SNOW 108 - únor 2018

4

X

Ještěd | Herlíkovice | Hlubočky | Karolinka | vstup do vodního světa Aqualand Moravia

108 – ÚNOR 2018

SNOW 108

ÚNOR 2018

CENA: 74 KČ / 3,49 EUR REGULACE ZÁVODNÍCH LYŽÍ | TEPLO V BOTÁCH | ZÁVODNÍ SKIALPINISMUS

Skialp & freeride

Téma: Rizika skialpinismu na sjezdovce Horké novinky ve vybavení Skialpové závody v ČR

WWW.SNOW.CZ

Haldigrat – nejpodivnější lyžařské středisko světa Konečně teplo v botách

SNOWBIZ

PŘÍLOHA O HORSKÉM BYZNYSU

Němečtí pionýři ve Špindlu Report: Horní Rakousko (A), Monte Bondone (I), GPS: Corvatsch (CH)

VŠE O PRÁCI NA HORÁCH

PRO

DOBKUTEČNÉ HORSKÉ ROD RUŽS TVÍ S

Shaxe Sh ha e TTech

Výhradní distributor značek K2 a BCA pro ČR: CAMPING GAZ CS s.r.o.

K2SKIS.COM

BACKCOUNTRYACCESS.COM

Lockjaw kj

Carbon Probe Plus

Talkback 88 Wayback 104

Float Speed 27

|4|

NO COMMENT

FOTO: DEPOSITPHOTOS

#60 |5|

|6|

12

102

14 50 let Světového poháru bez příkras IV 18 Regulace závodních lyží: vpřed do minulosti 20 První lyžařské boty na světě?

22 Hannes Strolz – pokračovatel slavného botařského rodu 24 Boty: Konečne teplo!

32 Žáci, lyže a státní peníze aneb jak podporují školní lyžování v zahraničí 36 Go West!

38 Ski with me: širší a pohodlné 42 APUL news 44 Olympijský rok 2018 48 Na olympijské hry do Pchjongčchangu míří několik českých alpských lyžařů 50 Talent: Zapamatujte si Kubeš!

52 Oddíl: Sjezdaři z Ještědu 54 Německé lyžování v Česku: Lyžecké začátky v Janských Lázních

104 Report: Solná komora – nejbližší, přesto trochu neobjevená 110 Report: Monte Bondone – trentský špičák 114 Nejdelší sjezdovky Alp: z ledovce k jezeru 118 SNOWtour: Harrachov – za tvrdými sjezdovkami, zdravým obědem i opalovačkou 120 SNOWtour: Špindlerův Mlýn – lyžování bez stereotypu 122 SNOWtour: Snowhill Kamenec – opomíjený svižně červený kopec 123 SNOWtour: Šachty – pro děti a pro každého 124 SNOWtour: Dolní Morava – víte, že…?

126 SNOWtour: Karolinka – malý velký adrenalin 128 SNOWtour: Zillertal – pět set kilometrů sjezdovek s atrakcemi 130 SNOWtour: St. Anton am Arlberg – sněhová třešnička na tyrolském dortu 132 SNOWtour: Val di Fiemme – milované údolí, které se neomrzí 148 On the road: Haldigrat – nejpodivnější lyžařské středisko

OBSAH

FOTO: ROSSIGNOL

58 60 70 76 82 86 96 98

151

Pohádka na Sibiři Závodní skialpinismus v ČR Vzhůru na lyže Skialp v areálech na Slovensku Svatý grál skitouringových vázání?

Záchrana z laviny pod Východní Železnou bránou Když se mrtví počítají na desetitisíce

Články označené

doporučujeme!

154 158 160 162 164 166 168 170

Mise těžko splnitelná Předejít vyhoření Puberťáci, nástup!

Loga skiareálů Lanovky systému 3S (1. díl) Škatulata, hejbejte se Chytré rolby 2018 Happy End

|8|

REDAKCE ŠÉFREDAKTOR

Petr Socha Tom Řepík (SNOWbiz)

ZÁSTUPCE ŠÉFREDAKTORA

Radek Holub Ondřej Novák

Stopa!

GRAFIKA

Lyžování byl vždy sport džentlmenů a chrabrých duší. Možná proto, že tajemné hory vzbuzovaly ve všech lidech s černým svědomím strach z odvety neznámých sil.

Ovšem čistotu našeho bílého sportu ustavovali a ustavují i konkrétní a pozemské detaily. Pro mě osobně to byl v dětských časech předjížděcí rituál. Při magickém „stopa!“ by mě ani nenapadlo zrychlovat či snad dělat, jako že neslyším. Byl to jednoznačný příkaz, který jsem pokorně ctil, a ustoupil raději dřív a dál od běžecké stopy než později a blíže. Nebyl to ale zdaleka jen obřad pokání! Obsahoval v sobě i demonstraci příslušnosti k lyžařské kastě, ba zároveň sám byl té příslušnosti důvodem. Tím, že jsem ustoupil, stával jsem se pravým lyžařem. Ústup je v tomto případě tím, co otevírá dveře k akceleraci čiré sportovní hry, co podmiňuje samu existenci fair-play. Teprve, když ustoupíme, máme možnost svého soupeře zase dohnat a předjet a porazit tak, abychom dosáhli původně zamýšleného cíle – zážitku z čistého sportovního zápolení. Vítězství – nebo i prohry – s čistým svědomím. Samozřejmě všichni (někde hluboko) víme, že jen takový zážitek dokáže přinést toužebnou katarzi. Zejména ten stál na počátcích veškerého lyžařského soutěžení, hlavně ten byl generátorem pionýrského nadšení do sportu a soutěžního sportování vůbec. Bylo jedno, jestli vyhraje Slavie, nebo Sparta. Nebo možná nikoli jedno, ale byl to až důsledek – v první řadě šlo o hru samou. Hru, která demonstruje úctu k protivníkovi, v které oba či všichni soupeři vědomě budují a sdílí jedno spravedlivé prostředí, které má na oplátku potenciál spojovat je v pev-

Petr Antoníček Markéta Antoníčková Michal Šindler VYDAVATEL SLIM media s.r.o., INZERCE Husitská 344/63, Praha 3 Petr Havelka IČ 27175511 Veronika Bezpalcová Tomáš Rucký (SNOWtour) ADRESA REDAKCE Tom Řepík (SNOWbiz) SNOW Husitská 344/63 DISTRIBUCE 130 00 Praha 3-Žižkov Andrea Rosenbaumová redakce@snow.cz Lenka Jarošová ( 222 780 286 Příspěvky, fotografie a názory

INTERNET zasílejte na adresu redakce.

Petr Havelka, Radek Holub, INZERCE

Tomáš Roba ( 775 610 757, inzerce@snow.cz

Všichni výše uvedení používají PŘEDPLATNÉ e-mailovou adresu ve tvaru: Česká republika: jmeno.prijmeni@snow.cz www.snow.cz/predplatne REDAKTOŘI A STÁLÍ SPOLUPRACOVNÍCI

Pavel Božák, Michal Bulička, Andrea Drengubáková, Karel Hampl, Kristian Hanko, Petra Ivánková, Vojtěch Lím, Vít Moudrý, Radim Polcer, Michal Roba, Kateřina Sochová, Ivan Sosna, Aleš Suk, Ondra Tůma, Lukáš Vavrda, Jana Vlková, Alena Zárybnická JAZYKOVÁ KOREKTURA

ná, upřímná přátelství.

Vyslyšený příkaz „stopa!“ v sobě obsahuje respekt k soupeři, k pravidlům hry i sám k sobě. Má ale dokonce potenciál sportovci pomoci k lepšímu výsledku. Je přeci taktické se chvíli vézt v aerodynamickém vaku a mimo hlavní pozornost. Odpočívat a čerpat síly tělesné i se mentálně připravit pro odhodlání k vítěznému finiši. Vědomí, že hraju fér, je palivo vnitřní motivace a nadmíru bohatý zdroj vnitřní síly.

Samosebou nejde jen o sport. Vlastně sport je na tom pořád ještě skvěle, protože zatím není úplně výjimečné, že se někde někdo blýskne vrácením balónu nebo

Tereza Kožíšková PŘEKLADY

Kateřina Sochová

Asociace profesionálních učitelů lyžování Asociace horských středisek ČR Horská služba ČR

Rozšiřuje: PNS a.s., Mediaprint & Kapa Pressegrosso s.r.o., PressMedia s.r.o. a síť sportovních prodejen.

Vychází 7x ročně.

Toto číslo vyšlo 25. ledna 2018, další vyjde 1. března 2018.

Články označené tímto logem jsou komerční prezentací. Články v rubrice SNOWtour obsahují product placement.

Náklad je ověřován ABC ČR.

Všechna práva vyhrazena.

SNOWmag je ochrannou známkou. © SLIM media s.r.o. 2018

Je neštěstí každého společenství, když sobci a srabi s černým svědomím blokují čas každému jedinci v něm. Odradí diváky a vykrade smysl podniku. Kdybych byl v roli potentáta, který má úděl promlouvat k národu – jsme přeci čerstvě v novém

/casopis ELEKTRONICKÉ ČASOPISY:

Petr Socha a SNOW

Cena výtisku: 74 Kč/3,49 EUR MK ČR: E13878 ISSN: 1214-0007

Scott Markewitz

ODBORNÍ PARTNEŘI

stopu, aby se dopředu nedostala aktuální elita. Zbrzdí to celý peloton a zkazí osobní

slov bych i sám pokorně ukročil.

predplatne@snow.cz ( 775 My SNOW (775 697 669) Slovensko: www.ipredplatne.sk objednavky@ipredplatne.sk ( +421 0800 188 826

OBÁLKA/FOTO: Salomon/

poctivým úkrokem ven ze stopy.

roce – přál bych mu jediné: ať funguje rituál „stopa!“. A na důkaz vážnosti svých

SNOW, Č. 108, ROČNÍK XVI

SNOW – OFICIÁLNÍ PARTNER

| 10 |

LYŽOVÁNÍ V ALPÁCH Rakousko Nassfeld

Apartmánový dům Buchacher 6 nocí v apartmánu

již od

730 Kč / os.

Itálie Paganella

Apartmánový dům Casa Andalo 7 nocí / 6 dní skipas

již od

4 840 Kč / os.

Francie Serre Chevalier

Itálie Val di Fassa e Carezza

7 nocí / 6 dní skipas

6 nocí / 6 dní skipas

Residence Aigle Bleu

již od

5 750 Kč / os.

800 12 10 10 www.nev-dama.cz

Residence Contrin ★★★

již od

9 680 Kč / os.

| 12 | SPORT

SPORT Není to už trochu nuda?

Rangnhild Mowinckel

amatuje si ještě někdo, že by točivé disciplíny v poslední době vyhrál někdo jiný než Shiffrin nebo Hirscher? Já tedy ne.

A začíná mě to trochu nudit. První místa ve slalomu jsou automaticky rozdělena a v obřím slalomu jakbysmet. Vždycky je mi líto všech ostatních, kteří končí těsně pod nejvyšším stupínkem, i když se na trati mohli rozkrájet. Narodit se do „shiffrinhirscherovské“ doby byla prostě smůla.

Ale, pro ostatní demotivující, statistiky hovoří jasně. Mikaela Shiffrin, 121 startů ve WC, 57krát na podiu, z toho 40 vítězství.

To vše ve 22 letech. Marcel Hirscher, 214 startů ve WC, 116krát na podiu, z toho 52 vítězství. Neuvěřitelné, obdivuhodné, ale prostě trochu nuda. (on)

aky to nemůžete pořádně přečíst? Tak se to naučte.

Tohle jméno by se jednoho dne mohlo totiž vyslovovat častěji. Mladá norská závodnice, která sebe samu označuje jako technickou jezdkyni, jezdí paradoxně vše kromě slalomu. Největší úspěchy zaznamenává v obřím slalomu, ale do „top ten“ se umí vejít i ve sjezdu. Své první WC podium si užila docela nedávno, v prosinci 2017 vystoupila na třetí stupínek po Super G ve Val d’Isere. Říká se, že na olympiádě o ní ještě uslyšíme. (on)

Anička je zpátky

A

nna Veith (Fenninger) je zase zpátky v plné síle. Olympijská vítězka v super-G ze Sochi 2014 vyhrála na začátku prosince 2017 druhý závod ve stejné disciplíně ve Val d’Isere. Od jejího posledního vítězství ve WC uplynuly více než dva roky, naplněné operacemi kolene, neúspěšnými návraty, slzami, ale i sňatkem. Trpělivost přináší ovoce. Vítej zpět, Anno. (on)

Bude Vagus dělat i lyže?

N

a závěr jedna „paparazzi“ bleskovka. Že Ondra Bank kuje něco se Sportenem, už není žádné tajemství. Psal jsem o tom už na podzim. Co ale přesně kuje, nechce stále vyzradit. Každopádně byl na začátku ledna spatřen ve Špindlu na prototypu lyží vlastní značky Vagus.

Interní zdroje potvrdily, že „Made in Sporten“ a taky, že si je Ondra moc pochvaluje. Nechme se překvapit, ale tohle by mohlo být ještě hodně zajímavé! (on)

T

Co říkáte dětem před a po závodě?

N

a konci prosince 2017 se na serveru skiracing.com objevil zajímavý článek od amerického psychologa a otce dvou malých závodníků, Jima Taylora. Popisuje v něm, jak motivovat děti před závodem a jak k nim přistupovat v případě neúspěchu. „Neexistuje nic, co byste řekli svým dětem, aby je to v závodě zrychlilo. Žádné ‚máš na to, jeď svoji nejlepší jízdu, vyhraj, všechny porazíš‘ nefunguje. Spíš naopak,“ říká Jim. V případě závodního úspěchu i neúspěchu radí to samé: „Nechte děti, ať se samy smíří se svým výsledkem. ‚Jsi nejlepší‘ – v případě úspěchu je stejně k ničemu jako ‚nevadí, příště jim to nandáš‘ v případě neúspěchu. Oboje vystavuje děti zbytečnému tlaku a zodpovědnosti vůči rodičům. Radši se jich zeptejte, co by si daly k obědu. Tím dáte najevo, že život jde dál a výsledek závodu je pro vás nedůležitý, ať už byl jakýkoliv.“ A teď si, rodičové, sáhněme do svědomí. Kdo z nás na to má? Chcete-li vědět víc, sledujte příští SNOW 109. (on)

Na jedné straně Lang roku 1984 prosadil rozšíření SP do léta v Las Leñas na ještě nehomologovaných tratích. „Je směšné trénovat 6 nebo 7 měsíců pro jen deset závodů během tří měsíců… Spousta sponzorů a televizí by toužila po angažmá v sérii letních závodů SP“…

SERGE LANG: VELEBENÝ MR. WORLDCUP V NEDBALKÁCH ANEB PŘÍPADOVÁ STUDIE STARÝCH POVĚSTÍ LYŽAŘSKÝCH 2

14

strana

P

strana

18

… když v roce 1973 uvalil OPEC embargo na USA, ceny benzínu vystřelily z 30 centů na $1,20 za galon a čerpací stanice zavedly přídělový limit pouhých deseti galonů na auto, a aby omezily zbytné cestování, v neděli zůstávaly zavřené.

Což poprávu vyděsilo spoustu manažerů lyžařských středisek, do nichž se obvykle jinak než autem nebylo možné dostat…

GO WEST!

36

strana

Když roku 1948 se zavedením obřího slalomu skončila povinnost absolvovat sjezd i slalom do kombinace na stejných lyžích, dostali výrobci možnost se rozmáchnout, experimentovat a tvořit.

Zákaz postihl jen divočiny typu Düsen-Ski, jež vepředu nasávaly vzduch a vedly ho pod skluznici, všechny druhy externího „pohonu“ a novinky, jež by nedostupností narušily férovou konkurenci.

REGULACE ZÁVODNÍCH LYŽÍ: VPŘED DO MINULOSTI

| 13 |

FOTO: GEPA

Mikaela Schiffrin ve večerním závodě SP ve Flachau potvrdila dominanci posledních let

FOTO: HEAD

| 14 | SPORT

Serge Lang:

V lednu 1986 Serge Lang nadhazuje variantu střídání Hahnenkammu a Lauberhornu ob rok, a dokonce likvidaci obřáku a super-G (Na snímku Markus Wasmeier ve Wengenu 1994)

VELEBENÝ MR. WORLDCUP V NEDBALKÁCH Ivan Sosna

aneb Případová studie Starých pověstí lyžařských 2

Pokračujeme v odkrývání toho, čemu by klasik řekl Dichtung und Wahrheit, tedy i sotva známých stinných stránek velebeného Mr. World Cup Serge Langa (1920–1999), francouzského novináře, funkcionáře FIS a uznávaného duchovního otce Světového poháru.

Ani laik, ani expert

B

yl Lang skutečným lyžařským srdcařem? Jako mladíček před válkou trochu zkoušel závodit, ale odborníkem se nestal. Neměl na to ani čas a možná ani chuť. Psal pro úroveň své cílové skupiny – konzumenta sportovních stránek, čtenáře bulváru. Lyžařský sport pro něj podle všeho nebyl tou pravou vášní, nýbrž především zimním tématem k článkům a poté i nástrojem jeho vlastního byznysu, malé zimní verze velké

Tour de France, z níž skvěle žili jeho kolegové a jako novinář i on. Závodníci – na nichž postavil svou slávu – pro něj byli sotva víc než kanónenfutr. Zdroje líbivých profilů. Klauni v cirkusu principála Langa: „SP musíme chtě nechtě vidět jako cirkus, ve kterém budou nejen klauni, ale také akrobati a zvířata“.

S takovým postojem pak třeba (naštěstí marně) prosazoval, že ve sjezdu by „technické obtížnosti měly být do tratě začleňovány ještě poslední den před závodem“, pokud by se v tré-

Jeden z největších odborníků na tematiku sjezdového lyžování nejen v Česku. Sám stál u zrodu několika lyžařských projektů, časopisů a webů, pilotní autor SNOW.

nincích trať ukázala jako příliš rychlá. Nesmyslnost takových zákeřných pastiček dokazuje jak zákaz budovat umělé skoky (1991/92), tak i nyní (2016/17) vážně diskutovaný problém jak zajistit, aby závod proběhl na trati co nejméně rozježděné a odlišné od tréninků. Některými názory musel sjezdaře neskutečně štvát. „Byl jsem na zasedání kalendářní komise… hodně jsem diskutoval, že by mne byl předseda komise SP Serge Lang nejraději vyhodil,“ cituje Lyžařství 1984 Franze Klammera.

Zcela nadnesené je tvrzení, že Lang vynalezl super-G, aby sjezdaři dostali další disciplínu, jak bohužel tvrdí i Fry ve své knize The Story of Modern Skiing (UPNE 2010). Okolnosti vzniku SG v souvislostech si ale ušetřím na jindy jako samostatné téma.

| 15 | Pod tlaky a konec slávy

FOTO: WIKIPEDIA

Žádný novinář nikdy neměl a nebude mít tak výjimečné postavení absolutního insidera jako Lang. Bohužel je ve svých textech dostatečně nevyužil. Mnoho informací ano, ale vesměs ty líbivé a povrchní, vhodné pro jeho psaní. Co jsem viděl, nenabídl hlubší vhled do zákulisí a do materiálové či servisní oblasti – přestože působil v době tak bouřlivého vývoje a změn. Můžeme spekulovat, zda těmto věcem nerozuměl, zda při všech svých aktivitách neměl čas dát si se psaním větší práci (hrabat se ve faktech, detailech a souvislostech je setsakra zdlouhavé). Souvisí to s tím, že „útočil na lyžařské teoretiky jako Jouberta a Hoppichlera“, jak píše Fry? Iritovala ho odbornost, jíž nerozuměl a jež mu možná připomínala vlastní nedostatečnost?

A opět: jako novinář nechť si kritizuje. Ale ve dvojroli s bafuňařením to může být až prasárna.

Coby píšící vysoký funkcionář ventiloval své sympatie a antipatie, útočil na neoblíbence. Jako kdyby vrcholný politik byl současně elitním novinářem velmi vlivného média. Jistě, zde šlo jen o lyžování, no big deal jako v politice, ale princip je stejný. A stejně špatný.

Serge Lang

Jako vrchní pán nad kalendářem SP se Lang dostal do trvalé pasti. Zájemci o zařazení závodů do SP se množili a tlačili, počet závodů od počátku rostl. Zdroje si protiřečí. Lang se prý nárůstu bránil, ale neubránil. Opravdu? Jak moc? Slováci se dodnes chlubí tím, jak už v roce 1968 nasadili na Langovu německou manželku Annelise svou funkcionářku Magdu Holou, aby přes ni ovlivnili Serge a získali závod SP. A ejhle, už v únoru 1969 jely ženy na Hrebienku. Chudák se ani Magdě neubránil? Ale pro nás jednoznačně plus, že do Tater SP zajížděl. Vidět hvězdy naživo byl zážitek natrvalo. Současně se ale šuškalo, že si na tom mastí kapsy. V každém případě netratil, všude ho obskakovali jako krále.

Na jedné straně Lang roku 1984 prosadil rozšíření SP do léta v Las Leñas na ještě nehomologovaných tratích. „Je směšné trénovat 6 nebo 7 měsíců pro jen deset závodů během tří měsíců… Spousta sponzorů a televizí by toužila po angažmá v sérii letních závodů SP,“ horlil účelově v době, kdy už lyžování bylo v krizi, částečně i divácké, zájem o letní lyžování opadl a kdy se lkalo, že závodů je příliš. Jenže argentinský magnát přes hovězí Ernesto Löwenstein, jenž nechal čerstvě Las Leñas vybudovat za 60 milionů dolarů, chtěl zopakovat metodu Portillo a jistě dokázal nabídnout víc než Slováci s Magdou.

nec se stával čím dál větším dinosaurem v době vyžadující změny. Ve spolku typu FIS, kde podle stanov rozhoduje členstvo, resp. volené kolektivní orgány, byl ostatně jako tvrdý autokrat, podle některých až diktátor, prvkem nesystémovým.

Když FIS roku 1986 Langa konečně odstavila, nejprve „jen“ do marketingu SP, srovnával se s tím těžce. Zatrpkle komentoval situaci stylem „jó za nás to bylo všechno lepší“ a nepřipouštěl si, že i sporty mají svou „životní křivku“, vzestup a boom, sestup a třeba i krize. A že toho všeho byl spolutvůrcem. Adoroval staré hvězdy a lkal nad stávajícími. „O kom se má psát dneska? Žádný nový sjezdový Tomba není ve výhledu,“ sýčkoval 1994 v době, kdy už se začínal formovat následný rakouský wunderteam s Maierem a Eberharterem v čele, kdy jezdil Alphand, už válel Kjus a dorůstal Miller. Kdy už vyhrávala Katja Seizinger. (Jen těchto šest jmen = 13 velkých globů.)

Pět let po Langově odstavení SP konečně doklopýtal k důstojné dospělosti. Byli jmenováni koordinátoři, ředitelé závodů pro ženy a muže, vznikla startovní listina SP (WCSL), 1992 se změnilo hodnocení na současný stovkový systém, kdy všechny body platí. Kritizovat je dodnes namístě mnohé, ale po 25 letech langovské diktátorské divočiny je ve SP přinejmenším cítit víc profesionalismu a přece jenom větší zapojení skutečných lyžařů.

Slováci se dodnes chlubí tím, jak už v roce 1968 nasadili na Langovu německou manželku Annelise svou funkcionářku Magdu Holou, aby přes ni ovlivnili Serge a získali závod SP. A ejhle, už v únoru 1969 jely ženy na Hrebienku.

Na druhé straně v lednu 1986 Lang nadhazuje drastickou redukci kalendáře až na 12–13 závodů z tehdy 38/33, muži a ženy buďto společně, nebo ob víkend, střídání Hahnenkammu a Lauberhornu ob rok, a ev. dokonce likvidaci obřáku a super-G. Diví se někdo, že s takovými až mimoňskými nápady ho na jaře 1986 alpské země v čele s Rakušany z komise vyštípaly?

Nebuďme ale nespravedliví. Některé jeho návrhy a snahy byly dobré, jiné se rozcházely se zájmy mocných národních federací, části pořadatelů, řady sponzorů, ale také závodníků a závodění neprospívaly. Časem prý podporoval myšlenku továrních týmů (kdepak to asi odkoukal?) místo národních, a jestli opravdu koketoval s privatizací SP mimo FIS, šel proti zájmům federace. Neboli dost na to, aby byl nehledě na zásluhy odejit. Tak trochu nevděk, ale svých víc než dvacet let slávy si bohatě vychutnal a nako-

Rodinný byznys To, co získal svou funkcí – vliv, moc, konexe, informace – vždycky uměl dobře prodat.

Vytvořil v alpském lyžování takřka kastovní systém: „cizí“ novináři, nad nimi skupinka v AIJS, z nich pak elita vždy čtyř členů (sub)komise SP v čele s Langem a jeho synem Patrickem. „Jaká novinářská etika dovoluje Langovým s odznaky komise SP stát za oplůtkem pro novináře a dostávat se k závodníkům přede všemi? Co jim dovoluje pořádat schůze potajmu, tedy bez přístupu médií kromě členů komise SP?“ ptá se v září 1979 pod výstižným titulkem The Lang Cup americký trenér a autor skvělých článků (pro mě o úroveň výš než líbivé barvotisky Langových) James Major.

Synka Patricka přivedl do party už jako teenagera, záhy ho umístil do komise SP. Fryův SKI, hlásná trouba Langovců, už roku 1989 úlisně

| 16 | SPORT tvrdí, že junior, jejich „evropský korespondent“, je „považován za nejvýznačnějšího novináře píšícího o lyžařských závodech“. A skutečná perla: „Skvelý novinár… ktorý vymyslel SP aj so svojim synom Patrickom, ktorý teraz v organizovaní podujatia pokračuje…,“ píše v roce 2013 zkušený novinář Ján Mikula. (15letý synátor toho tehdy asi moc nevymyslel a SP opravdu neorganizuje. Ach jo.)

svým ze správné partičky. Starý Serge už byl na odpočinku a rok před smrtí, ale duch jím zavedeného kastovnictví s Patrickem u oplůtku kráčel v synkových rukou dál. Čilý Patrick je i výkonným místopředsedou Langovic „dědičné“ AIJS a v květnu 2016 se stal i viceprezidentem Gruzínské lyžařské federace.

Langové vnutili do týmu ABC Sports při TdF 1991 i šestnáctiletou dcerku/vnučku. A byznys

A tak i v lyžování máme místo řádně probádané minulosti spíše mozaiku subjektivních příběhů a vyprávěnek pamětníků, již vydáváme za „historii“.

Podle mě Patrick svým psaním na otce zdaleka neměl. To mu ale nijak nebránilo chovat se jako mediální vládce Poháru. Zažil jsem na vlastní kůži v roce 1998, kdy se mi coby media coordinator na šumavském Javoru arogantně snažil zabránit v předjednaném setkání s tehdejší superhvězdou Deborah Compagnoni.

FIS sice médiím až podkuřuje, spolek AIJS má sice formálně za poslání „poskytovat podporu lyžařským novinářům“, ale zjevně jen těm

se jménem Lang funguje i po Sergeho smrti.

I u nás. Když se jely závody SP ve Špindlu 2008, užívali si tam na pozvání státní příspěvkové organizace Czech Tourism (2008: 374 milionů z veřejných peněz) statut VIPů i jeho vnoučata – zmíněná Manuéle (1974), také novinářka, a Philippe-Alexander (1978). „Pro sourozence Langovy [sic] (vnuky zakladatele SP Serge Langa)… byl připraven zajímavý program,“ píše se v materiálu pořadatelského Skiklubu. „Zdejší

několikadenní pobyt si opět velmi pochvalovali.“ Opět? Aby ne. Kdopak asi tuhle kratochvíli skutečně zaplatil? Jestli zmíněná agentura v rámci „spolupráce s novináři a médii“, pak my, daňoví poplatníci.

Co je a není historie, fejky a kamaráčofty Lang nebyl slavný závodník ani trenér. Proč jsem se o něm tak dlouze rozepsal? Nejenom kvůli jeho významné roli v historii SP a alpského lyžování. Chci totiž také ukázat, jak neúplné až zavádějící mohou i oficiálně tradované verze být.

Kolik prostoru k bádání ještě zbývá.

Ano, bádání. Sport je v tomto směru stále považován za zábavu a „lehkou múzu“, s níž se seriózní badatel nezahazuje. A tak i v lyžování máme místo řádně probádané minulosti spíše mozaiku subjektivních příběhů a vyprávěnek pamětníků, již vydáváme za „historii“. Jsou to mnohdy ale spíš jakési Staré pověsti lyžařské. Učeně řečeno, tzv. komemorace nahrazuje výzkum a deformuje výsledný narativ. Brát za hlavní autoritu ohledně dějin SP Serge Langa proto, že je přece duchovní otec a byl nejvíc u toho, je podobné jako vykládat minulý režim podle memoárů Biľakových či Jakešových. I historie je věda se svými metodami a k co nejvěrnějším závěrům potřebujeme kritické studium všech pramenů s důrazem na fakta, zasazení do souvislostí. Musíme provést analýzy, syntézy a diskutovat o nich. Tohle všechno na-

Víte, kolik zaplatíte za úraz na lyžích v zahraničí?

NĚKTERÉ ČÁSTKY VÁS MOHOU PŘEKVAPIT Lyžování v zahraničí má nespočet výhod. Lepší sněhové podmínky, kvalitnější služby a velké množství upravených sjezdovek. Během balení na hory bychom ale neměli opomenout kvalitní cestovní pojištění. Podle statistik ERV Evropské pojišťovny je totiž lyžování nejrizikovějším zimním sportem.

N

a hory bychom se tedy měli důkladně připravit a nechat si odborně zkontrolovat lyže. Špatný stav hran či neseřízené vázání jsou častou příčinou nehody. Rozhodně se vyplatí přibalit helmu, jelikož úrazy hlavy patří mezi ty zvláště vážné. V neposlední řadě bychom

neměli zapomenout na kvalitní cestovní pojištění. I když většina Čechů vyráží lyžovat v rámci Evropy, spoléhat na Evropský průkaz v horských destinacích nelze. Tzv. EHIC karta totiž platí pouze ve státních nemocnicích. Kliniky soustředěné kolem lyžařských areálů jsou ale převážně soukromé.

Ceník lékařských zákroků v Alpách

Zdroj: ERV Evropská pojišťovna, a. s., www.ERVpojistovna.cz

ambulantní ošetření naražených zad............................................................................... 5,5 tis. Kč ambulantní ošetření zlomené ruky (s operací v ČR).....................................................28 tis. Kč operace natržených kolenních vazů...................................................................... 112–126 tis. Kč operace komplikované nebo otevřené zlomeniny.............................................cca 400 tis. Kč operace komplikovaného úrazu hlavy nebo páteře........................................... cca 570 tis. Kč převoz sanitkou do ČR.............................................................................................................30 tis. Kč svoz vrtulníkem ze sjezdovky........................................................................................55–84 tis. Kč zranění zahraničního lyžaře.............................................................................560 tis.–2,8 mil. Kč

Co musí pojištění obsahovat?

U pojištění na hory je klíčová asistenční služba.

Specializovaní koordinátoři v případě komplikací zvolí nejvhodnější postup řešení celé situace a zajistí nejlepší možnou péči. V případě potřeby pojišťovna poskytne platební garanci. Zdravotní péče v zahraničí je obecně drahá a zranění lyžaři jsou transportováni převážně letecky, přičemž ceny výletu záchranné helikoptéry se pohybují v řádech deseti- až statisíců. Velmi důležité jsou i limity na léčebné výlohy a odpovědnost za škodu způsobenou třetí osobě. Výše těchto limitů by měla odpovídat 2 milionům korun.

ERV Evropská pojišťovna proto nabízí komplexní balíček pojištění Sbaleno ve variantě „Na lyže“, který obsahuje krytí veškerých rizik spojených s provozováním zimních sportů včetně právního zastoupení.

| 17 | FOTO: GOV.GE

Čilý Patrick je i výkonným místopředsedou Langovic „dědičné“ AIJS a v květnu 2016 se stal i viceprezidentem Gruzínské lyžařské federace

prosté většině lyžařského dění v uplynulých 50 či 60 letech, jimiž jsem se trochu zabýval, chybí.

Rozepsal jsem se tedy do jakési kvazipřípadové studie, abych naznačil, jak daleko k plastickému obrazu minulosti máme a jak obezřetně a skepticky je třeba předkládaný příběh vnímat.

Ať už ho servírují povrchní opisující média, či bohužel i zdroje takzvaně autoritativní – knihy, ba i akademické práce. Opatrnost je nakonec postoj žádoucí v každém příjmu informací. Manipulují námi média? Aktuálně vyšilujeme kvůli módním „fake news“, ale fejky čtenáře krmili už Dalimil i Alois Jirásek. Proč by na tom nějaké lyžování mělo být lépe?

Ještě dodám, že „velmi účinná spolupráce“ neboli kamaráčofty AIJS a FIS, podobně jako ve větším MOV a AIPS, sice usnadňuje sportovním novinářům psaní jímavých textíků i práci vůbec, ale současně znamená, že velmi četní ztrácejí odstup od lidí a institucí, o nichž by měli nestranně referovat. Bez odstupu mizí kritická reflexe a bez ní skutečně kvalitní novinařina neexistuje. I proto pak praskají korupční aféry v MOV, FIFA a dalších federacích tak pozdě a až v obludných rozměrech.

Ztrátou věrohodnosti pak trpí celý soutěžní sport. A bez novinářské kvality chřadne i žurnalistika.

Brát za hlavní autoritu ohledně dějin SP Serge Langa proto, že je přece duchovní otec a byl nejvíc u toho, je podobné jako vykládat minulý režim podle memoárů Biľakových či Jakešových.

FOTO: GEPA/ATOMIC

| 18 | SPORT

Marcel Hirscher na trati obřího slalomu v Adelbodenu na nově regulovaných lyžích s limity 193 cm /R 30 m

Text: Ivan Sosna

REGULACE ZÁVODNÍCH LYŽÍ: Pětiletka mužských obřaček 195 cm/35 m, jež měly snížit zdravotní problémy svých uživatelů a oddělit zrno od plev, tedy ukázat, kdo s nimi opravdu zvládne zatáčet, skončila dost neslavně. Zatímco parametry všeho ostatního platí i nadále, právě ta nejspornější norma, okolo níž panovalo při zavádění značné dusno, se nominálně vrací k takřka předchozímu stavu. Bylo tedy celé trápení zbytečné? Nebo spíš patřilo k vývoji? Co si o regulacích vůbec myslet?

D

esítky let byly předpisy ohledně lyží maximálně tolerantní. Když roku 1948 se zavedením obřího slalomu skončila povinnost absolvovat sjezd i slalom do kombinace na stejných lyžích, dostali výrobci možnost se rozmáchnout, experimentovat a tvořit. Zákaz postihl jen divočiny typu Düsen-Ski, jež vepředu nasávaly vzduch a vedly ho pod skluznici, všechny druhy externího „pohonu“ a novinky, jež by nedostupností narušily férovou konkurenci. V botách panovala úplná volnost. Komise FIS pro závodní vybavení (asi nebyla kdovíjak významná, když prvním předsedou byl východní Němec Schröder) byla zřízena až na konci roku 1976 s tím, že v zásadě

vpřed do minulosti nemá bránit vývoji. Navzdory volnosti se lyže všech značek až do začátku 90. let podobaly jako vejce vejci, jak dokládají i dobové testy s měřením rozměrů. Od roku 1982 lyže vylepšila deska Derbyflex, šest let ji závodníci používali vlastně načerno, ale postupně všichni, takže nebyl žalobce a nebyl soudce.

Carving, obavy a regulace Jak mnozí stále živě pamatujeme, všechno změnil až carving. Jakmile se objevily vhodné lyže, začaly experimenty. Autokinetičnost menších radiusů spojená se stále vyššími deskami okouzlovala nejenom funcarvery. Nad pády na zaříznutých a vykopávajících lyžích FIS svraštila obočí a zadala výpočty. První krátkodechou a dnes dávno zapomenutou regulací se stala špička do 100 mm – tehdy ďábelský symbol lyží vražedně širokých. Následoval výstup z univerzit v Mnichově a Innsbrucku, podle nichž přišla první větší regulace délek, radiusů i výšky postavení.

Cílem článku není připomínat v detailech všechny změny. Důležité je, že praxe probíhala částečně v kazajce předpisů, ale současně i spontánně. Velmi záhy se zjistilo, že příliš krátké je na reálné trati až příliš neklidné. Příliš vykrojené točí krásně, ale až nadměrně a je celkově pomalejší.

První obřákový limit diktoval 21 metrů, ale už brzy se muži dostali i nad 27. Super-G stanovil 33 metrů, ale časem šly lyže až na 40. Sjezdovky vyžadovaly minumum 40 metrů, ale už tehdy dávno Maierovi museli na některé klasické tratě

udělat R 52, neboť s takovými byl rychlejší. Už předtím, než se před pěti lety místo 27 metrů nařídilo 35, jezdili nejlepší borci až 30+. (Jak kdo a na jakých tratích, např. Atomic dělal už v r.

1990 pro závodníky 14 různých krojení.) Neboli papírový předpis měl často bránit něčemu, o co se v praxi stejně nikdo nesnažil.

Změny superobřaček a sjezdovek do dnešní podoby prošly celkem v klidu, emoce lítaly okolo mužských obřaček. Lyže zásadní disciplíny, nejběžnější nářadí pro všechny kromě ryzích slalomářů. Dodnes není jasné, jak tehdejší jednání přesně probíhala, a detaily se nejspíš nikdy nedovíme. Bylo původních 195 cm/40 m seriózním požadavkem, nebo schválně příliš s výhledem na kompromis, asi jako se dohadujeme na arabském tržišti? Vážně si někdo myslel, že vrhne vývoj o tolik (27 : 40 m = o 50 %) zpátky? Pro všechny včetně vykulených juniorů a tisíců amatérských závodníků, kteří za materiál tvrdě platí?

Znovu jako dřív?

Po pěti letech lze konstatovat, že kritici měli tehdy převážně pravdu. FIS to samozřejmě nikdy natvrdo nepřizná, ale už první reakce vrchního ředitele SP mužů Waldnera v březnu 2017 to potvrzuje. Jakmile borci odjeli poslední závod, skočili na nové lyže 193/30 m. „Jedou se absolutně jednoduše,“ zněly první rané ohlasy. Ajaj, to přece byla jedna z věcí, jíž se chtělo zabránit: aby boreček jen nedržel silou svalů zakousnuté lyže, nýbrž musel pracovat a něco umět. Jednodušší zahájení oblouku, mnohem méně tlaku

(* soutěžní řád ICR stanovuje počet změn směru, tedy bran, v nichž se zatáčí, na 11 až 15 % výškového rozdílu tratě GS)

FOTO: HEAD

Od roku 1982 lyže vylepšila deska Derbyflex, šest let ji závodníci používali vlastně načerno, ale postupně všichni, takže nebyl žalobce a nebyl soudce (na snímku Patrick Ortlieb s patrnou deskou pod botou)

při vedení, snadnější jízda: to jsou první dojmy nikoho menšího než Marcela Hirschera.

FIS si najednou slibuje, že obřákovat bude zase víc jezdců. Z letních závodů potvrzuje i Kryštof Krýzl, že zase víc hochů do toho buší jako o život. Bylo načase. Vždyť ještě roku 2007 vyhrál Svindal malý globus za obřák – brzy poté už ztratil nárok a dneska už žádný přední sjezdař obřák špičkově nejezdí.

Bylo hezké pozorovat, jak se výrobci i jezdci s předchozí normou popasovali. Když začínala, dostávali všichni od vládnoucího Teda Ligetyho nemilosrdné nakládačky. Postupně náskok Headu i Tedův stáhli a obřáky SP začaly být zase ke koukání.

Jenže za jakou cenu?

Neviděli jsme záda závodníků, drcená nároky jízdy na R 35. Ano, ti nejlepší namakali pohybové rozsahy, naučili se zalomit a držet úchvatné úhly zahranění, ale tím se už dostávali do poloh a pohybů, jež lidské tělo déledobě nemůže snášet.

Neviděli jsme všechny experty – hobíky – fajnšmekry – trendsettery – influencery, pro něž bývala obřačka nejbáječnější lyží na pistu, ale tu 195/35 už rozumně vychutnávat nemohli. (Jistě, i taková je použitelná, ale pro kolik lyžařů a kolik kopců?) A schválně: koupíte si takové, jichž se nyní závodníci zbavují? Za kolik maximálně? Možná za cenu dobrého vázání. A co třeba holé lyže?

Ano, firmy to měly jako výzvu. Naučily se poradit si vyladěním vzpruhu a flexe, takže nakonec „nové“ lyže 193/30 (dámy 188/30) budou

Viděli jsme jen zlomek pádů, v nichž se trhaly kolenní vazy a následovala až roční pauza. Neviděli jsme ty tréninkové…

Co bylo a nebylo vidět Dovolím si připomenout klasika Frédéricka Bastiata a jeho legendární „co je a co není vidět“.

V přenosech z vrcholných akcí jsme viděli, jak si dobře až výborně poradili ti nejlepší. Potlesk.

Ale už ne ty pod nimi, všechny mnohabodové a začínající borečky, nucené používat lyže, jež dávaly zabrat i elitě.

Viděli jsme jen zlomek pádů, v nichž se trhaly kolenní vazy a následovala až roční pauza.

Neviděli jsme ty tréninkové, neviděli jsme spoustu zranění hochů a děvčat z béček, céček a juniorek, o nichž referovaly jen specializovaná média a sociální sítě.

zatáčet stejně, ba i snadněji než dřívější 190/27.

Pokud bude v obřáku platit to, co Waldner slibuje – „vždycky půjdeme na 11 až 15 % změn směru“*, v reálu SP obvykle u dolní hranice, tedy na snahu o cca 25 m/oblouk, bude to ve SP fungovat. Jinde? Snad.

Využijí vůbec firmy něco ze získaných zkušeností i mimo závodní lyžování, kde vládnou lyže natolik jiné s radiusy sotva polovičními? Bylo to všechno nutné? Poučíme se z toho? A má to vůbec řešení? Řada otázek. Můžeme je probrat v diskuzi.

Stejně jako třeba úvahu, co by se stalo, kdyby se naprostá většina regulací zrušila.

Míra ztmavení zorníku jedním kliknutím

3 799Kč LYŽAŘSKÉ BRÝLE G–TMAX 900

Elektronický fotochromatický LCD zorník mění zbarvení podle počasí, a to automaticky, či manuálně. Protimlžicí úprava Optimal a dvojitý odvětraný zorník.

| 20 | SPORT Heierling System Weinmann Text: Ondřej Novák Foto: www.heierling.ch

PRVNÍ

lyžařské boty

NA SVĚTĚ?

Víte, kdo vlastně vyrobil vůbec první lyžařské boty na světě? A kdy?

Možná budete překvapeni a jméno tradiční botařské rodiny dnes něco řekne už jen opravdovým znalcům. Přesto na něj v současné době nevědomky narážíte při používání výrobků jiných značek.

Slyšeli jste někdy Heierling?

Historie

V

roce 1883 si ve švýcarském Davosu otevřel svoji dílnu první z generace legendárních botařů, Franz Heierling.

V té době měl 2 až 3 zaměstnance a zabýval se standardními opravami běžné obuvi. Jeho klientelou byli zejména návštěvníci lázní, kteří se v té době přijížděli do Davosu léčit s tuberkulózou. V roce 1885 se v Davosu objevily první lyže přivezené z Norska a Franz Heierling ušil svoje historicky první lyžařské boty, jejichž předobrazem se staly dovezené norské pohorky.

V roce 1910 vstupuje do rodinného byznysu Franz Heierling I (nar. 1891) a začíná se „sériovou“ výrobou speciálních lyžařských bot s vyšším komínem určených zejména pro skoky na lyžích. Ve stejné době začíná Davos růst i jako lyžařské středisko a je zde založen první lyžařský klub.

Ve dvacátých letech přichází nová lyžařská vázání Huitfeld a Alpina a s nimi i změna konstrukce bot. Heierlingové přidávají na boty vyztužené gumové podrážky. V třicátých letech už značka Heierling platí za specialistu na výrobu závodních lyžařských bot na míru a jejich boty používají lyžařská esa té doby jako Walter Prager, Martin Foop a Jack Ettinger.

Na začátku 40. let nastupuje do rodinného byznysu Hans Heierling II (nar. 1925) a pokračuje ve vývoji speciálních lyžařských bot, zejména se zabývá šněrováním a prvními předchůdci přezek. V té době má rodinná firma stále 3–4 zaměstnance. Rok 1948 je ve znamení prvních poválečných olympijských her v St. Moritz, které po úspěchu závodníků v nových botách Heierling s dvojitým šněrováním přivádí do Davosu mnoho nových zájemců o lyžařské boty.

K zásadnímu přelomu přichází v roce 1960.

Olympiáda v americkém Squaw Valley přináší Heierlingu 3 zlaté a jednu stříbrnou medaili a s dalšími objednávkami se dveře netrhnou.

V botách Heierling nyní závodí nejen švýcarský, ale i téměř celý americký team. Heierling zaměstnává v nových prostorách 10 lidí.

Lyžařské boty s přezkami slaví celosvětový úspěch. V roce 1964 na olympiádě v Innsbrucku je obouvá již 95 % závodníků, boty Heierling opět slaví dvě zlaté a dvě stříbrné medaile a začínají se sériovou výrobou. Ta stále probíhá ručně a 18 zaměstnanců produkuje 2 500–3 000 párů bot ročně. Známý americký závodník Bud Werner začíná organizovat export bot Heierling i do zámoří. V letech 1966–1968 pak proráží Heierling na trhy v Kanadě, Japonsku a Anglii a produkuje 15 000 párů bot ročně s 26 zaměstnanci.

V roce 1972 se objevují první vlaštovky přechodu z kůže na syntetické materiály. Heierling mimo jiné představuje vůbec první boty vyrobené pouze ze syntetických materiálů bez využití kůže. Model se jmenuje Hot Shot. Důležité ale je, že tyto boty mají pěnou tvarovatelnou vnitřní botičku a jsou vůbec prvními individuálně přizpůsobitelnými lyžařskými botami na světě.

A jak to bylo dál?

V roce 1953 přebírá Hans Heierling II rodinný byznys od svého otce a začíná vyvíjet první lyžařské boty s kovovými přezkami. Boty Heierling začínají vyhrávat olympijské medaile, přesto se stále jedná o malou zakázkovou výrobu v rodinné dílně, na počátku 50. let stále s maximálně 8 zaměstnanci.

V roce 1974 Heierling zavírá svoji dílnu a končí s výrobou kožených lyžařských bot. S příchodem syntetických materiálů nabírá výroba lyžařských bot zcela jiný směr a Heierling se nadále zabývá pouze výrobou pohorek a podílí se na vývoji lyžařských bot s firmou Weinmann.

S tou přichází na trh zpět v letech 1975–1978 s novinkou Snowbird, která se vyrábí pod jménem Heierling (systém Weinmann). Jedná se o bezpřezkové lyžařské boty s předním nástupem a sofistikovaným systémem utahování pomocí lanka a kolečka na přední straně boty.

Model se prodává s velkým úspěchem po celém světě a jeho výroba se stěhuje do tehdejší Jugoslávie, ale i do Itálie a Německa.

Hans Heierling II kolem roku 1953

Současnost

Ruční výroba na začátku 60. let V roce 1980 už produkuje Heierling 45 000 párů lyžařských bot ročně a doplňuje 12 000 páry pohorek. Zároveň představuje kolekci bot pro běžecké lyžování. V roce 1982 ale začíná firma Weinmann produkovat oblíbený model Snowbird pod vlastním jménem a Heierling se stává pouhým zástupcem pro Švýcarsko a Lichtenštejnsko. V roce 1983 otevírá Thomas Heierling, zástupce čtvrté generace, novou firmu s názvem Sportschuh–Fitting–Center a oživuje původní byznys rodiny, lyžařské boty na míru. Vedle ní zároveň běží kolos Heierling AG, který už produkuje 90 000 párů lyžařských bot, 160 000 párů pro běžecké lyžování a 15 000 párů bot pro turistiku.

V roce 1984 ukončuje svá studia Thomasův bratr Hans-Martin Heierling a přidává se k Sportschuh–Fitting–Center, které v té době získává více a více „nezávodních“ klientů. Naopak velká část závodníků si nechává přizpůsobit své boty právě zde.

Firmě Heierling se daří udržet na trhu ještě i v devadesátých letech. Poslední boty se značkou Heierling jsou vyrobeny v Montebelluně v roce 1997 a firmu Heierling AG kupuje Salomon.

Současné působení firmy Heierling, zúročení zkušeností páté generace botařů a jejich nápady i ojedinělá řešení jsou na celém příběhu nejzajímavější. V roce 2000 bylo založeno Heierling Salomon Racing Center, které se stará zejména o závodníky Světového poháru. Mezi stálé klienty patřil ve své době i Bode Miller.

V roce 2003 podepisuje Heierling licenční smlouvu na výrobu oblíbených dětských bot Be3 Flexi s originální I-Flex Technology, která právě pochází z pera vývojářů Heierlingu. Podobně se v letech 2005–2010 podílí Heierling na vývoji legendárního modelu Hawx od firmy Atomic.

Návrat ke starým dobrým časům s logem Heierling pak přichází v roce 2013, kdy je představena zcela nová lyžařská bota pod názvem Heierling H1. Tradiční materiály jsou kombinovány s novým Templastem, který odolává změnám teplot. Tradice stará 130 let stále pokračuje pod vedením čtvrté generace Heierlingů, stále je rodinným byznysem a stále sídlí v Davosu.

1 999Kč OBAL TRAVEL 700

Vak přenese až 4 páry lyží, nebo 2 snowboardy.

Tvarovaná rukojeť usnadňuje tažení tašky na kolečkách. Systém Roll Top umožňuje upravit délku obalu.

Současné Heierling H1

| 22 | SPORT Text a foto: Petr Havelka

NEMĚŇ NIC MOC RYCHLE!

Hannes Strolz – pokračovatel slavného botařského rodu Již téměř 100 let se rodinná firma z Lechu věnuje individuální výrobě lyžařských bot. Hannes Strolz na práci svého otce a dědy navázal před 27 lety.

B

yla vaše cesta k rodinné firmě jasně daná?

Už jako osmiletého kluka mě můžete vidět na fotce v dílně s dědou a otcem, chodil jsem na jednoduché brigády.

Následně jsem vystudoval výrobu ortopedické obuvi a jednu dobu jsem přes léto pracoval v oboru a přes zimu zase u nás v Lechu. Následně jsem ale ještě studoval hotelový management a pak i grafický design v Německu a v rodinné firmě jsem tou dobou tolik nebyl. Když mi bylo 27 let, přišel za mnou můj otec s tím, že už chce firmu předat dál, a když ji nepřevezmu, tak ji prodá. Od té doby už zde pracuji naplno.

Hannes Strolz v pražské prodejně HARFASPORT

Jaká byla původní idea značky Strolz?

Můj děda Ambros začal vyrábět lyžařské boty Strolz v roce 1921, v době, kdy lyžování ve Voralbersku a Rakousku vlastně teprve začínalo. A rozvoj tohoto odvětví znamenal větší poptávku, a tím se rychleji vyvíjelo celé lyžování i vybavení. Strolz od samého začátku nabízel individuální výrobu bot na základě měření chodidla a nohy a to se nezměnilo dodnes.

Jaká je převládající filozofie bot Strolz dnes: vyrábět je sportovní, nebo pohodlné?

Obojí dohromady, vyrábět sportovní a pohodlné boty. Ale nezaměřujeme se na vrcholové závodní lyžování. A ani úplní začátečníci u nás boty hledat nebudou, pokud nemají nějaké specifické ortopedické problémy. Naše filozofie by se dala shrnout takto: sportovní, vysoce výkonné, pohodlné.

A jak se díváte na současný vývoj bootfittingu, z něhož se stal silný trend?

Bootfitting je to, co děláme od samého začátku, a jsme proto na správném místě. A je jen dobře,

Tři generace Strolzů: Zleva otec Martin, děda Ambros a tehdy osmiletý Hannes že se nyní tvarování lyžařských bot aktivně věnují i další firmy, protože tak se bootfitting dostává více do povědomí zákazníků. A nakonec není bootfitting jako bootfitting. Náš systém je neustále v něčem výjimečný. Například vše, ať už je to například skelet, vnitřní botička, vložka, vše si vyrábíme sami. A když se zastavím u skeletu, jsme jediní, kdo vyrábí skelety po půlčíslech (rozměry skeletů rostou po 5 milimetrech, pozn. redakce), kdežto ostatní výrobci nabízejí skelety jen v celých číslech a půlčíslo řeší menší botičkou. A když bych pokračoval botičkou, tak u každé velikosti můžeme nabídnout 2 šířky

a taky různé výšky a provedení horní části. Když bychom spočítali všechny varianty, modely a velikosti, které jsme schopni dodat, dojdeme k číslu vyššímu než 180 bot. To je velký výběr, ze kterého těží zákazník a také bootfitter.

Vyrábíte své boty kompletně v Lechu?

Výrobu máme jen kousek od Lechu, v Langenu.

V Lechu máme obchod, ve kterém prodáme zhruba 25 % z naší produkce bot Strolz (ročně se celkově vyrobí kolem 8 000 párů). Je pro nás obrovská výhoda, že jsme výrobci a zároveň prodejci, protože tak rychle získáváme zpětnou

1950

0 196

1970

1980

1980

0 199

vazbu přímo od zákazníků. A další výhodou je, že jsme přímo v srdci lyžařské oblasti.

Plastové skelety a díly vyrábíme přímo v naší továrně. Vnitřní botičky vymýšlíme a vyvíjíme u nás, následně je šije z námi zakoupených materiálů partnerská rakouská dílna.

A například u přezek vlastníme všechny formy a výrobu pro nás zajišťuje italská firma. Naše boty jsou opravdu vyrobeny v Rakousku, ve Vorarlbersku.

V našem obchodě nabízíme dva systémy tvarovaných vložek.

Jeden náš vlastní, kdy na základě skenu chodidla vybrušujeme z pevného materiálu ortopedické vložky do výsledného tvaru, a dále nabízíme na míru tvarované vložky Sidas.

Kolik má Strolz v Rakousku zaměstnanců?

Máme 9 pracovníků, kteří zajišťují výrobu bot. A pak máme 150 zaměstnanců v našem obchodě v Lechu, kde samozřejmě neprodáváme jen naše lyžáky, ale kompletní sortiment lyžařského vybavení včetně mnoha dalších značek sjezdových bot.

Zákazník potřebuje mít výběr a my nemůžeme a ani nechceme říkat, že jen jeden produkt je nejlepší. Někdo nepotřebuje na míru odladěné boty nebo nechce či nepotřebuje investovat do svých bot tolik peněž.

Zkuste nám odhalit proces vývoje bot Strolz.

Do procesu vývoje nové boty se spolu se mnou zapojují tři lidé, manažer výroby, specialista z našeho obchodu a náš designér z Německa, který pro nás vyvíjí všechny prototypy, které pak testujeme zhruba v pěti lidech. Všichni ve firmě jsme lyžaři a sami testujeme, k tomu nám pomáhají i místní instruktoři.

V botách Strolz jezdí v Lechu přes 200 uči-

telů lyžovaní a i od nich získáváme hodnotnou zpětnou vazbu.

Jsme velmi malá rodinná firma, jsme asi světově nejmenší výrobce lyžařské obuvi a to se nám hodně líbí. Chceme zůstat malí, nemáme v plánu expanzi. Máme rádi kvalitu, nikoliv kvantitu. A taky si myslím, že na trhu není dostatek kvalitních bootfitterů, takže není reálné dodat zákazníkům sto dvě stě tisíc párů. To není náš cíl. Držíme filozofii mého dědy a otce, vyrábíme v malém výjimečný a exkluzivní produkt ve vysoké kvalitě.

Proto ani nemůžeme mít každých pět let zcela nový model. Náš plán je obměňovat řadu za 15 až 20 let. V průběhu děláme facelifty, a pokud narazíme na dílčí vylepšení, jsme schopni jej realizovat obratem. Vývoj zcela nového modelu nám zabere 4 roky, od prvních nápadů přes návrhy, prototypy, testování a ladění až po výsledné uvedení do výroby.

Kde čerpáte inspiraci pro vývoj?

Osobně se v průběhu roku často jako bootfitter věnuji zákazníkům a od nich čerpám velmi cenné informace. A jak jsem zmiňoval, v našem obchodu prodáváme mnoho dalších značek, já sám v průběhu sezony testuju hodně jiných bot, a tak získávám další cenné zkušenosti.

Technologie MIPS pro vyšší ochranu

Jakožto vizionář oboru, jakou vidíte budoucnost lyžařské boty?

Je těžké říct, co bude v budoucnosti. To hodně záleží na počasí a na sněhu. Když bude sníh, budoucnost bude dobrá. Pořád je co měnit, vylepšovat. Například v tomto roce máme jeden zcela nový model s velmi snadným nástupem – to je pro nás další krok, na kterém jsme pracovali mnoho let. Držíme se hesla „neměň nic moc rychle“, potřebujeme získat zkušenosti a následně je využijeme.

Jak vnímáte velký rozvoj skitouringu?

Sledujeme trendy, a proto vyrábíme speciální touringovou vnitřní botičku. Oproti standardní botičce má tu výhodu, že je vypěňovací, tedy tvarovaná přímo na míru a poskytuje výrazně lepší oporu, zejména když jedete z kopce. Ovládání lyží je pak preciznější.

Co je úplně nejdůležitější na lyžařské botě?

Nejdůležitější je dobrý „fit“ a pohodlí. Když máte bolesti, lyžování nemá smysl.

Ale pohodlí pro hodně lyžařů znamená, že si pořídí moc velké boty…

Je to tak a je to chyba. Velké lyžáky znamenají horší ovládání lyže. Boty musí sedět, aby přenos sil fungoval. Když to shrnu, tak funkční bota potřebuje čtyři zásadní komponenty: Dobrý skelet, vnitřní botičku, vytvarovanou vložku do bot a ze všeho nejdůležitější je dobrý bootfitter.

Bez něj předchozí tři součásti nemusí fungovat tak, jak by měly.

1 999Kč LYŽAŘSKÁ PŘILBA CARV 700 MIPS

Technologie MIPS poskytuje vyšší ochranu při pádu, díky lepšímu rozptýlení rotačních sil při nárazu. Helma je vybavena kolečkem pro nastavení obvodu hlavy a 9 odvětrávacími otvory. Silná podšívka chrání před chladem.

Vyjímatelné polstrování.

| 24 | SPORT Text a foto: Ondřej Novák

KONEČNĚ TEPLO! Se zmrzlými chodidly v lyžařských botách bojuje nejeden lyžař.

Zejména profesionálové, kteří tráví na sněhu celý den a nemohou se na rozdíl od turistů chodit ohřát do après-ski baru, hledají různá řešení, jak se zimy v botách zbavit.

N

a trhu v současné době najdeme tři různé technologie, které nás mohou pocitu chladu v lyžařských botách zbavit. Nejstarší z nich jsou vyhřívané stélky, o kterých bude řeč, mezi novinky naopak patří vyhřívané lyžařské ponožky a vnitřní botičky.

Vyhřívané stélky Jsou nejtradičnějším a stále nejpoužívanějším řešením. Na trhu je několik výrobců, kteří se touto technologií zabývají, a pro náš test jsme nakonec zvolili nejoblíbenější topení a stélky Sidas. Vyhřívané stélky s integrovaným topením můžete koupit v celém setu, tedy i s napájecími bateriemi. Tyto stélky jsou předtvarované, takže jako základní podpora klenby v lyžařské botě určitě poslouží. Individuálně připravená stélka od odborníka je ale úplně jiné kafe, navíc i do ní lze následně topení implantovat – což je i řešení, které jsme zvolili my.

Samotné topení je ve tvaru půlkruhu, který se díky své velikosti tak akorát vejde na nejširší

místo stélky, tedy do oblasti metatarsů, a dále pokračuje pod prsty. Nevyhřívá tedy celé chodidlo, ale pouze jeho přední část. Topení v podobě velmi tenké folie s topnými spirálkami se nalepí na horní část stélky a jeho napájecí kabel je následně odveden předem proříznutým otvorem na její spodní stranu. Na zadní část stélky, tedy od klenby po patu, se pak umisťuje podpora stélky, do které se vyřízne úzký kanálek pro vedení napájecího kabelu. Celá stélka se pak z horní strany přelepí novou tkaninou, pod kterou je uschováno samostatné topné těleso, podobně se i na spodní straně přelepí kanálek s vedením kabelu. Máme tedy opět svoji starou dobrou stélku, na kterou jsme byli zvyklí, jen z ní na patě vykukuje tenký plochý kabel.

Následně přichází asi největší zásah do materiálu. Abychom napájecí kabel vyvedli ven z vnitřní botičky, ve které bude stélka umístěna, je třeba botičku na patě proříznout a vzniklým otvorem ho protáhnout ven. Kabel potom putuje mezi botičkou a skeletem ven, kde se připojí do baterie. Tu můžete umístit na velkro pásek,

ideálně z vnější strany, kde nehrozí žádné zásadní poškození. Baterii, která je velmi malá a lehká, následně uschováte pod lyžařské kalhoty.

Topení v praxi Všechny zmíněné technologie pracují na principu baterií, které dokážou topení ve stélkách, ponožkách či vnitřních botičkách napájet. Podle zvoleného režimu intenzity vytápění (většinou jsou tyto režimy tři) pak vydrží celý den, ale také třeba jen dvě hodiny. Záleží, jak velcí jste „zimomřivci“. Kdo očekává, že ucítí v botě stejný pocit, jako když si v koupelně stoupne bos na

Vyhřívané stélky Plusy:

osvědčené řešení

možnost umístění topení do individuálně připravených stélek

dostatečný výkon i s průměrnými bateriemi

možnost použití v jakýchkoliv lyžařských botách Minusy:

prořezávání vnitřní botičky vedení kabelu uvnitř skeletu může být náchylné k poškození umístění baterií na velkro pásku může omezovat při zapínání horní přezky lyžařskou stélku nelze použít v jiných než lyžařských botách

Zaměření umístění topení a kabelu na stélce

Nalepení podpory, do které se později vyřízne kanálek pro kabel

Vyříznutí kanálku pro vedení napájecího kabelu

Proříznutí otvoru pro kabel

Nalepení topné folie…

… a kabel protažený na spodní stranu stélky

Elegantně ukrytý kabel na spodní straně stélky

Hotová stélka přelepená novou textilií

Proříznutí otvoru v botičce pro vyvedení kabelu ven

| 25 | vyhřívanou podlahu, bude pravděpodobně zklamán. My jsme zvolili pro napájení zlatou střední cestu, tedy baterie Sidas One3, které nejsou ani nejlevnější, ale zároveň ani nejdražší.

Tyto baterie už zvládají přepínání mezi třemi stupni intenzity vytápění. Na první udržují v botě 14° a vydrží zhruba 6 hodin, což odpovídá i reálnému testu v praxi. Druhý stupeň intenzity pak vytápí stélku na 17° při výdrži 4,5 hodiny, největšího komfortu dosáhneme se třetím

stupněm při 27° a 3 hodinách výdrže baterie. Na první pohled to nevypadá na žádný zázrak, ale praxe ukázala, že pro běžné udržení nohou a zejména pak prstů ve stavu, kdy jsou sice chladné, ale ne zmrzlé a lze s nimi příjemně a bez bolesti pohybovat, stačí právě nejnižší 14° režim. Topení prsty stabilně prohřívá a umožňuje cirkulaci krve po celém chodidle, přitom nemáte pocit jednoho extrémně horkého místa pod chodidlem, ale uživatelsky příjemné teploty po jeho celé délce.

Vyhřívané vnitřní botičky

Vyhřívané ponožky Plusy:

chytré jednoduché řešení

baterie jsou většinou umístěny přímo na ponožce, jsou velmi lehké a nevíte o nich

dle údajů výrobců vyšší výhřevnost než u stélek

žádné zásahy do stélek či botiček, žádné kabely

různé varianty vyhřívaných částí včetně celého chodidla nebo nártu (dle výrobce)

možnost použití v jakékoliv obuvi

Plusy:

velká výdrž baterií na jedno nabití

žádné kabely, baterie jsou umístěny přímo v botičce stejně jako jejich ovládání

nabíjení přes USB Minusy:

Minusy:

trvanlivost ponožek pokud lyžujete často, znamená to vlastnit alespoň dva páry ponožek na výměnu kdo používá kompresní ponožky, bude si muset zvyknout zase na běžné u technologie vyhřívání celého chodidla je v ponožce pod chodidlem znatelná vrstva, na kterou je třeba si zvyknout

RECENZE

FOR-DRY

NOVÝ ROZMĚR SUCHA Sucho rovná se teplo. Pod redakční drobnohled se nám proto dostal vysoušeč For-Dry. Jak obstál v testu zaměřeném především na lyžařskou výbavu?

V

zatím v nabídce jen několika málo výrobců lyžařských bot vytápí velkou část vnitřní botičky po jejím obvodu, nikoliv však nejchoulostivější chodidlo botičky jsou součástí dodávané boty a většinou je nelze použít pro jiný skelet

ysoušení pomocí proudícího ohřátého vzduchu je vysoce efektivní.

Praxe konkrétně u přístroje For-Dry ukázala, že mokré dětské rukavice nebo standardně zvlhlé/zpocené lyžáky stačí dát po prolyžovaném dopoledni přes oběd na 20 minut vysušit či vyhřát a vracíte se do bezpečného sucha.

Ovládání je snadné a intuitivní, univerzální režim vysoušení bude fungovat pro většinu bot i rukavic, případná změna se dá nastavit snadno a rychle s tím, že lze sušit například i kožené boty nebo rukavice ve velmi šetrném režimu (nastavení je od 1 do 99 minut při teplotách od 40 do 70 °C).

Samostatnou kapitolu tvoří dezinfekce ozónem, kterou lze nastavit až na 15 minut. Ta spolehlivě zlikviduje mikroorganismy uvnitř bot či rukavic, což přispěje jak komfortu (zmizí

zápach), tak zdraví nohy. Dezinfekci si jednou za čas zaslouží každý kousek z rodinného botníku, ať už se jedná o boty sportovní, nebo ty na denní nošení. Dlouhodobě zapáchající boty se „pročistí“ po jediném kolečku, které má maximálně 15 minut. Obzvlášť při dezinfekci ozónem se ale doporučuje proces provádět ve větrané místnosti nebo dokonce venku – vdechovat ozón není nikterak zdravé.

Dezinfekce a vysoušení jsou dva nezávislé procesy, které lze snadno naprogramovat – doporučujeme tedy, pokud nemáte pro přístroj vhodnou místnost, doma či na hotelovém pokoji jen sušit a ozón používat pouze ve vhodných prostorách bez lidí.

K nastavení přístroje slouží tří tlačítka a digitální displej. Pak už stačí nasadit botu a proces se díky čidlům na trnech spustí sám. V naší rodině to v praxi vypadalo tak, že se o přístroj staraly zejména děti, udělaly frontu bot a rukavic, které nasouvaly jedny po druhých, když předchozí cyklus skončil. Přístroj tak reálně zneškodnil celou řadu problémů vznikajících z promočeného – v našem případě zejména dětského – vybavení. Dá se dokonce říci, že přinesl nový rozměr sucha. Zejména rodiny s dětmi ho rozhodně využijí.

