeká 5kilometrový freeride otevřeným svahem s úchvatným výhledem na okolní hory. Nedaleko přístavu je prudký kuloár vedoucí přímo do moře, beru pár motivovaných jedinců a za pár okamžiků již razím cestu na botách žlebem přímo nahoru. Po cestě děláme několik sond, podmínky jsou dobré, a my pokračujeme až nahoru. Lepší sjezd bychom na závěr naší arktické expedice nevymysleli.

S úsměvy přes celé obličeje se odebereme na loď a s odhodláním nám vlastním zbavujeme Delphine posledních zásob piva. Tato lodní party tak vytváří stylovou tečku za naší expedicí Ski & Sail.

Vojtěch Lím Vojta Lím pořádá pod hlavičkou Sherpas Ride freeridové a skialpové kempy na Hokkaidu a Honšú v Japonsku.

V dubnu se pak přesouvá za polární kruh do Norska a pořádá Ski and Sail expedice. Pro více informací mrkněte na www.sherpasride.cz nebo napište na vojta@sherpasride.com.

DS 120

BRIGHTEN UP YOUR SKIING

Dalbello DS 120 disponuje technologií POWERCAGE, která zlepšuje přenos sil, zaručuje vysoký komfort a umocňuje zážitek z lyžování.

MY FIT

100% tvarovatelný skelet a vnitřní botička.

GRIPWALK

Systém zaručuje komfort při chůzi a zvyšuje výkon při lyžování.

DA L B E LLO.IT

|

VOELKL.CZ

#DAFAMIG LIA

| 94 | MOUNTAIN NEBEZPEČÍ V HORÁCH Mráz, vítr a sníh byly v dávné historii neodlučnými soupeři civilizace, ba dokonce mají výrazný význam na technickém rozvoji lidstva, jelikož člověka nutily vymýšlet zařízení, která by je před nimi ochránila a umožnila v bezpečí přežívat zimy. Ne vždy se to ale podařilo.

Kdy: Zima 1846 Kde: Pohoří Sierra Nevada, USA Kdo: Z 87 osadníků dorazilo do cíle pouhých 47

KANIBALOVÉ Z DOSTAVNÍKU Připravuje: Martin Müller

FOTO: GETTY IMAGES

Sněžná slepota, končetiny rozpraskané mrazem do krve a pojídání umrzlých přátel. Tím vším a mnohými dalšími útrapami si musela v roce 1846 projít karavana známá jako Donnerova výprava, jejíž osud zpečetila jedna velká sněžná bouře. Příběh amerických osadníků je tak dramatický, že se mu rozum až zdráhá uvěřit. Tím spíš, že někteří z nich si kanibalismus oblíbili víc, než bylo nezbytné.

Dobová ilustrace s titulkem „Na cestě na vrchol“ zobrazuje výjevy z Donnerovy výpravy

P

olovina 19. století byla ve Spojených státech amerických dobou velkých snů, velkých obětí a velkých tragédií. S trochou nadsázky bychom ji mohli označit za obdobu evropského stěhování národů. Ve snaze kolonizovat západní pobřeží kontinentu totiž americký kongres schválil zákon, který garantoval novým osadníkům půdu zdarma. Tím vyvolal jednu z největších vnitrozemských migrací v historii země.

Pro tisíce lidí to byla cesta ven z nepříznivé ekonomické situace nebo způsob, jak uniknout náboženskému pronásledování. Šlo o ztělesnění amerického snu, v němž si každý dostatečně snaživý člověk nakonec najde své místo na slunci. Celé rodiny tehdy opouštěly své domovy

a vydávaly se na tisíce kilometrů dlouhou cestu nehostinnou krajinou. Kromě majetku riskovaly často i holé životy.

Dva odhodlaní bratři

Příběh nešťastné karavany se začal psát v roce 1846, kdy se bratři Jacob a George Donnerové, zlákáni vidinou snadného získání pozemků, rozhodli opustit rodné město Springfield v Illinois a začít nový život na širokých pláních Oregonu. Krátce po vydání pozemkového zákona prodali vše, co měli, a dali dohromady několik vozů tažených voly, s nimiž hodlali přejít širé pláně amerického středozápadu do více než tři tisíce kilometrů vzdáleného města Sutter’s Fort.

Nebyli však sami. Jak bylo tehdy zvykem, přidali se k nim další, kteří mířili stejným směrem.

Cestovat ve větších skupinách bylo bezpečnější, lidé si mohli vzájemně vypomáhat nebo snadněji odrážet útoky indiánů, kteří před kolonizátory bránili svá teritoria. Na cestu se nakonec vydalo 87 mužů, žen i dětí,

| 95 | jmům. Pevnost totiž stála mimo oregonskou trasu a téměř nikdo v ní proto nezastavoval, neutrácel za ubytování, jídlo a další služby. Pokud by tato nová trasa vešla ve známost jako alternativa k té oregonské, mohl by na tom ohromně vydělat. Když proto Donnerova skupina dorazila na místo, chamtivý majitel jim Bryantovu zprávu zamlčel a poslal je vstříc smrti. kteří utvořili dlouhou karavanu dostavníků, potažených zvířecími kůžemi.

První zásadní chybu však bratři Donnerové udělali ještě před tím, než se vydali na cestu. S výpravou totiž čekali až na konec dubna, takže aby do cíle dorazili před začátkem zimy, musela by jejich cesta proběhnout bez jediného problému. A jestli měla výprava na něco štěstí, byly to právě problémy.

Největší trable přicházely na strmých horských stezkách – a samozřejmě ve chvílích, kdy udeřila zima a sníh

Drtivá většina ostatních osadníků se držela známé a poměrně bezpečné oregonské stezky.

Hastings ale věděl, že Donnerové bojují s časem, a doporučil jim z ní proto uhnout a vydat se „zkratkou“ přes pohoří Wasatch směrem k Velké solné poušti v Utahu. Jak u něj bylo zvykem, tuto zkratku sám nikdy osobně neprozkoumal. Donnerové mu ale pro jeho výřečnost uvěřili a bezpečnou oregonskou stezku nechali daleko za sebou.

Tragédie pro pár grošů

FOTO: ARCHIV SNOW

Mapa označující trasy z východu na západ kontinentu. Tragický úsek je na jejím samém konci, kdy zbývalo posledních sotva 10 % cesty

Stezka podvodného právníka

Druhou chybou bylo setkání s mladým právníkem Lansfordem Hastingsem. Tento ambiciózní muž se prohlašoval za znalce amerického středozápadu, a dokonce vydal knihu s názvem Emigrantův průvodce po Oregonu a Kalifornii. To vše, aniž by se v knize popsanými stezkami byť jen jednou sám projel a tušil, v jakém jsou stavu.

Cesta přes hory a poušť osadníky naprosto vyčerpala. Těžké vozy tažené ještě těžšími zvířaty museli dostávat přes horské průsmyky a prosekávat jim cestu hustými lesy, za nimiž je čekala nekonečná poušť.

S vypětím všech sil se jim nakonec přeci jen podařilo dostat se až k úpatí pohoří Sierra Nevada, a když už se zdálo, že mají téměř vyhráno, udělala výprava třetí a největší chybu, když se Hastingsem nechala zlákat na další zkratku přes horský průsmyk. Právě z něj se téměř polovina z nich už nikdy nedostala živá.

Tragédii se přitom málem podařilo zabránit. S Donnery totiž cestoval i novinář Edwin Bryant, který Hastingsovi nevěřil a vydal se sám napřed průsmyk prozkoumat. Když zjistil, že je pro karavanu těžkých dostavníků naprosto nesjízdný, zanechal v pevnosti před odbočkou vzkaz, aby se výprava vrátila a napojila zpět na oregonskou stezku.

Jeho zpráva ale skončila v rukou majitele pevnosti, který shledal, že jde zcela proti jeho zá-

V horách šílenství

Ke konci léta zemřel první člověk. K incidentu došlo během strmého stoupání kdesi na úpatí hor, když jeden z řidičů dostavníků neudržel nervy na uzdě a začal do krve mlátit jednoho z tažných buvolů. Vůdce skupiny James Reed se ho pokoušel uklidnit, ale řidič po něm švihl bičem a zasáhl jeho ženu. Reed mu za to v návalu vzteku vrazil lovecký nůž do žeber, za což ho i s rodinou z karavany vyloučili.

Vydali se tak vlastní cestou, což jim dost možná zachránilo život.

Následovalo několik dalších zranění a komplikací, jak se karavana dostávala hlouběji do neschůdného horského terénu.

Mezi zářím a říjnem je navíc několikrát přepadly bojové skupiny indiánů, které pobily několik zvířat a poškodily některé dostavníky. George Donner si při opravě jednoho z nich poranil ruku, takže jeho část karavany zůstala pozadu a oddělila se od hlavního průvodu.

Osmadvacátého října pak jejich postup zastavila událost, kterou nikdo z nich nepředvídal.

Do hor dorazila katastrofická sněžná bouře.

Sami v bílé slepotě

Osadníci věděli, že stačí přejít pohoří a budou v cíli. Město Sutter’s Fort bylo vzdálené už jen pár dní cesty. Blizzard ale udeřil s takovou silou, že museli zastavit. V hlubokých závějích sněhu nebyly dostavníky schopné pohybu a strašlivý mráz nešlo dlouho snášet. Rozhodli se proto rozbít tábor a sněžnou bouři přečkat. Zprvu měli za to, že půjde

FOTO: GETTY IMAGES

| 96 | MOUNTAIN NEBEZPEČÍ V HORÁCH

jen o pár dní, nanejvýš týdnů.

Situace se ale velmi brzy vymkla kontrole.

Hlavní část karavany postavila v místě zvaném Aldersova zátoka z dřevěných planěk čtyři provizorní sruby, do kterých se všichni její členové schovali.

Opožděná skupina George Donnera se utábořila o kousek níže u jezera Truckee. Když byly tábory rozbity, vyvstala palčivá otáz-

FOTO: GETTY IMAGES

Nedatovaná ilustrace zobrazuje nouzový tábor, který vyrostl u dnešního Donnerova jezera

Výprava později nazvaná Ztracená naděje zbloudila při výpravě na lov. Právě při ní došlo k první konzumaci lidských ostatků, byla to ale nakonec právě ona, kdo předal o celé expedici zprávu v cílovém městě Sutter’s Fort

ka: Co budou osadníci jíst, pokud jim sníh nedovolí brzy pokračovat v cestě?

V karavaně nebyl jediný rybář, takže i když byli kousek od jezera, nebyli schopní ulovit si žádnou rybu. Několika lovcům se podařilo zabít medvěda, ale jinak se v okolí táborů zvěř téměř nevyskytovala. Po pár dnech je navíc přepadla skupina indiánů a pobila 19 volů, které pak osadníci postupně snědli. Jenže mráz nepovoloval, sruby zapadávaly

stále hlouběji a hlouběji do sněhu, a v půlce prosince jídlo definitivně došlo.

Zoufalí osadníci proto strhávali z dostavníků kožené potahy, ze kterých pak vyvařovali nechutnou lepivou hmotu, kterou se živili. Někteří zkoušeli ohlodávat kůru zmrzlých stromů, ale některé dny se ani nedostali ze stísněných a přeplněných domů ven, protože vstupy zatarasil sníh. Tenkými stěnami se navíc dovnitř prodíral chlad, který pronikal lehkým oblečením osadníků až do morku jejich kostí.

Původní vůdce James Reed, vyhnaný ještě před příchodem do hor, se paradoxně i s rodinou mezitím dostal do cílového Sutter’s Fort, a i když se s karavanou rozloučil ve zlém, měl o ni starost. Když se vozy ani po několika týdnech neobjevovaly, pokusil se zorganizovat pátrací skupinu, ale většina mužů tou dobou bojovala v americko-mexické válce a nebylo koho vyslat na pomoc.

sem těch, kteří po cestě zemřou.

Jako alternativu dokonce nadhodil zavedení duelů na život a na smrt, kde by byl poražený zabit a sněden ostatními. Znělo to jako šílenství, ale lepší nápad nikdo neměl. Duely skupina zavrhla, ale shodla se na tom, že jíst ty, kteří umřou, je jejich jedinou nadějí na záchranu.

Byl to paradoxně právě Dolan, který přišel na řadu první. Blizzard se s přibývajícími dny stále zhoršoval, až se jednoho dne musela skupina zastavit a přečkat bičování sněhu vleže pod dekami. Dolan ale během čekání dostal z extrémního podchlazení šok, strhal ze sebe v návalu paniky šaty (měl pocit, že mu celé tělo hoří) a za šíleného řevu vyběhl nahý do bouře.

Po několika hodinách se vrátil, ale brzy zemřel. Jeho mrtvé tělo posléze osadníci skutečně snědli, spolu s dalším členem výpravy, který zemřel těsně po něm. Tím ale peklo teprve začínalo.

Ztracená naděje

Členy expedice byli i dva indiáni, kteří jíst mrtvé odmítali. Mezi mnoha indiánskými kmeny totiž panovalo přesvědčení, že pokud člověk sní maso jiného člověka, posedne ho démonická bytost jménem Wendingo a stane se z něj divoké zvíře.

Zbytek účastníků postoj indiánů znepokojoval. Jelikož se jejich morálka po snědení dvou mrtvých značně posunula, rozhodli se je po pár dnech zabít a sníst taky. Indiáni léčku odhalili a jednoho večera prchli, ale osadníci je po několika dnech stopování našli ležet bezvládně na kost promrzlé kolem vyhaslého ohniště. Ještě dýchali, když do nich jeden z nich vystřílel náboje ze své pušky.

Ale indiánské maso také brzy došlo, proto padl návrh zabít a sníst všechny ženy, protože jsou slabé a jistě tak jako tak brzy zemřou. Na to naštěstí nedošlo, protože se lidem ze Ztracené naděje nakonec podařilo najít stezku ven z hor a po 30 dnech bez jídla se dostali do zhruba 200 km vzdáleného města Sutter’s Fort.

Skupinky osadníků se ve snaze ulovit zvířata nebo najít alternativní cestu ven z hor jednou za čas vydávaly na průzkum terénu.

Tvořilo je vždy několik jedinců na provizorních sněžnicích se zásobami na pár dní. Právě během jedné z těchto výprav odstartovalo opravdové šílenství. Už nikdy se k hlavní skupině nevrátila a později se jí začalo přezdívat Expedice ztracené naděje. Šlo o poměrně početnou skupinu 17 lidí, mezi nimiž byly i menší děti. Na cestu se vydali 16. prosince, ale už po třech dnech ztratili směr v oslepující sněžné vánici. Už když vycházeli, byli po týdnech hladovění zesláblí. Kolem Štědrého dne jim pak došly poslední zbytky zásob lepivého vývaru z kůží. Cestu zpátky nemohli najít. Nohy měli tak promrzlé, že jim při každém kroku krvácely. Začalo jít pouze o holé přežití.

Otázku kanibalismu otevřel jako první jistý Patrick Dolan. Navrhl pokračovat dál a živit se ma-

Sněz, co můžeš

| 97 |

Tábory mrtvých

Osadníci v táborech mezitím přišli o poslední kůže k vyvařování a začali odlamovat kusy srubů, aby si měli ve vražedném mrazu čím zatopit. Když začali na podchlazení umírat první lidé, rozbujel se kanibalismus i tam. Po čase byl dokonce zaveden systém označování mrtvých tak, aby lidé nejedli své vlastní příbuzné. I tváří v tvář strašným

FOTO: ARCHIV SNOW

Skuteční účastníci výpravy.

John Reed se svou manželkou (vlevo) byli kvůli potyčce s kočím z výpravy vyloučeni – to jim možná zachránilo život

zubožená žena a dle vzpomínek jednoho z mužů se jich zeptala: „Jste skuteční lidé, nebo andělé z nebes?“ Většina přeživších byla v deliriu, když jim záchranáři po dlouhých týdnech podávali první jídlo. Jeden muž se neovládl a snědl ho tak rychle, že záhy zemřel. Záchranáři s sebou na cestu zpět vzali 23 lidí, ale ani ti neměli vyhráno. Dvě děti se musely brzy vrátit, protože náročnou cestu nezvládaly.

Jeden z osadníků zemřel na celkové vyčerpání, krátce po něm pak tříletá holčička.

Záchranáři schovávali cestou k táboru zásoby do sněhu, aby měli po cestě zpět co jíst. Jenže je objevili medvědi a všechno jim sežrali, takže se po pár dnech i záchranáři začali živit tkaničkami od bot a kůží ze sněžnic. Zpět do Sutter’s Fort dorazili v naprosto zbídačeném stavu.

Druhou záchrannou skupinu zasáhl mohutný zásah sněhové bouře a poryvy většinu členů včetně Reeda dočasně oslepily.

