SNOW 102 - březen 2017 by SNOW media

3 X SKIPAS ZDARMA

On the road: 102

Severní Korea podruhé

SNOW 102 BŘEZEN-DUBEN 2017

CENA: 74 KČ / 3,49 EUR

ČE KR SK S Á O DONĚŽ LIC : OR LN NÍ KÝ ČE LI Í M K ČE SK CK OR SK É P É H AV Á ET OR A SI RO Y BI V Ř IC M E ON ÍN EC

: E te v M ra I p i T př g – E í n ž i lí i K b I k e ! Ě s s BJaroá kola eli D h A í n N r El a C A IEN Krýz J

K V

f o D t š y U r A K

FOTO: WWW.JIZ50.CZ

JUBILEUM

Padesátá Jizerská padesátka Ačkoli SNOW je časopis určený primárně pro lyžaře, kteří jezdí rádi dolů z kopce, toto jubileum nemůžeme minout. Jizerská 50 má 50. výročí! Jizerská 50 je víc než jen závod. Tmelí lyžaře všech zaměření a znamená výzvu, jejíž naplnění je osobním milníkem každého z nás. Absolvovat Jizerskou 50 znamení přihlásit se činem k české lyžařské tradici, a vůbec není potřeba vyhrát. Je to třetí nejstarší závod svého druhu na světě a dodnes patří i v globálním významu do nejužší elity. Vše nejlepší!

50. ČEZ Jizerská 50 v číslech

6 575 přihlášených závodníků 34 národností na startu 82 % Čechů, 18 % cizinců 73 % mužů, 27 % žen 42,5 roku průměrný věk závodníků

NO COMMENT

#134

FOTO: JIMMY PETTERSON

FOTO: KÄSTLE

SPORT

MAG

MOUNTAIN

OBSAH

MOUNTAIN

TRAVEL

TRAVEL 14 20 22 24 26 29 32 33 34 36 38 40 42 46

UDIENCE KRYŠTOFA KRÝZLA: KONEČNĚ JSEM NAŠEL CESTU A MS SV. MOŘIC 2017: OHLASY ČESKÝCH HVĚZD TJ SOKOL PŘEDKLÁŠTEŘÍ: ČESKÁ MEKKA TRAVNÍHO LYŽOVÁNÍ TALENT NATALIE ELINOR MULLEN: ŠLO JÍ TO TAK NĚJAK SAMO FERDINAND KAREL HRON: DOBRODINEC Z BENECKA RETRO: CO SE PSALO V MINULÉM STOLETÍ POZDRAV KRÁLI ČISTÉHO CARVINGU LYŽAŘ. FILM O JANU NĚMCOVI SBÍRÁ OCENĚNÍ NOSTALGIE ZAŠLÝCH ZIM: JÓ ČASY, TY SE MĚNÍ SKI WITH ME: FORTY SHORTY 5 PSYCHOLOGIE LYŽAŘE: DEJTE POZOR NA ZRANĚNÍ APUL NEWS FAMILY: JAK LYŽOVAT S DĚTMI, KTERÉ UŽ LYŽOVAT UMÍ PODKARPATSKÁ RUS – ZAPOMENUTÝ RÁJ LYŽAŘŮ

BIKETIME SPECIÁL 50 TRENDY V JEŽDĚNÍ NA KOLE: AŤ TO HOUPÁ! 52 NA KOLE PO ČEMKOLI 54 NOVINKY V MATERIÁLU 58 DOMOV HOR, DOMOV KOL: NA KOLE PO ŠVÝCARSKU 64 NA FATBIKU PŘES ŠVÝCARSKÉ ALPY 66 TIPY: SCHÖNECK, VAL DI FIEMME

76 BYZNYS: MOHLO BY BÝT I HŮŘ 80 PRAVDY A MÝTY O POČASÍ: STARÁ MODLA JMÉNEM MODEL – 3. DÍL 82 BYZNYS: MEDIALIZACE HORSKÉHO BYZNYSU V LETECH 2005–2016 – 3. DÍL

85 JARNÍ HELISKIING NA GOTHICS LODGE 92 PŘÍBĚHY ZÁMOŘSKÝCH LAVIN: SMRT SE ZLATEM V OČÍCH 96 SKUTEČNÉ LAVINOVÉ NEHODY: LAVINA POD JESTŘÁBÍM SEDLEM 98 FREERIDE I-LEGAL? 100 RO(C)K V MEKCE LAVINOVÉHO VÝZKUMU 104 SLABIKÁŘ SKIALPU: STOUPACÍ PÁSY V ROCE 2017 108 JAK SE VYVÍJÍ PÁSY – HISTORICKÁ EXKURZE U VÝROBCE PÁSŮ POMOCA

114 116 118 120 122 124 134

VYSOKÉ TATRY: VLAKEM TO J(E)DE NASSFELD: JARNÍ FIRNOVÉ POŽEHNÁNÍ NEJDELŠÍ SJEZDOVKY ALP: SAVOGNIN – DÁLNICE Z NEBE LANOVKOVÉ KURIOZITY: NEODPOJITELNÉ SEDAČKOVÉ LANOVKY S BUBLINOU MONÍNEC: LYŽUJE SE PĚT MĚSÍCŮ Z ROKU TIPY: PLEŠIVEC, HERLÍKOVICE, SEVERÁK ON THE ROAD: LEKCE V LYŽAŘSKÉ DIPLOMACII ANEB KOREJSKÁ LIDOVĚ DEMOKRATICKÁ REPUBLIKA PODRUHÉ

NISSAN X-TRAIL S NOVÝM MOTOREM 2,0 DCI, 177 K STVOŘEN PRO RODINNÉ ZÁŽITKY.

NYNÍ SE SLEVOU AŽ 150 000 KČ* SKVĚLÁ DOBRODRUŽSTVÍ S NISSANEM X-TRAIL SE STANOU SOUČÁSTÍ VAŠICH RODINNÝCH VZPOMÍNEK.

Točivý moment 380 Nm

Inteligentní pohon All Mode 4x4-i

S novým dieselovým motorem o výkonu 177 koní, automatickou převodovkou a inteligentním pohonem All Mode 4x4-i pro vás není žádná mise nesplnitelná. Do Nissanu X-Trail se navíc pohodlně vejde až 7 cestujících – takže si můžete být jisti, že žádné rodinné dobrodružství nezůstane zapomenuto.

*Uvedená sleva se vztahuje ke stupni výbavy Tekna a je kombinací peněžní slevy a hodnoty systému NissanConnect. Nabídka je platná do 31/03/2017. Zobrazení jsou pouze ilustrativní. Data a údaje uvedené v této reklamě jsou určené výlučně k informačním účelům a nemohou být považovány za návrh smlouvy. Kombinovaná spotřeba 4,9–6,2l/100 km, kombinované emise CO2 129–145 g/km.

#EMOTIONMAKERS DOLOMITI SUPERSKI ZAŽIJTE DOLOMITY!

V srdci italských Alp, v kulisách nezapomenutelných panoramat, se tyčí Dolomity: hory patřící pod světové dědictví UNESCO, královny horské krásy. Objevte 1 200 km sjezdovek obsluhovaných 450 moderními lanovkami a vleky, a to s jediným skipasem Dolomiti Superski. 12 nádherných údolí volá, abyste v nich strávili fantastickou dovolenou se vším všudy! Sport, příroda, zábava, wellness, vyspělá gastronomie... Tento autentický styl života si zamilujete! Strhující svět, který objevíte a zažijete s Dolomiti Superski!

#DOLOMITISUPERSKI DOLOMITISUPERSKI.com

Hurá do cíle! Milí čtenáři lyžaři, je tady poslední SNOW sezóny a s ním loučení. Je to pěkně načasované, nejprve loučení s časopisem a teprve potom, pěkně postupně, se zimou. Snad se povede, že nadílka sněhu na horách a v lyžařských střediscích vůbec letos nabídne dlouhé období pro jarní lyžování, které je zase úplně jiné, ale určitě nejmíň stejně krásné jako to zimní. Čas je divnej patron, loudá se a zrychluje podle své vlastní nálady, ale nabízí vždy dvě jistoty – začátek a konec. Spojený úsečkou, které říkáme třeba cesta. A my právě tímto vydáním míříme do stanice konec, kde se po závodě konečně vydýcháme. Jako na Jizerské padesátce. Mimochodem, víte, že letos oslavila padesátku? To možná stojí za pár myšlenek, ne? Jeden na ní totiž prožívá nemlich totéž, co my na naší cestě od časopisu k časopisu (přiznávám, že také jezdím od občerstvovací stanice k občerstvovací stanici), ba jako v životě! Trápí se ve stoupání, kde se čas táhne a ne a ne to skončit, a raduje se ve sjezdech, kde se čas zase rozletí spolu s větrem a radostnou duší, i když i ty nejdelší a nejeuforičtější sjezdy skončí vždy během chvilinky. Co nás baví, utíká rychle a naopak, ve výsledku je to ale vždycky tak, že si sfrčíme jen to, co předtím bolestně vyšlápneme. Na cestě potkáváme a poznáváme lidi a prožíváme vztahy. Komunikujeme se souputníky a konkurenty, kteří jsou, jako v životě, občas jedno, podruhé druhé, jen zrovna ne vždy víme, co jsou právě víc. Při závodě se člověk projeví, stačí pozorovat jeho styl a způsoby, a hned je jasno, kdo je kdo. Ale nejen rozkrývat psychologické profily, můžeme prožívat i krásu, ba sexualitu. Pokud například v pelotonu narazíte na nějakou pohlednou slečnu, znamená to kolikrát víc než přísun energetického gelu. Ve vláčku za ní se člověk skutečně kousne. Jako v životě, ženy vylepšují mužům výsledek. Kde je láska, je i hrozba zklamání. A mě jedno potkalo: to když jsem dospurtoval štíhlou brunetu s dlouhým pleteným copem, abych poté, když jsem se pokochal jejími tvary a předjel ji, zjistil, že to je vousatý muž. Jak je to od něj nezodpovědné! Ale poznal jsem i sebereflexi, to když mi došlo, že i já ve svých elasťákách jakožto majitel dlouhých vlasů mohu přivádět další závodníky do stejných úzkých. Ale to už se naštěstí blížíme do cíle. Kdo říká, že je cesta cíl, plete si pojmy. Cesta nemůže být cíl, protože cesta cíl potřebuje jako podmínku své existence. Na cíl se všichni těší. Kdybyste viděli, jak se ti ploužící utahaní závodníci s nejvyššími startovními čísly vzmáhali ke spurtům v cílové rovince… Cíl je vysvobození z nastoupené cesty. Konečně můžeme sundat číslo a dát si pivo. Nějak tak právě dobíhá do cíle i letošní ročník SNOW. Snad jste nepoznali, když na nás sem tam padla deka nebo když nám to drhlo. Dělali jsme, co jsme mohli. Teď si malinko odfrkneme a poté se vrhneme do tréninku a příprav, abychom v další sezoně vaše očekávání nezklamali a naopak vás něčím milým překvapili. A pokud si troufáme věřit, že jsme uspěli, bude to díky vám, našim fanouškům. Kdo to nezažil, nedokáže si představit, jakou energii umí do sportovce napumpovat rozvášněný kotel příznivců. Ta hromadná, intenzivně a energicky vyjádřená důvěra dokáže v mžiku naplnit vyčerpanou tělesnou schránku novým palivem – vážně se mi to právě před pár dny u Smědavy stalo! Je to jako zázrak. Vy, čtenáři, jste naším kotlem, smyslem, proč každý rok na podzim zaklekneme do bloků a vydáme se na trať. Děkujeme, že nám fandíte a držíte palce. Krásné lyžařské jaro! Petr Socha a SNOW

REDAKCE ŠÉFREDAKTOR

Petr Socha

ZÁSTUPCE ŠÉFREDAKTORA

Radek Holub Ondřej Novák GRAFIKA

Petr Antoníček Markéta Antoníčková Michal Šindler INZERCE

SNOW, Č. 102, ROČNÍK XV

SNOW – OFICIÁLNÍ PARTNER

Petr Havelka Tomáš Rucký VYDAVATEL Markéta Karlová SLIM media s.r.o., Veronika Bezpalcová Husitská 344/63, Praha 3 DISTRIBUCE IČ 27175511

distribuce@snow.cz Andrea Rosenbaumová ADRESA REDAKCE Hana Konvičková SNOW INTERNET Husitská 344/63 Tomáš Roba 130 00 Praha 3 – Žižkov redakce@snow.cz Všichni výše uvedení používají ( 222 780 286 e-mailovou adresu ve tvaru: Příspěvky, fotografie a názory jmeno.prijmeni@snow.cz zasílejte na adresu redakce. INZERCE ( 775 610 757, inzerce@snow.cz

REDAKTOŘI A STÁLÍ SPOLUPRACOVNÍCI

Pavel Božák, Michal Bulička, Andrea Drengubáková, Karel Hampl, Lukáš Vavrda, Kristian Hanko, Petra Ivánková, Vojtěch Lím, Vít Moudrý, Radim Polcer, Michal Roba, Tom Řepík, Kateřina Sochová, Ivan Sosna, Aleš Suk, Ondra Tůma, Jana Vlková, Alena Zárybnická

JAZYKOVÁ KOREKTURA

PŘEDPLATNÉ Česká republika: www.snow.cz/predplatne ( 775 My SNOW (775 697 669) Slovensko: www.ipredplatne.sk objednavky@ipredplatne.sk ( +421 0800 188 826 Cena výtisku: 74 Kč/3,49 EUR MK ČR: E13878 ISSN: 1214-0007 Rozšiřuje: PNS a.s., Mediaprint & Kapa Pressegrosso s.r.o., PressMedia s.r.o. a síť sportovních prodejen.

Tereza Kožíšková Vychází 7x ročně. PŘEKLADY

Toto číslo vyšlo 2. března 2017, další vyjde v říjnu 2017.

Kateřina Sochová OBÁLKA/FOTO: © Mirja Geh – K2 Články označené tímto logem jsou komerční prezentací.

ODBORNÍ PARTNEŘI Asociace profesionálních učitelů lyžování Horská služba ČR Asociace lanové dopravy ČR

/casopis ELEKTRONICKÉ ČASOPISY:

Náklad je ověřován ABC ČR.

Všechna práva vyhrazena. SNOWmag je ochrannou známkou. © SLIM media s.r.o. 2017

MIKE VON

KRISTIAN

HANS

GRÜNIGEN

GHEDINA

KNAUSS

Poletíte jako lokomotiva rychlostního vlaku, čistý adrenalin a plné soustředění, sníh odletuje a hrany hoří. Lyže pro absolutní výkon, které vyvíjely legendy sjezdového lyžování Hans Knauss, Mike von Grünigen a Kristian Ghedina: RC4 THE CURV.

SPORT #14 #38 #42

CHTĚL JSEM VŽDYCKY HLAVNĚ BODOVAT. UŽ JAKO MALÝ JSEM O TOM SNIL. … ŘÍKAL JSEM SI: „UŽ JEN TŘI ZÁVODY, UŽ JEN DVA. A TEĎ JSI TO POKAZIL.“ A TO NENÍ DOBŘE, KDYŽ NAD TÍM ČLOVĚK TAKHLE PŘEMÝŠLÍ. MĚL BY JÍT ZÁVOD OD ZÁVODU. VŽDY SE KONCENTROVAT NA TEN AKTUÁLNÍ. JÁ S TÍMHLE NASTAVENÍM POŘÁD HODNĚ BOJUJU. ASI MÁM POŘÁD V HLAVĚ TOHO ČERVÍČKA, ŽE HLAVNĚ MUSÍM DOJET. ALE TAKHLE ČLOVĚK NIKDY NEUSPĚJE. MUSÍM JEZDIT NA KREV! KONEČNĚ JSEM NAŠEL CESTU – AUDIENCE KRYŠTOFA KRÝZLA 

PŘEKONÁVAT PŘI JÍZDĚ BOLEST VELMI VÝZNAMNĚ ZVYŠUJE PRAVDĚPODOBNOST ZRANĚNÍ, PODLE RŮZNÝCH STUDIÍ AŽ O 60 PROCENT! V TU CHVÍLI, KDY SE SOUSTŘEDÍTE NA BOLESTIVÉ PÍCHÁNÍ VE STEHNECH, UŽ NESTIHNETE ZAZNAMENAT LEDOVOU PLOTNU ČI KAMÍNEK. DEJTE POZOR NA ZRANĚNÍ 

NA TO, ABY ČLOVĚK SÁM SEBE BEZ USTÁNÍ VNITŘNĚ TRÉNOVAL A PERMANENTNĚ HODNOTIL POVAHU SIGNÁLŮ VYSÍLANÝCH SVÝM LYŽAŘSKÝM VÝKONEM VSTŘÍC ŠIRÉMU SVĚTU, JE TŘEBA POŘÁDNÁ DÁVKA DOSPĚLÁCKÉ SCHOPNOSTI DĚLAT VĚCI SLOŽITĚJŠÍ, NEŽ JSOU. … ROZUMĚJTE, JE DOBRÉ DĚLAT OBLOUKY, ALE JE ŠPATNÉ PŘEDPOKLÁDAT, ŽE JE MALÉ DÍTĚ BUDE DĚLAT, KDYŽ NENÍ KOLEM ČEHO A PROČ. JAK LYŽOVAT S DĚTMI, KTERÉ UŽ LYŽOVAT UMÍ 

TEXT: ONDŘEJ NOVÁK

Bomber, Bode, Head popáté a naposledy

ak tohle nečekal asi nikdo. Všichni, i ti největší skeptici, si mysleli, že Bode letos alespoň jednou někde sklouzne kopec naostro mezi závodními brankami. Že by absolvoval celý svěťák nebo nastoupil téměř bez tréninku rovnou v Kitzbühelu, jsem si nemyslel ani loni v létě, když Bode oznámil svůj comeback a začal se přetahovat s Headem o zrušení exkluzivní smlouvy. Ale tak nějak ve skrytu duše jsem prostě doufal, že ho ještě na startu uvidíme. Tomu nakonec nasvědčovaly i všechny dobře vygradované a ještě lépe načasované tiskové zprávy, směřované právě k jeho letošnímu prvnímu startu. A místo něj přišel na začátku února na veletrhu ISPO v Mnichově Bodeho coming out: „Na 90 procent už se do bílého cirkusu nevrátím. Brzy mi bude čtyřicet a v lyžování už jsem si vyzkoušel všechno. Nedává smysl, abych se vracel. Teď je mou novou výzvou byznys.“ Hmm, takže když si to vlastně tak nějak sečtu a po sobě od října přečtu, nebyl jsem daleko od pravdy. Bode prostě nafoukl bublinu, trochu podráždil média a koupěchtivý a nenasytný americký trh, ukázal jim, že Head stojí za starou bačkoru, a že kdyby bylo na něm, lyžoval by jedině na Bomberech.

U Bomber ski má totiž podíl a jeho novou výzvou je teď byznys. A kolik to asi stálo majitele značky kultovních botek Full Tilt, aby se v nich Bode párkrát projel a vypustil do světa typickou americkou story o tom, jak volal k fulltiltům na zákaznickou linku a pak si šel koupit boty do obyčejného obchodu? No Bode, zase jsme ti to sežrali i s navijákem. Ale co, aspoň se něco dělo.

Konečně první!

Rakouský pán Marcel z Jelenova byl první! A to hned dvakrát! A dokonce na mistrovství světa! Po sérii krásných druhých míst se mu na MS zadařilo a stal se mistrem světa ve slalomu normálním i obřím. Předcházela tomu pikantní porážka v týmovém paralelním klání, kde utržil pár desetinek od mladého Belgičana Dries van den Bröckea, který na rozdíl od pětinásobného vítěze celkového hodnocení SP startoval ve svěťáku pouze pětkrát. Takže pak to chvíli vypadalo na emigraci nebo na Hirschgulasch, protože rakouská média Marcela úplně nešetřila a ostuda to byla náramná. Ale Jelen neváhal a pořádně nabit vztekem ukázal, kdo je opravdovým pánem v točivých disciplínách. Škoda jen, že chyběl Ted Ligety, který si nechal v lednu trochu rozvrtat záda. Ten sice už delší dobu nic zázračného nepředvádí, ale na mistrovství světa vždy dokázal zlatou placku v obřáku vyfouknout.