/recenze/419 Petr Socha

Cena: 2 580 Kč, www.for-dry.com efektivita – rychlost vysoušení, uživatelský komfort, efektivní likvidace mikroorganismů, šířka využití (sušení, šetrné sušení, dezinfekce) rozměry, možnost přepravy jen autem

| 26 | SPORT

SNOWBOARDY

ENDLESS

– prkna vyvinutá ve spolupráci s trenéry Evy Samkové Chcete jezdit jako Eva Samková? Vyzkoušejte jízdu na snowboardu Endless, na kterém tato snowboardcrossařka v minulosti několikrát excelovala. Olympijskou medaili vám nezaručíme, skvělý prožitek z jízdy ano.

P

rkna Endless by se dala popsat třemi slovy – rychlá, spolehlivá, bezpečná.

Byla by ale škoda je nespecifikovat o trochu více. Přece jen je trenéři Evy Samkové vyvíjeli téměř deset let. Výsledek stojí za to. Znalosti všech snowboardcrossových a freestylových značek se potkávají v jednom – dokonalém snowboardu Endless.

Kvalitní materiály zaručují jedinečný požitek z jízdy Grafitová skluznice ISO 1000, dřevěné jádro, carbonová vrstva. To je jen výběr z toho, co snowboardy Endless nabízí – ty nejlepší materiály. Carbon tlumí vibrace a zpevňuje konstrukci, dřevěné jádro tvoří topol, který zaručuje velmi vysokou kvalitu; grafitová skluznice je zase vůbec nejrychlejší a nejtvrdší.

Nejvyšší řada prken Carbon je uzpůsobena pro rychlou jízdu. A co potěší každého snowboarďáka – snowboardy Endless vás nebrzdí na rovinkách. Rozlučte se s neustálým vyzouváním a nazouváním a překonejte dlouhé rovné úseky jako profík. Díky jemné lineární struktuře vede snowboard mnohem lépe na rovinkách a odvádí vodu mimo skluznici, aby nepřilnula k povrchu. Užší patka s menším prohnutím vás nebrzdí při jízdě.

Za pozornost stojí i postavení nohou v zadní části snowboardu (tzv. backstance) – oproti klasickému postavení na středu pomáhá k lepší ovladatelnosti a mnohem větší jistotě

při jízdě. Závodníkům určitě udělá radost bílá barva prken. Ta totiž odráží sluneční paprsky – snowboard se díky tomu tolik nezahřívá a lépe si podrží vosk.

Prkna Endless se vyznačují dvojitým zvednutím špičky. Znamená to, že se snowboard začíná pozvolně zvedat do špičky o něco dříve, než je běžné. Mnohem snadněji tak překonáte nerovnosti. Při prudké překážce v cestě se snowboard dříve přizpůsobí nájezdu. Nemusíte se tak bát, že byste se zapíchli do překážky. Naopak ji hravě přejedete a nezlomíte snowboard ani sebe.

Pro klasiku, freeride a snowboardcross Nemusíte být zrovna olympionici, abyste si užili jízdu na prvotřídních prknech. Snowboardy Endless se hodí nejen pro klasické ježdění po sjezdovce, ale také pro freeride a snowboardcross.

Vyrábí se ručně v České republice a na jejich výrobu se používají převážně české materiály.

Kromě špičkové kvality a poctivé ruční práce vás potěší také dokonalý design a složení z těch nejlepších materiálů na trhu.

Překonejte spolu i ty nejhorší podmínky Jestli už jste někdy sjížděli svah, když byla ledovka, možná jste v sobě našli i víru v boha.

Zdolat kopec pokrytý ledem se zdá jako nemožné, zvlášť na snowboardu, kterému zrovna dvakrát nevěříte. S prknem Endless můžete být v klidu, jeho velkou předností je totiž absolutní spolehlivost.

Umožní vám snadnou jízdu po hraně a bezproblémové sjíždění na ledu. Díky tomu, že snowboard Endless má delší rádius (16m při délce prkna 168 cm), ho udržíte na hraně i ve větších rychlostech. Při zatáčení v takové rychlosti prkno lépe drží a neroztřese se.

| 27 | CZ SKI – kdo jsme a co děláme

Jak jsou snowboardy Endless připraveny

Na prknech Endless jezdí jen ti nejlepší

Hrany jsou zbroušené na 88 stupňů ze strany a −1 stupeň zespodu (tzv. podbrus) nebo dle vaší volby. Ostřejší hrana lépe drží na ledové sjezdovce a snadno na ní uděláte oblouk. Ostré zbroušení hran a správný podbrus (díky jejich kvalitě) eliminuje možnost zakousnutí hrany a nepříjemného pádu. Snowboardy dodáme také s lineární jemnou strukturou (malé 0,3 mm jemné vrypy na skluznici). Jak už jsme zmínili, snadno tak díky ní překonáte rovinky bez nutnosti se vyzouvat. Při jízdě z kopce po ploše prkna a při nájezdu na skoky či přejíždění překážek pak díky nastrukturované skluznici a vhodnému podbrusu hran zažijete něco, na co jste dosud nebyli zvyklí – absolutní pocit stability a lehkosti.

Snowboardy Endless můžete zakoupit na prodejně CZ SKI nebo v našem e-shopu. Vždy vám ale doporučujeme výběr předem konzultovat s odbornými prodejci. Prkna Endless si u nás také můžete půjčit anebo rovnou vyzkoušet.

Reprezentanti na Evropském poháru, celá česká juniorská reprezentace ve snowboardcrossu, snowboardisté ve Švýcarsku, Francii, Maďarsku, Holandsku a Bělorusku. Ti všichni jezdí na snowboardech Endless a nemohou si je vynachválit. Snowboardcrossařka Eva Samková na jednom ze speciálů Endless několikrát vyhrála mistrovství světa juniorů, a dokonce i závod Světového poháru.

Vyzkoušejte si prkna Endless na vlastní nohy Nechcete objednávat prkno v pytli? Vyzkoušejte si, jak se vám na něm bude jezdit, v testovacím centru CZ SKI anebo na snowboardcrossovém kempu na Lipně od 25. února do 4. března.

A pokud se chystáte v průběhu XXIII. zimních olympijských her v Koreji na návštěvu Olympijského festivalu v Ostravě nebo v Brně, snowboardy Endless budeme půjčovat i tam.

Už několik let si od nás můžete koupit kvalitní sportovní vybavení do zimy anebo využít služby našeho servisu. Všechno děláme na 100 %, i proto náš servisní tým absolvoval školení prvotřídního lektora a hlavního servismana Evy Samkové – Jeana Phillipa Trottiera.

Jsme také hrdými partnery českého snowboardcrossového týmu, jehož členem je i olympijská vítězka Eva Samková. Pro SBX tým jsme zároveň výhradním dodavatelem snowboardů Endless.

Jsme rádi, že s námi spolupracuje několik významných osobností. Například trenér Evy Samkové Marek Jelínek, který si cení našeho profesionálního přístupu a služeb na nejvyšší úrovni i pro vrcholový sport.

Paralympionik a reprezentant v lyžování Petr Drahoš si zase pochvaluje dokonale namazané lyže ze servisu CZ SKI. V servisu máme moderní přístroj Montana Race Waxer s kontrolou teploty skluznice a nabízíme závodní strukturu broušení hran i individuální volbu podbrusu a úhlu hran.

CZ SKI Nákladové nádraží Žižkov (sklad podej A, B) Jana Želivského 2200/2, 130 00, Praha 3 Otevírací doba: Po–So 8.00–19.00, Ne 14.00–19.00

CZ SKI – jediný distributor snowboardů Endless Snowboardy Endless se pyšní prvotřídní kvalitou, poctivou ruční prací a špičkovým originálním designem. My se zase pyšníme tím, že jsme jediným distributorem těchto jedinečných snowboardů. Jako výhradní partner a dodavatel snowboardů Endless spolupracujeme i s českým snowboardcrossovým týmem.

www.czski.cz

| 28 | SPORT

hlavní pořadatel společnost SJ SKI s.r.o.

partneři

S

Slovan Pec ski team

za podpory nadace ČEZ

hlavní mediální partner

FIS MASTERS CUP 2018 Po loňském mimořádném březnovém týdnu, kdy se Česku jako prvnímu z východoevropských členských států FIS podařilo realizovat World Criterium Masters, tedy vlastně mistrovství světa kategorie Masters, nás letos čeká již 13. ročník zastavení Světového poháru Masters. Ve dnech 3. a 4. března tak budete mít opět příležitost potkat v Peci pod Sněžkou na sjezdovkách Javor ty nejlepší závodníky ve věku 30 a více.

J

ako již tradičně se i 13. ročník Světového poháru FIS Masters Cup uskuteční první březnový víkend v Peci pod Sněžkou. V sobotu a v neděli 3. a 4. března se tam potká celá světová špička kategorie Masters a poměří svoji výkonnost ve slalomu a obřím slalomu.

Nejenom závody, ale i doprovodný program, zejména společenský večer spojený s vyhlášením výsledků, je velice oblíbený. V hotelu Horizont se ho účastní většina závodníků z až 18 zemí světa! Účast letos přislíbili závodníci z tak vzdálených lyžařských koutů, jako je např. Kazachstán, Austrálie, pravidelně jezdí i Chilané nebo Novozélanďané, samozřejmě skoro celá Evropa a Severní Amerika. „Doufejme, že se budeme těšit i z účasti předsedy FIS Masters, Brazilce Stefana Arnholda,“ doplňuje za hlavního organizátora Iva Kárníková.

A pokračuje: „Stejně jako v minulých ročnících připravujeme pro závodníky sobotní dvoukolový slalom na kratší trati Javor III a nedělní jednokolový obří slalom na delší trati Javor I.

Těšit se můžeme na bezmála 200 účastníků.“ A mezi nimi budou i ti hodně pokročilého věku: nad jejich fyzickou kondicí a vitalitou zůstává často rozum stát. „Moc se těšíme zejména na účast legendy lyžování Masters, aktivního slovenského reprezentanta, několikanásobného mistra světa Otto Krajňáka, narozeného v roce 1925,“ připomíná Iva Kárníková jednu z největších osobností akce. A nezapomeňte, že i letos se budete moct na celou akci podívat ze záznamu na internetových televizích nebo si přečíst řadu informací v celoplošných i lokálních médiích.

inz_150x230mm_RDT2017:Sestava 1

22.9.2016

20:23

Stránka 1

testování nové kolekce lyží rossignoL&dynastar TESTOVÁNÍ NOVÉ KOLEKCE LYŽÍ ...společně s renault kadjar ROSSIGNOL &DYNASTAR Leden 2018 ...NOVĚ TAKÉ S RENAULT KADJAR 27. – 28. Ski & Bike Špičák – Železná Ruda (šumava) LEDEN 2017

únor 2018 03. – 04. Ski centrum Říčky (Orlické hOry) ÚNOR 10. –2017 11. Skiareál Rokytnice nad JizeRou (krkOnOše) 04. – 05. SKI CENTRUM ŘÍČKY (ORLICKÉ HORY) 24.

– 25.

SkireSOrt buková hoRa – (KRKONOŠE) čeRvená voda (Orlické hOry) 11.

– 12.

SKIAREÁL ROKYTNICE NAD JIZEROU 28. – 29. SKI & BIKE ŠPIČÁK – ŽELEZNÁ RUDA (ŠUMAVA)

25. – 26. SKIPARK ČERVENÁ VODA (ORLICKÉ HORY)

BřeZen 2018

BŘEZEN 2017Skiareál tanvaldský Špičák (JizerSké hOry) 03. – 04.

04. – 05. SKIAREÁL TANVALDSKÝ ŠPIČÁK (JIZERSKÉ HORY) – SKIAREÁL 11. Skiareál bílá (BeSkydy) 11.10.

– 12.

BÍLÁ (BESKYDY) www.rossignoltour.cz www.bretton.cz Rossignol DemoTour Bretton Sport

| 30 | SPORT

Chceme zákazníka na hory

DOKONALE VYBAVIT! Všechno pod jednou střechou v Hradci Králové. Specializovaná lyžařská prodejna RM-SPORT v budově bývalé Bavlny nabízí lyžařům naprosto luxusní servis.

P

okud hodláte vyrazit na hory a váháte s výběrem oblečení či lyžařského vybavení, dostane se vám pomoci na špičkové úrovni. „Chceme zákazníka na hory dokonale připravit a vybavit tak, aby si je mohl maximálně užít a vrátil se s pocitem spokojenosti,” říká majitel prodejny Ing. Radek Matějů.

Hradecká prodejna RM-SPORT je největším prodejcem lyžařského oblečení značky KJUS. Specialistka KJUS Hanka Boháčová říká: „Lyžařské oblečení KJUS je spojení stylu, funkčnosti a kvality. Prémiové zpracování vám zajistí komfort a pohodu za každého počasí.“ Velký důraz také klademe na bezpečnost!

Pečlivě vybíráme ze širokého sortimentu přileb, brýlí a chráničů páteře tak, aby přesně vyhovovaly konkrétnímu lyžaři. Naše největší důvěra spadá pod značky POC, OAKLEY a SALOMON.

Největším koníčkem Ing. Radka Matějů je správný výběr lyžáků! „Ti, kteří si myslí, že vybrat lyžáky je otázka 10 minut, jsou na velkém omylu. Jsou hodně překvapeni, když výběr, tvarování a úprava lyžáků trvá i hodinu. K takzvanému tuningu lyžáků používám speciální pec a tvaruji samotný skelet lyžáku,” pokračuje majitel.

Nevíte, které lyže pro vás budou ty nejlepší?

Využijte naše testovací centrum, kde máme k výběru vždy ty nejnovější modely značek: DYNASTAR, ROSSIGNOL, ATOMIC. Součástí testcentra je i půjčovna, jak pro děti, tak i dospělé.

Dokonalou péči vašim lyžím poskytne naše servisní středisko Montana Challange. „Důležitý je pravidelný servis, protože teprve na dobře připravené lyži si jízdu opravdu užijete!” ubezpečuje servisní technik Petr Švec.

SERVISNÍ STŘEDISKO MONTANA PŘÍMO V RM-SPORTU

www.rm-sport.cz

| 31 |

KJUS CUCHE II KJUS SELLA

KJUS STORE PRAHA Jedinečný lyžařský zážitek v Dolních Počernicích V Dolních Počernicích na Praze 9 sice není sjezdovka, ale lyžování si zde můžete užít. Kousek od pražského okruhu na vás čeká středisko pro lyže a volný čas na horách. V klidu zaparkujete, v horském baru si dáte dobré espresso a můžete s námi vyrazit na objevitelskou lyžařskou cestu.

N

a lyžích vám nesmí nic překážet, bránit v pohybu a musíte dobře vypadat. Setkání s Lasse Kjusem je vždy inspirativní. Dejte si od něj poradit, co bude nejlépe vyhovovat vašemu stylu ježdění i destinaci, kde obvykle lyžujete.

Lyžování, je sport, kde dochází k pádům. Cizí nebo vlastní vinou. Přilba proto není sprosté slovo, ale funkční i estetický doplněk lyžařského outfitu. Lyžařských brýle je vhodné přizpůsobit očekávanému počasí a světelným podmínkám.

Značky POC a OAKLEY se optice věnují a rozhodně se vyplatí připravit se na plné horské slunce nebo na sněžení a horší viditelnost.

Jste oblečení a ochránění a je potřeba se postarat, aby vás nebolely nohy a nebyla vám na ně zima. Každý má jinou nohu. Vaše nohy zaslouží to, co jim sedne nejlépe. Sednete si na náš „lyžákový trůn“ a po přeměření chodidla vyzkoušíme, který model bude nejlépe sedět a vyhovovat vašemu stylu jízdy. Po správném výběru přizpůsobíme lyžařské boty přesně na

vaše nohy tím, že je nahřejeme, natvarujeme a zchladíme tak, aby co nejlépe sedly. Individuálním fittingem lyžáků zajistíme pohodlí a ideální přenos síly na lyže.

Tím se dostáváme k tomu nejdůležitějšímu – k lyžím. Ať už jste začátečník nebo sportovní lyžař, řítící se plnou rychlostí v carvingovém oblouku dolů ze svahu, každý potřebuje lyže, které budou vyhovovat jeho lyžařským dovednostem. Probereme s vámi, kde, jak a za jakých podmínek chcete lyžovat, a doporučíme vám ideální řešení.

A jsme na konci sjezdovky. Normální den na lyžích končí „après-ski“. Neb jste tu autem, tak se budeme věnovat pouze těm „ski“. Odložte je u nás, namažeme, nabrousíme a připravíme je na vás další výlet. A dáte nám vědět, jak to příští lyžování dopadlo.

www.kjusstorepraha.cz

FOTO: HEAD

| 32 | SPORT

Text: Na základě Analytické studie Školní lyžařské kurzy, zpracované společností KPMG na základě zadání AHS ČR, napsal Lukáš Vavrda

ŽÁCI, LYŽE A STÁTNÍ PENÍZE aneb jak podporují školní lyžování v zahraničí?

V prvním vydání letošní zimy jsme slibovali, že přineseme přehled o tom, jak se ke školním kurzům staví někteří naši sousedé.

A z jejich přístupu je zřejmé, že v podpoře lyžování a cestovního ruchu obecně shledávají dlouhodobý význam.

V

České republice je v současnosti rozhodnutí o uskutečnění lyžařského výcviku a jeho organizace plně v kompetenci jednotlivých škol, resp. jejich ředitelů. Pokud škola kurz organizuje, vybavení a veškeré náklady – stravu, ubytování, skipasy, dopravu, často i náklady na pobyt dozoru a odměnu pro instruktory lyžování – platí obvykle v plné výši rodiče.

Podpora hlavně ze soukromých peněz Specifické druhy podpory poskytují soukromé subjekty, sponzoři či občanská sdružení, příspěvky na kurz poskytují také některé zdravotní pojišťovny nebo zaměstnavatelé prostřednictvím firemních benefitů. Významná může být i podpora provozovatelů středisek a služeb v cestovním ruchu jako slevy na jednotlivé

PARTNER RUBRIKY

služby nebo speciální výhodné balíčky. Žádná centrálně organizovaná podpora ze strany českého státu či nějaké státní organizace neexistuje.

Základní školy obvykle vysílají na kurzy děti sedmých ročníků čili dvanácti až třináctileté, střední školy zase ročníky první, případně druhé, tedy 15–17leté studenty. Kurz trvá většinou 5 až 7 dní. Zatímco dlouhodobá účast žáků základních škol je na poměrně slušné úrovni 79,5 % žáků, ve středních školách klesá až na slabých 41 %. Celkově se lyžařského kurzu zúčastnilo v sezóně 2015/16 na 122 tisíc žáků.

Analýza Školní lyžařské kurzy, kterou zpracovala společnost KPMG na základě zadání Asociace horských středisek ČR, z níž tento článek vychází, tvrdí, že z důvodů snížení počtu žáků absolvujících lyžařské kurzy došlo od roku 1989 k poklesu potenciálního počtu českých lyžařů o celý jeden milión osob!

Ostatně, celou řadu argumentů, proč stimulovat školní lyžování, jsme již popsali ve zmíněném článku ve SNOW 103. Jak na tuto problematiku nahlížejí v zahraničí?

Zahraniční zkušenost Podle studie Organizace pro ekonomickou spolupráci a rozvoj (OECD) se v posledních letech snaží řada zemí stimulovat poptávku zejména po opomíjeném domácím cestovním ruchu.

Vlády si začaly uvědomovat potenciál tohoto odvětví včetně jeho multiplikačního dopadu jako například snižování nezaměstnanosti v regionech. Stimulace školního lyžování je proto často součástí širší podpory domácího cestovního ruchu, jenž s sebou přináší sérii pozitivních efektů pro široké spektrum společnosti.

Konkrétně spočívá v některé z forem finanční stimulace, jako jsou centrální podpůrné programy, úhrada skipasů, příspěvky na pobyty apod. Časté jsou i pobídky pro zahraniční školy, což je i důvod toho, že víc a víc českých studentů jezdí na lyžařské kurzy do zahraničí. Zřetelný je akcent na osvětu i jednoduchost a transparentnost podpůrných programů podmíněných čerpáním u domácích provozovatelů. To má vedle pozitivních ekonomických a socioekonomických dopadů i ten efekt, že si mladí lyžaři utváří vztah k domácím horám a vrací se tam i v dospělosti.

Švýcarsko Švýcarsko se od roku 2014 snaží zvýšit podíl domácích lyžařů na sjezdovkách programem GoSnow.ch. Udržet studenty u lyžování – a ještě navíc v domovské zemi – pomáhá nezisková organizace. Ta koncepčně vytváří velmi výhodné nabídky pro školy – průměrná cena školního kurzu pro švýcarského žáka se za týdenní pobyt v sezóně 2015/16 pohybovala okolo (na Švýcarsko pouhých) 278 franků (cca 6 000 Kč).

Francie Na dětské lyžování myslí i vládní agentury tradičně sociální Francie. Ty nabízí zvýhodněné nabídky dovolených v horách – na třídenní výlet na hory přispívá CAES Inserm 115 eury (3 000 Kč) na žáka a den!

Případně je možné získat i grant pro rodiny s nižšími příjmy.

Francie

Český start-up zaměřený na půjčování sportovního vybavení. Klade důraz na komfort služby – vybavení doveze až domů – a kvalitu půjčovaného vybavení.

Švýcarsko

Model pro Česko Analýza KPMG přináší i varianty, jakou cestu Samozřejmě to předpokládá transparentní, aplikovat na české podmínky. Asi nejblíže má jednoznačný a jednoduchý systém, optimálně navržená forma podpory k modelu slovencentrální portál ve správě MŠMT. skému, kde se poskytuje podpora na konkrétně Vzhledem k demografickému vývoji české specifikované činnosti na rok a jednoho žáka. populace je, alespoň dle KPMG, právě nyní ten Ze čtyř variant podpory: příspěvek 1 000 Kč na správný čas. žáka ZŠ a studenta SŠ, totéž, ale s příSaldo přínosů z podpory školního lyžování spěvkem ve výši 160 1 500 Kč, příspěvek 1 500 Kč jen pro 140 žáky ZŠ a 1 500 Kč jen pro středoško120 láky vychází nejlépe ta první. Uvedený 100 model podle KPMG dokonce generuje 80 pozitivní saldo již od prvního roku 60 od svého zavedení, v roce 2032 by pak 40 měl do státního rozpočtu přinést 20 146 milionů Kč.

0

Polsko osa x roky, osa y mil. Kč Zdroj dat: ČSÚ a MŠMT ČR Polský pohled na věc zase zahrnuje vysokou míru spolupráce státních institucí (MiniSlovensko sterstvo sportu a cestovNaši slovenští sousedé jdou v posledních letech cestou ního ruchu) a soukromých dotačního programu pro lyžařské kurzy ze strany státu. subjektů – poskytovatelů Ministerstvo školství, vědy, výzkumu a sportu spolu s Minisslužeb. Na program Sport terstvem vnitra vyhradily pro sezónu 2015/16 20 mil. eur pro pro všechny děti byla projekt, v němž si škola mohla zažádat o příspěvek ve výši v roce 2017 věnována 150 eur (v přepočtu cca 3 800 Kč) na účastníka lyžařského částka dosahující téměř kurzu nebo školy v přírodě. Přesto, že se vyčerpalo pouze 250 milionů Kč. Konkrétně 14 milionů eur, lyžařských kurzů se díky ní zúčastnilo 95 % iniciativa Šíření zimních žáků! Stejná základní částka byla připravena i pro sezónu sportů poskytla v roce 2016/17.

2017 podporu asi 16 miliSlovensko, které je socio-demograficky velmi blízké České onů Kč. republice, a tedy aplikace slovenského modelu může Česku

reálně přinést velmi blízké výsledky, využívá pro sběr dotací elektronický portál eduzber.sk, který nabízí komplexní uživatelskou podporu.

Polsko

Slovensko

Rakousko

Maďarsko

Maďarsko

Rakousko V Rakousku se od roku 1990, kdy zrušili povinnou účast na školních kurzech, potýkali s obdobným úbytkem mladých lyžařů jako my v ČR. Divize cestovního ruchu Hospodářské komory si však spočítala návratnost výchovy mladých lyžařů skrz lyžařské kurzy a zjistila, že finanční přínos z každého vychovaného lyžaře vyjde na 47 tisíc eur! Začala proto školy podporovat příspěvkem až 180 eur (4 600 Kč) na žáka, jehož rodina nedosahuje stanovené hranice příjmů. Spolková země Horní Rakousy navíc dětem na školních kurzech o minimální délce 4 dnů proplácí skipas – výhodné nabídky existují i pro zahraniční školy. Například český kurz na Hochfichtu je zvýhodněn až 20% slevou, navíc na každých 7 žáků dostane pedagogický dozor volný skipas.

Ne všechny státy v EU mají progresivní způsob podpory domácího lyžování – v Maďarsku existuje sice speciální voucher, jakýsi druh firemního benefitu, díky kterému je možno čerpat slevy na volnočasové aktivity včetně lyžování. Podle průzkumů však není tento koncept úspěšný a výnosný ani pro uživatele, ani pro stát.

| 34 | SPORT

RELAX novinky ve vývoji pro zimní sezónu 2018

Značka kompletně přesunula vývojové centrum do ČR, zaměřuje se na zvyšování bezpečí a komfortu, nekompromisně testuje nové technologie v extrémních podmínkách a ve spolupráci s předními výrobci je úspěšně implementuje do nových modelů.

V

ysoce funkční sportovní výrobky Relax vycházejí z kvalitních materiálů a technických inovací. V reakci na zvyšující se nároky na funkčnost a pohodlí značka remodelovala oblíbený model lyžařské štítové helmy STEALTH a optimalizovala systém ventilace ACTIVE BOOST. Vývoj zachycuje model z 3D tiskárny nového vývojového centra Relax. Špičkové magnetické upínání FIDLOCK zvyšuje komfort.

Velké poptávce po štítových helmách vychází vstříc i nový model PREVAIL VISOR charakteristický minimalistickým designem ve spojení s optimálním tvarem a maximálním pohodlím. Dětská kolekce nezůstává pozadu. Helmy se štítem TWISTER VISOR s cool designy ocení i děti s dioptrickými brýlemi.

Důraz na bezpečnost a vysoký stupeň ochrany přináší nová helma RESILIENT. Využitím konstrukce HARDSHELL je dosaženo kompaktního celku s dlouhou životností a vysokou odolností.

Vícebodové uchycení systému regulace velikosti helmy DUAL FIX zajišťuje maximální kompaktnost helmy s hlavou a umocňuje již tak vysokou bezpečnost helmy.

Helma COMBO s aerodynamickým tvarem vyniká špičkovou ergonomií, výraznými čistými linkami a velmi nízkou hmotností (300 g u vel. S/M). Výztuha CROSS PROTECT zajišťuje zvýšenou ochranu hlavy.

Svěží mentolové a neon červené kombinace ladí s nabídkou lyžařských brýlí Relax.

Novým trendem ve vývoji lyžařských brýlí je bezrámová konstrukce vyznačující se lehkostí a širokým zorným úhlem. Použitím inovativního magnetického systému je u vybraných modelů výměna zorníku otázkou několika sekund. Pokračuje trend zrcadlových čoček PLATINUM poskytující dokonalý kontrast a komfort ve všech světelných podmínkách.

Značka Relax rozšířila nabídku bezpečnostních produktů o revoluční chrániče páteře integrované do praktické vesty. Unikátní materiál chrániče 3D SHOCK PROTECTION přináší komfort, měkce kopíruje tvar vašeho těla, ale při nárazu

okamžitě ztuhne a absorbuje nárazovou energii srovnatelně se skořepinovým chráničem páteře.

Masivní ventilační kanály AIR STREAM zajistí dobré odvětrávání i při vysoké intenzitě pohybu.

Funkční materiály i špičková membrána AQUA PROTECT použité při výrobě lyžařských rukavic Relax poskytují výbornou ochranu před nepříznivými klimatickými vlivy.

Více o kolekci Relax zima 2018 u obchodních zástupců značky.

www.relaxworld.cz

Nové celoroční pojištění MultiTrip Pro vás, kdo cestujete častěji nejširší pojistná ochrana na českém trhu síť center pomoci na všech kontinentech cestovní asistenční služby v češtině NONSTOP osobní prověřování úrovně lékařské péče obsahuje pojištění zrušení cesty mobilní aplikace s pojistkou v mobilu

www.ervpojistovna.cz

worldwide na českém trhu

| 36 | SPORT NOSTALGIE ZAŠLÝCH ZIM

1980

Text: Tom Řepík

FOTO: SKIING USA

GO WEST!

Lyžování – ale třeba i filmy, muzika a nakonec i život sám – prý nikdy nebyly tak dobré jako v padesátých a šedesátých letech. Nebo snad sedmdesátých? Osmdesátých? Nevadí.

Starší čtenáři si třeba zavzpomínají, mladší se možná něco dozví.

1970

a neorganizovaných front u lanovek jako v Alpách. Přičemž na severoamerických svazích se už běžně rolbovalo; v Evropě zatím jen výjimečně. To všechno za mnohem příznivějších cen v blízkém – a přesto odlišném – kulturním prostředí. Mnoho dobrých důvodů dovolenkovat doma.

S nástupem sedmdesátých let se začala měnit i struktura amerického horského byznysu. Už se rok co rok nerodilo několik desítek nových skiareálů jako v předešlém čtvrtstoletí poválečného rozkvětu. Obor jakoby se začal vyvíjet do šířky; silná střediska agresivně expandovala vně svých stávajících hranic. V té době otevřel Vail svou sekci China Bowl, Winter Park oblast Mary Jane, Heavenly svou nevadskou stranu, v Killingtonu zprovoznili Skye Peak – každé z těchto rozšíření výchozího areálu nabídlo víc terénu než

N

a přelomu sedmdesátek, kdy si Československo utáhlo své normalizační šrouby, za oceánem kulminovala zlatá doba lyžařská. K rozvíjejícímu se zasněžování, rolbování, stále dokonalejším sedačkovým lanovkám a nově budovaným ski in/out apartmánům se přidaly i nové dopravní možnosti. V té době už byla Amerika protkána novými širokými dálnicemi včetně důležitých lyžařských tepen I-70 z Denveru do Vailu nebo I-80 ze San Franciska k Lake Tahoe. Současně se začala zpřístupňovat i veřejná letecká přeprava; lyžař z New Yorku rázem dokázal stát v coloradském Denveru rychleji, než kdyby jako obvykle odjel autem lyžovat na sever do Stowe.

Rozmach aerolinek měl za následek ještě něco dalšího: představil bohatým východoamerickým lyžařům možnosti ježdění v suchém prašanu Skalnatých hor. Severovýchodní Amerika, najmě Nová Anglie, byla do té doby považována za středobod kontinentálního lyžování a její časté deště střídané krutými mrazy, ústící v ještě častější ledovku, v lepším případě betonový povrch z technického sněhu, pak za jakousi normu bílého sportu. Jen však do tohoto odhalení.

Odhalení, z něhož se lyžařská Nová Anglie nikdy plně nevzpamatovala. Zimní týdenní a delší pobyty raketově narostly po celých Skalnatých horách na úkor východoamerických kopců a zejména pak Vermontu, kde mnoho tradičních středisek – příkladně Ascutney, Bolton, Burke Mountain, Haystack nebo Magic Mountain – začalo v následných letech finančně strádat a zápolit o přežití. Ne všem se přežít povedlo.

FOTO: SNOWBIRD RESORT

1960

Dvou- a třítisícovkové svahy Skalnatých hor disponují velkorysou kombinací teploty, vzduchu a vlhkosti, produkující neobvykle lehký prašan; přičemž slunce tam svítí častěji než v evropských Alpách. Solventní východoamerická vyšší střední vrstva, která do té doby podstupovala zdlouhavé transatlantické cestování do Gstaadu nebo St. Antonu, se nyní hromadně otáčela o 180 stupňů a odlétala lyžařsky prozkoumávat Divoký západ. Nenacházeli tam pouze lepší sníh a víc slunce než v Evropě, ale taky je tam nečekala žádná připomínka přecpaných, ustrkaných

Pokud bylo na konci války v Americe jen 19 funkčních vleků, v roce 1970 jejich počet překročil tisícovku. průměrné americké středisko střední velikosti vcelku. Pokud bylo na konci války v Americe jen 19 funkčních, vesměs provazových vleků, v roce 1970 jejich počet prvně překročil tisícovku. V kurzu už nebyly dvousedačky; stavěla se čtyřkřesla a kabinkové lanovky, chrlící na svahy stále víc a víc lidí. To těžko mohlo nebýt trnem v oku ekologům, fanaticky už bojujícím proti Disneyově projektu skiresortu Mineral King v Sekvojové rezervaci, jejž se jim nakonec podařilo zhatit.

V roce 1970 podepsal prezident Nixon zákon nařizující horským developerům investovat do zdlouhavých a nákladných studií o vlivu na životní prostředí, jež běžně prodlužovaly přípravy projektů o pět či deset let. To pochopitelně začalo znervózňovat a odrazovat investory z Wall Street. Do toho udeřila ropná krize, když v roce 1973 uvalil OPEC embargo na USA. Ceny benzínu vystřelily z 30 centů na $1,20 za

FOTO: SKIING USA FOTO: MOUNT HOOD

galon a čerpací stanice zavedly přídělový limit pouhých deseti galonů na auto, a aby omezily zbytné cestování, v neděli zůstávaly zavřené. Což poprávu vyděsilo spoustu manažerů lyžařských středisek, do nichž se obvykle jinak než autem nebylo možné dostat. Vermontské Okemo si dokonce postavilo vlastní čerpací stanici, aby si jeho zákazníci mohli být jisti, že v neděli večer dojedou domů. Situaci nijak nepomáhalo, že východ USA postihla třetí sněhově skoupá zima za sebou.

Aby nepříznivých okolností nebylo málo, Amerika začala zažívat vlnu zániku malých rodinných skiareálů, jež vždy přiváděly nejvíce mladých na lyže. V polovině sedmdesátých let, kdy dosáhl počet amerických provozů svého historického vrcholu (700), křivka prosperity malých komunitních kopců klesala už roky v medvědím trendu. Infrastruktura potřebná k provozu střediska dostatečně atraktivního pro nový typ zhýčkaných a po zábavě lačnících zákazníků přesahovala hranice rozumné inves-

tiční návratnosti. Střediska, která si nemohla dovolit víc lepších vleků, větší a vybavenější chatu, restauraci, zasněžování a další zákaznický komfort, odcházela z byznysu. Mnoho přívětivých a levných kopců k lyžování tak počalo mizet z mapy. Když generaci poválečných babyboomerů povyrostly děti do věku, kdy se mohly učit lyžovat, příležitostí, kde toho levně docílit, kvapem ubývalo. Přesná ztráta nebyla nikdy kvantifikována, účastnická křivka se však jednou provždy přehoupla přes svůj pozvolný, nenápadný horizont. Nikdo to tehdy ještě nevěděl, natož aby si to přál – zlatá doba branže to však už měla sečtené.

 PŘÍŠTĚ: 2018 BŘEZEN

č. 109

Sport kažený světem Zřídkakdy bývá dost zle, aby nemohlo být ještě hůř. Už tak zdecimovaný obor čekala rána do zad. Z nečekaného směru.

| 38 | SPORT UNIVERZITA D O D AVAT E L V Y B AV E N Í

Jak se jezdí na univerzálkách

Širší a POHODLNÉ Máme za sebou tři díly, které se zaobíraly jízdou na obřačkách, slalomkách i velmi širokých allmountainech. Dnes nás čeká něco „běžného, normálního“ a určeného konečně pro typického českého lyžaře, který rád lyžuje celý den a ty nejvyšší sportovní ambice už ho trochu opustily.

A

le neopustily ho docela. Dnes si budeme povídat o kategorii lyží, která se s příchodem carvingu začala na trhu domestikovat jako jedna z prvních, a dovolím si tvrdit, že prošla skoro nejprogresivnějším vývojem. Celodenní univerzálky, dostatečně široké, aby zvládly odpolední sjezdovku, která už nepatří mezi „manšestrové voňavky“, dostatečně agresivní, aby potěšily i občasné sportovní ambice pro rychlejší jízdu, dostatečně točivé a vykrojené, aby uměly i kratší oblouky a svého majitele nenutily jezdit jen od lesa k lesu, dostatečně měkké, aby z nich po celodenním lyžování nebolely nohy. Univerzálky se v katalozích všech výrobců objevovaly již od počátků carvingu spolu s funcarvingovými speciály, aby ukázaly běžným lyžařům, že carving není jen jízda bez holí, ale i normální celodenní lyžování. Vzpomeňme třeba na legendární Atomic Beta 9.18, které poprvé spatřily světlo světa v roce 1998 a přesto, že byly daleko od sportovních obřaček a slalomek, „držely skvěle na ledě a střední oblouky zvládaly s naprostou lehkostí“, jak se píše v tehdejších recenzích.

A přesně to očekává i dnešní lyžař.

jako paulownia nebo karuba. Rozdíl je i ve vyztužení lyží, které zásadně ovlivňuje jejich torzní tuhost. U komerčních obřaček jsou standardem dva titanalové pláty po celé délce, u sportovních univerzálek je to ve většině případů pouze jeden titanalový plát, u něhož se navíc pracuje s délkou i tloušťkou. Ten je většinou doplněn karbonovými nebo lněnými vlákny, která zásadně ubírají na hmotnosti.

Dnešní sportovní univerzálky jsou rozhodně spíše měkčí, a tedy i snadno ovladatelné. Jejich průhyb je mnohem větší než u komerčních obřaček a úroveň dovedností lyžaře může být tedy mnohem nižší. Jejich nižší podélná tuhost nahrává opět i celodennímu použití na měkkém a rozbitém sněhu, kde je tuhá sportovní speciálka spíše nevýhodou. Jízdě v horším terénu nahrává i mírně širší střed, typicky 72–75 mm pod botou, měkká a lehká špička ve spojení s často výraznějším rockerem. Naopak středy do 75 mm stále poskytují dostatek agresivity a možnosti relativně rychlého přehranění. V kombinaci s nižší podélnou tuhostí lyží však univerzálky nedávají na konci oblouku tak velkou zpětnou vazbu (rebound) a ukončení oblouků je tak mírumilovKonstrukce nější, a tedy vhodnější pro méně zdatné jezdce.

Celodenní sportovní univerzálky dnes vycházejí Posledním parametrem, který je pro tyto lyže nejvíce z komerčních obřaček. Podobají se jim ne- typický, je nižší torzní tuhost. Vzhledem k absenjenom šířkou pod vázáním, ale i krojením. Zásadní ci tvrdšího dřevěného jádra i druhého titanalu rozdíl bývá pak v celkové podélné i torzní tuhosti jsou lyže v torzi poddajnější a na úplně tvrdém a v hmotnosti. ledovatém povrchu už se mohou dostávat na To je způsobeno zejména použitím lehčího svůj limit. Ale to je opět určeno jejich zaměředřevěného jádra z dnes velmi populárních dřevin ním.

Sedmý ročník seriálu Skiwithme jsme pojali zcela odlišně. Nebude tolik o technice lyžování jako o materiálu.

Materiál je totiž faktor, který lyžování zásadně ovlivňuje. Vzal jsem tedy pět různých párů lyží, na každých jel jen jednu jízdu a zkoušel stejné oblouky na stejných úsecích. Proč se na některých jezdí o něco lépe, na co jsou určeny, pro koho a proč, to se dozvíte v letošních pěti dílech, které budou opět doprovázet videa. A jinak mě najdete zase celou zimu na kopci. Pokud si budete chtít společně zalyžovat, volné termíny najdete na www.skiwithme.cz.

www.skiwithme.cz Ondřej Novák Zástupce šéfredaktora SNOW, instruktor lyžování a telemarku s dlouholetou praxí v ČR, Rakousku a Austrálii, autor projektu Skiwithme.cz.

Realita Sportovní celodenní univerzálky jsou lyže, na kterých trávím nejméně svého profesionálního času, na druhou stranu mně jich na testech lyží projde pod nohama nejvíce. Je to nejoblíbenější kategorie lyží, protože expertů, kteří chtějí za každou cenu tuhé obřačky a slalomky, ubývá a lid hledá více a více něco pohodlného, na čem si dovolenou opravdu užije.

Nicméně mám tento typ lyží rád. Zejména pro jejich skvělé vyladění všech vlastností, které by

Skiwithme TIP Lyžování na univerzálkách výše popsaného typu není těžké. Každému může přinést něco jiného.

Vyspělí experti si musí dát pozor na vysoké rychlosti a tvrdý povrch.

Tyto lyže se velmi snadno prohýbají a zbytečná agresivita a aktivita vede k jejich přetížení. Horší lyžaři budou spokojeni s aktivním rockerem, který jim pomůže zahájit oblouk i při horším základním postavení na začátku oblouku. Na druhou stranu by právě oni měli dbát na rovnovážné postavení, protože se stále jedná o sportovněji zaměřené lyže, které dokážou každý ledabylý záklon na konci oblouku řádně potrestat.

| 39 |

CO UMÍ UNIVERZÁLKY Dlouhé oblouky umí. Samozřejmě záleží na poloměru lyží. Už víme, že 15 metrů je spíše střední než delší poloměr. Ale vzhledem k nižší podélné tuhosti jsou velmi ochotné i k jízdě přes poloměr.

Střední oblouky jsou přesně tím, na co je celodenní univerzálka stavěná.

Tyto oblouky byly odjety na lyžích Salomon X-Max X12 (120–73–103 při 170 cm, R 15 m), které patří do kategorie typických sportovních univerzálek určených na sjezdovku. Vyznačují se velmi lehkou špičkou a celkově nízkou hmotností, což vyžaduje trochu zvyku. Jsou velmi snadno ovladatelné, zejména pak velmi snadno přechází do krátkých poloměrů lyže v této kategorii měly mít. Jsou vhodné pro rychlé carvingové oblouky na upraveném svahu, pokud se vyhnete „svěťákovému“ ledu, nemají v takové jízdě limit. Snad jen rychlost. Ta nejvyšší jim vzhledem ke konstrukci z lehčího dřeva úplně nesvědčí, ale kdo chce jezdit extra rychle a na ledě, poohlédne se logicky jinde.

Univerzálky si nejvíce užívám na měkčím povrchu. Chybí mi pevná opora upraveného tvrdého svahu, takže lyže v oblouku nepřetížím a začínám si s nimi velmi citlivě a polehoučku hrát. A hravé jsou tyto typy lyží velmi. Nejen v rozježděném sněhu, ale dobrou se vám odmění i v boulích a vůbec ve všech poloměrech smýkaných oblouků. Jsou navíc vzhledem ke svému vykrojení kolem 15 metrů a méně velmi ochotné do krátkých oblouků. Takže si to pojďme shrnout. Pro koho vlastně jsou?

Pro koho je Univerzálka je určena v podstatě na všechno.

Samozřejmě žádný „all-in-one“ neexistuje, takže doma bude vždy na upravených sjezdovkách, kde se během dne mění terén, s dobrým jezdcem samozřejmě zvládnou i velmi nenáročný freeride vedle sjezdovky, ale nikam dál bych s nimi nechodil. Na to máme mnohem širší lyže.

Zaměřit by se na ně měli všichni, kdo jezdí na týdenní dovolené a hledají jedinou lyži, na které se svezou ráno, odpoledne, na technickém sněhu, při celodenním hustém sněžení, nebo při klidném „cruisingu“ s dětmi. Velmi dobrou alternativou může být i pro ambiciózní jezdce staršího data narození, kteří se chtějí svézt rychle, ale zároveň také trochu pošetřit klouby. Ale nejvíce bych je doporučil… prostě

Krátké oblouky zvládá také velmi snadno. Typický poloměr 15 metrů spolu s měkčí lyží je přesně tím, co lze snadno zkrátit na 12 a méně metrů.

Navíc jsou velmi ochotné ke smýkaným obloukům.

Pro celodenní lyžování je univerzálka tou nejvhodnější volbou. Jedná se vlastně o takový úzký allmountain, který je pro celodenní jízdu konstruován a předurčen. Lepšího kandidáta na trhu nenajdete. Pokud se tedy chcete pohybovat z 90 % na sjezdovce.

všem. Celé široké lyžující veřejnosti, která se nepočítá mezi závodníky a experty. Je to ta nejlepší volba a nejlepší náhrada vykrojené, ale zbytečně tuhé a agresivní slalomky.

Všechny lyže na:

Kompletní přehled nabídky na trhu si můžete udělat na SNOW.cz v sekci Lyže. Lze tam studovat a filtrovat desetitisíce modelů až 10 sezón nazpět. Na katalog jsou napojeny i testy.

/video/4865

Í Š J Ě N R E D O M J 3D NE !

STRUKTURY

R Č v s i v ski ser

VRCHLABÍ (směr Špindlerův Mlýn) | KRKONOŠE

SKI RENT

SKI SHOP SKI SERVICE

| 40 | SPORT

Nejvíce Subaru XV vynikne v terénu, pro který je k dispozici speciální režim X-MODE.

Zbrusu nové

SUBARU XV Praktický sporťák do hor

První verze Subaru XV byla představena v roce 2012 a získala si velkou oblibu mezi outdoorovými sportovci díky kombinaci sportovních a praktických dovedností. Spojení robustní karoserie a sportovních jízdních vlastností „Urban adventure“ módu se drží i letošní nová verze.

I

přes kompaktnost karoserie si auto zachovává schopnosti SUV vozu, takže zaujme především všestranností – naloží celou rodinu, pohodlně ujede dlouhou vzdálenost, vejde se do úzkých uliček italských horských vesniček a doveze vás i do nedostupných oblastí díky pohonu všech kol Symetrical All-wheel Drive a výkonnému motoru. Přesto si zachová sportovní image.

V čem je lepší než minulý model?

Všechna Subaru jsou nyní stavěna na nové globální platformě. Ta významně zvyšuje pevnost a tuhost karoserie i podvozku, s tím ruku v ruce jdoucí agilitu, jízdní komfort i bezpečnost. Tu navíc zvyšuje i unikátní asistenční systém EyeSight, který je dodáván standardně ve všech modelech XV. Již zmíněný pohon všech čtyř kol je doplněn režimem X-MODE, který zlepšuje jízdní vlastnosti auta v terénu a posouvá tak kvalitu jízdy na úroveň automobilů SUV. Motor Boxer je lehčí a tišší než v předchozím modelu – omezeny byly mimo hlučnosti také vibrace. Robustní a sportovní vzhled vychází z designové filozofie Subaru „dynamika x robustnost“. Tato kombinace dodává novému modelu Subaru XV neotřelý a elegantní vzhled.

Bezpečnost především Na prvním místě je zlepšení bezpečnostních prvků, a to jak pasivních, aktivních i preventivních. Zvýšen je úhel výhledu posunutím nosných sloupků, slepé úhly jsou tak minimalizovány. Bonusem jsou natáčecí světlomety nebo vylepšený asistent parkování. Subaru XV disponuje mnoha dalšími bezpečnostními prvky, což vedlo k vysokému hodnocení v zemích, kde byly provedeny bezpečnostní nárazové testy.

Nedávno získalo zbrusu nové Subaru XV (evropská verze) v celkovém hodnocení nárazových testů European New Car Assessment Programme (Euro NCAP) nejvyšší počet pěti hvězdiček.

Nejvyšší bezpečnostní skóre!

Dále bylo nové Subaru XV oceněno třemi důležitými cenami: obdrželo cenu Grand Prix japonské

bezpečnostní asociace Japan New Car Assessment Program (JNCAP) za nejvyšší bezpečnostní skóre 199,7 bodu v historii těchto testů, které provádí Ministerstvo pozemků, infrastruktury, dopravy a cestovního ruchu (MLIT) a Národní agentura pro bezpečnost automobilů a pomoc obětem (NASVA).

V těchto testech nové Subaru XV získalo 5 hvězdiček a obdrželo také speciální cenu za standardně dodávaný airbag pro chodce.

VÍTĚZSTVÍ V KRVI Vypni strach, soustřed’ se na rychlost.

Tento set Ti ukáže, co umí závodní technologie ve volné jízdě.

WORLDCUP REBELS i.SPEED PRO SKI / RAPTOR 140S RS BOOT

| 42 |

apul news

ASOCIACE PROFESIONÁLNÍCH UČITELŮ LYŽOVÁNÍ A LYŽAŘSKÝCH ŠKOL (APUL) GENERÁLNÍ PARTNER APUL:

PARTNEŘI APUL:

Text: Radko Prouza, Tomáš Mical, Ondřej Novák

JARNÍ HAPPENING APUL Tradiční Mezinárodní mistrovství České republiky učitelů lyžování, snowboardingu a telemarku bude mít letos zcela nový dvoudenní formát. Po názvem Jarní happening APUL nabídne nejen závody v obřím slalomu, freestylu a synchronních demo jízdách, ale i workshopy pod vedením známých sportovních osobností a lektorů Apul.

Rejdice

K

aždý rok se mistrovství pořádá v jiném lyžařském areálu. Tento rok to bude ve ski areálu Rejdice, a to pod záštitou lyžařské školy Classic skischool Rejdice.

Vůbec poprvé se závod koná ve dvou dnech, 16. a 17. 3. 2018. Na oba dva dny je připraven bohatý program. Mimo podívané na různé lyžařské a snowboardové disciplíny se diváci mohou těšit na workshopy se známými sportovci, aprés-ski, hudbu na svahu či závěrečnou párty.

Program Závodů se mohou účastnit i lyžařské školy, které nejsou členy APUL, a učitelé lyžování budou moci porovnat síly hned v několika disciplínách. Na pátek je připraven závod jednotlivců v obřím slalomu na lyžích a snowboardu, který se jako jediný ze všech disciplín uskuteční nedaleko Rejdic, v lyžařském areálu Paseky nad Jizerou. Odpolední program bude v pátek patřit workshopům, které budou pro všechny zúčastněné velmi atraktivní. Na nich se totiž objeví legendární sportovci, kteří to dotáhli v dané disciplíně nejdál. Namátkou jmenujme třeba reprezentanta ve SNB freestylu Jana Zajíce nebo účastníka olympijského závodu ve freeski v Sochi 2014 Maria Skálu. Na účasti úspěšných sportovců, kteří povedou workshopy obřího slalomu nebo ski- a snowboardcrossu, se inten-

Foto: Apul.cz

zivně pracuje. Sobota už bude plně ve znamení Rejdic. K vidění budou závody ve ski- a snowboardcrossu, slopestyle, týmový paralelní slalom a vše vyvrcholí večerním závodem demoteamů.

Ten se letos vůbec poprvé v historii pojede za umělého osvětlení.

Kdo bude prvním králem a královnou? Účastníci závodu rovněž bojují o titul King of the Mountain a Queen of the Mountain. Lyžař a lyžařka, kteří se v součtu disciplín nejlépe umístí v obřím slalomu, skicrossu a freestylu, získávají putovní pohár z harrachovské sklárny, na němž bude místními brusiči vyryto jejich jméno. Pohár je také připraven pro snowboardisty, kteří bojují o titul Lord of the board a Princess of the board ve stejných disciplínách.

| 43 | Nejlepší lyžařská škola Škola s nejvyšším součtem z různých disciplín vyhrává legendární pohár lyžařských škol.

Podmínkou je, že musí nasadit alespoň jeden tým do závodu v paralelním slalomu a závodu demoteamů (ve stejném složení v obou disciplínách), jednu ženu a jednoho muže do disciplín skicross, snowboardcross, freestyle lyže, freestyle snowboard a do závodu jednotlivců v obřím slalomu na lyžích a snowboardu. Program závodu bude postaven tak, aby se členové týmů mohli zároveň zúčastnit i výše jmenovaných individuálních disciplín. Ideální reprezentace lyžařské školy se tedy skládá z 8 účastníků. Šestičlenný tým lyžařů, který pojede paralelní slalom a závod v demo jízdách, k tomu jeden snowboardista a jedna snowboardistka. Konec mistrovství pak bude patřit závěrečné párty ve Sklářské chalupě v Harrachově, kde bude připraven raut pro závodníky a vyhlášení výsledků všech disciplín.

Jarní kurzy APUL

Kromě Jarního happeningu APUL je před námi také nabitá termínová listina kurzů pro instruktory lyžování, snowboardingu a telemarku. Začínáme ve Špindlerově Mlýně a končíme tradičně v rakouském Söldenu.

Lyžování D........................................... 9.–14. 3. 2018.................................... Špindlerův Mlýn Snowboarding D............................... 9.–14. 3. 2018.................................... Špindlerův Mlýn Lyžování C.........................................19.–25. 3. 2018.................................... Špindlerův Mlýn Snowboarding C.............................19.–25. 3. 2018.................................... Špindlerův Mlýn Lyžování Race kouč 1...................20.–25. 3. 2018................................... Pec pod Sněžkou Běžecké lyžování 1.........................26.–30. 3. 2018.................. Černá hora, Janské Lázně Telemark 1........................................... 26.–1. 4. 2018.......................................... Janské Lázně Snowboardcross kouč 1.......................... jaro 2018................................... Pec pod Sněžkou Snowboarding B........................................ jaro 2018.................................Kaprun, Rakousko Lyžování D.........................................16.–21. 4. 2018..................................Sölden, Rakousko Lyžování C........................................ 22.–28. 4. 2018..................................Sölden, Rakousko Lyžování B.........................................19.–28. 4. 2018..................................Sölden, Rakousko Lyžování A2.......................................19.–28. 4. 2018..................................Sölden, Rakousko

MODRÁ JE DOBRÁ Je tomu přesně dva roky, co se na kurzech APUL objevila první pracovní verze nové učebnice pro instruktory lyžování. Byl tak odstartován projekt, který vstupem do nové sezony 2017–2018 dovršil jednu z etap nekončící evoluce vzdělávacího systému APUL. Je nám potěšením vám představit SNOWSPORT MANUAL – Modrá kniha lyžování, novou publikaci z dílny APUL. Seznamte se!

veno-černé“ knihy, která bude na Modrou knihu lyžování navazovat a bude se tematicky věnovat pokročilému a expertnímu lyžování a výuce.

Pokud máte o novou Modrou knihu lyžování zájem již nyní, využijte svého členství v APUL a získejte ji za zvýhodněnou cenu na našem webu.

Máte se na co těšit! Tak s chutí do toho.

J

ak napovídá název naší nové knihy, jedná se především o učebnici pro instruktory lyžování, je tedy určena pro budoucí profesionály v oblasti výuky zimních sportů. Svou formou a inovativním obsahem je ovšem kniha vhodná také pro ty z vás, kteří se o lyžování zajímáte a máte zájem nahlédnout do tajů základních principů, na nichž je postavena moderní technika a výuka lyžování.

Velkým krokem vpřed je zbrusu nová grafická podoba knihy. Aby se kniha čtenářům lépe používala, snažili jsme se ji od začátku do konce koncipovat maximálně interaktivně, k čemuž různé grafické prvky a celková grafická úprava hodně napomohla. Věříme, že současná reprezentativní podoba knihy je na světové úrovni a svým majitelům bude sloužit jako pomocník a průvodce na cestě k poznání a k novým dovednostem.

Zkompletování a finalizace Modré knihy lyžování nám nyní otevírá prostor pro další publikační kroky a tvorbu. Jedním z nich bude překlad této knihy do anglického jazyka a také tvorba „čerČLENSKÉ LYŽAŘSKÉ ŠKOLY APUL: GARANCE KVALITY PRO KLIENTY, GARANCE DOBRÉ PRÁCE PRO INSTRUKTORY APUL

KONTAKTY NA www.apul.cz

| 44 | SPORT

OLYMPIJSKÝ 2018 ROK Zlato, které si každý, komu je přes 25, ještě velmi dobře pamatuje. Aleš Valenta předvedl skok, který přepsal českou, ale i světovou historii. Skok, který dodnes nikdo nedokázal zopakovat.

Text: Tomáš Haisl

Aleš Valenta: Zlatý skok, který posunul hranice akrobatického lyžování Salt Lake City, olympijské hry, rok 2002. Byl to ohromný risk. Svou tajnou roky připravovanou zbraň si akrobatický lyžař Aleš Valenta schoval až na druhé kolo olympijského finále. Neskočil ji nikdy před tím a ani už nikdy potom. Rodák ze Šumperka trojným saltem s pěti vruty vyrazil dech celému sportovnímu světu a postaral se o jediné zlato české výpravy na hrách ve Spojených státech.

P

ohledem zkontroloval trenéra mohutně gestikulujícího kdesi pod ním, poté zrak odvrátil stranou a chvíli se jen díval do dáli, ve tváři odhodlaný výraz, v hlavě si promítal provedení skoku, který svou náročností daleko převyšoval veškeré zavedené meze akrobatického lyžování. Následovalo poslední rychlé protažení, rázný výdech a pak už se spustil z ďábelsky strmého svahu. Cestou dolů si ještě stačil oběma rukama upravit žluté brýle, poskočil si, snad aby sám sobě dodal kuráž, a nasměroval lyže k odrazovému můstku. Vyletěl a celý svět uhranul nevídaným skokem...

Rodák ze Šumperka přitom svou sportovní kariéru nezačínal na sněhu s lyžemi na nohou, nýbrž na dřevěných parketách a žíněnkách nedaleké tělocvičny. Byl nadějným gymnastou, jenže kvůli odchodu svého trenéra toho musel nechat. Od sportu však odejít nechtěl. Pohybový

talent, cílevědomost a píle mu to nedovolily.

Přešel na atletiku, ale ani ve světě tartanových drah příliš dlouho nevydržel. Díky kamarádovi se dostal k lyžování. A bylo to osudové setkání.

Původně se věnoval kombinaci, pak ale přesedlal na skoky. Bylo mu patnáct let, když začínal s akrobatickým lyžováním. V tomto věku už závodníci v leckterých sportovních odvětvích startují na olympijských hrách. Oproti soupeřům měl nevýhodu, většina jich dělala akrobatické lyžování odmalička. Valenta však dokázal dokonale využít sílu, mrštnost a pohybové návyky získané z předchozích sportů. Kombinace gymnastiky a atletiky se ukázala být ideální průpravou pro akrobatické skoky.

Do Světového poháru poprvé nakoukl v roce 1993 ve svých dvaceti letech. Zpočátku to měl mezi elitou složité, postupně se ale dral našlapaným pořadím dopředu a po dvou letech už

FOTO: ARCHIV SNOW

Olympijské příběhy

se poprvé probojoval do TOP 10. V roce 1997 se dvakrát umístil na čtvrté pozici, na první medaili si ale měl ještě nějaký ten rok počkat. Že bude dosažení cenného kovu dost možná jen otázkou času, přesvědčil Valenta na svých prvních olympijských hrách v Naganu. Prokousal se do finále, stupně vítězů mu ale těsně unikly a z Japonska si odvážel nepopulární bramboru za čtvrté místo.

FOTO: ČTK

| 45 |

Hned následující sezónu už na bednu pro trojici nejlepších závodníků poprvé v kariéře vystoupal, když na Světovém poháru v Austrálii vybojoval premiérové stříbro. Natrvalo se pak usadil ve světové špičce a v prestižním seriálu pravidelně útočil na ty nejlepší příčky. Životní sezóna přišla v roce 2002. V šesti závodech Světového poháru hned třikrát doskočil na stupně vítězů. Největší úspěch toho roku, Valentovy kariéry a vlastně celého českého akrobatického lyžování měl ale teprve přijít.

Na olympijské hry do Salt Lake City odjížděl s tajným trumfem. Měl připravený skok, který nepředvedl ještě žádný závodník v historii akrobatického lyžování. Věnoval mu dlouhé měsíce příprav, poctivě si ho vypiplával na tréninku, nikdy před tím ho při závodu neskočil. Nechal si ho jako eso v rukávu do té nejdůležitější partie života.

V konkurenci pětadvaceti nejlepších závodníků světa, kteří se sešli pod pěti kruhy, musel však nejprve projít ošidnou kvalifikací. Vstupenku do finále si mohlo vysloužit pouze dvanáct nejúspěšnějších. A Valenta první krok k vysněnému úspěchu zvládl, když v kvalifikaci obsadil osmou příčku. Přikoval tak k televizním obrazovkám miliony českých diváků, kteří ve většině sledovali akrobatické skoky snad vůbec poprvé v živo-

tě. Přesto z počínání českého reprezentanta nemohli spustit oči.

V prvním finálovém pokusu Valenta vsadil na jistotu a zvolil jednodušší skok, který ho ale nadále udrží v boji o medaile. Svůj záměr zvládl bez problémů a od rozhodčích si vysloužil 127,04 bodu, což mu stačilo na průběžnou pátou příčku s minimálním odstupem na soupeře před ním. Na vedoucího favorizovaného Američana Bergousta ztrácel 3,34 bodu. Bylo ale jasné, že jestli chce usilovat o medaili, bude v druhém kole muset sáhnout po těžším kalibru. Že ale v rozhodujícím skoku vytasí takovou zbraň, nečekal nejspíš vůbec nikdo. Vymrštil se na odrazovém můstku a v následujícím zlomku okamžiku vyrazil celému sportovnímu světu dech. Vrut. Salto. Vrut. Vrut. Salto. Vrut. Vrut.

Salto. Výsledkem byla do té doby nevídaná kombinace, kterou ani doposud nikdo jiný nedokázal zopakovat.

I přes drobné problémy s dopadem Valenta svůj životní skok ustál. „Je to táááááám,“ hulákal do mikrofonu komentátor České televize Petr Svěcený, zatímco český reprezentant vítězoslavně natáhl obě ruce k nebi. Ujel ještě pár metrů, aby se svalil na zem a chytil se za hlavu. Jako by ani on sám nevěřil, že se mu to opravdu podařilo.

Za trojné salto s pěti vruty si vysloužil 129,98 bodu, v součtu s prvním kolem měl na kontě 257,02 bodu a čekal, na jakou reakci se zmůžou jeho šokovaní soupeři. I díky chybám protivníků v čele s favorizovaným Bergoustem, který svůj druhý pokus nezvládl, se nakonec český reprezentant mohl naplno oddat oslavám olympijského zlata. „Podmínky byly ideální, a tak jsem se pro ten skok rozhodl. Když jsem po dopadu viděl body, věřil jsem v medaili,“ popisoval přímo v dějišti novinářům.

Přitom skok, který změnil historii akrobatického lyžování, byl do jisté míry i dílem náhody

FOTO: ARCHIV SNOW

Vrut. Salto. Vrut. Vrut. Salto. Vrut.

Vrut. Salto. Výsledkem byla do té doby nevídaná kombinace, kterou ani doposud nikdo jiný nedokázal zopakovat.

| 46 | SPORT

Naše olympijská naděje v akrobatickém lyžování a vlídného rozmaru počasí. Po většinu závodního dne panovalo v americkém středisku Deer Valley slunečné počasí, ve kterém by se Valenta do odvážného kousku nepustil. Těsně před začátkem druhého kola ale ostré horské slunce zahalily mraky. „Rok jsme se modlili, aby nesvítilo sluníčko, protože se rychle mění rychlost a hlavně se dopadá do stínu,“ vysvětloval trenér Pavel Landa.

Po Jiřím Raškovi a hokejistech z Nagana se Valenta zasloužil o třetí zlatou medaili pro Českou republiku ze zimních olympijských her. I když v kariéře ještě pět let pokračoval, zlatý skok už nikdy nezopakoval. Se sportem definitivně skončil v roce 2007 po vleklých zdravotních problémech se zády. Úspěšný je ale i v další životní etapě, splnil si další sen v podobě vybudování a provozování Acrobat Parku ve Štítech a věnuje se moderování. Do povědomí fanoušků se ale zapsal hlavně tím, že celkem dvanáctkrát stanul na stupních vítězů Světového poháru, vybojoval pro Českou republiku olympijské zlato a především – posunul hranice lidských možností jedné sportovní disciplíny.

Nikol Kučerová 23. 6. 1989

Zkušená závodnice s velkým talentem, kterou ale během kariéry několikrát přibrzdily zdravotní problémy. Začínala jako alpská lyžařka, v roce 2009 se však postupně přesouvala do skicrossové trati. Před sezónou 2010/2011 už se rozhodla stoprocentně věnovat skicrossu a do Světového poháru vlétla ve velkém stylu, v závodu v Innichenu si dojela pro zatím životní třetí místo, v celkovém hodnocení seriálu skončila desátá a získala prestižní ocenění Rookie of the Year pro nejlepšího nováčka mezi světovou elitou. Dohromady má v seriálu Světového poháru šest umístění v TOP 10, o stupně vítězů bojovala i na mistrovství světa 2015 v Kreischbergu, kde skončila šestá. Olympijský debut si odbyla před čtyřmi lety v Soči a při své premiéře obsadila čtyřiadvacátou příčku. Po minulých sezónách provázených zraněními je znovu v plné formě, o čemž přesvědčila těsně před Vánoci, když si na SP v Innichenu dojela pro druhý nejlepší výsledek kariéry a skončila šestá. Kvůli operaci kolene, kterou musela podstoupit její reprezentační parťačka Andrea Zemanová, bude jedinou českou zástupkyní v akrobatickém lyžování na hrách v Pchjongčchangu. Tuhle sympatickou lyžařku s duší bojovníka se v závodě pod pěti kruhy rozhodně vyplatí sledovat.

1934

1935

1933

K R A DNOW C E S N Í N MO U D Z E J S E V NEC

Í D N O O V Á M GRAM Z L Á Ý E N R J Ý PRO ÁNA A N I E D O K Ř 2018 S TÝ DOPROV AŽ DO R E V Í N A TY A Č R R BOHA Á O O P M N R N K 23. Ú E R T N A AF ZÓ Y D E S Z O E 0 S TÉT 3 PÁT N .

A E D P z 9 I 1 c NÝ .

K L O O T w S V H o R DÉ n LIBO Ž A A A s .

N K ST PRO Dark

FOTO: ZOOM AGENCY/SLČR

| 48 | SPORT

Ester Ledecká

narozena 23. března 1995 v Praze klub: Dukla Liberec materiál: Atomic, Leki, POC, Don Quiet předchozí účast na ZOH: snowboard kariérní maximum: 7. místo ve sjezd SP Lake Louise 2017/18 nejlepší výsledek sezóny 2017/18: 7. místo ve sjezd SP Lake Louise disciplíny na ZOH: Super-G, obří slalom

Text: Eva Kurfürstová

Foto: Zoom Agency/SLČR

NA OLYMPIJSKÉ HRY DO PCHJONGČCHANGU míří několik českých alpských lyžařů Nominační kritéria na Zimní olympijské hry v Pchjongčchangu jsou postavená jak na aktuální výkonnosti, tak – v případě výsledků ve Světovém poháru – na dlouhodobější výkonnosti. Body z této nejprestižnější soutěže se pro nominaci započítávají už od loňské sezóny.

V

době uzávěrky únorového SNOW nebylo známo, kolik českých alpských lyžařů na ZOH pojede. Jistá byla pouze čtyři místa – tři ženy a jeden muž, ale 24. ledna dojde k závěrečné realokaci kvót Mezinárodní lyžařskou federací FIS . „K 15. lednu nominujeme Ester Ledeckou, Martinu Dubovskou a Kryštofa Krýzla, ostatní závodníci budou donominováni až po přerozdělení (rozumějte navýšení) kvót Mezinárodní lyžařskou federací,“ uvedl předseda Úseku alpských disciplín Svazu lyžařů ČR Aleš Krýzl.

Pořadí českých závodníků v polovině ledna: 1. Ester Ledecká (bod 2, 98 bodů WCSL), 2. Kryštof Krýzl (bod 2, 35 bodů WCSL), 3. Martina Dubovská (bod 2, 17 bodů WCSL), 4. Kateřina

Pauláthová (bod 2, 14 bodů WCSL), 5. Gabriela Capová (bod 2, 12 bodů WCSL), 6. Ondřej Berndt (bod 2, 4 body WCSL), 7. Filip Forejtek (bod 9, součet 2 disciplín 43,17 bodů), 8. Klára Křížová (bod 9, součet dvou disciplín 56,58 bodů), 9. Jan Zabystřan (bod 9, součet dvou disciplín 59,68 bodů), 10. Jan Hudec (bod 9, součet dvou disciplín 70,58 bodů). Zraněná Pavla Klicnarová není do pořadí zahrnuta, dle bodu 9 by ale se zařadila na 10. místo před J. Hudce.