Výprava proto musela několik dní čekat, než se členům vrátil zrak, aby mohli pokračovat dál. Reed později vzpomínal na situaci, kdy seděli kolem ohně a sledovali, jak se ohniště v závějích pomaličku propadá hlouběji a hlouběji, až po něm zůstala šest metrů hluboká díra ve sněhu…

Poslední z kanibalů Takto vypadaly karavany, které se vydávaly na tisíce kilometrů dlouhou štreku přes kontinent zejména v době, kdy americký kongres schválil zákon garantující vlastnictví půdy všem novým osadníkům. S primitivními prostředky se museli postavit přírodě i nájezdům indiánů

podmínkám si lidé pokoušeli udržovat alespoň zbytky civilizovanosti.

Když do Sutter’s Fort dorazila Expedice ztracené naděje a popsala situaci Donnerovy výpravy, přeci jen se podařilo přesvědčit úřady o tom, že je třeba vyslat záchrannou skupinu. Ve chvíli, kdy se první z nich 30. ledna konečně dostala k prvním rozebraným srubům u jezera Truckee, vyšla jim z provizorního stanu vstříc

Záchranné akce probíhaly v podobném duchu až do poloviny dubna, kdy pátrací skupina našla posledního přeživšího. Setkání to ovšem nebylo ledajaké.

Když se záchranáři prodírali tajícím sněhem okolo jezera Truckee, bylo jim divné, že nenachází žádné přeživší, ale ani žádná těla. V tu chvíli narazili na zmateného, zarostlého muže.

Když ho spatřili, svíral Lewis Keseberg v dlani useknutou ruku jiného člověka. Okamžitě ji sice zahodil, ale podezření bylo na světě. A když ho záchraná-

ři odstrčili stranou a nakoukli do jeho srubu, našli obrovské množství lidských ostatků, mnoho z nich ohlodaných až na kost. Později vyšlo najevo, že se Keseberg nikdy ani nepokusil do Sutter’s Fortu dostat. Prostě zůstal u jezera Truckee a živil se mrtvými. Jestli je i sám zabíjel, se už asi nikdy nedozvíme.

Ničeho nelitujeme

Z 87členné Donnerovy výpravy přežilo pouze 47 lidí, tedy zhruba polovina. Jediná rodina, která se do cíle dostala beze ztrát, byli Reedovi. Ti Reedovi, kteří byli na počátku vyloučeni za potyčku s kočím. Ostatní přišli o rodiče, sourozence nebo děti a jen naprosté odhodlání, tak typické pro americké osadníky 19. století, jim umožnilo v novém místě začít nanovo.

Vláda se celý incident pokusila nejprve ututlat, a když to nevyšlo, tak ho alespoň prezentovat jako boj hrdinných lidí proti nepřízni osudu. Vyšetřování vražd i kanibalismu bylo na pokyn shora zastaveno.

Do karet tomuto výkladu hrály i dopisy osadníků, které úřady nechaly zveřejnit. Členové výpravy v nich i během největších útrap tváří v tvář smrti psali svým blízkým, že ničeho nelitují a jak už se těší na nový začátek v Oregonu. Stigma kanibalismu si s sebou však nesli celý život.

Jeden z přeživších si dokonce otevřel restauraci, ale lidé tam odmítali jíst ze strachu, že jim bude servírovat lidi.

Od tragédie Donnerovy výpravy uplynulo už více než sto padesát let, přesto se k ní čas od času vrací nejrůznější komentátoři a rozebírají ji z morálních i jiných hledisek. Argumenty jsou různé, soudit činy osadníků je ale téměř nemožné. V tak extrémních podmínkách, jakými si museli projít, se totiž lidská povaha změní k nepoznání.

Z naší pohodlné civilizované existence si něco takového dovedeme představit jen velmi těžko.

| 98 |

TRAVEL

| 99 |

FOTO: RADEK HOLUB – SNOW

Z vrcholu Lagazuoi do průsmyku Falzarego se mezi skalami prosmýká jedna z nejvíce strhujících sjezdovek Dolomit

Ještě více zážitků se skipasem

Že nám skipas v mnoha alpských střediscích „otevře“ brány desítek, ba stovek lanovek a vleků a tisíců kilometrů sjezdovek, jsme si zvykli. Nejnověji se k lyžařským obrům přidává oblast Kaprunu, Zell am See a Saalbachu, která už bude nabízet výhradně společný skipas na svých 400 km sjezdovek.

Pro lyžařsky lačného zahraničního hosta je to opravdové lákadlo, brblat může snad jen ten, kdo byl zvyklý střídat třeba malý areál Maiskogel s běžkami nebo termální koupelí a jednou si dopřát „velké“ lyžování – „malý“ levný skipas už si totiž nekoupí.

Ještě rafinovanější nabídku má tyrolský Innsbruck s ledovcovým údolím Stubaital – jejich společný skipas nejenže pokrývá všechny lyžařské areály v okolí, ale i bazény, muzea či exkurze, mezi nimi i slavný Swarovského Kristallwelt. V ceně je zahrnuta také doprava skibusy a linkovými autobusy.

Možná už dokonce není daleko doba, kdy si zaplatíme balíček, ve kterém bude úplně všechno – prostě jen s kufrem a kreditkou dorazíme v daný čas na určené místo, kde bude přistaveno vozidlo, a pak už budou následovat jen bezstarostné zážitky.

Válečné suvenýry na ledovci

Tání alpských ledovců neohrožuje pouze lyžařskou sezónu, ale někdy i lyžaře samotné. Koncem srpna 2019 mizející ledovec Presena v italském Passo Tonale obnažil nevybuchlou munici z 1. světové války, která zranila dva mladé turisty. Ti si ji zřejmě chtěli prohlédnout nebo odnést a v ruce jim explodovala – činná tedy byla ještě po více než 100 letech! Mladší generaci asi bude vhodné varovat, že ne každý suvenýr z Alp je bezpečný – doporučit lze špek, sýry nebo pálenky, ale granáty nebrat!

Nepřehlédněte:

(rh)

Andermatt Sedrun: nové srdce Švýcarska Nově propojený švýcarský areál má ojediněle luxusní sněhové poměry............................................................

Olympijská Cortina d’Ampezzo: panoramatická závislost Cortina je trochu zaprášený lyžařský poklad ve strhující horské kulise...........................................................................

100 104

| 100 | TRAVEL REPORT

Andermatt Sedrun

Text a foto: Radek Holub

nové srdce Švýcarska

Největší lyžařský developerský projekt Švýcarska posledních 10 let rozšířil, modernizoval a přes nové území propojil areály nad Andermattem a Sedrunem, čímž stvořil houpačku s více než 100 km sjezdovek. Novotou vonící areál láká nejen na nově zpřístupněné terény, ale i supersportovní horu Gemsstock, ojedinělé sněhové poměry a samozřejmě švýcarské kulisy, v nichž nechybí červený vláček, klikatící se mezi sjezdovkami.

Kabinková lanovka z Oberalppassu na Schneehühnerstock propojila Sedrun s Andermattem, v pozadí se krčí pahorek Piz Calmot

| 101 |

Kdo si Andermatt Sedrun nejlépe užije? pohodový lyžař sportovní lyžař

Novotou vonící areál láká nejen na nově zpřístupněné terény, ale i supersportovní horu Gemsstock, ojedinělé sněhové poměry a samozřejmě švýcarské kulisy.

Gemsstock

Andermatt – Gemsstock

Gurschen Lutersee

Nätschen

Andermatt

A

ndermatt má pozoruhodnou polohu, dalo by se říci přímo v srdci Alp – horský průsmyk Gotthard byl odjakživa dopravní tepnou mezi severem a jihem, průsmyky Furka a Oberalp jsou spojnicí západní a východní části Alp. Zdejší mohutné hory jsou proto nadmíru vydatně zásobené sněhem, který se sem dostává prakticky ze všech světových stran, než začne působit srážkový stín na odvrácené straně hor. Strategicky výhodné umístění přivábilo do Andermattu i egyptského investora, podnikajícího v přímořských resortech. Andermatt se zotavoval z odchodu švýcarské armády, která měla v okolí horského letoviska v období studené války rozsáhlé zázemí, a mohutná „injekce“ do rozvoje turismu slibovala zachránit perspektivu zdejších obyvatel. Výsledkem je lyžařská houpačka nazvaná Skiarena a nové centrum Andermattu s hotely a apartmány.

Velký areál bez rušných křižovatek

Sjezdovky se táhnou od Andermattu po převážně holých pláních kolem dvoutisícového průsmyku Oberalppass do Sedrunu a kromě lanovek arénou projíždí – v ceně skipasu – i vlak. Horskou pustinu rámují rozeklané štíty Schijenstocku. Na západní straně houpačky v Andermattu lyžařské území završuje samostatně stojící impozantní hora Gemsstock, na východní pak areál Disentis, který v sezóně 2019/20 propojí se Sedrunem kyvadlová lanovka, čímž houpačka naroste o dalších 60 km tratí.

Tím, že lanovky se sjezdovkami tvoří „řetěz“, překlenující horské hřebeny, a Skiarena tak nemá jednoznačné centrum, areál nepůsobí masově, což ještě podtrhuje odloučenost Gemsstocku, který není přímo lyžařsky propojen s protilehlými svahy v Andermattu a je nutné přibližně kilometrovou vzdálenost mezi stanicemi lanovek na okrajích městečka překonat skibusem.

Vlakem z Prahy až na sjezdovku Jízdenka do lůžkového vozu, vyrážejícího z Prahy okolo šesté večer do Curychu, začíná v předprodeji na ceně v přepočtu asi 1 150 Kč za jednu cestu, stejně draho vyjde i jízdenka na švýcarský „přípoj“ do Sedrunu. Okolo sedmé ráno vlak zastaví ve švýcarském Sargansu, odkud lze se dvěma přestupy dorazit v půl desáté pod sjezdovku. Cestou železniční trať prochází Rýnskou soutěskou, která je geologicky jedinečným útvarem sestávajícím ze zřícených skalních stěn. Vlak pokračuje ze Sedrunu přes průsmyk Oberalppass až do Andermattu.

| 102 | TRAVEL REPORT Andermatt – Oberalppass

Lutersee Gütsch Oberalppass

Sedrun: dálnice s přirozenou členitostí

Nad klidnou horskou vesničkou Sedrun se vlní přehledné a nahoře i velmi široké sjezdovky s přirozenými terénními nerovnostmi, které obsluhují dvě expresní sedačky bez bublin, zčásti se překrývající. Nejmírnější je střední pasáž svahu mezi stanicemi obou lanovek, v horní polovině je ostřejší, byť široký hang a svižně červený je i sjezd do údolí.

Směrem k Oberalppassu je údolíčko Val Val, do něhož z obou stran stékají užším žlebem středně strmé sjezdovky.

Pod vrcholem Cuolm Val je postaven snowpark s crossovou dráhou, z mezistanice dolů do Sedrunu se lze svézt také na sáňkách, přičemž nejstrmější je dráha v úvodu a dojezd je naopak velmi mírný.

Oberalppass: křižovatka v horách

Horské sedlo, kde stojí jen malý hotýlek s restaurací a železniční stanice, je křižovatkou lanovek mezi Sedrunem a Andermattem.

Příjemná „jednohubková“ dálnice s luxusní sedačkovou lanovkou s ergonomickými sedadly a velmi tichým chodem klesá z vrcholu Piz Calmot. Na protilehlém svahu se vine dlouhá

Schneehühnerstock

Schijenstock

Terén je obtížnostně pestrý od milých, mírných a slunečných luk Nätschenu přes příjemně zvlněné červené dálnice Sedrunu až po střemhlavé direttissimy Gemsstocku, škoda jen velkého podílu traverzovitých cest při přejezdu mezi Andermattem a Oberalppassem.

Nätschen

Andermatt

Ze Schneehühnerstocku celým svahem křižuje mírná až plochá „spojnice“ směrem k Nätschenu nad Andermattem, z níž se odděluje přímý černý „rukáv“ k 6sedačce Schneehühnerstock. Sousední 6sedačku Lutersee kopíruje subtilnější sjezdovka šikmo svahem s prudkým černým dojezdem anebo velmi mírnou objížďkou. Kratší, zato přímé a svižně červené dálnice se obtáčejí kolem 6sedačky Gütsch.

Nätschen: slunečná pohoda, kde se nenudí ani zdatnější

Jihozápadní svah s vrcholem Gütsch, který přes mezistanici Nätschen zpřístupňuje kabinková lanovka přímo z Andermattu, je nejfrekventovanější lyžařskou lokalitou. Má mírnou vrcholovou pláň, z níž se oddělují strmější sjezdovky směrem k železniční trati z Oberalppassu, nad mezistanicí se ale všechny zklidní do mírného úzkého traverzu.

V mezistanici se nachází dětský výukový park.

Strmý svah od mezistanice do města překonává přímá úzká černá „direttissima“, anebo velkou oklikou serpentinovitá modrá cesta s kratší červenou variantou.

Gemsstock je impozantní hora jak výškou a rozlohou, tak sklonem. sjezdovka z Schneehühnerstocku – po mírném úvodu svižně klesá terénním zářezem, postupně se ale zužuje a ke konci i traverzuje.

Od horní stanice nové kabinkové lanovky, která trať obhospodařuje, se dá pokračovat na opačnou stranu směrem k Andermattu.

Schneehühnerstock: nové území s moderními lanovkami i přejezdovými cestami

Slunečné svahy pod skalnatými vrcholy Schneehühnerstock a Schijenstock tvoří rozsáhlé území, které nové lanovky i sjezdovky překlenují zhusta šikmo svahem. Střídají se tak kratší přímé úseky sjezdovek po spádnici s traverzovitými přejezdy, žádná extra šířka. Terén skýtá mnohem víc možností, než využívají současné sjezdovky, čehož využívají freerideři.

Gemsstock: prašanové eldorádo freeriderů a sportovních lyžařů

Jen několik desítek metrů chybí Gemsstocku k pokoření výšky tří tisíc metrů. I tak je to impozantní hora jak výškou a rozlohou, tak sklonem. Hlavní černá trať z vrcholu, dostupného jen starou kyvadlovou lanovkou, sestává z přímých a poměrně dlouhých a hlavně ostře strmých úseků s krátkými rovinkami či traverzy.

Za hřebenem obíhá mírnější, klikatější, ale i slunečnější červená varianta. Pod mezistanicí

operuje pohodlná 6sedačka s bublinou a prostornými, příjemnými, vzájemně se proplétajícími červenými variantami tratí, která tvoří jediné přívětivé útočiště nenáročným lyžařům.

Neposedný strmější terén totiž obsluhuje i vlek Lutersee, který šplhá po opačné straně kotle.

Mimořádně strmý je rovněž sjezd do údolí.

Vyhlídková terasa na horní stanici lanovky na Gemsstocku skýtá parádní výhled až k Monte Rose na západním obzoru.

Příjemným gastropodnikem je Gäda Bar, který vypadá zvenku i zevnitř trochu jako chlívek, na stěnách dokonce visí „vizitky“ krav, ale má útulné posezení s krbem a hlavně výtečnou a sytou kuchyni – třeba gulášovou polévku nebo rösti se sýrem a volským okem.

Après-ski přímo ve vlaku

Až na Gemsstock křižují celým areálem moderní, nebo aspoň zánovní lanovky – vesměs expresní sedačky či kabinky.

Gemsstock je zpřístupněn dvěma sekcemi kyvadlové kabiny, okolo mezistanice pak jezdí jedna moderní 6sedačka. Sjezdovky jsou propojené bezproblémově, ačkoliv traverz ze Schneehühnerstocku k Nätschenu je místy plochý a plochá je i část modré sjezdovky z Nätschenu do Andermattu. Při návratu z Andermattu vás na Oberalppassu

Hotel s mysliveckými hody Přímo pod nádražím a kousek od nástupní stanice lanovky v Sedrunu, ve čtvrti Dieni, stojí hotel Cresta s domáckou atmosférou, kde vaří i myslivecké speciality „z Čech“ – majitel k nám totiž rád jezdí na lov. Výborná je třeba zvěřinová sekaná. Zkratkou je to od hotelu jen pár kroků pěšky na nádraží i ke sjezdovkám.

| 103 | Andermatt Sedrun / Skiarena

Sedrun – Oberalppass

4 000

Š

Schneehühnerstock

C VÝ

A

K RS

O

3 500 3 000

2 000 1 500

KARLSRUHE

101 km

Schneehühnerstock

Mrazák značky Gemsstock

Sněhové úhrny patří v okolí Andermattu k těm nejvyšším v Alpách, což platí v první řadě o Gemsstocku, jehož severní svah drží sníh jako „mrazák“ a tradičně vede žebříček míst s nejvyšší sněhovou pokrývkou. Jižní svahy Andermattu kolem Nätschenu jsou sněhově skromnější a méně trvanlivé, na většině sjezdovek je ale nově instalované zasněžování. Sněhově trvanlivé jsou hlavní, východně orientované svahy Sedrunu.