Kožichov a Bognerov

A když už jsme u toho mistrovství světa, které se letos uskutečnilo v největším evropském Kožichově a Bognerově, rozuměj švýcarském Svatém Mořici, připomeňme si ty nejzajímavější momenty. Kdo vyhrál a jsou ho plné noviny a televize, nestojí mi tentokrát za řeč, byť smekám klobouk, zejména před kanadským veteránem Erikem Guayem, který si přivezl domů hned dvě placky. Nečekané zlato ze super-G a stříbro ze sjezdu. Ale řeč bude o těch, které tak dobře známe, a přesto skončili v poli poražených, anebo pro letošek skončili úplně. Tím druhým případem je Švýcarka Lara Gut. Po skvěle rozjetém kombinačním sjezdu si šla přes poledne potrénovat slalom a odneslo to její koleno. Pro letošek definitivně. Bitva o velký křišťálový globus tím skončila a mladičká Mikaela Shiffrin už může začít pomalu slavit, protože jediný, kdo jí k premiérovému zisku globu stál v cestě, byla právě Lara Gut. Lindsey Vonn se s tím nemaže a snaží se po nekončící sérii větších či menších úrazů vrátit na výsluní. A někdy se jí to daří víc a někdy míň. Ale výsledky má letos v podstatě standardní. Buď vypadne, nebo je na bedně. Obě varianty zaznamenala i na MS v Kožichově. Super-G nedojela, v kombinačním sjezdu třetí, ve sjezdu speciál také. Její „americkej příběh“ mě začíná doopravdy brát a začínám mu i věřit. Je to pros-

13 FOTO: HEAD

VETERÁN ERIC GUAY BYL JEŠTĚ NEDÁVNO REPREZENTAČNÍ KOLEGA JANA HUDCE, ALE NEJEN TO JE POJÍ – OBA BORCI SE NARODILI V ROZMEZÍ DVOU TÝDNŮ V SRPNU 1981. ERIC ZAZÁŘIL, SEBRAL NA MS HNED DVĚ MEDAILE, ZLATO ZE SUPER-G A STŘÍBRO ZE SJEZDU

tě legenda, na kterou je radost se koukat nejen při lyžování, a bez ní by to byla nuda. Aničce Veith, dříve Fenninger, to nešlo ani na MS. V super-G vypadla, v obřáku až dvaadvacátá. Na konci ledna v Cortině třetí v SG. Nahoru a dolů. Návraty po zranění nejsou lehké, ale zdá se, že pokud Anně nedojde trpělivost, ještě její kouzelný úsměv na bedně několikrát uvidíme. Když ne letos, tak příští rok určitě. Veronika Velez Zuzulová měla smůlu. Na svém (možná) posledním mistrovství světa už už sahala po kýžené medaili a nakonec vypadla ve druhém kole slalomu. Někdy to chce prostě trochu štěstí navíc a to zrovna na MS Veronika neměla. Ale zase ho má ve svěťáku, kde se jí letos daří náramně. Šárka Strachová se loučila a rozloučila se krásně. Pátým místem ve slalomu. Čtvrtá placka z mistrovství světa by byla krásnou tečkou za posledním MS v kariéře, ale chyběly čtyři

desetiny. Nic a přece všechno. Jenže po všem, co Šárka za svoji úžasnou kariéru prožila, už ví, že to všechno není právě jen a jen lyžování, ale i něco navíc a dál. Na dalším MS už ji definitivně neuvidíme, ale olympiáda příští rok? Rozhodnutí má padnout na konci března a nebýt právě té olympiády a toho, že se Šárka drží v naprosté špičce a odolává i atakům těch nejmladších soupeřek, bylo by už rozhodnuto. Ale je těžké odejít, když to zrovna jde a jezdí a pět kruhů je za dveřmi. Každopádně, kdybychom se náhodou už neviděli na opačných stranách televizních obrazovek, děkujeme, Šárko, bylo to krásné!

SPORT

SPONZOR RUBRIKY

Konečně jsem našel

CESTU

ČESKÁ REPUBLIKA JE MALÁ ZEMĚ, LYŽOVÁNÍ RELATIVNĚ MALÝ SPORT A ČESKÁ REPREZENTACE MÁ NEMNOHO SVÝCH STÁLIC. A TAK SE PŘESNĚ PO ČTYŘECH LETECH A JEDNOM MĚSÍCI ZNOVU POTKÁVÁME S KRYŠTOFEM KRÝZLEM, JEDNIČKOU V TECHNICKÝCH DISCIPLÍNÁCH. ROZHODLA JSEM SE PŘEDCHOZÍHO ROZHOVORU VYUŽÍT A TAK TROCHU NA NĚJ NAVÁZAT. ZMĚNIL SE KRYŠTOF OD ROKU 2013? MÁ POŘÁD STEJNÉ ZÁLIBY? A SPLNIL SI UŽ SVOJE SNY? O TOM VŠEM, ALE I O JEHO AKTUÁLNÍM TÝMU, FORMĚ, POCITECH A STRACHU, JSME SPOLU HOVOŘILI TĚSNĚ PŘED MISTROVSTVÍM SVĚTA VE SVATÉM MOŘICI. TEXT: PETRA IVÁNKOVÁ

ž máš doma kino? Promítačku ještě nemám, ale mám novou televizi, fakt velkou. Tak ta mi kino trochu nahrazuje. Kdysi jsem si koupil sound systém a na tehdejší dobu relativně velkou televizi. Byl to vždycky můj sen, mít v pokoji velkou televizi,

a dal jsem za to vybavení docela dost peněz. Ta televize mi teď nedávno odešla, tak jsem si koupil novou a ještě větší, takže mi teď zabírá skoro celý pokoj… Ale jo, tady ten sen mám pořád. Co Japonsko? Pořád tě fascinuje? Nevím, jestli mě fascinuje, ale je to zajímavý. Vždycky mě hrozně zajímalo a za poslední tři roky

jsem měl konečně možnost se tam podívat. Moje představy se střetly s realitou a bylo to super. Jsem rád, že jsem to konečně mohl zažít na vlastní kůži. Měl jsi možnost se tam někam podívat? Bohužel málo. Zatím jsem tam byl jen za lyžováním, takže taková klasika. Člověk přiletí na letiště, nějak se dostane do areálu a to je celý. Je to moc hektický

FOTO: ZOOM AGENCE – SVAZ LYŽAŘŮ ČR

14 AUDIENCE

15 Kryštofa Krýzla asi není nutné dlouze představovat. K lyžování se dostal díky rodičům. Už jako školák trávil polovinu roku ve Špindlu, vždycky chtěl se všemi závodit. V mladších žácích si připsal první mezinárodní úspěch a bylo jasno. V roce 2007 získal bronz na mistrovství světa juniorů a o dva roky později dosáhl svého zatím největšího úspěchu – 8. místa ve slalomu na mistrovství světa. Poprvé jeho kariéru zbrzdilo zranění zad v roce 2010 a následné problémy s kotníkem o rok později. Ani letos se zranění Kryštofovi nevyhnula, a musel tak vypustit podzimní přípravu rychlostních disciplín. I přes to zažívá jednu z nejlepších sezón ve své kariéře a dokázal se ve třech různých disciplínách Světového poháru dostat do nejlepší patnáctky. Pro Kryštofa je lyžování momentálně vším, ale někdy nad ním, dle svých slov, až moc přemýšlí. Kdysi chtěl mít doma kino, obdivoval Japonsko a po sjezdovkách sbíral talismany.

na to, aby se člověk stihl někam podívat. Ale i tak to na mě zapůsobilo. Člověk si v hlavě vytváří na základě různých knížek a filmů nějakou představu, možná i utopickou, ale já musím říct, že mně se ta moje docela vyplnila. Když už jsme u toho Japonska. Zkusil jsi jejich slavný freeride? To bohužel ne. Nezbyl nám čas. Ale na Svěťáku tam minulý rok docela dost napadlo a vím, že třeba David Chodounsky zůstával na freeride s Akirou Sasakim, který se teď začal freeridu dost věnovat. A prý to bylo úplně úžasný. Docela jsem jim záviděl. Minule jsi zmiňoval, že tě na Japonsku fascinuje jejich disciplína. Jsi taky takový, nebo spíš naopak? Rozhodně si jdu za svým cílem, ale takový řád jako Japonci rozhodně nemám. Ale snažím se. Obecně si myslím, že když se člověk věnuje sportu nebo si prostě za něčím jde, tak musí být trochu poblázněný. Musí tomu obětovat hodně a v tomhle směru jsou podobní právě Samurajové, kteří šli úplně do extrému. Ještě po sjezdovkách sbíráš věci? A vozíš to stále s sebou? Někdy. Když je tam něco, co tam nepatří… Ale už to nevozím.

Co jsi třeba dřív vozil nejcennějšího nebo nejstaršího? Tak to byly jen takový maličkosti. Pamatuju si, že jsem vozil dvě kuličky. Ani nevím, co to vlastně mělo být. Jednou jsem se podíval do batohu a ona tam byla jen jedna. Strašně jsem z toho znervózněl. Říkal jsem si: „Tak a karma je v háji.“ Ale poslední dobou na takových věcech už neujíždím. Před těmi čtyřmi lety ses přiznal, že vůbec nepřemýšlíš, co vlastně budeš dělat po kariéře. Už máš nějakou představu? Úplně přesnou představu pořád nemám. Na to se mě asi budeš muset zeptat za další čtyři roky… Ale už vím, že bych asi chtěl zůstat u lyžování. Dokážu si představit, že bych například někoho trénoval. Pořád mě to lyžování baví! Vím o tom sportu docela dost a byla by škoda ty zkušenosti nikomu nepředat. I povahově bych se na to podle mě hodil. Dokážu spoustu věcí vycítit a myslím, že bych dokázal jiným pomoct víc (nebo líp) než sobě. Chtěl bys trénovat spíš děti, nebo dospělé? Práce s dětmi by mě určitě bavila, a kdybych narazil na někoho mladýho a nadějnýho, tak bych s ním rád pracoval dlouhodobě. Ale nejradši bych chtěl trénovat na té nejvyšší úrovni. Je to i tím prostředím. Člověk si na tu atmosféru Světovýho poháru zvykne. Dává mu to adrenalin a emoce tam jsou ještě víc umocněný. Takže mě láká být toho co nejdýl součástí. Třeba Ondra Bank s námi byl letos ve Wengenu a bylo na něm vidět, že si to zase užívá. Bylo to fajn. Druhá věc je to, že se tenhle život špatně kloubí s rodinou. V tom třeba vidím výhodu u mého současného trenéra, který žije v Alpách, přímo ve středu dění, a nemusí tak trávit tolik času mimo domov. V tom to máme my z Čech hrozně složitý. Dokážeš si představit, že bys jednou nežil v Čechách a přestěhoval se právě třeba do Alp kvůli práci, kvůli lyžování? Těžko říct. Nad tím jsem asi nikdy nepřemýšlel, ale kdyby nám to tak víc vyhovovalo a fungovalo, tak proč ne… Ale rozhodně nemám v úmyslu se teď stěhovat do zahraničí. Jsem tady rád. Vyrostl jsem tady a cítím se tady doma. Zhruba před sedmi lety tě zbrzdilo těžké zranění páteře a sám jsi řekl, že tě ovlivnilo hlavně v rychlostních disciplínách. Přestal jsi tolik riskovat. Já mám naopak pocit, že v posledních dvou sezónách ti začínají rychlostky chutnat. Kdy nastala změna? Největší brzdou tenkrát bylo to, že jsem si hned po těch zádech udělal v Chile při tréninku rychlostních disciplín s Ondrou kotník. Byl to dost těžký a nepříjemný pád a přetrhal jsem si

FOTO: ARCHIV KRYŠTOFA KRÝZLA

KRYŠTOF KRÝZL

FOTO: ARCHIV KRYŠTOFA KRÝZLA

SPORT

16 AUDIENCE vazy v kotníku. V podstatě až tam začala ta moje nejistota z rychlostek. Tu jsem byl prostě schopný překonat až v těch posledních dvou letech. Myslím, že to bylo i tím, že jsem neměl možnost udělat střih a odjet někam trénovat rychlostní disciplíny na delší dobu. Všechno se to řešilo během závodů a bylo to pro mě dost křečovitý. Ale za poslední dva roky jsem si začal zase věřit a musím říct, že teď mě to fakt baví. Chtěl by ses jednou víc věnovat i těm rychlostním disciplínám? Dokážu si to docela představit, ale hrozně těžko se to kombinuje s technickými a hlavně se slalomem. Kdybych se vykašlal na slalom a jezdil jen rychlostky s obřákem, tak by se to asi dalo. Ale slalom je tak typická disciplína, že nejde dělat dohromady s rychlostními. Kdybych začal víc jezdit sjezd, tak mě to hrozně fyzicky ovlivní a ve slalomu by to nedělalo dobrotu. Sám jsem zvědavý, jak se to bude vyvíjet. Následující dvě sezóny budou pro mě rozhodující. Budu se muset rozhodnout, kterou cestou chci jít. Co je momentálně tvoje nejoblíbenější disciplína? U mě se to hrozně přelívá. Momentálně se cítím nejlíp asi v obřáku, ale kdyby ses mě zeptala před dvěma týdny, tak ti řeknu slalom, a kdyby před měsícem, tak by to bylo asi SG. Rozhodující je, jak se v té chvíli cítím v tréninku. Cítíš, že ses za ty čtyři roky nějak změnil? Určitě. Stárnu! A beru všechno víc zodpovědně. Teda aspoň si to myslím. Takže už nejezdíš slalom jen na pocit a intuici, jak jsi minule popisoval? Ta intuice je hrozně důležitá. Jezdit na intuici je v podstatě ideální stav. Prostě se tomu slalomu odevzdat a neřešit ptákoviny. Během slalomu nastávají nepředvídatelný situace a člověk na ně musí hrozně rychle reagovat. Pohyb musí být přirozený. Nedá se to naplánovat. Je hrozně těžký najít ve slalomu tu rovnováhu mezi přirozeností a zodpovědností. Je hrozně těžký se dostat do stavu, kdy člověk jede uvolněně, přitom naplno, riskuje a nebojí se chyb. Musím přiznat, že je pro mě jednodušší se závodně nastavit do sjezdu než právě do slalomu. Ze slalomu jsem nějak víc nervózní. Asi mám pořád někde v hlavě, že jsem tomu slalomu věnoval nejvíc a mám větší očekávání. Co je, kromě kina, teď tvůj sen? Já asi nemám úplně sny. Teď mám jasný cíl. Chtěl bych se dostat co nejvýš v lyžování. Být třeba někdy na bedně ve svěťáku, na mistrovsví světa nebo na olympiádě. To jsou takový vysněný cíle. Ale nevím, jestli to jsou moje životní sny. Teď to tam směřuju a chci tomu obětovat vše, co je v mých silách.

Pojďme pomalu uzavřít to srovnání s rokem 2013. Už jsme se hodně bavili o tom, jak ses změnil ty. Ale za ty čtyři roky se hodně posunul i celý Světový pohár. To určitě. Konkrétně třeba ve slalomu je teď konkurence asi největší, co kdy byla. To startovní pole je hodně vyrovnaný. Třeba teď ve Wengenu skončil na čtvrtém místě Rakušák, který se nikdy před tím nedostal do patnáctky. A tak je to skoro každý závod. To ukazuje, jak moc je to vyrovnaný. Všichni jedou na maximální risk, aby mohli konkurovat těm nejlepším. Ale na druhou stranu bez risku člověk nemá šanci uspět vůbec. Já se taky snažím riskovat, a proto jsou moje letošní výsledky nahoru dolů. Možná i trochu doplácím na tréninkový manko způsobený tím kotníkem. A ještě se trochu sžívám s novým materiálem. Pořád něco hledám a zkouším. Někdy to vyjde, někdy ne. Je to o tom najít si to svoje nastavení. Ale snažím se do toho nezamotat. Zamotal ses do toho někdy? Jo. Třeba právě letos se mi to stalo v obřáku ve Val d’Isere. Udělali nový prototyp lyží, na kterých se dal vytočit trochu menší rádius. Val d’Isere je známý tím, že je ten kopec dost prudký, ale kratší. Brány tam tak musí být blíž sobě, aby se vlezl minimální počet. Tak jsem se týden předtím

rozhodl, že na těch nových lyžích budu trénovat a zkusím na nich závod. Ale v závodě se ukázalo, že lyže je nestabilní a nedrží na ledě, protože mají lehce zvedlou špičku a nezaříznou se. Neměl jsem možnost trénovat na takovém ledě. Nemohl jsem na tom ledě skoro zatočit. Tak to se sem tam stává. A abych řekl pravdu, tak se tím nechávám hodně srážet dolů. Když zažiju nějaký takový propadák, tak mi pak trvá hrozně dlouho, než zase nabudu sebevědomí. Srazí tě takto každý neúspěch? Letos těch výpadků bylo dost, ale často právě pramenily z risku a závod jsi měl vlastně dobře rozjetý. Ne to ne. Když vím, že to bylo mírou rizika a cítil jsem se v té jízdě dobře, tak mě to naopak nastartuje. Ale co mě letos dost srazilo, byl slalom v Adelbodenu, kde byla hrozná mlha a já jsem skoro nic neviděl. Nemůžu se na to vymlouvat, podmínky měli všichni stejný. Ale já jsem tu situaci nezvládl. A přitom si myslím, že mám v takovém nečase opravdu hodně natrénováno. Obzvlášť my si nemůžeme vybírat. Prostě přijedeme na několik dní na ledovec a trénujeme za jakéhokoliv počasí. Tam jsem si hodně vyčítal, že jsem se s tou situací nedokázal popasovat. Myslím, že to bylo v mých silách.

17 Letos Světový pohár dost ovlivňuje počasí – v Adelbodenu mlha, ve Wengenu sníh, v Záhřebu vítr. Ty jsi na to třeba ve Wengenu těžce doplatil. Ve Wengenu do toho sněžení ještě foukalo, takže třeba já s Adamem Žampou jsme letěli opravdu daleko a dost nás to tahalo na patky. Adelboden a Wengen byly snad dva nejšílenější závody, co jsem kdy zažil. Myslíš, že to byly nefér závody? Wengen byl totálně nefér závod. Je to venkovní sport a podmínky se mění, ale tohle jsem snad nikdy nezažil. Během toho závodu napadlo dost sněhu a byl hlavně lepivý a mokrý. Nebyla šance jet někudy, aby to bylo rychlý. Ale nemyslím si, že by se ten závod měl třeba rušit. Já jsem měl sice tentokrát smůlu, ale věřím tomu, že se to jednou otočí. Samozřejmě mně to bylo líto. Cítil jsem, že to mám rozjetý na životní závod.

FOTO: ZOOM AGENCE – SVAZ LYŽAŘŮ ČR

Věřil sis na tu bednu? Nad tím jsem úplně nepřemýšlel, ale cítil jsem se dobře. Cítil jsem, že bojuju o ty nejvyšší příčky. Byl jsem dobře namotivovaný. Docela se mi líbila ta pozice. Místo toho, abychom byli nervózní, tak jsme byli spíš namotivovaní. Já i Adam Žampa jsme to tam chtěli konečně prolomit.

Co považuješ za svůj dosavadní největší úspěch? Asi to osmý místo na mistrovství světa ve Val d’Isere. To asi řadím o kousek výš než svoje ostatní výsledky. Ale to už je zapomenutý. Je to dávno. Takže je asi na čase, abych to překonal… Vím, že na to mám. Jen se to musí všechno sejít. Jak zatím hodnotíš letošní sezónu? Myslím, že jsem konečně našel cestu, která funguje – hlavně v tom, jak ke sportu přistupuju. Ukazuje se, že formu mám a jsem schopen závodit s nejlepšími. Ale je to neustálý boj. I když jsem se letos už dostal docela vysoko, tak mám pořád pocit, že je to pod můj potenciál. Takže jsem vnitřně trochu nespokojený. Ale zase mě uspokojuje, že jsem sobě i lidem dokázal, že můžu bojovat o nejvyšší příčky. Vážím si těch výsledků, i když jich je jen pár, víc než když bych stabilně jezdil kolem třicátýho místa. Posunul jsem si letos svoji hranici, kam bych se chtěl dostat. A to? Vždycky si stanovím nějaký cíl, ale ve výsledku se ho snažím během sezóny vytěsnit z hlavy, protože mě to dost svazuje. Vždycky jsem chtěl být na konci do třicítky a pořád jsem to měl v hlavě.

Je to, jako když nehraješ poker o prachy. To ho v podstatě nehraješ vůbec.