Pokud by se konala jediná alpská kombinace, je pravděpodobné, že by si pozice vyměnily Gabriela Capová s Kateřinou Pauláthovou. Kateřina by totiž přišla o třetinu bodů WCSL, jelikož se jedná o body z loňska, které se s každým SP v dané disciplíně odepisují adekvátním podílem stanoveným sezónním počtem závodů dané disciplíny.

Naopak Gábina si body ve slalomu vyjela letos.

Co se týmové soutěže týče, tak český tým se průběžně pohybuje mezi 14 a 16. místem.

Nicméně týmová soutěž by nám snad neměla uniknout, neboť Lichtenštejnci, kteří jsou díky výsledkům Tiny Weiratherové před ČR, nejsou schopni tým pro malý počet závodníků postavit.

Podobná situace, dle slov Tomáše Banka, může nastat i u Chorvatů a Rusů. Ale dost hypotéz, pojďme si představit české závodníky s body ze Světového poháru.

PARTNEŘI OSÚ AD SLČR

PARTNEŘI CZECH SKI ALPINE POOL

SPORT EQUIPMENT

Po skončení kariéry Šárky Strachové převzala Ester Ledecká se vší ctí a hrdostí pozici jedničky českého alpského lyžování. Do letošní sezóny rychlostních disciplín opět vlétla jako čerstvý vítr nebo vichřice, chcete-li, a v kanadském Lake Louise vylepšila své životní maximum. První závod ho 13. místem ve sjezdu vyrovnala a ve druhém závodě sjezdu ho podstatně vylepšila na 7. místo. Od prvních stupňů vítězů v SP ji dělilo pětačtyřicet setin. Na hrách v Pchjongčchangu se ale ve sjezdu nepředstaví, protože závod koliduje se snowboardovým paralelním obřím slalomem, kde je největší favoritkou na olympijské zlato. V alpských disciplínách pojede super-G a obří slalom. Maximem Ester v super-G jsou dvě 19. místa v SP z loňské sezóny.

Kryštof Krýzl

narozen 12. října 1986 v Praze klub: Dukla Liberec materiál: Fischer, Leki, POC, Don Quiet předchozí účast na ZOH: 2006, 2010, 2014 nejlepší výsledek na ZOH: 17. místo alpská kombinace Vancouver 2010 kariérní maximum: 8. místo slalom 2009, 9. místo SP alpská kombinace Val d’Isere 2008/09, 12. místo SP slalom Adelboden 2011/12, 14. místo SP obří slalom Adelboden 2016/17 nejlepší výsledek sezóny 2017/18: 34. místo alpská kombinace SP Wengen disciplíny na ZOH: slalom, obří slalom, super-G, alpská kombinace, sjezd Závodník, který toho během kariéry mnoho dokázal (50x bodoval ve Světovém poháru), se v olympijské sezóně zatím trápí. Přes dobrý začátek sezóny (celkové vítězství v Australian New Zeland Cupu) kýžené body ve Světovém poháru několikrát těsně unikly a dosud ani jednou nepřišly. Kryštof tak bojuje nejen s frustrací, ale hlavně s vysokými startovními čísly. I přes to, že má ve slalomu 10,36 FIS bodů a v obřím slalomu 11,77 FIS bodů, startuje až kolem šedesátky a to na pohodě a sebedůvěře příliš nepřidá. V Pchjongčchangu při redukovaném pořadí by mohl mít lepší, konkurenčně schopnější, startovní pozici. Schovává si Kryštof TOP výsledek sezóny právě na ZOH?

| 49 | Martina Dubovská

Gabriela Capová

Martina Dubovská měla před sezónou očekávání především ve slalomu a ta dvakrát splnila, když bodovala ve Světovém poháru v úvodním slalomu v Levi a prvním slalomu roku 2018 v Zagrebu. V Levi se hustým lesem slalomových branek proplétala tak hbitě, že jí po 1. kole patřil dokonce 16. nejrychlejší čas. V kole druhém ale přišla pasivnější pasáž a pokles na 29. místo. V Zagrebu byla po prvním kole 27. a svou končenou pozici ve finále o příčku vylepšila na 26. místo. V ostatních slalomech postup těsně unikal, 9. ledna ve Flachau dokonce nejtěsnějším možným rozdílem 0,01 s.

Postupně se tato čtyřiadvacetiletá závodnice prokousává k lepším a lepším výsledkům. Pokud před pár lety byl obrovským úspěchem zisk bodů v Evropském poháru, tak letos se Gábina poprvé v životě prosadila ve Světovém poháru. Ve slalomu v Kranjske Goře zazářila 19. místem a bylo sympatické, že i do druhého kola šla s vysokou mírou rizika a využila tak dobré startovní pozice zkraje závodu. Odměnou jí byl 9. nejrychlejší čas a posun z 26. na 19. místo. Postup málem zopakovala o čtyři dny později ve Flachau, na druhém mezičase ještě byla 26., ale zpomalení před cílem ji odsunulo o těsných jedenáct setin mimo postupové 34. místo.

narozena 27. února 1992 v Třinci klub: Ski klub Špindl, Olymp centrum sportu MV materiál: Völkl, Marker, Dalbello, Leki, POC, Don Quiet předchozí účast na ZOH: 2014 nejlepší výsledek na ZOH: 22. místo ve slalomu Soči 2014 kariérní maximum: 18. místo SP slalom Semmering 2016/17 nejlepší výsledek sezóny 2017/18: 26. místo slalom SP Zagreb disciplíny na ZOH: slalom, obří slalom

narozena 8. října 1993 v Ostravě klub: Ski Team Ostrava materiál: Croc, Marker, Lange, Leki, POC, Don Quiet předchozí účast na ZOH: --kariérní maximum: 19. místo slalom SP Kranjska Gora 2017/18 nejlepší výsledek sezóny 2017/18: 19. místo slalom SP Kranjska Gora disciplíny na ZOH: slalom, obří slalom

Kritéria ÚAD SLČR určující absolutní pořadí českých závodníků: 1. Medaile z MS 2017.

2. Počet bodů WCSL (listina nasazení do SP dle bodů dosažených v SP). Vyřazeni budou závodníci, kteří získali body do WCSL v rychlostních disciplínách a alpské kombinaci, ale zaostali za vítězným časem o více než 6 %.

3. Umístění na MS 2017 do 16. místa.

4. Postup do 2. kola ve SP ve slalomu/obřím slalomu.

5. Pokud se ČR nominuje do týmové soutěže a bod 1–3 nesplní nikdo z jednoho pohlaví nebo pouze jeden, budou závodníci donominováni tak, aby ČR mohla týmovou soutěž jet. V opačném případě tento bod nebude použit.

6. P očet bodů v Evropském poháru 2017/18, přičemž závodník musí splnit podmínku umístit se buď 1x do 15. místa, nebo 2x do 20. místa.

7. Umístění do 6. místa na MSJ v absolutním pořadí.

8. 2x zisk bodů z SP v rychlostních disciplínách nebo alpské kombinaci za výsledek mezi 25. a 30. místem.

9. Z ávodník, který je členem reprezentace dospělých či juniorů nebo v průběhu letošní sezóny splnil kritéria do reprezentace. Pořadí určuje součet FIS bodů dvou nejlepších disciplín v aktuálním světovém žebříčku. Body z loňské sezóny jsou zatíženy 20% přirážkou.

nejdelší osvětlená sjezdovka na Moravě (1 250 m) moderní areál nejen pro rodiny s dětmi

Ondřej Berndt

narozen 29. září 1988 v Jablonci nad Nisou klub: Bižuterie Jablonec materiál: Atomic, Leki, POC, Don Quiet předchozí účast na ZOH: --kariérní maximum: 23. místo alpská kombinace SP Wengen 2016/17 nejlepší výsledek sezóny 2017/18: 30. místo alpská kombinace SP Wengen disciplíny na ZOH: slalom, obří slalom, alpská kombinace, super-G, sjezd Největší progres Ondřej Berndt během letošní sezóny zaznamenal ve slalomu, kde si vylepšil nejen postavení ve světovém žebříčku (13,51 FIS bodů), ale zvítězil také suverénně na dvou Far East Cupech v Číně. A i své letošní body v SP (30. místo AC Wengen) zajel právě díky dobrému výkonu ve slalomu.

Kateřina Pauláthová

narozena 23. července 1993 v Havířově klub: Ski Club Pauláth Havířov, Olymp centrum sportu MV materiál: Rossignol, Swix, Shred, Hestra, Slytech, Don Quiet předchozí účast na ZOH: 2014 nejlepší výsledek na ZOH: 25. místo ve super-G Soči 2014 kariérní maximum: 20. místo SP alpská kombinace Crans Montana 2016/17 nejlepší výsledek sezóny 2017/18: 1. místo sjezd MČR disciplíny na ZOH: obří slalom, super-G, alpská kombinace Kateřina Pauláthová po plastice předního zkříženého vazu v pravém koleni z 20. dubna 2017 ještě nedosáhla předchozí výkonnosti, z loňské sezóny má nasbírané svěťákové body ze dvou alpských kombinací. Letos zatím dojela pouze sjezdy na MČR, které vyhrála. Koleno ale zatím potřebuje více času na náročné a rozbité pisty ve Světovém poháru. Ten Kateřina s blížící se Olympiádou nemá a moc dobře to ví. Navíc ji zkraje nového roku přibrzdil zánět středního ucha a antibiotika.

Doufejme, že se nakonec na ZOH představí všech šest reprezentantů a přejeme jim mnoho štěstí.

FOTO: ALAN PAJER

| 50 | SPORT DAVID KUBEŠ Disciplína: Alpské lyžování Narozen: 26. 3. 2002 Bydliště: Živanice Trenér: D avid Kubeš, Tomáš Zeman (SA Špindl), Martin Bláha (SK Špindl) Oddíl: SA Špindl

Text: Ondřej Novák

ZAPAMATUJTE SI KUBEŠ!

Není potřeba bydlet na horách, aby z vás mohl vyrůst závodník, který ve své věkové kategorii nemá moc konkurence. Stačí bydlet u Pardubic, aby to na kopec nebylo přes celou republiku, a mít chuť a talent.

C

huť a talent mladému Davidovi rozhodně nechybí. Začal lyžovat ve třech letech a poměrně brzo se postavil na start svého prvního závodu a začal pomalu sbírat nejen zkušenosti, ale i první „bedny“. Dnes je členem žákovské reprezentace, velkou část zimy tráví ve Špindlerově Mlýně pod dohledem Tomáše Zemana ve Sportovní akademii a chystá se na svoji poslední sezónu ve starším žactvu. David Kubeš je jedním z největších současných žákovských talentů, kterého ale také bohužel provází mnoho zranění, zejména v posledních třech sezónách. I přesto se drží na špičce a s lyžováním rozhodně nekončí.

Ba naopak. Jak to vidí přímo on?

Davide, jak ses dostal k lyžování?

Na lyže mě postavili rodiče v necelých třech letech. Můj táta mě vzal v mých čtyřech letech poprvé do Rakouska na ledovec. Od té doby jsme spolu jezdili během podzimu a zimy na ledovce.

Ze začátku jsme jezdili málo, ale s přibývajícím věkem jsme jezdili pořád častěji. Když mně bylo asi 6 let, tak jsme na Pitztalu potkali český tým, a tím jsem se dostal poprvé do bran. Od té doby jsem začal lyžovat závodně a lyžuju dodnes.

Nejvíce za to, že lyžuju, vděčím tátovi.

Co tě na závodění nejvíc baví?

Na samotném závodění mě samozřejmě nejvíce baví vyhrávat, když se to povede. Ale lyžování není jenom o závodění, lyžařská sezóna je velmi

Největší úspěchy 1. místo skicross, MČR žáků, 2016, Rejdice 1. místo slalom, Skiinterkriterium, 2016, Říčky v Orlických horách 2. místo obří slalom, Skiinterkriterium, 2016, Říčky v Orlických horách 1. místo super-G, MČR žáků, 2017, Klínovec 1. místo obří slalom, MČR žáků, 2017, Klínovec 5. místo slalom, MČR žáků, 2017, Klínovec 10. místo super-G, 2017, Val d’Isere, (neoficiální mistrovství světa žáků v super-G)

krátká. Žákovské závody v České republice začínají až v druhé půlce ledna a končí na konci března, některé mezinárodní závody jsou někdy na začátku dubna. Takže závodů za sezónu je celkem málo a zbytek roku zbývá na přípravu.

Co tě na závodním lyžování nejvíc nebaví?

Na lyžování mi přijdou nejhorší ty hodiny prosezené v autě. Jinak asi nic.

Co považuješ za svůj největší dosavadní úspěch?

Nevím, co je můj největší úspěch. Nejde vybrat jeden. Za největší úspěch do budoucna bych viděl nezranit se. Poslední tři roky jsem se vždy dokázal zranit tak, že jsem nemohl od února do poloviny března lyžovat.

Kolik dnů v roce strávíš na sněhu?

Od října 2016 do září 2017 jsem na sněhu strávil lehce přes 100 dnů, což je málo. Celý únor jsem nelyžoval, kvůli naražené holeni. Od června do září zase kvůli mononukleóze a teď pomalu začínám trénovat. V dalších letech budu muset lyžovat o dost víc, abych se dostal mezi nejlepší.

Jak vypadá tvůj běžný den?

Dny mám různé, dny, které trávím na horách

a doma. Když jsem doma, tak chodím do školy a trénuji kondici. Tento rok jsem přestoupil z Gymnázia Pardubice na Sportovní gymnázium, také v Pardubicích. Nyní mi škola umožňuje dvoufázové tréninky. Jdu na 3 vyučovací hodiny do školy, na trénink, pak znovu do školy na 3 hodiny a na trénink. Je to super. Dny, které jsem na horách, tak lyžuji dopoledne a většinou i odpoledne.

Jakým jiným sportům se věnuješ?

Jiným sportům jsem se věnoval, když jsem byl mladší. Teď už na ně nezbývá čas. Asi pět let jsem hrál tenis, dva roky fotbal, jeden rok jsem chodil i na florbal. A do začátku letních prázdnin jsem chodil na gymnastiku. Ale všechno to byly doplňkové sporty k lyžování a nechytly mě tolik.

Ale slyšel jsem něco o wakeboardu…

Wakeboardingu se věnuju poslední dva roky.

Dokonce v roce 2016 jsem jel i MČR, kde jsem skončil pátý. Čím bys byl, kdybys nebyl lyžařem?

Tak to teda vážně nevím. Čím budeš, až nebudeš lyžařem?

Ještě s lyžováním nekončím, takže o tom zatím nepřemýšlím. Na to je ještě času dost.

| 52 | SPORT SK Ještěd (SKJ) alpské disciplíny Rok vzniku: 1964 Počet členů: 147 Trenéři: Jaroslav Rakušan,

Lukáš Wondráček, Michal Černý, Karel Hampl www.skjested.cz

Sportovní klub Ještěd je historicky jeden z největších lyžařských klubů v ČR a již dlouhé roky se snaží vychovávat lyžařské naděje pro české lyžování.

J

eštědský areál nepatří mezi naše největší lyžařská střediska a podmínky pro závodní lyžování jsou obtížné jak kvůli klimatickým poměrům, tak kvůli malé podpoře sportu obecně. Přesto pod Ještědem vždy vyrůstali vynikající lyžaři, kteří se umísťovali na předních místech v republice. Zásluhu na tom mají lidé, kteří lyžování milují a dělají práci, za niž nedostanou finanční odměnu.

Soustředění Kaunertal 2017

Naším hlavním cílem je vytvořit skvělou partu úspěšných sjezdařů, která drží při sobě a miluje lyžování.

Sjezdaři

Z JEŠTĚDU Text: Ondřej Novák Foto: Petr Zapadlo

Vznik a historie Současné aktivity SK Ještěd mají za sebou již více než padesátiletou historii. Za základní kámen lze považovat lyžařský oddíl liberecké Tělovýchovné jednoty Ještěd (LO TJ Ještěd), který od svého založení v r. 1964 až do r. 1992 patřil počtem aktivních členů k největším v republice a od počátku plnil dva základní úkoly – pečoval o rozvoj sportovně talentované mládeže ve všech lyžařských disciplínách, inicioval a významně se podílel na výstavbě lyžařských areálů na svazích Ještědu a v lesních terénech v okolí jizerskohorské obce Bedřichov. K prvním úspěchům libereckých závodníků přispělo zřízení Sportovní lyžařské základny, jejíž profesionální trenéři zajišťovali od konce šedesátých let přípravu nejtalentovanějších žáků a dorostenců ve čtyřech lyžařských disciplínách z LO TJ Ještěd i z dalších oddílů v okolí Liberce. Od r. 1975 byla více než jedno čtvrtstoletí zajišťována profesio-

nální péče o nejtalentovanější mladé lyžaře na Liberecku prostřednictvím pěti trenérů nově zřízeného Tréninkového střediska mládeže při TJ Ještěd. V alpských disciplínách se mezi členy střediska v tomto období nejvýrazněji prosadili reprezentanti Petra Jandová, Jan Holický, Ivana Valešová a sourozenci Zakouřilovi. Od založení až do r. 1993 vedli přípravu a organizovali závody na Ještědu kvalifikovaní trenéři Karel Hampl, Milan Mrugala a Jiří Půr s pomocí několika rodičů s volnější pracovní dobou. „Na počátku devadesátých let, spolu se změnou společenského prostředí, proběhla transformace zanikající TJ Ještěd a do struktury právě zřízeného národního lyžařského svazu byl zaregistrován nový subjekt – Sportovní klub Ještěd, jehož součástí byl od prvopočátku oddíl zaměřený na přípravu sjezdařů v předžákovském a žákovském věku a na pořádání závodů pro tyto kategorie v ještědském areálu. Bez pomoci zlikvidovaných, státem dotovaných tréninkových a vrcholových středisek byla činnost oddílu závislá na entuziasmu rodičů, na jejich prostředcích a na manažerských schopnostech dobrovolných funkcionářů ve vedení oddílu. Do předsezónní přípravy byla zařazena opakovaná soustředění na ledovcích a za dobrých podmínek byl organizován pravidelný trénink v ještědském areálu i v okolních střediscích.

O uplatnění progresivních tendencí v tréninku nejmladších kategorií se starali někdejší úspěšní závodníci Kamil Hofman, Michal Černý, Jan Lesák a jejich asistenti z řad rodičů. Po několika letech soustavné péče se v r. 2001 nejvýrazněji prosadilo družstvo SK Ještěd v rakouském Seefeldu, kde v silně obsazené mezinárodní soutěži žákovských teamů, nazvané Fila Cup, obsadilo 4. místo. Z jednotlivců dosáhla nejvýraznějších úspěchů Petra Vysušilová, když se v republikových závodech 3x probojovala na vítězné stupně a v sezóně 2002/13 získala titul žákovské přebornice ČR ve slalomu. V této době se vedení oddílu podařilo obnovit tradici závodu nejmladších kategorií o Ještědský pohárek a vrátit na ještědské tratě republikový závod Nisa Center Cup,“ říká k historii oddílu Karel Hampl.

SKISERVIS VE ZLÍNĚ

autorizované servisní centrum automat se širokým brusným kamenem vysoce kvalitní systém finální úpravy skluznice závodní struktury, závodní tuning hran

Top ski service team «««««

CHALLENGE Linda Trejbalová

Největší úspěchy a současnost Od sezóny 2010/11 do 2016/17 získaly pro SK Ještěd Martina Šulcová, Klára Pospíšilová, Nicola Dubnová, Anna Volková, Barbora Svatošová a Linda Trejbalová 3x titul mistryně republiky (2x GS a 1x SL), 5x 2. místo (1x SG, 2x GS a 2x SL) a 2x 3. místo (SL). „O největší úspěchy posledních tří let se nejvíce postarala děvčata Linda Trejbalová a Adéla Kyselová. V posledním roce v předžácích obě vyhrály jak Krkonošský pohár předžáků, tak i Leki Cup pohár Libereckého a Středočeského kraje. Přechod do žákovské kategorie se více povedl Lindě, která se hned první rok dostala do reprezentačního družstva a v sezóně 2016/2017 se stala mistryní republiky ve slalomu mladších žákyň. Adéla jde v jejích stopách, i když první rok v žácích byl ve znamení zranění a hledání se, odměnou jí bylo 4. místo ve vyřazovacím závodě na mistrovství republiky. Z chlapců vzhlížíme s nadějí k Martinu Folwarcznemu, který sice v předžácích odjel jen pár závodů Krkonošského poháru, zato v Leki Cupu byl celkově třetí. Vstup do žáků se mu povedl skvěle. Na prvních ÚKZ nové sezóny 2017/2018 vyhrál jeden závod ve slalomu a v druhém byl stříbrný,“ doplňuje výčet úspěchů trenér Lukáš Wondráček.

Velký důraz a úsilí dávají na Ještědu do základů lyžování hlavně u mladších kategorií. „Snažíme se zkombinovat nové poznatky ze sjezdového lyžování s osvědčenými metodami. Pestrou kondiční přípravu nám mohou závidět ostatní sporty. Pořádáme aktivity po celý rok. Snažíme se využívat možnosti stotisícového města a jeho okolí, kde je spousta sportovišť. Od trampolín, horolezecké stěny, kluziště, běžek, vodních lyží, atletických drah i sportovního areálu Vesec, který je pro nás skvělý hlavně na kola a tréninky na in-line bruslích,“ vysvětluje Lubomír Trejbal. „Na domácím kopci pořádáme hned několik závodů. Jsme hlavní organizátor Libereckého a Středočeského pohárku Leki Cup pro předžáky a přípravku U12–U8 s finále na Ještědu. Podařilo se nám přivést po dlouhé době i RKZ (Repub-

likové klasifikační závody žáků). Ve spolupráci s městem Liberec jsme pořádali Přebor libereckých základních škol. A k tomu i několik „komerčních“ závodů. Velký podíl na organizaci a úspěších v posledních letech mají členové Výboru oddílu Helena Lízlerová, Petra Kyselová, Lubomír Trejbal a předseda Zdeněk Štefek. Za jejich obětavou a dobrovolnou práci je potřeba jim vyjádřit velký dík,“ shrnuje Lukáš Wondráček.

Velkou motivací nejen pro menší děti je maskot týmu. Sněžný levhart Zdenda, který je jako putovní pohár dáván na noc tomu, kdo si ho za svoji píli, snahou či za nejlepší umístění zaslouží.

Sněžný levhart není náhodou. Oddíl je patronem a podporovatelem sněžných levhartů v Liberecké ZOO, každý rok na konci závodní sezóny děti mezi sebou vyberou peníze, které věnují na tato krásná zvířata.

AUTOMAT

RACE EDGE

pro úpravu závodní hrany lyže vyzkoušejte dokonale ostrou hranu při maximální šetrnos broušení pro perfektní carving, sportovní lyžaře

Cíle A jaké mají na Ještědu cíle? „Rádi bychom přivedli co nejvíce dětí do žákovských kategorií a připravili je na přechod do juniorů. S tím si udržet pozici na špičce žákovského lyžování.

Chceme dál systematicky pracovat na tom, aby děti získaly pevné základy lyžování, měly všestrannou a zábavnou suchou přípravu nejen přes léto. Snažíme se naše bývalé závodníky i juniory zapojovat do tajů trenérské práce, a tím vychovávat nové skvělé trenéry. Usilujeme také o navázání spolupráce s organizacemi, které učí první krůčky libereckých dětí na lyžích a ve spolupráci s novým pronajímatelem Ski areálu Ještěd přivést Liberečáky na Ještěd,“ uzavírá předseda oddílu Zdeněk Štefek.

Financování Hlavní podíl financování chodu oddílu leží na bedrech rodičů. Finanční prostředky získávají od města i od kraje. Sportovní středisko podporuje SLČR a MŠMT a pomáhá i domovský sportovní klub, jehož je oddíl součástí. „Všem partnerům a sponzorům, co nás podporují, patří velké poděkování,“ vzkazuje na závěr Zdeněk Štefek.

SWISS

PRODEJNA ZIMNÍ SPECIÁLKA

PŮJČOVNA TESTCENTRUM VIP LYŽE

BOOTFITTING VÝROBA VLOŽEK

SERVIS

AVEX SKI, SMETANOVA 5531, 760 01 ZLÍN TEL. 577002760

www.avexski.cz

| 54 | SPORT: HISTORIE – NĚMECKÉ LYŽOVÁNÍ V ČESKU

Špalíry dychtivých sportsmanů před stanicí elektrického výtahu pro saně a posádky v sezóně 1914

Lyžecké začátky

Text: Aleš Suk Foto: archiv autora

V JANSKÝCH LÁZNÍCH Pouhopouhé dva týdny dělí vznik prvního lyžařského svazu na světě – českého, a janskolázeňského spolku Aupathal, v němž se sdružili vesměs německy mluvící lyžaři krkonošského lázeňského města.

Z

atímco datum založení Svazu lyžařů v Království českém je všeobecně známo – 21. listopad 1903, vznikl Aupathal Johannisbad o 14 dní později v hostinci Kreuzschenke v Maršově IV, v kalendáři tehdy stálo 6. prosince 1903. Zanedlouho čekají tedy na lyžaře v Janských Lázních oslavy stopatnáctého výročí organizovaného lyžování.

První mistrovství světa Zásluha spolku Aupathal Johannisbad-Schwarzberg byla v rozvoji zimního lyžařského sportu nepopiratelně dominantní. Závody, organizovaný výcvik, túry a výlety – to vše režírovala a prováděla korporace Aupathal. Čilý lyžařský ruch, skvělé přírodní podmínky, obzvláště kvalitní síť perfektně vybavených hotelů a lázeňských

domů vytvořily vbrzku ideální atmosféru k pořádání špičkových podniků; z iniciativy Svazu lyžařů RČS mají Janské Lázně primát – první samostatné lyžařské mistrovství světa se v roce 1925 konalo právě tady. Historické anály přesto v řeči statistik hovoří o tomto šampionátu jako o 2., ale to jen proto, že za první MS je považován Týden zimních sportů v Chamonix 1924, zpětně uznaný za 1. ZOH. Posléze všechny zimní olympiády znamenají pro lyžaře automaticky souběžné mistrovství světa.

Velké a Malé Úpě, Maršově I a IV, Maršově II a Trutnově coby nejpočetnější lyžeckou korporaci se 101 členem. 29. května 1904 v hostinci Zlaté říšské jablko proběhla valná hromada spolku s volbou funkcí pod vedením předsedovým. Jednotlivými vedoucími byli zvoleni: pro J. Lázně učitel Kajetán Baier (v některých pramenech Bayer), pro Malou Úpu Wenzel Adolf, pro Velkou Úpu Rudolf Hoffmann, pro Pec Johann Tamin, Maršov Paul Wagner, trutnovským pak velel Franz Hoffmann. To byl sextet nejvyšších lyžařských funkcionářů ve východních Krkonoších, kde byl Aupathal alfou i omegou lyžeckého dění. Kajetán Baier, kantor v nedalekém Černém Dole, byl prokazatelně prvním lyžařem v Krkonoších, kdy na ski do obecné školy dojížděl od sezóny 1886, rok před pokusy bratrů Rösslerových na Václavském náměstí.

Prokazatelně první lyžař

Výuka a organizace

Vraťme se však na startovní čáru organizace janskolázeňského lyžování. Zpráva o činnosti lyžařských spolků Krkonoš ze sezóny 1903/04 vyzdvihuje Aupathal v J. Lázních s pobočkami ve

Zatímco na Vrchlabsku se již školní mládež statně na ski tumluje, v lyžařském spolku v Janských Lázních je až v této sezóně konstatován nebývalý zájem o nový sport u školní mládeže;

| 55 | Druhé závody se dvěma čísly měly 19. února centrum v Peci p. S. Klubový přebor na 8 000metrové dráze v konkurenci 10 skistů získal Franz Mergans ze Stumpengrundu – 53.48 min, před místopředsedou Aupathalu Josefem Mitlöhnerem z Kovárny; ten byl pomalejší o minutu a 40 sekund a v napínavém finiši porazil o jedinou sekundu Rudolfa Zineckera z Liščí hory.

Mimochodem, rod Mitlöhnerů, truhlářů, proslul výrobou skvělých ski, na kterých závodil též mistr nad mistry Gustl Berauer. Žákovskou jízdu na 1 000 m na převážně sjezdovém profilu vyhrál v poměrně četném závodním poli 56 lyžaříků mezi mladšími Hugo Steger, starší oddíl měl vítěze ve Franzi Adolfovi.

Závody na prknech ze sudu

Na cvičné lyžařské louce v J. Lázních, těsně po Velké válce tady lze doufat, že z těchto mladíků se mohou stát při dobrém vedení bezvadní lyžaři. Spolek podporuje přání zaměstnat instruktora pro všechny pobočky Aupathalu, který by střídavě vedl výcvik ve všech místech. Bohužel na angažmá instruktora se nedostávalo finančních prostředků. Sami mezi sebou si však členové kmenového spolku předávají zkušenosti a poznatky ze základů lyžby. Větší množství lyžařských túr, které mířily na hřebeny, ukazují horlivost, s jakou místní jezdci provozují lyžařský sport.

Následující sezónu otevírá janskolázeňský spolek schůzí výboru 11. prosince 1904 v Brauhofu v Maršově IV, setkání pokračují i 30. ledna 1905 v Kreuzschenku ve Velké Úpě a 18. března v M. Úpě. Spolkovému výboru předsedal Kajetán Baier z Janských Lázní, místopředsedy se stali Josef Schwarzbach z Maršova IV, Josef Mitlöhner ze Stumpengrundu (údolí před Obřím dolem) v Peci a Hans Bönsch z Pece pod Sněžkou. Pokladníkem je Franz Machitka (Maršov I) a zapisovatelem Josef Jeschke z Maršova IV. Kromě toho se schůzovalo neoficiálně, šlo především o předzávodní porady na Hoffmannových boudách a v tělocvičně ve Svobodě.

1905: troje zdařilé závody Valná hromada, konaná 2. dubna 1905 v Maršově IV, rekapitulovala troje zdařilé závody v uplynulé lyžecké sezóně. První žákovské školní závody se jely 21. ledna 1905 v Malé Úpě za účasti 33 školáků, z čehož byly 3 dívky. Poměrně dlouhá, 4 000metrová distance byla položena v prostoru mezi zemskou hranicí a Rennerovkami. Sněhové podmínky nebyly v lednu příznivé, závodníci museli v polovici dráhy překonat prudký stoupák. Vítězný Josef Haring urazil trasu v čase 32 minuty a překonal druhého v cíli, Raimunda Kirschlägera, o tři minuty.

Konečně třetí závodní podnik v centru J. Lázní 19. 3. 1905 byl určen výhradně pro mládež. Dráhu tvořila 1200 m dlouhá smyčka na široké louce na samém úpatí Černé hory s mírným stoupáním a klesáním. Start a cíl byl položen před hospodou Zur Klause. Sněhové podmínky opět nepřály, vzduch měl jarních +6 stupňů, u startu bylo 65 dětí ve třech, resp. čtyřech kategoriích: 10–11 let, 12–13 let, 13–14 let. Nejrychlejší mezi nejmladšími se stal Erich Baier z J. Lázní, třináctileté vyhrál Emanuel Just z Maršova I v čase 11.30 min, vítěz nejstarších Josef Lorenz – Maršov I za 10.50 min.

Nejpočetněji byli zastoupeni žáci školy v Maršově I, kterých startovalo sedmadvacet.

Pozor; tento závod by měl mít v historických souvislostech obzvláštní význam. Vlastnit lyže byl těsně po roce 1900 pro většinu školáků luxus; lyže se po dojetí kategorie půjčovaly jezdcům následující třídy. Proto vypsali pořadatelé ještě čtvrtou kategorii dětí, jedoucích na Fassdauben, tedy na dužinách ze sudů. Oceněný vítěz byl z Maršova, jmenoval se Franz Schweger a jeho čas nebyl nejhorší – 11.30 min.

Krakonoš – věhlasná šance v centru Janských Lázní při skokanských závodech v časech první republiky

| 56 | SPORT: HISTORIE – NĚMECKÉ LYŽOVÁNÍ V ČESKU

Půvabná koláž lázeňského bazénu, kde si účastníci II. MS užívali masáží po dokončení běžeckých soutěží Přehled závodní činnosti dokazuje, že se umožnilo převážně školám zúčastnit se těchto podniků. Výboři Aupathalu doufali, že se příště přidají děti z Velké Úpy, Albeřic, Rýchor a Trutnova. Tyto akce vyvolaly vstřícnost a přátelský přístup k mládeži. Jeden z činovníků, který se zimnímu sportu zvláště obětoval, se v tomto spolku objevil v příznivém světle, jelikož zakoupil 10 párů ski a tento dar věnoval školám; dostalo se i na vítěze, kterým nové lyže udělaly radost, najmě u vítěze „dužkařů“.

Lyžování do školních osnov Mimo oblast Aupathalu se člen spolku Franz Mergans zúčastnil přeboru na Klínovkách a v závodě 5. 3. 1905 obdržel čestnou cenu za 3. místo v běhu.

Poznamenat se též sluší, že se na obecné a měšťanské škole v Maršově IV povolením c. a k. okresní školní rady dostalo lyžování a sáňkování do osnov školního tělocviku.

V Peci se dvakrát týdně pod vedením Josefa Mitlöhnera cvičila lyžba. Při tomto výcviku se uskutečnilo 6 vyjížděk na ski s poučením o lyžování, např. do Modrého dolu, na Liščí horu, Výrovku, Luční, Růžohorky, Obří boudu a na Sněžku.

Vleky v Jankách už od roku 1913 Zvláštní osudy mají technická zařízení v J. Lázních. Od roku 1913 tu fungoval 1000 m dlouhý elektrický výtah pro sáňkaře. V polovině dvacátých let společnost AG, vlastnící i lázeňské domy, postavila a zprovoznila lanovou kabinovou dráhu, první v RČS, v délce 3 700 m, když první jízdy proběhly na podzim 1928. Původní skokanský můstek Aupathalu, čtyřicítku, si lyžaři postavili v místě Seifenbachthal. Neskákalo se tu dlouho, kvůli stavbě okresní silnice mezi Maršovem a Černým dolem byl prakticky zrušen dojezd. Můstek se stal nepoužitelným.

Na pozemku pana Klugeho, mezi vilou Wartgurg a jeho hotelem byl v centru města, naproti evangelickému kostelíku, vybudován padesátimetrový můstek Krakonoš.

Ke cti majitele pozemku slouží, že ho ke stavbě věnoval gratis. Na Krakonoši se skákalo při MS v roce 1925; tragický nedostatek sněhu pomohli nahradit vojíni z 2. praporu hraničářů trutnovské posádky, kteří sníh na můstek donášeli v celtách a koších. Nejdál skočil tehdy stříbrný Nor H. Ljungman – 47 metrů.

Idylickou koláží prastaré kartky, zachycující lázeňský bazén, si oživíme vzpomínku na mistra světa na 50 km, krkonošského Němce z Rokytnice nad Jizerou Franze Dontha. Ten si nesmírně

pochvaloval péči po závodě, kdy byl každý závodník po projetí cílem právě v tomto bazénu namasírován ve vodě vojákem. Nikde v cizině nezažili závodící lyžaři takovou péči, jakou jim před více než devadesáti léty poskytli pořadatelé v Janských Lázních.

Adolf Berger Dominantní postavou zdejšího sportu byl, a to jednoznačně už dlouho před Velkou válkou, rodák z Velké Úpy Adolf Berger. Nedostižný technik bouřlivé odvahy pracoval hned po skončení školní docházky na Luční boudě majitele Emila Bönsche ve funkci lyžařského instruktora a horského průvodce. Při setkání se světově proslulým sjezdařem Hannesem Schneiderem od něj pochytil příčný skok – Quersprung. Tento obtížný cvik předvedl zírajícím divákům, kdy si střihnul exhibiční skok na závodech na Krakonošově můstku. Žertéř, taškář a sem tam i renitent (z něm. vzpurný, pozn. red.) Berger odskočil z hrany s batohem na zádech (na Krakonoši uměl a držel rekord 56 m) a s bravurou předvedl divotvorný Quersprung mezi pozdě reagujícími šlapači, kteří se ještě lopotili s úpravou doskoku. Obecenstvo řvalo nadšením, když Adolf Berger v podřepu vyjížděl protisvah dojezdu pod hřbitovem. Výtečný skokan, mimochodem 5. na Mistrovství světa v J. Lázních 1925, počítal před šampionátem s medailí, možná i tou nejcennější; proto ho pátá příčka mrzela.

Proslaven smělou náturou praktikoval v J. Lázních lyžařskou školu pro nezasvěcence. Připomíná ji odznak, který ctižádostiví frekventanti jeho kurzů dostávali po absolutoriu.

lusti.cz

Pokud jsou vaše lyžařské zážitky denovány hlavně rychlostí a přesností, vyzkoušejte některé z našich závodních lyží.

Můžete si vybrat ostré obřačky a slalomky splňující parametry FIS, modely Masters a Junior, nebo přívětivější odladěné SL a GS racecarvery.

| 58 | MOUNTAIN Sheregesh navštíví ročně milion turistů, z čehož 99 % na jaře, kdy se celé středisko promění v jednu velkou party. Koncerty, holky v bikinách a podobně. Podle videí na youtube jsou závěrečné party v Alpách slabý čajíček proti tomu, co se děje tady.

POHÁDKA NA SIBIŘI

strana

60

O'Neill Czech Freeski Tour 2018

A

traktivní podívaná letos opět na našich horách. Velké skoky, parádní triky a jedinečná atmosféra. To je český pohár ve freestyle lyžování s názvem O'Neill Czech Freeski Tour 2018.

Závodníky čekají čtyři zastávky: 10. 2. v Deštném, 24. 2. v Karolince, 1. 4. MČR v Peci pod Sněžkou.

Vrchol sezóny ale přijde ještě v březnu, bude jím dostaveníčko freestyle ski smetánky na Evropském poháru taktéž v Peci 31. 3. 2018! Přijďte se podívat na tuhle jedinečnou show! (lv)

Velké sliby na FWT

N

a Freeride World Tour 2018 byli vylosováni tři účastníci tzv. divokou kartou – je jim tak dána výjimečná příležitost zúčastnit se World Tour bez probojování se kvalifikacemi a obhajovat minulé úspěchy na FWT. Američan George Rodney, vítěz FWT 2015, slíbil fanouškům, že předvede backflip větší než jakýkoliv drop během jízdy. Ital Markus Eder se chystá provést Rodeo 540. A Japonec Taisuke Kusunoki chce zase pobavit opravdu pořádně velikým dropem. (lv)

Opět lehčí

P

rvní techové vázání pro skialpinisty vyrobil Fritz Barthel z Kufsteinu. Z jeho dílny si vázání odvezli velikáni skialpu jako Robo Gálfy. Následně tento druh vázání Fritz postoupil firmě Dynafit – a ta je, dost možná i díky němu, soudobým lídrem ve vývoji skialpového vázání. Nyní přichází s dalším novým systémem nazvaným P49 a ano, 49 znamená hmotnost jednoho vázání! 49 gramů! Přesvědčit zákazníky o tom, že je stále co zlepšovat, není jednoduché a právě hmotnost je dnes mantra číslo jedna. (lv)

MOUNTAIN

| 59 |

96

Provozovatelé středisek to nevidí rádi, ale čím dál víc lidí to zbožňuje. Rekreační nebo fitness skitouring na technickém sněhu sjezdovek, přes den, ale i třeba večer po uzavření střediska. S každým novým adeptem narůstají rizika, která stále hlasitěji volají po regulaci. Více o tom na stranách 76 až 83

FOTO: DYNAFIT

strana

76

Pak jsme zaslechli strašný hluk, který přicházel odněkud shora. … Viděli jsme, jak se dolů řítí ohromná černá lavina…“ Děsivá masa se navršila v místě, kde býval tábor. „Nezbylo z něj nic.

Stany byly pryč. Náklaďák byl pryč. Všude jen kamení, led a bláto…

KDYŽ SE MRTVÍ POČÍTAJÍ NA DESETITISÍCE

strana

…skialpinistický srdcař Fleck přes tři hodiny odmítal opustit hranice střediska, v němž používal okraje sjezdovky při výšlapu nahoru. Přivolaný policista mu na svahu nasadil pouta a nechal na záchranářských saních svézt pod svah, odkud byl transportován do místního vězení, kde jej drželi do druhého dne.

VZHŮRU NA LYŽE

| 60 | MOUNTAIN

Již po prvním dni sněžení jsme si užívali jízdu po pás v prašanu

| 61 | PARTNER RUBRIKY

Text a foto: Ondřej Pekárek, Freerideguides.cz

N

Pohádka

aštěstí mé odmítání netrvalo dlouho, naopak se myšlenka na Sibiř stávala čím dál tím palčivější.

A tak jsem začal zjišťovat potřebné informace. Tou nejpodstatnější bylo, že Sherpas Cinema velký traverz uskutečnili v listopadu.

V listopadu, kdy v Alpách nespadla v posledních letech ani vločka. Právě v tom období si v Rusku jezdili po krk v prašanu v pásmu lesa.

Bohužel pro nás, toto alpské pravidlo posledních let na podzim 2017 tak úplně neplatilo – ledovce v Alpách se těšily neustálému přísunu nového sněhu. Tak nějak někde bůh dal, jinde zas vzal: ještě 12 dní před naším příjezdem na Sibiř nebyl v Sheregeshi ani poprašek a na teploměru +12 °C. Už jsem si pomalu začínal rvát vlasy, co jsem to zase vymyslel, a s kamarády jsem si dělal srandu, zda si vezmeme paddleboardy nebo kola. Jestli půjdeme lovit medvědy, anebo navštívíme místní doly. Naštěstí se počasí akorát vracelo k místním normám – teploty klesaly a sníh začal poletovat.

NA SIBIŘI Už je to dva roky, co slavná produkce freeridových filmů Sherpas Cinema přišla se snímkem The Great Siberian Traverse. Ten pojednává o jízdě tří freeriderů Transsibiřskou magistrálou z Vladivostoku do Moskvy. Cestou se aktéři zastavují na třech místech a užívají si neskutečné prašanové orgie. Zvlášť mě zaujala pasáž v lyžařském středisku Sheregesh, kde zrovna panuje naprostý kalamitní stav kvůli přívalům sněhu. Zde si partička Amíků střihne úžasné poježdění v pásmu lesa. Padá jim den co den další metr nového sněhu a jezdí přes pillows velké jak baráky. Zkrátka představují divákovi Sibiř, o jaké jsem do té doby neměl ani tušení. Tehdy jsem však zhlédl film a nechal myšlenku na návštěvu Sibiře na neurčito. Přeci jen je to Sibiř! Je tam určitě zima jak v Rusku. A je to Rusko…

| 62 | MOUNTAIN

Hledání cesty zpět v bludišti zasněžených kamenů po sjezdu v sektoru E. Zde se nacházejí asi ty nejhezčí sjezdy v celém Geshi

Gesh Lyžařskému středisku Sheregesh místní neřeknou jinak než zkráceně Gesh. Leží ve stejnojmenném městečku, kde krom dolu, věznice a pár paneláků nic jiného není. Do střediska se nejsnáze dostanete letecky, a to do Novokuzněcku, který je vzdálený 160 km od střediska.

Cesta trvá různě – v závislosti na čekání na přestup v Moskvě. My jsme si dali 24 hodin pauzu

na prohlídku moskevských zajímavostí. Čistého času trvá cesta 2,5 hodiny (Praha – Moskva) plus 4 hodiny (Moskva – Novokuzněck) a 3 hodiny autem z Novokuzněcku do Sheregeshe.

Samotné středisko mi velmi připomínalo Špindlerův Mlýn jak samotnými kopci, tak i osazenstvem na svahu. Lyžuje se zde od 700 do 1 300 m n. m. a je na první pohled jasné, že místní návštěvníci mají opravdu peníze. Na

druhou stranu bych Špindlu křivdil, kdybych ho srovnával s tímto ruským střediskem. Tam totiž sjezdovky upravovat neumí vůbec a i lanovkový park je trochu zastaralejší. Hlavně se však zdejší resort dělí na tři sektory, z nichž má každý svého majitele, tudíž si musíte koupit permanentky od každého provozovatele zvlášť. Což krapet ztěžuje v prvních dnech orientaci na svahu, ale není to nic strašného. Obecně pokud budete lyžovat

FOTO: MARTIN DURA

| 63 |

Když už jsem mluvil o té orientaci na svahu, za zmínku určitě stojí schopnost, nebo spíš neschopnost, domluvit se s místními. Pokud tedy neumíte rusky. Nám bohužel v den odjezdu onemocněl jediný rusky mluvící člen výpravy. A tak jsme se museli spokojit s pár slovíčky. Rozhodně zde neplatí, že se domluvíte anglicky nebo rukama nohama. Lokálové jsou hodně svérázní a zkrátka se domluvit nechtějí, pokud s nimi nebudete mluvit v ruštině. Naštěstí žijeme v 21. století a free wifi tu mají na každém rohu, a tak jel google translator v jednom kole.

Bikini párty Je potřeba připomenout, že Gesh je nejnavštěvovanějším střediskem v Rusku. Ano, ještě více než mnohem známější Krasnaja Poljana, která hostila ZOH. Sheregesh navštíví ročně milion návštěvníků, z čehož 99 % na jaře, kdy se celé promění v jednu velkou party. Koncerty, holky na snb v bikinách a podobně. Podle videí na youtube jsou závěrečné party v Alpách slabý čajíček proti tomu, co se děje tady. Co se týče výběru našeho termínu, nemůžeme tvrdit, že by nás nádherné holky v plavkách nelákaly, ale přeci jen jsme zvolili listopadovou variantu a vyrazili za bezedným prašanem.

Tato stařičká dvousedačková lanovka jezdila, i když vichr rozkmital prázdné sedačky, div nenarážely do sloupů.

jen v sektoru A, neuděláte chybu. Na druhé straně kopce je pak sektor E. A aby toho nebylo málo, tak přímo v sektoru A je jedna sedačka s označením freestyle, která má také jiného provozovatele. A freestyle na téhle lanovce rozhodně zažijete! Při sněhové bouři, která tu zrovna panovala. Tato stařičká dvousedačková lanovka jezdila, i když vichr rozkmital prázdné sedačky, div nenarážely do sloupů.

Centrum Moskvy nás velmi mile překvapilo svou poklidnou atmosférou a čistotou. Žádné přeplněné ulice hordami turistů se zde nekonají. 100% je v této metropoli spousta krásných míst k prohlédnutí.

| 64 | MOUNTAIN

Koprovka mizela.

Z prašanu po kolena se stával prašan po pás i víc.

Hrnečku, vař!

Po náročné třicetihodinové cestě do střediska a s šestihodinovým posunem jsme skončili ve dvě odpoledne ve vyhlášeném baru Grelka v sektoru A. Musí to být místním sibiřským vzduchem, jinak si to nedokážu vysvětlit, ale během dvanáctihodinové šichty, která následovala, jsem vypil víc alkoholu než během celé loňské sezóny. Pořádnou příjezdovou party jsme si mohli dovolit, protože ve středisku nebyl

skoro žádný sníh – jak prohlásil Marťas: „Dobrá koprovka.“ Ze sjezdovek trčely větve a v lese nic, co by se dalo kloudně jezdit. Alespoň bylo vidět, tak jsme dokonale zmapovali terén a naplánovali, kde by se dalo v příštích dnech jezdit, kdyby přišel ten slibovaný mordor z nebe.

Hrnečku, dost!

A ten mordor opravdu přišel! Následovaly tři dny neustálého sněžení. Už druhý den jsme řvali

„Hrnečku, dost!“ Koprovka mizela. Z prašanu po kolena se stával prašan po pás i víc. Bohužel s přívalem takového extrémního množství sněhu se musí jezdit opravdu extrémně prudké svahy v pásmu lesa, aby to alespoň trochu jelo. A právě tyto svahy moc dobře znali i místní freerideři, kterých je tu opravdu hodně a vážně umějí jezdit.

A tak vše dostupné z lanovek bylo každý den brzy rozježděné. Stihli jsme vždy ráno dát tři pěkné jízdy v lese, což bylo trochu zklamání.

| 65 | PARTNER RUBRIKY

Ranní pohled z lanovky Freestyle do sektoru A. Na této lanovce se při sněhové bouři dá zažít opravdový freestyle

V listopadu je na Sibiři slunce celý den jen kousek nad obzorem Naštěstí další tři dny našeho pobytu se udělalo nádherné počasí a my mohli na pásech odšlápnout vždy o kousek dál než Rusové.

Naštěstí se tu šlapání ještě úplně nenosí, a tak stačilo 30 minut chůze a otvíraly se pro nás nádherné pláně a pillows sekce v pásmu lesa.

Na druhou stranu to byly pořád sjezdy jen okolo 300 až 500 výškových metrů převýšení. Zkrátka takové ideální sjezdy pro zahájení sezóny.

A tak i když nám pan domácí při příjezdu smutně oznamoval, že takhle málo sněhu tu ještě v tuhle dobu nepamatuje, my jsme si sibiřský prašan užili maximálně. A pokud by tu bylo o dva metry sněhu víc, tak si snad ani nechci představovat, jak dobrý by to bylo.

Moc děkuji všem, kteří mi pomáhají hledat nové freeride destinace! Armada Skis, The generated at BeQRious.com North Face, Dynafit, Boatpark, Dr Zipe.

/video/4858

Východ slunce nad důlní věží v Sheregeshi

| 66 | MOUNTAIN

Loni proběhl první ročník festivalu organizovaného Robinem Kaletou a jeho Freeride Camps. A jelikož se podařil, chystá se letos ročník druhý.

Zpět do 80. let

FREERIDE FEST 2018

O

všem do stejné řeky dvakrát nevstoupíš, a tak ani letošní ročník Freeride festu nepojede v kolejích toho posledního. Už žádné hanbaté fotky lyžařek v plavkách, už žádní úchyláci na lyžích.

Letošní ročník bude ve znamení 80. let a také lyžařského filmu Hot dog, který k osmdesátkám neodmyslitelně patří. Neznáte? Poznejte, protože hlavní hvězdou letošního Freeride festu v Hochfügenu bude Rudy Garmisch – nejzlejší záporák tohoto snímku, který pohrdá fair

play, všemi svými soupeři, avšak nikoli jejich přítelkyněmi. Člověk, který štěstí nepotřebuje.

Jinak ale bude festival zase o testování materiálu, workshopech a nejrůznějších soutěžích.

Muži pojedou tentokrát freeridový závod na starých dlouhých lyžích bez vykrojení, dámy budou soutěžit o nejautentičtější Eighties look.

Sprint s opačně nasazenými pásy doplní pár nových soutěží jako Největší rozprach, Olie contest a v neposlední řadě také Slepecký slalom.

Celým programem vás bude provázet spoluautor nejtěžšího letošního himálajského výstupu, básník a super muž Háček proti své vyzyvatelce Lucii Výborné. Na svazích pak na vás bude dohlížet Pavel Landa – balet, Ján Blažej – laviny, Robin Kaleta, Simona Hrstková, Lukáš Pálka, Radek Drahoňovský – lyže a Josef Toufar a Aleš Zeman – snb.

Nepochybujte o tom, že každý z nich je prakticky žijící legenda.

Těšíme se, že si to i s vámi užijeme.

HELLYHANSEN.COM

WHEN YOU CAN’T CHOOSE THE CONDITIONS CHOOSE LIKE A PRO

CHOOSE TO CONTROL YOUR BODY’S TEMPERATURE IN A JACKET WITH THE UNIQUE H2FLOW™ TEMPERATURE REGULATION SYSTEM. THAT’S WHY HELLY HANSEN IS THE APPAREL BRAND TRUSTED BY SKI PROFESSIONALS WORLDWIDE.

ALPHA 3.0 Jacket

MARCUS CASTON / PROFESSIONAL SKIER

„Náš svět je ten, kde sen je součástí reality, a všichni, kdo mají stejnou filozofii, jsou zváni, aby se k nám připojili.“

VERTEX

BORN IN THE SWISS ALPS

175

2 AXIS

CARBON TECHNOLOGY WIDTH.130-89-117 RAD. 14 M BORN IN THE SWISS ALPS

175

BLACK APPLE

WIDTH.130-89-117 RAD. 14 M BORN IN THE SWISS ALPS

175

SESSION

CARBON TECHNOLOGY

5 AXIS

5 AXIS

2 AXIS

THE FREESKI COMPANY

ALP TRACKS 175

ALP TRACKS 175

WIDTH.130-89-117 RAD. 14 M BORN IN THE SWISS ALPS

WIDTH.130-89-117 RAD. 14 M BORN IN THE SWISS ALPS

CARBON

HAND MADE TECHNOLO

GY

MOVEMENT JE TŘEBA POCÍTIT NA VLASTNÍ KŮŽI Specialista na skialp, firma ALPSPORT, pravidelně pořádá předváděcí a testovací akce, na kterých si můžete v praxi porovnat modely lyží, bot a vázání předních výrobců, vyzkoušet si různé filozofie pohledu jednotlivých výrobců na skialpové sporty a vybrat to nejvhodnější vybavení s ohledem na vaše zkušenosti a potřeby.

Odborníci z Alpsportu vám pomohou vybrat optimální kombinaci vybavení na míru právě pro vás. Z široké nabídky skialpinistického a freerideového vybavení si zajisté vybere i ten nejnáročnější zákazník.

Přijďte se přesvědčit do jedné z prodejen ALPSPORT v Praze, Brně a Ostravě nebo si rezervujte účast na skialpových dnech na

THE FREESKI COMPANY

CARBON TECHNOLOGY WIDTH.130-89-117 RAD. 14 M

THE FREESKI COMPANY

VERTEX, APEX, VISTA Řady lyží určených pro kombinaci klasického touringu a freetouringu je v sezóně 17/18 zdokonalena vyztužením dřevěného jádra uhlíkovými vlákny ve 2 osách v kombinaci se sklolaminátem. Lyže VERTEX, APEX, VISTA jsou odpovědí na náročné požadavky moderního skialpinismu.

CHCETE TO ZAŽÍT?

84

VERTEX

84

ŘADA TOURING & FREETOURING

175

www.alpsport.cz

CARBON

ALP TRACKS 84 LTD WOMEN

ALPTRACK 84/89/94/100/106 Nová řada MOVEMENT ALP TRACKS je skutečný technologický zázrak.

Lyže z limitované řady ALP TRACKS je výsledkem přesné konstrukce, precizní ruční výroby a kombinace moderních technologií uhlíkových vláken s vysokou hustotou. Lyže je určena pro ty nejnáročnější skialpinisty a profesionální lyžaře hledající něco skutečně jedinečného.

Kompozice umožňuje výjimečný skluz a perfektní přechod mezi různými typy sněhu. Jádro lyže je ručně vyrobeno z ultralehkého dřeva stromu Karuba a střed lyže je zpevněn titanovou deskou. Díky těmto materiálům dosahuje hmotnost lyže neuvěřitelných 990 g (ALP TRACKS 84 při délce 169 cm) Řada ALP TRACKS představuje vrchol technologických a výkonových pokroků v tomto odvětví.

BIG APPLE, FIRST APPLE, SWEET APPLE, SPEED APPLE Ideální touringové lyže pro vyznavače filozofie „POZNÁVEJTE VRCHOLKY HOR”.

APPLE jsou snadno ovladatelné, tolerantní lyže, určené do jakékoliv výšky a horského terénu a jsou svými vlastnostmi vhodné i pro začínající skialpinisty a skialpinistky.

Tyto lyže mají ultramoderní geometrii a velice lehkou konstrukci, na kterou se můžete spolehnout za jakýchkoliv podmínek.

Pokud hledáte lehkou touringovou lyži, hledáte právě APPLE.

VERTEX

138-106-126 - RAD. 19 M - 177 CM

ICON 89

THE FREESKI COMPANY

138-106-126 - RAD. 19 M - 177 CM

ICON 89

THE FREESKI COMPANY

ICON 89

ICON 89/95, BEYOND 88/94 Řada ALL MOUNTAIN slučuje možnosti pro sportovní i pokročilé lyžaře. Díky malému rádiusu (pouze 14 m) a oboustrannému rockeru je jízda vzrušujícím zážitkem. I když se jedná o lyže do volného terénu, jsou současně velmi radikální i na tvrdém sněhu, kde se chovají jako skutečné sjezdové lyže.

Myšlenkou řady ALL-MOUNTAIN & FREERIDE je používat je s maximální všestranností ve všech podmínkách, neustále se zlepšovat a nalézt uspokojení z jízdy.

BORN IN THE SWISS ALPS

ŘADA ALPTRACK

ŘADA APPLE

ŘADA ALL-MOUNTAIN & FREERIDE

CARBON TECHNOLOGY

WIDTH.130-89-117 RAD. 14 M

THE FREESKI COMPANY

SESSION, CONTROL, NEXUS V reakci na požadavky trhu v oblasti skitouringu vzniká nová řada lyží FREETOURING orientovaných na pohyb ve volném terénu.

Lyže SESSION, CONTROL A NEXUS jsou novou generací lyží, využívajících technologii zpevnění dřevěného jádra 5 osami uhlíkových vláken. Tato konstrukce a rocker na špici zaručuje dokonalou kontrolu i v náročných sněhových podmínkách.

Nižší hmotnost a 100% výkon ve vysokohorském terénu byly hlavními požadavky při designování těchto lyží. Lyže SESSION jsou lahůdkou pro všechny horské specialisty, kteří hledají nové zážitky.

Dnes již tradiční průkopník a leader v oblasti FREESKI, výrobce lyží , se zrodil v srdci Švýcarských Alp díky nadšení a touze sdílet svou lyžařskou vášeň tvorbou jedinečných a výjimečných lyží.

To se stále daří, díky desítkám let práce motivovaného a zkušeného týmu, který neustále dokáže vynaložit maximum, překonat sám : sebe a šířit filozofii

V

89

ŘADA FREETOURING

Vášeň, moderní technologie a švýcarská preciznost

sezóně 2017/18 přináší MOVEMENT výrazné změny v produktových řadách lyží zavedením nových technologií a jasnou vizí budoucnosti freeski a freetouring lyžování.

Představme si některé řady a jejich inovace.

89

SESSION

Všestrannost, snadné i rychlé otáčení díky oboustrannému rockeru, vynikající přilnavost na tvrdém a kompaktním povrchu. Tyto vlastnosti vám umožní cítit se velmi pohodlně při stoupání i sjezdu.

Jedná se o nejuniverzálnější lyže z nabídky touringových lyží MOVEMENT.

SESSION

| 68 | MOUNTAIN

HAND MADE TECHNOLO

GY

| 70 | MOUNTAIN

Závodní skialpinismus Text: Lukáš Vavrda

V ČR

O

ficiální závody Českého poháru ve skialpinismu zaštiťuje a organizuje Český horolezecký svaz. Vrcholem seriálu závodů je pak mistrovství ČR. Český systém závodů navazuje na Světový pohár mezinárodní federace ISMF (International Ski Mountaineering Federation), přičemž bodování a kategorie závodu kopírují evropský model SP. Vítězem poháru se stává jednotlivec, člen ČHS, který získá nejvíce bodů v pěti ze šesti vyhlášených závodů. Závodí se v kategoriích dle věku a pohlaví: kadeti, junioři, muži/ženy, veteráni. Závody jsou odlišné a pestré, každý má svá specifika a na každý jsou vydány samostatné pokyny a pravidla, která doplňují světový standard ohledně povinné výbavy či fair play.

Pravidla a vybavení

Lidský pud srovnávat se s ostatními a snažit se být lepší je vlastní všem národům moderní civilizace a ovlivňuje vývoj všech sportů.

Tedy i těch, které můžeme mít spojeny spíš s relaxací, případně překonáváním sebe sama a přírodních živlů než se soutěžením mezi rivaly. A i skialpinismus má svou závodní podobu, která ho spoluvyvíjí a posouvá dál. V České republice probíhá každosezónně množství závodů na několika úrovních. Jak vypadá profesionální závodní skialpinismus a závody Českého poháru? A jak se na závody dostat jako „hobík“?

Pro ČP i SP jsou dána striktní pravidla, upravující především výstroj a soutěžní kategorie. Pro účast v závodech ČP je například nutné být členem ČHS, standardem je vyslání sportovním klubem.

Ohledně vybavení jsou pravidla velmi striktní a nařizují nejen nutnost nosit lavinové vybavení (délka sondy minimálně 2 m, přesně daná velikost lopaty, výbava lékárničky), ale také určuje minimální šířku a délku lyží (60 mm, 160 cm pro muže) nebo minimální hloubku dezénu podrážky bot. Jednotlivé závody pak dodávají mezi povinné doporučenou výstroj, jako je horolezecké lano či mačky minimálně s deseti hroty.

Pravidla mají 14 stran a jsou dostupná na webu ČHS. Příklady, že je potřeba je skutečně znát, jsou třeba následující požadavky: Závodník musí na každém stanovišti položit obě hole na

FOTO: ATOMIC

| 71 |

HLAVNÍ ČESKÉ A SLOVENSKÉ SKIALPINISTICKÉ ZÁVODY Rallye Červenec Závod, který je zařazen do Slovenského i Českého poháru a Středoevropského poháru (SEP) ve skialpinismu. Probíhá většinou v lednu v Tatrách.

Starší kategorie si trasu oběhnou dvakrát, upravená pro větší záživnost hobíkům bývá také trasa kategorie open.

Montura Skialp Race Stejně jako předchozí, i zde je kategorie Open pro veřejnost a Elite pro účastníky ČP. Závod probíhá na sjezdovce, tradičně v areálu Dolní Morava.

Atypické je, že závod startuje po setmění, takže má specifickou atmosféru houfu svítících čelovek na trase závodu. Více informací nejen o závodě, ale i o skialpinismu v okolí Kralického Sněžníku na www.ski-alp.cz.

Skialp nad Hrobem Pro změnu v severočeských horách organizuje závod Krušnohorsko z.s.

I v tomto závodě si přijdou na své amatéři, v kategoriích Open a Hobby.

O dřevěného Krakonoše Z Rokytnice nad Jizerou závodníci běží KRNAPem. Tento závod proběhl letos již pošestnácté, je tak jedním z nejstarších v rámci ČP. Minulý rok se závodu zúčastnilo 73 skialpinistů.

Memoriál Josefa Zapletala

FOTO: DYNAFIT

Nejstarší skialpový závod v Čechách – letos se bude konat už 27. ročník.

Závod je tradičně pořádán jako mistrovství ČR, zároveň je součástí ČP a SEP.

Závody jsou odlišné a pestré, každý má svá specifika a na každý jsou vydány samostatné pokyny a pravidla.

Bokami Západných Tatier První závod, který inspiruje i pořadatele Bokami, se v Tatrách odehrál v roce 1977. Tehdy startovalo 11 tříčlenných družstev, závod byl rozdělen do dvou etap a odehrával se v okolí Ďumbieru. Bokami Západných Tatier se inspiroval nejen v místě konání, ale také v systému skupinového závodění (dnes se soutěží ve dvojicích) a rozdělení do etap. V Západních Tatrách se uskutečnilo již deset ročníků tohoto vícedenního závodu, který je specifický svou náročností nejen na vytrvalost, nutnou ke třídennímu závodění, ale i pro technickou obtížnost. Bez horolezeckého vybavení vás na trať ani nepustí, během závodu je nutné do některých míst i slaňovat.

Noc tuleních pásů Pod záštitou značky Dynafit se pořádá každoročně závod ve Velčianské dolině. Startuje se se setměním, do té doby je možno zpravidla testovat skialpové vybavení partnerských firem.

Koruna Beskyd Seriál tří specifických závodů, spojených závěrem do jednoho finálního hodnocení. První ze závodů se odehrál již 9. prosince: Madeja Skialp Sprint v Beskydech (Bílá) se konal v podvečer a byl určen široké hobby skialpinistické veřejnosti. Závod byl dlouhý asi 4 km s převýšením okolo 600 m, byl veden po sjezdovkách a cestách – byl tedy zvládnutelný i pro začátečníky.

12. ledna 2018 navázal na Sprint závod ve stylu vertical. Cílem bylo od dolní stanice vleku Zlatník vystoupit co nejrychleji na Lysou Horu – bez sundávání lyží a pásů, jednalo se tedy čistě o výstup. Proti předchozímu závodu s hromadným startem se zde startovalo libovolně v průběhu půlhodinového intervalu.

Závěr seriálu a následné vyhlášení výsledků celé Koruny Beskyd proběhne opět na Lysé 3. února. Montura Skialp Maraton je, jak napovídá název, nejdelším ze seriálu závodů – absolvujete 25 km dlouhou trať s převýšením 1 300 m a v průběhu budete muset vícerát sundat a nandat pásy.

Startovné na jednotlivé závody seriálu stojí na místě většinou 500 Kč, lze však zakoupit registraci na všechny tři závody při včasném nákupu za 700 Kč. Svou otevřeností a přívětivostí k hobíkům je tento závod vhodný právě pro závodnické začátky. Většina závodů seriálu navíc končí za tmy, o atmosférické zážitky je tak postaráno.

FOTO: ARCHIV RADKA GROHA

FOTO: DYNAFIT

| 72 | MOUNTAIN

zem. Vzít si je smí až po ukončení manipulace s výzbrojí a výstrojí. Dřívější zvednutí = 1 trestná minuta v individuálním závodě a 15 sekund při sprintu nebo vertikálu. Před sjezdem si musí závodník sbalit pásy tak, aby nevyčuhovaly zpod oblečení. Nedodržení = 1 trestná minuta v individuálním závodě a 15 sekund při sprintu nebo vertikálu.

Jak vlastně vypadá samotný závod? Co se hodnotí a kdo se může zúčastnit?

Klasický závod jednotlivců probíhá na sjezdovce nebo v terénu na vyznačené trati (zelené prapory výstup, červené sjezd), při dodržení pravidel vyhrává nejrychlejší závodník. Dalším častým typem závodu je Vertical – závod jednotlivců shodný s předchozím, ale bez sjezdových úseků. Cílem je tedy co nejrychleji vystoupat vzhůru danou trať, bez nutnosti sundávat pásy a sjíždět zpět do údolí. Ve Sprintu je zahrnut sjezd i výstup, ale trať bývá velmi krátká. Často je tento závod vložen jako doplněk k delším závo-

dům, především pro svou diváckou atraktivitu.

Některé závody jsou pořádány pro družstva, a to ať pro družstvo jako celek, který startuje i končí naráz a trať překonávají společnými silami, nebo ve formě štafety. V závodech ČP mohou závodit i amatéři v kategorii B – open, jejich výsledky se však nezahrnují do výsledků poháru.

Závody Českého poháru Seriál šesti závodů občas přinese oživení v podobě nového závodu, ale většinou se drží stejných, opakujících se závodů se zavedenou tradicí. Závodit se začíná začátkem ledna, poslední závody jsou naplánovány na polovinu března. Při nevyhovujících sněhových podmínkách se závody přesunují či ruší.

Kompletní přehled skialpových stylů najdete v článku na:

/clanek/4872 FOTO: ATOMIC

Disciplíny

Skialpinisté jsou príma parta Rozhovor s mistrem ČR ve skialpinismu Radek Groh (*1989) je kromě úspěšného závodníka na skialpech také běžcem a horolezcem.

Skialpinismu se věnuje od roku 1999 a vyhrál MČR (2011) i Středoevropský pohár, jako junior získal několik medailí i na ME a SP. Je Hudy ambasadorem značky La Sportiva.

Jak ses dostal k lyžování, a hlavně: kdy jsi poprvé natáhl pásy?

Odmalička jsem jezdil každý víkend do Krkonoš, v patnácti jsem se přestěhoval do Vrchlabí.