Andermatt leží na trase dávné římské obchodní stezky, ačkoliv přístup od severu soutěskou Schöllenen byl velmi obtížný. Podle legendy se vesničané po marných pokusech postavit most, který by vydržel déle než jednu zimu, rozhodli využít nabídku ďábla. Ten slíbil most postavit, ale za cenu propadnutí duše první bytosti, která most přejde. Ze vzteku, že jako první nechali obyvatelé Andermattu

os./hod.

PROSINEC

MEMMINGEN

LISTOPAD

KVĚTEN

0

m n. m.

18 600

2 1 ŘÍJEN

3

www.skiarena.ch

SCHAFFHAUSEN

BASEL

také nejspíš čeká výšlap z dojezdu sjezdovky od Schneehühnerstocku k nástupní stanici sedačky na Piz Calmot – alternativou je výtah v dolní stanici kabinky, který několik výškových metrů ušetří.

Z Andermattu přes Oberalppass do Sedrunu a dále do Disentisu se šplhá také horská železnice. Trať s unikátním převýšením i polohou umožňuje návrat z opačné strany lyžařského areálu do výchozího místa i po zavíračce lanovek.

Atrakcí je vagón přeměněný na après-ski bar – má panoramatická okna a kvalitní ozvučení příjemně živou hudbou, žádné jódlovačky ani techno. A díky slušné nabídce nápojů vládne ve vlaku uvolněná atmosféra. Poslední spoj vyráží z Andermattu bohužel už v půl druhé, takže spíš než o après-ski se jedná o jakési předčasné zakončení lyžařského dne. Jízda se totiž může protáhnout…

29 %

ČERVEN

DUBEN

BŘEZEN

ÚNOR

LEDEN

3 2 2 5

1 441

500

ZÁŘÍ

22 %

Val Val

1 522 m

1 000

STUTTGART

68 km 49 %

SRPEN

Cuolm Val

Oberalppass

ČERVENEC

Piz Calmot

Od ďábla k vojákům

2 963

2 500

most přejít kozla, jej plánoval zničit. Do obřího balvanu, jímž chtěl stavbu rozdrtit, však jedna dívka vyryla křížek a kámen tak dodnes leží „odložen“ vedle cesty.

V napoleonské době se v kaňonu odehrál střet s vojskem francouzského diktátora, které bylo díky pomoci ruského vojevůdce Suvorova LAUSANNE poraženo – za to později Švýcaři věnovali Rusům maličký kousek území, což připomíná Suvorovův pomník.

GENEVA Po 2. světové válce se stal Andermatt základnou švýcarské armády, po jejímž odchodu započala za peníze egyptského investora proměna v moderní a luxusní resort.

Největší ubytovací kapacitu v celé aréně má Andermatt, výhodnějšíCceny zase Sedrun.

KONSTANZ

/stredisko/245

BESANCON

BREGENZ

OBERSTDORF

ST.GALLEN

ZURICH

FELDKIRCH

BIEL

VADUZ

LUZERN

NEUCHATEL

LANDECK

PONTARLIER

BERN

ALBERTVILLE

HAMBERY

Skipas s pohyblivou cenou

V areálu jsou zavedenyGdynamické ceny skipasů, které tak zvýhodňují nejen mimosezónní, ale i všední dny a především nákup v předstihu on-line. Skipas lze nahrát na jakoukoliv kartu Skidata bez nutnosti aktivace na pokladně. Rizikem on-line nákupu předem je však propadnutí jeho ceny při nevyužití skipasu.

Ve Švýcarsku je pro české lyžaře velmi drahý roaming, stanice lanovek jsou však pokryty bezplatným signálem wi-fi.

RENOBLE

MODANE

BRIANCON

Staré dobré Švýcarsko v novém

I když je znát, že nově vytvořená aréna chce „naskočit“ na moderní trendy, jako třeba nákup skipasů předem nebo après-ski vlak, zůstává v ní vše, co je pro Švýcarsko typické a čím se odlišuje od jiných zemí – v první řadě jsou to samozřejmě terény, scenérie a sněhová jistota, dále horská železnice a nakonec i příjemná „volnost“ na svazích, které se zatím neproměnily v kapacitní mnohaproudé lyžařské dálnice jako mnohde jinde. Zkrátka se tu jen starý dobrý švýcarský svět obléká do nového kabátu, což je osvěžující.

DAVOS

INTERLAKEN

MONTREUX

MARTIGNY

ANNECY

SAMNAUN

CHUR

FRIBOURG

SION

SIERRE

B do Švýcarska přijet utem je nejvhodnější A S přes Bregenz u Bodamského LUGANOjezera. Dále trasa závisí na tom, zda je cílem Andermatt, nebo Sedrun – průsmyk mezi V Oberalppass A L nimi je totiž v zimě uzavřen. Do Andermattu B se pokračuje přes Schwyz, do Sedrunu přes Chur. Z Prahy se ujede mezi 700 a 800 km za ILAN 7 až 8 hodin. U nástupních stanicM lanovek se BRESCIA parkuje za poplatek.

ELLINZONA

ONDRIO

ARESE

OSTA

ECCO

ERGAMO

TURIN

CENY SKIPASŮ ANDERMATT SEDRUN dospělí 6 dní........................................... 296 CHF děti 6 dní (7–12 let) ............................. 132 CHF

CENY POBYTŮ hotel*** – ubytování s polopenzí a skipasem 3 000 Kč

5 000 Kč

apartmán (4 os.) – ubytování se skipasem 2 000 Kč

3 000 Kč

Orientační ceny pobytů vycházejí z nabídek CK a místních turistických kanceláří a jsou přepočítané na 1 den lyžování.

KLADY A ZÁPORY náročné sjezdovkové i freeridové terény na Gemsstocku nově propojená lyžařská houpačka převážně moderní lanovky jedinečné sněhové poměry místy dlouhé plošší přejezdy staré a nepohodlné lanovky na Gemsstocku povětrnostně exponovaný terén

VE

| 104 | TRAVEL REPORT

Horní stanice lanovky na Lagazuoi skýtá pohled skoro jako z letadla: dole sjezdovky nad Falzaregem, na obzoru zleva Monte Pelmo a Civetta

Olympijská

Cortina d’Ampezzo: Text a foto: Radek Holub

Kdo si Cortinu d’Ampezzo nejlépe užije? pohodový lyžař sportovní lyžař

panoramatická závislost

Cortina d’Ampezzo, čerstvě nominovaná spolupořadatelka zimní olympiády 2026, začne leštit svou trochu zaprášenou slávu.

A lyžaři si ji tak mohou možná „naposledy“ užít s příchutí skanzenu.

M

ěsto obehnané třítisícovými stěnami Dolomit má silné charisma, pramenící snad z toho, že je turistickým letoviskem už déle než století a vždy přitahovalo smetánku i odvážné alpinisty. Okolo něj se na loukách, v lesích i vysoko mezi skalami rozprostírají neuvěřitelně rozmanité lyžařské terény, které jsou sice jen částečně propojené a od města poněkud vzdálenější, než by bylo pohodlné, ale nezapomenutelné.

| 105 | Cortina d’Ampezzo

Tofana

Tofana

4 000 3 500 3 000

I T Á L I E

2 000

120 km 114 km 49 % 13 % 1 ČERVENEC

KVĚTEN

ČERVEN

MÜNCHEN

DUBEN

MEMMINGEN

BŘEZEN

ÚNOR

LEDEN

Socrepes

1 224

500 0

m n. m.

os./hod.

GMUND

SALZBURG

HOLZKIRCHEN

www.dolomiti.org

Cortina d´Ampezzo

1 000

1 606 m

42 300

4 SRPEN

3 11 7 2

1 500

LISTOPAD

38 %

Pocol

ŘÍJEN

STUTTGART

ZÁŘÍ

KARLSRUHE Col Druscie

2 830

2 500

PROSINEC

Ra Valles

Pomedes

BAD TÖLZ

SCHAFFHAUSEN

BASEL

BAD REICHENHALL

/stredisko/125

KONSTANZ

KUFSTEIN

Nad mírnými loukami nad městem (Pocol, Socrepes) se zdvihá strmější úbočí Tofany B se sportovně-závodními sjezdovkami z Pomedes, které ale mají i jednu supermírnou S .G ZURICH objížďkovou variantu. Přímo pod vrcholem Tofany je mezi skalami ve výšce 2 300 až 2 800 m ukrytá kotlina Ra Valles s širokými a převážně sytě červenými sjezdovkami (Bus de Tofana, V L dojezdy Canalini), ale i mírnější dálnicí (Cacciatori), ovšem hlavně s mimořádně trvanlivým prašanem.

C T

GARMISCH

REGENZ

SAALFELDEN

RAMSAU

OBERSTDORF

INNSBRUCK

ALLEN

MITTERSILL

BESANCON

MAUTERNDORF TAMSWEG

FELDKIRCH

BIEL

ADUZ

UZERN

NEUCHATEL

LANDECK

PONTARLIER

BERN

SAMNAUN

HUR

STERZING BRUNECK

DAVOS

FRIBOURG

LAUSANNE

BRIXEN

ANNECY

RENTO

ONDRIO

ARESE

FELTRE

ELLUNO

BORGOVALSUGANA

ECCO

ERGAMO

C Sjezdovky vklíněné do skal

ICENZA

HAMBERY

Nejsytější porce sjezdovek je vměstnána do svahů masivu Tofana, jejíž horská kotlina Ra G Valles překvapí trvanlivostí sněhu, a úpatí hory zase sportovním profilem, plynule přecházejícím ve vlídné výukové louky. Protilehlá Faloria je kompaktní a všestranná, navíc propojená s poněkud okleštěným areálem v masivu Cristallo. A výletní prstenec sjezdovek kolem průsmyku Falzarego je panoramaticky jedinečný. Všechny další mikroareály v okolí se společným skipasem – od Misuriny až po Auronzo – jsou z Cortiny dostupné omezeně nebo vůbec a mají spíš lokální význam.

MODANE

BRIANCON

Pomedes: olympijské srdce areálu

Závodit se bude na úpatí Tofany na tratích z vrcholku Pomedes, na nichž se jezdí Světový pohár žen každoročně a které pohostí i mistrovství světa 2021. V souvislosti s ním už byly některé sjezdovky rozšířeny a terénně upraveny, „prokoukla“ i objízdná modrá trať.

Ta je vlastně jedinou opravdu lehkou tratí v této lokalitě, neboť i ty červeně značené jsou místy načernalé. Prostornější je po úpravách i poněkud odloučená slalomová trať z pahorku Col Druscie, ve výstavbě je také

Ra TValles: prašan ve skalách URIN

Za slunečného a bezvětrného počasí je zážitkem lyžování v horské kotlině Ra Valles, vsazené do úbočí Tofany ve výšce od 2 300 do 2 800 m – sjezdovky jsou jakoby schované ve skalách, přitom skýtají i ohromující výhled na celé město a okolní masivy. Široká centrální sjezdovka je poměrně přívětivá, modrající červená, má ale i ostřejší, stále však červené, varianty, zejména ty přitékající z nejvyšších poloh od skalního okna Bus de Tofana. Zážitkem je sjezd z Ra Valles do údolí po černé sjezdovce prosmýkající se skalami.

Faloria: kompaktní všehochuť

Sjezdovky rozbíhající se z dvoutisícového vrcholku Tondi v areálu Faloria potěší plnobarevnou stupnicí obtížností, přitom si vystačí v podstatě s jedinou lanovkou. Jednotlivé varianty tratí se v terénně členitém svahu průběžně zanořují a zase vynořují, takže fádní nejsou ani náhodou. Kompaktní uspořádání určitě vyhoví i rodinám s různou zdatností a chutí svých členů, kteří se nechtějí vzdalovat od sebe.

B

AGORDO

ortina jeT autem přístupná buď C přes Brenner B S a údolí Pustertal, anebo přes východotyUGANO rolský Lienz, přičemž závěrečných 30 km vždy vede údolím semknutým vysokými V A L štíty Dolomit, nadmořská výška silnice ale B nepřesahuje 1 V500 m. U nástupních lanovek pohodlnější propojka mezi závodními tratěmi se parkuje zdarma nebo v ceně skipasu, Pomedes a slalomákem Col Druscie.

MILAN BRESCIA výjimkou je centrum Cortiny u nástupní VERONA PADOVA VENEZIA stanice na Falorii, kde se platí.

OSTA

ALBERTVILLE

RENOBLE

BOVEC

SIERRE

BELLINZONA

MARTIGNY

HERMAGOR

VILLACH

Cortina je zaprášený lyžařský poklad, G alespoň pro toho, kdo se při lyžování rád L nechá strhnout horskou kulisou.

SION

SPITTAL/DRAU

BOLZANO

MONTREUX

ENEVA

LIENZ

MERANO

INTERLAKEN

CENY SKIPASŮ CORTINA D’AMPEZZO dospělí 6 dní........................................... 291 EUR děti 6 dní (8–16 let).............................. 204 EUR

CENY POBYTŮ

hotel*** – ubytování s polopenzí a skipasem 2 500 Kč

4 000 Kč

apartmán (4 os.) – ubytování se skipasem 1 500 Kč

3 000 Kč

Orientační ceny pobytů vycházejí z nabídek CK a místních turistických kanceláří a jsou přepočítané na 1 den lyžování.

KLADY A ZÁPORY členité i dálniční svižné až sportovní tratě jedinečná kulisa nepřeplněné svahy areály nejsou propojené lanovkami, jen skibusem mnoho archaických a pomalých lanovek nevyzpytatelná gastronomie

UDINE

TRIEST

| 106 | TRAVEL REPORT Sorapis

Faloria Falzarego: vyhlídkový okruh

Výletním hitem Cortiny je pak průsmyk Falzarego, nad nímž se tyčí dvouatřičtvrtětisícový vrchol Lagazuoi s nápaditě členitou červenou sjezdovkou, klestí si cestu mezi skalami. Lesní propojkou se odtud dá přejet ke skalním „menhirům“ Cinque Torri s příjemně proměnlivými červenými a modrými sjezdovkami.

Okružní trasa skrz skalní masiv Averau pak lyžaře zavede zpět na Falzarego. Dohromady je tu sice jen pár „jezditelných“ sjezdovek, ale neokoukatelné panorama a s výjimkou kabinové lanovky na Lagazuoi velmi mírná frekvence lyžařů mají své přitažlivé fluidum.

Tondi

Faloria

Passo Tre Croci

Cortina d´Ampezzo

Jen dvě lanovky s bublinou

Oproti většině lyžařských center Dolomit má Cortina mnohem „vyžilejší“ přepravní park.

Mnoho sjezdovek obstarávají pomalé a nepohodlné lanovky, přičemž jen dvě z dvaceti sedačkových lanovek mají bublinu. Alespoň malou a archaickou kyvadlovou přístupovou lanovku z města na Tofanu letos nahradí moderní 10místná kabinka, která díky mezistanici pod Col Druscie „vyřadí“ z provozu i starou dvousedačku, obsluhující tamní slalomák. Zastaralé spojení kyvadlovou kabinou tak už zůstane jen Falorii. V nejbližších letech propojí zcela nová lanovka závodní sjezdovky pod Tofanou s lokalitou 5 Torri, kde se nacházejí tréninkové tratě, potřebné už

Široké sjezdovky v pěti variantách se proplétají mezi skalisky z vrcholu Tondi kolem jediné expresní 4sedačky – ty nejpřímější z nich jsou značené černě (převážně jsou ale „jen“ ostřeji červené) a obíhají je červená s modrou, díky jejich ploše vzhledem ke kapacitě lanovky snad ani nemůžou být přehuštěné. Z Tondi ubíhá stranou směrem k Passo Tre Croci členitá sjezdovka Vitelli, kde se jel před více než 60 lety olympijský „obřák“, níže probíhají lesem ještě černá a dvě méně náročné červené sjezdovky, dojezd pod Passo Tre Croci je plochý (lze sjet lanovkou).

při mistrovství světa 2021. Jen staré a pomalé sedačky projíždějí rovněž kotlinou Ra Valles.

Ty nejstarší jsou aspoň nově přepolstrované a dvě z nich by měla v dohledné době nahradit použitá expresní 4sedačka, dovezená z Rakouska.

Passo Falzarego

Na svazích volno

Zdejší lyžařská infrastruktura je tedy poněkud „omšelá“, zato však svahy netrpí masovým náporem lyžařů, jako tomu bývá v moderních areálech s vysokokapacitními lanovkami.

Kromě starých přístupových kabinových lanovek se čekává i na Lagazuoi, což je velmi atraktivní vyhlídkový vrchol, zpřístupněný pouze kyvadlovou kabinou. Jinde se i v sezóně lyžuje prakticky bez front a bez davů.