Chtěl jsem vždycky hlavně bodovat. Už jako malý jsem o tom snil. Hrozně mě to pak ovlivňovalo během sezóny. Říkal jsem si: „Už jen tři závody, už jen dva. A teď jsi to pokazil.“ A to není dobře, když nad tím člověk takhle přemýšlí. Měl by jít závod od závodu. Vždy se koncentrovat na ten aktuální. Já s tímhle nastavením pořád hodně bojuju. Asi mám pořád v hlavě toho červíčka, že hlavně musím dojet. Ale takhle člověk nikdy neuspěje. Musím jezdit na krev! Někdy se mi to podaří a někdy ne. Jednou člověk zajede a už má pocit, že si to může někde trošku pohlídat, a hned dostane přes prsty. V tomto jdeme paralelně s Adamem Žampou. Když se zadaří jemu, tak se většinou daří i mně a naopak. Samozřejmě s tím bojují všichni, ale u něho vidím, že taky hledá tu cestu a není to jednoduchý. Spolupracujete spolu s Adamem? Trochu jo. Není to nějaká oficiální spolupráce, ale navzájem si pomáháme. Hodně jsme se letos spojovali na trénink a odjezdili jsme spolu dva až tři týdny, které jsme měli společně naplánované. Jejich Žampa tým funguje neuvěřitelně profesionálně a dávají tomu všechno. A i tady je vidět tak trochu paradox – oni tomu dávají všechno, ale pak rozhodne blbých 10 vteřin před startem. Rozhodne to, jak se ten závodník v danou chvíli cítí, jestli je ochoten riskovat a jestli si věří. A tenhle pocit vám nikdo nezaručí a naopak ta zodpovědnost k týmu vás může trochu svazovat. Člověk si to nesmí připouštět. Nesmí se nechat tím profesionalismem utlouct. Ale z dlouhodobého hlediska se tenhle přístup rozhodně vyplácí. Už jen to, jak letos jezdí Andreas (Žampa) a že dokáže bodovat, ukazuje, že to dělají dobře. On je sice brutální střelec, ale momentálně ten tým táhne. Byl to vždycky blázen, ale prostě jede každou jízdu úplně naplno a za každou cenu jenom po hraně. To na něm já fakt obdivuju a i tréninky s ním jsou pro mě přínos. Vraťme se k tvému letošnímu zranění. Jak se ti to vlastně stalo? Hrál jsem tenis… V Zermattu na soustředění jsem hrál debl. Dobíhal jsem kraťas a při skluzu se mi zasekla noha. Takže takový „štěstíčko“ zase. Nebylo to tak hrozný, měl jsem pět týdnů ortézu. Nejhorší bylo, že jsem poprvé v životě sehnal peníze na trénink v Chile, a nakonec jsem tam nemohl odjet. Hrozně jsem se na to těšil. Chtěl jsem tam poladit sjezdy do kombinace, protože já prostě neumím jezdit rovně. Rychlostní příprava v Chile člověku hrozně moc dá, zažije si pořádně ideální sjezďák a najezdí ty potřebný kilometry. Hodně zmiňuješ, jak je důležitý ten pocit na startu. Co se ti vlastně na startu honí hlavou? U mě jsou to hrozně různý pocity. Člověk by se měl na startu stoprocentně zkoncentrovat a jít do toho s tím, že není co ztratit. Měl by být připravenej na stoprocentní risk a jít jen po té rychlosti. Přebít strach z neúspěchu. Ale já

FOTO: ZOOM AGENCE – SVAZ LYŽAŘŮ ČR

SPORT

18 AUDIENCE

s tímhle nastavením bojuju každej závod. někdo si teď může říct, že je to pěkná blbost, že snad musím jet každej závod na sto procent. Já ho tak samozřejmě jedu, ale někdy je hrozně těžký si to v té hlavě poskládat. S tím strachem jsi mi trochu nahrál. Máš strach na startu? A z čeho? Mám. Je to strach z toho, že nepředvedu, co umím. V podstatě ta nejhorší varianta. A právě tohle mě nejvíc svazuje. Vím, že mám natrénováno. Vím, že to umím. Ale pak přijde čas dokázat to lidem, sobě, trenérovi a začnu nad tím moc přemýšlet. Snažím se na tom pracovat a v tréninku modelovat závodní pocity. Snažím se jet každou jízdu jako tu závodní. Jet prostě co nejrychleji. Ale v tom tréninku se mi to daří zatím daleko snáz. Je to, jako když nehraješ poker o prachy. To ho v podstatě nehraješ vůbec. Pomáhá ti s překonáváním této zábrany nějaký psycholog, nebo se s tím pereš sám? Mám mentálního kouče, který mi pomohl hodně v loňské sezóně. Tam jsem se hodně zvedl. Ale nejsem s ním v kontaktu zase tak často. Letos se s tím snažím poprat sám. Někdy je dobrý si o tom s někým pokecat, ale chci si tu cestu najít sám. Když jsme se dostali k tvému týmu… Ty teď trénuješ s World Racing Academy. To je projekt mého trenéra Daniela Fahrnera a jeho syna Martina. Baví je pracovat s lidmi, kteří chtějí lyžovat a mají o ten sport opravdu zájem, ale bohužel nemají takový finanční podmínky nebo nemají podporu svazů, když

třeba po nějakém zranění vypadnou z týmu. Dřív například trénoval Dominika Stehleho, Philippa Schmida nebo Patricka Thalera a všechny dostal po zraněních zpět do reprezentace. Zvlášť Patrickovi spolupráce s Danielem hrozně svědčí. I letos měl totiž krizi, ale před Wengenem spolu trénovali a hned byl po prvním kole pátý. Sám si pochvaloval, že mu ty dva dny hrozně moc daly. Ty jsi teď momentálně nejzkušenějším v týmu, ale kdo všechno s vámi trénuje? Je pravda, že teď to táhnu já. Trénuje s námi jeden Slovinec, Miha Kürner, Kristaps Zvejnieks z Lotyšska, který jako první Lotyš dokázal bodovat ve svěťáku, a pak Matěj Falát ze Slovenska. Myslím, že jsme docela dobře poskládaná skupinka a daří se nám. Já k sobě mám ještě svého servismana, který mně na některých závodech tak trochu nahrazuje i trenéra. Hodně spolu řešíme lyžování a jsme v podstatě nezávislí na týmu. Letos se mnou hodně jezdí i fyzioterapeutka a to je skvělý. S Matějem Falátem ještě jezdí jako další kouč Jarda Rakušan, což je můj bývalý trenér, a jsem rád, že s ním můžu dál spolupracovat, protože má skvělý cit pro lyže. Jediný, co je někdy problém, je jazyková bariéra. Někdy prostě nejsem schopný vyjádřit svoje pocity z lyžování v němčině tak dobře jako třeba v češtině. A to je asi jediný mínus. Jinak fungujeme opravdu dobře, na to kolik máme peněz. Otevřelo ti to nějaké nové možnosti? Myslím, že mě to hlavně dostalo víc do světa. Dostal jsem srovnání s nejlepšími, protože Daniel má super kontakty. Teď to třeba vypadá, že budu mít možnost trénovat s rakouským

týmem a měl bych být přímo součástí jejich týmu na tom daném výjezdu, což bude skvělá zkušenost. Už jednou s námi a Žampa týmem trénovali právě v Soldě. To byl trénink k nezaplacení. Máš už nějaký plán, co tě čeká po konci této sezóny? Vím, že budu určitě ještě hodně lyžovat. Budou totiž nový obřačky, na což se těším. Myslím, že by mi to mohlo sedět. Já jsem při jízdě trošku vzadu a na dlouhých lyžích mám problém se zatížením od špičky. Na nových kratších lyžích to bude o hodně jednodušší. A to by pro mě snad mohlo být dobrý. Takže po sezóně budu hodně testovat. Chtěl bych využít právě zázemí, které má můj nový trenér na Soldě. Jsou tam skvělé tréninkové podmínky až do konce dubna a máme tam v podstatě všechno. Jediné, co teď potřebujeme zdokonalit, je podklad, takže pořizujeme systém na injektáž, abychom trénovali na ledové pistě. No a v květnu si dám asi pauzu. Moje přítelkyně profesionálně leze, a tak lehce se zmiňovala o Aljašce, takže možná něco podnikneme. A jaké jsou vyhlídky na další olympijskou sezónu? Už teď se na ni moc těším. Chtěl bych se připravit tak, abych v Koreji mohl bojovat o medaili. Hlavně v kombinaci, která mě teď opravdu baví, vidím šanci. Pak bych se taky rád uhnízdil ve svěťáku ve třicítce – ve slalomu i v obřáku. Tomu dávám tak dvě sezóny, když se neprosadím, budu se muset rozhodnout buď pro slalom, nebo pro rychlostky.

Jaro se blíží

Nezapomeňte vybavit své malé ratolesti dříve, než šlápnou do pedálů. V našich prodejnách Specialized Concept Store a Specialized Elite Shop najdete nejširší nabídku dětských kol a doplňků, která je potřeba pro bezpečné řádění a objevování světa.

specialized.com

CONCEPT STORE

ELITE SHOP

Seznam prodejců: Brno Herčíkova 246/1A Kola Svorada SES specializedsvorada.cz

Liberec Hlávkova 691 Kolokrám SCS specializedkolokram.cz

Pardubice K Polabinám 1895 Velocentrum SCS velo-centrum.cz

Vršovická 466/62 Praha 10 PEKSPORT SCS peksport.cz

Zlín Vodní 2985 Extrem Sport SCS extremsport.cz

Banská Bystrica Internátná 24 BikePro SES www.bikepro.sk

Nitra Štúrova 39 Velo Sprint SCS velosprint.sk

Heršpická 7 Kola Svorada SCS specializedsvorada.cz

Mělník Bezručova 789/4 Cyklosport Derfl SES www.derflkola.cz

Plzeň Truhlářská 5 Cyklo Vondráček SCS cyklo-vondracek.cz

Sokolov K.H. Borovského 2172 Cyklocentrum TVR SCS cyklo-vondracek.cz

Znojmo Kovářská 11 Cyklo Kučera SES www.kucera-zn.cz

Bratislava Bajkalská 9 A Kaktus Bike SCS kaktusbike.sk

Prešov ul. Kapitána Nálepku 2 Bicigeľ SES www.bicigel.sk

Olomouc Masarykova třída 821/46 Bike Centrum SCS bikecentrum.eu

Praha Olbrachtova 1 (u hotelu Barcelo), Praha 4 SP Kolo SCS sp-kolo.cz

Strakonice Velké nám. 46 Sport Bike SES www.sportbike.cz

Dolný Kubín Aleja Slobody 1902/35 Elite Bike Škvarka SES www.elitebike.sk

Žilina Predmestká 86 Velo Sprint SCS velosprint.sk

Třebíč Jugoslávských Partyzánů 6 Brněnská 344 Praha 6 Twin Sport SES Cyklo 69 SCS www.twinsport.cz cyklo69.cz

Levice Vojenská 2 Bike Centrum SES www.bike-centrum.sk

České Budějovice Milady Horákové 1437 Cyklo Jiřička SCS cyklojiricka.cz Hradec Králové Divišova 757 Velocentrum SCS velo-centrum.cz

Ostrava Gebauerova 1087/1 Bikomatic SCS bikomatic.cz

SPORT

20 ale i fakt, že uvažuje o konci kariéry. „Kdyby příští rok nebyly OH, byla bych už asi rozhodnuta, že nepokračuji. Takhle si tam nechávám ještě nějakou šanci. Rozhodnu se po finále SP. Cítím, že mé tělo už je hodně opotřebované po patnácti letech ve vrcholovém lyžování a po tom, čím jsem si v roce 2012 prošla. Čím dál tím hůř se nám starším daří držet krok s mladými. Pro ně je lyžování život, stejně jako tomu bylo u mě v jejich věku. Neříkám, že pro mě už není důležité, ale priority se naklánějí na jinou stranu.“ I Aleš Krýzl pěl na Šárku chválu: „Šárka byla na tomto mistrovství světa opět úžasná, podržela nás. A pro mladší to byla velká zkušenost.“

MS SV. MOŘIC 2017:

ohlasy českých hvězd

ŠAMPIONÁT SE KONAL VE SVATÉM MOŘICI UŽ POPÁTÉ, NAPOSLEDY V ROCE 2003. CELKEM 165 TISÍC DIVÁKŮ VYTVOŘILO SKVĚLOU ATMOSFÉRU – NEJVÍCE JICH PŘIŠLO NA ZÁVOD SJEZDU 12. ÚNORA, KDY STARTOVALI V JEDEN DEN MUŽI I ŽENY, A TO 40 TISÍC. NA MS SE SEŠLO CELKEM 463 ZÁVODNÍKŮ ZE 76 ZEMÍ. Sjezd (56/38 mužů/žen na startu)

Šárka Strachová

Ester Ledecká startovala na MS alpských lyžařů poprvé a budila obrovský zájem a obdiv jak soupeřek, tak zahraničních novinářů. „Kromě našich médií mě odchytilo vždy dalších 4–5 zahraničních štábů a vždy se divili, jak je to možné, že dokážu takto jezdit na lyžích, když jsem mistryně světa na snowboardu.“ Ester si sjezdařské MS rozhodně užila a s každým výkonem do 30. místa byla spokojená. „Dávám si na MS cíl do

VÝSLEDKY ČESKÝCH REPREZENTANTŮ

TEXT: EVA KURFÜRSTOVÁ

istrovství světa se tradičně nejvíce povedlo Šárce Strachové, která se druhým nejrychlejším časem druhého kola ve slalomu probojovala z devátého na páté místo. Od bronzové medaile ji dělily pouhé tři desetiny. Šárka tak udělala vynikající tečku za světovými šampionáty. Na tom příštím, v Aare 2019, podle svých slov startovat nebude. „Medaile zůstala někde mezi třicátou a čtyřicátou vteřinou v prvním kole,“ připomněla první kolo, jehož autorem byl její trenér Klaus Mayrhofer. Ten ho možná vytyčil příliš jednoduše pro vyznavačku extra náročných slalomů. „Přesto 5. místo je hrozně fajn a já jsem vlastně na sebe hrozně pyšná, že jsem to dneska takhle zvládla. Myslím si, že se loučím s MS opravdu se ctí. Jsem ráda, že jsem po druhém kole vedla, že jsem si užila ještě vedoucí pozici,“ neskrývala Šárka radost,

Ester Ledecká

Super-G (72/46)

Alpská kombinace (59/43)

Obří slalom (174/123)

Slalom (179/123)

Šárka Strachová (1985)

–

Ester Ledecká (1995)

21.

29.

20.

37.

Martina Dubovská (1992)

–

DNF1

32.

Kateřina Pauláthová (1993)

35.

36.

DNF2

29.

DNF1

Gabriela Capová (1993)

–

33.

Pavla Klicnarová (1988)

34.

28.

–

Tereza Kmochová (1990)

–

43. (q22.)

–

Kryštof Krýzl (1986)

–

DNF

29.

32.

DSQ1

Jan Hudec (1981)

39.

32.

–

Ondřej Berndt (1988)

43.

39.

32.

DNF1

qDNF2

Jan Zabystřan (1998)

44.

40.

38.

–

DNF1 (q6.)

Filip Forejtek (1997)

47.

–

39.

DNF1 (q12.)

–

Daniel Paulus (1994)

–

DNF1 (q15.)

qDNF1

Týmová soutěž: český tým ve složení Dubovská, Ledecká, Krýzl a Berndt vypadl v osmifinále s Nory 3:1 a skončil na 9. místě. Poznámky: v závorce u disciplín počet startujících v mužích/v ženách, q = kvalifikace, DNF/DNF1/DNF2 = nedokončil závod, nedokončil 1./2. kolo, DSQ1 = diskvalifikace v 1. kole

PARTNEŘI OSÚ AD SLČR

PARTNEŘI CZECH SKI ALPINE POOL

SPORT EQUIPMENT

FOTO: AGENCE ZOOM/ÚAD SLČR

ŠÁRKA – TRADIČNÍ JISTOTA ČESKÉ REPREZENTACE

Kryštof Krýzl

V mužích zůstalo nejlepším výsledkem 29. místo Kryštofa Krýzla v alpské kombinaci. Ten MS absolvoval se zlomeným žebrem, a ačkoliv si nestěžoval, jeho výkonnost to přirozeně ovlivňovalo. Letošní MS tak nebude patřit k jeho povedeným. Hned na úvod v super-G po velmi slušné jízdě minul předposlední branku, v sjezdové části alpské kombinace málem dvakrát spadl a neměl tak dobrou výchozí pozici pro slalomovou část, v týmové soutěži se nevešel do čtvrté brány před cílem, obřák se mu nepovedl a po výborné jízdě ve slalomu vzal čtyři brány před cílem branku mezi nohy. Mrzely ho všechny kiksy, těžko říct, který nejvíc. Po kombinaci: „Mrzí mě to hodně, protože startovat z kraje druhého kola znamenalo téměř jistotu super výsledku někde kolem desátého místa, z 38. místa se na rozbité trati moc útočit nedalo.“ Po obřím slalomu, když zůstal daleko

za podpory Nadace ČEZ

za 14. místem z letošního SP v Adelbodenu: „Všechno bylo dnes špatně a nejvíc ze všeho já. Samozřejmě mě to mrzí, v obřáku se letos cítím dobře.“ Po závěrečném slalomu, ve kterém si vše mohl vynahradit, neboť mířil někam mezi 20. a 25. místo: „Riskoval jsem úplně maximálně, co to šlo. Je to škoda, asi bych neměl špatnou pozici do druhého kola, mrzí mě to, tu formu jsem měl a neprodal ji. Alespoň můžu být spokojený s tou jízdou.“

Jan Hudec

FOTO: TOMÁŠ NOHEJL

třicátého místa,“ vyhlásila před ním. „Chvilku mi trvalo, než jsem se se sjezdovkou skamarádila.“ Nejvíce spokojená pak byla s jízdou v klasickém sjezdu. „Sjezd se mi líbil, povedl se mi. Dostala jsem pochvalu i od trenérů, takže mám radost,“ uvedla k 21. místu. O příčku lépe zajela alpskou kombinaci, v super-G byla 29., v obřím slalomu 37., když do hlavního závodu postoupila z 8. místa v kvalifikaci. V týmové soutěži jen o tři setiny prohrála s Norkou Lysdahlovou.

ČESKÝ TÝM NA MS VE SVATÉM MOŘICI

Jan Hudec startoval MS za ČR poprvé a k 32. místu v super-G prozradil: „Spokojen nejsem, myslel jsem si, že jsem blíž, i když jsem chyboval a ztratil rychlost i čas.“ Po sjezdu byl dokonce i zklamaný. „Neříkám, že jsem měl být na bedně, ale mělo to být o sekundu, možná o sekundu a půl lepší,“ řekl k 39. místu. „Jsem zoufalý z lyží, které tolik nejedou. Každopádně se budu snažit s tím něco udělat, chtěl bych pokračovat až do OH v příštím roce.“

Jan Zabystřan

Za samostatnou zmínku stojí i výkon Jana Zabystřana. V kvalifikaci na slalom skončil šestý a vyjel si nejlepší body sezóny – 22,40 FIS bodů. To mu pomůže o víc než sto míst ve světovém žebříčku. A jak prožívali MS naši další reprezentanti a budoucí naděje? MS Sv. Mořic 2017: ohlasy českých hvězdiček najdete na:

/clanek/4542

FIS Masters Cup 2017 PO LOŇSKÉM MIMOŘÁDNÉM BŘEZNOVÉM TÝDNU, KDY SE ČESKU JAKO PRVNÍMU Z ČLENSKÝCH STÁTŮ MEZINÁRODNÍ LYŽAŘSKÉ FEDERACE FIS, DŘÍVĚJŠÍCH VÝCHODOEVROPSKÝCH ČLENŮ, PODAŘILO REALIZOVAT WORLD CRITERIUM MASTERS, KAŽDOROČNÍ MISTROVSTVÍ SVĚTA KATEGORIE MASTERS, NÁS LETOS ČEKÁ JIŽ 12. ROČNÍK SVĚTOVÉHO POHÁRU TÉTO KATEGORIE. e dnech 4. a 5. března letošního roku tak budete mít opět příležitost potkat v Peci pod Sněžkou na sjezdovkách Javor to nejlepší, co lyžařská federace v kategorii Maters (30+) v dané sezóně nabízí. V sobotu 4. 3. na sjezdovce Javor III proběhne dvoukolový slalom a v neděli se pak v jednokolovém obřím slalomu na Javoru I utkají dvě mužské kategorie, mladší muži kategorie A a starší kategorie B, a ženy za kategorii C. Nejenom sportovní klání přitahuje české a zahraniční závodníky, ale i doprovodný program a velice oblíbený společenský večer spojený s vyhlášením výsledků. Ten probíhá již tradičně v hotelu Horizont za účasti většiny závodníků z až 18 zemí světa, hostů a partnerů celé mezinárodní sportovní akce. Roli mezinárodního technického delegáta pro letošní sezonu přijal bývalý československý re-

partneři

mediální partneři

prezentant Míla Sochor, sám rodák z Pece, účast v závodech přijali závodníci z tak vzdálených lyžařských koutů světa, jako je např. Kazachstán, již nyní máme přihlášené Australany nebo borce z USA. „Doufejme, že se budeme těšit i z účasti předsedy FIS Masters, Brazilce pana Stefana Arnholda. Myslím, že s počtem závodníků, kvalitou tratí a celkovou organizací, s tím problém nemáme, vždy je však určitým rizikem kvalita počasí,“ říká za hlavního organizátora závodu jednatelka společnosti SJ SKI, s. r. o., Iva Kárníková. „Základní informace těm zájemcům, kteří nebudou mít možnost se letos akce sami zúčastnit, opět přinesou celoplošná i regionální média, která jsou již leta našimi významnými partnery. Je vidět, že akce mezinárodního rozsahu zajímá skutečně nejen samotné sportovce, ale i veřejnost,“ dodává Iva Kárníková.