Okolní kopce jsem tedy na lyžích brázdil od útlého dětství. Vzhledem k tomu, že jsem se nikdy nenaučil kloudně na běžeckých lyžích, skialpy pro mě byly jasnou volbou.

Pásy jsem natáhl… To už bude nějaký pátek, myslím, že tak kolem těch třinácti jsem pravidelně začal zdolávat krkonošské velikány na skialpových lyžích.

FOTO: ARCHIV RADKA GROHA

Vzpomínáš si na svůj první závod?

První byl závod českého poháru ve Špindlerově mlýně, bylo to príma… Dlouhé lyže, vázání silvreta pěkně cvakalo. Tehdy se závodilo ještě stylem relay (štafety), což jsem já nevěděl a „tempo“ jsem nasadil už od startu. Postupně jsem tak přišel o energii i o pásy, ale hned mě to chytlo.

| 73 |

Co považuješ za své největší úspěchy? Úspěchy? Vítězství na mistrovství České republiky, vyhraný Český i Středoevropský pohár, několik medailí z mládežnického ME a SP. Medaile z kultovního závodu Bokami Západních Tatier.

Jak vypadá tvůj trénink?

Přes léto se naplno věnuji horskému běhaní, takže obecnou vytrvalost si přinesu odtud. Na podzim se navíc zaměřuji na rozvoj speciální síly dolních končetin – v praxi to znamená, že se závažím na zádech opakovaně provádím výstupy do nejprudšího hangu sjezdovky na Žalý. Je ale třeba posílit i vršek a na to jsou nejlepší opakované série soupaží při jízdě na kolečkových lyžích. S prvním sněhem zařazuji delší tempové úseky, kdy se snažím kombinovat volný terén s upravenými sjezdovkami. V rámci těchto úseků se snažím dbát na správné technické provedení pohybu na lyžích. Nezbytné je i zařazení speciálních sjezdových tréninků ve volném terénu.

Jak fungují skialpové závody v ČR? Jakou mají atmosféru?

V ČR již léta funguje Český pohár ve skialpinismu, který se skládá zhruba z pěti závodů.

V posledních letech však začínají přibývat závody i mimo ČP – ty často nejsou tak náročné, a tím pádem bývají vhodné pro začátečníky.

Skialpinisté jsou vesměs príma parta a atmosféra na závodech tomu odpovídá. Pokud bych mohl některý ze závodů doporučit, bude to jistě rokytnický závod o dřevěného Krakonoše a špin-

dlerovský Memoriál Jozefa Zapletala. Na obou závodech si užijete jak super trať a organizaci, tak především skvělou atmosféru.

Může se začátečník dostat na závody?

Ano, v Čechách se každoročně pořádá celá řada pěkných skialpových závodů. Součástí závodu bývá i kategorie Open, v rámci které si skialpový závod může vyzkoušet i začátečník.

Jaké vybavení bys začínajícím skialpinistům doporučil?

Nejraději mám své italské krásky La Sportiva Gara Aero World Cup. Jsou to lyže, které si i při

LAVINOVÉ KURZY ZDARMA

ke každému zakoupenému vyhledávači PIEPS nebo batohu se systémem JETFORCE

REGISTRACE a další INFO www.pips.cz

své hmotnosti zachovávají až neuvěřitelné jízdní vlastnosti i v nejnáročnějších sjezdech. Dlouho jsem jezdil i na skialpech od české značky Lusti – i to byly báječné lyže. Oblíbil jsem si zejména model Lusti Tour Race. Nejlepší závodní lyžáky, v nichž jsem kdy jezdil, jsou La Sportiva Stratos Hi-Cube. Jsou kompletně karbonové, takže ve sjezdu drží jak přibité a do kopce je na nohou ani necítím. Na trénink jsem si oblíbil lyžáky La Sportiva Sideral 2.1, mají příjemnou hmotnost i tuhost, je to ideální volba pro těžké tréninky i několikadenní náročné horské přechody. Také bych se neobešel bez vázání Plum race. Je lehké, pevné, perfektně chodí a lehce se zacvakává.

NEJMODERNĚJŠÍ TECHNOLOGIE PRO VAŠI BEZPEČNOST

JETFORCE AIR BAG

MICRO

iPROBE II

provoz bez bombiček automatická kontrola opakovaná aktivace air bag 200l

nejlehčí 3 anténový vyhledávač na trhu optické čidlo bluetooth

elektronická sonda automatické zapnutí akustické a optické oznámení nálezu

CRAFT ACTIVE COMFORT PRO INTENZITU POHYBU:

PRO ROZSAH TEPLOT:

NÍZKÁ

-20

STŘEDNÍ

-10

0

CRAFT WOOL COMFORT

VYSOKÁ

10

20

NEJVYŠŠÍ

30

PRO INTENZITU POHYBU:

PRO ROZSAH TEPLOT:

NÍZKÁ

-20

STŘEDNÍ

-10

0

VYSOKÁ

10

20

NEJVYŠŠÍ

30

Stačí si vybrat. Pokud možno správně...

CRAFT ACTIVE INTENSITY PRO INTENZITU POHYBU:

PRO ROZSAH TEPLOT:

NÍZKÁ

-20

STŘEDNÍ

-10

0

CRAFT WARM INTENSITY

VYSOKÁ

10

20

NEJVYŠŠÍ

30

PRO INTENZITU POHYBU:

PRO ROZSAH TEPLOT:

NÍZKÁ

-20

STŘEDNÍ

-10

0

VYSOKÁ

10

20

NEJVYŠŠÍ

30

FOTO: ARCHIV AUTORA

| 76 | MOUNTAIN TÉMA: RIZIKA SKIALPINISMU

Tom Řepík Rekreačně lyžující amerikanofil, expert na marketing horských středisek. Šéfredaktor přílohy SNOWbiz, bloguje na Snowbiz.cz.

Jiná střediska pochopila starou životní pravdu, že sebepřísnějším zákazem zapovězené ovoce lákat nepřestane. Mluvčí montanského střediska Whitefish Riley Polumbus k tomu dodává: „Skialpinismus tu měl odjakživa silnou tradici. Lidi tu jsou zvyklí šlapat nahoru dokonce už od dob, kdy tu ještě nebylo středisko. Jak jim můžeme jejich vášeň zakazovat? Zkoušíme lidem naslouchat a pak přemýšlíme, jak jim vyhovět. Vydali jsme vlastní skialpinistická pravidla, jež jsou k dispozici na našem střediskovém webu (skiwhitefish.com/ uphill-policy),“ komentuje střediskový mluvčí nejspíš nejinovativnější přístup k neorganizovanému skialpinismu v celém odvětví.

VZHŮRU NA LYŽE J

de o zlý sen každého střediskového manažera: rolba s navijákem začala upravovat uzavřenou večerní sjezdovku, po které ve tmě tiše pochoduje skupinka skialpinistů. Jeden z nich jde v předstihu sám a neví nic o rolbě ani navíjecím lanu. Naráz dojde k neštěstí a do střediska se volá záchranka a policie…

Se stále rostoucí popularitou skialpinistického segmentu lyžařského sportu skiareály začínají čelit novému typu problémů. Většina horských středisek si našla nějaký formální postoj k nejviditelnější manifestaci tohoto trendu, k lyžařům sjíždějícím volný terén mimo značené sjezdovky.

Avšak neoddělitelným souvisejícím aspektem skialpinismu bývá výšlap vzhůru svahem, včetně výšlapu nočního. A zde už může jít do tuhého.

Lačni po dobrodružství a vybaveni moderním skialpinistickým vázáním, soudobí návštěvníci hor jsou schopni dostat se prakticky kamkoli a dělat tam věci, jaké nikdy předtím nedělali.

Pro personál skiareálů tím nečekaně zasahují do tradičních pravidel hry. Poté, co po skončení provozu padne tma, rolbaři se už na sjezdovce nemusí sporadicky setkávat jen s intoxikovanou partičkou sjíždějící svah na „vypůjčených“ jídelních tácech, případně s pár lyžařskými piráty sobecky ve tmě ničícími čerstvě narolbovaný manšestr. Dnes se už střediskovým marketingem pracně a draze přilákaný městský návštěvník může zjevit doslova kdekoliv a kdykoliv. Personál skiareálů se na tyto nové poměry musí připravit.

FOTO: ARCHIV AUTORA

Čím dál víc lyžařů se po sjezdovkách nepohybuje jen směrem dolů – což může vyústit v závažný problém.

Trend směrem k 24hodinovému provozu na kopci se nejenomže nezastaví, nýbrž bude nejspíš sílit. Veřejnost, dílem zmámená surrealistickými obrázky z reklam, bombastickými záběry videospotů a marketingovými hesly o nevšedních zážitcích, ve stále větší míře objevuje lyžování v terénu coby hledanou alternativu k čím dál nebezpečnějšímu mumraji na přecpaných sjezdovkách. Alternativu, jíž se není ochotna vzdát mnohdy za žádnou cenu.

Doktor z hor v klepetech Řada středisek se mylně domnívala, že problém lze vyřešit restrikcí. Poměrně bohatě medializovaným se stal před pár lety incident v Jackson Hole, kdy místní resort povolal policii na místního celoživotního lyžaře a taky jednoho ze zakládajících investorů do tamního střediska, Dr. Rolanda Flecka, pro nedovolený vstup, nebezpečné lyžování a krádež služby. Vše za to, že skialpinistický srdcař Fleck přes tři hodiny odmítal opustit hranice střediska, v němž používal okraje sjezdovky při výšlapu nahoru.

Přivolaný policista mu na svahu nasadil pouta a nechal na záchranářských saních svézt pod svah, odkud byl transportován do místního vězení, kde jej drželi do druhého dne. Událost vzbudila velký rozruch na sociálním internetu; tamní komunita se téměř jednoznačně postavila na stranu téměř osmdesátiletého skalního sportovce Flecka, jednoho ze zakladatelů místního lyžování.

Jak obří gilotina Vailský profesionální fotograf, vášnivý lyžař a dobrovolný člen tamní patroly Jeff Cricco popisuje dramatickou změnu poměrů v jeho domovském středisku: „V posledních letech to tu začíná být šílené. Nikdy bych nevěřil, kolik lidí bude chodit na vailský kopec lyžovat před listopadovou otevíračkou. Je to tak nebezpečné – všude běží naplno zasněžování, v mlze tam pracují rolby a v plné rychlosti jezdí zásobovací skútry. Lidi dnes nemají rozum. Obvykle ani nemáme šanci někoho chytit – když vidí, že je chceme konfrontovat, včas uhnou do lesa a zmizí v něm.“

Z problému příležitost Některá progresivní střediska začínají k situaci přistupovat nikoli jako k neřešitelnému problému, nýbrž jako k příležitosti – příležitosti dostat chování stoupajících lyžařů pod kontrolu a současně i zvýšit své příjmy. Jak toho chtějí docílit?

FOTO: ARCHIV AUTORA

Stejný typ problémů s návštěvnickou ignorancí řeší skiareály na celém světě, včetně provozů našich. Uprostřed minulé sezóny proletělo českým oborovým internetem krátké video ze zpravodajského vysílání ČT24, dokumentující situaci v krušnohorských střediscích. Film ukazuje, jak se při noční úpravě svahů těžkou 14tunovou rolbou s navijákem její 200 metrů dlouhé ocelové lano co chvíli zařezává pod sněhový povrch a opět se vymršťuje do vzduchu; na zranitelné lidské tělo působí jako gigantická gilotina – testovací figurínu letící lano v mžiku rozpůlilo. Řidič v rolbě přitom vidí jen malý úsek lana a musí předpokládat, že pracuje na liduprázdné sjezdovce. Siluety postav skialpinistů kráčejících ve tmě vidí až na poslední chvíli a ani mohutné pásy rolby nedokážou stroj zastavit na místě; po prašanu je jeho brzdná dráha dlouhá několik kritických metrů, během nichž při kolizi hrozí obvykle s životem neslučitelná vnitřní poranění. Ve filmu posílá klínovecká mluvčí pryč ze svahu matku s malým dítětem čtyřicet minut po zavírací době; matka kličkující mezi vyjíždějícími rolbami si do kamery neodpustí jízlivou poznámku: „To je strašná tragédie…“ V jiné části filmu plešivecký ředitel nahlas uvažuje, zda nedržet v terénu preventivní hlídky.

Video, jež na svých sociálních profilech sdílely mnohé české skiareály, shlédlo během jara 2017 přes 160 tisíc lidí a stalo se jedním z nejsledovanějších v tuzemské branži.

k běžným sjíždějícím zákazníkům. Okrajovou začátečnickou sjezdovku při hranicích střediska vyznačili jako skialpinistický výstup s tím, že personál skiareálu dopředu počítá, že se zde může setkat s pochodujícími lyžaři. Každá jiná sjezdovka je pro stoupání uzavřena – rozdíl tkví v tom, že pokud personál narazí na stoupající skialpinisty na některé zakázané sjezdovce, má páku je navést na povolenou trasu.

Pro středisko tak vyhrazení legální stoupací trasy znamená významně minimalizované riziko. Každý skialpinista si musí koupit skipas za 10 dolarů, čímž svým dílem přispívá na

Veřejnost ve stále větší míře objevuje lyžování v terénu coby hledanou alternativu k čím dál nebezpečnějšímu mumraji na přecpaných sjezdovkách.

V první řadě je potřeba pohyb lyžařů nahoru usměrnit. Může být lákavé skialpinisty ve svém středisku stroze zakázat, je však třeba si uvědomit, že areál tím možná zaplatí vysokou politickou cenu za otočení se zády k často nejloajálnějším lokálním lyžařům milujícím svůj kopec – na němž mohli lyžovat ještě dlouho předtím, než tam současný provozovatel rozvěsil zákazové cedule. To když necháme stranou multimilionové tržby za prodej skialpinistické výzbroje, které jako jedny z mála v oboru neklesají.

Ve východoamerickém Wildcat Mountain (New Hampshire) namísto zákazů přistupují k po pásech stoupajícím skialpinistům jako

náklady zasněžování a rolbování. Prodej skialpinistických skipasů umožňuje mít i přehled o provozu ve stoupací zóně a kontrolovat tak případnou nežádoucí hustotu pochodujících lyžařů vůči dolů sjíždějícím. Plus, koupí skipasu se skialpinista stává součástí regulérního střediskového programu a vztahují se na něj mimo jiné základní typy pojištění. Skipas nicméně platí výhradně během provozní doby střediska a Wildcat nepodporuje pohyb skialpinistů v jiné hodiny – ačkoli určité množství lyžařů v noci a brzy ráno resort registruje. K nim přistupuje individuálně v závislosti na tom, kdo jsou zač a jak se na kopci chovají. Pro ohleduplné skalní skialpinisty mívá pochopení.

| 77 |

Kulturní tradice Ještě vstřícnější přístup vykazuje Mad River Glen ve východoamerickém Vermontu, bezpochyby jeden z nejpřátelštějších skiareálů světa. Šéf tamního marketingu Eric Friedman: „Moc sjezdovek tady v MRG nerolbujeme a tradiční skialpinismus vnímáme jako důležitou součást našeho sportu, proti níž by nás ani nenapadlo se nějak vymezovat. Naopak – tradici odmakat si pěkně po svých následné oblouky tu budeme vždycky ochraňovat. Žádné výšlapy v rámci areálu nezakazujeme a že nám tu na pásech stoupají lyžařů spousty. Hodně silný skialpinistický provoz tu máme i předtím, než středisko otevře, ale i po zavíračce na jaře. Skalní lyžaři vlastně nadávají, když máme otevřeno – protože se o svahy musí dělit s těmi, co vyjíždí lanovkou,“ směje se Friedman.

Na opačné straně spektra resortů stojí proti pankáčskému MRG luxusní Aspen. I v něm respektují, že skialpinismus je – a nadále zůstane – součástí tradice tohoto historického místa.

Na každém z aspenských kopců přistupují ke skialpinistům rozdílně: na Buttermilku mohou lyžaři používat vyznačené stoupací trasy celý den bez omezení, kdežto na Aspen Mountain se skialpinisti dostanou jen mimo provozní dobu, tedy od večera do devíti ráno s tím, že ke sjíždění používají volný terén a neupravované tratě.

Tento kopec má totiž relativně úzké sjezdovky a aspenští tím eliminují nebezpečí kolize v protisměru se pohybujících lyžařů. Středisko má bohaté skialpinistické značení navádějící lyžaře k povoleným stoupacím trasám a v období, kdy areál zahajuje zasněžování, informuje o lokálních omezeních přes všechna konvenční média.

Aspen je známý tím, že nejsilnější skialpinistický provoz tam vládne přes noc, zejména v období kolem úplňků, a že středisko tento fenomén plně toleruje. Lyžaři na oplátku respektují pravidla a nevjíždí na upravované tratě. „Nemáme

s noční neukázněností žádný problém, který by stál za zmínku,“ potvrzuje šéf aspenského PR oddělení Jeff Hanle.

FOTO: ARCHIV AUTORA

| 78 | MOUNTAIN TÉMA: RIZIKA SKIALPINISMU

zakázán zcela, v jiných jsou pro skialpinisty vymezené tratě, dny a hodiny. Oblíbené jsou i „skialpinistické večery“, kdy zůstávají pro turisty déle otevřeny i horské chaty.

Podobné je to v Bavorsku, kde však platí „právo na přírodní zážitek“, a pravidla jsou tak tolerantnější. V mnoha bavorských střediscích tedy mohou skialpinisté využívat sjezdovky, musí však dbát místních pravidel. Pravidla chování skialpinistů na sjezdovce upravuje desatero německého Alpenvereinu (respekt k lyžařskému provozu, úpravě sjezdovek, přírodě atd.).

Lidi dnes nemají rozum. Obvykle ani nemáme šanci někoho chytit – když vidí, že je chceme konfrontovat, včas uhnou do lesa a zmizí v něm.

V Jižním Tyrolsku obecně platí zákaz výstupu po sjezdovce s lyžemi, jsou však i výjimky – některé sjezdovky jsou ve stanovené době, ať už během denního provozu, nebo po setmění, skialpinistům přístupné.

V rušném rakouském středisku Flachau před časem z důvodu bezpečnosti zakázali pohyb skialpinistů po sjezdovkách úplně. Za případnou kolizi lyžaře se skialpinistou navíc může být potenciálně zodpovědný i provozovatel areálu, pokud se prokáže, že neprovedl dostatečná bezpečnostní opatření. Dalším problémem je „zábor“ parkovišť areálu neplatícími návštěvníky. Například v malém lyžařském centru Unterberg nedaleko Vídně proto vybírají od skialpinistů parkovné.

V tyrolském Kitzbühelu a St. Johannu jsou dvě sjezdové tratě ve vybrané dny zpřístupněné skialpinistům pro večerní výstup a sjezd s možností občerstvení (a dokonce i párty) na horských chatách. Na Bichlalmu nedaleko Kitzbühelu je po vzoru amerických středisek 24 hodin denně otevřen areál bez lanovek a vleků, avšak s upravenými trasami pro výstup a sjezd a samozřejmě s možností lyžování ve volném terénu; součástí areálu jsou i horské chaty.

V sousedním údolí Pillersee zřídili skitouringový park se 6 výstupovými trasami, převážně mimo sjezdovky, jsou však upravovány. V ceně skialpinistického skipasu jsou i dvě jízdy lanovkou.

Celé video zobrazené níže najdete na

Ve značném kontrastu s výše uvedenými příklady se pak zdá být přístup další tradiční Mekky freeskiingu, wyomingského Jackson Hole, kde preventivně zakazují veškerý pěší výstup. Ani ne tak z nedostatku pochopení ke skialpinismu (ačkoli výš zmíněné zatčení místního doktora zavdává jisté pochybnosti), nýbrž z důvodů častých lavinových rizik; tamní terény představují přes 1 200 metrů konzistentně prudké spádnice a vysoké stupně lavinových nebezpečí jsou tam pravidelnou zimní realitou. Minimalizaci každého zbytečného rizika tu v takových podmínkách považují za nutnost.

Poměry v Alpách Skialpinismus a zejména skitouring je v Alpách stále oblíbenější aktivitou, a to i ve své fitness podobě, kdy se lyžařští turisté pohybují po upravených sjezdových tratích. Jen v Rakousku ročně vyrazí na túru odhadem na půl milionu skialpinistů, z toho 5 000 se účastní i závodů.

Prodej skitouringových lyží dosahuje 50 000 párů, celosvětově pak přes 200 tisíc.

V Rakousku není skialpinismus na sjezdovce regulován jednotně, každý areál uplatňuje vlastní pravidla – v některých je výstup po sjezdovce

FOTO: ČT24

/clanek/4882

MIKE VON

KRISTIAN

HANS

GRÜNIGEN

GHEDINA

KNAUSS

Poletíte jako lokomotiva rychlostního vlaku, čistý adrenalin a plné soustředění, sníh odletuje a hrany hoří. Lyže pro absolutní výkon, které vyvíjely legendy sjezdového lyžování Hans Knauss, Mike von Grünigen a Kristian Ghedina: RC4 THE CURV.

FOTO: DYNAFIT

| 80 | MOUNTAIN

Jsem zodpovědný skialpinista

Absolutní zákaz Některé areály přistoupily k razantním opatřením a skitouring prostě zakázaly.

Na Hochfichtu vydali následující prohlášení: „Skialpinisté, pozor! Vstup na sjezdovky v celém skiareálu je ve dne i v noci z bezpečnostních důvodů bez výjimky zakázán! Hrozí akutní riziko ohrožení života z důvodu srážky s pohybujícími se rolbami a závěsnými lany.

Provozovatel skiareálu nenese žádnou odpovědnost v případě úrazu!“ Obdobně celou situaci uchopili v jihotyrolském Schnalstalu, kde se sjížděli nedočkaví skialpinisté, aby stoupali po technicky zasněžených tratích v době nedostatku přírodního sněhu, a způsobili i vážné střety se sjezdaři.

… a relativní zákaz Na Kaprunu skialpinisté nesmí na sjezdovky mimo dobu provozu dopravních zařízení, provozovatelé se ale snaží umožnit skialpinistům stoupat po paralelních cestách.

Na Chopku zase vytvořili koridor pro skialpinisty, který je odděluje od sjíždějících, a umožňují jim tak bezpečné stoupání. (lv)

Francie sází na sjezdovky vyhrazené skialpinistům Ve Francii je skitouring tradiční aktivitou, ovšem i Francouzi si uvědomují potenciální nebezpečí v podobě například rolbařských navijáků. Doporučení francouzské Federace horských a alpinistických klubů všem areálům tedy zní: v rámci zajištění bezpečnosti umožněte skialpinistům vyrazit na speciální tratě, které budou bezpečné právě mimo obvyklou provozní dobu sjezdovek.

S respektem se k této filozofii staví většina velkých středisek. Zatím nikdo nesankcionuje skialpinisty, kteří se pohybují po uzavřených sjezdovkách, ale nabízejí možnost vyrazit na pro skialpinisty vyhrazenou sjezdovku.

Například ve Val Thorens je taková trať 1,5 km dlouhá a oficiálně otevřená od sedmi do devíti ráno a od pěti do osmi večer, jsou tak pokryty časy, kdy je v současnosti největší výskyt skialpinistů na zavřených sjezdovkách.

Areál zde navíc pořádá ranní fitness tréninky, o zpoplatnění vstupu zatím neuvažuje. Obdobně mají trať pro skialpinisty i Val d’Isère a Tignes. (lv)

Dynafit jakožto jedna z nejvýznamnějších firem vyrábějících skialpové vybavení už oslovil přední české areály a spolu s některými uvedl kampaň s názvem Jsem zodpovědný skialpinista. Cílem je dosáhnout symbiózy mezi provozovateli sjezdovek a skialpinisty tak, aby bylo zajištěno nejvyšší možné bezpečí všem. A také pokud možno finanční podíl na nákladech na infrastrukturu. Areály totiž mohou na nové možnosti skialpu přilákat další klienty stravovacích i dopravních zařízení a vůbec celého lyžařského byznysu. Mimo pravidla chování proto navrhuje Dynafit i finanční spoluúčast skialpinistů v podobě placeného parkoviště, kasičky pro dobrovolné příspěvky nebo speciálního skialpinistického lístku.

Pravidla kampaně Jsem zodpovědný skialpinista: této oblasti chodím pouze po V vyznačených trasách pro skialpinisty.

Pokud zde ve skiareálu vyznačené trasy nejsou a podmínky mi neumožňují pohybovat se jinde než na sjezdovce, pak vystupuji vždy po jejím okraji a tak, abych co nejméně omezoval a ohrožoval ostatní lyžaře.

Pokud chodím ve skupině, vždy stoupáme v řadě za sebou.

Jsem maximálně opatrný na terénních zlomech nebo při omezené viditelnosti, používám oblečení výrazných barev nebo reflexní vestu, v noci zásadně nosím rozsvícenou čelovku.

Nevstupuji na sjezdovky, které se právě upravují.

Pokud opravdu musím sjíždět po čerstvě upravené sjezdovce, tak vždy jen po jejím okraji a tak, abych upravenou sjezdovku minimálně poškodil.

Vždy respektuji pokyny a doporučení pracovníků areálu.

Pokud to skiareál vyžaduje, podílím se na nákladech spojených s výrobou technického sněhu. (lv)

VE SKIALPINISTECH VIDÍM PŘÍLEŽITOST, říká ředitel skiareálu Dolní Morava

Martin Palán, ředitel skiareálu Dolní Morava, je sám aktivním skialpinistou. Jak ale vidí budoucnost svého areálu optikou ředitele?

D

olní Morava se v posledních letech vyhoupla mezi nejužší špičku mezi lyžařskými areály v ČR. Jak jako progresivní resort nahlížíte na fenomén skitouringu v rámci střediskových sjezdovek a cest? Jako na problém, nebo na příležitost?

V každém případě se na tuto aktivitu díváme jako na příležitost a ne jako problém, to v žádném případě. Tím spíše, jak se celá oblast skitouringu jako taková vyvíjí a kolik lidí se jí již věnuje nebo začíná věnovat.

Dá se vyčíslit, kolik skialpinisté spotřebují či vytvoří finančních nároků (ničení upravených tratí, jejich organizace apod.)?

Toto se dá vyčíslit relativně obtížně a vždy záleží především na jakési osvětě a poté na nastavení pravidel v rámci jednotlivých areálů a následně kontrole dodržování těchto pravidel nebo doporučení.

Je to především o ohleduplnosti, respektu a vážení si práce druhých tím, že nebudou sjíždět sjezdové tratě poté, co se upraví, nebo během jejich úpravy přes několik pásů rolby apod.

Když bychom spočítali např. skialpinisty rozježděný svah v noci po jeho úpravě, tak se cena může pohybovat i v tisícových nákladech za novou úpravu. Nehledě na to, že svah poté nemá druhý den pro lyžaře patřičnou kvalitu a rychleji dochází k jeho rozježdění tím, že například dostatečně nepřemrzne.

Jsou vůbec primární rizika při řekněme fitness skialpinismu – sjezd za tmy, provo-

zování aktivity mimo pracovní dobu patrol apod. – pro vás jako provozovatele obecně akceptovatelná?

Zde záleží především na terénních možnostech každého areálu a, jak jsem již zmiňoval, na osvětě a nastavení pravidel například pro výstup po sjezdovce značenými koridory jak během dne, tak i v noci, kdy bývá bezpečnostní riziko největší. Výstupy se dají poměrně snadno vyznačit, skialpinisty jimi nasměrovat, ale kde není možnost sjíždět mimo sjezdové tratě ve volném terénu, tak po skončení provozní doby lanovek a vleků platí zákaz pohybu kohokoliv na sjezdových tratích. Je to především s ohledem na bezpečnost samotných skialpinistů, protože v noci se tratě strojově upravují a často jsou stroje zavěšeny na navijácích na laně.

Vy sám jste aktivní skialpinista. Uvažujete o tom, jak najít nějaký trvale udržitelný model, který by uspokojil potřeby skialpinistů a zároveň pokryl náklady s nimi spojené?

Vše se v tomto směru velmi dynamicky vyvíjí.

Počty skialpinistů rostou, a tím také nároky na značení a organizaci. My u nás v Dolní Moravě máme značené skialpinistické tratě, které jsou vedeny primárně mimo sjezdové tratě, a ty, které využívají sjezdové tratě, se snažíme minimalizovat a dobře označit.

V areálu máme rozmístěna skialpinistická desatera, kde informujeme o pravidlech pohybu na pásech ve středisku a snažíme se edukovat a apelovat na ohleduplnost jak k ostatním lyžařům, tak ke sjezdovkám, ale i k přírodě.

Uvažujeme také do budoucna o některých dnech v týdnu, kdy bychom vybranou sjezdovku nechali otevřenou pro pohyb skialpinistů do pozdějších večerních hodin a až teprve poté by se upravovala.

Pravidelně zde již několikátou sezonu organizujeme akci skialpová středa – organizované večerní výstupy na hřeben s posezením na chatě Slaměnka. Ta je určena i pro ty, kteří se chtějí s touto aktivitou seznámit a vyzkoušet si ji poprvé. K dispozici je horský vůdce a možnost zapůjčení veškerého vybavení.

Budou skialpinisté ochotni za svůj koníček platit?

Je to dle mého názoru jen otázka času a především toho, co ten který areál za daný poplatek poskytne za servis s touto aktivitou spojený. (ps)

l e r Ka říž Váš K ide freere guid

Lektor APUL Horský a lyžařský vůdce UIAGM

„Jestli chcete s freeridem začít, nebo hledáte ostré lajny, těším se na Vás v Söldenu.

Jezdím tu už 10 let a vím, kde mají včely med…“

riz.cz 47 k l e r a k kriz@ 0 603 530 5 +42

| 82 | MOUNTAIN

Text a foto: Aleš Kučera

S

kialpinisté stoupají proti hlavnímu proudu sjezdujících lyžařů a kvůli nim dochází stále častěji ke vzájemným kolizím. Velkým problémem pro provozovatele skiareálů je i jejich pohyb po ukončení provozní doby, kdy obvykle nastupují činnosti spojené se zasněžováním a strojovou úpravou sjezdových tratí. Samotní provozovatelé také evidují mnohá poškození napájecích hadic nebo kabelů u sněžných děl od hran lyží.

Po skončení provozní doby skiareálu platí zákaz vstupu na sjezdovky. Přestože slovenský zákon 274/2015 sb. Z. o Horské záchranné službě pohyb skialpinistů po sjezdovkách neřeší, provozovatel má právo přesně definovat pohyb osob (tedy i skialpinistů) ve skiareálu po skončení provozu a zakázat ho s ohledem na rizika spojená

reálně vysoké. O to víc, potká-li sjezdař hlouček stoupajících. Velmi riskantní je traverzování přeplněných sjezdovek – je třeba vzít na zřetel fakt, že hustota sjíždějících lyžařů v alpských skiareálech je výrazně nižší než na Slovensku.

Statistiky srážek sjezdařů a skialpinistů provozovatelé neevidují, odhadem ale každým rokem dochází v areálech TMR k desítkám střetů.

Speciální trasy pro skialpinisty Lyžařské areály patřící pod TMR skialpinismus nezakazují (ostatně mnozí z rekreačních skialpinistů jsou držiteli sezonních skipasů), ale snaží se ho regulovat. Sami provozovatelé navrhli pravidla pro bezpečný pohyb skialpinistů zahrnující zejména koridory, jež mají eliminovat riziko střetu s protijedoucími lyžaři. V každém ze středisek TMR, v Jasné, na Štrbském Plese i v Tatranské Lomnici, provozovatel vymezil výstupové

SKIALP V AREÁLECH Boom fitness skialpinismu – tedy aktivity, kdy lyžař stoupá na lyžích z tréninkových či rekreačních důvodů a také kvůli obecnému nedostatku přírodního sněhu po sjezdových tratích – se objevil i na Slovensku.

Náporem nového typu návštěvníků trpěly zejména technicky zasněžované sjezdovky v resortech Tatry Mountain Resorts: v Jasné, na Štrbském Plese a v Tatranské Lomnici.

s úpravou sjezdovek. Technická norma STN 01 8027:2007-11 „Značenie zjazdových a bežeckých lyžiarskych tratí a trás“ definuje sjezdovou trať jako trať určenou pro sjezdové lyžování a snowboarding, nikoliv pro pohyb lyžařů a pěších turistů zdola nahoru.

Například ze Štrbského Plesa na Solisko vystoupají při dobrém počasí odhadem i dvě stovky rekreačních skialpinistů za den. To pochopitelně znamená úměrné riziko pro sjíždějící lyžaře. Zejména v kritických místech, jako jsou terénní nerovnosti, horizonty a hrany, zatáčky a zúžení, je riziko

Na Štrbském Plese vede výstupová trasa na Chatu pod Soliskom poměrně bezpečným koridorem po turistické modré přes Medvedí kopu a po pravé straně červené sjezdovky Solisko k Chatě pod Soliskom

na Slovensku trasy a vyznačil koridory pro rekreační skialpinisty. Jedna trasa vede na Chopok ze severu, jedna z jihu, po jednom z výstupových koridorů mají střediska Štrbské Pleso a Tatranská Lomnica.

Koridory mají jeden právní efekt: V momentu, kdy ho někdo využívá, dochází k poskytnutí služby a vzniku obchodního vztahu provozovatele a účastníka, který tak musí respektovat všeobecné obchodní podmínky. Pohyb skialpinistů po sjezdovce pak upravuje provozní řád střediska

V Tatranské Lomnici od dolní stanice vede skialpinistická trasa na Štart, odtud po červené na Čučoriedky a od Skalnaté chaty vzhůru, z větší části pod sedačkovou lanovkou, do Lomnického sedla

Proč je noční skialpinismus na sjezdovkách nebezpečný?

Nejtěžší úrazy může způsobit tažné lano, na kterém jsou rolby zavěšeny při úpravě sjezdovek. Jeho délka mnohdy dosahuje stovky metrů a boční výkmit do stran, případně „vystřelení“ lana zachyceného sněhem činí několik metrů.

Pro člověka v jeho blízkosti mohou být následky zásahu lanem velmi snadno i fatální.

Při večerním pohybu skialpinistů po sjezdovce nemusí pomoci ani čelovka, okolo rolby upravující svah víří sníh a rolbař může i osvětleného člověka přehlídnout. Těžké přídavné mechanismy na stroji při otáčení výrazně vybočují z jízdní dráhy, případný střet či kolize s lyžařem může logicky mít opět těžké následky.

Podívejte na simulované video, jak dopadne lyžař při střetu s tažným lanem rolby.

Ideální partner pro vaše nejdivočejší dobrodružství

/video/4852

(mimo provozní dobu skireálu, tzn. v době kdy dochází k úpravě sjezdovek, pohyb na sjezdovkách zcela zakazuje), v případě jeho porušení tedy provozovatel může přistoupit k represivnímu opatření.

Trasy skialpinistických koridorů společně s pravidly pro bezpečný skialpinismus jsou zveřejněny na samostatných mapách. V rámci skiareálu se tak mohou skialpinisté pohybovat pouze po vyznačených trasách – koridorech.

Skipatroly na Slovensku Na dodržování pravidel chování v areálu dohlíží od prosince 2014 lyžařské bezpečnostní hlídky, tzv. skipatroly, hlídky tvořené především zaměstnanci areálů, které se pohybují po sjezdovce a dohlíží na pohyb a bezpečnost lyžařů. Společnost Tatry Mountain Resorts k jejich zřízení přistoupila, přestože neměla oporu ve slovenské legislativě a status a pravomoci patrol nejsou zákonem definovány. Jejich poslání je primárně preventivní, dohlíží na dodržování tzv. bílého kodexu na sjezdovkách, monitorují stav značení a sjezdovek a dohlíží na „vyčištění“ sjezdovek od lyžařů po skončení provozní doby. A samozřejmě usměrňují rekreační skialpinisty do vyznačených koridorů.

Tough! TG-5 U běžného fotoaparátu by přechod z mrazivého alpského vzduchu do tepla horské chaty obvykle způsobil zamlžení objektivu. S fotoaparátem TG-5 je to však již minulostí.

vodotěsný do 15 m

nárazuvzdorný do 2,1 m

mrazuvzdorný do - 10 °C

tlakuvzdorný (100 kg)

12 990 Kč

Z Jasné vedou výstupové trasy ze Zahrádok a z Bielé pútě přes Priehybu a dále Lukovú na Chopok. Z jižní části vede výstupový koridor z Krupové a na Kosodrevinu, dále přes Dereše na Chopok

Vše pod jednou střechou v centru Prahy.

Největší prodejna fototechniky v ČR.

Většina zboží skladem.

Nejlepší e-shop roku 2014, 2015, 2016 a 2017.

Autorizovaný servis v zázemí firmy.

Nově otevřeno i v neděli.

11:00 - 18:00

Centrum FotoŠkoda, Vodičkova 37, Praha 1

www.fotoskoda.cz

| 84 | MOUNTAIN Díky spolupráci vývojářů amerických značek BCA a K2 vznikla ucelená řada vybavení pro skialpinismus a freeride.

BCA a K2:

VŠE NA SKIALP P ro letošní sezónu se na trh dostaly špičkové lavinové batohy Float Speed 17 a 27, fungující na principu nové technologie BCA Float 2.0. Ta přináší rapidní zmenšení tlakové lahve o 30 % a zároveň významné snížení hmotnosti celého systému. Doplnitelné lahve se stlačeným vzduchem mají nově tlak 3000 PSI, zaručující nafouknutí 150litrového airbagu do 3 vteřin. Významně se tak zvyšuje šance na přežití při zasypání lavinou, neboť batoh zasypaného nadnáší nad masu sněhu a airbag, strategicky umístěný za hlavou a kolem krku, chrání citlivá místa páteře před zraněním.

Lavinové batohy BCA navíc vynikají propracovaným zádovým systémem a množstvím vychytávek jako H20 systémem se zateplenou kapsou na ramenním popruhu nebo organizéry pro snadné umístění stoupacích pásů, lavinové sondy a lopaty. Samozřejmostí jsou oka pro upevnění holí a cepínu. Kdo by potřeboval techničtější batoh vhodný pro vícedenní přechody, tak sáhne po Float 42.

Každý skialpinista, řešící hmotnost své výzbroje, zajásá nad dokonalým spojením cepínu a lopaty s univerzální násadou.

Shaxe Tech s ocelovou hlavou cepínu a technickým topůrkem splňuje normu CE pro cepíny kategorie B, takže se na něj můžete bez výhrad spolehnout i v prudkých svazích. Shaxe Speed s hlavou cepínu z T6 duralu je skvělou volbou pro horské přechody. Součástí setů jsou navíc speciální křídlové šrouby, usnadňující zkonstruování záchranných sání. K tomu pomohou třeba karbonové hole K2 LOCKJAW CARBON PLUS, disponující integrovaným sklonoměrem, talířky naklápějícími se podle sklonu svahu nebo měřičem hloubky sněhu, který po spojení dvou holí dohromady funguje jako lavinová sonda.

Další novinkou je vysílačka BC Link™, umožňující dokonalou skupinovou komunikaci, důležitou především při sjíždění prudkých svahů, kdy vás kolega může bezpečně navést, kudy jet.

Nejdůležitější pomůckou pro pohyb v zimním terénu je bezesporu lavinový vyhledávač. Vlajkovou lodí značky BCA je tříanténový digitální vyhledávač Tracker3™. Jeho největší výhodou je velmi rychlé zachycení nejsilnějšího signálu ostatních vyhledávačů v dosahu. Ve chvíli, kdy signál zachytí, si můžete být jisti, že zasypaného najdete. Vzdálenost a směr zasypaného lze snadno odečítat z displeje pomocí jasně červených LED diod, což výrazně usnadňuje hledání za zhoršené viditelnosti, jako je mlha, tma či husté sněžení. V případě vícečetného zasypání nabízí vyhledávač funkci Signal Suppression (SS), kdy je po dobu 60 vteřin potlačen nejsilnější signál již nalezeného vyhledávače. Jste tak co nejrychleji navedeni k dalšímu zasypanému. Pokud potřebujete získat přehled o všech zasypaných v dosahu, pomůže vám funkce Big Picture (BP), usnadňující rozhodnutí, kam se vydat hledat nejdříve.

Spolehnout se můžete i na odolné duralové nebo karbonové lavinové sondy BCA Stealth se snadným systémem aretace. V neposlední řadě je třeba zmínit odborníky uznávané stoupací pásy, vyráběné přední švýcarskou značkou POMOCA z mohéru a nylonu. Pásy mají skvělou přilnavost k lyži, ideální poměr stoupavosti a skluzu a výraznou voděodolnost. Pokud byste snad stále byli na pochybách, vyzkoušejte výrobky K2 a BCA v terénu a přesvědčte se o jejich kvalitě.

Skipasy

ZDARMA

do zimních středisek v Rakousku, Čechách, Polsku i na Slovensku.

Hole, helmy, běžky Doprava

ZDARMA

Vše pro rychlost. Nová bezešvá kombinéza i nové lyže Dynafit PDG2

| 86 | MOUNTAIN

Neuvěřitelná lehkost

SKITOURINGU

Budoucnost vybavení skialpinisty v podání Dynafitu Dynafit vstupuje do ofenzívy. Představil hned několik novinek, na které sedí přívlastek revoluční…

D

ynafit klade důraz na rychlost.

Odlehčování ordinuje všem sportovcům, nikoli jen závodníkům.

Ale zdaleka nejen to…

Čtyři řady Dynafitu

Skialp pro děti!

Race – závodní skitouring, důraz je kladen na extrémní výkonnost (nejnižší hmotnost vybavení)

SL80 znamená short and light a název nese skialpová lyže pro děti. Se šířkou 80 mm a rozpětím délek 129–158 cm chce Dynafit vybavit kvalitním vybavením i začínající juniory a děti, tedy zaplnit segment, kde bylo dosud prakticky vzduchoprázdno. Nejmenší boty seženete ve velikosti 22,5, ve vývoji je vázání s DIN 2,5.

Speed – nezávodní disciplína, důraz je kladen na lehkost a rychlost pohybu.

Vybavení je tak nadprůměrně lehké Tour – standardní skitouringové vybavení, což však u Dynafitu znamená stále o kousek lehčí, než je standard trhu Free – vybavení zaměřené na maximální požitek při freeridingu

Helmy a doplňky

Revoluční Pintech – nejlehčí vázání světa Do sériové výroby se dostává nové závodní vázání Pintech. Na trhy půjde model pojmenovaný P49.

49 proto, že vázání – pata + špička pro jednu lyži – váží pouhých 49 gramů. Tak neuvěřitelné lehkosti je dosaženo tím, že vázání – které funguje na principu trnů neboli pinů – nemá žádné piny. Dynafit tím v tomto systému odkračuje od standardů vázání Tech, tedy od svého dosud nejvýznamnějšího patentu! Resp. ho staví naruby.

Piny jsou totiž zabudovány nikoli do vázání, ale do samotné boty. V ní nahrazují původní inserty, tedy otvory, kam piny vázání obvykle zapadají. Ve špičce boty jsou trny zabudovány tak, že při stlačení – nástupu do vázání – zajíždí do otvorů ve vázání, a fixují tak botu ke špičce vázání. Udivující je mechanická funkce systému, nastupování a vystupování z vázání je mnohem rychlejší než u dosavadních modelů. Zajímavé je i to, že zabudování pinů a související mechaniky nijak znatelně nezvyšuje hmotnost boty.

Hoji – první sjezdová bota pro touring Dle Dynafitu revoluční boty byly pojemenovány po freeriderovi Ericu Hjorleifsonovi, přezdívanému Hoji. Ten stál spolu s firemními vývojáři u zrodu boty, která má umožnit snadný a efektivní výstup, přičemž ale zůstane plnohodnotně výkonná při sjezdu – efektivitu při výstupu zajišťuje mj. rozsahem výkyvu komínu 55°, zároveň slibuje nekompromisní pevnost při sjezdu. Jeden pohyb pro přepnutí, který lze udělat i nohou, zajišťuje vysoký uživatelský komfort. Hlavní inovační podstatou je konstrukce skeletu, kdy po zamčení do sebe zapadnou díly komínu a boty zcela pevně, bez možnosti jakéhokoliv, byť drobného pohybu.

Model je titulován jako první sjezdová bota pro touring nebo první touringová bota pro sjezd.

Dlouhodobým zájmem vývoje Dynafitu jsou skialpinistické přilby.

Závodníkům již pravidla neumožňují nosit lehké lezecké helmy, skialpinistické potřebují totiž dvojí certifikaci – jak tu pro lezení, tak tu pro lyžování. Kromě závodních modelů jsou dostupné i free a tour helmy, třeba i se zabudovanou čelovkou.

Pás rezerva Novinkou je též záložní pás Pomoca. Pokud vám selže stoupací pás, provizorně ho nahradí tento superlehký (100 g) a levný pás, který tvoří dva tenké stoupací „pásky“, jež se nalepují pouze po krajích lyže v místech nejvyužívanějších pro odraz.

Speednose – centimetr k dobru Již nyní se ví, že se bude vyrábět v grilamidové a pebaxové (těžší, ale levnější) verzi, pro pány i dámy. Standardem Dynafitu už dnes je tzv. Speednose, nápadně odlišný tvar špičky boty, kde absentuje pero pro sjezdová vázání.

Technologie, kterou disponují již dnešní boty (např. TLT 7), na tradiční nepinová vázání zcela rezignuje. Dle Dynafitu prý díky posunutí otvorů pro piny získá lyžař téměř centimetr navíc při každém kroku.

K novým botám Dynafit vyvinul i nové mačky. Patentovaný model Cramp-in váží pouhých 130 g.

HANS KRISTIAN KROGH-HANSSEN

BERGANS HEMSEDAL: LYŽAŘSKÁ KOLEKCE BUDOUCNOSTI

Nová lyžařská kolekce Hemsedal má unikátní řešení regulace tělesné teploty. Díky moderní kombinaci materiálů a bodymappingu, tedy přizpůsobení se potřebám a specifikům jednotlivých částí těla, chrání důležité partie, dokonale kopíruje pohyb a odolá drsnému horskému klimatu. To vám umožní užít si lyžování naplno.

bergans.cz North Trappers s.r.o., výhradní dovozce a distributor značky Bergans pro ČR a SR. norskamoda.cz

FOTO: SALOMON

| 88 | MOUNTAIN

Text: Ondřej Novák

Salomon a Atomic připravují nové skitouringové vázání.

Je zcela unikátní a možná způsobí úplný převrat v dalším vývoji všech vázání určených pro skitouring spojený s freeridovým lyžováním.

SVATÝ GRÁL

skitouringových vázání?

J

menuje se Shift a pod stejným názvem ho bude vyrábět Salomon i Atomic.

Na první pohled vypadá jako obdoba freeride-touringových Marker Kingpin a Dynafit Beast. Disponuje standardní lyžařskou patou, která je masivní, a špičkou, která pracuje na principu „pinů“. A právě ve špičce se liší.

V čem je unikátní?

Zatímco všechna srovnatelná vázání používají pinové uchycení pro výstup i sjezd, Shift využívá piny pouze pro cestu nahoru. Při přepnutí do polohy pro sjezd se naopak piny z boty uvolní a špička je uchycena do klasické platformy, jakou známe z běžných lyžařských vázání. Výhod je hned několik. Klasická platforma špičky alpského vázání je odolnější vůči rázům a vibracím, lépe přenáší impulsy lyžaře na lyži a uchycení boty v ní je mnohem pevnější, a tedy i bezpečnější než

v pouhých pinech. Díky všemu výše uvedenému je Shift také první vázání svého druhu, které získalo plnou certifikaci TÜV určenou pro běžná lyžařská vázání, nikoliv pouze pro touringová.

Celé kouzlo spočívá v nenápadné součástce, kterou dobře uvidíte na fotografiích. Při jejím otevření se vysunou piny a vázání je připraveno pro výstup. Součástka – destička je v tu chvíli umístěna pod špičkou boty. Pro sjezd se naopak překlopí do vyšší polohy, deaktivuje piny a bota se zasune pod ni.

Technická data Nejvíce nás samozřejmě zajímá hmotnost. Shift je o něco těžší než Marker Kingpin a o něco lehčí než Dynafit Beast. Váží 850 g (1 700 g pár). Patu můžeme posouvat o 3 cm, stoupací hrazda má dvě polohy, 2 a 10 stupňů. Vázání disponuje samozřejmě bezpečnostní brzdou, která bude

dodávána v pěti variantách šířky od 90 do 120 mm. Dalším podstatným údajem je spektrum nastavení DIN v rozsahu 6–13. S tím souvisí i 47mm elasticita vázání, která je zcela srovnatelná s běžnými vázáními. Díky ní bota ve vázání lépe tlumí rázy a dokáže lépe předcházet nechtěnému vypnutí.

Kdy? Myšlenka vázání, které bude pro výstup poskytovat veškerý komfort pinových řešení a pro sjezd veškeré výhody alpského vázání, přišla do Salomonu již před 7 lety. A další sezónu si ještě budeme muset počkat. Vázání Shift by Salomon i Atomic měly uvolnit do prodeje v září 2018. Freeridová komunita ho již teď označuje za svatý grál.

/video/4867

| 89 |

BLACK DIAMOND TRAVERSE PRO

www.hudy.cz

2 5 Kč 19

Dvoudílné hliníkové hole se zavíracím systémem Flick Lock vhodné na skialpinismus. Jejich hlavní výhodou jsou bezpečnostní poutka.

Horní segment má protiskluzovou úpravu pro lepší úchop v rukavicích, kterou využijete při rychlém výšvihu v prudkém svahu.

www.k2skis.com

BCA TRACKER 3™

Technický odlehčený lavinový batoh je ideální pro skialpinisty a freeridery. Objem 27 l bez problémů pojme vybavení na víkendovou túru. Nový vyjímatelný systém Float™ 2.0 umožňuje velmi rychlé a efektivní nafouknutí airbagu, umístěného strategicky za hlavou jezdce a poskytujícího tak maximální ochranu. Nechybí speciální kapsy na sondu a lopatu či popruhy na upevnění lyží a cepínu.

Objem: 27 l Hmotnost: 1 973 g včetně systému Float™ 2.0 bez lahve/ 2 567 g včetně lahve

Moderní tříanténový digitální lavinový vyhledávač s malými rozměry. Displej s jasně červenými LED diodami usnadňuje zobrazení vzdálenosti a směru za zhoršených podmínek viditelnosti a šetří baterie. Vyhledávač nabízí funkci Signal Suppression (SS) pro dočasné potlačení nejsilnějšího signálu a funkci Big Picture (BP), umožňující získat přehled o všech zasypaných v dosahu.

Rozměry: 11,5 x 7,1 x 2,4 cm Hmotnost: 215 g včetně baterií Dosah: 50 m Napájení: 3x 1,5 V AAA

GARMIN VÍVOACTIVE3 OPTIC

MONS ROYALE CHECKLIST HOOD LS GEO

www.k2skis.com

Chytré hodinky na lyže i do práce Garmin vívoactive3 Optic je nový model chytrých, sportovních GPS hodinek, které sluší jak se sportovním, tak i formálním, pracovním oblečením. Dokáží změřit běh, jízdu na kole, plavání a také všechny typy lyžařských aktivit. Na sjezdovce automaticky detekují jízdu lanovkou, u každého sjezdu změří samostatně čas, vzdálenost, převýšení, maximální rychlost, srdeční tep a řadu dalších informací. Při propojení s chytrým telefonem vás na lanovce diskrétně upozorní na příchozí volání či sms. Mají skvělou odolnost i výdrž, na jedno nabití vydrží déle než 1 týden v režimu chytrých hodinek.

www.garmin.cz

4 5 Kč 99

4 3 Kč 19

BCA FLOAT 27 SPEED™

Lavinová lopata s vyměnitelnou ocelovou hlavou cepínu, splňující normu CE pro cepíny kategorie B. Zahnuté topůrko pomůže při lezení strmých svahů.

Tímto setem šetříte váhu i místo v batohu. Balení obsahuje speciální křídlové šrouby, usnadňující zkonstruování záchranných sání.

Rozměry listu lopaty: 24 x 28,5 cm Délka topůrka: 51 cm Hmotnost: 706 g (lopata), 436 g (cepín)

www.k2skis.com

Mons Royale je novozélandská značka, která vyrostla při pohybu v horách.

Dokonalou ukázkou toho je i dámské triko 1. vrstvy Checklist Hood vyrobené ze 100% merina. Při stoupání urychluje ventilaci pomocí zipu a síťované látky na zádech. Kapuce pak při dosažení vrcholu zabrání nepříjemnému prochladnutí.

www.monsroyale.com

8 0 Kč 99

13 Kč 190

www.alpsport.cz

www.k2skis.com

www.skialpshop.cz

BCA SHAXE TECH

16 9 Kč 99

4 7 Kč 50

ATK RT 2.0 (290 G)

„Kompletní“ skialpinistické vázání s vypínací silou 5–10 DIN, háčkem na „haršajsny“ a váhou 290 g včetně brzdy je jedno z nejlehčích na trhu. Celokovové provedení = dlouhá životnost.

Praktická možnost kdykoliv jednoduše změnit nastavení pro velikost bot v rozmezí +/- 1,5 cm (3 cm). Pro ženy a juniory v provedení Lightweight s nižší vypínací silou (4–8 DIN) a měkčím nášlapem špičky. Pro hobíky se závodními ambicemi je v nabídce novinka Trofeo (145 g). Šířka brzd: 75, 86, 91, 97 mm

Špičkově propracovaná PMR vysílačka, pracující v pásmu 446 MHz, umožňuje komunikaci v reálném čase během jízdy či výstupu. Možnost snadného připevnění komunikátoru na ramenní popruh batohu, zatímco vysílačka je v teple batohu či kapsy. Nechybí silná LiIon baterie a indikátor jejího nabití. Odolné vůči dešti či sněžení dle normy IP56.

Hmotnost: 340 g Rozměry vysílačka/komunikátor: 6 x 5 x 15 cm / 8 x 4 x 4,5 cm

8 9 Kč 90

13 9 Kč 90

BCA BC LINK™

PÁSY

www.armadaskis.com

15 9 Kč 90

www.skialpshop.cz

ARVA NEO

Spolehlivý tříanténový digitální lavinový vyhledávač, vítěz ISPO Award 2013, nabízí maximální dosah, spolehlivost a snadnou obsluhu, to za rozumnou cenu. Dosah 60 m = poloměr 30 m garantovaný pro každou polohu zasypaného. Jedním knoflíkem přepínáme VYSÍLÁNÍ / HLEDÁNÍ, druhým knoflíkem MARKUJEME už nalezeného zasypaného do paměti a jdeme za dalším (v případě více zasypaných). Pokud HLEDÁME a zasype nás další lavina, během 4 nebo 8 min – dle nastavení – přístroj začne VYSÍLAT. Podsvícený displej umožňuje použití v podmínkách se špatnou viditelností.

7 2 Kč 90

ARVA REACTOR 24

Airbag lavinový batoh ARVA REACTOR 24 je určen pro freeride dál od sjezdovek a skialpové túry bez lana. Objem 24 litrů, hmotnost bez bomby 2,1 kg.

Lze použít bomby ARVA, ABS, MAMMUT. Airbag má ergonomický tvar v oblasti hlavy, objem 150 litrů (zajišťuje velký vztlak), je odolný a dvojkomorový (při proražení jedné komory zůstává druhá). Systém je odolný a kompaktní (hmotnost jen 790 g + bomba) a je jednoduše přenosný z jednoho batohu do druhého. U každého batohu lze nastavit délku zad v rozpětí S–M–L. Tvar a konstrukce airbagu pomáhá dostat zasypaného na horní plochu laviny v horizontální poloze. splňuje normu CE EN 16716 platnou pro lavinové airbagy

3 1 Kč 90

ARMADA TRACER 88 O tom, že Armada vyrábí jedny z nejlepších lyží do volného terénu, není debaty. Její letošní kolekce také poprvé přináší čistokrevné šlapací lyže. Lyže Tracer 88 jsou mimořádně lehké (1 220 g při 172 cm) díky své lichoběžníkové konstrukci. Ta jim také dává dostatečnou pevnost pro perfektní držení při jízdě po hraně. Lehký přední rocker zas umoňuje hravě a rychle reagovat na nástrahy okolí.

Dámská verze pak nese jméno Trace 88. K oběma typům dodává Armada i na míru řezané stoupací pásy, jejichž stoupací plocha je směsí 70 % mohéru a 30 % nylonu.

| 90 |

Kalhoty z pružné třívrstvé Helly Tech® Professional tkaniny a odlehčené strečové tkaniny na zadním díle laclu pro extra prodyšnost tam, kde ji potřebujete nejvíc. Vysoká variabilita – šle, poutka na pásek, suché zipy v pase. Dvě cargo kapsy a specifická kapsa pro pípák, které umožní vzít si s sebou vše potřebné pro vaše freeridové nebo backcountry dobrodružství.

K2 ROUTE

SCARPA GEA 2.0

Lahůdka pro nejnáročnější ženy, re-designovaná verze navazuje na svou předchůdkyni, stejně jako její pánský protějšek, bestseller Maestrale. Boty vynikají nízkou hmotností, vyšším tepelným komfortem, rozsahem pohyblivosti odvětraného komínu (60°) pro pohodlnou a rychlou chůzi. Praktický je Quick Step-In TLT systém pro snadné zapnutí boty do vázání i nový uzavírací systém Wave Closure System ve tvaru „vlny“. Užijete si ostré sjezdy s přesným vedením lyže.

Hmotnost: 1 250 g (1/2 páru velikosti 250), skelet: Grilamid®/Pebax®, podrážka: SCARPA®/Vibram® Cayman PRO, vnitřní bota: SCARPA® Intuition (tepelně tvarovatelná)

Odlehčená verze lopaty Alugator Light od firmy Mammut nabízí stejnou tuhost a odolnost jako ostatní lopaty Mammut. Poskytuje ideální vyvážení mezi robustním materiálem, ergonomickým tvarem rukojeti a optimální kontrolou při práci s lopatou.

Má také ostřené hrany pro snadné krájení sněhu a otvory pro vytvoření kotvy a záchranných saní.

Lopata Alugator Ride od firmy Mammut poskytuje ideální vyvážení mezi robustním materiálem a optimální kontrolou při práci s lopatou. Také nabízí ergonomicky tvarovanou rukojeť do písmene T pro efektivní přenos síly a automatické zamčení rukojeti pro komfortní manipulaci.

MAMMUT PROBE CARBON 240 FAST LOCK

www.hudy.cz

19 Kč 90

Lehká karbonová lavinová sonda od firmy Mammut s rychlým uzavíratelným systémem, která by neměla chybět ve vaší výbavě. Bez sondy, vyhledávače a lopaty raději zůstaňte doma v teple.

www.hudy.cz

MAMMUT BARRYVOX

Barryvox je digitální 3anténový lavinový vyhledávač nové generace.

Jediný na trhu s dosahem až 70 metrů. Oproti svému předchůdci zesílil a zrychlil a přitom vám usnadní krušné chvíle jednoduchým a intuitivnějším ovládáním.

Barryvox se sám přepne z módu vyhledávání do módu vysílání po 4 minutách v nečinnosti.

www.hudy.cz

MAMMUT PROBE 240 FAST LOCK Jedna z nepostradatelných věcí na váš skialpový výlet. Lavinová sonda od firmy Mammut s rychlým uzavíratelným systémem, která by neměla chybět ve vaší výbavě.

www.hudy.cz

MOVEMENT VERTEX

Vertex je nejuniverzálnější Movement lyže, na kterou se můžete spolehnout v každém terénu včetně sjezdovky. Obratný všeuměl s karbonovou výztuhou a dvojitým rockerem zaručuje rychlé reakce na pokyny. Švýcarská dokonalost a přesnost je patrná nejen na designu lyže, ale také na její konstrukci (dřevo/karbon/ sklolaminát) a dalších použitých technologiích a materiálech, které dávají lyži unikátní vlastnosti jak pro sjezd, tak pro výstup.

Ocení pokročilí uživatelé a experti, začátečníky posune dál. Vertex = odpověď na požadavky moderního skialpinismu.

Parametry při délce 169 cm: šířka 119–84–108 mm, rádius 18 m, hmotnost 1 300 g.

6 9 Kč 90

www.hudy.cz

13 Kč 90

MAMMUT ALUGATOR RIDE

14 Kč 90

MAMMUT ALUGATOR LIGHT

www.alpsport.cz

13 4 Kč 90

www.k2skis.com

www.hellyhansen.com

11 Kč 90

www.k2skis.com

16 Kč 199

Lyže s dřevěným jádrem z javoru a paulownie vyztužená podélnými karbonovými vlákny. Ideální volba pro všechny skialpinisty, kteří potřebují univerzální dostatečně tuhé a odolné lyže. Díky AllTerrain Rockeru jsou ideální do jarního firnu stejně jako do čerstvého prašanu. Povrchová úprava SnoPhobic omezuje lepení sněhu. Lyže je snadno ovladatelná, má perfektní držení na hranách a se zúženou špičkou i patkou si užijete jízdu dolů.

Rádius: 17 m při délce 170 cm Hmotnost: 1 550 g při délce 177 cm Rozměry: 128/96/118

Nejlehčí univerzální helma na trhu váží pouhých 320 g a s dokonalým systémem větrání zajistí optimální teplotu jak při namáhavém výstupu, tak při rychlém sjezdu.

Pomocí Boa® systému dotažení vám helma bude skvěle sedět.

Oceníte i softshellovou pokrývku proti sněhu či dešti.

Rozměry: S (51–55 cm), M (55–59 cm), L/XL (59–62 cm) Hmotnost: 320 g

Nová kombinéza přizpůsobená potřebám profesionálních lyžařů. Voděodolná třívrstvá Helly Tech® Professional tkanina s vynikající prodyšností v kombinaci s inovativním H²Flow™ systémem výrazně zvyšuje tepelný komfort.

Kapsa Life Pocket pro telefon nebo kameru, HiViz detaily a reflexní krempa nebo vnitřní kapsa pro pípák s vnějším přístupem. Střih optimalizovaný pro chránič páteře a další freeridové prvky (vyšší límec, rozšiřitelný límec, utěrka na brýle, Recco®…). Unisex velikosti, ženám doporučujeme pořídit si tento produkt o jednu až dvě velikosti menší.

www.alpsport.cz

15 4 Kč 90

K2 WAYBACK 96

www.hellyhansen.com

3 5 Kč 09

www.hellyhansen.com

HELLY HANSEN ULLR POWDER SUIT

21 Kč 990

Freeridová lyžařská bunda je vyrobena z ripstop třívrstvé Helly Tech® Professional tkaniny s nesrovnatelnou prodyšností, která vás udrží v suchu, teple a pohodlí i díky ventilačním zipům, jež fungují zároveň jako kapsy. Odepínací protisněhový pás, HiViz prvky a reflexní krempa, velké nastavitelné manžety nebo kapsy, které nebrání nošení batohu. Specifický freeridový límec, utěrka na brýle a reflektor Recco®. Bunda je vybavena Life Pocket prodlužující výdrž vašeho telefonu.

8 9 Kč 90

HELLY HANSEN SOGN BIB SHELL PANT

8 9 Kč 90

HELLY HANSEN SOGN SHELL JACKET

SNOWPANIC.cz

28 Kč 390

JetForce používá turbo ventilátor k nafouknutí ochranného vaku.

Možnost testovat funkčnost bez nutnosti následného nahrazování komponentů, opakovaná aktivace a cestování letadlem bez omezení.

JET-FAN: bateriemi poháněný turbo ventilátor nafoukne ochranný 200l vak v průběhu 3,5 s. OPAKOVANÁ AKTIVACE: umožňuje 4 a více aktivací na jedno nabití. AUTOMATICKÉ VYFOUKNUTÍ: vak se automaticky vyfoukne po 3 minutách, čímž vytvoří vzduchovou kapsu a usnadní případnou záchranu.

Parametry: objem 24 l, hmotnost: 3 400 g, možnost diagonálního uchycení lyží, speciální lavinová kapsa na lopatu a sondu, jedna kapsa ve víku, odnímatelná síťka na přilbu

PIEPS C 660

www.pips.cz

18 Kč 90

Teleskopická lavinová lopata s rukojetí typu C pro efektivnější kopání. Otočením násady můžete z lopaty vytvořit motyku pro kopání. Madlo C je použitelné jak pro praváky, tak pro leváky. Použití jako lopata i jako motyka, protiskluzový systém na držení, rychlozacvakávací sestavení, možnost použití pro nouzový transport, úprava listu pro boty, otvírák z druhé strany listu.

Parametry: hmotnost: 660 g, rozměr listu: 28 x 22 x 8 cm, celková délka: 88 cm, délka násady: 50 cm (+10 cm madlo)

16 5 Kč 99 13 8 Kč 99

www.vermont.eu

ROCK EXPERIENCE ALPINE Pánská bunda z řady SKI-ALP od italské značky ROCK EXPERIENCE má z vnější stany odolný nylonový materiál s tkaním ripstop a voděodolnou úpravou DWR, izolaci zajišťuje náplň Thermore® Pro. Rukávy a spodní díl jsou utkány s elastického materiálu (92 % polyester, 8 % spandex).

Bunda má integrovanou kapuci, velké kapsy na přední straně, elastické zakončení rukávu a spodního lemu, vnitřní kapsy. Hmotnost: 380 g.

www.lomtrading.cz

na freeride a freeski tu máte nás!

cenová panika

3 5 Kč 90

14 6 Kč 99

PIEPS JETFORCE TOUR RIDER 24

www.pips.cz

PÁNSKÁ BUNDA BEC Stejně jako kalhoty je bunda z třívrstvého materiálu Hipe®Core+. Technické vlastnosti jako 100% větruodolnost, vodní sloupec min. 10 000 mm, prodyšnost 10 000 g/m2/24 h a lepené švy ji předurčují pro největší zážitky v prašanu.

PÁNSKÉ KALHOTY BEC Technické kalhoty ze speciálního třívrstvého materiálu Hipe®Core+. Zajistí vám tu pravou ochranu před nepříznivým počasím a pro vaše výkony – 100% větruodolné, vodní sloupec min. 10 000 mm a prodyšnost 10 000 g/m2/24 h.

DÁMSKÉ KALHOTY GRAVITY Vodě a větru odolné, prodyšné kalhoty z Gore-Texu vám zařídí to nejvyšší pohodlí a ochranu.

Detaily jako lepené švy nebo plně rozepínatelné zipy ideální při stoupání jsou samozřejmostí.

www.vermont.eu

PEAK PERFORMANCE BEC

ROCK EXPERIENCE MISSION Technické pánské kalhoty z řady SKI-ALP italské značky ROCK EXPERIENCE jsou vyrobeny z materiálu s membránou Wind Break s vodním sloupcem 10 000 mm H2O a prodyšností 10 000 g/m2/24 h. V dolní části kalhot je robustní ochranná tkanina HEROX, kalhoty mají ergonomický střih Ergo strech, povrchovou vodoodpudivou úpravu, nastavitelné a odnímatelné kšandy, pružný pas v zadní části a dvě kapsy na zip.

Dostupné velikosti S–3XL. Kalhoty se prodávají i v dámském provedení ve velikostech XS–XXL.

www.lomtrading.cz

slevy 4 1 Kč 45

DÁMSKÁ BUNDA GRAVITY Gore-Tex vás ochrání před pravým zimním počasím, ale zároveň vás nadchne svojí prodyšností.

Ideální pro skialpový výstup s následným freeridem.

18 2 Kč 99

PEAK PERFORMANCE GRAVITY

až 65%

| 92 |

BACKLAND A HAWX Novinky pro backcountry

S rostoucím zájmem o skitouring a lyžování ve volném terénu se rozšiřuje i nabídka Atomicu v této oblasti. Pro sezónu 2017/18 připravil hned dvě zásadní novinky.