Oběd s vysokohorskou přirážkou Cortina d´Ampezzo Lagazuoi

5 Torri

Averau Col Gallina

Passo Falzarego

Panoramatická a přitom jezdivá červená trať se z vrcholu Lagazuoi rafinovaně točí mezi skalami zpět do průsmyku. Dvě červené tratě sbíhají lesem kolem kryté 4sedačky pod 5 Torri – jedna širší a přímější, druhá členitější a prosmýkající se užším žlabem. Mírné tratě klesají kolem 2sedačky zpod skalního útvaru Averau nebo podél vleku Col Gallina, modře značená dálnice pod stejnojmennou 3sedačkou už je svižnější. Vše je propojené do výletního okruhu Super8, při přejezdu z 5 Torri na Falzarego se ale místy i krátce šlape.

V horských chatách se jen zřídka vyskytují samoobslužné „tácové“ restaurace, prakticky jen u několika hlavních lanovek, většinou se obsluhuje u pečlivě prostřeného stolu a za patřičné „coperto“ připočítávané k ceně oběda. Mnozí hosté vyrážejí do chat i po setmění na opulentní večeře. Gastronomická úroveň je přesto dost nevyrovnaná, zvláště s ohledem na cenu – menší „těstovinový“ oběd přijde s nápojem a copertem klidně na 15 až 20 eur. A jednoduché není ani sehnat ve městě cenově přiměřený hotel či apartmán, ale lze to.

Starší, avšak přitažlivá

Cortina tedy není pro každého, na druhou stranu každý, kdo chce opravdu „poznat“ Dolomity, by ji neměl vynechat. A pokud má svou lyžařskou duši citlivou na panoramata a genius loci, může si na Cortině vytvořit i jistou nostalgickou závislost.

Piccolo Hotel Sciliar

Seiser Alm / Alpe di Siusi, Jižní Tyrolsko, Itálie Tradice, rodinná atmosféra a kuchyně s bohatým menu v srdci Dolomit s panoramatickým výhledem.

www.piccolohotelsciliar.it

Z pokonjaE přímo KU V O D Z E J S Příjemná restaurace, bar, dětský sál, slunečná terasa, velké parkoviště pro hosty Krytý bazén s denním světlem, vířivka, infrasauna

ALPINE SKI NORDIC SKI SNOWBOARD FREESTYLE

RODINY S DĚTMI VÍTÁNY!

SKISCHOOL 3000 I-39040 SEISER ALM/ALPE DI SIUSI (BZ) DOLOMITES · SÜDTIROL · ITALY

TEL. +39 0471 704 279

WWW.SKI3000.IT · INFO@SKI3000.IT

| 108 | TRAVEL

Dolomiti Superski:

O to, aby bylo každé ráno pokud možno všech 1 200 km sjezdovek v italské lyžařské oblasti Dolomiti Superski perfektně sjízdných, se již více než 30 let starají kromě roleb také sněžná děla.

perfektní sjezdovky za každého počasí 6 000 sněžných děl

J

edny z prvních sněžných děl v Evropě byly sestaveny a nasazeny začátkem 80. let 20. století v Dolomitech a od té doby celé odvětví prošlo bouřlivým vývojem. Jednak jsou dnes prakticky všechny sjezdovky vybaveny zasněžováním a každoročně je jeho účinnost a kapacita dále vylepšována, jednak na úpatí Dolomit vznikl zasněžovací průmysl, který patří do absolutní světové špičky. Značky Technoalpin a Demac-Lenko sídlí právě zde a z jejich zkušeností profitují i lyžařské areály Dolomit.

Na území Dolomiti Superski je dnes v pohotovosti (či v nasazení) okolo 6 000 sněžných děl nejrůznějších typů, ať už vrtulových nebo tyčových, jejichž celkový výkon přesahuje 100 megawatt. Jejich dosah pokrývá 97 % plochy sjezdovek.

Čas rozhoduje

Dnů, v nichž panuje na svazích optimální mráz a nízká vlhkost vzduchu pro zasněžování, je na začátku sezóny čím dál méně, a tak je nutné, aby sjezdovky byly vybaveny co nejefektivnějšími technologiemi.

Každý vhodný den pro zasněžování je třeba využít na maximum. Co nejvíce sněhu v co nejkratším čase. A tak už od konce října nebo od začátku listopadu jsou zasněžovací mistři spolu se svou technikou připraveni chrlit na tratě první sníh.

190 vodních nádrží

Kromě sněžných děl, kompresorů a potrubí je v posledních letech rozhodující také dostatek vody pro zasněžování. V Dolomitech bylo proto vyhloubeno více než 190 vodních nádrží, některé z nich v podobě podzemních rezervoárů, jiné jako povrchová jezírka.

Zásoby vody v nich už od léta čekají na pravý čas, kdy budou moci pokrýt sjezdovky bílým kobercem.

Jen voda a vzduch

Zasněžovací technologie učinily v posledních letech obrovský pokrok ve všech směrech.

Jednak jsou schopné vyrobit sníh nejrůznější hustoty a jednak k tomu potřebují čím dál méně elektrické energie, která v Dolomitech pochází především z obnovitelných zdrojů, zejména z vodních elektráren. Podle počasí a potřeb areálů dokáží děla produkovat sníh

| 109 |

téměř v prašanové kvalitě. Složení technického sněhu je překvapivě prosté, vzniká totiž pouze smísením vody a tlakového vzduchu, bez jakýchkoliv dalších přísad. Směs drobných kapiček vody se vzduchem po opuštění děla se v mrazivém prostředí během několika málo sekund promění ve sněhové krystaly. Nezáleží přitom na tom, jaký typ děla je k tomu použit, výsledek je v principu vždy stejný.

Voda se nespotřebuje

Na výrobu technického sněhu se používá výhradně čistá horská pramenitá voda, jejíž čerpání je pod přísným dohledem úřadů, aby nebyla narušena hydrologická rovnováha v krajině. Voda při zasněžování není spotřebována, jak se někdy mylně uvádí, nýbrž jen přeměněna ve sníh, který na jaře opět roztaje a vrátí se tak v kapalné podobě zpátky do oběhu. Množství vody, využívané pro zasněžení všech sjezdovek v Dolomitech, je navíc mnohem menší, než by si leckdo představoval. Odpovídá sotva tomu, co spotřebuje za jediný den zemědělství v této oblasti.

GPS pomáhá šetrnosti i efektivitě

Mnohá střediska nasazují na úpravu sjezdovek nové stroje vybavené systémem GPS, měřícím v reálném čase skutečnou výšku sněhu v daném místě, což umožňuje optimalizovat jeho množství a zajistit, že na jaře sníh ze sjezdovky roztaje rovnoměrně rychle.

Pastviny na sjezdovkách

Sjezdovky ve většině údolí Dolomit slouží v létě jako pastviny, na nichž se krmí ovce a krávy.

Lyžování tak ani v nejmenším nenarušuje přirozenou funkci horských luk. Za více než 30 let, kdy se v Dolomitech zasněžuje, se neobjevil žádný náznak, že by mělo zasněžování jakékoliv škodlivé vlivy na místa, kde se využívá.

320 strojů na úpravu tratí

Každou noc vyráží na 1 200 km sjezdovek oblasti Dolomiti Superski přibližně 320 roleb. Jejich řidiči znají na „svých“ sjezdovkách každý hrbol a často jde pro ně nejen o práci, ale i svého druhu koníček. Koneckonců mnoho z nich se pak zrána rádo sveze na perfektně utaženém manšestru.

| 110 | TRAVEL

SOU

o 2 c TĚŽT elos E skipaezónní sy n insta a Plešive gram c u @s na now S ou t ě .cz ž p od ro 1. 10.

Plešivec:

rodinná sezónka s až 40% slevou

bí do 30 há . 11. 2 019.

K

rušnohorský skiareál Plešivec nabídne i v sezóně 2019/20 výhodný sezónní skipas pro celou rodinu, který se vyplatí už při 10 návštěvách.

Sezónka pro celou rodinu

V nabídce rodinného lyžařského areálu Plešivec v Krušných horách jsou kromě klasických sezónních skipasů také rodinné sezónky pro 2 dospělé a 2 nebo více dětí, dále pro 2 dospělé a 1 dítě a nakonec pro jednoho dospělého a 2 nebo více dětí. Cena sezónních skipasů je zvýhodněná až o 35 % oproti běžné ceně, při včasném nákupu pak sleva dosahuje dokonce 40 %.

Slevy v restauracích na svahu

Supervýhodná cena za lyžování ale není to jediné, co rodina získá. Jako další bonus může využívat 10% slevu ve všech gastoprovozech provozovaných Skiareálem Plešivec, a to po dobu 365 dnů od zakoupení sezónního skipasu.

Přijeďte s kamarády!

K rodinnému sezónnímu skipasu můžete získat dva vouchery na 30% slevu na běžný jedno- nebo dvoudenní rodinný skipas, s nimiž můžete pozvat kamarády na společné lyžování.

Hora pro celou rodinu

Areál je velice snadno dostupný, jelikož leží pouhých 16 km od Karlových Varů a mnoho lyžařů jej tak má blíže, než si myslí. Skiareál Plešivec nabízí vyžití pro celou rodinu – komfortní široké sjezdovky od modrých až po černou, pohodlné lanovky a kvalitní gastroprovozy.

Více na:

www.skiarealplesivec.com

1+1 ZDARMA Jeden z dvojice lyžuje 1x v sezóně zdarma Kupón s podmínkami najdete na konci časopisu!

TADY SE ZIMA STÁVÁ POŽITKEM.

Zimní ráj Zillertal

Když vám perfektní sjezdovky přináší povznášející pocit, při každém kroku sněh em si užíváte onen křupavý okamžik a romantické chaty vás lákají svými dobrotami. Pak jste zde naprosto správně.

Pak jste v Zillertalu. www.zillertal.at

• 535 km sjezdových tratí • 180 vleků a lanovek • 1 skipas

| 112 | TRAVEL ON THE ROAD | ŠPANĚLSKO

Jarní firn

a Rioja aneb road-shoty

Text a foto: Jimmy Petterson

v Baqueira Beret „Road-shot“ je lyžování mimo sjezdovky, které končí kdesi v neznámu na silnici, kde vás vyzvedne parťák, nebo zpátky do střediska stopujete.

T

akové road-shoty jsem provozoval daleko dřív, než jsem se setkal s tímto pojmenováním, asi i dříve, než označení road-shot vzniklo. Jako malý kluk jsem v šedesátých letech lyžoval v Altě, dlouho před tím, než postavili areál Snowbird, kdy jsme zpátky k vleku stopovali. Podobně jsem to pak dělal v Rakousku, Norsku i jinde. Existuje nicméně málo areálů, které k tomuto způsobu lyžování zvlášť vybízí tak jako Baqueira Beret (BB), jeden z exkluzivnějších resortů španělských Pyrenejí.

Na tento výlet se mnou vyrazil Bert Romani, Martin Söderqvist a Steve Langkamp. Z Barcelony jsme do BB jeli přes sedlo Bonaigua a cesta to byla překrásná. Okamžitě jsme si zamilovali množství členitých, prudkých svahů, které jsou v Pyrenejích všude.

Když jsme přijížděli ke středisku, míjeli jsme stěny odhrnutého sněhu vysoké 4–5 metrů a připadali jsme si proti těmto vyfrézovaným svodidlům jako trpaslíci. Také jsme byli svědky následků několika velkých lavin.

Zábradlí podél cesty bylo místy pomačkané sněhem a větvemi, občas chybělo docela.

| 113 |

Obří areál na všechny směry

Nebe bylo temně modré a krystaly sněhu se třpytily v záři horkého jarního slunce. BB nabízí široké spektrum terénů pro všechny výkonnostní skupiny. Začali jsme projížděním jednoduchých neupravených muld mezi sjezdovkami v plné rychlosti, až sníh cákal do všech stran. Pak jsme se vydali na prudší svahy hledat nějaké žlaby.

Okolo poledne jsme byli připraveni na první road-shot dne – prudký svah s jihovýchodním sklonem, který nás svedl asi půl kilometru pod vlek Bonaigua. V nejprudší části se pod mými 85 kily už sníh bořil, ale zbytek sjezdu byl perfektní. Řidičem jsme protentokrát jmenovali Stevea. Odpojil se dřív a sjel k dolní stanici vleku, takže když jsme dojeli k silnici, už na nás čekal na předem domluveném místě s autem.

Pak jsme šli prozkoumat zbytek areálu. Je obrovský. BB má jen 94 kilometrů sjezdovek, ale ty jsou rozmístěny na gigantické ploše a v tomto prakticky bezlesém terénu lze lyžovat s trochou traverzovacích přejezdů téměř všude. My jsme zamířili k černé sjezdovce Escornacrabes, která je pověstná svým úvodním kuloárem.

Opravdová černá – centrální část má sklon až 50°. Žlab se následně rozevírá mezi rozeklané skály a kličkuje do údolíčka k nevzrostlým stromkům, mezi kterými se schovává panenský sníh. Tímto dlouhým výletem jsme projeli značnou část sektoru Beret.

Zhltli jsme pár tortill a vyrazili na další road-shot. Jižní a východní svahy podél lanovky Blanhiblar umožňují sjezd téměř kdekoliv a skončit na silnici spojující Baqueiru a Beret.

Přestože bylo už odpoledne a jižní svahy byly rozměklé, našli jsme méně prudké svahy s kvalitním sněhem.

Auto máme trochu dál, tak stopujeme. Španělé jsou obecně přátelští, leč auta mají malá, takže jsme se občas jako skupina museli rozdělit. V plánu máme ještě jeden významný sjezd. Máme štěstí. Zastavuje nám první auto, veliký Jeep, a veze nás přímo k vleku.

Poslední sjezd dne je ambicióznější a vede nás více do přírody, mohutným kotlem nás svádí do malé osady Begergue na opačné straně hory. Odtud nás musí někdo vyzvednout, a tak posíláme Berta pro jeho Audi, zatímco my si užíváme nejlepší sjezd dne. Většina trasy vede po severních svazích, cukrový sníh je zde ještě pevný. Sjezd je jako variace na španělské občerstvení tapas: prudké svahy, žlaby, hřbety, strže i široké pláně – stačí si vybrat. Dřív, než si to uvědomujeme, doznívá radost ze sjezdu

u piva na verandě jedné z kamenných budov vesničky, zatímco čekáme na šoféra.

Begergue disponuje čtyřmi tradičně rustikálními restauracemi, pro après-ski si vybíráme Casa Peru. Večeře se zde skládá z povinného španělského předkrmu pan con tomata, tedy toustu s česnekovo-rajčatovou pomazánkou, pak následuje talířek různých předkrmů, tapas. Polévky jsou velké jako samostatné porce, já mám dýňovou, Martin a Steve se odvážili k česnekové a Bert zkouší cibulačku dochucenou polorozpuštěným

sýrem. Hlavní jídla jsou většinou ze zvěřiny nebo králičího masa, které splachujeme skvělým vínem Rioja, a když se podává borůvkovo-limetkový sorbet, jsem zralý na odvoz do hotelu na saních. Ke spálení tak výživné večeře bude potřeba minimálně stejně náročný den, jako byl dnešek.

A zase znovu

Druhý den začíná jak jinak než road-shotem.

Krátký traverz z vrcholu Tuc de la Llanca do sedla a už sjíždíme do bezejmeného, zcela zapomenutého údolíčka. Východní svahy jsou ráno sněhově perfektní, s každým obloukem rozstřikuji vrchních pár centimetrů jarního sněhu, pod kterým zůstává pevná opora.

Končíme na druhé straně od Bonaigua Pass,

na silničce potkáváme příhodně hospodu.

Bert stopuje k autu a vyzvedne nás, zbytek se osvěžuje chladným nápojem na ranním slunci.

Nyní se přesuneme na druhý konec střediska, co nejdál na západ to jde – lanovka Dossau v Beretu. Jako všude v BB je v dosahu vleku několik mírnějších svahů, kde Španělé vesele lyžují s rodinami, a mezi upravenými sjezdovkami leží široké pruhy netknutého prašanu. Východním svahům dáváme zabrat a podepisujeme se plynulými stopami.

Očekávaná odpolední obleva naštěstí nepřichází. Jarní sníh si zachovává pevnost, a když sjíždíme 40° prudké svahy, carvingové oblouky nám jdou lépe než na upravených sjezdovkách. V nižší pasáži vjíždíme do lesa a musíme podstatně zkrátit rádius oblouků.

Tyhle sjezdy jsou příliš dobré, než abychom toho teď nechali. Dáváme si to ještě jednou – tentokrát však odjíždíme trochu dál od vleku a projíždíme laviniště, končíme asi o 800 výškových metrů níž a objevujeme o něco prudší svahy. Člen horské služby nám dobře poradil zahnout na konci sjezdu k silnici, která končí u malého kamenného hradiště ze sedmnáctého století.

Přijíždíme sem s širokými úsměvy na tvářích, sem tam radostné zavýsknutí přeruší rytmické „šš, šš, šššš...“, magický zvuk kontaktu lyží se sněhem.