MEZI BRANKAMI MARTÍN SOLTÍK, TJ SOKOL PŘEDKLÁŠTEŘÍ

22 SPORT

TJ Sokol Předklášteří Rok vzniku: 2000 Počet členů: 133

TJ SOKOL PŘEDKLÁŠTEŘÍ: Česká Mekka travního lyžování ZAČALO TO NEVINNĚ A NA TRAVNÍCH LYŽÍCH SE V PŘEDKLÁŠTEŘÍ JEZDÍ UŽ TŘICET LET. MÍSTNÍ SOKOLSKÝ ODDÍL VYCHOVAL NESPOČET ČESKÝCH REPREZENTANTŮ, USPOŘÁDAL PRVNÍ MISTROVSTVÍ REPUBLIKY, PRVNÍ EVROPSKÝ POHÁR NA NAŠEM ÚZEMÍ A SVAH KLÍNEK JE UŽ PRAVIDELNOU ZASTÁVKOU KOLOTOČE SVĚTOVÉHO POHÁRU, STEJNĚ JAKO OBLÍBENÝM TRÉNINKOVÝM RESORTEM ČESKÉ REPREZENTACE I ZAHRANIČNÍCH ZÁVODNÍKŮ. TEXT: IVANA PETRÁNKOVÁ FOTO: ANNA HRBÁČKOVÁ

an Novotný, jeden z brněnských lyžařských trenérů, ležel v nemocnici s panem Masárem, průkopníkem travního lyžování na Slovensku a otcem jednoho ze slovenských závodníků. Dali se do řeči a přišlo i na lyžování i na Klínek,“ vzpomíná jeden ze

„P

zakladatelů oddílu a současný trenér a předseda Pavel Ivánek. Slovo dalo slovo a díky tomuto náhodnému setkání dvou lyžařských nadšenců se v roce 1985 začala psát bohatá historie travního lyžování v malé vesnici nedaleko Brna a potažmo i v České republice. Slovenští lyžaři propůjčili Sokolu Předklášteří první pár lyží a partička místního lyžařského oddílu se začala po svahu Klínku prohánět i během léta.

A v Předklášteří na nic nečekali. Hned následující rok uspořádali první mistrovství Československé republiky a řady klubu, ale především řady trénujících „travařů“ na Klínku, se rychle rozšiřovaly. „Do roku 89 nás v oddíle bylo asi 15, ale na Klínku trénovali také brněnští závodníci. Rychle jsme se zlepšovali a chtěli jsme jezdit na té nejvyšší úrovni, ale před revolucí nás pustili tak maximálně do Polska. Až v devadesátých letech jsme měli možnost vyjet na evropské poháry,“ vypráví Alena Ivánková, která se nyní v klubu stará především o výchovu těch nejmenších a zásobuje tak družstvo travních lyžařů novými talenty z řad zimního lyžařského oddílu. V silném „klášteřském“ týmu se během tří dekád vystřídalo mnoho zvučných jmen a všechny tři generace se řadí do české, a tím pádem i světové špičky. „Já jsem se stal prvním mistrem republiky v travním lyžování, teda jen České republiky. Na Slováky jsme v začátcích neměli,“ usmívá se Ivánek. Většina zakládající party

23 postupně v první polovině devadesátých let svoji závodní kariérou končila, ale to rozhodně nebyl konec pro travní lyžování v Předklášteří. Přišla další vlna mladých lyžařů a s ní i legenda tohoto sportu – Jan Němec. Čtrnáctinásobný mistr světa, vítěz devíti křišťálových glóbů a rekordních 73 vyhraných závodů ve Světovém poháru odstartoval svoji hvězdnou kariéru právě v Předklášteří a trénoval zde až do svého odchodu z české reprezentace. Němec však nebyl v té době jediným úspěšným závodníkem Sokola Překlášteří. Téměř po desetileté pauze se vrátil jeden z členů původní party Jindřich Jež a ze světového šampionátu v Íránu přivezl do Předklášteří bronz. Na juniorských šampionátech pak Sokol úspěšně reprezentovala Kateřina Němcová, Michal Klimeš nebo Jiří Fuchs. „Po odchodu takhle silné generace by asi každý čekal propad, ale my jsme se už v roce 2000 pustili do budování velkého žákovského týmu, a tak jsme na další medaile nemuseli dlouho čekat. Snažíme se tento trend držet i dodnes a do týmu postupně přibíráme další děti, které začínají v lyžařském oddíle,“ popisuje Ivánek cestu k následnému velkému úspěchu juniorů. Pětice Petra Ivánková, Karolína Rašovská, Martin Soltík, Tomáš Soltík a Jan Jerošek nasbírala od roku 2011 hned 19 cenných kovů, z toho dvě zlaté – po jednom titulu juniorského mistra světa na svém kontě mají Petra Ivánková a Tomáš Soltík. Poslední cenné kovy pak přidala do sbírky klubu společně s Janem Jeroškem teprve sedmnáctiletá Karolína Rašovská, v níž vidí oddíl i česká reprezentace velký příslib do budoucna. „Káju bohužel minulou sezonu zbrzdilo zranění a operace kolene, takže teď je nejdůležitější, aby se znovu dokázala připravit a nic neuspěchala,“ prozradil Ivánek.

ROK 1988 A DIVOKÁ LYŽAŘSKO-TRAVNÍ PÁRTY

Je vidět, že systematická práce s mládeží se Sokolu Překlášteří vyplácí. Kromě Karolíny Rašovské totiž v oddíle rostou další „travařské“ naděje. Martina Bílá, Anna Ježová a Pavel Ivánek už od nejmladších kategorií sbírají medaile v Mezinárodním žákovském poháru a v české konkurenci patří ke špičce. „Děti na travních lyžích u nás začínají až tak mezi osmým a desátým rokem, proto máme docela dost času je poznat. Do Lyžařského oddílu se většina hlásí v první třídě. My je nejprve v tělocvičně učíme takové všeobecné obratnosti a pak je naučíme lyžovat v zimě. Už na sněhu člověk pozná, které dítě má talent a nebojí se. Ti šikovnější pak začnou chodit do tělocvičny dvakrát týdně, závodí v zimě, a pokud chtějí, zkusí si travní lyže. Ve vedení tohoto závodního družstva se pak vedle hlavního trenéra Pavla Ivánka střídá trojice čes-

PŘEDKLÁŠTEŘÍ: PŘI ZÁVODECH V TRAVNÍM LYŽOVÁNÍ VLÁDNE PONĚKUD JINÁ NÁLADA NEŽ V ZIMĚ NA SNĚHU

kých reprezentantů Petra Ivánková, Šimon Vojta a Martin Máca,“ vysvětluje Ivánková. Klub začínajícím travním lyžařům vybavení půjčuje, a až se malý závodník rozhodne, že se chce sportu věnovat, teprve si pořídí vlastní. A proč většina lyžařů, kteří travní lyžování vyzkouší, u tohoto sportu pak zůstane? „Myslím, že je to tou partou. Skvělá parta se tvoří asi v každém sportu, ale travní lyžování je tak malé, že se tady zná opravdu každý s každým, a to ne jenom v Čechách. A všichni napříč národnostmi si navzájem fandí, protože spolu často vyrostli. Člověk získá přátele na celý život po celém světě a na to se nezapomíná!“ prozrazují. Předklášteří se během třiceti let stalo opravdu českým a tak trochu i světovým středobodem travního lyžování. Kromě prvního mistrovství republiky pořádal oddíl i první Evropský pohár na našem území, v roce 2001 přivezl do Česka i nejvyšší soutěž v travním lyžování – Světový pohár – a do svého portfolia akcí si může připsat i dvě mezinárodní žákovská soustředění Grasski Camp, na nichž se schází ti nejlepší žáci z celého světa. Ve vesnici sídlí i jeden ze čtyř světových výrobců travních lyží a skvělé tréninkové podmínky na Klínku využívá jak celá česká reprezentace, tak zahraniční špička. „Jezdí k nám trénovat třeba Švýcaři, Japonci, Němci, Španělé, Švédi a samozřejmě Slováci. Dokonce jedno celé léto na našem kopci strávil jeden americký alpský lyžař, který se chtěl travnímu lyžování věnovat,“ podotkl Ivánek. „Ta zmiňovaná parta se netvoří jen u závodníků. My jsme během let seskupili i skvěle fungující pořadatelský tým a pořádali jsme Světový pohár i v jiných areálech – v Čenkovicích a v Olešnici v Orlických horách. Až v roce 2011 jsme se odhodlali vrátit se s touto vrcholnou akcí na domácí kopec,“ přiblížil Ivánek. „Po očku koukáme i po organizaci mistrovství světa, které v ČR nebylo od roku 2007. Na Klínku ale bohužel chybí homologace na SG, takže momentálně jsme v rámci hrubých příprav. Hledáme vhodný kopec a potencionální sponzory,“ odhalil na závěr plány do budoucna.

SPORT

24 TALENT NATALIE ELINOR MULLEN

ŠLO JÍ TO

tak nějak samo UŽ OD PRVNÍ JÍZDY NA SNOWBOARDU BYL VIDĚT TALENT. SVOJE SÍLY S OSTATNÍMI POPRVÉ ZMĚŘILA NA OLYMPIÁDĚ DĚTÍ A MLÁDEŽE A BYLO Z TOHO PÁTÉ MÍSTO. O DVA ROKY POZDĚJI UŽ NA STEJNÉ SOUTĚŽI KRALOVALA VŠEM SNOWBOARDOVÝM DISCIPLÍNÁM – SNOWBOARDCROSSU, PARALELNÍMU SLALOMU I SLOPESTYLU. TEĎ PATŘÍ NATALIE ELINOR MULLEN MEZI NÁSTUPKYNĚ EVY SAMKOVÉ. TEXT: PETRA IVÁNKOVÁ FOTO: ARCHIV NATALIE ELINOR MULLEN

setínská snowboarďačka si nakonec jako svoji parádní disciplínu vybrala snowboardcross: „Vždycky jsem chtěla dělat spíš slopestyle. Ale zjistila jsem, že to asi nebude úplně pro mě. Potom jsem zkusila slalomové závody. Jezdila jsem sérii Hvězdy na sněhu, kam se později přidal i snowboardcross, tak jsem to zkusila,“ popisuje svoji cestu do ledového koryta. „Hned první závody jsem vyhrála, a tak jsem si řekla, že to bude asi ta pravá kombinace. Člověk musí umět všechno a každá trať je úplně jiná,“ usmála se Natalie. Snowboardcross však zvítězil i díky jejímu vzoru Evě Samkové, která si Natalii vybrala na jeden ze svých tréninkových kempů. „Poprvé jsem se s Evou setkala na kempu v Rejdicích. Tam si mě vyhlídla a později mě vzala i na výběrový kemp na konci sezóny. Dlouho jsem nemohla uvěřit, že budu trénovat po boku olympijské vítězky. Hodně jsem se tam naučila, a i tak trochu díky tomu jsem se dostala do juniorské reprezentace.“ Natalie od malička jezdila s rodiči na lyžích. Jednoho dne ji ovšem postavili na snowboard a bylo jasno. „Jakmile si na prkno stoupla, okamžitě se zamilovala. Od první jízdy byl vidět i talent. Začala naprosto suverénně jezdit. Šlo jí to tak nějak samo. Nikdo jí nemusel ani nic vysvětlovat,“ vzpomíná Hana Mullenová, maminka Natalie.

Rekreační ježdění přestalo malé Natálce brzy stačit a chtěla se posouvat dál. „Začala jsem hledat na internetu různé možnosti, kde u nás trénovat. Moc toho nebylo. Našla jsem jen jednoho bývalého závodníka nedaleko od nás,“ popisuje Hana Mullenová a dodává: „Nejprve se nám neozval, ale asi tak po půl roce mi odepsal, jestli Natka nechce jet na Olympiádu dětí a mládeže.“ Cílevědomá Natálie to vzala jako velkou výzvu. Bez sebemenších zkušeností odjela na své první závody. „Nakonec skončila pátá. Byli jsme z toho naprosto nadšení.“ Minulou sezónu už jela na Olympiádu dětí a mládeže jako ta zkušenější a odvážela si domů tři zlata. Letos si připsala svoje první úspěchy i na mezinárodní scéně. Na začátku prosince skončila na juniorském FISovém závodě devátá a na domá-

Narozena: 30. 11. 2000 Bydliště: Vsetín Trenér: Petr Knapp Úspěchy: 1. místo Olympiáda dětí a mládeže – snowboardcross 1. místo Olympiáda dětí a mládeže – paralelní slalom 1. místo Olympiáda dětí a mládeže – slopestyle 1. místo FIS Junior Race snowboardcross – Dolní Morava 9. místo FIS Junior Race snowboardcross – Pitztal 31. místo Mistrovství světa juniorů 2017 – Klínovec/Boží dar cí trati na Dolní Moravě dokonce zvítězila. „I když se třeba na nějakých závodech nedařilo, tak si myslím, že jsem udělala velký pokrok. Deváté místo z Pitztalu považuji asi za svůj největší úspěch. Na Dolní Moravě přeci jen nebyla taková konkurence. Ale na druhou stranu se mi ten den moc nedařilo a dokázala jsem to překonat a nakonec zvítězit. Takže si vážím obou výsledků,“ rozebírá Natalie dosavadní průběh sezóny. Na konci února pak čekalo studentku osmiletého gymnázia první mistrovství světa juniorů, a to hned na domácí půdě. „Byly to v podstatě mé první velké závody. Trať byla o hodně jiná, než na jaké jsem byla do teď zvyklá. Především o dost větší,“ přibližuje Natalie trať na Božím Daru, na níž si vyjela konečné 31. místo. A co čeká mladou českou naději dál? „Letošní sezónu bych se už chtěla soustředit hlavně na mistrovství České republiky a Český pohár, kde bych ráda skončila na bedně. Příští rok uvidíme. Nedávám si nějaké konkrétní cíle, ale ráda bych získávala víc zkušeností z mezinárodních závodů a znovu se dostala na mistrovství světa juniorů. To bude opět prioritou.“ Tam ovšem cíle Natálie samozřejmě nekončí. Asi jako každý sportovec je jejím snem účast na olympijských hrách, a čeští fanoušci tak mohou doufat, že bude brzy pod pěti kruhy vedle Evy Samkové startovat i další rychlá holka.

BUĎ SOUČÁSTÍ ČESKÉHO TÝMU fanshop.czech-ski.com

SIERRA NEVADA 7. 3. – 19. 3. Mistrovství světa freestyle / snowboard 16022017 Snow inzerce_SLCR_.pdf 1 16.2.2017 13:40:34

SPORT

26 UMĚLCI NA SKI

PRVNÍ ZE SÉRIE POHLEDNIC, DATOVANÉ 1911, KTERÉ ZPRACOVAL MISTR HRON PRO SVAZ LYŽAŘŮ V KRÁLOVSTVÍ ČESKÉM. JEJICH PRODEJEM ČLENSTVU V KLUBECH ZÍSKÁVALO SVAZOVÉ ÚSTŘEDÍ FINANCE PRO SVOU ČINNOST

a studuje u Luďka Marolda. V Krkonoších je vbrzku vroucím přítelem Hynka Bedrníka, jilemnického lyžařského šampióna, činovníka, řezníka a fotografa; mistra zemí Koruny České 1898 v běhu na 1 000 m. V šestadevadesátém roce byly na našem území pouhé 2 lyžecké korporace, pražský ČSK, kde byl lídrem Hron, a jilemnický ČKSS s nejlepšími jezdci Mládkem a Bedrníkem. Ferenc Hron šel na lyžích výkonnostně strmě vzhůru. Díky kondici z atletických a cyklistických tréninků mu lyžařské túry, cvičení v technice jízdy a samotné závodění nečinily žádné obtíže. Mladý Hron na sebe upozornil při improvizovaných závodech jilemnického ČKSS na samém začátku roku 1897. Tehdy se startovalo u turistického rozcestníku, někde v prostoru hospody U Labutě, a cíl byl u klubové chaty hostince Na Kozinci. Malíř Hron vyhrál závod v běhu na lyžích do vrchu v čase 5 minut a 4 vteřiny. Jsa třetí sezónu na ski, stává se 21. 2. 1897 druhým mistrem zemí Koruny české na kilometrové distanci v Dolních Štěpanicích. Závod byl jako I. mezinárodní pořádán ČSK Praha za vydatné pomoci jilemnických. Hron, který ve stejném roce získal stipendium na akademii v Mnichově, si bezprostředně po vítězství v Mistrovství Čech zadělal na pěkný průšvih. Patron štěpanických mezinárodních závodů, jeho Osvícenost hrabě Harrach, daroval cenu pro vítěze – přepychový křišťálový pohár. Hron pohár nabídl v jednom z jilemnických obchodů na prodej. Nevíme, zda důvodem byly obavy, aby se trofej při cestě vlakem do Prahy nepoškodila, nebo zda si jako nastávající student v cizině chtěl vylepšit finanční situaci; zkrátka si takovou sportovní neúctou k vítězné ceně od pana hraběte přivodil pořádný malér. Výbor jilemnického spolku Hrona za toto jednání odsoudil a v zápise jednatele je rozhodnuto zapovědět start /doslova „nebude připuštěn“/ na místních závodech v budoucnu a vydán zákaz přijat jej za člena spolku jilemnického. Hronova reakce se nedochovala, členem pražského ČSK zůstal od roku 1893 až do své smrti.