Ř

adu Backland, určenou už od roku 2015 pro skitouring a výkonnostní skialpinismus, nemusíme představovat. Velmi lehké boty doprovázené lyžemi se na trhu pevně usadily a konkurují i tradičním skitouringovým výrobcům. Letošní novinkou je ultralehká bota Backland Ultimate, jež je se svými 750 gramy vůbec nejlehčí botou, kterou kdy

Atomic v historii vyrobil. Disponuje unikátním 80° předozadním pohybem komínu, takže pohyb při chůzi téměř připomíná běžnou vycházkovou obuv. Model Ultimate je zároveň maximálně komfortní, a proto má prodyšnou vnitřní botičku, která výborně odvádí pot a dá se prát. Jejím trumfem je technologie Memory Fit, tedy možnost tepelně vytvarovat skelet i vnitřní botičku přesně na každou nohu. Řada Hawx byla vždy synonymem allmountainových bot.

Novinka Hawx

Ultra XTD je crossoverem mezi allmountainovým lyžováním, freeridingem a skitouringem.

O tom svědčí i vývoj novinky, na kterém se podílela freeridová legenda Chris Benchetler a špičkový závodník v alpských disciplínách Daron Rahlves. Novým Hawx Ultra XTD zůstalo vše z původních Hawxů: těsné sportovnější usazení chodidla, zaměření na výkon i tuhost skeletu s flexindexem 130. To vše je teď velmi dobře namixováno s vlastnostmi skitouringových klasik Backland zejména s důrazem na hmotnost a pohyblivost komínu při chůzi.

Trigger S Vertical – až na vrcholky hor

J

ak jste určitě zaregistrovali, od minulé sezóny se v nabídce německé značky LEKI objevilo vylepšené madlo Trigger S s označením Vertical. Tento systém je primárně určen pro ty, kteří nemají rádi přeplněné skiareály s dlouhými frontami a raději po svých objevují okolní horské stezky a svahy. Jedná se o unikátní vázání mezi rukavicí a holí, které umožňuje pohodlně přeuchopit madlo, aniž byste potřebovali odepnout ruku od hole. A to se obzvlášť při stoupání v horších podmínkách hodí.

Po sjezdařích a běžkařích si s vázáním Trigger S na své přijdou i milovníci skialpového lyžování.

Hlavní výhody rvní bezpečnostní vázání pro touringové hole P s funkcí jednoduchého odpojení Při pádu, či sesuvu laviny, možnost jednoduše uvolnit ruce a vyhrabat si prostor pro dýchání Maximální přenos síly díky palcovému popruhu Flexibilní poutko umožňuje uchopení madla shora Všechny rukavice typu Vertical mají šňůrku k zápěstí

Perfektní spojení omfort a bezpečnost K Jednoduché ovládání, rychlé nasazení Perfektní střih, optimální ovládání, ideální přenos síly směrem k holi Flexibilita všemi směry

www.leki.cz

- 44 %

Sjezdové lyže SHAPE 3.0 PP9 + SX10 Konstrukce: Cupová/Power Fiber Jacket Vázání/DIN: SX 10 DIN 3-10 Deska pod vázání: PP9 Technologie: ERA 3.0, Power Fiber Jacket

místo 7 199,-

3 999,-

| 94 | SPORT

FOTO: SCOTT

V HARFASPORTU!

FOTO: SCOTT

Skialpové vybavení nově

Největší výběr pro sjezd, běžky a cyklistiku, široká škála nadstandardních služeb – zkrátka vše pro spokojeného zákazníka – to je Harfasport. Největší pražská specializovaná prodejna lyží a kol se věrně řídí přáním zákazníků, a tak není divu, že letošní sezónu potěšila také stále přibývající zájemce o skialpinismus.

Milovníci skialpů si zde mohou pořídit kompletní výbavu včetně oblečení a doplňků zejména od oblíbené švýcarské značky SCOTT. Nechcete-li si vybavení kupovat, můžete využít i půjčovnu, kde najdete kompletní sety.

Milovníci skialpů, těšte se…

J

aké skialpové lyže na vás v Harfasportu čekají? Najdete zde oceněnou skitouringovou řadu lyží SCOTT Superguide, s nimiž sjedete téměř všechny vytyčené cíle i v extrémním terénu díky skvělému poměru výkonu a hmotnosti.

Dynamickou jízdu umožňuje sandwichová eliptická konstrukce. Nízkou hmotnost na základě vyspělé karbonovo-kevlarové konstrukce s dřevěným jádrem vřele oceníte jak při výstupu, tak při sjezdu. Trvanlivé, odolné a vysoce přilnavé Skin SCOTT pásy lehce uložíte díky jejich velikosti i hmotnosti, ale také rychle nasadíte a sundáte.

Skialpové boty seženete v Harfasportu v pánském, dámském či unisex provedení. Skialpové boty poskytují vysoký komfort, který je zajištěn kombinací nízké hmotnosti, výkonu a pohyblivosti. Použité technologie umožňují při stoupání flexibilitu komínu, při sjezdu však spolehlivě drží nohu.

Skialpy na zkoušku Ještě jste skialpu nepropadli a chcete si to zatím jen vyzkoušet? Navštivte půjčovnu Harfasport s novými modely lyží v perfektním stavu, včetně TOP kousků z nejnovějších kolekcí. Rezervaci provedete online z pohodlí domova. Při půjčení na delší dobu získáte zvýhodněné ceny, stejně tak slevy pro držitele zákaznických karet.

Skialpinistické oblečení a doplňky Co se outfitů týče, naleznete v prodejně skialpové pánské i dámské sety vyrobené z vylepšeného lehčího třívrstvého materiálu New Generation (NG) GORE-TEX® s novou technologií Gore®C-KNIT™ pro maximální prodyšnost a odolnost vůči vodě a větru. Kombinace dvou různých materiálů zvyšuje pohodlí a poskytuje lepší pohyblivost a regulaci tepla.

Jako doplňující vrstvu zajišťující teplo i pohodlí můžete zvolit například lehkou bundu SCOTT Insuloft VX, která je vysoce univerzální.

Díky pružné prodyšné izolační vrstvě nemusíte ubírat vrstvy oblečení podle teploty měnící se v průběhu dne.

Skialpové nastavitelné hole seženete od značek SCOTT a LEKI. O vázání se postará výrobce ATK představující novou ultralehkou generaci.

Další užitečné vybavení, jako je sonda se samosvorným napínacím systémem či lavinový batoh, si můžete také zapůjčit.

Navštivte největší speciálku lyží a kol v České republice!

HARFASPORT Českomoravská 41, Praha 9 Otevřeno denně od 10:00 do 20:00

www.harfasport.cz

| 95 |

SALOMON S-LAB X ALP Výkon nade vše

Boty S-Lab X Alp patří s 1 150 g mezi

Všechny výrobky francouzského Salomonu, které jsou zaměřeny na závodní, výkonnostní a expertní použití, jsou označovány S-Lab. Toto označení dostala i nová skitouringová řada Salomon X Alp.

Ř

ada S-Lab X Alp představuje zejména nové skitouringové boty a lyže, ale najdeme v ní i další výrobky specifické právě pro výkonnostní skialpinismus. Celou řadu X Alp testovali a vyvíjeli ti nejlepší skialpinisté a lezci na světě. Tony Lamiche a Alex Pittin sjeli v prototypech bot X Alp obávanou stěnu La Nan Blanc v Chamonix, která má v celé historii na kontě pouze tři sjezdy.

Lezkyně a extrémní lyžařka vylezla a sjela ve stejných botách Matterhorn, Kilian Jornet v modelu S-Lab X alp úspěšně absolvoval svoji misi na Everestu a lyže S-Lab X Alp otestoval na mnoha alpských velikánech.

nejlehčí na světě. Unikátní jsou především karbonovým komínem, který umožňuje i pohyb do stran (v rozsahu 23 stupňů směrem ven a 12 stupňů dovnitř), poskytuje tak mnohem lepší pohyblivost při dlouhých traverzech a technických výstupech na lyžích, nebo i bez nich.

Oblečení S-Lab X Alp 3L disponuje unikátní konstrukcí Motion Fit 360, která umožňuje všechny specifické pohyby těla spojené se skitouringem. Prodyšnost i nepromokavost zajišťuje třívrstvá membrána Pertex ve spolupráci s unikátním systémem Flowtech, který má na starosti odvětrání bundy i kalhot.

Lyže S-Lab X Alp jsou určeny pro výkonnostní skitouring, rychlé výstupy a bezpečné sjezdy.

Lyže váží pouhých 980 g, díky ultra lehkému jádru vyrobenému z tropického dřeva karuba, které je vyztuženo karbonovými, sklolaminátovými a lněnými vlákny, a díky odlehčené TPU koroydové špičce. Pro vázání jsou připraveny titanové inserty a celá střední část lyží pod botou je vyztužena, aby lépe odolávala větší torzní zátěži. S 80 mm na středu jsou lyže určeny pro sjezdy i v hlubším sněhu a rozbitém terénu.

NO WAY BACK! Pět modelů K2 pro skitouring

Wayback 104

Wayback 96

Wayback 88

„do-it-all“. Od večerních vycházek se psem až po sjezdy velmi technických kuloárů. Zdařile kombinuje jádro z lehké paulownie a tuhého javoru, díky středu 96 mm už nemá limit ani v hodně hlubokém sněhu. Stejné jádro má i nejširší Wayback 104, který je jasně určen pro túry s hlubokým sněhem. Kombinuje velmi příznivou hmotnost 1 650 g s šířkou 104 mm pod botou, která už vytváří víc než dostatečnou platformu pro rychlé lyžování v prašanu.

K2 nezapomíná ani na ženy skialpinistky, kterých kvapně přibývá. Pro ně jsou určeny modely Talkback s šířkami 82, 88 a 96, jež konstrukčně kopírují řadu Wayback. Z výše uvedených modelů si vybere skutečně každý, od skitouringového začátečníka až po vyznavače sjezdů prudkých svahů.

Wayback 82

N

ové úzké Wayback 74 jsou určeny zejména pro vícedenní túry „od chaty k chatě“ bez nutnosti náročných sjezdů v hlubokém sněhu.

O tom svědčí nejen šířka, ale i hmotnost pouhých 1 100 g. Druhý nejužší model Wayback 82 je naopak určen pro zkušené alpinisty, kteří sice počítají gramy, ale neodpustí si ani dlouhé a strmé sjezdy. Disponují zajímavým jádrem z balsy vyztuženým lněnými vlákny a hmotností 1 085 g.

Největším univerzálem v kolekci je středně široký Wayback 88. S osvědčenou konstrukcí balsy a lněných vláken je určen na všechny typy povrchů od nepříjemných nafoukaných sněhových ploten až po jarní firny. Přitom s hmotností 1 275 g patří stále mezi velmi lehké lyže.

Mezi novinky patří dva nejširší modely Wayback 96 a 104. Užší Wayback 96 je nazýván jako

Wayback 74

Řada lyží určených pro aktivní pohyb mimo značené sjezdovky se vtipně jmenuje Backside a má na mysli tu část hor, která je někde daleko za přeplněnými lyžařskými středisky. Pět modelů označených již tradičně Wayback skýtá spektrum šířek lyží od nejužších 74 po nejširší novinku se 104 mm pod botou.

| 96 | MOUNTAIN SKUTEČNÉ LAVINOVÉ NEHODY Lavinové nehody se na Slovensku naštěstí nestávají tak často, aby mohly pravidelně plnit strany SNOW. A jelikož všechny velké laviny slovenské historie jsme již popsali, z pravidelného seriálu, který vycházel v posledních letech, jsme přešli na lavinový „občasník“. Snad i další popisované příběhy budou uzavřeny – jako tento – dobrým koncem.

ZÁCHRANA Z LAVINY

pod Východní Železnou bránou Text: Marek Biskupič, SLP – HZS, horský vůdce, tatryguide.com Foto: Středisko lavinové prevence Jasná

Závěr zimy v roce 2017 byl intenzivní a hluboký. Sněhová pokrývka nekulminovala v březnu, jako obvykle, ale v dubnu. V dolinách leželo ještě hodně sněhu a teplota ani vítr zdaleka nesvědčily o příchodu jara. Dokonce se tento měsíc lavinové nebezpečí vyšplhalo ke čtvrtému stupni.

D

ruhý dubnový víkend jsme organizovali skialpovo-lavinový kurz na Popradském plesu. Skupina začínajících lyžařů se pod vedením horských vůdců naučila bezpečnému pohybu v lavinovém terénu. V pátek, první den kurzu, nás počasí pustilo jen trochu nahoru od Žabích ples, směrem k Chatě pod Rysmi. Z testů stability vyplynulo, že podmínky nejsou úplně dobré, takže jen lyžujeme na mírných svazích a pilujeme techniku jízdy v hlubokém sněhu.

Ve večerních hodinách, kdy probíhá přednáška o lavinové záchraně, ještě netušíme, že další den si to zkusíme naostro.

V sobotu by člověk ani psa nevyhnal. Pomalu, vyhledávajíce závětří, bojujeme proti silnému severnímu větru, který transportuje množství sněhu. V takovém počasí to nemá smysl. Bez velkého váhání a dlouhého rozmýšlení rušíme původní plán. Vítr z nás trhá šaty, a tak, schovaní za balvany, sundaváme pásy na Zlomiskovej rovni a uháníme do doliny, zpět na Popradské pleso. Dnes by to bylo velké riziko, které by za to určitě nestálo. V prudkém větru sestupujeme a proti nám se trousí skupina lyžařů. Doufám, že budou mít dostatečný pud sebezáchovy na to, aby se také otočili. Neměli…

Během dvou hodin na Popradském už balíme na ostrou lavinovou záchrannou akci. S lékařem letecké záchranné služby Janom a horským vůdcem šlapeme svižným tempem Zlomiskami.

Setkáváme se s mladým mužem, který sestupuje v lyžákách a bez lyží proti nám. Potom další jemu podobní. Cestou pomáháme našim kolegům z Horské služby se saněmi a přibližujeme se pod Východní Železnou bránu. Pod poslední zatáčkou u skal je skupina lidí. Zasypanou skialpinistku se kamarádům podařilo vykopat na povrch.

Celkem slušná jáma a hluboký zásyp. Pochvala za kamarádskou pomoc, která byla zvládnuta rychle a efektivně. Jano vyšetřuje postiženou, která je už při vědomí, trochu otřesená, mírně podchlazená, odřená, ale pád laviny přežila vcelku dobře.

Za takového počasí nemá vrtulník šanci a nezbývá nám než se spolehnout jen na pozemní dopravu.

Skialpinistku tepelně izolujeme, zafixujeme na saně a začínáme transportovat na Popradské pleso.

Tam nám dochází, že lidé, které jsme potkávali sestupovat v lyžákách bez lyží, byli ti, již lavinu strhli.

Projeli se v ní, poztráceli lyže a lavina zasypala pod nimi stojící oběť. Naštěstí celý příběh skončil šťastně, i díky rychlé kamarádské pomoci. Skialpinistka přežila a určitě na tento den jen tak nezapomene.

| 98 | NIČIVÉ LAVINY DNEŠKA A HISTORIE

Desítky let může být klid. Pak se ale sejdou podmínky a z klidných zemědělských osad či rekreačních lokalit se stane dějiště tragédie. Laviny už zničily celou řadu vesnic, kam až sahá lidská paměť. Připomeňme si některé nedávné a jednu historickou, kde hlavní roli nehrál výjimečně sníh.

KDYŽ SE MRTVÍ POČÍTAJÍ NA DESETITISÍCE Připravuje: Martin Müller

Jako výjev z Dantova Inferna popsal v roce 1962 laviniště pod horou Huascarán plukovník Umberto Ampuera, vedoucí záchranné služby Peruánské republiky. Byl jedním z prvních lidí, kteří podali světu zprávu o téměř čtyřech tisícovkách mrtvých a městu vymazaném z mapy gigantickou lavinou. Netušil, že o osm let později se bude tragédie opakovat, jen v mnohonásobně větším měřítku. A že tentokrát se budou oběti počítat v desetitisících.

S Huascaran – tři hory, zleva Chopicalqui, Huascaran Sur, Huascaran Norte

vaté údolí (Callejón de Huaylas) v Peru je z pohledu Evropana živým skanzenem jihoamerické kultury. Nemajetní farmáři zde ve stínu sedmitisícových hor pěstují brambory, citrusy nebo quinou, zatímco jejich ženy chodí v pestrobarevných sukních pollera na trh a starají se doma o děti. Na tradiční sandále llanq'is zde narazíte doslova na každém kroku, jen dnes se jejich podrážky místo ze sušené trávy vyrábějí z použitých pneumatik. Život zde plyne pomalu a pařáty divoké politické situace v zemi sem dosáhly pouze ve 20. letech 19. století, kdy si zde během peruánské války o nezávislost zřídili velitelství generálové Simon Bolívar a José de San Martín. Ráz krajiny diktuje především subtropické klima a extrémní teplotní rozdíly, díky nimž jen několik kilometrů od zasněženého vrcholku Cotopaxi najdete pás deštných pralesů.

Zdejší lidé jsou na nepřející podmínky zvyklí a dlouho se zdálo, že s nimi mohou a budou žít v souladu. Druhá polovina 20. století však přinesla změnu, kterou nikdo nečekal a kvůli které vstoupilo Svaté údolí do dějin – jen asi jiným způsobem, než jakým by si jeho obyvatelé bývali přáli.

Kdy: 10. 1. 1962 Kde: Údolí Callejón de Huaylas v regionu Ancash mezi pohořími Cordillera Negra.

Oběti: Až 4 000 lidí.

Přeživší: Desítky lidí, kterým se šťastnou náhodou podařilo zachránit.

Pád důstojnické čapky Řeka Santa se jako spící had vine Svatým údolím a kolem jejích břehů se rozprostírá množství vesniček a měst, uzavřených jako v kleštích dvěma masivními pásy Andského pohoří: Cordillera Negra a Cordillera Blanca. Oba pokrývají masivní ledovce a jejich

vrcholy sahají do výšek od čtyř do téměř sedmi tisíc metrů nad mořem.

Dominantou druhého v pořadí je majestátní Huascarán, nejvyšší hora Peru, jejíž vrchol zdobí důstojnická čapka ze sněhu, ledu a kamení. Z geologického hlediska jde o tenké ledové plochy, kte-

ré na svých bedrech nesou tuny sněhu a odpočívají na hladkých a kluzkých kamenných podložích.

Tato čapka sice vypadá hezky na fotkách, je však nebezpečně nakloněná právě do Svatého údolí a visí nad ním jako Damoklův meč.

Její plochu navíc protíná množství táhlých trhlin. Právě z jedné z nich

se 10. ledna 1962 utrhla lavina, jakou svět do té doby ještě nezažil.

Místní prodavač brambor Juan Rodriguez stál toho dne na křižovatce u města Ranrahirca a čekal na náklaďák, který by jeho 32 pytlů brambor odvezl do nedalekého města Huaraz. Úderem šesté večer zaslechl zvláštní zvuky, jako kdy-

| 99 |

Vesnice Piskacucho

by přes Huascarán přelétala peruť letadel. Otočil se k zasněženému vrcholu a uviděl první kusy ledu, padající do rokle Acraranco. Z hory začala stoupat „bavlně podobná bílá mlha“ a ve chvíli zahalila celý vrchol.

Údolí Callejón de Huaylas

Rodriguez na nic nečekal a rozeběhl se k asi 100 metrů vzdálenému městečku Huarascuchu. Míjel jedno stavení za druhým a všude rozhlašoval, že se blíží lavina. Někteří nad tím mávli rukou – laviny tady přece padají pořád –, jiní utíkali do svých domů pro cennosti a zásoby. Malá skupinka ho následovala. Na pokraji vyčerpání společně doběhli k několika koním,

uvázaným u silnice. Rodriguez strhnul jednomu z nich lano z krku, pevně se chytil jeho hřívy a pokusil se na něj naskočit, kůň se však splašil a několik metrů ho vláčel za sebou po zemi.

Když se Rodriguez konečně dostal do sedla, pobídnul koně k ještě většímu chvatu pryč od padající laviny. Po chvíli se ohlédnul

a spatřil, jak před sebou obří masa sněhu tlačí stěnu kamenů velkých jako domy, srovnává se zemí město Ranrahirca a pokračuje k dalším vesnicím a městečkům. Do té doby živá oblast plná lidí, zvířat a vzrostlých stromů se před jeho očima měnila v měsíční krajinu posetou sutí a směsí ledu, prachu a kamene.

Ledové monstrum Co se vlastně stalo? Kus ledovcové čapky hory Huascarán nevydržel

a vlivem teplého a deštivého počasí se utrhnul. Spolu s sebou odlomil i velkou část hory a začal si razit cestu do údolí rychlostí přes 100 km/h. Běžná lavina se v Andách napřed ohlásí typickým zvukem a následně nechá lidem pod horami 20–30 minut na útěk. Tato však stejnou dráhu urazila ani ne za 7 minut. Lidé tak skoro neměli šanci zkáze uniknout. Někteří si ani nestačili všimnout, že se na ně něco řítí.

Nešlo přitom o žádnou „obyčejnou“ masu, ale doslova o geologickou anomálii. Na přídi laviny rozrážely cestu velké kusy ledu, neustále se tavící a tříštící pod náporem změti hornin, sněhu a organického materiálu, které na ně tlačily zezadu. Řítící se hmota s sebou brala vše, co jí přišlo do cesty, a postupně nabývala na objemu.

Ten nakonec vystoupal na několik kilometrů krychlových a tyčil se do gigantické výše 50–60 metrů.

Tisícitunové kusy utržené magmatické horniny rozdrtily valící se led na prach, který vytvořil okolo laviny jakousi oponu z ledových fragmentů. To byla ona bavlněná mlha, jak ji popsal Rodriguez. Na okrajích navíc vznikla tlaková vlna, vítr podobný hurikánu, který dále devastoval okolní krajinu, lámal větve stromů a strhával z nich listí.

Jako první zasáhlo monstrum vesničku Encayoc. Posléze se rozdělilo na dvě ramena, přehrazená osmdesátimetrovým hřebenem, který však brzy překonalo a na jeho vršku po sobě zanechalo kámen o hmotnosti 6 000 tun. Opět spojený proud se vlil do údolí Llanganuco, kde narazil na koryto řeky, zasypal vesnici Yanama Chico a pokračoval dál jako obří buldozér k městu Ranrahirca, které srovnal se zemí. Nakonec se zastavil až o břeh nedaleké řeky Santa, jejíž koryto přehradil ledem a sutí.

Hladina řeky se během chvilky zvýšila až o 10 metrů a průtok na třicetinásobek. Když hráz pod náporem povolila, zaplavil proud vody silnici podél řeky, strhl neda-

leké mosty Pomachaca (22 metrů dlouhý) a Choquechaca (32 metrů dlouhý) a poškodil dva silniční tunely.

Kameny velké jako domy Lavině padlo za oběť 4 000 lidí, z nichž většinu tvořili farmáři.

Sedm obcí bylo zcela zničeno, některé z nich pohřbeny až pod desetimetrovou vrstvou. Další tři lavina významně poničila. Zemřelo také asi 10 000 zemědělských zvířat a 600 hektarů úrodné půdy se změnilo v nepoužitelnou měsíční krajinu. Flora z údolí téměř zmizela. Dráha laviny připomínala zem uválenou parním válcem. Všude se válely kusy kamení.

Celkový objem nakonec podle odhadů tvořil neuvěřitelných 13 milionů metrů krychlových, z nichž čtvrtinu tvořil led, čtvrtinu horniny a zbytek tlakem a silou rozemletá hmota. Největší nalezený kus kamene měl rozměry 20 x 15 x 12 metrů. To odpovídá několika osmipatrovým panelákům, nalepeným na sobě.

Zatímco oběti se počítaly v tisícovkách, přeživších byly nanejvýš desítky. Záchranné práce řídil tým plukovníka Umberta Ampuery, který urgoval peruánskou vládu, aby na místo poslala co nejvíce zásob a záchranných týmů. Do údolí začali proudit vojáci a létat helikoptéry s jídlem, oblečením a odklízecími nástroji. Těla některých obětí byla nalezena až u přístavu Chimbote, vzdáleného 100 kilometrů od místa tragédie.

Mnohá se nenašla dodnes.

Zatímco záchranáři hledali přeživší a odklízeli sutiny, kněží dávali poslední pomazání mrtvým a v sídle OSN se schvalovala mezinárodní pomoc, v hlavách místních se rodilo odhodlání znovu své domovy, sídla a vesnice vybudovat. To se díky heroické snaze obyvatel skutečně podařilo a nějakou dobu žili lidé pod horou Huascarán opět tak, jak byli po staletí zvyklí.

| 100 | NIČIVÉ LAVINY DNEŠKA A HISTORIE

Kdy: 31. 5. 1970 Kde: Cordillera Blanca, Peru.

Oběti: 25 000 Přeživší: Desítky lidí, kterým se šťastnou náhodou podařilo zachránit.

Katastrofa, které šlo předejít Pár měsíců po tragédii se v horách Cordillera Blanca pohybovala horolezecká expedice, jejíž součástí byli i dva mladí vědci David Bernays a Charles Sawyer. Při zlézání jednoho z vrcholů si všimli vysoce nestabilního ledovce, visícího přímo nad dvacetitisícovým městem Yungay.

Po návratu do základního tábora se Bernays a Saywer rozhodli upozornit peruánské úřady. Představitelé regionu se však obávali dopadu na turistický ruch a jejich varování ignorovali s tím, že ledovec je stabilní a žádné nebezpečí

Yungay 1980, 10 let po sesuvu měsíční krajina nehrozí. Dva vědci se proto obrátili na místní noviny Espreso, které upozornění publikovaly 27. září.

Policie hned nato Bernayse a Sawyera nařkla z šíření poplašné zprávy a na dva týdny je nechala zavřít do vězení. Oba muži proto raději svá tvrzení odvolali a po propuštění okamžitě prchli ze země. Místní úředníci poté vydali vyhlášku, zakazující další šíření varovných zpráv. Ta však nemohla zabránit nevyhnutelnému.

Expedice Peru 1970 O osm let později se do tamních hor vydává i česká horolezecká výprava. Expedice původně plánovaná na Aljašku se ukázala jako mimořádně smolná. 12. května po vícero peripetiích a zdržení postavila základní tábor u jezera Llanganuco. Pokud jste pozorně četli, víte, že se stejnojmenným údolím provalila lavina z roku 1962… Při jednom z následných aklimatizačních výstupů se navíc zřítil a zemřel horolezec Ivan Bortel. To byl ale bohužel jenom začátek.

Poslední hodiny města Yungay Neděle 31. května 1970 měla být pro obyvatele Yungay zpočátku příjemná. Počasí přálo vycházkám a trhům, lidé sledovali zápas světového poháru ve fotbale mezi Itálií a Brazílií a do města navíc přijel cirkus, který se usadil ve stadionu na kopci. Rodiny s dětmi se hned po poledni vydaly zhlédnout představení, jiní šli zapálit svíčku na městský hřbitov. Kolem toho zrovna projížděl inženýr Mateo Casaverde s kolegou a svou ženou, když se zem kolem nich náhle roztřásla.

Účastníci české expedice Peru 1970

Účastníci Expedice Peru 1970: Ivan Bortel (27 let) Arnošt Černík (44 let) Milan Černý (26 let) Vilém Heckel (52 let) Jiří Jech (38 let) Valerián Karoušek (41 let) Jaroslav Krecbach (24 let) Miloš Matras (37 let) Ladislav Majsner (34 let) Milan Náhlovský (26 let) Bohumil Nejedlo (38 let) Zdeněk Novotný (32 let) Jiří Rasl (34 let) Svatopluk Ulvr (32 let) Václav Urban (35 let)

„Mohli jste jasně vidět seismické vlny, valící se přes asfalt na dálnici,“ vzpomíná po letech na zemětřesení, které toho dne otřáslo celou provincií Ancash. „Vylezli jsme z auta hned, jakmile zemětřesení ustalo. Z dálky se ozval hlasitý tupý zvuk, odlišný od toho, který vydává zemětřesení. Otočili jsme se k hoře Huascarán a viděli, jak se mezi ní a městem Yungay zvedá velký oblak bílého prachu.“

Všem třem bylo jasné, že se z Huascaránu utrhla lavina. Rozhlédli se kolem sebe a spatřili jediné vyvýšené místo široko daleko – sochu Ježíše Krista na malém kopečku uprostřed hřbitova. Okamžitě se k ní rozeběhli. „Věděl jsem, že hřbitov stojí na umělém kopci, tvořeném pozůstatky staré pyramidy z dob ještě před inckou říší. Byl od nás asi 100 metrů, běželi jsme, co jsme mohli.

V jeden moment jsem se ohlédnul a spatřil asi 60 metrů vysokou vlnu, jak naráží do levé části města.

V hrůze jsme vyběhli po schodech na samotný vrchol hřbitova. Nebyli jsme sami, kolem nás proběhl nějaký muž, pak žena se třemi dětmi,“ vypráví Mateo.

Hřbitov měl terasovitou strukturu, spojenou schodišti. Všichni, kdo se v tu chvíli nacházeli v jeho blízkosti, se proto snažili vyběhnout po schodech a dostat se co nejvýš. „Když lavina narazila do zdí hřbitova, byli jsme zrovna ve třetím patře. Měli jsme štěstí, tekoucí hmota se zastavila těsně pod našima nohama. Naráz všechno ztichlo a obloha potemněla. Zastavili jsme se a pohlédli k městu Yungay. Bylo pryč, i s jeho několika tisíci obyvateli,“ uzavírá Mateo své vyprávění.

| 101 | tedrály. Všechno ostatní bylo pohřbeno, jako by tady žádné město nikdy nestálo. Lavina srovnala se zemí i znovuobnovené město Ranrahirca a stejně jako před osmi lety se zastavila až v řece Santa, přehradila ji a způsobila rozsáhlé záplavy.

Život v pekle

Letecký pohled na město Yiungai před a po katastrofě

Déšť balvanů a hlína trhající kůži Zemětřesení o síle 7,9 Richterovy škály iniciovalo pád laviny z Huascaránu na město Yungay a vyžádalo si kolem 100 000 mrtvých, z nichž přes 25 000 měla na svědomí právě lavina. Z města o velikosti Kutné Hory nezůstalo kromě stadionu a hřbitova nic a přeživší se počítali na desítky. Zemětřesení sice trvalo jen 45 vteřin, ale za tu chvíli stihlo zničit obydlenou oblast větší než Belgie a Nizozemí dohromady.

Kromě lidí na hřbitově přežilo už jen několik rodin na stadionu, kde zrovna probíhalo cirkusové představení. „Klaun odváděl děti do bezpečí jako Krysař z Hamelnu,“ řekl novinám Peruvian Times místní průvodce Henri Gómez, „hned jak začaly otřesy, vydal se s nimi nahoru, co nejdál od sněhu.“ Pro lavinu panovaly na konci května ty nejpříhodnější podmínky. Šlo o konec období dešťů a kumulace sněhu na vrcholku Huascaránu byla na ročním maximu.

Jeden z ledovců, který nad sebou držel kus hory, byl navíc opravdu nestabilní. Přesně, jak se snažili peruánské úřady varovat zmínění vědci Bernays a Sawyer.

Prokleté Llanganuco Ačkoli převážná většina uvolněné masy se valila na město Yungay, vedlejší proud laviny se vydal i směrem do údolí Llanganuco. „Viděli jsme i tábor Čechů – stany a nákladní auto, které parkovalo vedle,“ vzpomínala Teresa Reyna Morenová, tehdy 19letá studentka, která shodou okolností vyrazila do hor na piknik. „Pak jsme zaslechli strašný hluk, který přicházel odněkud shora. … Viděli jsme, jak se dolů řítí ohromná černá lavina…“ Děsivá masa se navršila v místě, kde býval tábor. „Nezbylo z něj nic. Stany byly pryč. Náklaďák byl pryč. Všude jen kamení, led a bláto,“ popisovala.

Pod ním zůstalo všech zbylých 14 českých horolezců a místní průvodce… Na jejich počest nese dodnes nejslavnější český lyžařský závod Jizerská 50 podtitul Memoriál Expedice Peru 1970.

Katastrofický film Další průběh tragédie připomíná scénář katastrofického filmu.

Chvilku po utržení ledovce a kusu skály, na kterém visel, dosáhl hlavní proud laviny neuvěřitelné rychlosti 270–360 km/h a svou čtrnáctikilometrovou trasu urazil za 3 minuty!

Během volného pádu do údolí rozrážela za strašného řevu okolní skály a vystřelovala do vzduchu

mnohatunové kusy horniny. Tento smrtící déšť pak dopadal na vesnice a města v okolí, kde ničil domy a zabíjel lidi i dobytek. Nejrychlejší kamenné projektily svištěly vzduchem rychlostí 800–1 000 km/h.

Po kamenech zůstávaly v zemi obří krátery, největší z nich byl naměřen poblíž vesnice Haushau: měl 33 metrů na délku, 15 na šířku a sahal do hloubky osmi metrů.

Kamenný projektil, který ho vyhloubil, vážil dle odhadů 65 tun.

Na první pohled připomínal meteorit.

Kromě kamení se dala do pohybu i obří mračna zvířeného bahna a hlíny, která tvořila jakýsi předvoj hlavní masy, srážela lidi k zemi a sdírala jim kůži z těla. Potom přišla hlavní tlaková vlna, vítr prudký tak, že vytrhával stromy ze země. Za ním už následovala hlavní masa ledu, kamení a hlíny.

Očití svědci ji popsali jako obří valící se hromadu suti. Ta dle odhadů dosahovala objemu až 100 milionů m3. Takový mají například velké vodní přehrady.

Z města samotného zůstala nad úrovní této hmoty pouze věž ka-

2018 BŘEZEN

č. 109

 PŘÍŠTĚ:

Plukovník Umberto Ampuera se v roce 1962 zmýlil – to pravé Dantovo peklo přišlo až o osm let později. Záchranné práce tentokrát komplikovaly nejen hrozivé následky zemětřesení, ale i fakt, že několik dní nebylo jasné, co se vlastně stalo. Lidé ve zbytku země se o rozsahu neštěstí dozvěděli až se značným zpožděním.

Přeživší z místa katastrofy se museli celé dny spoléhat na armádní helikoptéry, které na postižené území náhodně shazovaly balíčky se zásobami. Ty jim musely vystačit, než se k nim dostali záchranáři. Podle výpovědí svědků otevírali někteří přeživší z yungayského hřbitova hroby a hledali v nich kusy oblečení, v němž by přečkali večerní mrazy.

Město Ranrahirca už se druhé obnovy nedočkalo. Oproti tomu město Yungay stojí dodnes několik kilometrů od původní zástavby. Při procházce zdejšími ulicemi se může zdát, jako by se tady nikdy žádná tragédie neodehrála.

Stáčí si však promluvit s pamětníky a zjistíte, že vzpomínka na ni je v myslích zdejších stále velmi živá. Stejně jako strach z Huascaránu, který se nad městem tyčí jako kat s popravčí sekerou, připravený kdykoli znovu udeřit.

V nelidských mrazech slouží a dennodenně umírají vojáci na obou stranách hranice mezi Indií a Pákistánem. Smrt jim však nepřináší jen kulky, ale zejména mráz, kruté podmínky a laviny. Ta doposud nejhorší se odehrála jednoho mrazivého dubnového rána roku 2012 a vzala životy 140 lidem…

| 102 | TRAVEL

Rakousko, národ kouřících lyžařů

J

eště jeden „národní sport“ kromě lyžování mají Rakušané – kouření. Jen v Maďarsku a Řecku je z unijních zemí podle studie OECD více kuřáků než v Rakousku, žebříček kuřaček přitom Rakušanky vedou. Od května 2018 měl po vzoru mnoha okolních zemí začít platit úplný zákaz kouření v restauracích, na poslední chvíli z něj ale sešlo. V platnosti tak zůstává pouze „měkký“ zákaz, který připouští oddělené prostory pro kuřáky a úplnou výjimku ze zákazu pro hospody s plochou do 50 metrů čtverečních. Pro lyžování a kouření prostě udělají v Rakousku cokoliv. (rh)

TRAVEL Uvězněni v nákupním ráji

Vůbec nejbližší alpskou oblastí od jižních hranic Čech je hornorakouská Solná komora – pod sjezdovkou můžete být už za hodinu a půl. Zdaleka ne všechny její lyžařské areály jsou přitom notoricky známé.

SOLNÁ KOMORA: NEJBLIŽŠÍ, PŘESTO TROCHU NEOBJEVENÁ

104

strana

Z

ačátkem ledna kalamitně zasypal sníh některé alpské areály, zvláště v západní části pohoří, mezi nimi i Matterhorn glacier paradise mezi švýcarským Zermattem a italskou Cervinií. Okolo 13 000 hostů zůstalo uvězněno v „ráji“ – v bezpečí, ovšem bez možnosti odjezdu z hor. Místo lyžování, které kvůli lavinovému nebezpečí nebylo možné, se prý hosté v Zermattu spokojili s alternativním programem, jímž byl především shopping. (rh)

| 103 |

FOTO: RADEK HOLUB – SNOW

Mít sjezdovku jen pro sebe dopřává lyžařům čím dál více středisek. V dolnorakouském Hochkaru se exkluzivnímu rannímu lyžování říká Guga Hö a kromě manšestru účastníky čeká přípitek a nakonec bohatá snídaně přímo na kopci

strana

110

Sjezdu z vrcholu Corvatsch do Silvaplany nedaleko Svatého Mořice nechybí impozantní ledovcové panorama, širé pláně pro svižné oblouky ani průjezd skalami, bohužel jej ale nelze zdolat bez jednoho výjezdu lanovkou navíc.

GPS: Z LEDOVCE K JEZERU

114

strana

Malé rodinné středisko s typicky italským geniem loci, ubytováním na sjezdovce a lákavými cenami obývá jeden z nejpanoramatičtějších vrcholů Trentina Monte Bondone, který se tyčí přímo nad jeho hlavním městem Trentem.

MONTE BONDONE: TRENTSKÝ ŠPIČÁK

| 104 | TRAVEL REPORT

Text a foto: Radek Holub

SOLNÁ KOMORA:

nejbližší, přesto trochu neobjevená Vůbec nejbližší alpskou oblastí od jižních hranic Čech je hornorakouská Solná komora – pod sjezdovkou můžete být už za hodinu a půl. Zdaleka ne všechny její lyžařské areály jsou přitom notoricky známé.

| 105 |

R

A

K

O

U

S

K

O

Do kotliny pod Regenkarem na Kasbergu stékají středně náročné sjezdovky i freeridové terény

I

když vrcholy v Solné komoře často nepřesahují ani dva tisíce metrů, nejsou to jen oblé pahorky, ale rozmanité a místy i skalnaté velehory. Údolí jsou zalitá desítkami jezer, která krajině dodávají malebný půvab. Na jihu pak panorama rámuje třítisícový ledovcový velikán Dachstein. Největším z lyžařských areálů je oblíbený a Čechy hojně navštěvovaný Dachstein West, menší Kasberg a Feuerkogel už ale každý nezná. Právě tyto dva areály, mimochodem velmi osobité, přitom vedou žebříček časové dostupnosti ze středu a jihu Čech.

Kasberg: labyrint v řídkém lese

Zástupce šéfredaktora SNOW, expert na evropská lyžařská střediska, za posledních 15 let ve SNOW jich navštívil a popsal už stovky

Kdo si Solnou Komoru nejlépe užije? pohodový lyžař sportovní lyžař

V Solné komoře jsou spíš menší areály, ovšem s výrazným alpským duchem.

Malý lyžařský areál Kasberg v dlouhém a romantickém údolí Almtal v předhůří Solné komory zaujme tím, že je rozprostřený na neobvykle velké ploše, navíc dosti členité. Má vesměs kratší sjezdovky, pospojované přejezdovými cestami, které tvoří doslova labyrint. Celý areál s mnoha nenápadnými zákoutími působí neobvykle komorně, neboť se prakticky nikde nesetkávají proudy lyžařů. A jelikož Kasberg je hlavně „víkendovým“ střediskem, ve všední den se tu leckde můžete cítit až osaměle.

Kasberg je oblíben v první řadě u méně náročných lyžařů a začátečníků, neboť jeho první výškové patro je vystlané cvičnými loukami a krátkými, přehlednými modrými či červenými sjezdovkami, chráněnými lesem. Naopak druhé výškové patro pod vrcholy Regenkar a Spitzplaneck má o něco náročnější terény a působí horštěji, především díky skalnaté kotlině, do níž se propadají i strmější svahy. Obě patra jsou mezi sebou propojena dlouhou, tzv. pulzační kabinkovou lanovkou, překonávající výraznou rokli.

Do údolí klesá z prvního patra dlouhá červená sjezdovka s krátkou černou a dlouhatánskou serpentinovitou modrou variantou.

Svahy Kasbergu pokrývá poměrně řídký les, který umožňuje hledat lehké i náročnější freeridové trasy prakticky kdekoliv. Nejatraktivnější je v tomto ohledu lehce skalnatá kotlina Regenkar s krytou 4sedačkou Ochsenboden anebo okolí vleku na Spitzplaneck, ale pojezdit v lese se dá i podél sjezdovky do údolí. Dvě černé značené tratě – jedna v Regenkaru, druhá na trase do údolí – bývají také většinou ponechány bez úpravy.

V obou patrech areálu jsou rozeseté celkem čtyři horské chaty, servírující tradiční rakouskou kuchyni s polévkami a knedlíky. U výstupu

| 106 | TRAVEL REPORT

LINZ

YBBS/DONAU

ST. PÖLTEN

ENNS

MÜNCHEN

MEMMINGEN

Kasberg AMSTETTEN

SCHEIBBS

SALZBURG

HOLZKIRCHEN

4 000

GMUNDEN

GÖSTLING/YBBS BAD TÖLZ BAD REICHENHALL KONSTANZ

OBERSTDORF

ST. GALLEN

ZURICH

RAMSAU

LEOBEN

MITTERSILL

21 km 17 km 52 %

VADUZ

Jagerspitz LUZERN

NEUCHATEL

LANDECK

PONTARLIER

BERN

SAMNAUN

CHUR

STERZING BRUNECK

DAVOS

FRIBOURG

LIENZ

BRIXEN

1 BLED

5%

ŘÍJEN

LJUBLJANA

ZÁŘÍ

ČERVENEC

UDINE

os./hod.

KRVAVEC

Grünau im Almtal

www.kasberg.at

LECCO BERGAMO

Z údolí vyjíždí 8místná kabinka na Jagerspitz, kde je velkorysý dětský park s pojízdným kobercem, brankami či slalomem a rozbíhají se odtud M i tyILAN nejmírnější sjezdovky.

Na protějším svahu Hochbergu a také směrem do TURIN údolí padají ale i svižné, byť krátké a přehledné červené sjezdovky, obsloužené kotvovými vleky.

O patro výše odtud míří oběžná lanovka s 12místnými kabinkami, shluknutými do čtyřech skupin – během výjezdu tak cestující čeká jedna krátká „zastávka“, když protilehlá skupina kabinek dorazí do stanice.

Nejoblíbenější páteřní 4sedačku s bublinou pod Regenkarem obtékají dvě okružní červené a jedna přímá černá sjezdovka, které však nejsou až tak náročné a navíc mají dostatek mírných úseků.

z hlavní kabinky je stylová dřevěná chalupa Sonnalm, na opačné straně „prvního patra“ areálu malebný Hochberghaus a ve „druhém patře“ pak ještě dvě chaty – s obsluhou, tedy žádné kapacitní „tácovky“.

Ubytovacím střediskem údolí je vesnička Grünau im Almtal, odkud k nástupní stanici lanovky pendluje skibus. Ubytovat se ale lze i přímo v areálu v horské chatě Hochberghaus s rodinný-

Z vrcholu stranou míří lehké sjezdovky VICENZA k vleku Fun Jet, podél nějž je postaven snowpark BRESCIA i lehká překážková dráha.

VERONA Ještě o něco dále pak krátký kotvový PADOVAvlek VENEZIA na vrchol Spitzplaneck obtékají subtilní červené „jednohubkové“ sjezdovky.

Zpět do prvního patra se lze svézt po mírné, místy i ploché modré trati, která traverzuje roklí, jež obě patra odděluje. Červeně značená návratová trať do údolí sestává z krátkých svižných pasáží proložených přejezdy, v nejprudším svahu má i (zpravidla neupravovanou) černou variantu a velkým obloukem ji po letní silnici obíhá i modrá „rodinná“ sjezdovka.

mi pokoji a útulnou restaurací s typickou hutnou kuchyní, zato s jemným domácím limbovicovým digestivem.

Vůbec nejbližší alpské středisko z jižní hranice Čech je přístupné přes Linz, hned po nájezdu na dálnici směřující do Grazu se sjíždí na „okresky“, jimiž se dojede údolím Almtal až do obce Grünau. Kousek za ní je nástupní stanice kabinky s kaskádovitým a bezplatným parkovištěm.

FOTO: SEILBAHNHOLDING

VARESE

0

m n. m.

12 600

1 SRPEN

BELLUNO

BORGO VALSUGANA

ÚNOR

FELTRE

BŘEZEN

LUGANO

TRENTO

LEDEN

AGORDO

SONDRIO

KVĚTEN

BOVEC

BELLINZONA

AOSTA

BRIANCON

1

SIERRE

ANNECY

OBLE

43 %

ČERVEN

7

DUBEN

SION MARTIGNY

MODANE

500

VILLACH KLAGENFURT

GENEVA

CHAMBERY

1 000

HERMAGOR

BOLZANO

MONTREUX

ALBERTVILLE

MURAU

TAMSWEG

SPITTAL/DRAU

MERANO

INTERLAKEN

LAUSANNE

1 500

MAUTERNDORF

FELDKIRCH

Feuerkogel je jeden velký vyhlídkový balkón Solné komory s kratšími i delšími sjezdovkami.

MÜRZZUSCHLAG

2 000

INNSBRUCK

Hochberg

BIEL

I E

Ochsenboden BESANCON

SAALFELDEN

2 500

LIEZEN

L

GARMISCH

BREGENZ

3 000

Á

KUFSTEIN

LISTOPAD

Spitzplaneck

BASELRegenkar

WIEN

3 500

LASSING

I T

SCHAFFHAUSEN

PROSINEC

Kasberg

STEYR

TRIESTE

/stredisko/14 CENY SKIPASŮ KASBERG dospělí 6 dní.................................................205 EUR mládež 6 dní (5–14 let)......................... 105,5 EUR Děti do 10 let v doprovodu rodičů za 3 eura/ den.

Kasberg je rodinným střediskem s terény „pro každého“, nikoliv však zcela typickým – není příliš kompaktní a množství „bloudivých“ zákoutí a variant tratí naopak vyžaduje smysl pro orientaci a některé přejezdy i sílu v pažích. Odmění se však za to komornější atmosférou.

Feuerkogel: měsíční krajina vysoko nad jezerem Feuerkogel je výrazná vyhlídková planina uprostřed Solné komory vysoko nad jezerem Traunsee, kde se lyžuje podél vleků na kratších sjezdovkách, stékajích ze dvou holých pahorků, a dále na delších a členitějších tratích s převýšením až 500 m, které se noří níže do lesa a obsluhují je expresní sedačka a kabinka. Za opravdu dobrých sněhových podmínek se dá sjet po neupravované ski-route až do údolí. Celý areál je poměrně kompaktní s pomyslným centrem okolo horní stanice přístupové kabinové lanovky, kde se nachází horské chaty, stylová „chaletová“ vesnička, dětský park a poblíž i horní stanice dvou hlavních lyžařských lanovek.

Náhorní planinou je vyznačeno i pět výletních tras pro sněžnice s výhledy zejména na masiv Dachsteinu. Sjezdovky nabízejí kromě Dachsteinu hlavně pohled na jezero Traunsee hluboko v údolí. Krajinově impozantní je přitom už výjezd malou visutou kabinovou lanovkou z Ebensee, která šplhá strmě vzhůru na dosah četných skalních hřebínků.

Hornorakouská kuchyně je velmi podobná té české, a tak nepřekvapí, že nejvyhlášenější specilitou restaurace Feuerkogelhaus, hned vedle přístupové kabiny, je výborné a hutné vepřo-knedlo-zelo, jen knedlíky jsou ve zdejším pojetí kulaté.

1 600

BRUCK/MUR

980 m

620 GRAZ

LINZ

YBBS/DONAU

ST. PÖLTEN

ENNS

MÜNCHEN

MEMMINGEN

Feuerkogel AMSTETTEN

SCHEIBBS

SALZBURG

HOLZKIRCHEN

4 000

GMUNDEN

GÖSTLING/YBBS BAD TÖLZ

Steinkogel

BAD REICHENHALL

KUFSTEIN SAALFELDEN

LEOBEN

MITTERSILL

10 km 8 km 40 %

LANDECK

PONTARLIER

BERN

SAMNAUN

CHUR

BRUNECK

DAVOS

FRIBOURG

GRENOBLE

MODANE

BRIANCON

50 %

10 %

1 BLED

pahorkatina

Ubytovat se lze v údolí u jezera v Ebensee nebo v chatové osadě přímo v areálu kousek nad horní stanicí kabinové lanovky, která sestává ze 13 dřevených „chaletů“ s vlastní saunou.

Mezi mohutným zaledněným masivem Dachsteinu a Tennengebirge se vlní řídce porostlá pahorkatina s převážně vlídnými svahy, která je lanovkami a vleky z okolních vesniček Gosau, Russbach a Annaberg propojena v milé, i když poněkud roztahané rodinné safari, zastřešené

os./hod. ŘÍJEN

LJUBLJANA

ZÁŘÍ

KRVAVEC

ČERVENEC

UDINE

KVĚTEN

FELTRE

BŘEZEN

BELLUNO P odél 8místné kabinky klesá široká TRENTO SONDRIO červená sjezdovka dálničního typu, LUGANO nikoliv však jednotvárná, ale s občasnou změnou sklonu nebo zatáčkou.VARESE Všechny AOSTA LECCO její prudší úseky objíždí užší modrá trať.

Ebensee am B ERGAMO Traunsee Expresní 6sedačka obsluhuje o něco strVICENZA mější část svahu, kterou protíná středně Nástupní široká a trochu neposednější černá sjez- MILAN BRESCIAstanice lanovky se nachází kousek VERONA VENEZIA dovka. Tu pak velkým obloukem obíhá PADOVA nad městem Ebensee, bezplatné asfaltové modrá „rodinná“ trať se společným parkoviště je přímo u lanovky a další pak zhruba TURIN plošším dojezdem.

200 m od ní.

V nejvyšším patře areálu, připomínajíKuriozitou je, že první lanovka na Feuerkogel cím „měsíční“ krajinu, se točí výhradně byla postavena už v roce 1927 a brzy nato ji vleky. Z vrcholu Steinkogel padá krátká následoval i lyžařský vlek – jde tedy o jedno přímá černá trať a ze sousedního z nejstarších lyžařských center Rakouska, které Heumahdgupfu pak červená, obě mají i mírnější objízdnou variantu. v době vzniku „lyžařskou infrastrukturou“ před Na dně mělké kotliny mezi těmito pastihlo dokonce i slavný Arlberg. horky jsou ještě krátké lehké sjezdovky s vlekem. Dětský park s pojízdnými koDachstein West: rodinná berci, překážkovou dráhou i slalomem a panoramatická výletní je volně přístupný i bez skipasu.

ÚNOR

AGORDO

BELLINZONA

DUBEN

BOVEC

SIERRE

1 SRPEN

1

ČERVEN

4 LEDEN

SION

0

m n. m.

8 700

VILLACH KLAGENFURT

BORGO VALSUGANA

CHAMBERY

500

HERMAGOR

BOLZANO

MARTIGNY

ALBERTVILLE

1 000

SPITTAL/DRAU

BRIXEN

MONTREUX

ANNECY

LIENZ

MERANO

INTERLAKEN

LAUSANNE

GENEVA

STERZING

MURAU

TAMSWEG

LISTOPAD

LUZERN

1 500

MAUTERNDORF

VADUZ

MÜRZZUSCHLAG

2 000

INNSBRUCK FELDKIRCH

BIEL

NEUCHATEL

I E

RAMSAU

OBERSTDORF

ST. GALLEN

ZURICH

BESANCON

3 000 2 500

LIEZEN

L

GARMISCH

BREGENZ

3 500

LASSING

Á

BASEL

KONSTANZ

Heumahdgupf

I T

SCHAFFHAUSEN

PROSINEC

Feuerkogel

STEYR

www.feuerkogel.info TRIESTE

/stredisko/7 CENY SKIPASŮ FEUERKOGEL dospělí 6 dní............................................. 189,2 EUR mládež 6 dní (5–15 let)............................80,1 EUR značkou Dachstein West. Sjezdovky jsou spíše kratší, vesměs modré a červené, stékající hlavně po horských loukách, ale do údolních vesniček míří i pár dlouhých tratí s převýšením přes 500 m.

Lyžařská houpačka má dvě hlavní lokality – vrchol Hornspitz, odkud rolují jak do Gosau, tak do Russbachu široké a nenáročné červeno-modré dálnice, a pak Zwieselalm s převážně kratšími, ale sportovněji profilovanými sjezdovkami.

Annaberg je k hlavnímu areálu přimknut novou moderní kabinkovou lanovkou s červenou, avšak spíš přejezdovou tratí a kromě toho má ještě vlastní nižší pahorek se dvěma klidnými červenými sjezdovkami. Mezi Hornspitzem a Zwieselal-

1 625

BRUCK/MUR

1 182 m

443 GRAZ

| 108 | TRAVEL REPORT

LINZ

YBBS/DONAU

ST. PÖLTEN

ENNS

MÜNCHEN

MEMMINGEN

Dachstein West AMSTETTEN

SCHEIBBS

SALZBURG

HOLZKIRCHEN

4 000

GMUNDEN

GÖSTLING/YBBS

Gosaukamm

BAD REICHENHALL

KONSTANZ

I E

RAMSAU

BERSTDORF

Edtalm

Riedlkopf

ST. GALLEN

Hornspitz LUZERN

NEUCHATEL

VADUZ

51 km 46 km

LANDECK

Gosau

PONTARLIER

LEOBEN

MITTERSILL

BERN

SAMNAUN

CHUR

STERZING

Astauwinkel

DAVOS

FRIBOURG

BRIXEN

65 %

6%

AOSTA

VARESE

ŘÍJEN

LJUBLJANA

ZÁŘÍ

KRVAVEC

ČERVENEC

UDINE

KVĚTEN

BELLUNO

BORGO VALSUGANA

BŘEZEN

FELTRE

ÚNOR

LUGANO

TRENTO

LEDEN

AGORDO

SONDRIO

os./hod.

BLED

BOVEC

BELLINZONA

0

m n. m.

32 900

3 SRPEN

3

ČERVEN

12 5

www.dachstein.at

ANNECY

LECCO

TRIESTE

/stredisko/6

BERGAMO

BRIANCON

500

SPITTAL/DRAU

SIERRE

Russbach

MODANE

1 000

DUBEN

SION MARTIGNY

CHAMBERY

MURAU

TAMSWEG

VILLACH KLAGENFURT

GENEVA

ALBERTVILLE

1 500

MAUTERNDORF

HERMAGOR

BOLZANO

MONTREUX

OBLE

29 %

LIENZ

MERANO

INTERLAKEN

LAUSANNE

Annaberg

BRUNECK

ervená sjezdovka z vrcholu Hornspitz Č Krátké „jednohubkové“, ale vydatně černé VICENZA do Russbachu je typická širokánská či červené sjezdovky padají i podél pomalé a spíše lehčí dálnice, naopak červené MILAN4sedačkyBTörleck, RESCIA která je přimknutá ke VERONA směřující do Gosau střídají svižnější úseky skalnatému vrcholu Donnerkogel.

Nenápadná, VENEZIA PADOVA s plochými odpočinkovými pasážemi. ale poctivě červená je i lesní trať Hochkögl podél TURIN Na Edtalmu je nejpřímější tratí černá stejnojmenného vleku. od horní stanice pomalé 6sedačky Na opačnou stranu směrem k Annabergu Höhbühel, vlévající se do páteřní klesá ze Zwieselalmu prostorná a jemně spletité červené tratě, která pokračuje členitá červená Riedlkar, obsloužená pomalou až k vyhřívané 6sedačce Edtalm. Obě 4sedačkou. lanovky doprovázejí i „freeridové“ ski V nejzazším zákoutí dachsteinské houpačky se route. na pahorku nad osadou Astauwinkel a vesničkou Ze Zwieselalmu padá podél přístupové Annaberg setkávají dvě pomalé 4sedačky kabinkové lanovky prostorná černos prostornými červenými sjezdovkami. Směrem červená sjezdovka, obkroužená i lehčí na Zweiselalm pak míří moderní kabinková modrou „hřebenovkou“, všechny pak lanovka, v jejímž spodním úseku se rozlévá pokračují společně až do údolí, přičemž cvičná louka, horní úsek z vrcholu Riedlkopf občasné strmější červené pasáže jsou překonává červená trať s převahou přejezdových vždy doplněné modrou objížďkou. pasáží.

mem se rozkládá horská louka Edtalm s několika nenáročnými a spletitými červenými sjezdovkami a také nezáludným volným terénem, jímž jsou vytyčené i trasy ski-route.

Ze všech sjezdovek jsou díky jen řídkému porostu dobré výhledy – ať už k dominantnímu Dachsteinu a rozeklanému hřebeni Gosaukamm, nebo protilehlému masivu Tennengebirge. Při

sjezdu ze Zwieselalmu do Gosau se dá obdivovat i malebné jezero Gosausee.

U všech hlavních nástupních stanic – v Gosau, Russbachu i Astauwinkelu – jsou cvičné terény s dětskými výukovými parky, zpravidla i s blízkým restauračním zázemím a babysittingem.

Na svazích je sympatický výběr stylových dřevěných horských chat, které působí útulně jak zvenku, tak zevnitř – žádné velkokapacitní „sámošky“, ale spíš malebné domácké prostředí. Kuchyně je samozřejmě typicky hornorakousky hutná – kromě polévek se servírují hlavně řízky, klobásy, knedlíky či palačinkové Sjezdovkám na Zwieselalmu kromě trhance.

Dachsteinu zajišťuje kulisu ještě

skalnatý hřeben Gosaukamm

CENY SKIPASŮ DACHSTEIN WEST dospělí 6 dní.................................................221 EUR mládež 6 dní (5–15 let)............................93,5 EUR

CENY POBYTŮ hotel*** – ubytování s polopenzí a skipasem 2 500 Kč

3 500 Kč

apartmán (4 os.) – ubytování se skipasem 1 000 Kč

2 000 Kč

Orientační ceny pobytů vycházejí z nabídek CK a místních turistických kanceláří a jsou přepočítané na 1 den lyžování.

KLADY A ZÁPORY příjemné rodinné sjezdovky alpská panoramata nižší ceny než ve větších alpských střediscích snadná dostupnost i na víkend spíše kratší sjezdovky s omezeným výběrem náročnějších terénů občas pomalejší lanovky nebo vleky nižší nadmořská výška Nejlépe přístupné nástupní body při příjezdu z Čech jsou v Gosau – u sedačkové lanovky na Hornspitz nebo u kabinkové na Zwieselalm, všude se parkuje zdarma.

Kromě českých lyžařů si Dachstein West, zaměřený jednoznačně na výuku lyžování a rodiny s malými i většími dětmi, oblíbili i Holanďané.

V posledních letech přibývají nové hotely a s nimi hosté, kteří nepřijíždějí jen na jednodenní či víkendovou návštěvu, jak bylo doposud zvykem. V plánu je proto připravit i více nelyžařského vyžití.

2018 BŘEZEN

č. 109

MÜRZZUSCHLAG

2 000

INNSBRUCK

FELDKIRCH

BIEL

2 500

LIEZEN

L

SAALFELDEN

Zwieselalm BREGENZ O

ZURICH

3 000

Á

KUFSTEIN GARMISCH

BESANCON

WIEN

3 500

LASSING

LISTOPAD

BASEL

BAD TÖLZ

I T

SCHAFFHAUSEN

PROSINEC

Dachstein

Dachstein West

STEYR

 PŘÍŠTĚ:

Heiligenblut Polozapomenuté středisko pod nejvyšší horou Rakouska je synonymem vysokohorského klidu.

1 620

BRUCK/MUR

840 m

780

GRAZ

51. ČEZ JIZERSKÁ 50 16.–18. ÚNOR 2018

UTNÁ M S A IN KATEŘ

Í N B O S O J D MŮ O V Á Z hlavní institucionální partneři

hlavní partneři

mediální partner

generální mediální partner

hlavní mediální partner

marketingový partner

institucionální partner

partneři

hlavní partneři

Bedřichovský NLM

Kašperská 30

Orlický maraton

ČEZ Jizerská 50

5.–6. 1. 2018 3.–4. 2. 2018

20.–21. 1. 2018 16.–18. 2. 2018

Karlovská 50 26.–27. 1. 2018

JeLyMan

24.–25. 2. 2018 generální mediální partner

mediální partner

marketingový partner

Rozjeď zimu na běžkách

www.ski-tour.cz

| 110 | TRAVEL REPORT

Text a foto: Radek Holub

MONTE BONDONE: trentský špičák

Malé rodinné středisko s typicky italským geniem loci, ubytováním na sjezdovce a lákavými cenami obývá jeden z nejpanoramatičtějších vrcholů Trentina Monte Bondone, který se tyčí přímo nad jeho hlavním městem Trentem.

M

onte Bondone je pravděpodobně nejmenším italským střediskem, které čeští lyžaři navštěvují „ve velkém“. Malá, kompaktní pavučina „jezdivých“ modrých až červených sjezdovek má totiž velmi praktické lákadlo – ubytování v hotelech i apartmánech přímo na sjezdovce za bezkonkurenční cenu. A mimořád-

ný je i ničím nerušený výhled z dominantního dvoutisícového vrcholu, který sahá od Lago di Garda přes Brentu až po Dolomity.

Pyramida červených sjezdovek Sjezdovky se z vrcholu rozbíhají zhruba severním směrem a čím níže, tím ve více variant se větví. Nejlehčí a vlastně jediná vysloveně lehká je přehledná modrá dálnice Cordela, využívaná lyžařskými školami, která spojuje ubytovací osady Vaneze a Vason. Všechny ostatní tratě mají více či méně červený „nádech“, což zdatnějšímu lyžaři alespoň částečně vynahrazuje omezený výběr terénů.

Z nejspodnějšího ubytovacího střediska Vaneze stoupá stará pomalá 2sedačka 3-Tre s novým polstrováním, již obtéká příjemná modro-červená panoramatická hřebenovka, v dolní polovině se zanořující do lesa. Přímější variantou

je červený slalomák směřující k výše položené 6sedačce Montesel, odkud se dá už pozvolněji pokračovat zpět do Vaneze.

Nad hotelovým střediskem Vason operuje moderní expresní 6sedačka Montesel, pohodlná a bezpečná i pro děti, obsluhující jednak široký červený slalomák, rozdělený na zónu tréninkovou a volně přístupnou, a jednak lehkou, výukovou modrou sjezdovku, která se z lyžařského „náměstí“ ve Vasonu rozlévá po široké přehledné louce, kde nechybí ani jednoduchá funslope pro děti. Slušně vybavený je zdejší snowpark se zábradlími, bednami i skoky.

Na nejvyšší vrchol Palon pak pokračuje stará, pomalá „šprušlovitá“ 3sedačka, podél níž stéká lehce vlnitá a členitá červená sjezdovka s užším serpentinovitým začátkem a v poslední třetině s jednou strmější variantou, využívanou i pro závody.

Téměř všechny tratě mají více či méně červený „nádech“, což zdatnějšímu lyžaři alespoň částečně vynahrazuje omezený výběr terénů.

10 4

km

sj

ezd

ov e

Kdo si Monte Bondone nejlépe užije? pohodový lyžař sportovní lyžař Nejdelší a zároveň nejatraktivnější sjezdovka, výmluvně nazvaná Gran Pista, pak z vrcholu míří stranou od ubytovacích letovisek – vyniká 800m převýšením, příjemně červeným profilem a moderní lanovkou v podobě kapotované 4sedačky.

Jednoduchá výtečná italská kuchyně Na vrcholu Palon stojí moderní prosklená restaurace s barem, další je na nejvytíženější modré sjezdovce Cordela. Na hlavní křižovatce sjezdovek ve Vasonu je ještě après-ski bar Bondonero s jednoduchou, přesto výtečnou italskou kuchyní od panini přes bruschettu až po lasagne a typicky usměvavými barmany.

Pěšky na sjezdovku Veškeré ubytování na Monte Bondone se rozprostírá podél sjezdovek nebo v rozumném pěším dosahu od nich. O víkendech přijíždí i mnoho jednodenních lyžařů z blízkého Trenta, ve všední dny mimo prázdniny naopak bývají sjezdovky poloprázdné.

Vícedenní lyžování v malém, kompaktním areálu si lze zpestřit běžkováním na planině Viote asi 4 km z Vasonu.

Trento je z Česka dobře dosažitelné po dálnicích, na Monte Bondone se pak z města šplhá strmá a klikatá vysokohorská silnice do letovisek Vaneze (1 300 m) a Vason (1 650 m).

www.alpecimbra.it

k

BASEL

KUFSTEIN LIEZEN

GARMISCH

BREGENZ

| 112 | TRAVEL REPORT

ST. GALLEN

ZURICH

BESANCON

RAMSAU

INNSBRUCK MITTERSILL MAUTERNDORF

FELDKIRCH

BIEL

I T

LANDECK

Á

PONTARLIER

L

SAMNAUN

CHUR DAVOS

FRIBOURG

BRUNECK

MERANO

INTERLAKEN

LAUSANNE

STERZING

I E

BERN

Palon

LIENZ

SPITTAL/DRAU

Monte Bondone

BRIXEN

HERMAGOR

VILLACH KL

4 000

BOLZANO

MONTREUX

3 500

I T

TRENTO

SONDRIO

LUGANO

Norge

CHAMBERY

MILAN

30 %

hotel*** – ubytování s polopenzí a skipasem 2 500 Kč

apartmán (4 os.) – ubytování se skipasem 2 000 Kč

Orientační ceny pobytů vycházejí z nabídek CK a místních turistických kanceláří a jsou přepočítané na 1 den lyžování.

kompaktní areál milých červených sjezdovek daleké 360° panorama ubytování v blízkosti sjezdovek velmi příznivé ceny pobytu malý areál pro týdenní pobyt dvě ze čtyř páteřních lanovek jsou staré, pomalé sedačky ještě o něco delší příjezd z ČR oproti Dolomitům

www.itaski.cz

1 000

VICENZA

LJUB

2 090 906 m

1 184

TRIESTE

500

65

7

6 100

ŘÍJEN

ZÁŘÍ

ČERVENEC

SRPEN

os./hod.

KVĚTEN

DUBEN

UDINE

VENEZIA 0 % m n. m.

PADOVA %

ČERVEN

1

ÚNOR

KLADY A ZÁPORY

5 2 1

www.skimontebondone.it /stredisko/133 2018 BŘEZEN

č. 109

DOLOMITY – VAL GARDENA SEISER ALM / ALPE DI SIUSI

Ubytování a výuku lyžování si zajistíte na

1 500

VERONA

BŘEZEN

BRIANCON

CENY POBYTŮ

2 000

TURIN

CENY SKIPASŮ dospělí 6 dní.................................................161 EUR mládež 6 dní (8–16 let).............................113 EUR

BRESCIA

LEDEN

MODANE

Vaneze

1 000 Kč

20 km 18 km

Malga Mezavia

GRENOBLE

2 500

I E

LECCO BERGAMO

ALBERTVILLE

BELLUNO

FELTRE

L

VARESE

3 000

BORGO VALSUGANA

ANNECY

AOSTA

Á

MARTIGNY

AGORDO

PROSINEC

BELLINZONA

Vason

BLED

BOVEC

SIERRE

LISTOPAD

SION

GENEVA

1 500 Kč

MUR

TAMSWEG

VADUZ

LUZERN

NEUCHATEL

Monte Bondone

SAALFELDEN

OBERSTDORF

 PŘÍŠTĚ:

Davos vlakem Cesta do prominentního švýcarského letoviska v bačkorách a pyžamu je snazší, než by se mohlo zdát.