Pro skvělé podmínky jsme úplně zapomněli na oběd. Naštěstí pod hradištěm je vesnička Montgarri se starodávným kostelem z šestnáctého století a chatou Refugio Amics de Montgarri. Je půl páté, hladově pokukujeme po nabídce restaurace s chutí ukojit kromě hladu po lyžování také hlad po jídle. Usazujeme se na terase s vychlazeným pivem a tříchodovým menu, za které by se nemusela stydět ani michelinská restaurace. Krásný závěr dne.

Dobrodružstvím tento den ale ještě není konec. Stále se musíme dostat zpět k autu.

Tahle jízda byla jiná, protože skončila u zcela nesjízdné, zasněžené silnice. Chata je 5 nebo 6 kilometrů od vleků a je využívána hlavně skialpinisty a majiteli sněžných skútrů. Dva z nich si stopují Bert a Steve a na laně se nechají odtáhnout do civilizace. Já s Martinem takové štěstí nemáme a šlapeme na lyžích po rovné silnici, až potíme krev.

Po šesté se začne stmívat, za úplné tmy dorážíme zcela vyčerpaní k autu, a jakmile nasedneme, upadám do hlubokého spánku.

Sním o jarním firnu a vínu Rioja.

| 114 |

Nepřehlédněte:

FOTO: DEPOSITPHOTOS

Quo vadis, obore?

Kvůli mimořádně příznivým sněhovým podmínkám zaplavily dřív nevídané hordy lidí mnoho amerických areálů a způsobily kolaps..............................................................

115 118 124 126

Trefy & minely Marketingové zásahy i občasné přešlapy od horských středisek tuzemských i zahraničních........................................................................

Ne co, ale proč Emoční marketing sahá daleko za pouhé popsání produktu nebo služby a má moc vytvořit pevné a trvalé spojení s cílovým publikem............................................................

Poslední jednosedačkové lanovky Z kdysi rozšířených jednosedačkových lanovek jich dnes na celém světě zbylo posledních pár desítek....................................................................................................................

KRIZOVÁ KOMUNIKACE

Text: Tom Řepík | 115 |

Quo vadis, obore?

Americkými horami to loni zahýbalo. Jeden z prvních signálů, že se něco děje, přišel už uprostřed listopadu; brzký přírodní sníh napadlý na technicky vysněžený základ umožnil coloradskému středisku Eldora, aby otevřelo provoz za výtečných podmínek. K nečekanému šoku natěšených skalních lyžařů areál zaplavily dřív nevídané hordy lidí; parkoviště nepřijímala, na svazích se nedalo hnout.

N

evelké středisko okamžitě ukázalo na viníka kalamitní situace, jaké při otevření ještě nikdy nečelilo: na sezónkáře aliance Ikon, jíž se Eldora stala členem. Vedení areálu tyto nové okolnosti (a adekvátní kritika místních lyžařů) vylekala do té míry, že během pár dní přepracovali provozní podmínky pro parkování: o víkendech auto, v němž dorazí méně než tři lyžující pasažéři, bude platit parkovné $20 (přičemž dosud bylo střediskové parkování gratis).

Odezva zahřměla z nejrůznějších směrů takřka okamžitě – místní lyžaři obvinili vedení střediska Eldora z toho, že mění pravidla během hry; že lyžaře nalákalo do sezónek se starou informací bezplatného parkování, aby je potom chtělo kasírovat. Středisko pod tlakem vzdouvajících se negativních nálad na sociálních sítích své rozhodnutí takřka obratem vzalo zpět. Zvířený prach se zdánlivě usadil, nejhlučnější vřava ztichla, lyžařský život se v Eldoře vrátil víceméně do starých kolejí připomínajících tamní normál.

Normál? Nový Ale normální sezóna už v Eldoře od té doby nebyla, a nejen tam; šlo o jednu z prvních epizod z předlouhé řady dalších podobných všude po Americe. Kombinace hojných sněhových srážek a hromadně využívaných aliančních sezónních skipasů v sezóně 2018/19 stojí za tamní nejvyšší roční návštěvností v historii měření. Co se ve statistice tváří jako vítaně pozitivní údaj, v terénu středisek se obvykle projevovalo přemírou lidí všude – od parkovišť přes pokladny, lanovky, půjčovny, restau-

race – až po svahy samotné (nakolik velkoryse americky široké).

Aniž by to někdo veřejně předpovídal, po vánočních svátcích návštěvnické hlasy nevole výrazně zesílily – jak v kyberprostoru, tak venku na svazích. Světlo světa spatřily první verze samolepek namířených proti alianci Ikon; její sezónkáři začali být verbálně napadáni místními; historky tohoto ražení plnily Facebook.

Hrozny hněvu se kutálely zejména z přelidněných svahů a ucpaných příjezdových cest do středisek, v nichž nešlo zaparkovat. Kypícím emocím nepomáhalo povědomí, že alianční sezónkáři lyžují za méně peněz než místní.

Mí známí z Utahu, zvyklí jezdit do tamních resortů Alta nebo Solitude za netknutým prašanem, nemohli uvěřit, za jakou chvíli po otevření byl hluboký sníh rozježděn; takovou věc tam nikdy předtím nezažili. Běžně dvacetiminutová cesta do středisek ze Salt Lake City, odkud pocházejí, se o víkendech protáhla na dvě hodiny či víc. I oni mi popisovali často viděný vztek a frustraci a i oni zmiňovali hordy městských sezónkářů Ikon a Epic coby viníka stojícího za neblahým efektem.

Zdálo se být otázkou nedlouhého času, kdy dojde na víc než jen verbální ventilace. A baže: v březnu v utažském Deer Valley zablokoval jeden lyžař cestu druhému ve dlouhé frontě na lanovku. Oba dva zhruba padesátníci – jeden místní starousedlík, druhý opálený lufťák od moře – se nejdřív dramaticky pohádali u turniketů, aby si na sebe počkali na výstupu pro pokračování dialogu. Tam se do sebe pustili pěstmi. Musela zakročit patrola, která je od sebe oddělila a předala přivolané policii. Popis

| 116 |

KRIZOVÁ KOMUNIKACE

FOTO: PRACOVNÍ ARCHÍV AUTORA

nejde o svízele výhradně americké, našich končin – zejména pak v budoucnu – se netýkajících. Ostatně, stačí náhled do neklidného vlákna „Špindl – rozhovor s provozovatelem“ v diskuzi na SNOW.cz či vláken příbuzných. De facto totožná tematika oblečená do zdejších reálií (typicky několik let zpožděných za americkými).

Sami z kola ven

incidentu na sociálních sítích zdůrazňoval opět vliv sezónky Ikon; ať pravdivě či ne, šlo o vskutku výmluvný symbol konce možná nejhašteřivější sezóny v novodobých poměrech oboru.

Sociální harašení Zmiňuje středisková socmédia, přikládám několik volně přeložených souvisejících vzorků amerického vox populi (v závorkách pomocné poznámky): „Jak fér je zkásnout někoho o 2 tisíce dolarů (za lokální střediskovou sezónku), aby pak přijelo dalších 60 tisíc lidí a totálně to každému zruinovalo zážitek? O tohle jim jde? Okrást místní, kteří věřili, že jejich těžce vydělané dvě tisícovky koupí stejnou hodnotu jako (když si pořídili totožný typ sezónky) vloni a kdykoli dřív. Jenže místo toho je všechno jinak: všechny lanovky letos ucpané od začátku do konce.

My místní odnášíme nenažranost provozovatelů (středisek v alianci Ikon). Fakt díky moc!“ „Kam jsme se to s naším milovaným sportem dostali? Střediska si účtují moc peněz za málo muziky, zamořují svahy měšťáky, co se neumí chovat, své ježdění nemají pod kontrolou, ke všemu jsou lhostejní. Cesta do středisek trvá v zácpách hodiny a hodiny, všude hrubost a nervozita. Je čím dál těžší hledat motivaci tohle celé podstupovat.

Z rozvoje turismu se stává tupá mantra, z níž má prospěch pár jedinců. Vlastní lyžování už nikde nevypadá tak jako reklama na něj.“ „Marně hledám, který jiný rekreační sport je lidem podobně kažen? Golf, cyklistika, turistika, běhání? Ne. Ti všichni si přijdou na své. Lyžař ale na kopci davům neujede. Nalákají nás na zážitek, zaplatíme ranec peněz, a za co vlastně? Za

fronty, ucpané svahy, silnice, primitivně předražené jídlo. I oheň je tu umělý. Fraška. I v Disneylandu bývá narváno, ale zážitek na vlastní atrakci je plnohodnotný a garantovaný; fast pass pak řeší problém i s lidmi. Disney má navíc otevřeno celý rok, na rozdíl od načasovaného podrazu na lyžařských sezónkářích, kdy se na jaře zavírá za skvělých podmínek.“ „Po rudých tvářích tradičních lyžařů pasou bílé tváře zážitkového turismu. Veřejné lyžařské svahy se bezprecedentně debilizují, jde o zrcadlo civilizace? Tupý dav se ovládá nejlíp a oni vědí, že každou minutu se narodí jeden nový. Vytěžují z hor hodnotu podobně, jako dřív zlatokopové zlato nebo těžaři stromy. Jenže na úkor sportu, který jsme po generace milovali. Každá korporace se dřív či později odtrhne od potřeb zákazníka. Je to jako prokletí.“ „Jestli půjdou na Ještědu ve šlépějích Chopku a Špindlu, tak za ty ceny si člověk nezalyžuje ani tam. Místo lyžování bude Disneyland a předražený fastfood. Lyžování pro lidi na tom bude bídně. A to v okolí v Lužických horách už skončilo lyžování na Luži, Tolštejně, Polevsko je zavřené víc než otevřené.

V Jizerkách je léta zavřený Křížek, v Krušných skomírá Bouřňák s pro mě nej sjezdovkou v Čechách. Samé sportovní tratě. A nahrazují se modrými krátkými, nesmyslně obsluhovanými sedačkami se zábavním a gastro zázemím. Je to o tom, aby tam lidi nechali peníze, a je jedno za co, s lyžováním to souvisí jen okrajově. Vlastně to ani není smyslem, aby jim někdo smrděl na sjezdovce, lepší v baru, že.“ Poslední příspěvek jsem přepsal z tuzemského internetu pro ilustraci toho, že zdaleka

FOTO: ALTERRA MOUNTAIN COMPANY

Na rozdíl od tuzemských provozovatelů, kteří na veřejně ventilované dojmy zákazníků nemívají ve zvyku reagovat, v zámoří tomu je naopak. Už v půlce letošního února provozní šéf coloradského Arapahoe Basin, tradiční vailské „farmy“, Alan Henceroth zveřejnil prohlášení, že pod vlivem současných událostí středisko počínaje novou sezónou 2019/20 končí partnerství s Vail Resorts a jejich alianční sezónkou Epic: „Zatímco naše terény poskytují stále dostatek prostoru pro stávající i nové lyžaře a snowboar-

Zdaleka nejde o svízele výhradně americké, našich končin – zejména pak v budoucnu – se netýkajících.

AGRESIVNÍ MARKETING NOVÉ ALIANCE SEZÓNKY IKON, PŘÍMÉ KONKURENCE VAILSKÉMU EPICU, SE UKÁZAL BÝT EFEKTIVNÍM

disty, máme těsno na parkovištích a v zázemí.

Z důvodů těchto omezení věříme, že náš personál se dokáže o naše hosty postarat lépe, když se oddělíme od Vail Resorts.“ Domácí lyžaři z A-Basinu, kteří si hromadně nahlas stěžovali na návaly, v novodobých oborových poměrech bezprecedentnímu kroku svého šéfa aplaudovali. (Navzdory faktu, že za davy ve středisku nemohli výhradně sezónkáři Epicu; resort A-Basin investoval během poslední dekády 40 milionů dolarů a před poslední sezónou otevřel skoro 200 hektarů nového terénu.)

| 117 |

KRIZOVÁ KOMUNIKACE

PROTI SEZÓNCE IKON SE PROTESTOVALO V ŘADĚ STŘEDISEK TIŠE I NAHLAS

Několik pohotových středisek nezařazených k žádné alianci mazaně využilo vyhrocených emocí a zkoušelo nalákat rozladěné sezónkáře k sobě. Třeba nevadská Mt. Rose severně od Lake Tahoe přišla se zdvojenou sezónkou už 14. února – v polovině února! – nabízející lyžování v nové sezóně i dojezd té stávající. O týden později udělal totéž coloradský Monarch Mountain. Dojezd stávající sezóny se leckde stal běžným lákadlem pro předprodeje, ale dosud se dávaly gratis extra dva tři týdny; ve výše zmíněných případech šlo o bonus přes dva měsíce jarního lyžování. Wyomingský skiresort Grand Targhee zase spustil kampaň „Unikněte sezónkářským davům“ zacílenou na jakékoli alianční sezónkáře, jimž nabídl oproti ukázání platného sezónního skipasu do jiného střediska slevy na ubytování a svých denních skipasech – jaképak chození kolem horké kaše.

Nové způsoby, jak stimulovat už tak rekordní prodeje, vymýšlí i vailská korporace – na trh uvedli nový produkt „Epic pro každého“, který je jakýmsi dynamicky naceněným hybridem mezi plnohodnotnou sezónkou a drahým ($200) denním jízdným na pokladně. Cílený je na svátečního lyžaře, jenž nenajezdí tolik, aby si koupil sezónku v předprodeji (v sezóně už není k mání), ale bude motivován předplatit si víc návštěv výměnou za příznivější denní cenu. A zejména taky pošle Vailu své peníze předem a tím se morálně zaváže ukázat se vícekrát. Chytrý tah od tamního marketingu, jako obvykle.

Střediskoví starousedlíci, odjakživa lyžující na tradičních mono-sezónkách, vyjadřovali vesměs odmítavý postoj na sociálních sítích a nezřídka se pomocí samolepek na přilbách a oknech aut vymezovali proti držitelům aliančních sezónek. V některých střediscích vyeskalovaly militantní nálady natolik, že se do věcí vložilo vedení. 6. března 2019 zveřejnil šéf montanského resortu Big Sky Taylor Middleton v místních novinách otevřený dopis nazvaný „Buďte laskaví na držitele Ikon passu“.

V něm Middleton místní žádal, aby vítali nově příchozí s otevřenou náručí – podobně, jako byl přivítán usedlíky on, když se do oblasti před lety přistěhoval. S tradičním argumentem, že více lidí neznamená jen delší fronty, ale i více peněz utrácených ve středisku, což z Big Sky dělá snazší místo k životu.

Jen o několik dní později pak prezidentka wyomingského Jackson Hole Mary Kate Buckley napsala podobný dopis pro místní plátek, v němž přiznává, že její první rok ve funkci ji přivítal „rekordním sněhovým přídělem, s nímž se dostavily nečekané návaly lidí, které jak tětivu napnuly naši infrastrukturu, personál i místní rezidenty.“ V reakci na mnohé v socmédiích ventilované stížnosti, že ucpané středisko je přímým důsledkem prvního roku partnerství střediska v nové alianci Ikon, prezidentka uvedla, že Jackson Hole rukou jejího předchůdce podepsal partnerství ze strachu, že návštěvy by spadly do nerentabilní hladiny, kdyby do aliance nevstoupil. Prozradila, že vedení střediska začalo intenzivně řešit s místní samosprávou rezervní možnosti parkování, dopravy a ubytování dodatečných pracovních sil. Požádala místní obyvatele o trpělivost a zá-

roveň, aby ukázali „to nejlepší ze své velkorysosti a pohostinnosti.“ Ve stejnou dobu aspenský šéf Mike Kaplan napsal do svého pravidelného sloupku v prestižních The Aspen Times, že dosavadní zima byla zalidněnější než ty dřívější, ale že „zkrátka dobrý sníh přivádí lyžaře.“ Snažil se zdůraznit, že davy lidí nepocházely výhradně z alianční (Ikon) sezónky, a apeloval na místní starousedlíky, kteří vyjadřovali po celou sezónu silnou nevoli vůči novému aliančnímu skipasu: „Prosím místní komunitu, aby zapojila svou nejvyšší míru sebereflexe. Naše kopce jsou otevřené pro každého, kdo přijede, a každý na svahu si zaslouží stejný, a to ten nejvyšší, respekt.“ Dodal, že pokud by partnerství s Ikonem do budoucna působilo problémy, které by aspenské středisko nebylo schopno uspokojivě zvládat, alianci Ikon by opustilo.

Všechna jmenovaná střediska současně v rámci utišení vřavy zveřejnila, že od následující sezóny budou i jejich lokální sezónní skipasy bonusově zahrnuty do základního programu aliance Ikon. Je to do jisté míry paradoxní krok: umožňuje deklarovat zvýšení hodnoty místní sezónky, a současně nastane, že starousedlíci budou rázem vlastníky (nakolik však dobrovolnými?) produktu, proti němuž někteří celou zimu brojili. Jako kdyby skalním sparťanům rozdali sezónky do Edenu.

Zmíněné útržky značí, že americká střediska své zákazníky poslouchají a neignorují a že se jim snaží poskytovat dobrou hodnotu a slušnou zkušenost. Všem se však nezavděčí nikdy.