Dobrodinec z Benecka

Ferdinand Karel Hron Přáteli lyžaři a malíři přezdívaný Ferenc, byl na přelomu století top závodníkem na ski a mistrným portrétistou – figuralistou. Z plejády umělců lyžařů nejstarším. TEXT:

ALEŠ SUK

erdinand Karel má v rodném listě datum 3. 12. 1874, tatínek Josef byl úředníkem Státního nádraží. Rodina Hronových bydlela v Karlíně. Tady objevil sport, možná to bylo obráceně. Jisté je, že Frantík koketoval

FOTO: ARCHIV ČASOPISU KRKONOŠE

s cyklistikou a uvedl se jako úspěšný dorostenec v lehké atletice. Záhy začal jezdit do hor, zkoušel ski a díky pohybovým dispozicím snadno pronikal do základů lyžařské techniky. V té době je už absolventem pražské UMPRUM

První se dvěma holemi

K mistrovství ve Štěpanicích podotýkáme, že bylo vykoupeno lítým bojem s norským instruktorem Hagbartem Stefensem. Hron ale zvítězil už v roce 1896 při Národních závodech veřejných o mistrovství Čech ve Stromovce 19. ledna. Tady se na mistrovské trati 1 050 metrů za účasti 8 lyžařů podařilo získat titul F. Mládkovi, Ferdinand Hron zvítězil v hlavní jízdě. Úvodní Hronova závodnická sezóna 1895/96 byla ověnčena i stříbrnými úspěchy – 16. ledna 1896 byl druhým v závodě o mistrovství Krkonoš na 10 km a současně též 2. v rychlojízdě – sjezdu ze Žalého. Přitom

PŘEDJAŘÍ V PODHŮŘÍ, MOTIV OD HORNÍ PONIKLÉ, ZÁŘÍCÍ DESÍTKAMI TÓNŮ ZELENĚ, NA POZADÍ DOSUD ZABĚLENÉ SVAHY KOTLE

O zaujetí proti Čechům svědčil průběh mistrovství. Večer sdělili Hronovi, že budou pozváni k losování, ránu mu lakonicky oznámili: „Okamžitě ku startu, byl jste vylosován prvý!“ F. K. Hron byl prvním závodníkem v českých zemích, který používal při závodech dvou holí, a to od roku 1897! Mezi závody se na ski tehdejší ctitelé lyžařiny bavili především delšími túrami po krkonošských hřebenech. 10. ledna 1897 snesla lavina z Kozích hřbetů do Bílého Labe kvartet výletníků na lyžích – Buchara, Bedrníka, Hrona a Lorence. Bohudík všichni po dlouhém letu v lavinovém poli vyvázli jen s pořádným leknutím.

přes Sonnenstein, startovalo kromě dvou Čechů a tří Norů ještě 17 Němců a Rakušanů. Tehdy cloumaly našimi sousedy v Rakousku

národnostní vášně a třenice. O zaujetí proti Čechům svědčil průběh mistrovství. Večer sdělili Hronovi, že budou pozváni k losování, ránu mu lakonicky oznámili: „Okamžitě ku startu, byl jste vylosován prvý!“ Hron tedy vyjel první, na trati byl předstižen Nory, kteří jeli zvláštní třídu, a do cíle přijel hned za nimi. Teprve 20 minut po něm projel první Němec. Hron tedy zvítězil, což mu oznámil i předseda rakouského spolku Brath, a měl obdržet skvostnou cenu v hodnotě 1 600 korun. O jeho vítězství nebylo vůbec pochyb, přesto se po závodě dověděl, že na nátlak obecenstva byl prohlášen druhým. Když se dostavil na večírek, kde byly předávány ceny, křičeli na něj: „Čeche ven, Čeche ven.“ Musel tudíž odejít. Předseda Brath se mu omluvil, do Čech oznámil jeho vítězství a dal mu 100 K na zakoupení ceny; ve Vídni mu zaplatil 14denní pobyt v hotelu a fiakr. To byla před 120 lety klasická ukázka rakouského nacionálního šovinizmu. Jeho umělecká invence permanentně čerpala z figurativních motivů, převažují portréty, zejména na objednávku. Kritici umění mu zazlívají jásavou barevnost, dotýkající se hranice vkusu. Avšak inspirace sportem a zejména prostředím, ve kterém byl pěstován – v krkonošské přírodě, plné sytou barevností zimních nálad, je dostatečným zdůvodněním mistrových pestře svítivých obrazů. Pražský ateliér ve Vodičkově ulici v paláci barona Nádherného byl svědkem otevření Hronovy školy vyučování kresbě a malbě figurální a krajinářské. Logicky krajinářské, však návštěv krkonošských neubývalo, ba naopak; skicáky se plnily, a když v roce 1906 kupuje starou školu na Benecku, stavení čp. 67, je rozhodnuto. Práce v plenéru ho naplňuje, malířsky ztvárňuje proměny horské krajiny ve všech ročních obdobích. Zima a předjaří dominují.

Umělec a reprezentant

Na mnichovské akademii se mistr Hron učil v ateliéru Řeka Gysise. Zaměření výuky cílilo na figurální malbu. Tady se o decenium později Hron odvděčil lyžecké veřejnosti a bohatě splatil svůj prohřešek s nabídkou prodeje vítězné ceny. Mnichovská studia byla akademickou obcí pozitivně přijata a Hron získává další stipendium. V roce 1900 mu je schváleno státní stipendium na roční pobyt v Paříži. V kariéře lyžařské se stal i reprezentantem. V sezóně 1897/98 odjel s jilemnickým Josefem Višňákem na rakouské mistrovství na Semmering. V závodě na 40 km, vedoucím

HRONEM NEJVÍC CENĚNÁ PRÁCE MOŘE MLH V OBLACÍCH MAJÍCÍ OBSAHOVĚ LEHCE SYMBOLISTICKÝ ŠMRNC

SPORT

28 UMĚLCI NA SKI

čase ihned podruhé. Komitét se omezil jen na to, že si nechal znovu předvést běh do kopce bez špalíčků, což stále považoval za nesmírně obtížný technický úkol. Hanč byl pak dekorován medailí „Norweger“, diplomem a broušeným sklem.

Zásek jménem válka

DRUHÁ ZE SÉRIE POHLEDNIC, JEŽ ZPRACOVAL MISTR HRON PRO SVAZ LYŽAŘŮ V KRÁLOVSTVÍ ČESKÉM. JEJICH PRODEJEM ZÍSKÁVALO SVAZOVÉ ÚSTŘEDÍ FINANCE PRO SVOU ČINNOST

Nový domov na Benecku

Už rok před získáním benecké chalupy „Hronov“, jak hlásala veliká vývěsní tabule pod stříškou vchodu do stavení, mohli návštěvníci ateliéru v Praze prohlížet plátna s motivy Roudnice, Rychlova, Benecka, Kotle, Víchové, Křižlic. Hronův odvrat od figurální malby nebyl však ještě dokončen. Stejnou paralelu zakoušela i lyžařina. Mezi stále řidšími a řidšími starty se objevují i role bafuňářské, manažerské a trenérské. 7. února 1907 vysílá Svaz lyžařů na závody do Annabergu v Sasku mistra Hanče, novou star českého lyžování. F. K. Hron mu je průvodcem, rádcem a tlumočníkem. Závodilo se na netradiční trati o délce 28 km. Mezinárodní závod měl úsměvnou atmosféru. Start běhu byl pod prudkým kopcem, který borci museli zdolat. Hanč od startu soupeřícím Sasům utekl

Hronovu uměleckou tvorbu přerušila válka. Mistr narukoval, zatímco rodina žila na Benecku. V roce 1916 se tam Hron, vyléčen z těžkého zranění břicha, vrací. Na frontu opětovně, kvůli zranění, už poslán nebyl. Hronovi zůstávají na Benecku další 4 roky. Umělcův druhý domov, Benecko, si zájmu a šlechetnosti mistra lyžaře a mistra štětce užívá, kdykoliv se místní omladina utkává v soutěžích veřejných či školních. Hron obstarává a věnuje desítky hraček, lyžařských souprav, bot, oblečení, knížek. Nejenom pro nejlepší závodníčky, ale i pro všechny potřebné. Nejinak to dělal i při vánočních nadílkách. Děti a občané Benecka ho měli v oblibě převeliké. Jeho chalupa se otvírala všem příchozím, malíř byl milým a veselým společníkem, vřelým kamarádem a karbaníkem, jakému mezi lyžaři nebylo rovno. S entuziasmem umělcům vlastním, sbíral předměty lidové tvořivosti, které ve staré škole vystavoval a používal. Byl to nábytek, nádobí, hrníčky, obrázky na skle, betlémové figurky, formičky na cukroví, náboženské artefakty. Svoje práce, převážně oleje komorních rozměrů, pravidelně vystavoval – v Topičově salonu, v Hradci Králové… V sedmdesátých létech jeho národopisnou sbírku včetně částí interiéru benecké chalupy a mnoha jeho obrazů odkoupilo Muzeum Správy Krnap ve Vrchlabí od syna, MUDr. Josefa Hrona. Celá kolekce je uložena ve sbírkových fondech muzea, obrazy byly nedávno vystaveny v monotematické expozici. Mistrův konec byl náhlý, nečekaný. Ještě v roce 1927 pracoval jako náčelník výstavního odboru při 40. jubileu ČSK Praha, jehož členem byl od svých 19 let, do pražského spolku vstou-

Komitét se omezil jen na to, že si nechal znovu předvést běh do kopce bez špalíčků, což stále považoval za nesmírně obtížný technický úkol. takovým tempem, že startovní komitét chtěl Hanče diskvalifikovat; domnívali se, že použil pod lyžemi stoupacích špalíčků pro lepší odraz. Hron rázně protestoval a vehementně dokazoval, že čeští lyžaři neznají takovou babskou pomůcku, ba sám na ski demonstroval běh do stráně k všeobecnému údivu. Nato se objevil Hanč v cíli o celou půlhodinu dříve než druhý závodník. Vyslechnuv Hrona prohlásil, že poběží trať v témž nebo lepším

pil v roce 1893. Na „Nebesku“, jak si přejmenoval Benecko, pobýval naposledy v únoru 1928. O měsíc později byl operován v Praze na zánět slepého střeva. 31. března zde náhle zemřel s diagnózou srdeční slabosti, jako důsledek operačního zákroku. Výborný sportsmen, mistr lyží a malířského plátna, toho za čtyřiapadesát let stihl opravdu hodně. Lidi ho milovali.

CO SE PSALO

RETRO 29

V MINULÉM STOLETÍ

JE PŘÍTOMNOST POUZE PŘEBARVENÁ MINULOST? SKORO BY SE DALO ODPOVĚDĚT, ŽE ANO. JISTÉ JE, ŽE TO, CO JE DNES, BY NEBYLO, KDYBY SE NESTALO TO, CO SE STALO V MINULOSTI. I PROTO SLEDUJEME, ČÍM PŘED DESÍTKAMI LET ŽILO LYŽOVÁNÍ U NÁS. DÍKY PEČLIVÉ DOKUMENTAČNÍ PRÁCI NAŠICH LYŽAŘSKÝCH PŘEDKŮ SE MŮŽEME NOŘIT DO JEJICH PROBLÉMŮ, KTERÉ JSOU PŘEKVAPIVĚ PODOBNÉ TĚM DNEŠNÍM…

1934

1929

VÝSTŘIŽKY Z ČASOPISU LYŽAŘSTVÍ POCHÁZÍ Z ARCHIVU SVAZU LYŽAŘŮ A VYBRAL JE TOMÁŠ HAISL

1949 1936

1950

1957

SPORT

BLOSSOM Kvalita a krása v každém jednom páru

LYŽAŘŠTÍ NADŠENCI VŽDY VYHLÍŽEJÍ NOVINKY, NA KTERÝCH SI VYCHUTNAJÍ RANNÍ MANŠESTR, TĚŽŠÍ TERÉNY NEBO CELODENNÍ LYŽOVÁNÍ NA ŠIROKÝCH SJEZDOVKÁCH. ITALSKÉ LYŽE BLOSSOM ABSOLUTNĚ SPLNÍ I TY NEJNÁROČNĚJŠÍ POŽADAVKY! RUČNĚ VYROBENÉ LYŽE S POCTIVÝM DŘEVĚNÝM JÁDREM A OJEDINĚLÝM DESIGNEM ZAČÍNAJÍ RAZANTNĚ PRONIKAT I NA ČESKÝ TRH. ákazníkem Blossom je právě ten, kdo chce top kvalitu a být tak trochu „unique“. Při testu lyží Blossom poznáte okamžitě, že stojíte na top materiálu, který dá vašim obloukům maximální dynamiku a plynulost. Bude to láska od první jízdy! Blossom se nezabývá lyžemi pro začátečníky a rekreační lyžaře. Vyrábí pouze lyže top kategorie pro výborné, skvělé a ještě lepší lyžaře. Používá ty nejlepší materiály. Struktura lyží vychází ze závodních, jedná se o klasický sandwich. Jasanové dřevěné jádro doplňuje topol, případně okumé. K tomu přidejme vyztužení titanalem, karbonem, gumou a máme tu lyži, která splní veškeré požadavky výborných lyžařů. Jedinečné jsou také tvary lyží, které ocení každý zkušený lyžař. Kolekce Blossom nabízí lyže dle FIS parametrů pro všechny disciplíny od slalomu po sjezd, dále velmi povedené lyže pro Masters závodníky

s odpovídající tvrdostí a přívětivějšími parametry. Najdete zde i velmi oblíbené racecarvery s parametry slalomek, univerzálek i obřaček a v neposlední řadě allmountainy, na kterých budete v euforii po celý den lyžování. Historie značky sahá do roku 1999, kdy v severoitalském městečku Chiavenna, poblíž Svatého Mořice, místní obchodník Franco Moro založil rodinnou fabriku, kde se okamžitě rozjela ruční výroba závodních lyží. U zrodu značky Blossom stál i tehdejší člen trenérské sestavy italského národního týmu, legendární Luciano Panatti. Dnes firmu řídí Mario Moro, syn zakladatele, mladý manažer a bývalý závodník, který dodnes kontroluje každý pár lyží, který opustí produkci. Výroba je zajištěna klasickou manufakturou. V provozu pracuje 12 lidí, ze kterých se každý stará o svůj výrobní nástroj a produkuje na něm denně 45 párů lyží. Skutečně „handmade with love in Italy“!

Jak je vidět, nejde tedy o masovou výrobu desítek tisíc párů, ale naopak o produkci prémiových lyží top kvality a designu, což ocení každý, kdo Blossomy vyzkouší. Blossom také produkuje lyže designované například pro italskou automobilku Maserati nebo značku Pirelli, na lyžích Blossom se prohání i italská horská služba. Také pro vás může Blossom vyrobit lyže s designem na míru. Vytvořte si vlastní návrh a do tří týdnů máte lyže jako nikdo jiný! ;-)

www.skicentrumeden.cz

Pozdrav králi čistého carvingu

WIR SIND BRÜDER IM GEISTE, JSME BRATŘI V DUCHU, NAPSAL WALTER KUCHLER LUKINOVI DO KNIHY, KTEROU MU DAROVAL. TO BYLO NAPOSLEDY, KDY SE GURU ČESKÉHO CARVINGU SETKAL S KUCHLEREM, JENŽ JE POVAŽOVÁN ZA „DUCHOVNÍHO OTCE“ CARVINGU. NAVZÁJEM SE SRDEČNĚ POZDRAVILI PO LUKINOVĚ PŘÍSPĚVKU NA KONFERENCI NĚMECKÉHO LYŽAŘSKÉHO SVAZU SPORTS V DORTMUNDU V R. 2011. FOTO: ARCHÍV AUTORA

TEXT: DAN KRAJČÍR

ednoho pošmourného, větrného zářijového odpoledne na Nových Mlýnech vyjel PaedDr. Miloš Lukášek, Ph.D. na surfu, aby kurzujícím studentům ukázal, jak vypadá onen vytoužený skluz. Vítr nebyl nic moc, ale po dvouměsíčním půstu to surfař vidí jinak a s velkou plachtou skluzy přece jen přišly. Studenti FSpS Brno sledovali svého 58letého profesora s obdivem a on si jízdu užíval. Jaké bylo překvapení kamarádů na vodě, když najednou zůstal Lukinův vercajk prázdný!

Domovský revír, vítr, vlny, studenti, skluz… Na jeho srdce bylo té radosti příliš. Lukin byl velmi aktivní člověk, kdo ho znal, často mu musel závidět. Jeho schopnosti, kreativitu, humor, srdečnost, radost ze života. Kdo z vás jel někdy ve skluzu, může mu závidět i jeho smrt… Jeden z nejlepších učitelů lyžování a výborný windsurfer učil celý život na VŠ plavání. Byl totiž také špičkový delfínář, reprezentant, nominovaný i na olympiádu. Bohužel pouze do té doby, než na schůzi zesměšnil politruka plavecké Dukly. Dětská herecká hvězda filmu Na startu je delfín byla odjakživa rebel a to komouši netrpěli. Ještě donedávna držel světový (!) veteránský rekord na 200 m delfín a na jeho „ploutve“ neexistovaly přezkáče! Loňské září o něm noviny napsaly, že spadl ze surfu a utonul… Když ještě před rokem 2000 přivezl přímo od W. Kuchlera carvingové zkušenosti, vyměnil své GS 207 cm za krátké carvy a začal novinky předávat studentům. Časem přeškolil ze snowboardu na carving i mě a pak jsme společně s kamarády Jihlaváky začali čistý carving propagovat ve velkém. Lukin byl hlavním autorem metodiky CD Carving Radical a také stříhal. Na prvním z nich i skvěle jezdil, na druhém už dal přednost svým nástupcům. Dál ale učil studenty FSpS i Magdeburské univerzity a rebelské myšlenky radikálního carvingu rozvíjel a propagoval. Bez Lukina by naše carvingové „hnutí“ vůbec nevzniklo, nevyšly by metodiky, nerozjely by se naše kurzy. Bez jeho spoluautorství by nevznikly LUSTi RCT, FCT, ani JCT, čisté pojetí carvingu by zaniklo dříve, než by se vůbec stačilo rozšířit. Luki, užívej Nebeský manšestr a díky za to, žes nás do toho zblbl! Zdraví Tě Krajíc, Bubla, Zbyňa, Jirka i ostatní

ISPO hlásí konec velké éry ylo zase největší, s rekordní návštěvností, s nejvíce vystavovateli i nejvíce oceněnými. Prostě jako každý rok. Až je mi záhadou, kam se to pořád zvětšuje a že se tam všichni ty lidi vejdou. K vidění bylo mnohé, ale jedno jest opravdu jedinečné a v historii vývoje materiálu převratné. Sedíte dobře? Atomic opustil legendární konstrukci Doubledeck! Jednu z mála komerčních fičur, která se dostala i do Světového poháru. Legendární konstrukci, podle níž dostaly Atomiky svoje druhé jméno. Běžně jste slýchali: „Jezdím na těch dabldekách,“ a hned jste věděli, která bije. Na příští rok nahradili vše jakýmsi Servotechem. Je to taky dobrý, už jsem na tom jezdil. Jednoduchý, funkční, promakaný, nenápadný. Ale budete dalších deset let říkat, že „jezdíte na těch servotechách“? Na nic se v tomto moderním světě již nelze spolehnout, všechny hodnoty, kterých se naše generace držela, jsou pryč. Havel, Vitacit, pákový baterie i tuzemský rum. Jedinou jistotu najdete v hiphopu. (on)

FOTO: ARCHÍV AUTORA

FOTO: ARCHIV AUTORA

SPORT

S WALTEREM KUCHLEREM

TŘI CENY PRO LYŽAŘE

UNIKÁTNÍ ČESKÝ DOKUMENT O LEGENDĚ TRAVNÍHO LYŽOVÁNÍ JANU NĚMCOVI ZA PRVNÍHO PŮL ROKU OD SVÉ PREMIÉRY POSBÍRAL UŽ TŘI CENY NA ČESKÝCH I MEZINÁRODNÍCH FESTIVALECH. TEXT: PETRA IVÁNKOVÁ

rvní ocenění si snímek režiséra Marka Bureše připsal už v říjnu, když se stal Nejlepším sportovním dokumentem na festivalu SportFilm Liberec 2016, a dostal se tak do světového finále mezinárodního filmového festivalu Fédération Internationale Cinéma Télévision Sportifs (FICTS) v Miláně. Právě tam pak film dosáhl prozatím svého největšího úspěchu a ziskem hlavní ceny v kategorii Individuální sport překvapil i samotného Honzu Němce. „Honza mě vezl do Innsbrucku na noční vlak do Milána přímo z ledovce, kde trénoval se svojí akademií. Byl přesvědčený o tom, že tu cenu nedostaneme. Už to, že jsme mezi nominovanými filmy, považoval za úspěch. S jeho vítěznou náturou mě to trochu překvapilo a jsem docela rád, že se tentokrát mýlil,“ vysvětluje režisér Marek Bureš, proč se hlavní hrdina snímku vyhlášení nezúčastnil. Další předávání cen si však Němec ujít nenechal a v prosinci převzal v Praze společně s Markem Burešem hlavní cenu na XIV. mezinárodním festivalu outdoorových filmů, tentokráte

FOTO: MAREK BUREŠ

se dočkali vítězství v kategorii A – dobrodružný a extrémní sportovní film. „Pro nás jsou tyto ceny velkou satisfakcí, protože film vznikal bez jakékoli podpory ze strany televize a financovali jsme jej téměř celý z vlastních zdrojů. Na druhou stranu jsme tím měli absolutní volnost. Stálo nás to opravdu velké úsilí vydržet 9 let dlouhé natáčení. Velký dík patří především kameramanovi Michaelu Gahutovi, který na filmu nechal spoustu skvělé práce,“ dodal režisér. První klapka dokumentu padla v roce 2007 a ta poslední v roce 2016 na zářijovém mistrovství světa v italském Tambre. Jan Němec za svoji dlouhou kariéru získal čtrnáct titulů mistra světa, devět velkých křišťálových glóbů za celkové vítězství ve Světovém poháru a na svém kontě má i rekordních 73 vyhraných závodů ve Světovém poháru. Nyní se věnuje vlastnímu závodnímu týmu „Jan Němec Ski Academy“, kde vychovává mladé závodníky jak v alpském, tak travním lyžování. V letošním roce se tvůrci s filmem opět chystají do zahraničí, a to například do Japonska, Íránu nebo Kanady.