SCHOOL

Česká lyžařská škola v Dolomitech Výuku lyžování organizujeme převážně v individuální formě, tedy privátní výuka českým instruktorem, nebo formou skupinových kurzů. Zajišťujeme i dětské, rodinné nebo firemní závody a veškerý doprovodný program. Nabízíme i výuku snowboardingu a telemarku v českém jazyce.

Výuku organizuje a též osobně zajišťuje náš lyžařský instruktor s kvalifikací „Učitel a trenér lyžování SLČR“ Ladislav Jack Janků www.ladajanku.cz

Hledáme instruktory lyžování – celosezónně nebo jen na výpomoc ve vybraných týdnech. Kontakt: jack@itaski.cz

Piccolo Hotel Sciliar

Seiser Alm / Alpe di Siusi, Jižní Tyrolsko, Itálie Tradice, rodinná atmosféra a kuchyně s bohatým menu v srdci Dolomit s panoramatickým výhledem.

Příjemná restaurace, bar, dětský sál, slunečná terasa, velké parkoviště pro hosty Krytý bazén s denním světlem, vířivka, infrasauna

e j o k o p z přímo naKU SJEZDOV RODINY S DĚTMI VÍTÁNY!

www.piccolohotelsciliar.it

| 114 | TRAVEL NEJDELŠÍ SJEZDOVKY ALP: ŠVÝCARSKO – ENGADIN SVATÝ MOŘIC

Text a foto: Radek Holub

Z LEDOVCE K JEZERU

Š

Sjezdu z vrcholu Corvatsch do Silvaplany nedaleko Svatého Mořice nechybí impozantní ledovcové panorama, širé pláně pro svižné oblouky ani průjezd skalami, bohužel jej ale nelze zdolat bez jednoho výjezdu lanovkou navíc.

V

rchol Corvatsch s magickou nadmořskou výškou 3 333 m je neodolatelným vyhlídkovým bodem – jednak na čtyřtisícový

masiv Berniny, jednak na údolí Engadinu zalité jezery, ale i do dáli až k Monte Rose. Zároveň má na svém hřbetě zbytek ledovce, po kterém roluje široká a rychlá červená sjezdovka, než se mezi

V

Ý

C

Corvatsch 3 300 m n. m.

h

KOMFORT: GENIUS LOCI:

NEJ 20. trať s největším převýšením ve Švýcarsku

%

O

3 750 3750 3 500 3500

V

3 250 3250 3 000 3000 2 750 2750

64 5m

2500 2 500 2250 2 250

1 750 Silvaplana 1750 1 866 m n. m. 1500 1 500

1250 1 250 1000 1 000

Lysá hora – Rokytnice n. Jiz. nejdelší sjezdovka ČR délka: 3 095 m převýšení: 652 m

KLADY A ZÁPORY dlouhé poctivě červené úseky sjezdu výborný sníh dlouho do jara panorama

750

750

500

500

Změřená náročnost sjezdu

16 %

41 %

37 %

250

5%

250

1 00501 00001 0059 0009 0058 0008 0057 0007 0056 0006 0055 0005 0054 0004 0053 0003 0052 0002 0051 0001 005

0

750

1500

2 250

3 000

3750

4500

5250

6000

6 750

7 500

8 250

9 000

9 750

10 500

11 250

12 000

12 750

13 500

14 250

0 15 000

00

2 000

ejatraktivnější je nejvyšší úsek N sjezdu, rolující po širokém a svižně skloněném ledovci a dále „dálniční“ červený úsek z mezistanice Murtel.

Nezáživný je jen úplný dojezd lesem k údolní stanici.

z údolí až na vrchol kyvadlové kabiny na stání výjezd sedačkou v průběhu sjezdu vysoká cena skipasu

00 4 000 m n. m.

m

Atraktivita sjezdu

71

K

S

J max. sklon: 75,71 % Φ sklon: 19,46 % šik m ád élk a: 7

převýšení: 1 434 m

SJEZDOVKA:

S

skalami propadne na dno kotliny, odkud musí lyžaře povytáhnout sedačková lanovka, aby mohli pokračovat po širé, červeně skloněné pláni a dále již mírněji lesními serpentinami až do údolí.

Terénní rozmanitost tedy sjezdu opravdu nechybí a díky tomu a občasným ostrým zatáčkám nebo terénním zlomům bude opakovaně bavit i náročnějšího jezdce. Kromě dojezdu totiž prakticky nemá hluchá místa, jak bývá u extrémně dlouhých sjezdovek téměř pravidlem.

Vzhůru vyráží z údolí velkokapacitní kyvadlová kabina, na niž z mezistanice Murtel navazuje další

Časová náročnost výjezdu a sjezdu

Klein Matterhorn – Zermatt nejdelší sjezdovka Alp délka: 13 981 m převýšení: 2 200 m

A

R

0

0

| 115 | Corvatsch

Murtel

Alp Surlej

Silvaplana

Po výjezdu z horní stanice lanovky na Corvatschi trať mírně klesne na ledovcovou planinu, po níž se postupně rozbíhá až na poctivou „červenou“ s průměrným sklonem 32 % v úseku 700 m. Následuje prudká šikana (42 % v úseku 100 m, max. 58 %) a velmi svižný průjezd žlabem mezi skalami se dvěma zhruba 100 m dlouhými hangy (max. 53 a 76 %).

Po nich trať vlažně dojíždí k sedačkové lanovce (18 % v úseku 900 m), která vyjíždí po 700 m dlouhé trase na mezistanici Murtel. Po přebruslení kolem stanice lanovky se otevře „červená“ dálnice (29 % v úseku 1 200 m). Na Alp Surlej trať odbočuje do lesa na 360 m dlouhou plošší pasáž, zakončenou krátkým hangem (37 % v úseku 200 m). Sjezd finišuje užším, ale ubíhajícím lesním dojezdem (19 % v úseku 1 700 m) s občasnou zatáčkou a dvěma stometrovými „červenými“ úseky.

až na Corvatsch. Výjezd netrvá dlouho, zdržet ale mohou dvacetiminutové intevaly lanovky.

Jen zhruba poslední kilometr sjezdu se nachází pod dvoutisícovou výškovou hranicí, přičemž jeho nejatraktivnější pasáže jsou nad dvěma a půl tisíci – spíš než nedostatek sněhu tedy může potrápit větrné či difúzní počasí. Ideální dobou pro sjezd je jaro, kdy v těchto výškách bývá sněhu dostatek a ten na severním svahu vydrží ve výtečném stavu klidně celý den.

2018 BŘEZEN

č. 109

 PŘÍŠTĚ:

Cervinia Z Klein Matterhornu, nejvyššího lyžařského bodu Alp, se můžete vydat do Švýcarska i Itálie po 10 až 14 km dlouhých tratích.

| 116 | TRAVEL

NEPROPÁSNĚTE: 9. a 10. června 2018 se v Pontresině a Samedanu koná železniční festival k 10. výročí zapsání tratě na seznam UNESCO! Další informace na

www.rhb.ch/unesco

BERNINA EXPRESS – od ledovců k palmám

Vzhůru k třpytivým ledovcům a dolů až k palmám – trať Bernina Expressu je bezpečný svět. Tak nádherná proměna scenérií ve čtyřech hodinách se na této planetě najde jen těžko. Zdejší výjimečná železniční trať totiž jedinečným způsobem spojuje sever s jihem: Vlak s moderními panoramatickými vozy projede 55 tunelů, přes 196 mostů a s lehkostí překoná stoupání až 70 promile. Nastupte a užijte si vytříbené kulturní a přírodní zážitky na páteřní trase v největším prázdninovém regionu malého, ale hezkého Švýcarska!

V

ýchozím bodem čtyřapůlhodinové cesty je nejstarší město Švýcarska: Chur s majestátním biskupským palácem a malebnými uličkami starého města, které přímo lákají k potulování.

Sotva se vlak vydá na cestu, ustoupí městská scenérie zelené kopcovité krajině a pitoreskním vesnicím, u Domleschg se pak objeví četné hrady. Tady je svět ještě v pořádku. Cesta dále vede impozantní soutěskou Schinschlucht do údolí Albulatal. Krajinu tu tvoří hluboké rokle, divoké horské potoky a obdivuhodné stavby, jako třeba viadukty Solis a Landwasser. Na cestu je ale možné nastoupit i v Davosu. Odtud vede jízda idylickým údolím řeky Landwasser.

Za Albulským tunelem se ukáže v plné kráse

Engadin. Už zdáli tu vítá zdravé klima a zářivé světlo. Přes mondénní Horní Engadin se světově proslulým Svatým Mořicem se jede výše a výše...

S lehkostí se trať šplhá na průsmyk Bernina okolo působivého světa ledovců masivu Berniny, jediné čtyřtisícovky východního Švýcarska.

Na stanici Ospizio Bernina v nadmořské výšce 2 253 metrů se jen sotva lze dosyta vynadívat na tyrkysové Lago Bianco a tmavé jezero Lej Nair. Teprve tady nahoře je poznat nekonečná svoboda hor. Tady, na střeše Rhétské dráhy, daleko od hektického shonu a nepředvídatelnosti všedních dní, by se chtělo člověku zdržet se déle, ale hluboko dole už láká jih... Cesta pokračuje na Alp Grüm, jediný restaurant a hotel ve Švýcarsku dostupný

výhradně po železnici. Člověk by si také neměl nechat ujít velkolepý výhled na ledovec Palü.

V několika mistrných zákrutách se pak Express vlní dolů do Poschiava. Taktak jsme opustili drsné kouzlo velehor – a za hodinu a půl už jsme mezi palmami ve středozemním Tiranu.

Ryzí Itálie. Cesta bláhovým světem tohoto mini Švýcarska se chýlí ke svému konci.

Světové dědictví UNESCO Od roku 2008 patří železniční trať mezi Thusis a Tiranem v krajině Albula/Bernina na seznam UNESCO, a to jako třetí mistrovské železniční dílo na světě. Tratě staré více než 100 let jsou stále příkladem v oblasti stavebních technologií a vedení tratí. 122 kilometrů dlouhá trasa s impozantními dopravními stavbami jako viadukty, galerie a točité tunely prochází pohádkovou krajinou zcela harmonicky. Příroda a technika tu společně tvoří ukázkový příklad odvážného propojení vysokohorských bodů. Jízda Bernina Expressem tak patří nejen na seznam povinností fanouška železnic, na své si tu zaručeně přijdou i obdivovatelé přírody a kultury.

www.berninaexpress.ch

Bernina Express od ledovců k palmám

Tratě Albula a Bernina Rhétské dráhy patří k jedněm z nejimpozantnějších přejezdů Alp. Panoramatická jízda Bernina Expressem z Churu – okolo ledovců až dolů k palmám do Tirana. 55 tunelů, 196 mostů a stoupání 70 promile zvládá vlak s lehkostí.

Informace / rezervace / prodej Rhétská dráha, železniční služby Tel +41 (0)81 288 65 65 railservice@rhb.ch www.berninaexpress.ch

| 118 | TIPY A MOMENTKY: TO NEJ ZE SNOWTOUR

HARRACHOV:

Text: Andrea Drengubáková

za tvrdými sjezdovkami, zdravým obědem i opalovačkou

Jednou z nejpovedenějších českých sjezdovek je hlavní harrachovská červená – široká, dlouhá a tak akorát sportovní, aby ještě zůstala i pohodová. Harrachov je tradiční lyžařské letovisko s množstvím hotelů a penzionů, cvičných svahů a lyžařských škol, které nevyniká překotným rozvojem, vše podstatné tu ale už je.

8:00 start v Rýžovišti yžování v Harrachově začíná už v 8 hodin a já obvykle L startuji na Rýžovišti, jehož jihovýchodní svah bývá zalitý slunečními paprsky – tvrdá pista tu bývá hlavně z rána. Na ranní rozlyžování je příjemná modrá trať Turistická a pak přímější červená.

12:00 Oběd s vitamíny

10:00 čertovská rychlost akmile začne měknout Rýžoviště, přejíždím na druhou J stranu kopce, zvanou Čerťák. Sportovní sjezdovka Červená II patří díky dostatečné šířce, svižnému a přehlednému svahu mezi mé nejoblíbenější. Díky stínu v nejprudší části svahu zůstává sjezdovka dlouho pevná, což se hodí hlavně s postupujícím jarem.

omu nestačí bufetové občerstvení, ten K zamíří do samoobslužné restaurace Stone u nástupní stanice lanovky Delta v Harrachově. Vybrat si můžete z několika hlavních jídel anebo porce zeleniny, která se v mnoha lyžařských střediscích ještě před langoše a párky v rohlíku neprobojovala. Krůtí prsa s máslovou zeleninou a bramborami vyjdou na 129 Kč.

| 119 |

Harrachov je i pro děti Jestliže vaše ratolesti ještě nelyžují, zavítejte s nimi do lyžařské školičky na Čerťáku nebo u nástupu lanovky Alfa na Rýžovišti.

Děti se tu nechají na svah tahat „lanáčkem“ a dolů kličkují na velmi pozvolném svahu mezi slalomovými zvířátky.

14:00 bombardinová opalovačka V Harrachově se odpolední bronz nejlépe chytá na vrcholu Čertovy hory. Využít můžete tamních lehátek v blízkosti malého bufetu, který mimo jiné nabídne i tradiční italské bombardino.

16:00 pro suvenýry do půjčovny lyží Testovat aktuální modely „fischerek“ můžete po celý den v půjčovně a servisu vedle restaurace Stone, udělat si tu radost ale je možné i suvenýrem z Harrachova. Nemám ale na mysli obvyklé pohlednice, ale barevné nákrčníky, brýle, termotrika, čepice nebo klapky na uši. A já si například z Harrachova odvezla růžové plavky.

Harrachov jedním dechem Harrachov má dlouhou lyžařskou tradici a opravdu pěkné sjezdovky. Pobyt v Harrachově si můžete zpestřit návštěvou sklárny, pivovaru nebo nedalekého Mumlavského vodopádu. Nudit se tedy nebudete ani při vícedenním pobytu.

Více informací:

www.skiareal.com

| 120 | TIPY A MOMENTKY: TO NEJ ZE SNOWTOUR

ŠPINDLERŮV MLÝN: lyžování bez stereotypu

Text: Andrea Drengubáková

Do Špindlerova Mlýna se jezdí za sjezdovkami velmi solidních krkonošských parametrů, ale čím dál více i za kulturními i jinými zážitky, které dnešní „požitkářské“ lyžaře vytrhávají z tradičního lyžařského stereotypu nahoru a dolů.

7:30 do chce mít sjezdovku skoro jen pro sebe, musí K si trochu přivstat a připlatit tzv. fresh track, tedy hodinu lyžování v malé skupince lyžařů před oficiálním otevřením lanovek. Cena fresh tracku je 1 990 Kč a obsahuje i bohatou snídani v jedné z restaurací Spindl Gastronomy.

Hřiště bez branek ou oblíbenou sjezdovkou ve Špindlu je Hřiště ve M Svatém Petru. V případě front u šestisedačky se tu dá pista za stejný čas zbrousit několikrát za sebou díky kotvovému vleku, který lyžaře odrazuje. Hřiště má dostatečnou šířku a akorátní sklon pro svižnou jízdu po hranách.

200 MIL.

Tolik stála nová šestisedačková lanovka s bublinou a vyhřívanými sedáky ve Svatém Petru, uvedená do provozu před třemi lety. Původní lanovka se ze Svatého Petra přestěhovala na Horní Mísečky, odkud začala letos vyvážet lyžaře na Medvědín.

| 121 |

Na Medvědín po obědě e Špindlu se během dne lyžaři V zpravidla přesouvají z Medvědína do Svatého Petra, já to ale dělám naopak. Medvědínské, převážně červené sjezdovky jsou tak odpoledne prázdnější, přitom stále osluněné.

Když rolby tančí romě celebrit tančí ve Špindlu i rolby, ačkoli ne při stejné příležitosti.

K Zatímco slavným osobnostem se boky vlní v proslulé Dolské, rolby své „taneční kroky“ předvádí na černé sjezdovce ve Svatém Petru v rámci Snow show, která se koná několikrát za sezonu. Kromě roleb mohou návštěvníci sledovat i exhibici lyžařských instruktorů, ohnivou show nebo různé formace skútrů.

11:00–15:30 tomto čase je možné navštívit unikátní V ledárium, které se nachází u výstupu šestidačky ze Svatého Petra na Pláň, kde můžete v klimatizovaném prostoru obdivovat do ledu vytesané postavy z filmu Star Wars. Ledárium bude v provozu až do března a vstup je zdarma.

7

Jen 7x za sezonu se pořádá tzv. večeře zážitků – rolba vás za tmy vyveze do restaurace Na Pláni, kde čeká welcome drink a několikachodové menu. Zážitek vyjde na 1 190 Kč a nejbližší termín je první týden v únoru.

Špindl jedním dechem Špindl má „vše“ – sjezdovku Světového poháru, divoké après-ski, snowpark pro nejnáročnější, ale i pestře vybavená dětská hřiště nebo zážitkové atrakce. Tedy pro každého něco, a proto to tu pořád žije.

Více informací:

www.skiareal.cz

| 122 | TIPY A MOMENTKY: TO NEJ ZE SNOWTOUR

KAMENEC:

Text a foto: Andrea Drengubáková

opomíjený svižně červený kopec Menší lyžařské středisko Kamenec nad městečkem Jablonec nad Jizerou má tři sjezdovky dlouhé přes kilometr a poměrně komorní atmosféru se sportovním duchem.

Pohoupat, či přeskočit?

Menší snowpark v horní části sjezdovky Červené I vyláká zkušenější jezdce na několik zábradlíček. Méně zdatní nebo děti se mohou „pohoupat“ na terénních vlnách a klidně si i poskočit.

1 120

Tolik měří moje oblíbená kamenecká sjezdovka Červená I, což je akorát, abych sportovní nasazení vydržela celou jízdu. Tak akorát je i červený sklon, sjezdovka je přitom dostatečně přehledná, takže se dá řezat oblouk za obloukem.

makej # Jako závodník se svezete v měřeném slalomu v horní části sjezdovky Červená II. Trať je plynulá, a tím pádem i pekelně rychlá.

Zadýcháte se!

18:00–21:00 Po práci legraci aneb na Kamenci se lyžuje i večer za umělého osvětlení, a to každý den na více než kilometr dlouhé sjezdovce Červená I.

Kanada v Kamenci Na oběd se u nástupu vleku nabízí dřevěná samoobslužná hospůdka s typickými lyžařskými dobrotami, jako je párek v rohlíku, langoš, „smažák“. Můžete si tu ale dát i „burgr jako kráva“.

Já ráda sladké, takže jsem skončila u kanadské čokolády – čím se liší od klasické, přesně nevím, snad tou štědrou dávkou šlehačky navrch…

Kamenec jedním dechem Kamenec je příjemně komorní kopec, kam se dá jet lyžovat s dětmi, nicméně sportovní sklon červených sjezdovek udělá radost i náročnějším lyžařům, kteří chtějí jezdit nahoru dolů a na sjezdovce se s nikým „nemačkat“.

Více informací: www.snowhill.cz

| 123 |

ŠACHTY: pro děti a pro každého Text a foto: Andrea Drengubáková

Šachty je menší rodinný areál kousek od Vysokého nad Jizerou. Kromě velmi dobře vybaveného dětského parku tu najdete i dvě delší červené tratě, na kterých si dopřejete poměrně sportovního poježdění. Vyžití se tu ale najde dokonce i pro nelyžující špunty.

190

ou oblíbenou sjezdovkou na Šachtách je sjezdovka Nová, která se po M pozvolném začátku sportovně zalomí v poctivý slalomák. Oproti sousední Staré je o trochu prudší, takže se na ní můžete svézt opravdu zostra.

Taková je cena za celodenní zapůjčení bytelných sáněk, které dostanete ve žluté půjčovně Yellowpoint. Sáňkovací svah se nachází přímo nad půjčovnou a je velmi mírný, takže děti mohou sáňkovat i úplně samy.

Začátečníci na Větrov Pro začínající děti i dospělé jsou nejpříhodnější svahy Větrova, kde se lyžaři nechávají nahoru vyvážet pomalou pomou a dolů si mohou vybrat ze dvou velmi mírných svahů, které jsou široké a na cvičnou louku i docela dlouhé.

o Šachet se přijíždí zvrchu, takže odstartujete D rovnou po sjezdovce dolů. Hned od parkoviště si tak můžete dopřávat výhledů na krkonošské hřebeny, jimž dominuje rokytnická Lysá hora.

„Kolo kolo mlýnský…“ Dětský park je chloubou Šachet. Prvním krůčkům se děti učí na vymezeném prostoru s lanáčkem, slalomovými zvířaty, brankami a nechybí ani molitanové kostky nebo dětský lyžařský kolotoč. Jakmile mají malí lyžníci tento svah v malíku, mohou pokračovat na podobně mírný, leč o něco delší svah obsluhovaný pomou.

Šachty jedním dechem Tím, že Šachty mají ideální mírný svah v dětském parku, začátečnické sjezdovky na Větrově a pak sportovní červené v hlavním areálu, jsou vlastně všestranným rodinným střediskem, jen s tratěmi rozptýlenými dále od sebe.

Více informací: www.snowhill.cz

| 124 | TIPY A MOMENTKY: TO NEJ ZE SNOWTOUR Text: Andrea Drengubáková

DOLNÍ MORAVA víte, že…?

Že je Dolní Morava moderní a stále se rozvíjející středisko pro rodinu i sportovní lyžaře, je dobře známo. Ale víte, co si tam můžete užít navíc?

… že si na Dolní Moravě můžete zalyžovat už před 8. hodinou?

že Dolní Morava má nejprudší … sjezdovku na Moravě?

do si rád zakrojí manšestr jako první ještě před snídaní, K může se přihlásit na tzv. první stopu, kdy si nanejvýš 15 lidí zajezdí ještě před oficiálním zahájením provozu.

První stopa se otevírá od 7:30 do 8:30 každou sobotu a neděli na sjezdovce Sněžník A nebo B.

A nejen na Moravě, černá sjezdovka Sněžník A patří k nejprudším tratím v celé České republice. Sklon sjezdovky sice dosahuje až 80 %, jízdu ovšem zjednodušuje velká šíře a dostatečná přehlednost trati.

4 000

… že Dolní Morava má jednu z nejhezčích horských chat?

… že Stezka v oblacích pojme až 4 000 lidí najednou?

o výstupu ze sedačkové lanovky Sněžník se vám P naskytne pohled na obří Stezku v oblacích, ale i na malebnou chaloupku Slaměnku z kamene a dřeva, která krásně zapadá do okolní krajiny. V nejvýše položené chatě v okolí (1 110 m n. m.) se můžete naobědvat, ale třeba i přenocovat.

epřehlédnutelný zaklikacený chodník nad sjezN dovkami v areálu Sněžník návštěvníky dovede až do výšky 50 m, odkud se mohou kochat panoramatem Králického Sněžníku, Jeseníků či Orlických hor. Pokud by se turisté rozmístili pravidelně, vešlo by se jich na Stezku neuvěřitelné čtyři tisíce.

| 125 |

… že se na bobovce otočíte až o 360 stupňů?

Bobová dráha, umístěná hned vedle sjezdovky U Slona, patří počtem zatáček a terénních zlomů k nejpestřejším u nás. Během jízdy se ocitnete ve výšce až 6 m a jednou se dokonce otočíte o 360 stupňů.

… že tu koncertují slavní zpěváci?

Každý rok se zimní sezóna zahajuje Grand Openingem se sportovním i zábavním programem jako závody ve slalomu nebo třeba koncert pod širým nebem. Letos tu vystoupila populární skupina Lake Malawi nebo známá zpěvačka Debbi.

… že na crossové trati U Slona trénuje i Eva Samková?

V rodinné části U Slona se kromě pohodových sjezdovek nachází i funline, snowpark a crossová dráha, na jejíž stavbě se podílí český olympijský reprezentant ve snowboardcrossu Emil Novák a trénuje na ní i zlatá olympionička Eva Samková. Trať je ovšem vybudovaná tak, aby na ní mohly dovádět i menší děti.

Dolní Morava jedním dechem a Dolní Moravě je prakticky vše nově vybudované N a promyšlené tak, aby tu mohli návštěvníci strávit aktivní, a přitom pohodový pobyt.

Více informací:

www.dolnimorava.cz

| 126 | TIPY A MOMENTKY: TO NEJ ZE SNOWTOUR

KAROLINKA:

Text: Andrea Drengubáková

malý velký adrenalin

Ač je Karolinka menším střediskem, tak si její sportovní rozmanitá sjezdovka a jeden z nejlepších snowparků u nás říkají o pozornost i zkušenějších lyžařů. Najdete tu klid, ale zabavit se můžete i adrenalinově.

Nej sjezdovka lavní sjezdovkou je Hlavní, která hned na úvod H nastaví svou nejprudší tvář – poctivý červený slalomák, pod nímž se sjezdovka změní v mírnější přehlednou trať, která ale ještě lyžařům zpestří jízdu dvěma lehkými terénními zlomy.

1

„Namaž boby!“ březnu se tu pravidelně konají závody na boV bech. Nejde však o ledajaké bobování, jede se ve speciálně vybudované skicrossové trati s klopenými zatáčkami a skoky. Populární závod letos vypukne 9. března, kdy se bude tradičně vyhodnocovat i nejoriginálnější kostým závodníka. Finále se pojede za večerního osvětlení.

1

Karolinka se může pyšnit prvním místem v délce, a tedy i rozsahu snowparku v Beskydech. Kromě zábradlíček a jiných překážek nabídne i několik precizně šejpovaných big airů, a proto bude Karolinka letos hostit kromě jiných prestižních soutěží i Český pohár ve freeski lyžování.

| 127 |

Do bazénu bez plavek

První krůčky u tygra alí lyžníci se mohou učit v dětském parku u nástupu kotvového vleku, M kde nechybí kromě několika pohádkových zvířat ani dětský lanáček, který je při koupi výuky zdarma. Individuální výuka na jednu hodinu pro jednoho tu vyjde na lidových 350 Kč a k výuce je zdarma zapůjčení přilby.

Jelen U Vleku omáckou atmosféru střediska podtrhuD je útulná restaurace U Vleku, která láká na valašské a masové speciality. V jídelníčku tak najdete kromě halušek třeba jelení ragú.

Nechybí ani klasická pizza nebo boloňské špagety.

o bazénku v prvním patře D restaurace U vleku plavky nepotřebujete, vlastně se nemusíte svlékat vůbec. Obsah bazénku v rámci dětského koutku totiž není tvořen vodou, ale hromadou malých barevných míčků, ve kterých se po lyžování zabaví především malí rošťáci. Dětský koutek slouží dětem zdarma.

Karolinka jedním dechem Beskydská Karolinka je velmi dobře dostupná, protože leží přímo u hlavní cesty ze Vsetína do Velkých Karlovic.

Kromě toho pod kopcem vede železniční trať, takže sem můžete vyrazit i vlakem a při předložení jízdenky dostanete na pokladně 20% slevu na skipas.

Více informací:

www.skikarolinka.cz

| 128 | TIPY A MOMENTKY: TO NEJ ZE SNOWTOUR

ZILLERTAL:

Text: Andrea Drengubáková

pět set kilometrů sjezdovek s atrakcemi Tyrolské údolí Zillertal je s více než 500 km sjezdovek se společným skipasem jednou z největších a českým lyžařům i nejlépe známých lyžařských oblastí v Alpách. Zdejší areály – Zillertal Arena, Hochzillertal, Hochfügen, Spieljoch, Mayrhofen a ledovec Hintertux – jsou si charakterem svahů docela podobné, a tak se liší hlavně atrakcemi, které v nich lyžování zpestřují. A že jich je!

78 %

Takový sklon má jedna z nejprudších upravovaných sjezdovek v Rakousku – Harakiri v Mayrhofenu.

Sjezdovka klame svým mírným začátkem, po němž se zalomí do hladké střechy, z níž už není cesty zpět. Kdo ji zdolá, může si pak na památku pořídit tričko s nápisem „I survived Harakiri“.

a nejlepší sjezdovku Zillertalu považuju „devítku“ Z v Hochzillertalu – širokánská přehledná pista s pohodově-sportovním sklonem, který se musí líbit snad každému.

Šusem na čas blíbenou atrakcí Zillertal Areny je i tzv. SpeedO line, tedy trať pro jízdu šusem. Prostě zalehnete do vajíčka a v cíli vám radar ukáže maximální dosaženou rychlost.

Čtyři naráz!

Zillertal Areně v lokalitě Königsleiten se můžete V projet ve skicrossové trati se čtyřmi startovními branami, takže souboj v terénních vlnách a klopených zatáčkách bude mít opravdu závodní náboj.

Na památku si odvezete i videozáznam z jízdy, a to zdarma – na webu střediska jej vyhledáte podle čísla skipasu.

| 129 |

30 m

Tolik ledu budete mít nad hlavou, pokud na Hintertuxu vstoupíte do ledového paláce u výstupu lanovky Gletscherbus. Není potřeba žádné výbavy, do jeskyně se můžete vydat v přezkáčích přímo ze sjezdovky. Boty si přibalte pouze v případě, že se budete chtít v ledovém podzemí zúčastnit plavby kajakem či jízdy na paddleboardu.

Nej snowpark Evropy Snowpark Penken nad Mayrhofenem patří mezi nejlepší v Evropě, a to hlavně díky důmyslnému rozdělení na zábavnou fun zónu pro děti a začátečníky a překážky pro pokročilé či profíky.

Pravidelně se tu schází i největší světové hvězdy freestylu.

„Ein Apfelstrudel, bitte!“ Nejlepší jablečný štrúdl v celém údolí pečou v horské chatě Wedelhütte na pomezí Hochfügenu a Hochzillertalu. Jablečnou delikatesu politou horkým vanilkovým krémem si můžete vychutnávat i na luxusním gauči venku na terase. Možná tak chutná i proto, že chata Wedelhütte – moderní, decentní, přitom útulná – je prostě jedinečná.

Box na trati?

Lyžování je sice mírumilovný sport, ale zábavná trať Funline v Hochzillertalu nabídne kromě mírných zatáček, jednoduchých terénních vln a průjezdu tunelem i velkou nafukovací ruku nebo boxovací pytel, do kterého můžete vší silou praštit – a sledovat, co to udělá s vaší rovnováhou. Co myslíte – boxovali spíš děti, nebo dospělí?

Zillertal jedním dechem Jednotlivá střediska Zillertlau sice nejsou vždy provázaná lanovkou, dělí je od sebe však jen několik desítek minut jízdy autem a k jejich střídání svádí skipas, který platí od druhého dne automaticky v celém údolí. Každé středisko má svou rodinnou, zábavní i adrenalinovou část, takže ať se vydáte kamkoliv, nebudete litovat.

Více informací:

www.zillertal.at

| 130 | TIPY A MOMENTKY: TO NEJ ZE SNOWTOUR

Text: Andrea Drengubáková

ST. ANTON AM ARLBERG: sněhová třešnička na tyrolském dortu Nebudu přehánět, když zařadím rakouský St. Anton do top 5 lyžařských středisek světa – nejen díky rozsáhlé síti sjezdovek, ale i luxusním hotelům mnohdy hned u sjezdovek, legendárnímu après-ski a kosmopolitnosti městečka s malebnou promenádou lemovanou sportovními obchody, butiky a restauracemi. A samozřejmě díky prachovým duchnám sněhu!

305 km V loňské sezóně St. Anton slavil, a to hlavně novou kabinkovou lanovku Flexenbahn, která spojila St. Anton, Stuben, Lech, Zürs a Oberlech do největší lyžařské arény Rakouska s 305 km sjezdovek.

Obří tlapa jezdovky v St. Antonu jsou hlavně sportovního S charakteru, a tak s malými lyžníky je potřeba dobře vybírat. Z vrcholu Galzig se po sjezdovce Osthang klikatí tzv. Funline, tedy zábavná trať pro děti s pozvolnými zatáčkami, tunelem a dalšími prvky, jako je obří tlapa, se kterou si děti za jízdy mohou plácnout.

„J(d)e to tu z kopce!“ načná část sjezdovek v St. Antonu je „černá“ či Z alespoň načernalá, i když jsou třeba značené mírněji. Tratě protínají členitý terén s častými zlomy a zatáčkami a nejsou ani obzvlášť široké. Jednou z nejprudších je sjezdovka Kandahar spouštějící se z Galzigu, ostrá je i závodní trať z Kapallu, kde se v roce 2001 jelo mistrovství světa.

| 131 |

Tady skáče každý!

Klidnější lyžařskou lokalitou St. Antonu je Rendl, kterou jsem si oblíbila nejen díky členitým a poloprázdným sjezdovkám, ale také snowparku, vhodného pro jezdce jakékoli úrovně.

Zatímco méně zkušení mohou zamířit na „easy line“ s jednoduchými skokánky a bedýnkami, ostřílení freestyleři uvítají několik velikostí skoků včetně jednoho velkého big airu.

Crème brûlée jako malované Žádné špetzle nebo šnicl, v bistru Galzig, pár kroků od páteřní lanovky Galzigbahn, nepodávají „profláklé“ rakouské speciality, ale delikatesy mezinárodní kuchyně – kromě thajské polévky třeba fisch & chips a jako dezert crème brûlée, barevně vyzdobené kousky čerstvého ovoce.

Hotel Valluga pro fajnšmekry Hosté St. Antonu si libují v luxusu – dopřát si jej můžete třeba ve čtyřhvězdičkovém hotelu Valluga, který už na první pohled zaujme nápaditým interiérem. Na pokoji se zachumláte do kožešinové deky, k večeři si dáte steak z jelena a v lobby baru s krbem se ve stylovém křeslu a s whiskou v ruce budete cítit jako milionář v anglickém filmu.

St. Anton jedním dechem Největší rakouské středisko se v hlavní sezóně předvede hlavně vyššími cenami a všudypřítomným hemžením, pokud však Anton navštívíte mimo ni, užijete si takřka prázdné, přesto stále precizně upravené svahy. A mě osobně do Antonu kromě sportovních sjezdovek láká i fantastická kuchyně bistra Galzig.

Více informací:

www.stantonamarlberg.com

| 132 | TIPY A MOMENTKY: TO NEJ ZE SNOWTOUR

VAL DI FIEMME:

milované údolí, které se neomrzí Údolí Val di Fiemme je českými lyžaři oblíbené jako málokteré jiné. Sjezdovky jsou široké s příjemným sportovním sklonem, slunce hřeje i v zimě, výhledy fascinují a Aperol Spritz si můžete dát v každé zatáčce. A co ve Fiemme zaujalo nás?

Sportovní Cermis áročnějším lyžařům bude ze všech areálů ve Val N di Fiemme nejsympatičtější Alpe Cermis, které je příjemně kompaktní a se sportovními sjezdovkami, navíc tu „nepřekáží“ lyžařské školky. Bonbónkem je černá trať Olympia s délkou 7 km, která je však díky své šíři a přehlednosti zcela nezáludná.

„Teď se houpu já“ Z brány do brány a Latemaru se můžete projet v měřeném slaloN mu pod sedačkovou lanovkou Campanil. Trať je pěkně plynulá, takže se do bran „vejdete“ i s větším rádiusem.

nástupu nově vybudované kabinkové lanovky U Bellamonte 3.0 v rodinném areálu Alpe Lusia se zabaví malí lyžaři i nelyžaři. Důvtipně postavený dřevěný domeček spouští ze své střechy a oken na terasu koryta klouzaček, interiér je pak plný prolézaček a na oplocené terase „řehtají“ houpací koníci.

| 133 |

S lyžemi ve vzduchu nowpark v Obereggenu patří S mezi ty nejpropracovanější v Dolomitech – kromě jednoduché easy line, která zahrnuje jen malé skůčky, se tu dá poletět i na pořádném big airu! Jako jeden z mála snowparků má i u-rampu, která je precizně udržovaná až do jarních měsíců.

Kdo s koho? lpe Lusia má i množství atrakcí podél A sjezdovek – kromě snowparku a měřeného slalomu se tu můžete projet i ve skicrossové trati, která je natolik jednoduchá, aby ji zvládly i děti, ale natolik zábavná, že bude bavit i dospělé.

Paion nevynecháme! dykoli jsme ve Fiemme, ať už v zimě nebo v létě, nikdy K nevynecháme Rifugio Paion v Alpe Cermis, horskou chatu s nejlepšími lasagnemi, co jsme kdy jedli. Oblíbeným pokrmem je i Piatto Paion, tedy talíř s polentou, houbami, roztaveným sýrem a tradiční italskou salsicciou.

Val di Fiemme jedním dechem Val di Fiemme je sázka na jistotu – jak co do rozsahu, tak rozmanitosti terénů, sněhových podmínek, gastronomie i cenové úrovně, vše do sebe perfektně zapadá.

A komu by to nestačilo, může se superskipasem popojet do některé z 12 sousedních oblastí s celkem 1 200 km sjezdovek.

Pizza, Aperol Spritz a panorama ifugio Feudo v areálu Latemar se nachází R na panoramatickém hřebínku mezi Predazzem a Pampeagem a ve slunných dnech potěší prostornou terasou s dalekým výhledem. Nabídka je italský jednoduchá, přesto neodolatelná – Aperol, pizza či tiramisu.

Andrea Drengubáková Nadšená sportovní lyžařka, která si hory užívá se vším všudy. A tipy ze svých cest za inspirací, zvaných SNOWtour, si nenechává pro sebe.

Více informací:

www.visitfiemme.it

| 134 | TRAVEL

SAALBACH HINTERGLEMM je cool Nekonečné sjezdovky, fascinující alpská krajina, prvotřídní hotely přímo na sjezdovce a vyžití pro malé lyžaře i nejnáročnější experty dohromady tvoří skutečně „cool“ lyžařské středisko, které nemá v Rakousku obdoby.

C

elkem 270 km sjezdovek nad horskými středisky Saalbach, Hinterglemm, Leogang a Fieberbrunn se propojilo v jednu dokonalou lyžařskou arénu, jednu z největších v Rakousku. Její rozsah je opravdu ohromující – 140 km modrých tratí pro začátečníky, 112 km červených sjezdovek pro pokročilé a 18 km černých sjezdovek pro ty

nejzdatnější obsluhuje 70 lanovek a vleků, přímo na sjezdovkách se pak nachází 60 útulných horských chat a to vše završují četné snowparky, freeridové zóny, osvětlené sjezdovky pro večerní lyžování nebo sáňkařské dráhy. Oblíbené jsou i zábavné tratě jako rychlostní trať Speedline, závodní trať s měřeným časem nebo trať s videozáznamem z jízdy.

Freeridový ráj s informačním zázemím

Díky připojení tyrolské sněhové mísy Fieberbrunn se Skicircus Saalbach Hinterglemm Leogang stal opravdovou freeridovou mekkou s volnými terény všech obtížností a skitouringovými trasami, kde se freerideři mohou spolehnout i na aktuální lavinové informace, freeridová doporučení a možnost tréninku záchrany v lavině.

| 135 |

Bezpečí i zábava pro děti

I lyžaři jsou mlsní

3 v 1

Děti mohou v lyžařských školách v klidu a bezpečí trénovat své první obloučky na ohraničených cvičných sjezdovkách. Rodiny s většími dětmi se pak zabaví na sjezdovce i mimo ni, třeba při jízdě rolbou, na osvětlené sáňkařské dráze nebo na stezce v korunách stromů Golden Gate Bridge of the Alps.

Na sjezdovkách Skicircusu Saalbach Hinterglemm Leogang Fieberbrunn se nachází 60 horských chat se slunečními terasami, kde si můžete vychutnat typickou místní kuchyni i speciality pro nejmlsnější lyžařské gurmány.

Skicircus Saalbach Hinterglemm Leogang Fieberbrunn spojuje 3 střediska do jedné lyžařské arény, přitom každé z nich má svého ducha. Saalbach Hinterglemm nabízí dech beroucí panoramata, legendární après-ski party a velkolepé zimní akce, kterých se tu pořádá okolo stovky. Oproti tomu Leogang má hlavně klidnější, rodinnou tvář. Heslem Fieberbrunnu je „jednoduše nahoru – divoce dolů“, a to především díky velkorysému freeridovému terénu.

Více na:

saalbach.com

| 136 | TRAVEL

HEILIGENBLUT: vysokohorské zážitky pod Grossglocknerem

Akce sezóny 2017/18 18. 2. 2018 Ö3 PistenBully 9.–11. 3. 2018 Junior Freeride Camp 10. 3. 2018 Der Glockner – Das Rennen 14.–18. 3. 2018 Music in the Alps 7. 4. 2018 Grossglockner Season Closing

Z malebné horské vesničky Heiligenblut na úpatí Grossglockneru, nejvyšší hory Rakouska, můžete vyrazit za rozmanitými sjezdovkami i prašanovými pláněmi.

C

elkem 12 lanovek a vleků vytáhne lyžaře na 55 kilometrů sjezdovek, jež se nacházejí převážně na slunečných jižních svazích v nadmořské výšce nad 2 000 m, která zajišťuje dostatek sněhu dlouho do jara. Kromě perfektně upravených tratí všech obtížností čeká na lyžaře i snowboardisty takřka nekonečný a lavinově zabezpečený volný terén, v němž je vyznačeno i několik neupravovaných tratí zvaných ski-route.

Děti za 3 eura na den Heiligenblut je ovšem přívětivým místem i pro rodiny s dětmi, zvláště když malí lyžaři do 10 let obdrží skipas za pouhá 3 eura na den.

1 500 hektarů freeridové plochy Nezapomenutelným zážitkem je freeridová aréna o rozloze 1 500 hektarů, která se rozkládá ve vysokohorském terénu, tedy na rozlehlých bezlesých pláních pokrytých nedotčeným sněhem.

I když jsou svahy bedlivě lavinově monitorovány a zabezpečeny, doporučuje se za prašanovými zážitky vyrazit s místním horským vůdcem a samozřejmě s kompletní lavinovou výbavou.

Magický Grossglockner Vysokohorskou krajinu národního parku Vysoké Taury korunuje impozantní špice Grossglockneru (3 798 m), která přitahuje pohledy ze všech koutů lyžařského areálu.

Karta pro výhodnější zážitky Nejlepší vstupenkou do horského světa zážitků je karta Grossglockner PlusCard. Zkušení průvodci vám zajistí dobrodružné zážitky daleko za hranicemi sjezdovek za zvýhodněnou cenu. Díky tomu bude vaše dovolená opravdu nezapomenutelná.

Opravdu horský klid Heiligenblut je v zimě přístupný pouze od jihu, neboť Grossglocknerská vysokohorská silnice ze severu je uzavřena. Díky tomu si horská vesnička a hlavně její hosté mohou užít opravdový horský klid bez hemžení davů na sjezdovkách, o frontách ani nemluvě.

Více na:

www.gross-glockner.at

| 138 | TRAVEL

NASSFELD: velkorysé jarní lyžování S

lunečné, přitom ale sněhově spolehlivé. Kdo letos na jaře přijede do Nassfeldu, jednoho z top 10 rakouských středisek s 30 lanovkami a vleky a 110 km sjezdovek, může se těšit na příjemné lyžování pod slunečnou oblohou na dvoumetrových peřinách sněhu. Na jižní straně Alp a přímo na hrnaicích s Itálií se kromě typických rakouských horských chat můžete nechat rozmazlovat i italskými ristoranti a vůbec italským „sladkým nicneděláním“. Od 10.

března do 8. dubna 2018 se Nassfeld promění v největší slunečnou terasu Alp se spoustou překvapení přímo na sněhu jako třeba festival Full Metal Mountain, při němž typické šlágry horských chat vystřídá heavy metal, nebo Kulinarischer Sonnenskilauf s ochutnávkou místních produktů. A rodiny mohou na jaře – i o Velikonocích – využít jedinečnou nabídku Nassfeld Ski surpirise, v rámci níž neplatí děti do 10 let v termínu od 17. března do 8. dubna za ubytování a lyžování ani cent!

Nassfeld Sonnenskilauf t ermín: 10. 3. až 8. 4. 2018 pobyt od 2 nocí se skipasem Top Skipass cena: od 222 eur / os. za 3 noci se snídaní a 2denním skipasem 50% sleva pro děti a 20% sleva pro mládež

www.nassfeld.at/cz/packages Infocentrum a rezervace Nassfeld – informační kancelář Praha Přemyslovská 4, Praha 3 e-mail: czech@nassfeld.at tel.: +420 222 220 997

www.nassfeld.at/cz

Foto: SAM/Helmuth Rier, F-Tech / Komma Graphik

Alpe di Siusi

A paradisiac mountain plateau in the middle of the UNESCO Dolomites

www.seiseralm.it

175 km sjezdovek / 80 moderních lanovek a vleků / 80 km běžkařských tratí / 23 km sáňkařských drah / 3 Funparky pro děti 60 km zimních cest pro turistiku / 50 km cest pro sněžnice / nejlepší italský snowpark 2016 Alpe di Siusi / Seiser Alm, Tel. +39 0471 709 600, info@seiseralm.it, www.seiseralm.it

Alpe di Siusi / Seiser Alm: Z Prahy pouze 650 km

Bolzano Bozen

| 140 | TRAVEL

SEVERÁK je k dětem přívětivý HOLZKIRCHEN

SION

kuriozitou je sjezdovka s vlekem překlenujícím silnici. Ačkoliv sjezdovky jsou rozprostřené po přehledných loukách, hlavní zázemí se soustředí do centra areálu přímo u parkoviště – pokladny, půjčovna, škola i výukové hřiště Dětský svět Severák, které je kromě pojízdného koberce vybaveno i kolotočem. Rodiče mohou využít i hlídání dětí v herně, která je umístěna v patře nad půjčovnou KARLOVY VARY a již je též možné využít pro ohřátí či odpočinek.

Na Severák se dostanete z Bedřichova, z Janova nad Nisou nebo z Josefova Dolu – ve všech případech se jedná o horské silnice. Parkování až pro 250 aut blízko nástupu na vleky je zdarma.

Severák 4 000 DĚČÍN

TEPLICE

3 500

LIBEREC

ÚSTÍ NAD LABEM

LITVÍNOV

3 000

TURNOV

VRCHLABÍ

MOST

TRUTNOV

2 500

CHOMUTOV

MLADÁ BOLESLAV JIČÍN

JÁCHYMOV

2 000 HRADEC KRÁLOVÉ

PRAHA

PARDUBICE

VAMBERK

23 %

ŽDÍREC N. D.

500

SVITAVY

0

m n. m.

6 000

JIHLAVA

PROSINEC

ŘÍJEN

ZÁŘÍ

ČERVENEC

SRPEN

KVĚTEN

ČERVEN

DUBEN

ÚNOR

ZNOJMO ČESKÝ KRUMLOV

www.skijizerky.cz

BRUNTÁL

ŠTERNBERK

F

OLOMOUC NOVÝ JIČÍN

os./hod.

BRNO

ČESKÉ BUDĚJOVICE

65 m

MOHELNICE

NOVÉ MĚSTO N. M.

PÍSEK

BŘEZEN

VIMPERK

STRÁŽNÝ VOLARY

ČESKÁ TŘEBOVÁ

795 730

ŠUMPERK

ŠTÍTY LANŠKROUN

LITOMYŠL

ŽĎÁR N. S.

11

1 000

ÚSTÍ N. ORL.

HLINSKO

TÁBOR

STRAKONICE

HANUŠOVICE

ŽAMBERK

VYSOKÉ MÝTO

CHRUDIM

77 %

KLATOVY

KRNOV

KRÁLÍKY

LISTOPAD

MARIÁNSKÉ LÁZNĚ

JESENÍK

1 500

RYCHNOV N/K

4,3 km 2,6 km

CHEB

LEDEN

N

avzdory svému jménu, připomínajícímu nevlídný vítr, je lyžařský areál Severák v Hraběticích v Jizerských horách přívětivou oázou malých a začínajících lyžařů.

Na Severáku se lyžuje na 4,3 km širokých a zasněžovaných sjezdovek převážně lehké obtížnosti, ideálních pro výuku lyžování. Středně náročná je červená sjezdovka příznačně pojmenovaná Jih. Nejdelší tratí je Přemostění s délkou 645 m. Na svahy lyžaře vyváží 10 vleků a jeden pojezdový koberec, z čehož 9 vleků je typu poma a jeden, na červené sjezdovce Jih, je kotvový. Oblíbenou

Č E S K Á R E P U B L I K A

GENEVA

PŘEROV

HRANICE VALAŠSKÉ MEZIŘÍČÍ ROŽNOV P

KROMĚŘÍŽ

VSETÍN

ZLÍN

| 141 |

Zábava

V KRKONOŠÍCH Kup si skipas v Herlíkovicích a lyžuj ve všech krkonošských areálech Snowhill! Užij si lyžařskou zábavu v Krkonoších v Herlíkovicích, Šachtách i na Kamenci s jedním jediným skipasem.

Herlíkovice ve Vrchlabí r odinné, sportovní i závodní terény 3 lanovky a 12 atraktivních sjezdovek zábava pro děti v dětském parku ubytování pod svahem v hotelu Eden***

Šachty ve Vysokém nad Jizerou s jezdovky pro rodiny s dětmi samostatný dětský areál pro výuku večerní lyžování každý den ideální svahy pro lyžařské výcviky

Kamenec v Jablonci nad Jizerou š iroké a bezpečné sjezdové tratě večerní lyžování i pro závodní trénink občerstvení na svahu a pod svahem měřená slalomová trať zdarma Více informací:

www.snowhill.cz

1+1 ZDARMA Jeden z dvojice lyžuje 1x v sezóně zdarma Kupón s podmínkami najdete na konci časopisu!

| 142 | TRAVEL

ROKYTNICE NAD JIZEROU: HOLZKIRCHEN

dlouhé, široké a …

SION

TEPLICE

Rokytnice nad Jizerou DĚČÍN

4 000

LIBEREC

3 500

ÚSTÍ NAD LABEM

LITVÍNOV

TURNOV

VRCHLABÍ

MOST

TRUTNOV

3 000

CHOMUTOV

MLADÁ BOLESLAV JIČÍN

JÁCHYMOV

2 500 HRADEC KRÁLOVÉ

PRAHA

KLATOVY

PARDUBICE CHRUDIM

LITOMYŠL

ŠTÍTY LANŠKROUN

ŽDÍREC N. D.

NOVÉ MĚSTO N. M.

0

m n. m.

ŘÍJEN

ZÁŘÍ

ČERVENEC

SRPEN

KVĚTEN

ČERVEN

www.skiareal-rokytnice.cz

FRÝDEK-M

NOVÝ JIČÍN PŘEROV

16 700

ZNOJMO

O

ŠTERNBERK

20 % 4 %

ŽĎÁR N. S.

765 m

BRUNTÁL

550

OLOMOUC

BRNO os./hod.

DUBEN

ÚNOR

BŘEZEN

500

SVITAVY

1 315

ŠUMPERK

MOHELNICE

1

ČESKÉ BUDĚJOVICE ČESKÝ KRUMLOV

1 000

ČESKÁ TŘEBOVÁ

HLINSKO

PÍSEK

VIMPERK

HANUŠOVICE

ŽAMBERK ÚSTÍ N. ORL.

STRAKONICE

9 1

1 500

VAMBERK

VYSOKÉ MÝTO

JIHLAVA

TÁBOR

STRÁŽNÝ VOLARY

KRNOV

KRÁLÍKY

17 km 13 km 76 %

MARIÁNSKÉ LÁZNĚ

JESENÍK

2 000

RYCHNOV N/K

LISTOPAD

CHEB

PROSINEC

roztahují po zdejších mýtinách do šířky až 100 m.

Na všechny dosáhnete ze dvou čtyřsedačkových lanovek, které doplňuje 6 kratších vleků. Dětem slouží dětský park s pojízdným pásem a lyžařskou školičkou. Malí lyžaři až do 6 let navíc lyžují v Horních Domkách zdarma. Pro rodiny s dětmi je ideálním místem areál Studenov, situovaný na širokých loukách blíže centru města.

Na StudenoKARLOVY VARY vě se lyžuje na modrých a červených sjezdovkách s převýšením do 300 m, vzhůru vyváží lyžaře vleky. Držitelé karty Roky pass získají 5% slevu na skipasy objednané on-line a 10% slevu na půjčovnu, skiservis, úschovnu, testovací centrum nebo občerstvení v restauraci Černý potok.

LEDEN

A

… přehledné sjezdovky se svou délkou až tři kilometry nemají na českých horách velkou konkurenci.

Jižní svahy Lysé hory jsou pokreslené sjezdovkami všech barev s převýšením přes 700 m, které tak patří mezi nejdelší a zároveň i nejširší v Česku. Nejdelší modrá Turistická trať měří přes tři kilometry a nejlépe si ji užijete v pohodovém lyžařském tempu, naopak Slalomák uspokojí i náročnější lyžaře. Zlatou střední cestou je červená „fiska“, která využívá celého převýšení hory jako Turistická, ale má i svižnější pasáže. Nižší patro areálu nabídne i vysloveně mírné svahy.

V některých místech se rokytnické sjezdovky

Č E S K Á R E P U B L I K A

GENEVA

HRANICE VALAŠSKÉ MEZIŘÍČÍ ROŽNOV P. R.

KROMĚŘÍŽ

VSETÍN

ZLÍN

| 143 | (lůžkové vozy jsou vybaveny sprchou, kupé jsou třímístná, dvoumístná nebo single) se zastávkou v 7.23 h ve švýcarském městečku Sargans.

Odtud jede v 7.33 h přípoj směr Chur a přes Landquart až do Davosu (cesta trvá 1 hodinu 17 minut a v 8.50 h vlak zastaví na nádraží Davos Dorf, resp. už v 8.23 h v Klosters). K získání slevy na pokladně skiareálu v období od 13. 1. do 2. 4. 2018 stačí předložit platný lůžkový lístek s cílovou stanicí Sargans.

Díky úschově zavazadel rovnou na lyže

Vlakem

Na obou nádražích jsou úschovní skříňky, a z vlaku je tak možné jít rovnou lyžovat. Cena jízdenky z Prahy do Davosu vč. švýcarského

do švýcarského Davosu Švýcarské horské město Davos, v nadmořské výšce 1 560 m, je známé především díky Světovému ekonomickému fóru, na němž se setkávají prezidenti a finančníci ze všech koutů světa. Češi znají davoský hokej, a to i díky působení mnoha českých hokejistů v místním klubu HC Davos. Milovníci lyžování pak mají tento resort s více než 300 kilometry sjezdovek spojen s neuvěřitelnými možnostmi lyžování po širokých sjezdovkách nebo ve volném terénu.

Na počátku ČD Ski byla inspirace Švýcarskem…

S jízdenkou 20% sleva na skipas Davos Klosters

dyž před 13 lety začínal projekt ČD Ski, nabízející vhodná vlaková spojení do hor s bonusem 20% slevy na skipas, byl hlavním lákadlem areál SkiPec v Peci pod Sněžkou v Krkonoších. Přestože do Pece koleje nevedou, mohli se lyžaři z Hradce Králové pohodlně za necelé 2 hodiny dostat vlakem a navazujícím „rychlíkovým“ skibusem SkiPec z Trutnova přímo k vlekům. „Nechali jsme se při vzniku projektu ČD Ski inspirovat švýcarským dopravním systémem, kdy jsme viděli už v Curychu nasedat lyžaře v přezkáčích do vlaku, kteří mířili do Arosy nebo Davosu“, říká Aleš Kučera z Českých drah.

Lyžařská aréna Davos Klosters se čtyřmi skiareály propojenými Rhétskou dráhou nabízí cestujícím ČD slevu 20 % na dvoudenní nebo třídenní skipas. České dráhy již druhým rokem provozují noční lůžkový spoj Praha–Curych.

K

… a letos mohou i čeští lyžaři vyrazit do Švýcarska vlakem Přeplněných, mnohdy i placených parkovišť v našich a slovenských skiareálech, které dokáží lyžování znechutit, je stále hodně. Švýcarská tradice využívání vlaků i pro cesty na lyže je proto vzorovým příkladem, jak cestu na sjezdovku strávit v pohodě. K sedmi skiareálům v České republice, které jsou dosažitelné vlakem z krajských měst do hodiny, nejpozději do dvou, a ke čtyřem na Slovensku ve Vysokých Tatrách, na Chopku a ve Velké Fatře, přibyl tento rok ještě švýcarský skiresort Davos Klosters.

úseku vyjde v třímístném kupé pro jednoho lyžaře na cca 2 300 Kč.

Po dvou nebo třech dnech lyžování ve skiareálech Parsenn, Jakobshorn, Rinerhorn nebo Madrisa můžete návrat plánovat až na podvečer a lyžovat do konce provozní doby skiareálu.

Závěrečný 11km sjezd z vrcholu Weissfluhgipfel (2 844 m) do Klosters (1 191 m) může být krásným zakončením lyžařského výletu.

Po lyžování zase pohodlně v lůžku domů Přímý lůžkový vůz do Prahy odjíždí ze Sargansu ve 22.37 h. Přípoj, kterým je potřeba jet z nádraží Davos Dorf do Sargansu, odjíždí v 19.06 h nebo ve 20.03 h. Hodinu, resp. dvě lze v Sargansu strávit v příjemné nádražní pizzerii, kde je možné povečeřet a dát si za přijatelné ceny i pivo.

Více informací o ČD Ski a tipy na ubytování v oblasti Davos Klosters najdete na:

www.cd.cz/cdski

| 144 | TRAVEL

HOLZKIRCHEN

SION

Č E S K Á R E P U B L I K A

GENEVA

JEŠTĚD:

Ještěd 4 000 DĚČÍN

TEPLICE

stabilní ceny skipasů

LIBEREC

3 500

ÚSTÍ NAD LABEM

LITVÍNOV

TURNOV

VRCHLABÍ

MOST

3 000

TRUTNOV

CHOMUTOV JIČÍN

JÁCHYMOV

KARLOVY VARY

66 %

Od roku 2018 přebral skiareál Ještěd nový provozovatel Tatry mountain resorts CZ, který se bude zaměřovat na zvýšení kvality služeb gastronomie, lyžařské školy a půjčovny vybavení.

Mezi priority patří rozšíření stávajících sjezdovek

SVITAVY

10 %

NOVÉ MĚSTO N. M.

0

ŘÍJEN

ČERVENEC

os./hod.

BRNO

ZNOJMO

ČESKÝ KRUMLOV

www.skijested.cz a vybudování nové rodinné sjezdovky Skalka.

Nový systém zasněžování zajistí spolehlivou sněhovou pokrývku. Na řadu přijdou i letní aktivity, které by měly přilákat návštěvníky do areálu mimo zimní sezónu.

Parkování na parkovišti P2, P3 a P4 je zdarma, zpoplatněné je pouze P1. Denní provoz na Ještědu je od 8.30 do 16 hodin a večerní lyžování od 18 do 21 hodin.

1+1 ZDARMA Jeden z dvojice lyžuje 1x v sezóně zdarma Kupón s podmínkami najdete na konci časopisu!

472 m

BRUNTÁL

540

O

ŠTERNBERK

FRÝDEK-M

OLOMOUC m n. m.

10 900

1 SRPEN

5 2 1

1 012

ŠUMPERK

500

LISTOPAD

PÍSEK

ČESKÉ BUDĚJOVICE

1 000

ŠTÍTY LANŠKROUN ČESKÁ TŘEBOVÁ

JIHLAVA

TÁBOR

KRNOV

MOHELNICE

ŽDÍREC N. D.

ŽĎÁR N. S.

KVĚTEN

Nové a širší sjezdovky

LITOMYŠL

1 500 HANUŠOVICE

ŽAMBERK ÚSTÍ N. ORL.

HLINSKO

ČERVEN

VIMPERK

STRÁŽNÝ VOLARY

VAMBERK

VYSOKÉ MÝTO

CHRUDIM

24 %

KLATOVY

STRAKONICE

PARDUBICE

PROSINEC

9,2 km 7,8 km

DUBEN

Vedle ceny Ještěd sází na komplexnost služeb.

Skipas Z lyží do Aquaparku spojuje nabídku denního lyžování a odpoledního wellness ve vodním světě hotelu Babylon. Mezi další aktivity, které se dají po lyžování využít přímo v Liberci, patří iQLANDIA s iQPARKEM a DinoPark, což ocení zejména rodiny s dětmi.

KRÁLÍKY

ZÁŘÍ

MARIÁNSKÉ LÁZNĚ

ÚNOR

Velkým lákadlem pro lyžaře i snowboardisty je cena permanentek, která zůstala na stejné úrovni jako v předešlé sezóně a navíc díky nové kartě Sodexo ActivePass mnoho lyžařů zaplatí za denní skipas pouhých 340 Kč. Večerní lyžování je s touto kartou dokonce zcela zdarma!

CHEB

Z lyží do Aquaparku

JESENÍK

RYCHNOV N/K

BŘEZEN

Od 340 Kč za den

2 000

HRADEC KRÁLOVÉ

PRAHA

LEDEN

S

kiareál Ještěd ve stotisícovém Liberci nabízí sportovní lyžování dostupné tramvají z centra města. Cesta do největšího městského lyžařského střediska v ČR trvá z Prahy pouhou hodinku. Blízkost německých a polských hranic dává Ještědu punc středoevropského centra zimních sportů.

2 500

MLADÁ BOLESLAV

NOVÝ JIČÍN PŘEROV

HRANICE VALAŠSKÉ MEZIŘÍČÍ ROŽNOV P. R.

KROMĚŘÍŽ

VSETÍN

ZLÍN

TRAVEL | 145 |

HOLZKIRCHEN

SION

GENEVA

HLUBOČKY: DĚČÍN

LIBEREC

za půl hodiny na svahu TEPLICE

Č E S K Á R E P U B L I K A

ÚSTÍ NAD LABEM

LITVÍNOV

TURNOV

VRCHLABÍ

MOST

TRUTNOV

CHOMUTOV

MLADÁ BOLESLAV

JIČÍN

HRADEC KRÁLOVÉ

PRAHA

Bezkonkurenční časová dostupnost je hlavní výhodou lyžařského P svahu v Hlubočkách, který najdete jen kousek od Olomouce a Prostějova.

CHEB

ARDUBICE

VAMBERK ÚSTÍ N. ORL.

LITOMYŠL

ŽDÍREC N. D.

Škola, ohřívárna i restaurace

Výkonné zasněžování

Na lyže po celý den

Lyžařské středisko ve výšce necelých 400 m n. m. je samozřejmě závislé na výkonném zasněžování – ve spolupráci s ROP – Střední Morava byla vybudována vodní nádrž a čerpací stanice. Při dostatečných mrazech tak mohou naplno běžet všechna děla, což zkracuje i čas nutný pro zasněžení všech tratí v areálu.

Malá vzdálenost areálu od největších měst Olomouckého kraje ušetří návštěvníkům areálu náklady za dopravu i čas a hlavně se mohou k návštěvě rozhodnout prakticky kdykoliv. Do areálu není daleko ani z Brna či Vyškova, navíc po rychlostních silnicích. Areál je v provozu denně od 9 do 21 hodin.

ŠUMPERK

ŠTÍTY LANŠKROUN

BRUNTÁL

3 500

ČESKÁ TŘEBOVÁ

HLINSKO

a svahu v Hlubočkách můžete vybírat ze šesti sjezdových tratí – tou hlavní je 550 m dlouhá modrá, kterou doplňuje 600 m dlouhá červená a 180 m dlouhá modrá Dětská sjezdovka se zcela rovnoměrným sklonem. Všechny sjezdovky jsou denně pečlivě upravovány a samozřejmě zasněžovány. Tratě obsluhují tři vleky – moderní dvoukotva, poma a jeden dětský vlek typu poma. Úplně nejmenším pak slouží lyžařský koberec o délce 50 m, pořízený ve spolupráci s ROP – Střední Morava.

Večerní lyžování se už odehrává takřka v celém areálu – hlavní sjezdovka je z každé strany osvětlena 40 lampami, takže je na ní vidět skoro jako ve dne, a bylo nainstalováno osvětlení na červenou sjezdovku a na sjezdovky kolem pohyblivého pásu.

4 000

HANUŠOVICE

ŽAMBERK

VYSOKÉ MÝTO

CHRUDIM

OSTRAVA

MOHELNICE SVITAVY

ŠTERNBERK

3 000

FRÝDEK-MÍSTEK

OLOMOUC ŽĎÁR N. S.

TÁBOR

2 500

NOVÝ JIČÍN

NOVÉ MĚSTO N. M. PŘEROV

JIHLAVA

Přímo v areálu je k dispozici lyžařská a snowboardová škola, nechybí ani půjčovna vybavení.

Děti se mohou schovat do ohřívárny s hernou ČESKÉ BUDĚJOVICE a toaletami. Součástí areálu je také nekuřácká restaurace s venkovním posezením (zde je kouření povoleno) s čerstvou pizzou přímo z pece a ještě jedno občerstvení.

KLATOVY

Hlubočky:

KRNOV

KRÁLÍKY

MARIÁNSKÉ LÁZNĚ

HRANICE VALAŠSKÉ MEZIŘÍČÍ ROŽNOV P. R.

KROMĚŘÍŽ

2 000

VSETÍN

PÍSEK

BRNO

1,5 km 1,5 km 60 %

VIMPERK

ZNOJMO

ČESKÝ KRUMLOV

500

40 %

0

m n. m.

3 400

ŘÍJEN

ZÁŘÍ

ČERVENEC

SRPEN

KVĚTEN

ČERVEN

os./hod.

DUBEN

Přímo u vleků je asfaltová parkovací plocha pro 50 automobilů a v těsné blízkosti je také další zpevněná odstavná plocha, na níž je místo pro 150 automobilů. V případě potřeby na ni navazují ještě nezpevněné plochy.

1 000

4 BŘEZEN

Pohodlné parkování

ÚNOR

STRÁŽNÝ VOLARY

1 500

ZLÍN

LISTOPAD

STRAKONICE

LEDEN

N

JESENÍK

RYCHNOV N/K

PROSINEC

JÁCHYMOV

KARLOVY VARY

www.skiarealhlubocky.cz

Nejdelší bobová dráha na Moravě V Hlubočkách je i v zimě v provozu bobová dráha s celkovou délkou přes 1 500 m – jde o nejdelší dráhu na Moravě a třetí nejdelší v Česku. Současně jde o jedinou korytovou dráhu na Moravě. Na její trase jezdce čeká 17 zatáček, dva karusely (otočky o 360°), dva jumpy (terénní zlomy), jeden most a jeden tunel. Jedno i dvoumístné boby mohou dosáhnout rychlosti až 60 km/h, ale samozřejmě i méně – záleží jen na jezdci, jestli si chce užít pohodovou, nebo adrenalinovou jízdu.

1+1 ZDARMA Jeden z dvojice lyžuje 1x v sezóně zdarma Kupón s podmínkami najdete na konci časopisu!

387 297

90 m

| 146 | TRAVEL

IDEÁLNÍ MÍSTO

PRO JARNÍ PRÁZDNINY

Aqualand Moravia zve děti i dospělé Období jarních prázdnin a lyžařských dovolených je v plném proudu. Ať už chcete zažít adrenalin i jinde než na zasněžené sjezdovce, nebo se po cestě z hor chcete zrelaxovat a připravit tělo na nový kolotoč práce a povinností, navštivte Aqualand Moravia v Pasohlávkách. Lázeňskou atmosféru navodí nové venkovní bazény s horkou vodou i rozsáhlé wellness centrum. Dobrodružné povahy zase ocení 20 tobogánů a skluzavek.

P

ropojit zimní aktivní dovolenou a odpočinek chce stále více Čechů.