Minulá zima jim ukázala, že problémy se umí rodit z nejnečekanějších příčin; schopnost reagovat na jejich následky rychle, promyšleně a svědomitě se ukazuje být klíčovou.

FOTO: PRACOVNÍ ARCHÍV AUTORA

FOTO: PRACOVNÍ ARCHÍV AUTORA

Není nám to fuk

COLORADSKÝ ARAPAHOE BASIN LETOS OCHROMILY TAKOVÉ FRONTY, ŽE SE STŘEDISKO ROZHODLO VYSTOUPIT Z VAILSKÉ ALIANCE EPIC PASS

| 118 |

STŘEDISKOVÝ MARKETING

Text: Tom Řepík foto: propagační materiály středisek

TREFY & MINELY Marketingové zásahy i občasné přešlapy od horských středisek tuzemských i zahraničních.

K

dyž se řekne „marketing“ – co vám jako první vyvstane na mysli? Pro většinu lidí je marketing synonymem pro reklamu a reklama je pro ně nejčastěji spojená s obrázky, logem, sloganem a nějakou formou prodejního vzkazu. Všechno tohle je pravda. Ačkoli, marketing není jen dovednost přijít s nápaditým řešením, jež bude publikum inspirovat nakoupit si produkt nebo službu; každodenní praktický marketing zahrnuje všechno, čemu jsou příjemci vystaveni, dobré i nepovedené.

Právě proto musí marketéři zůstávat ostražití a věnovat pozornost zcela všemu, zvlášť v těchto časech konstantní streamované expozice a okamžité, veřejně viditelné zpětné vazby. Vztah spotřebitele ke značce ovlivňuje přehršel aspektů, nikoli jen výchozí formální marketingová kampaň. Progresivní horská střediska se snaží čím dál precizněji mapovat demografii svých návštěvníků a sledovat, kdo z nich které médium primárně používá.

Cílenou reklamu nezneužívají ke spamování studeným prodejním sdělením, nýbrž se snaží co nejadresněji komunikovat k jednotlivci.

Ambice segmentovat zákaznickou databázi do stále podrobnějších škatulek ruku v ruce s vývojem technologických algoritmů ještě dlouho nebude brát konce.

Před pár lety jsem na tomto místě psal: „V poslední době víc než jen opakováním pohříchu stejné písničky dokola – tedy lákáním na prašan tu, nažehlené svahy jinde, dojemně nafocené scenérie nebo rozpustilé aprés dovádění – začínají provozy objevovat jakési své vnitřní, unikátní, bytostné já. Schopnost i odvaha svůj brand srozumitelně, nápaditě a přesvědčivě navenek prezentovat pak nepřekvapivě ústí v pozoruhodné reklamní kampaně. Svou osobitost mohou firmy vyjadřovat plejádou forem: představovat jednotlivé zaměstnance v přední B2C linii, glorifikovat genius loci či životní styl místních, synergicky využívat lokálních událostí městských či sportovních festivalů a podobně.“ Takovýto přístup považuju za jakýsi vůdčí trend současného oborového marketingu.

Nebudu tu o něm dál psát – stál mi za samostatný článek, který najdete hned za tímto přehledem.

Následující sadu marketingových výstupů činí do jisté míry unikátním, že se nejedná

o žádný veřejný průzkum nebo anketu; jde o čistě subjektivní výběr autora. Účelem je konstruktivně identifikovat za pozornost stojící pokusy i ty, v nichž někteří šlápli ve svých snahách vedle. Nakolik je nemožné, aby jeden zvládl prohlédnout většinu, natož všechny relevantní materiály, pokud na nějaký pozoruhodný narazí zdejší čtenáři, bude od nich milé na takový redakci upozornit; může se objevit v příštím přehledu zde v magazínu nebo na blogu SNOWbiz.cz.

Emoce nejsou nemoce Kolikrát býváme coby zákazníci pomyslně tlučeni přes hlavu stále stejným typem reklamní masírky? Střediska si libují v chlubení se vnějšími znaky, jako by šlo o statusové symboly oboru: nové sjezdovky, lanovky, další sněžná děla a hotelové postele. Jenže opravdu přijede někdo kvůli tomu, že areál letos pořídil novou rolbu? Co s lidmi doopravdy rezonuje? Vermontský resort Jay Peak to, zdá se, ví.

Jejich nová kampaň je celá o tamních lidech, komunitě a emocích rodících se při návštěvě jejich střediska. Prostřednictvím vysoce kontrastních černobílých portrétů svého personálu a hostů kampaň Jay Peaku používá přemýšlivý slogan „My jsme my, protože vy jste vy“, jímž děkuje své jedinečné komunitě, jež činí středisko tím, čím je. Ale aby šlo stále o marketing, sdělení je šikovně naroubováno na vlastní střediskový produkt – lyžování, plavání, lezení atd. Více o této kampani v samostatném článku následujícím za tímto přehledem.

DM TV Rád vidím, když střediska tvoří obsah spíš, než když nic nedělají; zvlášť jde-li o obsah promyšleně a pravidelně produkovaný, s konzistentním konceptem a formou. V loňském přehledu jsem vyzdvihl střediskovou filmařinu z Lipna, letos chci stejným prstem ukázat na resort Dolní Morava. Jeho marketing založil na střediskovém kanále YouTube takzvanou DM TV, kam ukládá krátké, obvykle půlminutové reporty z provozu s pozvánkami k návštěvě. Žádná věda, žádná velká příprava – výřečná moderátorka zapne živý vstup a během chvíle má hotovo. Co může být zvlášť užitečné na pravidelně produkovaných provozních reportech, je možnost vnímat v seznamu uskladněné staré šoty jako snadno dostupnou kroniku dění nebo i přehledně chronologicky řazenou historii sněhových podmínek. Nepovažuju za nutné natáčet na denní bázi, ostatně ani DM TV to nedělá; umírněnou frekvenci jednoho nebo dvou šotů za týden vnímám jako optimální pro nezahlcení archívu a/nebo pozornosti přihlášených odběratelů.

Těch středisková televize zatím mnoho nemá, k zářijovému datu psaní tohoto textu vidím 350 odběratelů a pár set zhlédnutí většiny z klipů.

Vzhledem k tomu, že s točenými reporty začali na Dolní Moravě minulou sezónu, sledovanost vysoce navštěvovaného střediska v zimě v létě by měla rozhodně růst.

| 119 |

STŘEDISKOVÝ MARKETING Idaho Learn to Ski Day Roky a dekády obor vzkazuje nováčkům, aby si zaplatili a přijeli se učit lyžovat. Ne, že by to v mnoha případech nefungovalo. Ale na každého jednoho začátečníka, který vezme peníze a přijede, v americkém Tamaracku vnímají, že je okolo nějaký další (pokud ne víc), který by si rád sjíždění vyzkoušel, ale nemůže si dovolit koupit lekci nebo žije moc daleko od resortu, takže jeho problémem je vzdálenost. Tamarack na jeden chytrý zásah odstranil oba typy překážek, když v prosinci uspořádal den, v němž jeho instruktoři bezplatně vyučovali začátečnické lekce ve snowtubingovém parku v hlavním městě státu Idaho Boise, jen pár minut z centra.

Celá branže by ráda viděla na svých svazích víc nové krve, ale současně jaksi čeká, že nováčci, co nikdy nestáli na lyžích či prkně, vezmou

iniciativu do svých rozhodných rukou a odcestují do hor s plnou kapsou peněz. Tamarack se prozíravě rozhodl nevjet na jeden den do této slepé uličky; bezpochyby už má zanalyzováno, co se dělo s rekruty, jejichž plnou identitu pochopitelně zná, v zimě a na jaře dál. Nepřekvapí mě, pokud v nové sezóně tamaračtí své výukové akce co zopakují – rozšíří.

Léto, jak má být Malý krušnohorský areál v kopcích nad Litvínovem je dlouhodobě neobvykle agilní v investicích i aktivitách; vloni otevřeli novou bobovou dráhu, letos vybudovali vlastní pivovar, příští rok chystají výstavbu dvoukilometrové zip-line dráhy přes tamní příkré údolí. Od května do října provozovaná, necelých 900 m dlouhá bobová dráha je první a dosud jedinou atrakcí tohoto typu na tuzemské straně Krušných hor. Areál ji propaguje řadou konvenčních způsobů – v tiskové i internetové inzerci, v sociálních médiích, na velkoplošných billboardech strategickým směrem od Prahy, ve svých letních brožurách. Letos vymysleli novou formu podporující propagace v centru sousedícího města Teplice, kde ve spolupráci s tamním obchodním domem

Galerie instalovali účelově naaranžovaný fotokout; nakupující se v něm zastavují, fotí se na bobu a skrz facebookové sdílení své fotografie soutěží o volné jízdy na bobovce. Podle vyjádření klínského provozovatele se díky tomu návštěvnost bobové dráhy zvýšila a zejména zrovnoměrnila do celého týdne: „V prvním roce provozu bobovky jsme na padesátitisícové návštěvnosti za letní sezónu. Už dnes lze říci, že letos dosáhnou naše letní tržby 70 % tržeb zimních, což považuju za velmi slušný poměr,“ spokojeně komentuje šéf klínského střediska Josef Dlouhý.

Top influencer branže Když střízlivě zvážíme velikost a význam oboru a reálné početní stavy obecenstva, pak horská střediska mají nárok na malou oslavu, když nějaké jejich video nasbírá na nejfrekventovanějším kanále – YouTube – řekněme 10 000 zhlédnutí, případně dvacet či padesát tisíc. Taková návštěvnost pochází až na vzácné výjimky od už aktivitu provozujících diváků. Jenže aby povědomí o lyžování opravdu hromadně prorostlo mezi totální laiky, kteří nikdy neměli náčiní na nohou, je potřeba přemýšlet v řádech milionů. Přesně to udělal šéf marketingu střediska Mountain Creek, když si vloni v prosinci najal dětského populárního vzdělavatele a influencera na YouTube, modro-oranžového Blippiho a pozval jej natáčet do svého areálu. Výsledný videoklip pokrývá všechno pro začátečníky podstatné, od učení se základům v místním snowparku po servis snowboardu. Film trvá mírně přes dvacet minut – tedy významně

| 120 |

STŘEDISKOVÝ MARKETING

déle, než jaké stopáže oborový marketing běžně produkuje; můžete dokonce nabýt dojmu, že délka videa bude škodit sledovanosti. Jenže s víc než 4 miliony odběratelů kanálu a Blippiho talentem přitáhnout dětskou pozornost toto výukové video necelý rok po zveřejnění vykazuje přes 13 milionů zhlédnutí, většinu z toho bezpochyby ryze laických. Myslet vysoko se zase jednou vyplatilo.

hém. Plus mě opticky ruší pozice háčku nad dlouhým éčkem. Obojí je v typografii považováno za elementární řemeslný prohřešek.

Na druhou stranu, hashtag #horyzarohem je výborný, stejně jako realizace zobrazeného foto-spotu v terénu. Kopírovat povedená řešení (nejen) ostatních středisek svede provozující korporace většinou bezchybně, uznávám.

plusové body, ale současně tím stimuluje zdravou morálku personálu a podporuje firemní kulturu. Kdo to kdy zkoušel, ví, jak nesnadná je to mise a s jak nejistým výsledkem; přesto, návod zní prostě: vylézt z ředitelny, zapnout živý stream, mluvit minutku dvě o tom, co máte jako šéf na srdci. A zkusit sklidit ovoce.

Ješťééé!

Snadno se řekne, hůř dělá

Ambasadorky?

Skupinou TMR nedávno převzatý jizerskohorský kopec Ještěd obdržel jednu ze svých prvních „inovací“ – novou korporátní identitu. Čerstvě představený ještědský logotyp záhy vyvolal v typografické komunitě vesměs povytažená obočí; nejčastěji pro absenci nápadu, bezdůvodnost (či nejasnost) symboliky protaženého éčka a hlavně nápadnou podobnost s protaženým éčkem v logotypu tradičního českého výrobce svítidel Trevos (lze vygooglovat). Mě osobně na první pohled píchla do oka rozdílná délka středové nožičky obou éček v jediném fontu: zkrácená v krátkém, plná délka v dlou-

Někteří šéfové horských resortů řídí svůj byznys z teplé kanceláře, jiní bývají ke spatření i venku, jak se prochází po areálu či sklouznou na lyžích. A pak je pár takových, jako ředitel oregonského Mt. Ashlandu Hiram Towle, který vysílá živě přes Facebook s každodenními zprávami ohledně provozu střediska, s pobídkovými akcemi nebo pouze jen tak, aby pozdravil a popřál dobrou lyžovačku.

Dělat tohle s bravurou a šarmem nedokáže každý. Je důležité zůstat autentický, zábavný a nepřestat používat nadhled. Se svým ošuntělým plnovousem, širokým úsměvem a pozitivním tónem, Hiram Towle zní i vypadá spíš jako místní týpek, co zná každý kámen ve středisku. Ale i pokud vizáž necháme stranou, čím pan Towle neomylně skóruje, jsou transparentnost a kredibilita. Náčelník resortu, který se pravidelně staví před kameru a spatra mluví k návštěvníkům, nejenže u nich získává

Znáte tu kartónovou figurínu policisty s dalekohledem, naaranžovanou při průjezdu některými vesnicemi? Anebo vzpomeňme na snímek Miloše Zemana na běžkách. Věřili jste mu to? Špindlerovský marketing letos aranžuje před svá pověstná panoramata dvojici (prý živých) figurín, předstírajících, že provozují propagované aktivity v tamní přírodě. Fotkami pak plní svůj facebookový profil ve zjevné snaze okrášlit notoricky známá místa střediska a pozvat do něj. Že věrohodnost takové výzdoby (vážně ji tamní krajina potřebuje?) spadá někam mezi policejní papundekl a sportmanství MZ – ne nutně v uvedeném pořadí – může dokladovat i nulová angažovanost špindlerovského publika: valná většina těchto promo pozvánek, jak jsem je dnes na střediskovém Facebooku prohlížel, vykazuje nula komentářů, nula lajků. Ještě, že do Špindlu budou jisté lidské druhy v silničních kolonách dojíždět nezávisle na čemkoli, chce se dodat. Když v tu ránu mi to docvaklo – nejsou snad tyhle figurantky prototypem tamního ideálního návštěvníka?

Bingo! A tak: beru zpět, všechno v cajku, konverze opět splněna a high five tamním markeťákům!

Pravda, co nebolí Na dokreslení svého předchozího názoru jsem si dovolil namátkou sáhnout do facebookového repertoáru tatranského resortu Bachledka. Tamnímu – nijak zvlášť nepřebíranému a mimochodem neodolatelně lákavému – snímku věřím bezezbytku všechno.

| 121 |

STŘEDISKOVÝ MARKETING Zpátky do minulosti Podle mých zkušeností málokterá internetová tradice sklízí podobně neskomírající diváckou vděčnost bez ohledu na obor, geografii nebo věkovou hladinu publika jako #TBT – Throwback Thursdays – pamětnické čtvrtky, během nichž se v globálním kyberprostoru

Máme rádi štěňata Virální videa jsou vděčným evergreenem internetu; mívají však jeden praktický problém – pro propagaci horského střediska toho obvykle moc neudělají, o prodejích nemluvě. Znáte to – hrající si roztomilá štěňátka, každý na minutku roztaje, ale co dál? V kanadském resortu SilverStar se vloni na podzim urodila smečka bernských salašnických psů, no rozkošnost sama.

Tamní střediskoví marketéři spatřili příležitost k nějaké nepříliš lopotné extra sledovanosti.

Naštěstí se neuchýlili jen do laciného kýče, ale napadlo je shůry seslanou chlupatou krásu využít k mazanému ukázání střediska a jeho hostů. Minutový videoklip začíná klasickou sekvencí štěňat skotačících ve sněhu, aby je potom kamera sledovala, jak ve smečce přebíhají do dětské zóny a prohlíží si tam začátečnické překážky. Pozdraví se s pár dětskými kamarády a pak popoběhnou do barevné rustikální vesnice, kde se potkají s dospělými hosty vedoucími velké berňáky a společně prozkoumají víc z půvabného centra střediska. Krátké video je nadmíru dovedně poskládáno a citlivě vyvažuje svou virální náplň (berňáčci) se vkusnou dávkou regulérní střediskové propagace. Ve výsledku se internetová sledovanost během pár týdnů přehoupla přes milionovou hranici s více než 5 tisíci sdílení na Facebooku samotném.