Í Š J Ě N R E D O M J 3D NE ! STRUKTURY

R Č v s i v ski ser

ěr Špindlerů VRCHLABÍ (sm

v Mlýn) | KRKO

NOŠE

SKI RENT

SKI SHOP SKI SERVICE

SPORT

34 NOSTALGIE ZAŠLÝCH ZIM

Jó časy, ty se mění

1980

1970

AMBICÍ RUBRIKY JE PŘIŽIVIT NOSTALGICKOU VÍRU, ŽE LYŽAŘSKÁ MINULOST BYLA PŘINEJMENŠÍM STEJNĚ DOBRÁ JAKO SOUČASNOST. SOUDOBÉ TECHNOLOGIE, NÁKLADNÉ INVESTICE I MAZANÝ MARKETING VJEM LYŽAŘOVA ZÁŽITKU BEZESPORU MĚNÍ. ČINÍ JEJ VŠAK POKROČILEJŠÍM, HODNOTNĚJŠÍM? PŘEBÍJÍ POHODA HEBCE VYŽEHLENÉHO MANŠESTRU VÝZVU PŘINUTIT 215CM LYŽE TOČIT V NEUPRAVENÉM HLUBOKÉM? JE DNEŠNÍ LYŽAŘSKÁ MÓDA VÍC ŠIK NEŽ V ŠEDESÁTKÁCH? KROJENÝ CARVINGOVÝ OBLOUK ELEGANTNĚJŠÍ NEŽ SNOŽNÝ STEINA ERIKSENA? KDOVÍ. JISTÉ SE ZDÁ BÝT JEDNO: RADOST Z KLOUZÁNÍ PO SNĚHU ZŮSTÁVÁ VŮČI POKROKU IMUNNÍ.

1960

TEXT: TOM ŘEPÍK FOTO: ARCHIV AUTORA

padesátých letech sloužil coloradský Aspen za vzor ideálního lyžařského města. Pulsující středisko bouřlivého života a vášnivého lyžování. Podobně jak Fénix z popela, tak Aspen povstal ze své pohnuté historie nuzné hornické osady a stal se světoznámým letoviskem. Nejspíš už tehdy však začalo být zřejmé, že půjde o dlouhodobě neudržitelný, utopický fantasyland; vybájené místo obývané lidmi, co milovali lyžování nade všechno ostatní. Zazobanci i hipíci tu žili, lyžovali i flámovali pospolu, vědomě ignorujíce svou nebetyčnou ekonomickou a sociální jinakost. S příchodem šedesátek se už věci začaly zřetelně měnit. Tak jak se jako rez rozlézal po většině Ameriky sociální neklid, nevynechal

ani zašitá údolí Skalistých hor. USA šly válčit do Vietnamu a většinu tamních velkých měst ochromovaly občanské protesty proti porušování lidských práv. I v malém Aspenu se demonstrovalo – avšak kvůli nezadržitelně rostoucím cenám života v okolí i drahotě samotného lyžování. Město se stalo epicentrem názorových třenic jako snad žádné jiné, jelikož bylo uměle osídleno farmáři, developery, hoteliéry, číšníky, lyžařskými dobrodruhy, spisovateli, malíři, obchodníky – ale

třeba i škudlícími důchodci, kteří se stihli nastěhovat v levných poválečných letech a o dekádu později nechápali, kde že se to ocitli. Lyžující srdcaři se už nedružili s novými, agresivními, na výkon a zisk orientovanými přistěhovalci v korporátních oblecích; vpravdě, nesnášeli je. Antipatie to byla oboustranná. Zápach rozlitého piva a nikotinu se v aspenských barech začal zřetelně mísit s nasládlým dýmem z konopí. Na svazích se pohybovali divní chlapíci s dlouhými dredy a ultra krátkými lyžemi a přenášeli i tam své psychedelické rebelství z aspenských ulic. Lyžování tahle nesoudržnost nijak neprospívala, krušně mu však začalo být na více frontách. Dorazil věk barevné televize a záhy kabelové televize, v Americe už tehdy s desítkami kanálů nejrozmanitějších žánrů. Místo lodí, autobusů a vlaků začala lidi do dálek přepravovat velká letadla. Ta mohla americkou střední třídu dostat na jejich zimní dovolenou do Skalistých hor nebo evropských Alp, ale rovněž i do tepla

Karibiku. Nástup sedmdesátých let byl svědkem zrození netušeného množství alternativních – a vesměs taky jednodušších a levnějších aktivit než lyžování. Proč mrznout v nevyzpytatelném klimatu sotva kdy přívětivých hor, když lidi mohou šnorchlovat v tiché kráse průzračných vod, puttovat na greenech pod celoročním sluncem nebo cvičit tenis v klimatizované hale? V roce 1971 otevřel na Floridě největší zábavní komplex planety Walt Disney World, o rok později debutovala první počítačová hra Pong. Lyžování ve stejné době poprvé ve své historii přestalo růst. Náhodou? Babyboomeři, jimž bylo v padesátých a šedesátých letech -náct a díky nimž se lyžařská populace každých pět let násobila, vstupovali do svých dospělých životů s běžnými civilními starostmi, obvykle na hony vzdálenými těm lyžařským. V roce 1970 začala americká porodnost prvně od války klesat; mezník ne náhodou korelující s počátkem dostupnosti antikoncepční pilulky, od padesátých let vyvíjené a klinicky testované. Koncem století už tamní školství registrovalo o 8 milionů, tedy přes 20 % méně bílých studentů, tradičního sportovního etnika, než v bodě zlomu o tři dekády dřív. Fakt, že lyžování bylo a dál je do nezanedbatelné míry rizikovou aktivitou, může mít s dlouhodobou demografickou stagnací sněhového sportu cosi do činění. V principu, aktivity s alespoň nějakou patinou nebezpečí podle všeho víc lidí přitahují, než odrazují. Stačí se podívat do libovolného zábavního parku, na jaký typ atrakcí se čekají nejdelší fronty. V šedesátých letech nejeden mladý muž, jenž se rozhodl zachránit si život tím, že se vyhne rukování do Vietnamu, jej ztratil při oddávání se vášni na prudkých svazích hor. Ona holt smrt na základě uposlechnutí cizího rozkazu je jiná smrt než ta způsobená uposlechnutím vlastního srdce. Prakticky po celou novodobou historii, kdy se horské bezpečnostní statistiky evidují, přináleží nadpoloviční množství lyžařských fatalit k věkové skupině pod 25 let, dominantně mužů. Pokud má někdo

tendenci lyžovat za hranicí svých schopností a přehlížet bezpečnostní pravidla, jsou to právě tihle věkem sotva dospělí. (Ne, že bychom se třeba v komunitě motorkářů dobrali něčeho odlišného.) V sedmdesátých letech se však v lyžování začaly dít i jiné změny než ty související s rizikem a demografickými poměry. Do té doby jediná aktivita sjíždění na lyžích se počala štěpit na plejádu vzájemně se odlišujících sportů. Čím dál víc lidí propadalo telemarkovému ježdění, skialpinismu, jízdě v boulích, v hlubokém prašanu, v zárodcích prvních snowparků, dva roky po sobě se na olympiádu dostal i dnes dávno zaniklý lyžařský balet. Dramaticky letělo vpřed běžecké lyžování; v sedmdesátkách ještě ve formě klasického stříďáku, v osmdesátých letech pak každého běžkaře na čas (některé nadosmrti) uhranulo bruslení, zpočátku dominantně jednostranné. Největší senzaci ale způsobil příchod snowboardingu, díky němuž zimní odvětví nabralo svůj druhý dech. Jen dočasně, ovšem.

O tom ale až v příští sezóně. Přeju vám i sobě epický závěr téhle letošní. Rekreačně lyžující amerikanofil, expert na marketing horských středisek. Bloguje na Kovboj.cz. TOM ŘEPÍK

36 UNIVERZITA

PROFIINDEX

SPORT

D O D AVAT E L V Y B AV E N Í

FORTY SHORTY

Zástupce šéfredaktora SNOW, instruktor lyžování a telemarku s dlouholetou praxí v ČR, Rakousku a Austrálii, autor projektu Skiwithme.cz. ONDŘEJ NOVÁK

POPÁTÉ A PRO LETOŠEK NAPOSLED POKRAČUJEME V ÚVAHÁCH O KRÁTKÝCH OBLOUCÍCH. UŽ VŠICHNI VÍME, CO JE TO „SHORTY“.

Dnes se to rozuzlí?

libem nezarmoutíš. Takže kdo si myslel, že se to dnes všechno rozuzlí, nohy zamotané v krkolomných cvičeních z předchozích dílů se konečně rozmotají a roztříštěné křišťálové koule se konečně spojí, tak mi zase slepě naletěl. Ani loni, ani předloni, ani nikdy předtím a ani nikdy potom vás moje chytré řeči lyžovat nenaučí. Každý se totiž musí naučit lyžovat sám. Dívat se a číst, přemýšlet a zkoušet, sosat a vykrádat, mixovat a míchat koktejly tak dlouho, až vám konečně zachutnají. Poslední díl „fortyho o shortech“ vám už jen řekne, co všechno je ke krátkým obloukům potřeba a naopak co je zhola zbytečné. A jestli se vám to bude hodit do koktejlu, záleží na vaší chuti, na tom, jak jste vyrostli a jestli umíte hýbat nohama víc nebo míň.

Jak dlouhý je krátký oblouk?

Je kratší než ten střední a ten je zase kratší než ten dlouhý. Ale kilometrová sjezdovka v krátkých obloucích je dlouhá jak týden před výplatou. Není třeba si definovat délku oblouku. Mohli bychom to udělat za pomoci poloměru oblouku, poloměru lyží, ale kdo z nás to pak na kopci pozná. Zkuste dodržovat vše, co jsem psal v minulých dílech o technice, a výsledkem bude kontrola rychlosti, pocit bezpečí na jakémkoliv svahu, a tedy možnost zvolit při jízdě všechny možné délky oblouků až po ten nejkratší. A pokud vám to opravdu nedá, vyberte si jeden pruh od rolby a na jeho šířce se snažte dělat oblouky. Ten nejdelší krátký oblouk vám při čisté jízdě po hraně, ideálně na krátkých slalomových lyžích vydá na šířku urolbovaného pruhu. Pokud ji přesáhnete, už to není úplně krátké, ani úplně pod kontrolou. A na ty nejkratší oblouky s větším podílem otáčení a menším podílem hranění vám stačí i pouhá třetina šířky.

Jaký je krátký oblouk?

Někdy více po hraně, někdy více smykem, tedy otáčením nohama. Důležité je, aby byl vždycky „kulatý“. Střílet rychle patkami ze strany na stranu, přibrzďovat si „štorcováním“ lyží proti kopci umíme taky, ale to není zatáčení, nýbrž parkování. Když je kulatý, je to oblouk, a pak už jen záleží, jaké máte lyže, jak je strmý kopec, jak krátký oblouk potřebujete zrovna jet a jestli

V pořadí šestý ročník seriálu Skiwithme jsem zaměřil na cvičení, která by vás měla zdokonalit v kratších obloucích nebo pomoci se krátké oblouky naučit. Každý článek bude i letos doprovázet výukové video. Pokud budete potřebovat odborný dohled, rád vás letos uvítám na domácím kopci v Janských Lázních v lyžařské škole SkiResort LIVE nebo na letních ledovcových kempech, které připravuji. Všechny informace, stejně jako všechny starší články, najdete na webu www.skiwithme.cz.

www.skiwithme.cz lyžujete na pěkném tvrdém kopci, nebo máte stejné štěstí jako já při natáčení, a přes noc vám do toho vždycky trochu naprší. Ale dělit oblouky na řezané a smýkané je zejména u těch krátkých nesmysl. Ani ti nejlepší neudrží ostře nabroušené slalomky na tvrdém kopci pouze

Dělit oblouky na řezané a smýkané je zejména u těch krátkých nesmysl. Ani ti nejlepší neudrží ostře Ale potřebuji disciplínu nabroušené Krátký oblouk je tak krátký, že při něm není čas a každá chyba se vám hned vrátí. Kaslalomky na tvrdém naždáblbosti chyba znamená pohyb navíc, každý pohyb znamená zdržení, každé zdržení znamená kopci pouze čistě navíc později nasazený oblouk, každý později nasazený oblouk znamená prodloužení poloměru. Čím na hraně a musí více času na zatočení potřebujete, tím bude oblouk delší. A potřebný čas definuje jen nezbytné si občas trochou množství pohybů, které k zatočení potřebujete. otáčením pomoct. Zkuste být disciplinovaní a úsporní zejména čistě na hraně a musí si občas trochou otáčení pomoct. Je to jen o správné reakci na terén a na mixování dovedností.

Potřebuji slalomky?

Ne a ne a ne. Krátký oblouk se dá jezdit na všem, byť na slalomce je to největší zábava a máte největší šanci, že u toho budete vypadat stejně dobře jako stopa za vámi. Já jsem jezdil na obřačce. Dvě koleje za mnou nezůstaly, ale zatočil jsem všude, na všem a vždy přesně tam, kam jsem potřeboval.

v pohybech paží a celé horní poloviny těla. Nemávejte s nimi, nerotujte tělem, dívejte se pěkně do údolí na jeden bod před vámi, upněte se na něj a směřujte k němu nejen svoji horní polovinu těla, ale i svoji mysl. Pustíte tak do akce o mnoho více vaše nohy, které budou lyže velmi rychle a úsporně ovládat.

A taky trochu odvahy a sebezapření Nepůjde to jen tak. Hlavně když se kopec nakloní a podmínky zhorší. Potřebujete se zapřít a snažit se ve zvoleném rytmu dojet až ke zvole-

nému cíli, ideálně ke stejnému bodu někde dole pod sjezdovkou, který jste si zvolili k udržení disciplíny vašeho těla. Potřebujete taky trochu odvahy, abyste se pustili na strmějším kopci a zkusili ho zdolat krátkými oblouky. Bude vás to svádět přejít na dlouhé, nebo jet velmi pomalu. Prostě se nějak elegantně zachránit typickou českou postranní uličkou, když se to začne rozjíždět. Zkuste si představit, že není kam. Sjezdovka je černá a je na ní jen jeden jediný pruh sněhu, sotva se na něj vešla rolba. Nic jiného než krátký oblouk vám nezbývá. Stejně jako mně. Lyžování je totiž strašně jednoduché a psát o něm pořád dokola několik let velmi těžké a zavazující. Takže by se dalo říct, že už mi těch témat opravdu moc nezbývá. Ale nakonec jsem se ještě kousnul a nějaká našel. Příští rok se tedy můžete těšit na další články pod hlavičkou Skiwithme. I když možná z toho uteču takovou typickou českou postranní uličkou. Přeju krásný zbytek krásné zimy!

/video/4436

FOTO: PETR SOCHA – SNOW

SPORT

PROFIINDEX

Dejte pozor

NA ZRANĚNÍ

SEZÓNA POKROČILA, UŽ JSME ROZJEŽDĚNÍ, VÍCE SI VĚŘÍME… A DÁVÁME MENŠÍ POZOR. V KOMBINACI S TĚŽKÝM JARNÍM SNĚHEM SE TAK BOHUŽEL ZVYŠUJE PRAVDĚPODOBNOST ZRANĚNÍ. JAK SE MŮŽEME ZRANĚNÍ PRAVDĚPODOBNĚJI VYHNOUT? A, POKUD BUDEME MÍT SMŮLU, JAK SE S NÍM VYROVNAT A VRÁTIT SE NA SVAH JEŠTĚ SILNĚJŠÍ? PSYCHOLOGICKÝ POHLED NA VĚC NABÍZÍ NÁSLEDUJÍCÍ ŘÁDKY. okud by vás zajímalo, jestli má zranění psychickou příčinu, odpověď zní rozhodně ano! Ve skutečnosti je psychické selhání, konkrétně ztráta pozornosti, tou hlavní příčinou velké části lyžařských zranění. Na malý okamžik nedáváte pozor a je to. Existují zhruba tři typy situací, ve kterých se schopnost koncentrace snižuje.

Chronický stres

První z nich je chronický stres. Pokud vás něco dlouhodobě trápí nebo se vám v životě v poslední době událo hodně změn, ať už pozitivních, nebo negativních, zvyšuje to vaši náchylnost ke zranění. Pokud jste se minulý rok oženili či vdaly (nebo rozvedli), přestěhovali, změnili zaměstnání a narodilo se vám dítě, jste tím psychicky poznamenaní – jste jiným člověkem. I když to byly samé pozitivní změny, byla to psychická zátěž, která vás bude nejméně další rok ovlivňovat. Chronický stres se na vás podepíše trvale zvýšeným svalovým napětím (to znamená pomalejší či méně plynulé pohyby), snadnou ztrátou koncentrace (schopnost myslet na to, jak, kam a jak rychle jedete) a zúžením ohniska pozornosti (nejste schopni registrovat změny na svahu a pružně na ně reagovat).

ZÁCHRANNÁ KARTA

Den blbec

Podobnou tělesnou reakci ve vás vyvolá i takzvaný „den blbec“. Pokud jste cestou na lyže uvázli v zácpě, děti dost zlobily, ubytování vás nepotěšilo a zapomněli jste svačinu… a taky jedny hůlky…, měli byste se odpoledne na svahu šetřit. Mnoho lidí má právě v tuto chvíli chuť „vyčistit si hlavu“. Pokud to pojmete zlehka, opravdu to funguje. Pokud se vyrazíte uhnat a unavit, moc ne, únava totiž depresivní pocity jen zhoršuje. Z hlediska prevence zranění je nejlepší po namáhavé cestě vybrat lehčí svah, jezdit chvíli a pro radost a dřinu a těžší věci si nechat na druhý den.

Bolest a hlad

Třetí příčinou fatální ztráty koncentrace může být bolest, třeba z nedoléčeného předchozího zranění nebo bolest svalů či zad z předchozího náročného dne či „výuky“ pidilyžaře (který ovšem svých dvacet kilo má). Překonávat při jízdě bolest velmi významně zvyšuje pravděpodobnost zranění, podle různých studií až o 60 procent! V tu chvíli, kdy se soustředíte na bolestivé píchání ve stehnech, už nestihnete zaznamenat ledovou plotnu či kamínek. Bolest v zádech nebo bolestivé nedoléčené zranění také způsobuje neefektivní změny v technice

jízdy (prostě se snažíme si nějak odlehčit), což zvyšuje pravděpodobnost dalšího zranění. Ještě musím dodat, že velký hlad nebo únava má na schopnost koncentrace stejný vliv jako bolest!

Doporučení psychologa

Psychologickým doporučením pro prevenci zranění by tedy bylo: Pokud jste ve stresu, to znamená unavení z práce a jiných povinností, nebo se vám v posledním roce v životě událo mnoho změn – jeďte na hory odpočívat, ne se honit. Přiznejte si, že jste poslední dobou nějací roztržitější, a chovejte se podle toho – uberte. Hlavu si vyčistíte nejlépe, pokud budete jezdit v pohodě, pro radost a méně, než jste bývali zvyklí. Nejezděte, když vás něco bolí. Pokud chcete jít přes bolest, raději to zkuste v nenáročném terénu a hojně jízdu prokládejte opalováním. 39 let, vdaná, 3 děti (5, 3, 1), jeden pár sjezdovek (bohužel málo jetý) a několik párů běžek. Sportovní psycholožka, trenérka plavání a majitelka plaveckého klubu, při mateřské stále učí sportovní psychologii na trenérských kurzech na FTVS UK. PhDr. EVA CHALUPOVÁ, Ph.D.

ZÁSADY A PRVNÍ POMOCI Více informací, ZÁCHRANY tipy na spojení a výhodné jízdenky najdete na: NAJDETE NA PRAKTICKÉ VYTRHÁVACÍ KARTĚ NAwww.cd.cz/cdski KONCI TOHOTO ČASOPISU!