Proč se tedy po cestě ze sjezdovky nevykoupat v termální vodě? Aqualand Moravia se nachází pouze hodinu cesty od Vídně, navštívit ho tak můžete třeba po cestě na hory. Zastávku v oblíbeném aquaparku ocení všechny věkové kategorie, nabídka služeb je totiž opravdu rozmanitá. Dospělí si užijí pobyt ve wellness a termálních bazénech, děti se vyřádí na atrakcích nebo při tematických animačních programech, které jsou pro ně v období jarních prázdnin připraveny.

Termální voda i masáž uleví unavenému tělu Jako v termálních lázních se můžete cítit i na jižní Moravě. Stačí vyzkoušet nové bazény s termální vodou, které jsou od prosince v Aqualandu Moravia k dispozici ve venkovním areálu. Bazény, jimž návštěvníci vybrali jména Romulus a Remus, využívají vodu z místního vrtu a umožňují pohodlné venkovní koupání ve vodě o teplotě 37 °C bez ohledu na počasí. „Jsme rádi, že jsme v rekordním čase zvládli

vybudovat hned dva bazény, které využívají velmi složitých technologií. Věříme, že obzvláště v zimě návštěvníci možnost odpočinku v horké vodě, jež svými účinky dosahuje kvalit koupelí v termálních zařízeních, ocení,“ komentuje ředitel Aqualandu Moravia Petr Pavlacký. Relaxovat pak můžete také v rozsáhlé wellness zóně Forum Romanum, kde jsou k dispozici parní a suché sauny, aroma lázně i vířivka s výhledem na Pálavu. Pokud vás po lyžovačce bolí záda, vhod vám jistě přijde jedna z nabízených masáží.

Ubytování pár kroků od bazénů V případě, že se chcete v Pasohlávkách zdržet déle a naplno si užít všeho, co nejen aquapark, ale i malebná oblast Pálavy nabízejí, využijte hotel Aqualand Inn. Ten se nachází v těsné blízkosti Aqualandu Moravia, do vody i okolní přírody to tak budete mít jen pár kroků. V hotelu si užijete luxusní snídaně, moderní pokoje a kompletní servis. Využít navíc můžete nejrůznější akční balíčky, které jsou ušité na míru zákazníkům a jejich preferencím. Ať už tak hledáte odpočinek nebo zábavu pro děti, v hotelu Aqualand Inn najdete zázemí třeba na celé jarní prázdniny.

1+1 ZDARMA Jeden z dvojice získá vstup 1x v sezóně zdarma Kupón s podmínkami najdete na konci časopisu!

www.aqualand-moravia.cz

INTER

G

EL

PI

S

STENG

Ü

SI

S P I

EGEL IN

ALE

TESIE

SIEGE

N

N

TE

R N AT I O

ONALES

TE

NGÜT

E

with the Pist Se TRIPLE GOLD!

L

GÜ

L

TI

AWARDEDal of Approval

TE

IONA

PISTE

TERNA

AT

ES

IN

N

NEW! CROSSPARK Reiteralm

Sporty - exciting - spectacular ... Fun & Action guaranteed!

NEW! SKIMOVIE Reiteralm

Permanent parallel circuit in the center of the Reiteralm.

NEW! MOUNTAIN BREAKFAST

The additional culinary delight of our ski huts.

... the best for you!

| 148 | ON THE ROAD

Text a foto: Jimmy Petterson

Švýcarský

HALDIGRAT nejpodivnější lyžařské středisko na světě

Švýcarsko je od hlavy k patě plné hor a lyžařských vleků. Ať už cestujete ze severu na jih, z východu na západ nebo jakýmkoliv jiným směrem, nikdy nejste daleko od místa lyžařského dění.

M

ezi ohromnou paletou možností se přirozeně nachází výběr superstars. Sv. Mořic, Zermatt, Davos, Verbier, Gstaad, Grindelwald, Mürren a Wengen – ty všechny spadají do kategorie legendárních resortů. Vedle těchto hvězd stojí zástup mnoha dalších taktéž velmi známých hráčů – Engelberg, Andermatt, Flims, Laax, Arosa, Lenzerheide. Tyto resorty se také nacházejí v přední řadě – jsou to excelentní lyžařská střediska s vlastními příznivci z řad mezinárodních návštěvníků, kteří se vrací každou zimu. Následuje dlouhý seznam „náhradníků“, jako jsou Disentis, Lötschental a Val d’Anniviers.

Tyto skiareály jsou velké, pestré a lepší než ten nejlepší skiresort v 90 % zemí světa, ale ve Švýcarsku jsou odsouzeny ke statusu zahřívačů lavičky. Většina lyžařů o těchto lokalitách nikdy neslyšela, natož aby v nich lyžovala.

Ještě níže na seznamu důležitosti leží poslední kategorie skiareálů, které pravděpodobně nenavštívil nikdo jiný než lidé z nejbližších švýcarských vesnic. Tyto malé areály slouží především místním komunitám a školám. Jmenujme třeba Monte Tamaro, Elm nebo Kandersteg.

Švýcaři jsou vážně celkem šílení a Kurt byl pravý Švýcar. Napůl vizionář a napůl blázen, ale tak už to holt u vizionářů asi chodí

Poslední v řadě?

Ale to ještě není konec. Ještě o kus dál od nich stojí jeden maličkatý, zcela unikátní lyžařský areálek, pravděpodobně nejpodivnější na světě.

Mezi Lucernem a slavným Engelbergem je kabinová lanovka Dallenwil-Niederrickenbach.

Lanovka tu slouží už přes 100 let, ale není to vyloženě lyžařské dopravní zařízení. Původně byla postavena, aby pomáhala poutníkům překonat 700 výškových metrů na cestě k poutnímu místu. I dnes slouží malému klášteru nedaleko horní stanice lanovky, několika farmám, soukromým domům a jednomu hotelu.

Lyžaři a snowboardisté se ale odtud mohou vydat v duchu „back to the roots“ pěšky k dva kilometry vzdálené staré dvousedačkové lanovce. Ta sice rozhodně do 21. století nezapadá, ale o to větší zábava právě začíná.

| 149 | Fakta o Haldigratu Nadmořská výška spodní stanice: 1 230 m n. m.

Nadmořská výška horní stanice: 1 937 m n. m.

Převýšení: 707 metrů Délka lanovky: 1 853 metrů Doba jízdy nahoru: 12 minut Majitel: Kurt Mathis Web: www.haldigrat.ch

S kamarádem Rupertem jsme do kabinky nastoupili spolu s dalšími šesti klienty – pět z nich mělo sněžnice, jeden paraglide. Nikde, ani nahoře ve stanici, jsme nepotkali žádné lyžaře.

Leták o sedačkové lanovce říkal, že jí dosáhneme za 20 minut. Minuli jsme klášter, hrstku dalších domů a kostel a brzy jsme se vlekli po otevřené silnici kolem několika farmářských budov. Po chvíli se cesta stočila do lesa. Začalo být jasné, že ten, kdo měřil trasu k lanovce, určitě neměl na nohách lyžáky a na ramenou lyže.

No nic, cesta nám zabrala místo dvaceti 35 minut. Aspoň na nás čekala lanovka. Tu v dávných dobách lyžaři neměli.

Vítejte na Haldigratu Sedačky stály a v dohledu nebyl žádný člověk. Žádný vlekař a nikdo, od koho bychom si mohli koupit skipas. Na dřevěné tabulce stál nápis, že kapacita lanovky byla snížena o 90 %. Poslední nula u cedule „Kapacita 550 osob za hodinu“ byla umazána. Vítejte na Haldigratu.

Jak jsme tak zvažovali situaci, dorazil mladý muž s paraglidem, zvedl telefon na zdi, vyměnil si pár slov s někým na druhé straně a sedačky se pomalu daly do pohybu. Na laně byly za sebou přesně tři a jedna nákladní. Všichni jsme nastoupili a lanovka se rozjela normální rychlostí.

Po cestě jsme viděli tři snowboardisty a také jsme míjeli podobnou skladbu sedaček naproti.

Lanovka pak zpomalila, když snowboardisté nastupovali. Na laně rotovaly celkem 4 podobné sety sedaček.

Kurt Mathis Nahoře nás přivítal Kurt Mathis, pyšný a excentrický majitel Haldigratu, typický švýcarský horal.

Vysvětlil nám, že minimální částka za jeho servis činí 20 franků a to stačí akorát na dvě jízdy. Každá další jízda stojí 5 franků. Napsal si naše jména na papír a opět rozjel vlek naplno.

Haldigrat nikdy nebyl rozlehlejší než s touto jednou lanovkou, ale původně byl provozován v běžném módu. V roce 1990 změnil majitele a o tři roky později zbankrotoval a byl zavřen.

V roce 2001 si lanovku pořídil Kurt se svou ženou Antoinette, oživili ji a začali provozovat svoji verzi skiareálu.

Kurt mi začal vyprávět skoro nerozluštitelným švýcarským dialektem. Sice jsem ho několikrát požádal, aby mluvil normální němčinou, to mu ale vždy vydrželo jen chvíli.

„Mám práci na plný úvazek. S partnerem Peterem a mým synem máme firmu na omítky s 12 zaměstnanci a na skiareál mám čas opravdu jen o víkendu. Švýcarský zákon ukládá, že když provozujete vlek s normální kapacitou, musíte mít profesionálně školeného ředitele skiresortu.

To by mě stálo hodně peněz, a upřímně, provoz by ho ani nezaplatil. Haldigrat může fungovat, jen když je personál omezený na mne a mou ženu. Ona vede restauraci, já provozuji lanovku.“ „Je to koníček,“ pokračuje. „Miluju hory a tohle místo. Neberu plat. Každý frank, který přijde do pokladny, se vrací do údržby nebo vylepšení infrastruktury.“ V jednom má Kurt určitě pravdu – má dobrý důvod toto místo milovat. Koupil si nádherný malý kout světa. Pod sebou jsme viděli idylické vesničky a nádherné Lucernské jezero, vše obklopené jarní zelení.

Freeridová hora Hora byla otočená směrem na sever, ale našly se tu i východnější a západnější svahy. Dalo by se říci: vysněná prašanová hora – celkem strmá s dlouhými sjezdy a dobrým výběrem hřebenů,

Markus nám vysvětlil, že kvůli malému počtu sedaček na laně se k přepravě lidí běžně používají i nákladní bedny na lanovce

žlebů a kotlů. Byly tu i skalky pro odvážnější freeskiery. Horní část nad hranicí lesa se široce otevírala, níže byly shluky stromů, ale daleko od sebe a s pěknými mýtinami. Nad horní stanicí se naskýtají skitouringové možnosti, dojít se dá až na vrchol Brisenu (2 404 m).

Teď ale vládl březen a oblast zasáhlo jarní počasí jako závan z otevřené pece. Po prašanu ani stopy, zato všude ležel poctivý jarní firn.

Jeden háček to ale mělo. Předchozí noc nebyl dostatečný mráz a v polovině sjezdu jsme se začali bořit skrz krustu, která byla všude kromě nejsevernějších svahů. Lyžování se záhy stalo dost záludným, protože Haldigrat nemá upravované sjezdovky, a tak se v případě špatného freeridu není kam vrátit. Je to vyloženě freeridová hora.

| 150 | ON THE ROAD

Ukážu vám, proč to tu mám tak rád

Všechno je možné a nic není jisté

Po jedné jízdě jsme potkali Markuse Schönbächlera, lokála, co miluje Haldigrat skoro jako Kurt. Markus nám pověděl, že sem přišel před 35 lety a za stávajícího pomalého režimu lanovky drží rekord 19 sjezdů za den. „Teď to není tak snadné,“ vysvětloval Markus. „Ale když to tu Kurt před deseti lety převzal, téměř nikdo o Haldigratu nevěděl a s velkou pravděpodobností tu svahy zely prázdnotou i v dobré prašanové dny. Časem se to mezi místními freeridery rozkřiklo. Ve slunečné prašanové dny tu mohlo být až 130 lidí a vy si můžete spočítat, jak dlouho se stála fronta na lanovku, když kapacita je jen 55 osob za hodinu.“ „Devatenáct jízd s tímto systémem placení je celkem drahý den lyžování,“ namítl jsem. „Tolik nestojí skipas skoro ani v těch nejdražších střediscích na světě.“ „To máš pravdu,“ odpověděl náš přítel, „ale já bych to tak draze neviděl. Vychází to na 13 500 vertikálních metrů prašanového lyžování. Často jezdím na heliskiing do Kanady. Zřídka takového čísla dosáhneme a můžu vás ujistit, že cenovka je mnohem vyšší! Pojeďte za mnou, ukážu vám, proč mám toto místo tak rád.“ A traverzoval na západ s námi dvěma v zádech. Brzy jsme se přehoupli na severní svah s parádním firnem na nádhernou dlouhou 35stupňovou pláň končící na lesní cestě, která se klikatila zpět k lanovce. Po cestě nám Markus ukázal jiné údolí, které má, jak vysvětlil, zvláštní přidanou hodnotu. „Když tudy sjedete dolů,“ řekl nám, „skončíte na farmě se starou nákladní lanovkou. Farmář nechává lyžaře sjet lanovkou dolů do údolí, kde si mohou vzít taxi zpět ke kabině.“ Markus nás vzal ještě na jednu vyjížďku, na další celkem prudký svah tentokrát směrem na východ. Najednou se odnikud vynořili dva telemarkisté, kteří vypadali, že závodí, a sníh od jejich lyží stříkal všude kolem. Byli to jediní dva další lyžaři, které jsme ten den viděli kromě skupiny skituristů.

Okolo druhé hodiny jsme se usadili na terasu na pár skvělých klobásek se sýrem a pivo a také, abychom ještě hodili řeč s Kurtem.

Zajímala mě jeho dlouholetá láska k Haldigratu a jeho provoz. „Máte otevřeno i ve všední dny?“ zeptal jsem se. „Ne moc často. Ale když napadne čerstvý sníh a předpověď slibuje dobré počasí, a navíc mám hodně telefonátů, možná otevřu. Také se může stát, že si chce někdo pronajmout celé místo pro soukromou skupinu ve všední den. To pak můžu otevřít, pokud je cena adekvátní. Někdy jede lanovka i do jedenácti večer na freeride za úplňku. Všechno je možné a nic není jisté. Tak to tady funguje,“ odpověděl mi a oba jsme se tomu zasmáli.

Když jsem se ptal, za kolik to tady koupil, řekl mi jen, že za něco mezi jedním frankem a milionem franků. „A prodal byste to, kdybyste dostal nabídku o 200 tisíc větší, než kolik v tom máte?“ „Moje žena říká, že bychom to měli prodat, kdyby někdo nabídl tři miliony, ale já… Možná bych to začal zvažovat, kdyby někdo vysolil pět milionů na dřevo. Stejně bych ale chtěl znát jeho plány a vize předtím, než bych se rozhodl.

Kdybych to prodal, pravděpodobně by nástupce do pár let zkrachoval a já bych to mohl koupit zpět za polovinu… ale co bych dělal ty dva roky mezitím?“ „Je mi 57 a doufám, že brzy odejdu ze svého hlavního zaměstnání do penze. Pak budu mít víc času na věci tady.“ Kurt pokynul k vrcholku dva kilometry za horou. „Představ si visutý most odtud tam. Nebyla by to skvělá atrakce?“ Byl jsem tou představou ohromen. Nebyl jsem schopný poznat, zda to myslí opravdu vážně. Chtělo se mi smát, ale napadlo mě, že by to mohlo být nevhodné, tak jsem to nutkání potlačil.

Ano, možná je úplný blázen, ale vlastní horu s lyžařskou lanovkou, a to je sen, který má mnoho lyžařů, a jen málokdo na něj dosáhne. Kurta jsem opustil se slibem, že přijedu lyžovat, až

Na svazích jsme za celý den potkali jen Markuse, dva telemarkisty, sedm snowboardistů, desítku lidí na skialpech a šest paraglidistů

Na jaře, kdy už má slunce sílu, se vyplatí zůstat na severních svazích. Těch je na Haldigratu dost a jsou i patřičně strmé

napadne prašan. Doufám, že se sem ještě čas od času během dalších 20 let podívám, abych zjistil, jak se věci vyvíjejí. Jestli se nic nezměnilo a on stále provozuje nejzvláštnější skiareál na světě, který stojí za opakovanou návštěvu. A jestli tu jednou bude visutý most nad hlubinou mezi Haldigratem a Bannalpem, projdu se po něm se svými vnoučaty a budu jim vyprávět o tom, jak jsem jednou potkal opravdového vizionáře.

BYDLENÍ A MZDY PERSONÁLU|LOGA SKIAREÁLŮ|VYHOŘENÍ

108 Příloha časopisu SNOW

TÉMA ČÍSLA:

LIDSKÉ ZDROJE HORSKÝCH STŘEDISEK

PAVEL LIPENSKÝ

TUZEMSKÝ ZÁSTUPCE ZNAČKY PISTENBULLY: V NAŠEM REGIONU SE STARÁME O VÍCE NEŽ 1 000 STROJŮ.

CHYTRÉ ROLBY 2018

editorial

| 152 |

OBSAH

VČIL UPŘÍMNĚ Jen pokrytec by neviděl, že obor je nemocný prvoplánovou, licoměrnou reklamní masírkou typu „nalákejme je a stáhněme z kůže“. Přitom nebylo by hezké, kdyby se branže odhodlala ukazovat, jak se věci skutečně mají? Vím, nebylo. Ačkoli, kdoví? Zkouším si jednu takovou zodpovědnou reklamu na začátečnické lyžování představit: Základem povedené lyžařské dovolené je pečlivé plánování, čímž se rozumí: hodně peněz. Je psaným pravidlem pořídit si kvalitní lyžařské oblečení splňující přísné nároky na funkčnost a bezpečnost; z těch nejdůležitějších jsem sestavil následující seznam: 1. Musí stát aspoň tolik co průměrná svatební hostina.

Současně je dobré zakoupit si lyžařské brýle (v cenách už od pár tisíc na každé oko) konstruované tak, aby se nezamlžovaly v žádných podmínkách s výjimkou podmínky, kdy si je nasadíte.

V kteréžto chvíli budou průhledné asi jako tenhle magazín, když si jej teď zvednete před nos.

Taky potřebujete lyžáky, vyráběné z roztavených starých slalomových tyčí, navržené tak, aby vaši nohu spolehlivě chránily před krevním oběhem a nepustily vám tak do ní žádné bacily.

Pokud jde o lyže, obraťte se na půjčovnu, zejména pro pocit bezpečí plynoucího z dlouhého textu smluvních podmínek psaných písmem o velikosti bakterií, které vás personál přiměje podepsat a v nichž stojí: „Níže podepsaný souhlasí, že lyžování je nezodpovědně nebezpečná aktivita a že obsluha půjčovny tu jen tak seděla a dělala si pořádek v papírech, když tu níže podepsaný, který tímto souhlasí, že je nepříčetný cvok, nepozván vtrhl do provozovny a s nabitou zbraní v ruce si po obsluze vynutil vydání jakýchkoli libovolných rentálových lyží za výlučným účelem způsobení si vážného zranění nebo smrti, čímž personálu půjčovny nedal jinou možnost, než mu jakékoli libovolné rentálové lyže...“ a tak dál.

Pak už zbývá vyrazit na svah. Všech 108 tuzemských oborových expertů se tu vzácně shoduje, že je vhodné, abyste se zapsali do lyžařské školy, protože jinak by si brzy jeden po druhém museli najít nějakou skutečnou práci. Na začátek lekce si vás vezme sebejistý dvacetiletý instruktor, který si z nějakého důvodu nechá přezdívat Teddy, na vrchol kopce a začne vám tam vysvětlovat základy lyžařské bezpečnosti, dokud nenazdá, že mráz vám spálil dost mozkových buněk na to, abyste odteď poslechli každý jeho vrtoch. Pak sjede kus dolů k hraně prudkého hanku, před níž zastaví tak elegantně, že to v každém vzbudí dojem, jak absurdně snadné to musí být.

Potom, co Teddy před hranou zastaví, chystá se křiknout na prvního z řady klientů, ať ho napodobí. Část dne, jíž se vždycky nemůže dočkat, právě začíná. „To nebylo tak zlý, Járo!“ křikne do hloubky pod hank a je moc rád za svou novou instruktorskou uniformu s vysokým vodním sloupcem, protože si už začal smíchy upouštět do kalhot a den je tak mladý. „Příště jen zkus pořádně skrčit kolena a sbalit se trochu,“ – věda, že tak Jára přeletí hranu ještě rychleji. Teddy miluje svou práci. „Další!“ Tom Řepík

Šéfredaktor projektu SNOWbiz: Tom Řepík Dlouholetý autor magazínu SNOW, marketingový konzultant a znalec reálií zámořského horského byznysu. Je předním oborovým opinion makerem a průkopníkem zodpovědného marketingu v tuzemské horské branži. Prosazuje udržitelnost jako důležitý PR nástroj; zasazuje se o kultivaci vztahů všech klíčových zájmových skupin v odvětví – turistů, provozovatelů, ochranářů, marketérů, developerů, managementu a legislátorů – a jejich odlišných vlivů na prostředí hor.

Na

také nechcete přehlédnout:

Střediskové facebooky: opisovat se vyplácí od šprtů | Vědět, ke komu mluvím | Do banky na lyžích | 88, piano věk | Originální marketing za pár drobných | Na které sociální platformě vzbudí fotka nejlepší angažovanost publika? | Psychologie motivace | Paradigma střediskového videa: mikropříběhy domorodců, jež jsou denně k potkání na sněhu | Jak velké logo? | Marketingový selský rozum | Orbis pictus lyžařských otevíraček | Existuje věc jako hloupá reklama s lyžaři? Jakpak by ne | Top 10 oborových facebookových statusů | Gastro trendy horských středisek | a další a další texty!

154

BYDLENÍ A MZDY STŘEDISKOVÝCH ZAMĚSTNANCŮ: MISE TĚŽKO SPLNITELNÁ!

Chronický nedostatek cenově dostupného bydlení pro pracovníky skiareálů je jednou z nejpalčivějších oborových nesnází, pro niž střediska i obce jen těžko hledají řešení.

158

MOTIVACE LIDSKÝCH ZDROJŮ: PŘEDEJÍT VYHOŘENÍ

Horská střediska přichází s kreativními způsoby stimulace zaměstnanců v prevenci před chronickým pracovním stresem, neodvratně ústícím ve frustraci a apatii.

160

MLADISTVÍ ZAMĚSTNANCI STŘEDISEK: PUBERŤÁCI, NÁSTUP!

Středoškolský personál je páteří provozu mnoha zámořských skiareálů. V Evropě to neplatí.

162

GRAFICKÝ DESIGN HORSKÉ BRANŽE: LOGA SKIAREÁLŮ

I tuzemské skiresorty by si zasloužily kvalitní, originální a funkční korporátní design. Takový, který by jim pomohl oslovit širší – i tu náročnou – veřejnost, aby posoudila návštěvu.

164

Lanovkové kuriozity: Lanovky systému 3S (1. díl)

V minulých třech dílech jsme se zabývali dvoulanovými kabinkovými lanovkami, které jsou v současnosti ve stále větší míře vytlačovány lanovkami systému 3S. Tento systém vzniknul v 90. letech právě vylepšením dvoulanového systému, kdy byl převzat systém uspořádání lan z kyvadlových lanovek – místo jen jedním jsou kabiny neseny dvěma nosnými lany.

166

OBOROVÉ VÝSTAVNICTVÍ: ŠKATULATA, HEJBEJTE SE

Neustále se měnící poměry na trhu lyžařského průmyslu se odráží na termínech, místech konání samotných podobách oborových výstav.

168

NOVÉ TECHNOLOGIE ÚDRŽBY SVAHŮ: CHYTRÉ ROLBY 2018

Digitální mapování a poziční sledování na bázi GPS umožňuje dostat sněhový management skiareálů na novou úroveň.

Text: Tom Řepík

BYDLENÍ A MZDY STŘEDISKOVÝCH ZAMĚSTNANCŮ

| 154 |

MISE TĚŽKO SPLNITELNÁ

FOTO: ASPEN SKIING COMPANY

Chronický nedostatek cenově dostupného bydlení pro pracovníky skiareálů je jednou z nejpalčivějších oborových nesnází, pro niž střediska i obce jen těžko hledají řešení.

N

ejde o nic nového – zejména na západě Ameriky je tento problém akutním dobrých padesát let. Popisuju tu koktejl konstantně se zvyšujících nákladů na bydlení – v řadě případů nesmyslně přemrštěných, smíchaných s výrazně převládající realitní poptávkou a v oboru běžnými nízkými platy, typicky na hranici minimální mzdy. Osobně znám několik lidí, kteří byli ochotni vzdát se svých civilních kariér za jakoukoli práci ve střediscích spojenou s lyžováním – nedokázali si však za dlouhé roky najít slušné bydlení, stále narážejíce do totožné bariéry cenové nedostupnosti. Vesměs všichni se dřív či později vrátili do svých městských zaměstnání, odkud zkoušeli utéct.

Zmíněná horská střediska se stala obětí své prosperity; u nich vzniklý realitní problém se však jak rez rozlézá do celých rozlehlých okresů.

Například v coloradském Summit County je průměrná cena domů o 100 procent vyšší než cenový medián tohoto státu, přičemž poptávka po nízko placené pracovní síle pro tři největší zdejší střediska Copper Mountain a vailské Breckenridge a Keystone je naopak extrémně vysoká. Tamní statistiky zmiňují 44 % z necelých 5 tisíc domácností, jež považují své měsíční splátky za dlouhodobě neudržitelné. Takováto domácnost se dříve či později svého bydliště

Samotný problém realitní nedostupnosti nadto zhoršuje fakt, že většina nemanažerských pracovních pozic je v horském oboru placena na samotném dnu žebříčku, pod nímž už nic není.

Zatímco aktuální coloradský mzdový medián je $17,50, necelá tři procenta z více než 1 200 statistickým úřadem evidovaných pracovních pozic je placena pod 10 dolarů za hodinu, přičemž minimální coloradská mzda je $9,30. A jak že jsou placeni vailští a aspenští střediskoví zaměstnanci?

Skipatrola $9,38–52, prodavači $9,72–95, gastro pracovníci $9,39–55, vlekaři $9,34–37, zasněžovači $9,43–85, kontrola skipasů $9,31–32.

Takové platy jsou na centy srovnatelné s nejníže placenými prodavačskými pozicemi v McDonald‘s nebo Walmartu, tradičními zaměstnavatelskými konkurenty skiresortů. (V Kanadě se pracuje za 11 dolarů – opět na hranici tamní minimální mzdy, v československých skiareálech jsou uvedené profese placeny stovkou korun či 3–4 eury na hodinu.)

V Americe se standardně uvažuje hranice 30 procent mzdy za limitní pásmo, nad nímž jsou náklady na bydlení pokládány za neadekvátně vysoké. Pro pracovníka na $10 hodinové mzdě to představuje částku $500 za měsíc, za niž v prémiových střediscích prakticky žádné komerční bydlení najít nelze. Pracovníkům, kteří si vydělávají méně než 60 procent oficiální mediánové mzdy v dané oblasti, náleží ze zákona sociální dorovnávací podpora; personál skiareálů se pro ni však z většiny nekvalifikuje, jelikož sezónní pozice a částečné úvazky jsou z takového typu subvence systémově vyloučeny.

Nejsou lidi Cennou zkušenost z první ruky nabízí našinec Radek Pícha, už třetím rokem žijící a pracující ve středisku Whistler-Blackcomb: „Práce tu je všude spousta, ale sehnat bydlení je opravdu horor. Když sem člověk přijede a nikoho tu nemá, může mu to trvat i několik měsíců, než si nějaké stabilní bydlení najde. Internetová Airbnb tomu všemu nasadila korunu – spousta majitelů ráda pronajme byt

Rukojmí vlastního úspěchu

Problém realitní nedostupnosti zhoršuje fakt, že většina pracovních pozic je v horském oboru placena na mzdovém dnu.

Západní Amerika je v tomto ohledu nejpostiženější oblastí na světě zejména proto, že ceny realit se v tamních horách drží stabilně vysoko nad celostátní normou. Největším extrémem je odjakživa coloradský Aspen, objektivně považovaný za cenově nejnedostupnější horské město planety; následovaný dalšími západoamerickými destinacemi jako Vail, Beaver Creek, Jackson Hole či Whistler.

vzdává a stěhuje se údolími dál od středisek, odkud každodenně dojíždí hodinu či déle.

Podobná situace je i v sousedních okresech Eagle County (domov středisek Vail a Beaver Creek) a Pitkin County (Aspen), kde významná část pracovního personálu skiresortů dojíždí z 50 km vzdálených měst Leadville a Carbondale či ještě vzdálenějších aglomerací.

lyžujícím návštěvníkům, kteří zaplatí na víkend to, co lokál za měsíc. Poptávka je obrovská, ceny jsou od 400 do 1 000 dolarů za měsíc, závisí na poloze, zda má člověk vlastní pokoj, jestli platí nájem přímo majiteli, nebo lidem, kteří si celý dům pronajmou na sebe a pak ostatním zvyšují nájem, aby na tom vydělali nebo nemuseli platit svůj díl nájmu. Jsou lidi, kteří mají svůj pokoj přímo v centru za $600, ale

| 155 |

Většina lidí tu má dvě práce; buď chtějí našetřit, anebo to prolejou a prošňupou. Drogy jsou tu součástí každodenního života. částí každodenního života. Jinak několik gastro podniků tu nabízí, že když u nich zůstaneš celou zimu, tak ti zpětně proplatí permici – aby si zajistili, že budou mít dostatek personálu, protože lidi tady mění práci jak ponožky a všechny provozy tu mají nedostatek lidí. Resort tu taky nabízí dobrovolnický skipas, což znamená, že u nich zadarmo makáš a 21 dní v sezóně máš skipas zdarma, ale když si to propočítáš, tak děláš za $6 za hodinu, takže to spíš dělají důchodci, co provádějí turisty po kopci nebo stojí na kritických místech a volají na lidi, aby zpomalili. Já pracuju v restauraci, která nepatří pod vailský koncern, takže se tu platí trochu líp; kuchaři tu mají na hodinu $15 až $20, myči nádobí $12–15, nejvíc mají servírky – sice v základu dělají za minimálku ($11), ale protože je tu prakticky povinnost dávat 20% spropitné, přijdou si díky tomu holky na extra $100–300 za večer.“ „Skiprofese tu nebyly nijak dobře placené už před příchodem Vail Resorts, když však Whistler VR převzali, tak každému oddělení ještě peníze ubrali až těsně nad minimální mzdu. Jediným, kterým naopak ještě přidali, jsou uklízeči. Vlekaři i zasněžovači tu dělají za $11,50 na hodinu, ti na plný úvazek tu mají bydlení od resortu ve sdíleném pokoji za $350 měsíčně. Trochu lepší peníze tu prý mají chlapi ze skipatroly; bavil jsem se s jedním na vleku – jsou tu prý sto let za opicema, třeba lavinové bomby shazují ručně a lidi, co to dělají už dlouho, mají z otřesů migrény a bolesti žaludku,“ uzavírá zajímavou sondu do soudobé reality největšího severoamerického střediska mladý český snowboarďák Radek.

Tamní poměry porovnává se současnou situací ve francouzských Alpách mladá Češka Zuzana Sádlová: „Ve Whistleru jsem pracovala během

„Léto jsem v Kanadě procestovala a v listopadu odletěla do Evropy do Val Thorens. To se začalo stavět před více než 40 lety na zelené louce; během výstavby střediska se budovaly kromě bydlení pro turisty i sociální byty, v nichž zpočátku nikdo bydlet nechtěl, protože tehdy bylo možné pořídit za rozumnou cenu bydlení vlastní. Dnes je situace opačná – na tyto sociální byty jsou dlouhé pořadníky, hlavně proto, že nájemné je v nich oproti komerčnímu zhruba třetinové. Byty se často přidělují na základě toho, kdo napíše víc srdceryvný dopis starostovi, ale systém je propustný i pro

cizince, nejlépe s celoroční smlouvou na dobu neurčitou. Cena tohoto sociálního bydlení je od 400 € měsíčně za malý byt (35 m2) až asi 700 € za větší.

Další byty se tu dají sehnat přímo od majitelů, kteří se nechtějí otravovat s turisty a pronajmou byt třeba za 9 tisíc eur jednomu člověku od listopadu do května.“ „Vlekaři, rolbaři, zasněžovači a všichni ostatní, kteří se točí kolem provozu lanovek, jsou ve Val Tho váženou společností a sezónní zelenáče si mezi sebe moc nepouští. Většinou pocházejí z okolních vesnic, kde mají své bydlení, a do střediska denně dojíždí. Zaměstnavatel pro ně má autobusy, které vyráží z prvního města pod kopcem a sbírají pasažéry směrem nahoru. Ta hrstka těch, kteří bydlí přímo ve středisku, má dobré bydlení za hubičku od zaměstnavatele. Během zimní sezóny je zde okolo 2 500 sezónních pracovníků, celoročně ve Val Tho pracuje asi tři sta lidí. Minimální mzda je u provozovatele SETAM sprosté slovo – typická hodinová sazba klíčových profesí je cca 20 až 25 eur. Obecně tu platí, že pokud přijedeš pracovat na sezónu, zaměstnavatel pro tebe má postel připravenou.

Určitě spousta lidí tady taky pracuje za 10 € na hodinu, navíc Frantíci mají hodně stážistů, kterým zaměstnavatel platí ubytování a stravu a k tomu třeba 300 až 600 € za měsíc. Ale pokud máš trochu

FOTO: FACEBOOK

olympijské sezóny 2010.

S prací nebyl problém žádný, i když jazykově jsem na tom tehdy byla špatně – nijak jsem nevybočovala z řady. V zimě jsem měla dvě práce, v létě jsem dělala v hostelu. Hodinovou sazbu si už nepamatuju, ale byla jsem schopna za 8 měsíců práce vydělat na 4 měsíce cestování.

Sehnat ubytování byla ale docela hrůza; první měsíc jsem bydlela v kutTENTO KOUT BYL V DOBĚ PSANÍ ČLÁNKU VE WHISTLERSKÉ NABÍDCE ZA $700 MĚSÍČNĚ lochu u indiánky, která i lidi, co spí na palandě v pokoji ve čtyřech, každý byla věčně naložená přinejmenším v lihu. Pak jsem platí $700 a dojíždí 10 minut autobusem.“ měla – zdůrazňuju, že velké – štěstí a přes známou K whistlerským mzdám mi Radek prozradil: jsem sehnala bydlení ve vlastním pokoji za asi $650 „Většina lidí tu má dvě práce a dělají 6–7 směn měsíčně. O bydlení u sjezdovky se ale nejednalo, týdně; buď že chtějí našetřit na cestování, anebo dojížděla jsem do centra Whistleru asi 20 minut to prolejou a prošňupou nosem. Drogy jsou tu sou- busem.“

WHISTLERSKÉ BYDLENÍ NADIVOKO

FOTO: PIQUE

FOTO: FACEBOOK

BYDLENÍ A MZDY STŘEDISKOVÝCH ZAMĚSTNANCŮ

CELOROČNÍ REALITA NEJEN WHISTLERSKÁ

BYDLENÍ A MZDY STŘEDISKOVÝCH ZAMĚSTNANCŮ zaměstnaneckými skibusy a firemní oblečení. Klademe důraz i na profesní vzdělávání a rozvoj.“

svahů samostatné dvoupatrové domy – v první fázi jde o 15 objektů, další by měly následovat.

Kromě toho už dříve přestavělo svou starou klubovnu na zaměstnaneckou ubytovnu s 540 lůžky, z nichž každé stojí 330 dolarů měsíčně. „Nemovitosti bychom mohli mnohem výnosněji využít na komerčním trhu, ale dlouhodobě zabezpečit naše zaměstnance je nezbytným nákladem dělání byznysu v horách,“ zdůvodňuje svůj postoj šéf copperského střediska Garry Rodgers.

Ve wyomingském Jackson Hole středisko opět ve spolupráci s místní správou postavilo tři

Střediskové investice

FOTO: THE DENVER POST

Zabezpečit zaměstnancům dostupné bydlení může být pro skiresort podobně důležité jako mít dostatek elektřiny pro lanovky a sněhová děla. Střediska se tak snaží, obvykle v koordinaci s místní správou, svízelnou situaci podle svých možností řešit. Vail například v roce 2016 vyhradil ze svého rozpočtu 30 milionů dolarů na výstavbu zaměstnaneckých ubytoven ve svých střediscích v Coloradu, Utahu a Kalifornii. Než budou jednotky hotové, korporace apeluje na své zaměstnance čekající v pořadníku, aby v rámci nouzového řešení vzájemně sdíleli svá dosavadní provizorní místa dimenzovaná pro méně lidí, než jich tam ve skutečnosti bydlí.

Jiné vailské středisko, utažské Park City, těží z letité smlouvy s místní radnicí, která každé domácnosti vydělávající pod 50 tisíc dolarů ročně poskytuje daňovou úlevu. Rodiny vydělávající nad $50 tisíc se nicméně nekvalifikují, což nejen pro ně znamená stále se zvyšující zátěž – od roku 2000 do 2010 se ceny tamního bydlení zvedly o 85 procent, aby v roce 2014, kdy středisko získal koncern Vail Resorts, pak ceny většiny nemovitostí ve městě skokově vylétly o dalších 40 až 60 procent.

Přičemž tamní cenový růst dál pokračuje každoročním tempem okolo 10 %; současná mediánová cena domu v Park City už činí 1,3 milionu dolarů.

Kultovní Aspen vloni zaexperimentoval se šesti obytnými přívěsy přestavěnými pro stálé bydlení, fixně zaparkovanými v údolí pod svahy, každý v ceně 100 tisíc dolarů. Pokud se osvědčí, další prý budou následovat. V nejdražším horském městě Ameriky se současně nejnižšími mzdami se mnoho jiných legálních alternativ nenabízí, když načerno kempující přívěsy místní policie rutinně vyhání ven za hranice města.

Aspen se přitom neúspěšně snaží řešit problém už od sedmdesátých let minulého století. V roce 2002 si radní ve svém územním plánu označili několik stovek zanedbaných bytových jednotek, které mínili po uvolnění zrekonstruovat a následně poskytnout střediskovým zaměstnancům. Program se však už v začátcích zadrhl a v čase zestárl – když se z původních nájemníků stali trvalí rezidenti, odešli do důchodu a obývají prostory dodnes.

Coloradské středisko Copper Mountain začalo stavět ve spolupráci s místní obcí přímo na úpatí

NOVÁ ZAMĚSTNANECKÁ VÝSTAVBA COLORADSKÉHO STŘEDISKA COPPER MOUNTAIN

FOTO: FACEBOOK

zkušeností a k tomu dobrou francouzštinu, je rozhodně snazší vydělat si ve Francii než v Kanadě, hlavně v ohledu na počáteční výdaje,“ rekapituluje svou sedmiletou savojskou zkušenost Zuzana.

Její slova potvrzuje v resortu Tignes žijící a pracující Češka Jiřina Liláková: „U nás je to stejné, jak uvádí Zuzka. Já jsem měla docela štěstí – nejprve jsme bydleli s přítelem zadarmo v bytě od jeho zaměstnavatele, 20 m2 s oddělenou kabinou na postel, luxus! Když přítel změnil práci a hledali jsme nějaký podnájem, byla jsem docela zoufalá – samé nehorázné ceny za pidi pokojíčky. Přes známé jsme ale našli byt 35 m2 s vlastním sociálním zařízením za 670 €, což je na Tignes super cena. Po roce nám radnice přidělila sociální byt – po dvou letech čekání, což je na zdejší poměry dost krátká doba – normální bývá čekat i třeba 4 roky. Náš sociální byt má 50 m2 za necelých 500 €. Nové sociální byty jsou i levnější, okolo 350 eur. Dnes jsem ale potkala kamaráda, který je v podnájmu s ještě jedním klukem a za 20 m2 platí 1 050 €… je to různé a rozhodně ne snadné.“ Tuzemské oborové poměry mi shrnul jeden dlouholetý horský pracovník, jenž si přál zůstat nejmenován: „Většina stálých zaměstnanců československých středisek pochází z okolí, takže bydlení neřeší. To se týká zejména vlekařů, zasněžovačů, rolbařů atd. Personál, který se najímá jen na sezonu, jsou instruktoři a z velké části zaměstnanci gastra. Pro ty se řeší bydlení, což je v našich podmínkách odjakživa problém. Co jsem viděl za život po českých střediscích, tak je to dost často skoro noclehárna, kde se dá akorát kalit. Na poskytnuté bydlení si zaměstnanci většinou přispívají 100 korun na den, strhává se jim to z platu. Jinak v českých podmínkách nikdy nefungovalo, že by si sezonní zaměstnanci sháněli ubytování sami. Je to dáno jinou kulturou realitního trhu, nezájmem o komunální pronájmy na tři měsíce v lokalitě, kde lze vydělat krátkodobým turistickým pronájmem až desetinásobek. Podstatný je i nedostatek zaměstnanců, takže pokud chceš někoho na hory nalákat, je třeba mu dát pod nos úplně všechno; jakmile mu řekneš, ať si sežene bydlení, ani sebelepší plat ho nepřesvědčí. Taková je v českých horách praxe.“ Komentář k tématu mi poskytl i ředitel krkonošského SkiResortu Černá hora – Pec Petr Hynek: „Máme své vlastní ubytovací kapacity, kde bydlí sezónní zaměstnanci. Samozřejmě není možné nabídnout ubytování úplně všem. Jsme ale nápomocní s hledáním vhodného ubytování i mimo kapacity SkiResortu. Typ ubytování a výše platby za něj se liší. Obecně lze říct, že jde o ubytování, kde je společné sociální zázemí, nebo o bydlení, které lze klasifikovat jako vyšší standard (koupelny a WC na pokojích, kuchyň a společenské místnosti společné). Ubytování poskytujeme buď bezplatně a jedná se tak o určitý benefit ke mzdě, nebo za „symbolickou cenu“ – 100 Kč za noc. Mezi další benefity našich zaměstnanců lze uvést zvýhodněné stravování, slevy na služby SkiResortu Live (škola, půjčovna, servis, obchod), celoroční SkiResort Card (skipas) zdarma, doprava zdarma

94 SEZÓNNÍCH ZAMĚSTNANCŮ UBYTOVAL V TĚCHTO TŘECH NOVOSTAVBÁCH WYOMINGSKÝ RESORT JACKSON HOLE

FOTO: ASPEN SKIING COMPANY

| 156 |

SADA OBYTNÝCH KARAVANŮ POD ASPENSKÝM KOPCEM

objekty pro 94 sezónních zaměstnanců přímo pod svahy areálu a asi třicet dalších staví v nedalekém městečku Jackson. „Ani zdaleka to nestačí řešit krizové stavy resortu, ale každá postel dobrá,“ napsala mi manažerka projektu Anna Cole. „Ve městě je takový nedostatek nabídky a ceny jsou tak vysoké, že víc než polovina všech střediskových zaměstnanců dojíždí do práce hodinu i víc.“ Relativně líp je na tom coloradský Steamboat, kde v minulosti své staré hotely zrenovovali a namísto komerčního využití je proměnili na ubytovny pro 442 zaměstnanců, asi čtvrtinu svých stavů. Pro ulehčení situace těm dalším nabízí resort majitelům nemovitostí v přilehlém městečku Steamboat Springs měsíční příspě-

BYDLENÍ A MZDY STŘEDISKOVÝCH ZAMĚSTNANCŮ vek 200 dolarů ke komerčnímu nájmu, pokud namísto turistům pronajmou bydlení zaměstnancům skiareálu. Podle mluvčí střediska Nicol Miller je to sice řešení neobvyklé a nákladné, hlavně však okamžité a stále levnější než se pustit do výstavby vlastních bytovek na zelené louce.

Zachraňují to Latinos Pomoc skiareálu s bydlením je však jen jedním dílem z mozaiky procesu udržení si pracovní síly.

Vailským koncernem nově akvírované středisko Stowe ve Vermontu čelí v tomto ohledu hned několika výzvám: nedostatku cenově dostupných objektů k bydlení, nízké nezaměstnanosti a naopak vysokým životním nákladům. Spousta ubytovacích kapacit v okolí je tam privátně vlastněna jako druhé rekreační nemovitosti a majitelé mají často pramálo důvodů je sezónně pronajímat; ve valné většině je nechávají neobydlené – podobně jako v ostatních luxusních střediscích typu Aspen, Beaver Creek či Vail. Ta menší část vlastníků, jež je ochotná nemovitost pronajmout, tak obvykle činí přes internet přímo víkendovým návštěvníkům za taxy významně vyšší, než

stále dál. Ve Vailu je scénář podobný: vailský personál bydlí po dálnici na západ v městech Edwards, Gypsum, Eagle, opět Glenwood Springs – v něm se slévá zaměstnanecká poptávka z Vailu i Aspenu a ceny tam proto uměle rostou stále výš a posílají zaměstnance údolím stále níž – až třeba do Rifle, asi 150 kilometrů z Vailu i Aspenu.

Naštěstí Vail i Aspen mají dobře fungující systém veřejné dopravy, který střediska posilují o vlastní autobusy v exponovaných časech střídání pracovních směn.

Společnými silami Aby si většina amerických prémiových středisek zajistila stabilní zaměstnaneckou sílu v dostatečné míře, potřebují vynakládat nemalé prostředky na zajištění bydlení a organizovaný svoz. I přesto, málokdy se resortům podaří požadované stavy zcela naplnit a občas nedokážou udržet provoz v takovém rozsahu, v jakém by chtěla. Zejména zjara pak omezují či nadobro zavírají své provozy navzdory dobrým sněhovým podmínkám i existujícímu zákaznickému zájmu (jakkoli významný poměr „necálujících“ sezónkářů jistě hraje při rozhodování roli též).

Co jsem viděl za život po českých střediscích, tak je to často skoro noclehárna, kde se dá akorát kalit. by mohli chtít po chudých sezónních zaměstnancích na minimální mzdě. Nadto, vermontská míra nezaměstnanosti se drží dlouhodobě pod 4 % a pro vermontská střediska je stále těžší najít dostatek lidí, ochotných pracovat za $10 na hodinu a čelit nadměrně vysokým životním nákladům ve státě.

Vailská korporace coby nový provozovatel střediska Stowe tak řeší problém stejným způsobem jako už léta v Coloradu i Kalifornii: přes studentská pracovní víza J1 láká spoustu zahraničních sezónních pracovníků, typicky ze Střední a Jižní Ameriky. Tito lidi si přijíždějí cíleně vydělat, nenárokují si zaměstnanecké benefity, nechtějí lyžovat a celkově bývají připraveni snášet krušné životní i pracovní podmínky. O příslovečné druhé straně mince tohoto sociálního jevu jsem psal v magazínu SNOW před bezmála dekádou, aniž by se na tehdy adresovaných poměrech dodnes něco zásadně změnilo (dostupné na snowbiz. cz/7240).

Dalším nezbytným dílem zmíněné mozaiky udržení si funkčních pracovních stavů je poskytování zaměstnanecké dopravy. Zejména námezdní Latinci na ní bývají závislí. Když desítky a stovky zaměstnanců bydlí z cenových důvodů hodinu či dvě od resortu, pokud je středisko nebude organizovaně svážet, bude čelit vinou neustále ucpaných příjezdových tahů vysoké míře nezaviněné nedochvilnosti. Aspenští zaměstnanci obvykle bydlí směrem dolů údolím v městech Basalt, St. Jebel, Carbondale nebo až Glenwood Springs na dálnici I-70 do Vailu. Nicméně rostoucí ceny bydlení dorazily i tam a vytlačují zaměstnance

Má-li být horské středisko organickou komunitou, chtě nechtě se dostanou do konfliktu jeho sociální a ekonomické zájmy. Už z devadesátých let, ještě před kulminací realitní mánie, pamatuju z aspenských novin varovný hořek tehdejšího starosty, v němž prorokoval, jak snadno se může z Aspenu stát prázdný tematický park plný domů duchů, obývaných pár týdnů v roce. Nelamentoval marně – právě v těch časech se do slangových slovníků natrvalo dostal výraz „aspenský efekt“ popisující přesně ten stav, před nímž starosta varoval.

Vybudování fungující horské komunity s reálným životem reálných lidí, majících reálnou práci, obvykle nestojí na prvních stránkách finančních rozvah provozovatelů středisek. Z většího nadhledu však pulsující horská obec pomáhá zvedat pomyslný kulturní příliv, následně zvedající všechny lodě – včetně samotného areálu. Ohled zvlášť důležitý v těchto nových časech, kdy prakticky všechny hlavní horské resorty hledají cesty, jak stimulovat svůj čtyřsezónní byznys a jak jejich návštěvníky co nejefektivněji lákat na široké spektrum nejrůznějších aktivit. Návštěvníky čím dál častěji paradoxně nelyžující. Žádný jediný všelék na problém s dostupným bydlením střediskových zaměstnanců zcela jistě neexistuje. Možné uspokojivé řešení dlouhodobé bytové krize musí vycházet z kreativní a empatické spolupráce všech: střediska, místních zájmových komunit, obecní správy, vládních agentur a v neposlední řadě i zaměstnanců samotných. Pokud se taková věc vůbec kdy podaří.

TechnoAlpin, řešení zaručující budoucnost našeho podnikání.

Eduardo Valenzuela, Sierra Nevada

Už roky nám TechnoAlpin umožňuje zajistit si to nejzákladnější pro provoz našeho skiareálu, sníh. Díky naší spolupráci může Sierra Nevada, nejjižnější lyžařský resort Evropy, v zimě hostit významné sportovní události i si udržet svůj provoz v budoucnu.

www.technoalpin.com

Text: Tom Řepík

MOTIVACE LIDSKÝCH ZDROJŮ

| 158 |

PŘEDEJÍT VYHOŘENÍ Horská střediska přichází s kreativními způsoby stimulace zaměstnanců v prevenci před chronickým pracovním stresem, neodvratně ústícím ve frustraci a apatii.

v únoru, říkáme tomu měsíc zaměstnaneckých vztahů. Tehdy se někteří začínají chovat nepředvídatelně a veskrze rozvratně; už tehdy spousta věcí vychází na povrch. Březen je pak dobou, kdy většina zaměstnanců potřebuje nějakou formu odreagování. Zavedli jsme proto March Madness, sérii několika dní v dobrém počasí s jednoduchými tematickými převleky a soutěžemi. Zaměstnanci se těší, dopředu si chystají výstroj a všichni z toho máme dobrou legraci. I takováto jednoduchá hloupost dokáže viditelně zvednout morálku celému týmu.“

FOTO: VAIL RESORTS

Oběd, co je zdarma

U

znávám, že běžné populaci se představa někoho pracujícího v romantických scenériích zasněžených hor a trpícího syndromem vyhoření může jevit až absurdně. Vždyť nedal by kdekdo cokoli, jen kdyby mohl na hory odjet a nehnout se odtud? A nelákají snad skiresorty pracovní sílu pomocí inzerátů na žití svého snu?

Jak jde tohle dohromady s vyhořením?

Trpkou realitu můžeme vidět na vlastní oči v řadě tuzemských skiareálů u vleků, v oknech pokladen, na parkovištích či ve stravovnách, den co den – a s postupujícím časem směrem k jaru stále zřetelněji. Ruku na srdce – žádný div; navzdory záviděníhodnému přírodnímu prostředí jde o nelehkou práci v nemilosrdně se točících směnách po celou dlouhou zimu, s kupou přesčasů a prakticky neexistujícím pracovním volnem. Eroze pracovní morálky je v horském oboru vskutku relevantní téma.

Níže jsem shromáždil několik ilustrujících praktických případů, čím se snaží motivovat zaměstnance na všech úrovních manažeři amerických skiareálů, oborové výkladní skříně zákaznických služeb. Nejde o nic příliš převratného – v podstatě všechno, co zaměstnanec k rozumné spokojenosti potřebuje, je vedle férové odměny uznalé poplácání po rameni, neformální respekt od nadřízených, trocha zábavy a nějaký ten občasný bonus.

Začít u sebe Své o tom vědí v Timberline Lodge na ledovci Mt. Hood v americkém Oregonu, kde lyžařská sezóna může trvat celý rok dokola a kde na zaměstnance umí padnout ponorková nemoc v době, kdy jiná střediska mají ještě přeřazeno na poklidného autopilota letní mimosezóny. Tamní provozní manažer Logan Stewart mi napsal: „První krizi mívají zaměstnanci hned po vánočních svátcích, novou po jarních prázdninách a pak ještě jednou nebo i dvakrát v průběhu letního lyžařského provozu. Rok za rokem, s přesností jak hodinky. My ve vedení se vnitřní krize snažíme předvídat tím, že vždy začínáme sami u sebe kritickým pohledem do zrcadla. Protože jak bude reagovat vedení střediska, se záhy projeví na atmosféře v pracovních četách. Hodně si dáváme záležet, abychom drželi úsměv a hlavu vzhůru a šli podřízeným pozitivním příkladem.“ Dlouhá sněhová sezóna dokáže být i v kalifornském Sierra at Tahoe a i tamním zaměstnancům hrozí uvíznutí ve vyjetých kolejích rutiny, navzdory krásnému horskému prostředí, spoustě slunce a snaživému kulturnímu programu střediska. „Dáváme si pozor, aby už u pracovních pohovorů jsme uchazečům nemalovali nerealisticky růžový obrázek toho, co je u nás čeká,“ vysvětluje středisková ředitelka lidských zdrojů Melinda Stearns. „Věci se pravidelně začnou komplikovat

Ve východoamerickém Loon Mountain zkoušejí kontrolu nad detekcí interní krize a úrovně zákaznické spokojenosti novátorsky dávat do rukou samotnému provoznímu personálu. Tamní program funguje takto: každý zaměstnanec dostane před začátkem sezóny určité množství žlutých kartiček. Když pak kterýkoli zaměstnanec spatří, že jiný jeho kolega udělá něco pozoruhodného, může mu takovou kartičku dát. Příjemce ji v administraci střediska promění za peněžní kredit na zaměstnaneckou kartu v hodnotě zhruba jednoho obědu. „Může jít o tak zdánlivou maličkost, že někdo zvedne a uklidí nějaké odpadky na cestě z práce nebo do práce – jednoduchá, ale záslužná věc, kterou ne každý sám od sebe udělá,“ napsala mi středisková personální ředitelka Ruth Berkeley.

Ta dále vysvětluje, že tamní zaměstnanci tento pobídkový systém oceňují zejména proto, že je celý v jejich vlastních rukou: „Formální pochvala od nadřízeného asi také potěší, ale mezi partou dlouho-

Eroze pracovní morálky je v horském oboru vskutku relevantní téma. letých kolegů upřímné ocenění od spolupracovníka, navíc doprovozené plným talířem, těší o to víc.“ Podobný systém zavedli i v kalifornské Sierra at Tahoe; karty však mají ve formě seškrabávacích losů a rozdávají je manažeři provozním zaměstnancům jako vyjádření spokojenosti nad jejich morálkou či jednotlivým neobvyklým činem.

Darující nevidí na hodnotu karty; ta osciluje mezi $5 a $25, jež mohou být utraceny za cokoli ve střediskových provozovnách. Vedle toho zavedli systém nazvaný Purple Cow, fialová kráva: každý den na pokladně střediska dají tři označené pingpongové míčky náhodně vybraným zákazníkům, aby ti je předali někomu z personálu, pokud jej uvidí dělat něco mimořádného. Zaměstnanec, který přinese míček do kanceláře vedení, za něj

| 159 |

obdrží odznak fialové krávy – a nic víc. „Zní to jednoduše a možná hloupě, ale každý se snaží fialový odznak získat. Je po nich mezi pracovníky neskutečná poptávka. Stalo se z nich opravdové vyznamenání a každý si přeje odznak nosit,“ tvrdí tamní ředitelka lidských zdrojů Melinda Stearns.

Současně vysvětluje, jak ve středisku ušli dlouhou cestu pryč od pochval spojených s finančními odměnami: „Peníze jsou v tomto ohledu pochybnou, dvojsečnou zbraní; jakmile je jednou zavedete, stanou se něčím očekávaným, inherentně nároko-

ve střediskové škole; nadto několik hodin lekcí pro rodinné příslušníky a volný vstup do velkorysé střediskové haly Woodward Copper Barn se spoustou indoorových aktivit. Jak středisko vnímá důležitost přístupu ke svým zaměstnancům, dobře ilustruje plnoúvazková pracovní agenda tamní ředitelky zaměstnaneckých zážitků (sic) Kelly Renoux. Mimo jiné zahrnuje pořádání pravidelných studijních exkurzí zaměstnanců do okolních konkurenčních provozů; podle slov ředitelky velmi populárních a extrémně motivačních.

Veskrze podobnou věc dělají i v oregonské Timberline Lodge, jak mi prozradil střediskový manažer Logan Stewart: „Praktikujeme jakousi formu mystery shoppingu – vezmeme pár zaměstnanců do vedlejších středisek na lyžařskou denní návštěvu a velmi si všeho všímáme a mluvíme o tom, analyzujeme jejich služby. Jde stále o pracovní výcvik, ale současně si užívají lyžování v jiném areálu.“ Z francouzských Alp přidává ilustrační vhled Zuzana Sádlová: „Já sama mám ve Val Thorens už šest let pracovní smlouvu na dobu neurčitou.

Pro mě osobně je největší motivací prostředí,

Namísto dárků a odměn preferujeme aktivity, jež budou vnímány a používány čistě teambuildingově. vaným. A pokud jedno oddělení střediska takovou peněžní odměnu – lhostejno nakolik zaslouženě – obdrží, zatímco jiné ne, všechno paradoxně vygraduje do těžko kontrolovatelné interní animozity.

Těžce jsme se naučili. Proto se teď soustředíme namísto fyzických dárků a odměn na aktivity, jež budou vnímány a používány čistě teambuildingově.“ Současně má veškerý personál ve středisku pravomoc proaktivně řešit nahodilé zákaznické situace, které vyžadují nápravu, bez nutnosti vyhledávat zodpovědné manažery z příslušných oddělení. Například pokud je ve střediskové půjčovně ve špičce nával a zmatek a nějaký zákazník ztratí nervy a začne v provozovně křičet, někdo z personálu se mu okamžitě začne věnovat a obdaruje jej zvláštním kuponem, který si zákazník vymění za šálek kávy nebo oběd; krizová situace je tak zažehnána hned v zárodku, jakmile ji zaznamenají. Stejně tak, pokud ve stravovně zákazník nedopatřením upustí tác a přijde o svůj oběd, personál mu vydá kupon na náhradní porci. „Takováto malá vstřícnost znamená velmi mnoho ve vnímání návštěvníka, jak se k němu jako resort stavíme. Nejenže tím činíme naše zákazníky šťastnějšími, ale současně eliminujeme riziko zaměstnaneckého stresu a frustrace z jednání s nespokojenými hosty,“ vysvětluje ředitelka.

Erární benefity V tradičním coloradském středisku Copper Mountain motivují své zaměstnance tím, pro co jsou v horách původně – možností užít si víc horských zážitků. Veškerý personál dostává neomezený kredit na lyžařské a snowboardové lekce

v němž pracuji a žiji, i když to v nadmořské výšce 2 300 m není vždy růžové. Moje první smlouva byla na jedinou sezónu na dobu určitou. Po první zimě mi nabídli smlouvu na dobu neurčitou, což nebývá ve Francii úplně běžné, ale na druhou stranu musí mít člověk hodně rád hory, pokud se rozhodne tady zůstat celoročně. Kromě dobrých platových podmínek je dalším benefitem příspěvek od zaměstnavatele na bydlení, který mi v podstatě zaplatí měsíční nájemné. V zimě nám zaměstnavatel přispívá polovinou na skipas. Nezanedbatelným plusem je 9 týdnů dovolené a méně pracovních hodin během letní sezóny. V naší agentuře je běžné, že dostáváme dárky od zaměstnavatele k Vánocům a při-

nance australských horských středisek Milana Trnky Stevens: „V Austrálii jsem ponejvíce pracoval ve střediscích Perisher Blue a Thredbo. Pro svou vlastní ochranu před totálním vyhořením a nudou ze stereotypní práce jsem si vybudoval několik záchranných mechanismů. Předně vědomí, že vše je relativní – že si velmi rychle zvykáme na to lepší a bereme to jako samozřejmost. A že často se nám obecně – u mě to platí na 100 % – dobré bydlo přejídá, než když jsou podmínky tvrdé. Vždy když jsem cítil, že mě program mé pracovní činnosti přestává vnitřně bavit, zbystřil jsem smysly a empaticky si porovnal svou situaci s ostatními, méně privile-

FOTO: VAIL RESORTS

FOTO: VAIL RESORTS

MOTIVACE LIDSKÝCH ZDROJŮ

govanými, ať už co se výše odměny za vykonanou práci týkalo, nebo její kvality, prestiže a společenského vnímání – jak ostatní zvenčí na onu činnost nahlížejí. Stačilo mi virtuálně se vžít do situace ostatních a hned mě to obvykle vrátilo do pohody a pokory. Jindy jsem se naopak nechal vyburcovat k radikálním změnám a s prací buď hned anebo později skončil. Je mi známo – to se v australských horách už aspoň třicet let traduje -, že management sezónní pracovníky rutinně mění. Převažující procento sezónních zaměstnanců (typu hotelový personál, obsluha vleků a služby obecně) nastupuje každou zimu nové. Zkrátka hire and fire…“ Na jedné věci se shodují všichni oslovení manažeři: únava z dlouhé sezóny dokáže padnout na zcela každého, nezávisle na pozici ve firemní struktuře. „Pravidelně před důležitými svátky dopředu zdůrazňujeme veškerému perso-

Jsme v zážitkovém byznysu. Když z něj budeme mít spontánní radost my, přeneseme ji i na naše hosty. bližně třikrát či čtyřikrát za sezónu jsme pozváni na společnou večeři. Můj kamarád pracuje jako účetní ve společnosti, která ve Val Thorens zaměstnává 45 sezónních pracovníků převážně ve skishopech.

Většinou se jim po létě vrací dvě třetiny zaměstnanců. Za hlavní důvody považuje výbornou partu, dobré pracovní i platové podmínky, dobré ubytování (každý má svůj samostatný pokoj), dlouhou (šestiměsíční) sezónu. Jakmile se pracovník vrátí více sezón po sobě, má v pozici více odpovědnosti a možnost profesního růstu,“ referuje Zuzana.

Je to o hlavě Že všechno podstatné začíná i končí mezi našima ušima, naznačuje osobní přístup letitého zaměst-

nálu včetně manažerů, aby si svůj soukromý život předplánovali a v návštěvnicky exponovaných termínech jej postavili na vedlejší kolej. Protože v nadcházejících důležitých týdnech na něj nebudou mít čas,“ zní unisono ze středisek. „Nejlepším způsobem, jak manažeři o svátcích udrží provoz pod kontrolou a s ním i morálku svého týmu, je postavit se ven vedle řadových zaměstnanců a sdílet s nimi rutinní úkony,“ navrhuje timberlinský Logan Stewart. A uzavírá moudrou radou: „Každému zdůrazňuji, že my tady nestavíme kosmické rakety ani nezachraňujeme lidské životy; jsme v zážitkovém byznysu. A když z něj budeme mít spontánní radost coby provozovatelé, přeneseme stejnou věc i na naše hosty.“

Text: Tom Řepík

MLADISTVÍ ZAMĚSTNANCI STŘEDISEK

| 160 |

PUBERŤÁCI, NÁSTUP! FOTO: THE DENVER POST

Středoškolský personál je páteří provozu mnoha zámořských skiareálů. V Evropě to neplatí.

K

dyž jde o obsazování pracovních pozic, překvapivě mnoho amerických horských středisek významně spoléhá na zaměstnance a brigádníky ve středoškolském věku. Podobně jako tamní supermarkety nebo fastfoodové restaurace, i skiresorty lačně sahají prakticky po všem, co tento demografický segment pracovního trhu nabídne – a plní své stavy od lyžařských škol přes gastro provozovny po obsluhu vleků.

Důvod je pragmatický: mladým studentům nevadí pracovat za zákonnou minimální mzdu.

Například ve středisku Wild Mountain v americké Minnesotě podle tamního ředitele Kevina Starra zaměstnávají středoškoláky na všech profesích skiareálu s jedinou výjimkou jeho vedení. „Provoz našeho střediska stojí a padá na mladistvé pracovní síle. Snažíme se je lákat a odchytit hned ve dveřích, než odejdou někam jinam. Zejména večery a víkendy by se u nás bez studentů neobešly. Máme je všude – na vlecích, v půjčovně, ve stravovnách. Nepřeháním, když tvrdím, že studenti jsou jediná možnost, jak náš provoz udržet v provozu během návštěvnicky exponovaných víkendů a svátků,“ přiznává ředitel.

Wild Mountain není výjimkou; podle Randy Axelsona, obchodního šéfa skiresortu Cascade Mountain v americkém Wisconsinu, tvoří přes

polovinu 350členného personálu střediska lidi pod dvacet let věku. Hned uvádí nejdůležitější důvody: o víkendech, kdy středisko generuje přes polovinu tržeb, jsou studenti běžně k mání, stejně tak o svátcích. „A pak je tu jejich potenciální dlouhověkost. Když si je podchytíme už v patnácti, můžeme s nimi počítat na aspoň čtyři nebo pět let.

Jejich využitelnost a hodnotu zkoušíme zvyšovat tím, že je zaučujeme i na alternativní pozice, což je u nás udrží často nejen přes fázi středoškolských studií, ale vracejí se brigádničit i později, pokud žijí v blízkosti,“ píše Axelson.

Zejména večery a víkendy by se bez studentů neobešly.

Už od základky V dlouhé řadě dalších severoamerických středisek se poměr mladistvých pohybuje mezi 25 až 50 procenty veškerého personálu (přičemž v evropských střediscích jen vzácně překročí 20% mez). Teenageři početně dominují zejména ve snowtubingových areálech otevřených do nočních hodin, v terénních parcích, v půjčovnách, gastro provozech, lyžařských školách i na oknech

pokladen. Mnoho z nich je ve svém středisku odmala; naučili se v něm lyžovat a postupně se skrz středoškolské brigádničení stali plnoúvazkovými zaměstnanci. „Je to příjemné spolupracovat s letitými přáteli, rodinnými známými a sousedy, kterým lze věřit,“ pochvaluje si spolehlivost a loajalitu svých lidí ředitel Starr.

Jeho středisko Wild Mountain má ve svém okolí spoustu zaměstnavatelské konkurence, proto se proaktivně angažují přímo ve středních školách v asi padesátikilometrovém okruhu kolem skiresortu. „Čím dál častěji se zastavujeme i v základních školách a snažíme se končícím žákům vysvětlovat výhody brigádničení v našem skiresortu. Kdyby nic jiného, zasadíme těmto dětem nápad do hlavy, a když se pak za rok za dva začnou po nějakém výdělku poohlížet, vědí o nás,“ osvětluje v oboru prozatím neobvyklý přístup střediskový ředitel.