Nejspíš nejlepší poměr účelová virální nádivka vs. praktická užitečnost, co jsem kdy v oboru viděl.

níkům známých svým popíráním globálního oteplování, poštovné předplaceno – stačilo lístek vytrhnout a vhodit do poštovní schránky. Aspen tím dává zřetelně najevo, jak vážně středisku záleží na udržitelnosti klimatických poměrů. Za mě marketingový počin roku; krása a hodnota kampaně v mých očích spočívá ve vlastnoručně nakladené překážce, že aby akce byla plnohodnotně efektivní, lístky nesměly zůstat nepovšimnuty v časopisech, nýbrž zhusta potřebovaly být vytrženy a odneseny jednotlivými loajálními čtenáři, kterým klimatické změny nejsou lhostejné. Řešení vyhrálo letošní prestižní světové ocenění Kelly Award.

ujalo zveřejňovat historické snímky nalezené náhodně i pečlivě v archívu schovávané. Na můj vkus si tolik málo středisek hraje se svou obvykle bohatou (a adekvátně dokumentovanou) historií, než by si hrát mohlo. Máloco by prohlubovalo loajalitu příznivců k vlastnímu skiareálu než pravdivé historické konotace k místům, po nichž – často bez znalosti okolností – sjíždějí.

Proto kvituju, že si s fenoménem #TBT na svém Facebooku začal letos pohrávat Monínec, dal si tu námahu a loví kousky z nedávno oslavené čtvrtstoleté historie svého (mladého – a adekvátně věku agilního) střediska. Zde vyobrazena výstavba sjezdovky v létě 2008 jako jedna ze čtvrtečních #TBT vzpomínek. Líbí.

Senátore, máte poštu V dnešním světě vanilkového marketingu, kdy každý dělá raději jen to, co vidí u druhých, a drží se bezpečně mezi mantinely politické korektnosti, věhlasný resort Aspen Snowmass už roky ukazuje, že si nejenže umí stát za tím, čemu věří, ale nezdráhá se vybudovat si kolem toho i svůj brand. Už několik předešlých propagací aspenského střediska jako by rozmazávalo dělicí čáru mezi reklamou a aktivismem; jejich letošní kampaň však jde bez bázně do plných. Středisko si zaplatilo přes milion vytrhávacích karet nazvaných Daruj sněhovou vločku, vlepených do vazby lifestylových magazínů po celých Státech. Pohlednicové karty byly adresovány vybraným ústavním úřed-

bezpečnostní sítě ochranné sítě pro lyžařské svahy ochranné matrace proti nárazu Berger-Huck s.r.o. Vanišova 552 53374 Horní Jelení tel.: +420 466 673 306 e-mail: info@berger-huck.cz

www.berger-huck.cz www.huck.cz

| 122 |

Vánoční večírek?

Na sjezdovce!

Lyžařský areál Monínec je oproti obecným očekáváním jedním z prvních areálů, kde se dá v sezóně lyžovat, ale nejen to: garantovaný včasný začátek sezóny umožňuje rozvíjet účel areálu i jinými směry, než je prosté lyžování veřejnosti. Například rána na Monínci již od listopadu využívají k tréninku malí sjezdaři. A večery zase patří firemním večírkům.

M

noho firem hledá námět, jak rok co rok zorganizovat vánoční večírek tak, aby hosty příjemně překvapil a potěšil zážitkem, který se dá označit za nevšední. Předvánoční lyžování je na seznamu dostupných firemních aktivit poměrně nové – vlastně přesně od doby, kdy na Monínci spustili systém technického zasněžování Snowfactory. Od toho momentu mohou na Monínci nabízet unikátní lyžařský program takřka bez rizika, že by jej nepřízeň počasí a nedostatek sněhu mohly narušit. Ohledně večírku i dalších možností, které poskytuje systém Snowfactory, jsme si povídali s ředitelem areálu, Jaroslavem Krejčím mladším.

Jak se po těch třech letech provozu na investici do Snowfactory díváte? Stálo to za to?

Pokud se ohlédnu, jaké byly poslední dvě zimy z pohledu začátku sezóny, tak určitě ano. Bez Snowfactory bychom nedokázali loni ani předloni zprovoznit areál v plné míře do Vánoc, tedy sjezdovku v celé délce 1,2 km, aby se rozjela i samoobslužná restaurace M2, lyžařská škola či servis. Předloni bylo před Vánoci tuším jen šest dní, kdy by mohla jet konvenční sněžná děla na plný výkon, a mezi tím zase výrazné oteplení.

Loni nás zase na rozdíl od hor přírodní sníh až do ledna míjel. Když jsem si udělal modely bez Snowfactory, začínali bychom předloni až začátkem února, loni 20. ledna, což by bylo pokaždé pro středisko kritické…

Jak se usadil provoz systému? Kdy Snowfactory běží a kdy ne?

Snowfactory používáme hlavně na začátku sezóny. Letos systém spouštíme 7. října, abychom mohli sezónu rozjet 16. listopadu.

Zároveň s hlavní sjezdovkou vysněžíme prostor lyžařské školy v horní části areálu pod chatou Javorka. Samozřejmě jsme vždy rádi za dny, kdy mrzne, abychom mohli používat i konvenční systém zasněžování, který je o poznání efektivnější a levnější. V průběhu lyžařské sezóny pak Snowfactory používáme jen na dosněžování kritických míst, pokud není výhled, že by měl být mráz a možnost zasněžovat konvenčně.

listopadu 20 °C a zem bude naakumulovaná teplem, finální produkce se hodně sníží. Do rizika jdeme vždy.

Jak firmy využívají vaší nabídky předvánočního lyžařského večírku, kolik jich u vás už proběhlo a který byl největší?

Akcí už bylo požehnaně, těžko říci, která byla největší. Co mě těší, že z nich byli všichni nadšení.

Kombinace většinou prvního lyžování, dobrého jídla a pití, relaxu v sauně a bazénu, večerního posezení třeba s muzikou a tancem má od klientů výbornou odezvu. A když se lidi mohou po večírku hned na místě dobře vyspat, o to víc si večer užijí. Asi to budu muset taky někdy zkusit (smích).

Jaké jsou vlastně početní limity pro podobné akce?

Dokážeme plně ubytovat a obsloužit – a to včetně lyžování, aby kopec nebyl přeplněný – až 220 osob. Rozumné minimum je třicet.

Jak vlastně podobné akce firmy koncipují?

Organizují si vše samy, nebo jste schopni jim zajistit i jiné služby než jenom lyžování?

Samotný program si firmy vesměs stavějí samy s tím, že my dodáme veškerý servis – sníh, čerstvě upravenou sjezdovku, vlek, zajistíme případně možnost zapůjčení vybavení a samozřejmě ubytování a kompletní gastroservis. Vše, věřím, ve výborné kvalitě a s ohledem na přání a styl klienta.

Dá se už z nasbíraných dat odhadnout návratnost investice na pořízení systému?

Nedá, protože přínos Snowfactory pro Monínec není jen sníh, ale z velké části i celkové fungování areálu. Když jedou sjezdovky, fungují i související služby – zejména ubytování a gastroprovozy – které jsou pro naši ekonomiku také podstatné.

Nezanedbatelné je také marketingové hledisko.

Funguje pronájem mobilní jednotky Snowfactory?

Ano, sněžil například v olympijském parku v Brně, využila ji i anglická filmová produkce na natáčení vánoční reklamy v podzimním období atd.

Jaké lyžařské vybavení je k zapůjčení?

U nás funguje výborná spolupráce s půjčovnou a prodejnou Intersport Rent Monínec, která sídlí přímo u nás v areálu. Ta má v sortimentu nejnovější modely značek Atomic a Salomon, takže hosté si na vánočním večírku zalyžují na velmi kvalitním materiálu, lze uspořádat i test, kdy si hosté mohou lyže v průběhu večera měnit a zkoušet modely, které je zajímají.

Jaký scénář má podle vás ideální firemní akce?

Mně se líbí model, kdy po odpoledním příjezdu čeká hosty welcome drink a krátké občerstvení.

Po ubytování a převlečení následuje lyžování, kde Máte nějakou zpětnou vazbu ze strany je zároveň další zázemí pro odpočinek s posezením a občerstvení, aby se měli kam uchýlit ti, co lyžařů, třeba trenérů, ale i veřejnosti?

Obvykle jsou všichni překvapeni, jaký je to super lyžovat nechtějí. U grilu a svařáku se dostatečně ohřejí a je tam i prostor popovídat si i s lyžaři, sníh, který drží i v plusových teplotách. Podle kluků, kteří sem na něj jezdí lyžovat pravidelně, je kteří se tam občas zastaví na drink. Po lyžování sníh ze Snowfactory prakticky totožný s technic- většinou následuje raut a společenská část, která kým sněhem. Vždyť taky má FIS certifikaci a pou- se dá nastavit jakkoli, od prostého posezení přes žívá se pro závody Světového poháru. Navíc má taneční zábavu s naším DJ až po rockový koncert. tu výhodu, že se na něm netvoří plotny.

Wellness mohou hosté navštívit před společným programem, případně následující den dopoleJaké je riziko, že sníh v listopadu nebude? dne. Večírek lze spojit i se školením, teambuilPředpokládám, že ne nulové? dingem či jinou firemní akcí, k dispozici máme Riziko je vždy, protože nad přírodou nevyhraněkolik sálů s projekční technikou, ten největší až jeme a ani nechceme. Pokud bude do poloviny pro 200 osob.

| 124 |

EMOČNÍ MARKETING

Text: Tom Řepík

NE CO, ALE PROČ Emoční marketing sahá daleko za pouhé popsání produktu nebo služby a má moc vytvořit pevné a trvalé spojení s cílovým publikem.

Co je emoční marketing?

Zjednodušeně jde o odklon od tradičního zdůrazňování fyzicky kvantifikovaných produktů a služeb střediska a zaměření se na „kdy“ a „jak“ takové nabídky. To vytváří pocit napojení se na emoční hladinu zákazníků, k nimž chce horské středisko promlouvat.

Struktura takovéhoto přístupu je pregnantně popsána v přehršli marketingové literatury, namátkou současným britským autorem Simonem Sinkem, jehož práce na toto téma jsou přeloženy i do češtiny a slovenštiny. Princip jeho agendy hlásá, že lidi obvykle nekupují to, co pro ně děláte, nýbrž proč to děláte.

Většina značek napříč světem i obory stále komunikuje se svými zákazníky staromódním způsobem, kdy primárně akcentují „co“, aby následně možná pokračovali (a možná ne) k „jak“ a „proč“ své nabídky. Sinkova metodika tento tradicionalismus otáčí naruby s vysvětlením, proč jsou některé značky zvlášť úspěšné v inspiraci svých cílových skupin a proč si vedou na svém trhu efektivně. Neurověda stojící za tímto principem není nová ani překvapivá: lidi reagují nejpříznivěji, když se vysílaný vzkaz strefí a zarezonuje s partiemi mozku snažícími se držet kontrolu nad emocemi, chováním a rozhodováním.

FOTO: ORIGIN WHISTLER

M

arketingové studie houfně naznačují, že emotivní reakce na reklamu významně větším dílem závisí na záměrech konzumenta než na samotném obsahu reklamního sdělení. Dává to smysl: emotivní spojení se nám dějí proto, že jsme lidské bytosti plné takovýchto souvislostí a spoléháme na ně, abychom svůj život prožívali hodnotně a smysluplně. Lidské emoce budou navždy základem našich DNA; proto marketingové přístupy, které se umí dotknout ryzích emocí svého publika, byly, jsou a budou úspěšné, produktivní, vyplácející se.

Marketingovou strategii, jež je celá zaměřena na vytvoření emočního spojení se střediskovými návštěvníky, učebnicově použil ve své letošní kampani vermontský skiresort Jay Peak. Kampaň jsem stručně zmínil v přehledu Tref & Minel v předešlém článku, zde se nad ní podrobněji pozastavím.

Kreativci z dodavatelské agentury Origin (sídlící ve Whistleru a mj. dodávající většinu reklamních řešení pro tamní resort) nezvolili pro kampaň žádný záběr hor, hotelového pokoje, vodního parku, ba ani žádné akční snímky sjíždějících lidí po místních svazích – tedy něco, co se rutinně objevuje ve většině reklamních vizuálů v horské branži od dob, kdy existuje.

Namísto toho sáhli po řešení, jež téměř nemohlo nezarezonovat s cílovou skupinou zákazníků resortu: do vizuálů použili portréty vybraných návštěvníků a střediskového personálu s jejich vlastními, explicitně vyjádřenými emocemi a neskrytou identitou.

Proč záleží na „proč“ Marketing horského střediska založený na staromódním akcentu na „co“ může vypadat nějak takhle: „Čau lidi, u nás najdete devět sjezdovek, novou lanovku, rozšířili jsme zasněžování a otevřeli samoobslužnou restauraci s dětským koutkem. Taky půjčovnu jsme dovybavili posledními modely. Tak co, přijedete k nám na jarní prázdniny?“ Ani se neptám, zda vám takový princip zní povědomě; jistě, že zní – protože dobře přes 90 procent soudobého oborového marketingu dál vypadá právě tak. Horská branže neustále preferuje zdůrazňovat, „co“ má v nabídce – což je do velké míry neodlišitelné. A navzdory tomu, že všechna svá kvantifikovaná fakta bude středisko uvádět pravdivě – tedy že má hodně sjezdovek, silné zasněžování, vybavenou půjčovnu a pohodlné postele – pouhé sdělení své vybavenosti bez jakéhokoli dalšího emočního apelu těžko přesvědčí masy příjemců takové reklamy, aby se tam hrnuli.

Co když však skiresort postaví tradiční formát vzhůru nohama a umístí „proč“ do centra (a dopředu) své kampaně? Co když ji bude formulovat tak, že obvykle vychvalované atributy jejich produktu ustoupí onomu „proč“ a pře-

stanou být základním stavebním kamenem (mnohdy kamenem jediným) nabídky? Právě zde leží středobod efektivního marketingu nové generace – začít s „proč“ a poté se přesunout k „jak“ a „co“.

Proč tak záleží na pořadí, v jakém středisko formuluje svou nabídku? Jde o to, jaká část našeho mozku bude vzkazem zasažena. Když kampaň zdůrazňuje „co“, je oslovována analytická a pragmatická část mozku. Naproti tomu nabídka formulovaná do „proč“ a „jak“ bude rezonovat se segmenty mozku zabývajícími se emocemi a lidským chováním. Marketingově mnohem mocnější prostředí.

| 125 |

EMOČNÍ MARKETING

Ze zmíněné aktuální kampaně amerického střediska Jay Peak je dobře patrné, jak si její tvůrci uvědomili nutnost přestat se otrocky soustřeďovat na sněhové podmínky a cenově zvýhodněné hotelové rezervace (tedy typické „co“ tak, jak je propaguje majorita branže) a vrátit se k základům toho, „proč“ má lidem připadat myšlenka odjet lyžovat do Jay Peaku lákavá až neodolatelná. Leitmotiv řešení všech vizuálů je postaven na sebevědomém předpokladu, že zvolit si k návštěvě středisko Jay Peak vypovídá o osobnostní povaze návštěvníka – a resort proto v reklamě oslavuje jednotlivé lidi pro to, kým (zejména charakterově) jsou.

Současně vzkaz neopomíjí vyjadřovat dostatek pozitivního a upřímného o samotném středisku Jay Peak. Premisa, že charakter resortu a jím sledované hodnoty jsou výsledkem úsilí a energie lidí, kteří ve skiareálu pracují a kteří do něj coby zákazníci přijíždějí, se stal konceptuálním středobodem kampaně. Podprahově vyjadřuje, že středisko Jay Peak by nebylo tím, čím je, bez komunity, která kolem něj stojí. Že Jay Peak je definován svými lidmi, že jeho význam stojí a padá na nich. Ještě jinak a stručněji, tato kampaň říká „děkujeme“ věrným návštěvníkům a obětavému personálu střediska.

Manažerka Marie-Josée Legault, která měla v agentuře Origin projekt na starosti, k vybranému řešení dodává: „Došli jsme k rozhodnutí, že zachytit detailně konkrétní tváře osobností z Jay Peaku nám pomůže efektivně mluvit k lidem, než mluvit pouze o nich. Záměrně jsme z fotografování vynechali snímky produktů nebo akční záběry lyžařů či personálu, aby kampaň působila jednotně. Motto je přímočaré: V Jay Peaku jsme samotným produktem my – nezávislí, pracovití lidé, které vzájemně spojuje to, co milují.

Za to jsme vděční. Pro vás zůstaneme sami sebou.

My jsme my, protože vy jste vy.“

A pak dostaňte lyžování z hlavy Shodně přímočarý motiv směřující rovnou k jednoduše vyjádřeným hodnotám jsem před pár lety zvolil při tvorbě emoční verze reklamy pro sezónku CzechSkipass, aby alternovala se starším kvantifikačním řešením od agentury WPJ (grafika slepé mapy republiky a do ní zapíchané vlaječky partnerských středisek se zdůrazněním celkového součtu kilometráže sjezdovek, počtu vleků atd.).