FOTO: RADEK HOLUB – SNOW

38 UNIVERZITA

SPÁSA RODIČŮ

aneb jak pořídit dětskou výbavu levně a bez stresu JESTLI DOMA MÁTE DĚTI, TAK TO ZNÁTE. NĚCO JIM KOUPÍTE, A JEŠTĚ NEŽ SE Z TOHO STAČÍ OŠOUPAT CENOVKA, TAK UŽ TO LIFRUJETE NA NĚJAKÝ TEN BAZOŠ, ABYSTE SE TOHO POD CENOU ZBAVILI. DOBRÁ, NEPLATÍ TO ÚPLNĚ UNIVERZÁLNĚ. TŘEBA S LEGEM JSEM SI JÁ OSOBNĚ VYHRÁL AŽ DO RANÉ PUBERTY A VZDUCHOVKA MI DĚLALA RADOST AŽ DO POZDNÍ DOSPĚLOSTI, ALE TO JSOU SPÍŠE VÝJIMKY. cela nedávno jsem například opakovaně řešil, na čem bude tuhle sezónu náš nejmenší lyžař brázdit svahy. Poté, co náš sklep navštívili zloději a odnesli (trochu překvapivě) nejmenší lyže z naší kolekce, neměl jsem nejmenší chuť kupovat tutéž výbavu po druhé. Dětské lyže totiž rozhodně nejsou o tolik levnější, o kolik jsou ve srovnání s těmi dospělými kratší. Proto jsem se začal pídit, jestli by nešla rozjetá sezóna překlenout nějakou zápůjčkou. Když jsem se optal věci znalejšího kamaráda na názor, tak mi tuto myšlenku rozmlouval s tím, že dětské bazarovky jsou často řadu sezón jeté šunty, a to nemluvě o lyžácích. Když už jsem se pomalu začal smiřovat s myšlenkou, že to zase koupím nové, načež to na jaře opět prodám, ozval se kamarád podruhé. Prý ať se mrknu na stránky půjčovny Simplerent. Tam že mají výbavu novou a navíc za zajímavé ceny. Nebudu to protahovat, za chvíli jsem tam volal a člověk, který vypadal, že ví, o čem mluví, mi dal na výběr. Buď se stavím se synkem osobně, nebo si ho přeměřím a převážím a můžu si věci vyzvednout sám. Nerad jezdím po vánoční Praze sám, natož s tříletým dítětem, takže volba byla jasná. Výška po bradu, délka chodidla, obvod hlavy a hmotnost. Tímto vyzbrojen jsem vyrazil na předvánoční Flóru. Pán v půjčovně u mě zachoval dojem z prvního kontaktu. Za pár minut jsem byl vyzbrojen zbrusu novými, na synovu hmotnost seřízenými lyžemi Atomic, krabicí s lyžáčky Salomon, opatřenými ještě visačkou, a totéž platilo i o krásné Bollé helmě.

Když jsem odcházel domů, připadal jsem si, že opouštím obchod. V tašce úplně nové věci, jen díra v peněžence se bude zacelovat výrazně kratší dobu. Asi jste pochopili, že jsem opravdu nadšený. Minimálně dokud se růstová křivka mé ratolesti výrazně nezploští, je pro mě lyžařská výbava vyřešená. P.S.: Když jsem přišel domů, za chvilku volá kámoš potřetí, jestli jsem si prý objednal pojízdnou půjčovnu. Co to je? ptám se ho. Mrkni na stránky Simplerent. Mrkl jsem a našel. Příště na tu Flóru už nepojedu a nechám si to vše přivézt.

ZNÁTE POJÍZDNOU PŮJČOVNU? Simplerent je půjčovna lyží (a jízdních kol) nového konceptu, která se zaměřuje především na sezónní půjčování lyžařského vybavení pro děti (v zimě), resp. dětských jízdních kol v létě. Rychle rostoucí děti tak mají možnost být po celou sezónu plně vybaveny kvalitním a jejich velikosti a schopnostem odpovídajícím vybavením, aniž by rodiče museli investovat do jeho nákupu. Zřejmou cenovou výhodnost tak doprovází komfort, kdy máte vybavení po celou sezónu připraveno doma k dispozici, nemusíte se starat o mezisezónní servis, a dokonce ani cestovat do půjčovny! Vybavení vám totiž doveze pojízdná půjčovna až k vám domů. Více na:

www.simplerent.cz Další zkušenosti s půjčovnou Simplerent čtěte na:

/clanek/4414

apul news

ASOCIACE PROFESIONÁLNÍCH UČITELŮ LYŽOVÁNÍ A LYŽAŘSKÝCH ŠKOL (APUL) GENERÁLNÍ PARTNER APUL:

PARTNEŘI APUL:

LEKTORSKÝ SEMINÁŘ A POZNATKY Z USA

FOTO: APUL

Seminář pohledem vedoucího lyžařského lektorského sboru Ondry Nováka odzimní seminář byl tradičně nabitý a pracovní. Svojí přítomností ho tentokrát obohatil vedoucí vzdělávání americké organizace PSIA Jonathan Ballou a jeho návštěva byla jednoznačným přínosem nejen pro lektory APUL, ale i pro mezinárodní spolupráci, snazší rozpoznávání licencí APUL v zámoří, resp. lepší uplatnění úspěšných absolventů v zámořských lyžařských školách. Jonathan velmi kvitoval vysokou a velmi kompaktní úroveň našeho lektorského sboru, a to nejen po lyžařské, ale i technicky teoretické stránce. Právě technické diskuse na svahu i mimo něj byly největším přínosem celé jeho návštěvy. Opět jsem si ověřil, že přes různé přístupy k výuce směřujeme všichni k tomu stejnému. Ke kvalitnímu sportovnímu lyžování, které lze aplikovat v rozdílných podmínkách. Jonathanův koncept je velmi široký a pojme téměř vše, co lze ve výuce lyžování smysluplně využít. Není jednostranný, zaměřený striktně jen na jedno technické provedení, ale na soubor několika základních dovedností, ze kterých sestává celá skládačka dobrého univerzálního lyžování. Baví mě jeho otevřenost ke všem konceptům výuky lyžování a s jeho mottem, že „při výuce lyžování lze použít cokoliv, záleží jen na tom kdy, jak a na koho“, se dlouhodobě ztotožňuji. Mám rád jeho lyžování, je velmi uvolněné, univerzální a nehraje si na vyumělkovanou krasojízdu. Jonathanovo lyžování má i své chyby k řešení, a tím je lidské a funkční.

V PRVNÍM ČÍSLE ČASOPISU SNOW TÉTO SEZÓNY JSME VÁM PŘINESLI ROZHOVOR S JONATHANEM BALLOU, KTERÝ PŘIJEL JAKO HOST NA SEMINÁŘ LEKTORSKÉHO SBORU APUL V SÖLDENU. CÍLEM TÉTO NÁVŠTĚVY BYLO PROHLOUBIT DOBRÉ VZTAHY S AMERICKOU ASOCIACÍ PSIA-AASI A UMOŽNIT TAK LEKTORŮM ROZŠÍŘIT SI ZNALOSTI V OBORU A OBOHATIT JIMI VZDĚLÁVACÍ KURZY APUL. NYNÍ VÁM PŘINÁŠÍME REPORTÁŽ VČETNĚ ZÁŽITKŮ NAŠICH LEKTORŮ, ABYSTE SE TAK MOHLI I VY ALESPOŇ PROSTŘEDNICTVÍM TĚCHTO ŘÁDKŮ ZÚČASTNIT TOHOTO, V MNOHA OHLEDECH PŘELOMOVÉHO, SEMINÁŘE.

Příprava semináře ve spolupráci Jonathana Ballou a metodické komise APUL onathan Ballou přijel do Söldenu den před začátkem lektorského semináře, aby spolu s metodickou komisí APUL při společném lyžování probral program semináře a způsob, jak nejlépe uchopit propojení přístupů APUL a PSIA. Dozvěděli jsme se mnohé o přístupu PSIA, od technického konceptu pěti fundamentů přes filosofii vzdělávacích kurzů až po kritéria kladená na kandidáty. Současně jsme Jonathanovi představili technický a výukový koncept APUL, strukturu našeho vzdělávání a hodnocení zkouškových požadavků. Vedle předpokládané detailní znalosti vzdělávání instruktorů lyžování PSIA nabídl Jonathan i své rozsáhlé zkušenosti se vzděláváním instruktorů po celém světě. Bylo velmi zajímavé sledovat diskusi o vzdělávání instruktorů, kde se díky Jonathanovi promítaly klíčové prvky zámořských

asociací, převážně pohledy PSIA a NZSIA, ale při které zároveň vzešly inspirativní poznatky od Štěpána Koudely, který dlouhodobě působí v Rakousku, či zajímavé postřehy z působení v Austrálii od Tomáše Micala a Marka Meluzína. Celou diskusi pak pohledem z českého prostředí vhodně obohatil Radek Drahoňovský, který poukázal na některá česká specifika. I přesto, že obě asociace mají mnohé rozdíly, se ukázalo, že naše dlouhodobé cíle, ale také problémy, se nimiž se potýkáme, jsou v mnoha ohledech bližší, než by se na první pohled dalo očekávat. Krátký workshop mezi metodickou komisí a Jonathanem tak předznamenal, že seminář bude velmi přínosný pro rozvoj kvality dovedností lektorů a rozvoj vzdělávacích kurzů APUL.

FOTO: © PSIA-AASI

A jak vnímali seminář a Jonathanovu návštěvu lektoři APUL? hlasy na seminář byly mezi lektory velmi pozitivní. Bylo slyšet hodnocení, které používalo výrazů jako „inspirativní“, „přínosné“, „zajímavé“ či „světová kapacita“. Jonathan s námi strávil během semináře dva dny a každý lektor se účastnil dvou workshopů, kdy jeden byl zaměřen více na technický koncept PSIA a porozumění 5 fundamentům efektivního lyžování a druhý na zkouškové požadavky na kurzech PSIA a individuální zlepšování. Mnoho lektorů bylo příjemně překvapeno Jonathanovým bezprostředním přístupem a schopností vést workshopy tak, že se všichni cítili v rovnocenném postavení. „Jonathan se projevil jako profesionál s velmi přátelským a lidským přístupem. Přestože přijel jako zástupce PSIA, jedné z největších vzdělávacích organizací v oblasti vzdělávání lyžařských instruktorů, jednal se všemi lektory APUL jako s rovnocennými kolegy,“ zamýšlel se nad atmosférou semináře lektor David Pražák působící ve švýcarském Laaxu. Podobně Jonathanův přístup hodnotila i Jana Husáková, lektorka působící v Japonsku ve středisku Furano. „Jonathan je velmi inspirující člověk,“ konstatovala Jana v závěru semináře a dodala: „Je neustále plný energie a nápadů a má mimořádnou schopnost vytvořit prostředí plné přátelských diskusí, sdílení zkušeností a objevování nových úhlů pohledu.“ Vedle lidského přístupu oceňovali lektoři i rozsáhlé znalosti, zkušenosti a také Jonathanovo precizní, ale zároveň přirozené lyžování. Davida Pražáka zaujalo, „jak dokázal Jonathan při praktických seminářích na sněhu a poté na večerní teoretické prezentaci skloubit svoje bohaté zkušenosti ze světa instruktorského i závodního lyžování“, a navíc ocenil, že „vedle vyspělého lyžování motivoval Jonathan také rychlou, přesnou a věcnou analýzou našeho volného lyžování”. Jana Husáková vnímá přínos semináře jasně a dodává: „Podněty z tohoto semináře jsem využila během lektorování podzimních kurzů APUL a nadále z nich budu čerpat.“ Možná nejzajímavějším aspektem letošního semináře byla možnost porovnat přístupy APUL a PSIA a odpovědět si tak na otázku, kterou si lektoři kladli v posledních letech: „Jdeme při zlepšování vzdělávání APUL tím správným směrem?“

Lektor a člen metodické komise působící ve Švýcarsku a Austrálii Marek Meluzín shrnuje své dojmy slovy: „Tento seminář mi umožnil porovnání mého a Jonathanova přístupu, a to po stránce lyžařské, výukové či technické. Nejzajímavější je pohled na vývoj vzdělávání lyžařských instruktorů v mezinárodním měřítku. Klíčovým bodem, který si odnáším, je, že i přes některé odlišnosti směřuje jak APUL, tak i PSIA ke stejnému cíli a využívá k tomu stejných prostředků.“

FOTO: © PSIA-AASI

David Pražák zdůrazňoval: „Jednou z hlavních myšlenek technického konceptu PSIA je, že funkce převládá nad formou, což znamená, že je účinnější aktivně vést lyže tak, aby optimálně fungovaly a pracovaly pro nás, a není až tak důležité zaujímat pozice těla a čekat, zda lyže zareagují. … Výukový koncept a systém analýzy PSIA je podobný APUL. Potěšilo mě, že APUL jde ve svém vývoji se světem.”

Kurz APUL Laviny 2 proběhne 26. března – 2. dubna

Kurz „LAVINY 2“ je nadstavbový kurz v rámci vzdělání APUL, který je určen absolventům kurzu A1 se zájmem o nadstavbový modul standardu Euro Securité. Kurz má 7 výukových dní a uskuteční se letos v Chamonix v termínu 26. 3. – 2. 4. v úzké spolupráci s lektory francouzské ENSA. Náplní tohoto kurzu je kromě klasického freeridu v lyžařském středisku také ski-touring a základy skialpinismu, tzn. stoupání s lyžemi ke sjezdům a schopnost plánovat výstup i sjezd a to vše s důrazem na schopnost vedení skupiny a řízení rizika. Záchrana, prevence, plánování a nauka o sněhu, témata z prvního kurzu, se zde probírají a hlavně prakticky procvičují do větší hloubky. Jiří Nohejl

ČLENSKÉ LYŽAŘSKÉ ŠKOLY APUL: GARANCE KVALITY PRO KLIENTY, GARANCE DOBRÉ PRÁCE PRO INSTRUKTORY APUL

KONTAKTY NA www.apul.cz

DO BRANEK S DĚTMI? URČITĚ ANO

42 FAMILY SPORT

PARTNER RUBRIKY

Jak se lyžuje… O lyžování, sněhu, horách, hodně o dětech na lyžích ale nejen o nich. Zlehka, s nadsázkou, bezhlavě a nekonfliktně. Tentokrát o tom, když dítě dospěje do fáze, kdy už mnoho umí, ale kroužit po sjezdovkách s rodiči ho nebaví. Logicky, ačkoli rodiče nechápou…

Jak lyžovat s dětmi,

KTERÉ UŽ LYŽOVAT UMÍ JAKO KAŽDÝ SPRÁVNÝ NEDISCIPLINOVANÝ ODKLÁDAČ ČEKÁM. ČEKÁM, AŽ TO PADNE, LÉPE ŘEČENO NAPADNE. AŽ MĚ NAPADNE TO PRAVÉ, O ČEM SE JEŠTĚ MOC NEPSALO, NEBO ALESPOŇ O ČEM JSEM NEPSALA JÁ. A JAKO KAŽDÝ SPRÁVNÝ ODKLÁDAČ – MIMOCHODEM EXISTUJE NA TO CIZÍ SLOVO, ALE JE NATOLIK DRNČIVĚ NESKUTEČNÉ, ŽE HO NASCHVÁL NEPOUŽIJU – MÁM NAKONEC KLIKU. ŽIVOT SÁM MI NAFACKOVAL TÉMATEM, KTERÉ MI PŘIJDE NATOLIK ZÁSADNÍ, ŽE O NĚJ LETOŠNÍ POSLEDNÍ ČÍSLO NEMOHU OCHUDIT. TEXT: SIMONA SKOČDOPOLOVÁ FOTO: FISCHER

Na začátek něco zkusím. Být zkušený kriminalista, ponořím se nejprve do mysli v tomto případě nikoliv zločince, ale budoucích lyžařských, lyžujících kamarádů. A že my budeme kámoši, sakra práce!

Proč je to nebaví?

lastně se s tím setkávám celý svůj profesní život, jestli se tedy dá takto nadneseně mluvit o pár super proflákaných letech na sjezdovkách i mimo ně. Hlavní otázkou na programu dne vždy bylo, jak rychle a efektivně naučit kohokoliv lyžovat, hlavně děti samozřejmě. Rodič nervózně postávající pod sjezdovkou a počítající, jaká nálož ještě zatíží jeho peněženku, než synek či dcerka koordinovaně a hlavně samostatně dopluží až k jeho botám. Noční můra každého instruktora. Když je této mety dosaženo, už se jenom jezdí, nafoukaně řečeno automatizace a aplikace. V tomto okamžiku to většinou končí, děti-lyžaři jsou ponechány svému osudu, ať si to užijí.

No ale co když si to neužívají?

A zde přichází, tedy přijíždí moje zázračná inspirace v podobě čtyř lyžařských profíků. Věk 8–11 let, bohaté místní i zahraniční lyžařské zkušenosti. Typ, sklon a jakákoliv jiná vlastnost svahu je nechávají ledově chladnými. Navrch milující rodiče, ochotní zaplatit služby trenéra. Ideální kombinace, přesto tvrdý oříšek. Nadšení nula; vlastně se jim ani nechtělo lyžovat. Z předchozího trenéra odvázaní nebyli a u mě očekávali stejný vývoj. Spletli se. Pokud jste dočetli až sem, vězte, že nebude následovat bezbřehé bušení do prsou, nýbrž osobní, ničím nepodložený, nicméně léty vyzkoušený návrh, nástin, jak na to. Cesta, možná.

Dětské myšlení je nezatížené, přímočaré a vlastně realistické. Sjedu kopec, nepadám, jedu rychle, jsem v pohodě rovná se umím lyžovat. Na to, aby člověk sám sebe bez ustání vnitřně trénoval a permanentně hodnotil povahu signálů vysílaných svým lyžařským výkonem vstříc širému světu, je třeba pořádná dávka dospělácké schopnosti dělat věci složitější, než jsou. Dítě, které cíleně piluje technické dovednosti, podle mého buď přehnaně touží po pochvale, nebo musí, protože je v „repre“. Patří sem i fenomén „dělej obloučky!“, specialita předškolních lyžařů a jejich ambiciózních rodičů. Rozumějte, je dobré dělat oblouky, ale je špatné předpokládat, že je malé dítě bude dělat, když není kolem čeho a proč. Ve stínu těchto skutečností, je představa x tréninkových jízd na té samé sjezdovce nudnou utopií. Meta byla dosažena už tím, že inkriminovaný kopec sjedu, a to rychle. Tento

Volba stopy, střídání poloměrů oblouku, řečeno po našem, čtyři lyžníci vlají za sebou na laně, ideálně na dvou lanech – každé v jedné ruce. Za předpokladu, že ten první ví, co dělá, je to perfektní cvičení s bonusem ve formě vesmírné centrifugy pro posledního na laně. Bilance po hodině „tréninku“ – spousta nových zážitků, vysmátá nálada, potrénováno, a to jsme měli jen gumu a kus lana. Co by se dalo teprve zažít s nafukovacím krokodýlem…

…ZKUSILI NĚCO NOVÉHO

Lyžování není jen lyžování. Zní to divně, ale je to tak. V každém skiareálu najdeme alespoň zárodek funparku, základy freestylu zvládne každý. Můžeme vyzkoušet jízdu pozadu, přejet pár boxů, malý skok. Větší areály mají měřené slalomové tratě, kde můžeme potrénovat základy jízdy v brankách. Spousta zábavy se užije při trénování startu. Víte, kolik utáhnete za sebou lyžařů při nácviku bruslení? Když zajedeme ještě dál, třeba tamhle do lesa, nejenom, že potkáme jezevce, ale vyzkoušíme i jízdu v hlubokém sněhu nebo boulích. Můžeme jít ještě dál a vypůjčit třeba telemarkové vybavení. Cokoliv, co urve body v neprospěch všech těch placatých zářících věcí, se počítá.

…PŘIDALI ZÁBAVU

DO PARKU A NA SKOKY? URČITĚ ANO

stav nezmění ani přítomnost trenéra se vším tím vysvětlováním a cvičením. Meta tedy byla dosažena a co teď? Ledaže bychom…

…ZMĚNILI PODMÍNKY

Komunikační, svahové, sněhové a vůbec. Třeba nastolíme koordinovanou demokracii. U dětí, které již chápou pohyb ručiček po ciferníku, zavedeme pravidlo čtvrthodiny. Každou čtvrthodinu si odhlasujeme, jestli nás to, co děláme baví: jestli ne, budeme prostě dělat něco jiného, případně se na lyžování pro dnes vykašleme (nevykašleme, ale to víte jen vy a já). Je-li možnost, měníme kopec, třeba jen vyjedeme ze sjezdovky na louku nebo mezi stromky,

stačí jen přeskočit hranu sjezdovky nebo uspořádat výlet po lesní cestě. Prostě cokoliv, co je na hony vzdáleno broušení té samé sjezdovky pořád dokola.

…UDĚLALI TO TROCHU JINAK

Jde nám hlavně o zábavu, víme, ale občas je fajn něco potrénovat, i když to hned nemusíme vytrubovat po okolních kopcích. Třeba se nám nezdá postavení nohou, vezmeme gumu za tímto účelem ráno vytaženou z tepláků a zavážeme kolem kolen. Příliš u sebe – guma padá, příliš od sebe, každé jinam – nemožné. Ten samý kopec chvíli poté – jízda na gumě ve dvojici, ideální na zahájení oblouku a hranění.