Randy Axelson z Cascade Mountain odhaduje, že až 90 procent všech účastníků náborových akcí, jež horská střediska na podzim před sezónou pořádají, bývá právě mládež na středoškolských studiích. „Většina z nich chce ve skiareálu práci, protože slyšeli o nějaké dobré zkušenosti od lidí z okruhu jejich přátel či dokonce rodiny,“ vysvětluje Axelson a pokračuje praktickou radou: „Za důležité považuju soustředit se už během úvodního pohovoru na osobnost aplikanta – zejména jak sebevědomě vystupuje. To mi pomáhá v rozhodování, koho mám najmout na jakou pozici. Líbí se mi ti mladí, kteří se mnou dokáží mluvit jako s rovnocenným člověkem. Ve stejné situaci budou tyto děti i v jejich pracovní pozici. Stát u turniketů, za pultem nebo jako vítači není nic pro stydlivé či zakřiknuté povahy. Ty naopak mohou být užitečné v jiných profesích, třeba v našich gastro provozovnách.“ Jak dál Axelson píše, nízký věk vnáší do interakce řadu neobvyklých prvků: „Je komické, když třeba otec dítěte přijde na pohovor místo něj s tím, že hoch je někde na fotbalovém turnaji. Stávalo se to opakovaně, až jsme na pohovory museli rodičům vstup zakázat jako důraznou připomínku, že chceme mluvit se samotným kandidátem, ne otcem a matkou.“

Oboustranná výhra Protože studenti obvykle přichází na pracovní trh bez jakékoli předchozí zkušenosti, střediska musí věnovat nadstandardní péči jejich zaučení. „Ať už děláte pohovor, zácvik nebo začínáte pracovat se středoškolákem, musíte věci dělat jinak než s dospělými,“ zdůrazňuje ředitel Starr. „Snažím se nejdřív dozvědět, proč vůbec u nás chtějí pracovat.

Z jakého prostředí pochází, jaké mají zájmy. Oproti dospělým zaměstnancům, kteří hledají jistotu

| 161 |

MLADISTVÍ ZAMĚSTNANCI STŘEDISEK Mountain je okolo 20 procent mladistvých. „Často učí jen omezený počet lekcí a nevydělali by si tolik peněz, rádi se ale nechají zaškolit pro práci v dalších odděleních,“ doplňuje ředitel.

FOTO: DEER VALLEY RESORT

Strasti kybergenerace

dlouhodobého pracovního úvazku, studenti většinou preferují flexibilní rozvrh. Ten my jim můžeme umožnit do různého rozsahu a je důležité rozpoznat, kolik komu.“ Zaměstnávat studenty vyžaduje pro středisko o něco víc času a energie na specifické vedení.

Zatímco dospělý pracovník zůstane ve většině případů zaměřen na svůj úkol, zejména nejmladší středoškoláci potřebují viditelný dozor, typově ne nepodobný školnímu. Pro mnoho z nich jde o první pracovní úvazek v životě, proto je vhodné začít elementárnostmi – osvojit si povinnost dostavit se na směnu včas, dostatečně oblečeni, po směně večer z bezpečnostních důvodů nechodit na parkoviště sami atd. V další fázi jde o praktické zvládání pracovních úkolů a o vypěstování si zodpovědnosti na úroveň běžného dospělého zaměstnance. „Například, když do střediska zavolají rodiče patnáctiletého brigádníka, že synek musí jet na víkend navštívit babičku,“ popisuje Axelson. „Stává se to poměrně často, že nepříjemnosti za děti chtějí vyřizovat rodiče.

Jenže já to chci slyšet přímo od kluka. Myslím si, že tohle by se měly děti naučit, i když jsou ve své první práci. Peníze chtějí brát taky skutečné.“ Ty z nejvíce extrovertních studentů se manažeři snaží umísťovat do lyžařských a snowboar-

Sociální média představují pro střediska zaměstnávající mládež výzvu hned na několika frontách. Jednak udržet jejich pozornost od displejů, zatímco jsou v práci, ale současně je i poučit, o čem (práce se týkajícím) mohou na sociální sítě psát a v jakém kontextu. Ve Wild Mountain zavedli speciální pravidla, která musel ošetřit střediskový právník a následně o ně rozšířili ujednání pracovní smlouvy. Stojí v nich, že pokud to zaměstnanec nemá výslovně povoleno svým nadřízeným, nesmí mít v průběhu pracovní doby u sebe mobilní zařízení. Pokud zákaz poruší, následuje písemná důtka s $20 pokutou; druhé porušení znamená ukončení pracovního poměru.

Čím dál častěji se zastavujeme už i v základních školách a snažíme se končícím žákům vysvětlovat výhody práce u nás. „Opatření jsme zavedli proto, aby naši zákazníci dostávali prvotřídní služby a současně se pohybovali v bezpečí,“ vysvětluje ředitel Starr. „Nemůžeme si dovolit, aby například obsluha vleku sledovala displeje mobilů, když každou chvílí může dojít k nutnosti okamžitého zásahu u cestujících pasažérů nebo je nutno v mžiku zastavit lanovku.

Vyžadujeme, aby každý náš zaměstnanec bral svou práci nanejvýš vážně a současně nesl svůj díl odpovědnosti.“

Je důležité soustředit se už během úvodního pohovoru na osobnost aplikanta – zejména jak sebevědomě vystupuje. dových škol, kam svou povahou obvykle přirozeně zapadnou. Středisková škola v Cascade zaměstnává vyvážený mix dospělých a dorosteneckých instruktorů. „Fungují jako učitelé bezvadně. Mají energii, jsou na stejné vlně s klienty. Pro děti jsou jen o pár let starší výborní lyžaři skvělou přirozenou autoritou. Je to oboustranná výhra,“ dodává Axelson. I ředitel Starr odhaduje, že z asi 120 instruktorů lyžařské školy střediska Wild

fičtější v instrukcích; má totiž zkušenost, že asertivní studenti, kteří se cítí být adekvátně nevyužiti, podceňováni či odstrkováni na pozici příslovečného pátého kola u vozu, se nerozpakují otočit na podpatku, zmizet a už se neukázat. A nenechat si zkušenost pro sebe. „I nejmladší generace chce být rovnocennou součástí dění velkého slavného koncernu,“ poznamenal k tomu. Ale současně zmínil i zkušenost z opačné strany: „I jako resort se stále učíme. Třeba když jsme 16leté klientce v lyžařské škole přidělili stejně starého instruktora. Po lekci nám dívka z domova v dotazníku uvedla, že se nenaučila nic moc dalšího než poměrně dopodrobna detaily ze soukromého života učitele. Od té doby plánujeme obsazení pečlivěji.“ Praktický vhled z největšího horského střediska Severní Ameriky přidává ve Whistleru léta pracující našinec Radek Pícha: „Zaměstnanci tu mají zákaz jakýchkoli negativních komentářů vůči resortu na internetu i v reálu – jinak mají vyhazov, pokud to vedení zjistí. Stojí to přímo v pracovní smlouvě. Když si tu kupuješ Spirit Pass, což je sezónka pro lidi pracující ve Whistleru, musíš absolvovat hromadnou přednášku o tom, jak se chovat na horách, ale i jak se chovat k návštěvníkům – když se tě například někdo zeptá na cestu, tak jim buď musíš odpovědět; když nevíš, musíš je odvést někam, kde jim poradí. Anebo když se bavíš

I v jiném americkém korporátním středisku, do jehož personálních poměrů vidím (nemám však dovoleno jmenovat), mají bezmála 40 procent personálu složeno ze studentů pod 20 let věku (plus dalších skoro 25 % jsou jen o něco málo starší vysokoškoláci). Místní provozní manažer souhlasí, že středoškolákům je potřeba věnovat odlišný přístup při zácviku i při dalším vedení. Konkrétně jim středisko věnuje více času na zaučení a je speci-

s kamarádem v práci, tak místo toho, že dneska to tu nestojí za nic, bys měl radši říkat, že minule to bylo super atd. Jinak středoškolského personálu tu vídám pomálu, ale může to být tím, že o víkendech já jezdit nechodím, protože tu bývá strašně plno.

A pak – kdo si může dovolit mít rodinu ve Whistleru, tak jeho děti většinou nemají potřebu pracovat, protože životní náklady tu jsou fakt obrovský.

Odpoledne v supermarketech tu ale maká puberťáků dost. Slyšel jsem taky, že místní střední škola má obrovskej problém s drogama a alkoholem, ale to už je asi všude.“

Obor je potřebuje Najímání, zaškolování a zaměstnávání teenagerů má bezpochyby své nesčetné svízele; oslovení manažeři skiresortů se však shodují na tom, že výhody převažují. Ředitel Kevin Starr je ve svém epilogu výstižný: „Mladí nám zas a znovu dokazují, že mají všechno, co z nich dělá regulérní zodpovědné zaměstnance; jde jen o správný manažerský přístup. Krom toho, skoro si neumím představit, jak by bez nich náš skiareál fungoval.“

pružiny do všech typů bubínků lyžařských vleků ÁMOSOVO PÉRO náhradní Pavel Sodomka, ÁMOS CHRUDIM, tel.: 724 203 467, e-mail: pavel.sodomka@agentura-amos.cz

www.amos-chrudim.cz

Text: Tom Řepík

GRAFICKÝ DESIGN HORSKÉ BRANŽE

| 162 |

LOGA SKIAREÁLŮ

I tuzemské skiresorty by si zasloužily kvalitní, originální a funkční korporátní design.

Takový, který by jim pomohl oslovit širší – i tu náročnou – veřejnost, aby posoudila návštěvu.

C

o platilo v naivních devadesátých letech, zhusta bohužel přetrvává: obecná úroveň tuzemské grafické produkce, tu v horské branži nevyjímaje, je, ohleduplným eufemismem vyjádřeno, nevysoká.

Na zakopaného psa tristních poměrů bez obalu ukazuje respektovaný typograf Filip Blažek: „Průměrní čeští designéři nemají potřebný rozhled. Škola je nedokázala připravit na výkon profese, nenaučila je potřebě stále se vzdělávat a zdokonalovat a neukázala jim, jak po studiích pokračovat.

Reputaci oboru sice zachraňuje řádka špičkových designérů, jenže školy každý rok vychrlí další stovky poloamatérů, kteří nízkými cenami, bleskurychlými termíny a nekvalitní prací přispívají k další vizuální degradaci světa. Naše školství nedokáže studenty připravit k řešení zakázek se složitou a vzájemně provázanou strukturou, kde grafický design tvoří pouhou součást soukolí. Zdá se, jako by se pedagogové i studenti takových úkolů báli, a oběma stranám to vyhovuje; pedagog se obává prozradit před studenty, že nemá tušení, jakým směrem se corporate design ve světě ubírá, studenti zase nechtějí trávit čas přemýšlením a preferují úkol, který bleskově upečou v počítači. A tak se grafický design ve školách vesměs redukuje na povrchní estetizaci.“ Byť nerad, dávám Filipovi za pravdu i za horské odvětví. Z profesní pozice dostávám před oči kvanta marketingových vizuálů zahraničních i našich; je z nich zjevné, nakolik se chápání korporátní identity (CI) u předních světových resortů a těch tuzemských liší. Podceňování grafického designu ve stylu „to si zvládnem udělat sami“ provází obor už od devadesátých let, kdy se Československo naučilo ovládat počítače s vesměs pirátsky zkopírovanými programy. U středisek dál nejspíš získá zakázku ten, kdo nabídne nejnižší cenu; a jakkoli se situace postupem doby mírně zlepšuje, pocit, že designu rozumí a může se do něj pustit (či o něm rozhodovat) kdekdo, přetrvává. V tuzemských výstupech nepřestává převažovat estetika 80. a 90. let a formální přístup je nadřazován konceptu, nápaditosti a poselství.

Rád bych si při svém subjektivním hodnocení tuzemských oborových logotypů, jemuž se systematicky věnuju na blogu Snowbiz.cz, nebral servítky do mnohem přísnější míry, než činím. Jenže jsem ve schizofrenní pozici: na jedné straně dobře vím, že mazání medu kolem úst oboru v ničem nepomůže; na druhé čelím obvykle XXL egům (vedení) středisek, nezřídka považujících cokoli

jiného než pochlebování za málem osobní atak.

Takovým od srdce doporučuju nechat si jejich CI ohodnotit opravdu nezávislou autoritou; jako dobrý indikátor jim může posloužit známkování logotypů horských středisek panelem typografického magazínu Font z roku 2010 – kde se odborná porota tehdejším českým horskostřediskovým logům bez skurpulí vysmála. Kdo má zájem nahlédnout do předmětného obsahu, na požádání zařídím.

Následuje tucet zkrácených verzí mých subjektivních názorů na tuzemské logotypy; připouštím, že jsem záměrně sáhl do těch spíše příznivých, jelikož škarohlídství bylo v dosavadním textu až až. A vždy míněných konstruktivně, nikoli konfrontačně. Plné verze hodnocení jsou publikovány na našem webu Snowbiz.cz pod štítkem Logo, v geografickém řazení podle pohoří.

Potůčky jsou v mých očích krušnohorským spoluvítězem, co se logo-designu týče.

Konzervativně minimalistický trikolorový box charakteru slavné značky NBA si v zámořském lyžování zabral neméně proslulý Jackson Hole už v sedmdesátých letech a drží od té doby nepsaný americký monopol na tento typ kompozice oborového logotypu.

Podobnou neformální exkluzivitou si (snad) mohou být jisty Potůčky v rámci Česka. Vydařeně netuctový výběr obou odstínů, nekomplikovaný a skvěle čitelný groteskový font v negativu, grafická čistota, kultivovanost. Ano, věci mají být jednoduché! Neomylně rozpoznatelné logo na věky. Za sebe hlasuju: neměnit na něm nikdy nic!

Osobně nemusím takovou tu pseudo-specializaci na cokoli, hlavně aby na něco. „Vzdušné

lázně“ v Benecku mi už zavání – slovní hříčka nevinně náhodná – pořádnou porcí klišoidnosti. To je však jen můj osobní vjem – a když od něj odhlédnu, vidím zřetelně tematicky vyhraněný motiv, solidně graficky zpracovaný do neoddiskutovatelně rozeznatelné a zapamatovatelné značky, která nenudí a působí podprahově příjemně.

Proto za mě, navzdory zmíněným osobním výhradám prvoplánovitosti: velmi dobrá značka.

Pohlednicově fotogenická Malá Úpa. Byla by možná škoda zbavovat se podkladového charismatického Účka, nevím. Všeho ostatního se zbavit je však záhodno. Žádné siluety dovnitř nefedrovat, to nikdy nebude dělat dobrotu. Poslední silueta v logotypu, která kdy za něco stála, byla paní Poldi. Osobně bych posoudil vyjít z podkladového U i červeného odstínu – a tam bych posoudil i skončit. Čím míň, tím líp.

Moderně zpracovaná značka podpořená plnohodnotným grafickým manuálem, jíž se v kontextu snížené hodnotící laťky pro tuzemské poměry nedá mnoho vytýkat. Neurazí, ani extra nenadchne.

Na můj vkus přestylizované pikto evokující iniciály a strmé kopce bych radši viděl míň komplikované a o to zřetelnější; na čitelnosti by šlo zapracovat i v typu, kde prostrkání liter nepůsobí nejharmoničtěji. Barevnost skvělá. Osobně je mi líto, že každému srozumitelný a každým rozpoznatelný, starý-dobrý charismatický slon z historické značky oblasti musel ustoupit hře na umění, ale tak holt zní diktát této (nestaré-nedobré?) doby.

Takhle nějak si představuju zdařilé současné logo. První středisko, jež mělo kuráž přijmout za svůj znak prostou iniciálu. Litera M je jednou provždy jejich (či by být měla), včetně svobody kdykoli a jakkoli s řezem písma dál pracovat. Evokující symbol kopců pro někoho, či lesa pro jiného, významu pikta jen přidává; asociace je tu zcela jasná. Doplněno příjemným zeleným odstínem a skvěle čitel-

GRAFICKÝ DESIGN HORSKÉ BRANŽE ným, precizně prostrkaným fontem. Geometrie, kompozice – všechno sedí. Jednoduché, čisté a výrazné, na sto honů rozpoznatelné (například v rohu TV obrazovek Panorama zpravodajství – srovnejte s logy ostatních vysílaných středisek).

Konečně někdo!

Lipno si zaplatilo redesign značky u elitního tuzemského logo-ševce, studia Najbrt. Najbrt zřídkakdy vymyslí něco geniálního, ale téměř vždy dodá sebevědomý trendy-minimalismus, jenž dává smysl, bývá sterilně čistý a prostý chyb. Podobně na mě působí i lipenská najbrtovina – nejsem z ní unešen, natož dojat, ale nemám proti ní žádnou věcnou výhradu. (A tak by to nejspíš mělo být.) Najbrt sám na svém webu připodobňuje svou lipenskou práci k symbolice turistického značení; to já z něj vnímám marínu a s trochou představivosti (a panákem do každý nohy) i celkový piktogram jezera. Ten Lipno používá i jako samostatný grafický znak spolu s červenou tečkou – tady už je to směrem k publiku hodně odvážné. Ale co – pokud Najbrti prodali Ostravě tři vykřičníky, proč by ne Lipnu tři kolečka. Celkově jde o moderní čistou značku hodnou přiměřeného respektu.

Nepochybně toho času nejlepší logo orlickohorských středisek, protože jako jediné zadané profíkům. (Ne, že ti samotní by byli zárukou pro uspokojivý výsledek, základním předpokladem však ano.

Navzdory tomu, co si myslí ve většině československých hor – logotyp není natírání plotu, které si každý udělá sám.) Skvělý motiv, skvělé tvary i barvy, velmi dobré písmo, hůř zvládnutý kerning u nesnadného místopisného názvu.

Grafickým manuálem moderně poskytnutá svoboda pracovat s logem v řadě dispozičních verzí, to se u nás vidí zřídka. Skorem čistá práce. Širší elita mezi tuzemskými oborovými značkami.

Pře k rá s ný, komplexní a nepochybuju, že i plně funkční moderní logotyp. Vpravo samostatný zimní znak, vlevo celoroční v dokonale promyšlené barevné kompozici. Dalo by se hnidopišsky ukázat na použití nestejné tloušťky tahu u vykreslení vnitřního emblému sněhové vločky a okvětního symbolu; takto vedle sebe však obě sezónní verze nestojí nikde; jen zde na tapetě SNOWbizu. Netuctově vybraný font, výborně čitelný v základní i boldové verzi – taková harmonie mezi řezy se málokdy vidí. Za mě bezvadná práce, Levočská Dolino!

Nádherná věc! Font, barvy, motiv, kompozice, originalita, všechno. První skiresort široko daleko, který má tu kuráž naznačit, že u nich sotvakdy svítí slunce, zato mrholí často; a pro případ, že by si zákazník chtěl na cokoli stěžovat, může počítat s výstražnou dávkou mločího jedu. Vážně – skvělý motiv a hezky zpracovaná nadčasová značka, jež bude fungovat. Šumný příklad, jak sice neodolat kýčovitosti zprofanovaného esíčka, ale posadit jej aspoň do originální kompozice natolik fortelně, že výsledkem je řemeslně velmi povedená značka. Nevyzdvihuju ji nikam mezi tuzemskou elitu, ale stále jde o oborový nadprůměr. Pohledné odstíny, skvěle čitelný i rozpálený hlavní místopisný název, vysázený v bezvadném fontu; skriptový řez sloganu též nadprůměrný (zejména protože neohraný).

Nejvíc však oceňuju copy. Dokonce i to podtržené zvýraznění druhé části claimu mi sémanticky sedí. Celkově výtečná práce. Že dobře vypadající i v č/b verzi, mě nepřekvapuje.

Nepíšu to poprvé, že logo Jasné považuju za jednu z nejzdařilejších ski značek nejen v tuzemsku, ale na světě. Všechno dokonalé: sebevědomá monobarevnost, skyline reliéf, 2D slunce, které vypadá 3D a kdy po pár vteřinách si už chcete nasadit tmavé brýle. Originální, řemeslně poctivě řezaný font. Plus ta sémantická metaforika značky! Zasloužený kredit do TMR – ne za to, že by něco udělali, nýbrž že odolali pokušení na kultovní grafický drahokam sahat.

PŘÍRODA DO VAŠEHO DOMOVA. OD MISTRŮ Z VYSOČINY.

Oceňuju kuráž jít neortodoxní cestou. Není to škaredé, technicky je to bez velkých chyb, s kerningem bych si pohrál víc, ale jen v detailech. Futrovat sloup lanovky do značky považuju za excentrickou bizarnost, něco jako akvarijní žralok pana Krejčíře v jeho tehdejším černošickém HQ. Nevyhnutelná reminiscence ke krušnohorské značce Potůčků a její wyomingské sestřenici jede na plný plyn. Osobně bych barvy ztmavil, ale kdo ví. Máte dobrý znak, který každý pozná, Malinô Brdo.

Veškeré hodnocení je ryze subjektivního charakteru a více než o kvalitě logodesignu může vypovídat o autorovi samém. Grafika: střediskové PR materiály výhradně pro účely oborové analýzy.

www.ju-sruby.cz tel.: 731 105 209

Text a foto: Radim Polcer, Lanove-drahy.cz

Lanovky systému 3S V minulých třech dílech jsme se zabývali dvoulanovými kabinkovými lanovkami, které jsou v současnosti ve stále větší míře vytlačovány lanovkami systému 3S. Tento systém vzniknul v 90. letech právě vylepšením dvoulanového systému, kdy byl převzat systém uspořádání lan z kyvadlových lanovek – místo jen jedním jsou kabiny neseny dvěma nosnými lany.

N

pro 30 osob pak byla postavena v roce 2002 ve francouzském Val d´Isère, kde byla nahrazena zastaralá kyvadlová lanovka z roku 1952. Celý systém bylo samozřejmě nutné oproti lanovkám Alpine Express v Saas-Fee technicky inovovat a díky použití větších kabin s převahou míst na sezení bylo také docíleno znatelného zvýšení komfortu přepravy. Lanovka L´Olympique se stala důležitou součástí lyžařské oblasti Espace Killy.

Překlenutí kitzbühelské propasti

a úvod je nutné ještě podotknout, že systém 3S bývá mnohdy označován jako trojlanový.

Toto označení ovšem není úplně správné, protože zde nejde o počet lan jako takový, ale o počet druhů lan, která jsou stále jen dvě (nosné a tažné). Naprosto správné, byť poněkud zdlouhavé, by tedy bylo označení „dvoulanová lanovka se dvěma nosnými lany“. Mezi hlavní výhody tohoto systému patří vysoká stabilita ve větru a naopak v porovnání s funitely nižší spotřeba energie a menší opotřebení pohybujících se součástí. Výstavba takové lanovky je ovšem časově i finančně podstatně náročnější než u klasických jednolanových systémů, takže výstavba většiny lanovek 3S musela být rozložena do 2 let.

a dodány firmou Von Roll, liší se jen rokem zprovoznění – zatímco první úsek se rozjel již v roce 1991, druhý až o 3 roky později. Jde o dvě samostatné na sobě nezávislé lanovky, v mezistanici se tedy musí přestupovat. Stavbě v Saas-Fee samozřejmě předcházelo náročné testování nového systému, kdy byl v závodě firmy Von Roll v Thunu postaven 300 metrů dlouhý funkční vzorek v měřítku 1:1. I přes značné překročení stavebních nákladů (u druhého úseku se po určitou dobu dokonce uvažovalo, zda nezvolit jiný systém lanovky) se Alpin Express v Saas-Fee osvědčil a je i po 25 letech provozu důležitou a spolehlivou přepravní osou tamního lyžařského areálu.

Prototyp ve švýcarském Saas-Fee

Val d´Isere dostalo první sériovou lanovku

První dvě prototypové lanovky systému 3S s názvem Alpin Express se objevily na počátku 90. let ve známém ledovcovém středisku Saas-Fee, které se díky své horské scenérii v ledovcovém kotli označuje jako „perla Alp“. Oba úseky s 30místnými kabinami na stání byly vyvinuty

(1. díl)

lanovkové kuriozity

| 164 |

Dlouhých 8 let trvalo, než se systém 3S dočkal sériové výroby. Během této doby byla firma Von Roll převzata koncernem Doppelmayr, čímž i systém 3S přešel do portfolia této firmy. První lanovka 3S od firmy Doppelmayr s kabinami

DOLNÍ STANICE PRVNÍHO ÚSEKU LANOVKY ALPIN EXPRESS V SAAS FEE, KTERÁ SE ROZJELA V ROCE 1991

Jedna z nejznámějších lanovek 3S se nachází v rakouském Kitzbühelu, kde dráha nazvaná jednoduše 3S-Bahn umožňuje od roku 2004 pohodlné obousměrné propojení dvou lyžařských areálů v Kitzbühelu. Návštěvníci tak mohou bez problému přejet z hlavního areálu nad Kirch­ bergem a Kitzbühelem až na Resterhöhe nad Mittersillem a zpět. Volba padla na systém 3S firmy Doppelmayr, který zde i přes svou vysokou finanční náročnost vycházel vzhledem ke konfiguraci trasy nejpříznivěji. Jako alternativa by připadala v úvahu pouze kyvadlová lanovka, která by ovšem k dosažení potřebné kapacity musela mít kabiny minimálně pro 200 osob a trojnásobný výkon pohonu oproti 3S. Trasa lanovky o délce 3 642 m je mimořádně atraktivní – největší volné rozpětí lana dosahuje neuvěřitelných 2,5 km a v nejvyšším místě nad roklinou Hochsaukasergraben se 30místné kabiny pohybují až 400 metrů nad zemí. Jedna z kabin je dokonce vybavena prosklenou podlahou, cestujícím se tak za jízdy naskýtá pohled do čtyřsetmetrové hloubky.

POSLEDNÍ PODPĚRA PŘED HORNÍ STANICÍ DRUHÉHO ÚSEKU LANOVKY ALPIN EXPRESS Z ROKU 1994

lanovkové kuriozity

DOLNÍ STANICE LANOVKY L'OLYMPIQUE VE VAL D'ISÈRE, KTEROU POSTAVILA V ROCE 2002 FIRMA DOPPELMAYR JAKO SVOU PRVNÍ DRÁHU 3S

| 165 |

POHLED NA POZORUHODNOU TRASU LANOVKY 3S-BAHN V KITZBÜHELU, KTERÁ SE OTEVŘELA V ROCE 2004

Rekordní dráha v kanadském Whistleru

Lanovka nad Bolzanem ve stanicích zastaví

V roce 2008 byla v souvislosti s blížícími se zimními olympijskými hrami do provozu uvedena další lanovka systému 3S spojující kanadská střediska Whistler a Blackcomb, která svými parametry překonala i kitzbühelskou lanovku – celková délka dosáhla 4 363 m (z toho 3 028 m činí největší volné rozpětí mezi podpěrami) a nejvyšší výška nad terénem dosahuje 415 metrů. Kapacita kabin činí 28 pasažérů. Výstavbu lanovky realizovala firma Doppelmayr CTEC a i zde se nachází kabiny s prosklenou podlahou.

Mezitím již také u firmy Leitner probíhal vývoj systému 3S, vyvrcholený v roce 2008 stavbou lanovky Rittnerbahn spojující jihotyrolské Bolzano s obcí Oberbozen/Soprabolzano. Šlo tedy o první využití systému 3S nikoliv pro potřeby lyžařského střediska, ale jako součást veřejné dopravy. Zajímavostí u nové Rittnerbahn, která byla uvedena do provozu v roce 2009, je režim, při němž je při vjezdu nebo výjezdu kabiny ze stanice rychlost lana (a tím tedy i celé dráhy) zpoma-

KABINA LANOVKY 3S-BAHN V KITZBÜHELU U STANICE PENGELSTEIN

lena ze 7 na 3 m/s. Stanice jsou totiž vybaveny kratší rozjezdovou a zpomalovací dráhou pro kabiny, díky čemuž se podařilo značně snížit prostorové nároky stanic a pořizovací náklady celého systému. Toto řešení navíc umožňuje úplné zastavení 35místné kabiny při nástupu a výstupu cestujících.

2018 BŘEZEN

č. 109

 PŘÍŠTĚ:

Trojlanové kabinkové lanovky

RITTNERBAHN Z ROKU 2008 BYLA PRVNÍ LANOVKOU 3S FIRMY LEITNER

pružiny do všech typů bubínků lyžařských vleků ÁMOSOVO PÉRO náhradní Pavel Sodomka, ÁMOS CHRUDIM, tel.: 724 203 467, e-mail: pavel.sodomka@agentura-amos.cz

www.amos-chrudim.cz

Text: Tom Řepík

OBOROVÉ VÝSTAVNICTVÍ

| 166 |

ŠKATULATA, HEJBEJTE SE Neustále se měnící poměry na trhu lyžařského průmyslu se odráží na termínech, místech konání i samotných podobách oborových výstav.

Dějepis nejstarší oborové výstavy SIA Snow Show

1953

FOTO: ISPO

Založena organizace NSECA (National Ski Equipment and Clothing Association) v New York City. Výstava se konala každoročně v květnu, účastnilo se okolo 50 vystavovatelů.

1960

Organizace NSECA se přejmenovala na SIA (Ski Industries America). Veletrh se stále pořádá v New Yorku, termín byl v roce 1961 posunut na březen.

1963

Na následujících 11 let se veletrh koná v různých metropolích jako Boston, Chicago, Los Angeles, San Francisco, vždy v březnovém termínu.

1975

N

a loňském veletrhu SIA Snow Show v Las Vegas, nejstarší oborové výstavě světa, došlo k neobvyklému zákulisnímu incidentu. Pořadatel oficiálně oznámil, že počínaje ročníkem 2018 se tradičně v závěru ledna konaná akce termínově přesune už před Vánoce, na počátek prosince. Ohláška ještě na samotném místě narazila na masívní organizovaný odpor vystavovatelů i obchodníků, kteří se obávali, že počátek prosince je příliš brzy pro původní účel veletrhu – podpis kontraktů na novou sezónu v následujícím roce.

Po dramatických jednáních byl pořadatel (ústy záhy z funkce odstoupivšího ředitele SIA Davida Ingemieho) nucen vzít své rozhodnutí zpět. Veletrh se tak bude dál konat v původním termínu na konci ledna, těsně před evropským ISPO. Ohlášená a záhy stažená změna měla být už třetím časovým skokem v 64leté historii SIA Snow Show, kdy by se termín posunul o víc než měsíc dopředu: nejprve v 60. letech z května na březen, v roce 2002 pak z března na konec ledna. Veletrh byl neoficiálně založen v roce 1953 v New Yorku a první ročníky se konaly v polovině května – pohodlně pro v té době oboru vévodící malé specializované obchody, jejichž manažeři po skončené sezóně komfortně a s jistotou objednávali položky pro zářijové naskladnění. Když se v roce 1961 kalendář výstavy posunul z května na březen, dealeři i majitelé krámků obvykle dál dobře věděli, kolik jakého zboží budou chtít, jelikož většina sněhové sezóny byla z obchodnického hlediska už za nimi.

Ačkoli březnový termín vydržel výstavě přes čtyřicet let, jeho změnu si dlouhé roky a čím dál hlasitěji vynucovali oboroví výrobci a distributoři,

kterým činilo potíže v březnu iniciované (a často neuzavřené) kontrakty realizovat do včasných podzimních dodávek. V roce 2002, kdy prakticky veškerá oborová produkce už byla přesunuta do Asie, tlak na změnu termínu konání výstavy směrem k lednu zintenzívněl – východoasijské dodací lhůty a komplikovaná doprava si jej vyžadovaly.

Jednotlivé brandy expandovaly během své historie do mnoha kategorií; většina tradičních značek jako Atomic, Fischer, Rossignol, K2 a mnoho dalších, kdysi začínajících s jediným nosným typem produktu, v průběhu let prodávala kompletní sortiment výzbroje i doplňků. Jejich stále se rozrůstající spektrum exponátů si vyžadovalo víc výstavní plochy i času (a prostředků) k propagaci. Silné firmy tím v oborových kuloárech získaly, a průběžně si posilovaly, nezanedbatelný vliv na chod veletržních věcí.

Jimi nakonec „zatržená“ kontroverzní iniciativa posunout konání veletrhu už na začátek prosince by podle mého názoru na objednacím cyklu obchodníků mnoho neměnila. Výrobci tzv. měkkého zboží (oblečení) budou své objednávky potřebovat dřív než v prosinci, tak jako kdykoli dřív. Výrobci a distributoři tvrdého zboží (lyže a doplňky) budou i nadále čekat na následné jarní regionální výstavy a demo testovačky v resortech, na nichž teprve získávají ucelenější podobu poptávky od jednotlivých dealerů a obchodníků.

V této perspektivě je zjevné, že regionální výstavy a testování na sněhu nabírají na čím dál větší důležitosti na úkor gigantického národního veletrhu. Často se zdá, že si jednotlivé výstavy na odlišných úrovních navzájem konkurují; je otázkou, zda by měly a zda si to obor může dovolit.

Veletrh kotví na následujících 35 let v Las Vegas. V rámci metropole se střídají tři lokace – Las Vegas Convention Center, Hilton Convention Center a Mandalay Bay. Termín stále březnový.

2002 2010

Lasvegaský veletrh se posouvá z března na konec ledna.

SIA stěhuje svou Snow Show do coloradského Denveru. Čtyřdenní výstava se pravidelně koná v závěru posledního lednového týdne.

2016

SIA ohlásila, že počínaje ročníkem 2018 se termín konání přesune na začátek prosince. Po vlně protestů byla ohláška zrušena a potvrzen stávající termín konání na konci ledna.

Nemožné se zavděčit všem Oficiální historie nejstaršího oborového veletrhu se píše od 22. května 1954, kdy byla v New Yorku založena pořádající asociace obchodníků SIA (Ski Industries America, v roce 1997 pod vlivem masivního nástupu snowboardingu název pozměněn na současný Snowsports Industries America).

Výstava se celou úvodní dekádu konala každoročně v New York City, následující desetiletí začali pořadatelé experimentovat i s ostatními americkými metropolemi (Chicago, Boston, Los Angeles, San Francisco). V roce 1975 prvně zkusili nevadské Las Vegas a veletrh SIA tam zakotvil na dalších 35 let, než v roce 2010 akce přesídlila – za hlasitého nesouhlasného remcání – do coloradského Denveru.

Neshody ohledně místa konání veletrhu se zdají být malicherností proti vášním, které vzbuzuje jakýkoli náznak změny termínu – uvažované vždy jediným, dopředným směrem. Problém tkví v tom, že potřeby koncových obchodníků, dodavatelů

| 167 |

OBOROVÉ VÝSTAVNICTVÍ měkkého a tvrdého sortimentu, distribučních filiálek a koneckonců i oborové asociace zřídkakdy souzní. Fabriky se obávají jalové nadprodukce, distribuční zastoupení jsou obezřetná, aby před sezónou neobjednala víc, než dokážou umístit obchodníkům, ty straší představa neprodaných zásob. Všechny strany může snadno vytrestat na sníh a mráz skoupá zima či jen její pozdní nástup – tyto dva faktory ovlivňují obchodní výsledky sezóny více než cokoli jiného.

Nerovnováha společných zájmů zúčastněných stran se v plynoucím čase významně mění: ještě v šedesátých a sedmdesátých letech měli obchodníci (v té době typicky malé rodinné provozovny) věci poměrně dobře pod kontrolou. Když se v březnu vydali do Vegas podepisovat kontrakty, věděli, jak vypadá stav jejich jarních skladů a kolik už po zimě utržili peněz; většinu rizika nechávali na bedrech druhé strany. Když se v novém miléniu veletržní termín posunul z března na konec ledna, určitá míra rizika se přestěhovala na prodejce (tehdy už dominantně střední a velké řetězce), ne však zcela – pro oděvní měkký sortiment bývá i v lednu pozdě, tam výrobci chtějí znát velikostně a modelově specifické objednávky už na podzim.

Pro výrobce lyží je lednový kontraktační termín vesměs vyhovujícím, jelikož jim zůstává relativně dost času podle potřeby zastavit či přizpůsobit produkci. O to míň komfortním termínem však bývá leden pro obchodníky.

Míň zábavy, víc byznysu Bez ohledu na to, že pořadatelská organizace SIA pravidelně utrácí peníze za ankety mezi výrobci i obchodníky ve snaze zjistit, co přesně chtějí, zdá se, že každá její inovace vyvolává víc kontroverze než souznění. Když v roce 2010 přestěhovala akci z Las Vegas do Denveru, mezi vystavujícími firmami to vřelo jako nikdy v dlouhé historii veletrhu. Nevědělo se, nakolik se nesouhlasné reakce obchodníků podepíšou na jejich účasti v navazujícím premiérovém coloradském ročníku.

Přitom šlo o jednoznačnou změnu k lepšímu.

Výstava začala být hned od prvního denverského ročníku znatelně efektivnější, velmi ubylo náhodných pasažérů bez zájmu, začal se dělat byznys.

Většina vystavovatelů v anketě po skončení akce potvrdila, že jejich účast byla produktivnější než kdy předtím v Las Vegas. Z velké části šlo o to, že v městě hříchu vládlo konstantní hráčské pokušení na každém kroku a přespříliš uvolněná atmosféra byla nonstop přítomná ve vzduchu ve všech výstavních prostorách.

Pravděpodobně nejvíc se tento fenomén „Co se stane ve Vegas, zůstane ve Vegas,“ projevil v polovině devadesátých let, když do branže mocně vtrhl snowboarding a rostl o stovky procent ročně. V té době snowboardingová tematika okupovala celý vlastní výstavní pavilon, v němž všechny akceptovatelné kódy domlouvání byznysu braly za své ve prospěch hédonistického hýření bez zábran a hranic, které občas mohlo, avšak nemuselo obsahovat prvky aspoň nějakého obchodního jednání.

Trvalým odstěhováním výstavy do coloradského Mile-High-City (vloni SIA v Denveru podepsala dlouholetý kontrakt) se poměry stabilně změnily k lepšímu, z vegaského paření zbylo pramálo. Denverské výstaviště je ve srovnání s lasvegaskými hotelovými komplexy o několik řádů skromnější a prosté typických podmanivých kasinových vůní; byznys se tu odehrává v jakémsi tichém, poklidném šumu, bez spontánních výstředností, jež byly zejména v závěru století pro jarní veletržní Vegas typické.

Oborové manévry Už počínaje příštím ročníkem může nejstarší oborová výstava znatelně posílit co do velikosti a významu. Největší přímý konkurent americké SIA Snow Show, veletrh Outdoor Retailer (OR), vloni na jaře ukončil svou dlouholetou historii vystavování v utažském Salt Lake City, údajně kvůli neshodám s tamními vládními úřady. Ve stejné době pořadatel SIA v Denveru podepsal kontrakt na každoroční konání své Snow Show až do roku 2030. Hned vzápětí obě pořádající organizace oživily už dřív diskutované téma propojení svých veletrhů v jediný, čímž by došlo k žádoucí reorganizaci celé oborové výstavnické sezóny. Ačkoli SIA je neziskovkou a pořadatel OR Emerald Expeditions komerčním subjektem, a obě akce tak mají výrazně rozdílnou cenovou politiku (a taky dlouhou historii nemilosrdného konkurenčního boje), důvod pro spolupráci je lapidární: veletrhy dnes čím dál složitěji hledají vystavovatele i návštěvníky.

Stát Utah, z něhož outdoorová výstava OR utekla (nejspíš k SIA Snow Show do Denveru), nově přivítá právě asociaci SIA, jež si do utažského Park City přestěhovala ústředí po 38 letech ve vládním Washingtonu, D.C. Což u lidí vzbudilo pochopitelnou zvědavost, proč tedy nákladné stěhování nemělo za cíl Denver, smluvně garantované dějiště veletrhu minimálně pro následujících 12 let (a současně sídlo hlavní americké asociace horských středisek NSAA). V Park City je zase doma americká reprezentace a – což možná bude rozhodujícím zakopaným psem – je tam ze dveří jen pár kroků na svahy.

Stěhování je to v dlouhé historii SIA už čtvrté – a každé mělo svůj důvod. Prvních dvacet let sídlila asociace v New Yorku, kde byla založena a kde pořádala prvních deset ročníků veletrhu. New York coby americké centrum reklamních a PR agentur bylo pro obor na vrcholu jeho zlatých časů strategickým místem. Potom se organizace přestěhovala k Bostonu, bydlišti tehdejšího dlouholetého ředitele SIA (oblíbený zvyk řady amerických bossů v branži, například vailského šéfa Roba Katze, jenž si stáhl ředitelství z hor na předměstí Denveru, aby na firemní věžák viděl z domácích oken). Jelikož z valné části obor importoval lyžařské zboží z Evropy a později z Asie, v roce 1978 se SIA přemístila do Washingtonu, D.C., aby byla nablízku úřadům produkujícím celní a další předpisy a tarify. Lobbování v Kongresu a tanečky s vládními organizacemi se pro odvětví staly důle-

žitějšími než propagovat lyžování v reklamních agenturách a PR odděleních globálních korporací na Manhattanu. Jak poplatné nastupujícím časům, dodal bych. Předloni se pak SIA naposledy přestěhovala do Park City, kde nově sídlí i americký lyžařský svaz ve velkorysém komplexu Centre of Excellence.

Nejednou se zdá, že různé oborové přesuny dávají vnějším pohledem pramalý smysl; obvykle však za nimi stojí striktně pragmatické důvody přežití v nelehkých časech „kamenného výstavnictví“.

Koneckonců, změny termínů, míst a kompozice veletrhů nejsou míněny, aby diktovaly obchodní praktiky v branži, nýbrž aby je reflektovaly.

Historie největšího oborového veletrhu ISPO

1970 1971 1979

První ročník veletrhu ISPO, 8.–10. květen 1970.

Dřívější datum (únor), rozšíření do čtyř dní. Jen textil je vystavován na prostoru 20 000 m2.

ISPO se koná ve dvou fázích – letní zboží se vystavuje na podzim, zimní na jaře. Právě na jarní výstavě začíná markantní růst zájmu především o běžecké lyžování.

1982

Poprvé se koná živá show, představující lyže a lyžařské doplňky.

Postupem času se z ní stává nejvýznamnější událost ISPO i lyžařského průmyslu.

1987

Ze zámoří přichází nové sporty – paragliding a snowboarding dobývají Evropu. Lyžařský multitalent Willy Bogner je oceněn ISPO trofejí.

1989 1993

Tento rok proběhl již 30. ročník ISPO veletrhu. Návštěvnost obchodníků překročila 40 000.

Snowboarding má poprvé vlastní výstavu. Sportovní veřejnost diskutuje o ekologii a recyklaci materiálu – je vytvořen plán recyklace a úspory sportovní výbavy.

1994

Již 40. výstava ISPO. Völkl přichází jako první firma s dnes již běžným vykrojeným tvarem lyží (model Snow Racer). V ten moment startuje éra senzačního úspěchu carvingového lyžování.

1998

Německý Prezident Roman Herzog slavnostně otevírá nový areál mnichovského veletrhu ve východní části města.

2010 2017

40. narozeniny ISPO a zároveň 70. výstava. Výstavní plocha zabírá více než 175 000 m2.

Překročeno 85 000 návštěvníků.

Mimo rozvoj technologií a digitalizace bylo jedním z klíčových témat „ženy a sport“.

Text: Tom Řepík

NOVÉ TECHNOLOGIE ÚDRŽBY SVAHŮ

| 168 |

CHYTRÉ ROLBY 2018 Digitální mapování a poziční sledování na bázi GPS umožňuje dostat sněhový management skiareálů na novou úroveň.

FOTO: PISTENBULLY

K

pro (zejména větší) střediska nicméně nastává vhodná doba o této relativní novince přinejmenším začít uvažovat a posuzovat, co by taková investice znamenala pro jejich specifické provozní poměry.

Níže v textu prohlédnu s asistencí národních zastoupení značek dva stávající produkty, jež jsou na soudobém tuzemském trhu k dispozici: systém SnowHow výrobce Prinoth a systém SNOWsat výrobce Kässbohrer PistenBully, oba pracující na podobném principu. Nejprve během léta zmapují holý terén svahů skiareálu za pomoci leteckých snímků a laserového měření a následně vytvoří digitální mapu terénu s možností zanést do ní vše, co rolbaři potřebují vidět – například hydranty, rozvodné skříně, děla, zábradlí ve snowparku, skalní sráz nebo kiosek s občerstvením.

Sensory umístěné na rolbě pak umožní GPS systému v reálném čase vypočítat výšku sněhu v každém místě, s deklarovanou přesností na pár centimetrů. Rolbař i manažer střediska přesně vidí, s jakou vrstvou sněhu lze v každém místě pracovat. Středisko, které je do velké

Efektivní sněhový management dovolí středisku otevřít dříve, zůstat v provozu déle a současně šetřit peníze. nevyužít, těžko kdy docílí optimalizovaných provozních nákladů v průběhu celé sezóny měrou, do které to je dnes možné.

GPS technologie nejenže se v dohledné době nikam nevytratí, nýbrž se poměrně rapidně začnou stávat standardními součástmi vybavenosti moderních provozů. Ne, že by u současných pionýrských verzí neexistovaly oblasti k dalším zdokonalením anebo rozšíření funkcí;

míry závislé na technickém sněhu, může ušetřit nemálo prostředků tím, že prakticky eliminuje jeho nadvýrobu. Součástí obou systémů je funkce dispečinku propojená s počítači vedení střediska, což dovoluje dále optimalizovat náklady spojené s provozem strojového parku střediska, ale například i zpětný monitoring pohybu jednotlivých roleb v případě nehod či jiných událostí.

Prinoth: SnowHow Výrobce Prinoth v partnerství s dodavatelem Leica Geosystems nabízí vlastní systém sněhového managementu SnowHow, skládajícího se ze tří částí: dispečinku roleb, kontroly výšky sněhové pokrývky a výcviku obsluhy. Dispečink

FOTO: SPRINOTH

ontrola nakládání se sněhovým povrchem je novým módním tématem oboru. Zahrnuje nejen výrobu sněhu, nýbrž i jeho přesuny a úschovu či výstavbu a tvarování sněhových objektů. Sněhová nadprodukce nebo chybné rozmístění sněhu mohou poznamenat ekonomické zájmy skiareálu podobně negativně jako silvestrovská obleva. Efektivní sněhový management dovolí středisku otevřít dříve, zůstat v provozu déle a současně šetřit peníze.

Jednou z nejnovějších cest, jak maximalizovat sněhový potenciál horských resortů, je na systému GPS založená metodika kontroly sněhového povrchu. Tato technologie umožňuje rolbařům i manažerům středisek precizně pracovat s výškou sněhové pokrývky v kterémkoli místě areálu a odstraňuje tak z jejich práce většinu odhadů a věštění. Středisko tím ušetří za nadbytečné rolbování, zasněžování i pracovní sílu.

Je zjevné, že takováto technologie nebude levná; zejména počáteční náklady na instalaci systému a mapování terénu areálu se pohybují v řádech desetitisíců eur. Nakolik se taková investice skiresortu vyplatí, je třeba posuzovat individuálně; některá střediska mohou zaznamenat okamžitou návratnost, zatímco u jiných bude křivka rentability pozvolnější. Záleží, do jaké míry je středisko závislé na technickém zasněžování, jak početnou flotilou roleb disponuje, jak zkušeným personálem, jak účelně bude systém využívat a také – ostatně jako vždy – na vlastním počasí v průběhu zimy. Jisté se zdá být jedno – skiareál, který se rozhodne tuto technologii

VÝROBCE PRINOTH V PARTNERSTVÍ S LEICA GEOSYSTEMS NABÍZÍ VLASTNÍ SYSTÉM SNĚHOVÉHO MANAGEMENTU SNOWHOW

sleduje data, která pomáhají vylepšit praktický provoz – například čas, kdy rolby běží naprázdno, rychlost rolbování nebo optimalizaci tras rolbování. A protože se tyto technologie rychle vyvíjí, výcvik jejich obsluhy je pevnou součástí programu.

Klíčovým prvkem systému je měření výšky sněhové pokrývky. Na rolbě jsou umístěna dvě měřicí čidla, další tři na radlici. To umožňuje kompletní 3D modelaci terénu včetně členitých objektů ve snowparcích. Stejná tři čidla mohou být umístěna na sněžnou frézu do U ramp. Tato trojice čidel pomáhá rolbaři docilovat přesných úhlů a rozměrů překážek pod nejpřísnějšími kritérii, například při FIS soutěžích. S 3D zobrazením a ukládáním do paměti pak lze stavět ty samé překážky v totožném provedení a rozměrech

| 169 |

NOVÉ TECHNOLOGIE ÚDRŽBY SVAHŮ Marketingoví manažeři systém rádi využívají k propagačním účelům – zjara například na své sociální sítě použijí screenshot z displeje kokpitu rolby ukazující hloubku sněhu v jejich snowparku; uvěřitelnější pozvánku k jarnímu lyžování

měření výšky sněhu. K tomu využívá technologii Real Time Kinematics (RTK) měřící s přesností na tři centimetry, digitálně zmapovaný terén střediska a družicový signál GPS. Infrastruktura systému se skládá z centrální střediskové sta-

Rolbař i manažer střediska přesně vidí, s jakou vrstvou sněhu lze v každém místě pracovat. nice (v níž je uložený server) a vysílací antény, ze satelitních jednotek instalovaných v jednotlivých rolbách a sítě opakovačů vykrývajících všechna hluchá místa členitého terénu střediska.

Dispečink zaznamenává, co každá rolba provádí, a všechna data skladuje. V každý okamžik lze vidět, který terén se právě upravuje a který ne a například kolik procent naplánované úpravy

FOTO: PISTENBULLY

sezónu po sezóně. Na monitoru v kabině řidiče se v reálném čase zobrazuje šest různých pohledů (včetně bočního) na stroj a jeho přesnou pozici v podrobné mapě střediska.

Neméně důležitým benefitem systému je schopnost efektivnější výroby sněhu a hospodaření s ním. Typická sjezdovka každý den přijde o jisté množství sněhu vinou běžného provozu lyžařů a sluneční expozice. Technologie Leica Geosystems umožnuje den po dni monitorovat průběžné úbytky sněhu a včas odhalit místa, z nichž se sníh ztrácí rychleji než odjinud. To vede k pravidelně přes noc automaticky aktualizovanému pracovnímu plánu pro rolbaře. Tento přístup podle provozovatelů, kde mají systém zaveden, ušetří mezi 15 až 20 procenty celkových nákladů na zasněžování.

Střediska si mohou přizpůsobit charakter mapování areálu tak, aby docílila svých specifických potřeb. Provozy si běžně do mapy zanáší pozice svých sněhových děl, aby na základě počasí bylo snazší dobrat se k rozhodnutí, zda oslabené místo nově vysněžit, nebo doplnit přemístěným starším sněhem. Jiná střediska si do mapy přidávají i trasy přívodních vedení včetně jednotlivých ventilů, což jim umožní celoroční přesnou lokalizaci této neviditelné infrastruktury a v průběhu letních prací eliminuje potřebu zeměměřických prací.

Dispečinkový software systému vidí aktuální pozice všech individuálních roleb s tím, že manažer si může otevřít displej přístrojového panelu kteréhokoliv z rolbařů sedícího v kabině. Velkorysý statistický rejstřík zahrnuje i přesné trasy průjezdů roleb, rychlost jejich průjezdů, jejich spotřebu PHM nebo spotřebu energií a vody u zasněžovacích děl. Prinoth má v současnosti po Evropě v provozu téměř 170 instalací systému SnowHow.

ROLBAŘI, KTEŘÍ MAJÍ VE SVÝCH STROJÍCH SYSTÉM NASAZEN, NA FUNKCI MĚŘENÍ SNĚHOVÉ POKRÝVKY NEDAJÍ DOPUSTIT

je už provedeno. Jednou z unikátních metrik systému jsou náklady nikoli na rolbu, nýbrž na úpravu dané sjezdovky. Střediskový manažer tak zjistí, které sjezdovky jsou nákladnější na úpravu a v jakém poměru, což může vést ke strategickým rozhodnutím, které tratě kdy upravovat, které nechávat otevřené atd. Dotykový displej uvnitř kabiny ukazuje trasu rolby v mapě, překryv jednotlivých upravovaných pásů sněhu, výšku sněhového povrchu, pozice všech ostatních propojených roleb v provozu, pozici sloupů lanovek, Systém SNOWsat používá dvě funkční větve: umístění navijákových bodů, délku odvinutého správu dispečinku s každodenními metrikami lana z navijáku a další informace. provozu roleb a správu svahů, založenou na Rolbaři, kteří mají ve svých strojích systém nasazen, na funkci měření sněhové pokrývky nedají dopustit: „Je to splněný sen přesně vědět, kolik sněhu leží pode mnou i kolik sněhu mám před radlicí,“ výstižně shrnuje komentář jednoho z nich pocity ostatních. Systém významně zjednodušil práci manažerům provozu, odstranil spoustu do té doby neodmyslitelného a obvykle nijak přesného odhadování a umožnil provozovatelům s větším klidem plánovat akce bez toho, aby to odnášela kritická podkladová vrsROLBAŘ I MANAŽER STŘEDISKA PŘESNĚ VIDÍ, S JAKOU VRSTVOU SNĚHU LZE tva sněhu.

V KAŽDÉM MÍSTĚ PRACOVAT

těžko mohou vymyslet. Alpská střediska, která začala SNOWsat používat, hlásí až o 15 % méně motohodin rolbování spojeného s přesouváním sněhu v rámci svahu a formováním objektů v terénních parcích. „Před instalací SNOWsatu jsem pod sebou nechával třeba půldruhého metru vysokou vrstvu tam, kde mi stačil půlmetr.

Teď mohu upravovat v plné rychlosti a současně vidím, jak se vrstva sněhu mění při jízdě,“ komentuje změnu svých pracovních podmínek rolbař tyrolského střediska Jungholz.

Nezanedbatelně se rovněž zvyšuje bezpečnost práce rolbařů zejména v mlze nebo bílé tmě; pohyb rolby se na displeji před řidičem kopíruje v reálném čase s přesností jediného metru v digitální mapě, v níž jsou označeny všechny překážky, pro stroj zakázaný terén i plochy již upravené.

Rolbař tak de facto může stroj řídit „naslepo“ (přesněji řečeno koordinovaně s digitální verzí na displeji) s tím, že záznam systému mu může sloužit jako provozní deník. Zejména pro mladší rolbaře s nižším penzem zkušeností a ne tak pod kůží zažitou znalostí terénu jde o neocenitelnou pomůcku urychlující jejich zkušenostní křivku. Výrobce systému SNOWsat, jejž od minulé sezóny využívají na svých rolbách PistenBully 600 i v tuzemském středisku Jasná-Chopok, deklaruje

FOTO: PISTENBULLY

FOTO: PISTENBULLY

PistenBully: SNOWsat

DISPEČINK V KAŽDÝ OKAMŽIK VIDÍ, KTERÝ TERÉN SE PRÁVĚ UPRAVUJE A NAPŘÍKLAD KOLIK PROCENT NAPLÁNOVANÉ ÚPRAVY JE UŽ PROVEDENO

úsporu v řádu 10 až 15 % na nákladech na palivo při rolbování, za odběr vody a energie při zasněžování a současně snížení nájezdu motohodin při úpravě tratí.

Hospodaření se sněhem bylo v areálech odjakživa vědou, nově příchozí technologie z větší části potřebu experimentování odstraňují. GPS systémy pomáhají resortům šetřit náklady skrz významně zvýšenou provozní efektivitu. Jejich lepší nakládání se sněhem ústí v lepší kmenový produkt střediska. A ten je tím, co činí zákazníky spokojenějšími.

| 170 | HAPPY END

Poznejte

Najděte odpověď na soutěžní otázku: Jak se jmenuje lyžařská oblast? Napovíme, že její název se skládá ze dvou slov.

NÁPOVĚDA Lyžařská metropole kantonu Graubünden má dlouhatánskou historii a slávu začala sbírat jako horské lázně k léčbě tuberkulózy. Vynález antibiotik jí ale sebral vítr z plachet. Naštěstí přišlo lyžování a na okolních kopcích vyrostlo hned 5 lyžařských areálů, které propojují koleje regionálního dopravce, Rhétských drah. Můžete odsud vystartovat po legendární trase Ledovcového expresu, ale také si užívat bohaté nabídky prosperujícího města třeba včetně možnosti jít na hokej. A naposledy koleje: Umožňují totiž unikátní možnost dvou- či třídenního lyžování v alpském superstředisku. Pokud si pořídíte jízdenky na noční lůžkový spoj Českých drah mířící z Prahy do Curychu, máte navíc 20% slevu na skipas. Na místě budete ještě před devátou, tedy v čase, kdy vás ještě čeká celý lyžařský den. Až do večera si můžete užívat après-ski a poté se vlakem přesunout do Sargans na zpáteční spoj do Prahy.

Odpovězte Vyhrajte

Na www.snow.cz/souteze vyplňte krátký soutěžní formulář. Šance na výhru není malá, neboť otázku najdete pouze na této stránce v časopise!

Pokud budete mít štěstí, vyhrajete: Dvě zpáteční jízdenky z Prahy do lyžařské oblasti a k tomu dva 3denní skipasy

HLUBOČKY ČESKO ODERSKÉ VRCHY

AQUALAND MORAVIA ČESKO JIŽNÍ MORAVA

KAROLINKA ČESKO JAVORNÍKY

HERLÍKOVICE ČESKO KRKONOŠE

OBDOBÍ PLATNOSTI: 1. 3.–31. 3. 2018 (JEN PO–ČT)

KUPÓN AKTIVUJTE NA WWW.SKIPAS-ZDARMA.CZ NEJPOZDĚJI 1 DEN PŘED NÁVŠTĚVOU A VYPLŇTE: aktivační kód:

jméno:

datum návštěvy:

1+1 ZDARMA 1 DEN OBDOBÍ PLATNOSTI: SEZÓNA 2017/18 (JEN VŠEDNÍ DNY)

KUPÓN AKTIVUJTE NA WWW.SKIPAS-ZDARMA.CZ NEJPOZDĚJI 1 DEN PŘED NÁVŠTĚVOU A VYPLŇTE: aktivační kód:

e-mail:

datum návštěvy:

1+1 ZDARMA 1 DEN OBDOBÍ PLATNOSTI: 1. 2.–31. 3. 2018

KUPÓN AKTIVUJTE NA WWW.SKIPAS-ZDARMA.CZ NEJPOZDĚJI 1 DEN PŘED NÁVŠTĚVOU A VYPLŇTE: aktivační kód:

jméno:

datum návštěvy:

1+1 ZDARMA 1 DEN OBDOBÍ PLATNOSTI: 1. 3.–31. 3. 2018

KUPÓN AKTIVUJTE NA WWW.SKIPAS-ZDARMA.CZ NEJPOZDĚJI 1 DEN PŘED NÁVŠTĚVOU A VYPLŇTE: aktivační kód:

datum návštěvy:

jméno:

1+1 ZDARMA 1 DEN OBDOBÍ PLATNOSTI: OD 1. 2. 2018 DO KONCE SEZÓNY

NEVYTRHÁVEJTE

datum návštěvy:

1+1 ZDARMA 1 DEN

NEVYTRHÁVEJTE

ČESKO JIZERSKÉ HORY

jméno:

NEVYTRHÁVEJTE

aktivační kód:

NEVYTRHÁVEJTE

KUPÓN AKTIVUJTE NA WWW.SKIPAS-ZDARMA.CZ NEJPOZDĚJI 1 DEN PŘED NÁVŠTĚVOU A VYPLŇTE:

NEVYTRHÁVEJTE

JEŠTĚD

JAK ZÍSKAT SKIPAS ZDARMA:

1. K upón aktivujte na www.SKIPAS-ZDARMA.cz nejpozději 1 den před návštěvou areálu. Obratem se zobrazí váš aktivační kód, který najdete spolu s datem návštěvy i ve svém uživatelském profilu.

(Před první aktivací je nutné se zaregistrovat pomocí e-mailové adresy.)

2. Na kupón vyplňte získaný aktivační kód, jméno a datum návštěvy areálu.

3. Kupón vytrhněte až při nákupu skipasu v pokladně areálu a odevzdejte jej.

Za kupón obdržíte při koupi jednodenního skipasu druhý jednodenní skipas zdarma, a to od pondělí do čtvrtka v období 1. 3.–31. 3. 2018.

Každý má nárok na výměnu jednoho kupónu během platnosti akce. V případě, že aktivační údaje vyplněné na www.SKIPAS-ZDARMA.cz nesouhlasí s údaji na dokladu totožnosti nebo aktivace není provedena alespoň jeden den před návštěvou, nárok zaniká. Nárok na výměnu kupónu nelze vymáhat, a to zejména mimo udané datum návštěvy nebo při opakované návštěvě areálu. Změna vyhrazena.

www.skijested.cz

JAK ZÍSKAT SKIPAS ZDARMA:

1. K upón aktivujte na www.SKIPAS-ZDARMA.cz nejpozději 1 den před návštěvou areálu. Obratem se zobrazí váš aktivační kód, který najdete spolu s datem návštěvy i ve svém uživatelském profilu.

(Před první aktivací je nutné se zaregistrovat pomocí e-mailové adresy.)

2. Na kupón vyplňte získaný aktivační kód, jméno a datum návštěvy areálu.

3. Kupón vytrhněte až při nákupu skipasu v pokladně areálu a odevzdejte jej.

Za kupón obdržíte při koupi jednodenního skipasu druhý jednodenní skipas zdarma, a to v období sezóny 2017/18 (jen všední dny).

Každý má nárok na výměnu jednoho kupónu během platnosti akce. V případě, že aktivační údaje vyplněné na www.SKIPAS-ZDARMA.cz nesouhlasí s údaji na dokladu totožnosti nebo aktivace není provedena alespoň jeden den před návštěvou, nárok zaniká. Nárok na výměnu kupónu nelze vymáhat, a to zejména mimo udané datum návštěvy nebo při opakované návštěvě areálu. Změna vyhrazena.

www.skiarealhlubocky.cz

JAK ZÍSKAT VSTUPENKU DO AKVAPARKU ZDARMA:

1. K upón nejprve aktivujte na www.SKIPAS-ZDARMA.cz, a to nejpozději jeden den přede dnem návštěvy akvaparku. Obratem se zobrazí váš aktivační kód, který najdete spolu s datem návštěvy i ve svém uživatelském profilu. (Před první aktivací je nutné se zaregistrovat pomocí e-mailové adresy.)

2. Na kupón vyplňte získaný aktivační kód a datum návštěvy akvaparku.

3. Kupón vytrhněte až při nákupu v pokladně Aqualandu Moravia a odevzdejte jej.

Za kupón obdržíte při zakoupení jednoho celodenního vstupu do Aqualandu Moravia včetně jednorázového vstupu Forum Romanum Wellness (150 min.) pro dospělou osobu (848 Kč o víkendech a svátcích, 748 Kč ve všední dny) druhý celodenní vstup pro doprovázející osobu do Aqualandu Moravia včetně jednorázového vstupu do Forum Romanum Wellness (150 min.) zdarma, a to v období 1. 2.–31. 3. 2018.

Každý má nárok na výměnu jednoho kupónu během platnosti akce. V případě, že aktivační údaje vyplněné na www.SKIPAS-ZDARMA.cz nesouhlasí s údaji na dokladu totožnosti nebo aktivace není provedena alespoň jeden den před návštěvou, nárok zaniká. Nárok na výměnu kupónu nelze vymáhat, a to zejména mimo udané datum návštěvy nebo při opakované návštěvě areálu. Změna vyhrazena.

www.aqualand-moravia.cz

JAK ZÍSKAT SKIPAS ZDARMA:

1. K upón aktivujte na www.SKIPAS-ZDARMA.cz nejpozději 1 den před návštěvou areálu. Obratem se zobrazí váš aktivační kód, který najdete spolu s datem návštěvy i ve svém uživatelském profilu.

(Před první aktivací je nutné se zaregistrovat pomocí e-mailové adresy.)

2. Na kupón vyplňte získaný aktivační kód, jméno a datum návštěvy areálu.

3. Kupón vytrhněte až při nákupu skipasu v pokladně areálu a odevzdejte jej.

Za kupón obdržíte při koupi jednodenního skipasu druhý jednodenní skipas zdarma, a to v období 1. 3.–31. 3. 2018.

Každý má nárok na výměnu jednoho kupónu během platnosti akce. V případě, že aktivační údaje vyplněné na www.SKIPAS-ZDARMA.cz nesouhlasí s údaji na dokladu totožnosti nebo aktivace není provedena alespoň jeden den před návštěvou, nárok zaniká. Nárok na výměnu kupónu nelze vymáhat, a to zejména mimo udané datum návštěvy nebo při opakované návštěvě areálu. Změna vyhrazena.

www.skikarolinka.cz

JAK ZÍSKAT SKIPAS ZDARMA:

1. K upón aktivujte na www.SKIPAS-ZDARMA.cz nejpozději 1 den před návštěvou areálu. Obratem se zobrazí váš aktivační kód, který najdete spolu s datem návštěvy i ve svém uživatelském profilu.

(Před první aktivací je nutné se zaregistrovat pomocí e-mailové adresy.)

2. Na kupón vyplňte získaný aktivační kód, jméno a datum návštěvy areálu.

3. Kupón vytrhněte až při nákupu skipasu v pokladně areálu a odevzdejte jej.

Za kupón obdržíte při koupi jednodenního skipasu druhý jednodenní skipas zdarma, a to v období od 1. 2. 2018 do konce sezóny.

Každý má nárok na výměnu jednoho kupónu během platnosti akce. V případě, že aktivační údaje vyplněné na www.SKIPAS-ZDARMA.cz nesouhlasí s údaji na dokladu totožnosti nebo aktivace není provedena alespoň jeden den před návštěvou, nárok zaniká. Nárok na výměnu kupónu nelze vymáhat, a to zejména mimo udané datum návštěvy nebo při opakované návštěvě areálu. Změna vyhrazena.

www.snowhill.cz

PlAy POwERFul OuTSiDE, COMFORTAblE iNSiDE.

CuSTOM SHEll Možná vás napadne, že trouba není zrovna vhodné místo pro boty, ale tohle není obyčejná trouba.

Custom Shell je pozoruhodnou ukázkou vyspělé technologie.

Celý tento proces trvá pouhých 20 minut a výsledkem je skelet boty přesně vytvarovaný podle vaší nohy.

CuSTOM FiT 3D léta experimentování a dolaďování trvalo, než se podařilo vytvořit tuto patentovanou technologii tvarování vnitřní botičky Custom Fit 3D. Za pouhých 25 minut máte k dispozici otisk chodidla a jistotu komfortu obuvi upravené přesně vám na míru.

S nohama je to jako s otisky prstů. Nenajdete dvě stejné nohy. Dokonce ani ty vaše nejsou obě stejné.

Poradit si s touto výzvou a přijít s dokonale padnoucí botou vyžadovalo změnu myšlení.

A výsledek? Ne jeden, ale hned dva vynálezy: technologie Custom Shell a Custom Fit 3D. Pozoruhodný konstrukční počin, díky němuž se boty vašim nohám přizpůsobí zevnitř i zvenčí.

NOVINKY!

Výhradní dovozce a distributor pro ČR a SR: AMER SPORTS Czech Republic s. r. o., www.amersports.cz

Seznamte se s novými přístroji Suunto Spartan Trainer Wrist.

Seznam autorizovaných prodejců najdete na www.suunto.cz

U p h i l l f r e e d om p lU s d ow n h i l l p ow e r e q Ua l s z e ro c om p rom i s e s/ l a B s h i f T m n c

NOVÉ REVOLUČNÍ SKITOURINGOVÉ VÁZÁNÍ

SHIFT MNC 13

NOVINKY!

Seznamte se s novými přístroji Suunto Spartan Trainer Wrist.

Seznam autorizovaných prodejců najdete na www.suunto.cz

VÝKON A MAXIMÁLNÍ BEZPEČNOST PŘI SJEZDU

SKITOURINGOVÉ VLASTNOSTI

Vázání Shift je první pinové (TECH) vázání svého druhu, které získalo plnou certifikaci TUV určenou pro sjezdové lyžařské vázání.

Skvělá funkčnost a technologické přednosti touringového vázání – pohodlné výstupy a bezpečné sjezdy.

NÍZKÁ HMOTNOST

KOMPABILITA S BOTOU

Materiál Carbon-infused PA zaručuje nízkou hmotnost vázání (1,78 kg/pár).

Kompatibilní se všemi ISO normami skitouringových bot na trhu, a to díky multi-norm compatibility (MNC).

Výhradní dovozce a distributor pro ČR a SR: AMER SPORTS Czech Republic s. r. o.