Podmínky pro vymýšlení vhodného řešení jsem si stanovil po podobné linii uvažování, jakou vykazuje i výše popsaný výstup z Originu: nechtěl jsem žádný notorický záběr lyžařské akce nebo střediskové vybavenosti, dokonce žádný na první pohled evokující lyžování. Představoval jsem si detailní a na první dojem civilní záběr hlavy, nejlíp atraktivní dámské a raději skutečné lyžařky než najaté modelky. Přičemž druhým

FOTO: TOM ŘEPÍK

My jsme my, protože vy jste vy

Emoční marketing bývá vhodným přístupem v následujících obecných situacích: když cílíte na zákazníky, kteří mají slušné povědomí o vaší značce; když máte poměrně známý produkt, ale neuspokojivě rozeznatelný od konkurence; když chcete podpořit běžící či proběhlou robustní marketingovou strategii; když se snažíte tržně přemístit stávající, už známou značku.

Naopak emoční marketing nebývá nejlepší volbou, pokud se jím snažíte zvýšit povědomí či porozumění o značce – což je odlišná ambice od rezonance nebo relevance (už dostatečně známého) brandu.

Stále se aplikuje tradiční rámec nutnosti zvolit správnou osobu (vizáž) ve správný čas, se správným vzkazem a vše prohnat správným mediálním kanálem. Nevyhazujeme zde žádné marketingové základní kameny. Zkuste si odpovědět na následující jednoduché otázky:

Proč? – Proč děláte to, co děláte? Proč jste na svém trhu? Jaký je váš záměr? (Odpověď by neměla znít „vydělat co nejvíc peněz“.)

REDESIGN FORMOU EMOČNÍHO MARKETINGU PRO SEZÓNKU CZECHSKIPASS. SHORA DOLŮ: FINÁLNÍ VÝBĚR PODKLADOVÉHO PORTRÉTU, VÝSLEDNÝ VIZUÁL PRO TISKOVOU REKLAMU, NÁVRH OUTDOOROVÉHO POUŽITÍ NA KŘESLA LANOVEK SPOLUPRACUJÍCÍCH SKIAREÁLŮ

bližším pohledem mělo být neomylně srozumitelné, že jde o reklamu na lyžování – na hodně lyžování. Současně jsem zkoušel hledat cestu, jak hlavu (coby biograf našich emocí) relevantně zmínit i v hlavním sdělení (claimu) kampaně.

Výsledný vizuál zobrazuje ze snění se usmívající držitelku sezónky, jež nedokáže dostat lyžování z hlavy ani při spánku. Zadavatelem požadované kvantifikační informace jsem odstěhoval do drobného textu pod hlavní claim, málo vypovídající zapíchané vlaječky nahradilo srozumitelné vyobrazení logotypů partnerských středisek. Unikátní charakter produktu jsem chtěl zdůraznit přidáním úderného a zapamatovatelného sloganu pod logotyp CzechSkipassu. Copywriterským záměrem bylo vymyslet co nejstručnější vyjádření hlavního benefitu této alianční sezónky, relativně nejpravdivěji platného výhradně pro CzechSkipass (a nikoli už pro jiné sezónkářské řešení v tuzemsku): Kdykoliv, kdekoliv.™

Kdy vytáhnout emoce Je důležité vzít na zřetel, že emoční marketing funguje nejlíp tehdy, pokud už spotřebitel vládne nějakým povědomím o propagovaném brandu. Zákazník potřebuje dostatečně rozumět nabízenému produktu, aby si s ním spojil hodnoty a dobré pocity.

Jak? – Jak to, co děláte, pomůže vašim zákazníkům? Například jaký problém pro ně řešíte, jaké výzvy jim pomáháte překonávat?

Co? – Co nabízíte? Jaké jsou vlastnosti a výhody vašeho produktu, vašeho střediska?

Až budete designovat svou příští vstupní stránku, příští výzvu k akci, vaši příští reklamu, snažte se, aby co nejvíc apelovala právě s lidskou stránkou vašeho publika. Zůstaňte však věrní principům své značky. Jde o celkovou zkušenost, kterou váš brand – vaše středisko poskytuje svým hostům pokaždé, když se s vaší značkou střetnou: od plnohodnotné telefonní informace a srozumitelného obsahu na vašich webstránkách přes příjemnou komunikaci s lyžařskými instruktory po čisté záchody nebo nevyjedený bufet už v jednu odpoledne. Unikátní zkušenost poplatnou vaší unikátní značce.

Současně zůstaňte vysoce specifičtí. Nezkoušejte komunikovat s každým – nýbrž jen s vašimi ideálními zákazníky; váš marketingový vzkaz by tedy neměl být univerzální řešení typu jediné unisexové velikosti. Co nejplněji se zaměřte na svou cílovou skupinu: Jaké jsou jejich touhy či motivace? O jakých bariérách, bránících jim vaše středisko navštívit (či navštěvovat častěji), víte? Copywriting kampaně by měl zřetelně zohledňovat a řešit takové zjištěné zákaznické potřeby.

V posledku nezapomeňte na zřetelnou pobídku k zamýšlené akci. Když si o ni neřeknete, nedají vám ji – nezdráhejte se svému publiku srozumitelně sdělit, co byste si přáli, aby udělali, až vaše sdělení vstřebají.

| 126 |

lanovkové kuriozity

Poslední jednosedačkové

lanovky Jednosedačkové lanovky patřily v dřívějších dobách mezi nejrozšířenější druhy lanovek. Dnes jich však na celém světě zbylo již jen posledních pár desítek, čímž se tak staly vymírající raritou.

Text a foto: Radim Polcer, Lanove-drahy.cz

D

ůvod, proč se kdysi jednosedačky v takové míře stavěly, byl jednoduchý – žádné lanovky s vyšší kapacitou tehdy ještě neexistovaly, dvousedačky se objevily s výjimkou některých zemí až později. Rozhodující byla samozřejmě také cena technologie, protože některé areály v té době ještě nebyly natolik navštěvované, aby hned potřebovaly kapacitu dvousedačky. Navíc ne všechny jednosedačky měly nízkou kapacitu, v pozdější době se objevily i jednosedačky, které byly schopny za určitých okolností dosáhnout kapacity až 900 osob za hodinu.

Počet provozních jednosedačkových lanovek v Evropě Bosna a Hercegovina............................... 1 Česká republika.......................................... 8 Finsko............................................................. 4 Itálie...............................................................10 Makedonie.................................................... 1 Německo......................................................11 Norsko............................................................. 1 Polsko............................................................. 3 Rakousko....................................................10 Řecko.............................................................. 3 Rumunsko.................................................... 3 Slovensko..................................................... 2 Slovinsko....................................................... 6 Srbsko............................................................. 1 Švýcarsko..................................................... 2 Ukrajina......................................................... 2 Velká Británie............................................... 1

TATO JEDNOSEDAČKOVÁ LANOVKA Z ROKU 1967 OD FIRMY GIRAK DOSUD ZAJIŠŤUJE PRIMÁRNÍ DOPRAVU LYŽAŘŮ Z BAYRISCHZELLU DO NĚMECKÉHO STŘEDISKA SUDELFELD

JEDNA Z POSLEDNÍCH RAKOUSKÝCH JEDNOSEDAČEK VEDE Z BAD GASTEINU NA BELLEUVUE ALM. LANOVKA OD FIRMY STEURER POCHÁZÍ Z ROKU 1982 A V PROVOZU JE JEN V ZIMĚ, KDY OBSLUHUJE STEJNOJMENNOU HORSKOU CHATU A SÁŇKAŘSKOU DRÁHU

DODNES V PROVOZU JE RELATIVNĚ NOVÁ JEDNOSEDAČKA GIRAK Z LILIENFELDU NA MUCKENKOGEL, KTERÁ V ROCE 1994 NAHRADILA PŘEDCHOZÍ JEDNOSEDAČKU

lanovkové kuriozity Beskydské prvenství

NEJSTARŠÍ RAKOUSKOU JEDNOSEDAČKOU JE DRÁHA OD FIRMY SWOBODA Z WINDISCHGARSTENU NA WURBAUERKOGEL, KTERÁ SE ROZJELA V ROCE 1958

Připomeňme, že evropské prvenství měla jednosedačková lanovka z Ráztoky na Pustevny z roku 1940, světové pak jednosedačka v Sun Valley v Idahu v roce 1935.

Postupem času byly jednosedačkové lanovky masivně nahrazovány modernějšími a kapacitnějšími technologiemi a dneška se dožil již jen nepatrný zlomek původního počtu. Největší propad nastal v Rakousku – zatímco ještě v roce 2002 bychom zde napočítali kolem 50 provozních jednosedaček, dnes jich zde zbylo již jen posledních deset.

Jednosedačky pro skokany

RARITOU JE DVOUÚSEKOVÁ JEDNOSEDAČKA WILDER KAISER V KUFSTEINU, KTERÁ BYLA PO NĚKOLIKALETÉM ODSTAVENÍ ZNOVUOBNOVENA FIRMOU DOPPELMAYR V ROCE 2015. PŮVODNĚ JI VYROBILA FIRMA SWOBODA V ROCE 1970

Speciální skupinou jsou jednosedačkové lanovky pro obsluhu skokanských můstků, ty byly budovány ještě i po roce 2000 (nejmodernější jednosedačku na světě bychom našli ve skokanském areálu ve švýcarském Einsiedelnu – postavena byla firmou BMF teprve v roce 2005). Pro daný účel, tedy přepravu skokanů, se totiž hodí nejlépe a navíc zde není potřeba nijak vysoká přepravní kapacita.

Poslední exempláře v Evropě V Evropě se s provozními jednosedačkami můžeme setkat ještě v Rakousku (v Kufsteinu, Bad Gasteinu, Villachu, Lilienfeldu, Ramsau nebo Windischgarstenu), Německu (např.

Reit im Winkl, Geißkopf, Mittenwald, Nesselwang, Bad Reichenhall nebo RuhUNIKÁTEM JE TOTO ZAŘÍZENÍ Z ROKU 1967 FIRMY SWOBODA V RAKOUSKÉM MALÉM STŘEDISKU GLUNGEZER U INNSBRUCKU – V ZIMĚ JE PROVOZOVÁNO JAKO KOTVOVÝ LYŽAŘSKÝ VLEK, V LÉTĚ JAKO JEDNOSEDAČKA

Sruby z kulatiny, poskytují veškerý komfort a pohodlí pro rodinné a rekreační bydlení. Příjemné klima, plápolající oheň v krbu a přírodní vzhled srubů oslovují všechny milovníky přírody, hor a vyznavače aktivního životního stylu už od nepaměti.

Díky zkušenostem získaným při pracovní stáži v americkém státě Colorado v oblasti lyžařského městečka Aspen stavíme sruby v top kvalitě, s individuálním přístupem a v jakémkoliv terénu po celý rok.

Stromy nám dávají domy – sruby.

www.ju-sruby.cz, tel.: 731 105 209

annonce

SYMFÓNIA EXCELENTNOSTI DOKONALÁ PRESNOSŤ A TECHNICKÁ INOVÁCIA DO NAJMENŠIEHO DETAILU. To je nové vrtuľové snežné delo TR10.

To je TechnoAlpin.

| 128 |

lanovkové kuriozity

polding), Itálii (hlavně v okolí Merana a pak také např. v Predazzu nebo na ostrově Capri), Slovinsku (např. Krvavec, Vogel nebo Španov vrh) a samozřejmě také u nás v České republice (jmenovitě v Železné Rudě, Harrachově, na Zadově, Kleti, Javorovém vrchu, Ještědu a také v pražské ZOO). V omezené míře pak také ještě v Polsku, Švýcarsku, Velké Británii, Finsku, Norsku, Bosně, Srbsku, Rumunsku,

Bulharsku, Řecku, Makedonii a na Slovensku a Ukrajině.

Japonská rarita Velmi zajímavá je situace v Japonsku, protože se zde nevyskytují prakticky žádné lyžařské vleky a jejich úlohu plní právě jednosedačkové lanovky, které zde najdeme stále ve velkém množství. Zajímavostí je také poslední ame-

rická jednosedačka v Mad River Glen, která byla vzorně renovována a dnes slouží kromě běžného provozu i historickým účelům.

D 2019 LISTOPA

č. 119

 PŘÍŠTĚ:

Kabinkové lanovky s tzv. vajíčky

JEDNOSEDAČKA NA DÜRRNBACHHORN V NĚMECKÉM REIT IM WINKLU BYLA POSTAVENA FIRMOU POHLIG V ROCE 1952 A DNES JE PROVOZOVÁNA JAKO NOSTALGICKÁ DRÁHA

V ITÁLII NAJDEME NEJVÍCE JEDNOSEDAČEK V OKOLÍ MERANA, JEDNOU Z NICH JE DRÁHA VIGILJOCH–LARCHBODEN Z ROKU 1973

NEJSTARŠÍ ČESKOU JEDNOSEDAČKOU JE DRÁHA Z OLDŘICHOVIC NA JAVOROVÝ VRCH, POSTAVENA BYLA FIRMOU TRANSPORTA CHRUDIM V ROCE 1957

HNED PO JAVOROVÉM VRCHU NÁSLEDUJE ŠUMAVSKÁ LANOVKA KRASETÍN–KLEŤ ROVNĚŽ OD FIRMY TRANSPORTA CHRUDIM, KTERÁ SE ROZJELA V ROCE 1961

JEDNOU ZE TŘÍ POSLEDNÍCH POLSKÝCH JEDNOSEDAČEK JE DRÁHA MYŚLENICE–CHELM FIRMY MOSTOSTAL Z ROKU 1989

NEJMODERNĚJŠÍ JEDNOSEDAČKA SE NACHÁZÍ U ŠVÝCARSKÉHO SKOKANSKÉHO MŮSTKU V EINSIEDELNU, POSTAVENA BYLA FIRMOU BMF TEPRVE V ROCE 2005

Zažijte zimu

svého života.

Po celou zimní sezónu:

Nepropásněte: • Skifood Festival 14. & 15. prosince 2019 • Snowlicious různé termíny od prosince 2019 do dubna 2020 • WinzerWedelCup 2.–5. dubna 2020 • Seilrennen 28. & 29. března 2020

• 7 nocí v penzionu se sprchou a WC na pokoji včetně snídaně • 6denní Zillertaler Superskipass • 2hod. vstup do akvaparku Erlebnistherme Zillertal od 532 € za osobu a pobyt

www.best-of-zillertal.at

FOTO: © BAYERISCHE ZUGSPITZBAHN BERGBAHN AG/FENDSTUDIOS.COM/MAX PRECHTEL/OLIVER FARYS

| 130 | HAPPY END

Poznejte

Najděte odpověď na soutěžní otázku: Jaká je nadmořská výška nejvyšší hory v této lyžařské oblasti?

NÁPOVĚDA

Lyžování v této alpské oblasti je vymezeno městem, které hostilo zimní olympiádu a dvě lyžařská mistrovství světa, a horou s grandiózním panoramatem, na niž se můžete dopravit visutou lanovkou i vlakem. Sjezdovky v kotlině pod jejím vrcholem, z malé části ještě pokryté ledovcem, se díky své nadmořské výšce vyznačují prašanovou kvalitou sněhu téměř po celou sezónu. V níže položeném lyžařském areálu nad městem pak dominují dlouhé tratě, mezi nimi mj. slavná závodní Kandahar, převážně lemované lesy.

Odpovězte

Na www.snow.cz/souteze vyplňte krátký soutěžní formulář. Šance na výhru není malá, neboť soutěžní otázka je zveřejněna pouze na této stránce v časopise!

Vyhrajte

Pokud budete mít štěstí, vyhrajete: skipas na 4 dny pro 2 osoby platný v této lyžařské oblasti

TOP horské středisko

Za výhledy 365 dní v roce

Moderní přepravní zařízení Ubytování a restaurace přímo na svahu

10 km sjezdových tratí pro sportovní lyžaře i rodiny

Výkonné zasněžování

Tvoříme zimní příběhy 3 km adrenalinové jízdy na Mamutí horské dráze První stopa – buďte na kopci dříve než ostatní Funline pro děti | crossová trať Výšlapy na skialpech a sněžnicích Osvětlená 2,5 km sáňkařská dráha

…hory zážitků www.dolnimorava.cz

©SALOMON SA. All Rights Reserved.

M I S T ROVS K É D Í LO P RO VA Š E N O H Y

NOVINKY!

S/ P RO 12 0

PLNĚ PŘIZPŮSOBITELNÉ S novým Coreframe 360 si můžete přizpůsobit manžetu, skelet i vnitřní botičku – a máte boty na míru.

Seznamte se s novými přístroji Suunto 9.

Seznam autorizovaných prodejců najdete na www.suunto.com

I N S TA N T F I T

Přepracovaná step-in konstrukce ve spojení s exkluzivní bezešvou botičkou činí z S/PRO nejpohodlnější botu, jakou kdy Salomon vyrobil.

SÍL A Kombinace špičkových technologií Coreframe, Sense Amplifier a Sense Strap zaručuje přesnost a živý rebound pro radost z každého oblouku.

THE LEGEND CONTINUES