Zkrátka není to jen striktně o výkonech na svahu, ale i o tom všem, co děláme kolem. Podjíždíme si pod nohama ve frontě na lanovku, jedeme pozadu na pomě (fuj, to se nesmí), soutěžíme, kdo vymyslí největší zimní nesmysl, pojmenováváme hory a kopce v dohledu, čicháme ke sněhu, závodíme, kdo dříve najde v lese svoje zahozené hůlky, jezdíme poslepu, vymýšlíme si přezdívky, prostě se bavíme.

Konec příběhu

My jsme si to užili a opakování je v dohledu. Skromně doufám, že těch pár tipů bude ještě někomu k něčemu. Tak mě tak napadá, že je toho hodně, co se dá dělat s dětmi, které už lyžují, vlastně mnohem víc než s dětmi, které nelyžují. Minimálně lyžovat. Pořád, dokola, do zblbnutí, všude, na všem… A to přesně hodlám dělat od teď až do konce zimy. Dokud nám sníh neroztaje a tak dále a tak dále… Lyžařka, matka, manželka, učitelka, lektorka stále v procesu hledání nové jedinečné stopy. Nejlépe se cítí kdekoliv, kde jsou hory a sníh. Absolventka FTVS UK, vedoucí dětského vzdělávání APUL, lektor APUL, provozuje vlastní lyžařskou školu v Krkonoších. 2. místo na mistrovství ČR ve freeridu, Scott CzechRide 2008. Mgr. SIMONA SKOČDOPOLOVÁ

REIMA, PARTNER RUBRIKY, JE FINSKÁ ZNAČKA, KTERÁ SE SPECIALIZUJE NA FUNKČNÍ A SPORTOVNÍ OBLEČENÍ PRO DĚTI.

Více na www.reima.com

SPORT

TAKOVÝ NORMÁLNÍ RODINNÝ VÍKEND

NA BRÁDLERKÁCH

aneb i v Česku lze zažít rodinné dobrodružství se skialpy

BYL TO VLASTNĚ PÁTEK JAKO KAŽDÝ JINÝ. PO PRÁCI JSEM NASKLÁDAL VEŠKEROU BATOŽINU DO NAŠEHO RODINNÉHO „BUSÍKA“ A CÍLILI JSME NA VRCHOLKY HOR. TENTOKRÁTE ALE NASTALO NĚCO, CO SE V ČESKÉ KOTLINĚ UŽ ČTYŘI ZIMY JEN TOUŽEBNĚ OČEKÁVALO – OPRAVDOVÁ SNĚHOVÁ NADÍLKA! MÍSTY AŽ JEDEN A PŮL METRU SNĚHU SLIBOVALO ZÁBAVU PRO CELOU RODINU. SÁŇKY S SEBOU, ZBYTEK SI PRÝ PŮJČÍME NA MÍSTĚ. SBOHEM MĚSTO, MY JEDEME NA HORY. CÍLOVÁ STANICE – BRÁDLEROVY BOUDY. poměrně velké nabídky horského ubytování si vždy vybíráme taková místa, kde můžeme děti vypustit ven z chalupy a neřešit jejich bezpečí. V čase inverzí hrála navíc roli skutečnost, že by se děti mohly nadýchat čerstvého vzduchu. Facebook Brádlerových bud sliboval čerstvý vzduch… Tak tedy, zdraví bychom měli. Bouda leží na horském úbočí pár kilometrů nad Špindlerovým Mlýnem, daleko od rušných míst, čímž máme i bezpečnost. Do karet nám zároveň hrála i informace, že si s sebou můžeme za skromný poplatek vzít i našeho pátého člena rodiny, ohařku Roxy. Tím jsem si ušetřil cestu k rodičům, kde by jinak přes víkend čekala. Co mě opravdu zajímalo, byla jejich půjčovna, která nabízela dětské skialpy. Dobrodružství pro naše caparty začalo již na parkovišti. V místě zvaném Medvědí koleno

jsme se přelodili i s batožinou na dva přistavené sněžné skútry, které vyvezly naši famílii až na boudu. Já zapnul čelovku a vydal se na dvouapůlkilometrový výšlap společně s naší Roxy. „Až zahlídneš první boudu, tak tam ještě nejsi!“ motivoval mě muž v přilbě s dlouhými vlasy, který se mi posléze představil jako Petr, provozovatel Brádlerových bud. Cesta se vinula zasněženým lesem, což mi po celém týdnu připadalo jako ze sna. Když jsem spatřil to správné jméno na štítu dřevem obložené budovy, byl jsem nadšen z prostranství, které se kolem ní otevíralo. Přivítání horalským „ahoj“ na baru restaurace značilo, že to i s rodinnou atmosférou boudy myslí vážně. Děcka jsem po příchodu hledal marně, obě už se nacházela v rozlehlém dětském ne koutku, výstižněji řečeno – pokoji! Po večeři a nezbytném čtení pohádky uléháme.

Snídaně od půl deváté v naší rodině neznamená, že se déle prospíte, ale že se jde ven ještě před ní. Svítání za horským hřebenem osvětlovalo inverzní deku ležící v údolí pod námi a já byl rád, že počasí je nám nakloněno. Dlouho jsme se k první sněhové radosti nerozhodovali – vyběhnout pár výškových metrů a pak už jen sjezd od křižovatky „Pod Martinovkou“ na bobech zpátky k chalupě. Kouřící komín dává vědět, že chalupa ožívá a jde se jíst. Forma švédského stolu evidentně náramně vyhovuje nám všem. Boudař Petr „do placu“ hází nabídku spuštění tatrapomy, čímž beru děti na asi 350 m dlouhou sjezdovku a žena vyráží na zapůjčených skialpech směr hřebeny. Na svahu vše probíhalo dobře zejména směrem dolů, směrem nahoru jsme včasné vystoupení našich ratolestí museli zabezpečit s dalším tatínkem.

Víme, jak vypadá alpský standard ubytování, jaké chutě nabízí španělská kuchyně. Děti ale vychováváme v Čechách, v našich tradicích a tradičních aktivitách, proto jsem rád, že existují místa jako Brádlerovy boudy. Dvanáctá hlásí čas oběda, žena sms zprávou dosažení cíle na vrcholu zvaném Vysoké kolo. Poobědová siesta nabrala rychlého konce v momentě, kdy boudař Petr opět „hází“ do davu nabídku – tentokráte prý jede „do kolena“, tedy na tamní parkoviště, pro další rekreanty a nahoru bude mít v rolbě pár volných míst. V mžiku se chopíme bobů a saní a uháníme příjezdovou cestou směr údolí. Nadšením teď snad nejvíce hoří má žena. Chvilku za námi přijíždí i černě

zbarvená příšera Pistenbully a spatřiv pohledy mých dětí se ujišťuji, že tohle už nic nepřekoná. „Taková blbost a tolik radosti,“ zazní cestou vzhůru. Zbytek denního světla nás doprovází při stavění sněhuláka s ostatními dětmi a vykopávání bunkrů pro pár bojechtivých školáků. S nádherným západem slunce se vracíme do chalupy. Po večeři jsme se domluvili s Petrem a všem dětem v prosklené jídelně pustili na velké plátno pomocí projektoru pohádku. Přijde

mi skvělé, že jsou tu děcka neustále pohromadě a vlastně se i sama zabaví. Přichází noc. Děti asi spí, rodiče popíjí. Nedělní ráno prozradilo, že synovy lyžáky se po přitažení vázání do dětských skialpů vejdou, a mé srdce plesalo, že společně zdoláme nějaký svah poprvé i směrem vzhůru. Holky brousí sjezdovku, chlapi vyráží. Nasazení pásů zvládl Matyáš po krátké instruktáži sám. Směr nám byl doporučen, a tak začínáme stoupat. Široká cesta k Martinově boudě byla pro nás ideální. Divil jsem se, jak moc je to pro Matyáše snazší než běžkování. S trochou protestů jsme dosáhli Martinovky. Synátor byl z výletu vzhůru nadšen o poznání méně než já, ale sjezd vše vyvážil, takže jsme nakonec sdíleli radost a já i trošku doutnal pýchou. Pochlubení se mámě, obligátní vytahování se před sestrou a jde se na oběd. Když je člověk na správném místě a se správnými lidmi, čas nějak rychle letí. Tak se i nám pomalu chýlil tento povedený víkend ke svému konci. Odpoledne se ještě děti ztratily za chalupu, kde stojí sněhové bivaky. Zrovna probíhalo válení sudů ze svahu, když jsem je musel vyzvat k odchodu do chalupy a převlečení se. Naštěstí, a to ale nejmenší nevěděli, byl před námi ještě opakovaný sjezd do Kolene na parkoviště. Batožinu nám za úplatek sveze skůtr, čímž se nabízí možnost zapůjčit si místní sáňky a boby a trošku si rozveselit jinak teskné opouštění místa, kde nám bylo tak náramně dobře. Jsme se ženou turisté jako každý. Vycestovali jsme mnohokrát i do zahraničí, čímž známe všechna pohoří od Pyrenejí po Julské Alpy. Lezeme, boulderujeme, chodíme na sněžnicích i skialpech. Víme, jak vypadá alpský standard ubytování, jaké chutě nabízí španělská kuchyně. Děti ale vychováváme v Čechách, v našich tradicích a tradičních aktivitách, proto jsem rád, že existují místa jako Brádlerovy boudy. Místo, kde se potkávají lidé vřelí a přátelští, kde děti zmizí ven, z okna na ně dohlédnete a tušíte, že se tady cítí dobře.

www.bradlerovy-boudy.cz

SPORT

FOTO: PETR ŠTĚPÁNEK

LYŽAŘI NA KVASOVSKÉM MENČULU. PESTRÝ TÝDEN 5/1938

PODKARPATSKÁ RUS zapomenutý ráj lyžařů

Lyžování v ukrajinských Karpatech před sto lety

LYŽOVÁNÍ SE NA ÚZEMÍ DNEŠNÍCH UKRAJINSKÝCH KARPAT ROZŠÍŘILO POZDĚJI NEŽ V ALPÁCH ČI KRKONOŠÍCH. KARPATY BYLY VŽDY ZAOSTALEJŠÍ, DOPRAVA DO HOR BYLY KOMPLIKOVANÁ A POMALÁ, VELKÁ MĚSTA SE VE VÝCHODNÍ ČÁSTI NACHÁZELA DALEKO (KRAKOV, LVOV, BUDAPEŠŤ). PŘESTO DĚJINY ZAZNAMENALY JISTÉ OBDOBÍ, KDY SE V KARPATECH HOJNĚ A ORGANIZOVANĚ LYŽOVALO A KVETL TURISMUS OBECNĚ. PŘÍKLAD LYŽOVÁNÍ NA ZAKARPATSKÉ RUSI ZÁROVEŇ UKAZUJE, JAK UMÍ BÝT HISTORIE VE SVÝCH PROMĚNÁCH KRUTÁ. FOTO: PETR ŠTĚPÁNEK

TEXT: ALEŠ KUČERA ARCHIV: PETR ŠTĚPÁNEK

elkový úpadek východokarpatského regionu způsobila 1. světová válka, kdy se fronta přehnala přes karpatské hřebeny několikrát a mnohé vesnice lehly popelem úplně a železniční tratě byly mnohdy zcela zničeny. Teprve v období, kdy severní část Karpat připadla Polsku a jižní svahy karpatského hřebene od Užockého průsmyku na východ připadly jako Podkarpatská Rus Československu, došlo k rozvoji i zimních sportů především v místech vyhledávaných turisty v létě. Na polské straně to byla zejména oblast Worochty, Jarenczy a na tehdy naší straně oblast Volovce, na východě první Československé republiky okolí Jasině a Rachova, v oblasti Černohorského masívu s vrcholem Hoverla 2 061 m, dnes nejvyšší horou Ukrajiny. Na Podkarpatské Rusi se v roce 1937

NEJVYŠŠÍ HORA POLONINY SVIDOVEC – BLIZNICA (1 883 M) OD SEŠULU. PESTRÝ TÝDEN 3/1937

NA PODKARPATSKÉ RUSI SE V ROCE 1937 NACHÁZELO 14 HORSKÝCH UBYTOVEN S CELOROČNÍM PROVOZEM A 17 CHAT A ÚTULEN KČST. NEZŮSTALA JEDINÁ. POCHOPITELNĚ EXISTOVALY I KVALITNÍ TURISTICKÉ MAPY OD VÍCERO VYDAVATELŮ. NEJVDĚČNĚJŠÍ TÚRA PRÝ VEDLA K TRIGONOMETRU POPA IVANA (1 940 M), ODTUD SJEZDEM PO RUMUNSKÉ HRANICI V DÉLCE ASI 4 KM PO HŘBETĚ K ŽERBANU (1 795 M), NAČEŽ NÁSLEDOVAL PŘEKRÁSNÝ SJEZD K DELIMITAČNÍ CHATĚ VE SPRÁVĚ KČST A 8 KM DLOUHÝ SJEZD Z HŘEBENU DO RACHOVA (NA MAPĚ ZCELA DOLE)

nacházelo 14 horských ubytoven s celoročním provozem a 17 chat a útulen Klubu československých turistů. Za první republiky, slibně se rozvíjejícího meziválečného období, ČSD vypravovaly z Prahy do Jasini, nejvýchodnější rychlíkové stanice tehdejšího Československa, výletní a lyžařské vlaky. Nabídka zahrnovala i zimní zájezdy vč. ubytování, pojištění a turistického programu pod vedením zkušených instruktorů. Za součinnosti Svazu lyžařů RČS byly lyžařské zájezdy jak pro začátečníky, ale i pokročilé.

Družný život účastníků byl zpestřen vlastními závody a kulturními večery. Cesta vlakem do Jasini, která tehdy trvala téměř 19 hodin, byla zpestřena možností zahnat nudu v „tanečním voze ČSD“. Rozvoj zimních sportů u tehdejších severních sousedů, na území náležícím historicky Polsku, začal již na konci 19. století. Od roku 1876 začala ve městě Stanislawów (dnes Ivano-Frankivsk) působit pobočka Towarzystwa Tatrzańskego, ve Lvově o sedm let později. Lyžařský oddíl „Karpackie Towarzystwo Narciarzy“ byl ve Lvově

AKTUÁLNÍ INFORMACE o lavinové prevenci a pravidelné lavinové výstrahy pro ukrajinské Karpaty najdete na www.karpaty.net/laviny. Informace o skiareálu Dragobrat na www.karpaty.net/dragobrat a jediné fungující horské chatě v Zakarpatské oblasti, chatě Perelisok v nadmořské výšce 1 240 m, celoročně obývané hospodářem, na www.karpaty.net/ perelisok.

48 SPORT

PROPAGAČNÍ LETÁK MĚRKOVY CHATY, 30. LÉTA

Z dobového tisku

REPRO: Z PUBLIKACE POZNEJ LID A KRÁSY PODKARPATSKÉ RUSI

Z časopisu Zimní sport (7/1937), článek Využili jsme Karpat lyžařsky?: Při delším pobytu v chatě pod vrcholem Popa Ivana se naskýtá možnost půldenních i celodenních túr na horu Pietroš (1 784 m) nebo Berlabáš (1 736 m). Nejvděčnější tura vede k trigonometru Popa Ivana (1 940 m), odtud sjezdem po rumunské hranici v délce asi 4 km po hřbetě k Žerbanu (1 795 m) a zakončiti tento pěkný výlet překrásným sjezdem k delimitační chatě ve správě KČST (v zimě však uzavřené). Sjezd z hřebenu do Rachova je cca 8 km dlouhý. Velmi příznivé možnosti dávají lyžaři táhlé a holé jižní svahy Popa Ivana, spadající do Rumunska. Uskutečněním turistické dohody s Rumunskem bude možno vykonati několikadenní okružní túru z Popa Ivana na Mezipotoky, Černou Horu, Hoverlu, Měrkovu chatu a zpět do Rachova. Postavením nové chaty na Hoverle přibyl opět jeden článek do řetězu v zimě udržovaných chat, umožňujících hladké absolvování túry po hranicích. Mezera mezi Pop Ivanem a Hoverlou bude brzy vyplněna též zimním provozem chaty KČST na Černé Hoře a mimořádná ochota činitelů Klubu rumunských turistů v Sighetu, aby i náš lyžař mohl používat piketů pohraniční rumunské stráže, zpříjemňuje pobyt v této oblasti. Při stávající československo-polské dohodě možno navštíviti i polskou chatu pod Černou Horou a doporučujeme návštěvníkům Rachovska opatřiti si turistickou legitimaci opravňující k přechodu polských a rumunských hranic.

Dobový týdeník Pestrý týden popisuje „lyžařství na Podkarpatské Rusi“ takto: Veliká část podkarpatské Rusi skýtá výborný lyžařský terén, jednak proto, že je hornatá, jednak její podnebí je příznivé lyžařskému sportu, v zimě leží všude dosti sněhu, a to dlouhou dobu. Proto i hlavní město Užhorod poskytuje svému obyvatelstvu vhodnou příležitost k pěstování bílého sportu v bezprostřední blízkosti města. V užocké oblasti jsou hlavními středisky lyžařů Užok a Volosianka s vhodnými terény jak pro pokročilé, tak i pro úplné začátečníky. Ubytování dobré (obě místa jsou již uvedena mezi letovisky). Pro vyspělé lyžaře možno též doporučiti chatu na pohoří Javorníku, kde možno pro méně náročné obdržeti celé zaopatření. V mukačevské oblasti je to hlavně Volovec s dobrým terénem pro začátečníky i pokročilé i s dobrým ubytováním. Rovněž tak Rozsypalovu chatu v průsmyku Skotarském lze lyžařům doporučiti. Pro dobré lyžaře je vhodná túra na poloninu Boržavu, kde je dobré ubytování v chatě pod Plajem (1 130 m), ale bez stravování. Odbor KČST Chust vybudoval lyžařskou útulnu na Drahovském Menčulu s dobrými terény. Výborný lyžařský terén je v okolí Jasini, není však tam dosud dostatek vhodného ubytování. Rachov je zatím dobře vybaven a skýtá též vhodné lyžařské dráhy. Výborné lyžařské terény má Měrkova chata na Kvasovském Menčulu, poměrně lehce přístupná ze stanice Kvasů. Odtud vděčné túry na Šešul, Pietroš, Hoverlu, ovšem pro zdatnější lyžaře. Pod Hoverlou je též v zimě obhospodařovaná chata KČST. Nejkrásnější vysokohorské terény jsou v okolí Vaškovy chaty na Pop Ivanu, skýtající dokonalý požitek vyspělým lyžařům, vyrovnají se Tatrám. Nejtěžší lyžařskou túrou je pohraniční pětidenní cesta z Trebušan přes Pop Ivan, Mezipotoky, Stoh, Černou horu, Hoverlu, Pietroš na Měrkovu chatu. Střední část této túry je velmi namáhavá a nebezpečná a vyžaduje lyžařů nejen technicky vyspělých, ale i tělesně zdatných a houževnatých. Poněvadž není zimního značení, je možná orientace jen podle mapy, jídlo se musí nosit s sebou a je nutno spoléhat se pouze sám na sebe. DOBOVÁ INZERCE NA VAŠKOVU HORSKOU CHATU POD VRCHOLEM POP IVAN.

založen v roce 1907, organizoval zimní přechody divokých hor v Goragnách a Černohoře, vybudoval dvě horské chaty. Opravdový rozvoj lyžařství na polské straně karpatského hřebene nastal ve 30. letech minulého století, kdy do oblasti mířily turistické vlaky PKP z Varšavy a Krakova. Na polské straně dnešních ukrajinských Karpat se nacházelo 28 turistických chat a útulen, z čehož 9 bylo osídleno chataři celoročně. I dnes lákají nedotčené a neosídlené ukrajinské hory mnoho našich, ale především ukrajinských vyznavačů freeridu, skialpinismu a zimní turistiky. U nás nejznámější je asi lyžařský areál Dragobrat 1 350 m až 1 700 m v pohoří Svidovec v nejvýchodnější části bývalé Podkarpatské Rusi, a to díky možnostem lyžování ve volném terénu. Níže položený skiareál Pylypec na pohoří Boržava, ve střední části Zakarpatské oblasti, si oblíbila početná komunita freeriderů z celé Ukrajiny.

JAK TO BYLO SE ZAKARPATSKOU RUSÍ Podkarpatská Rus (dnes Zakarpatská oblast Ukrajiny) se k tehdejšímu Československu připojila dobrovolným rozhodnutím v roce 1919 po rozpadu rakousko-uherské monarchie. I přes obrovské problémy související s neblahým dědictvím monarchie (chudoba, zaostalost, negramotnost, zaostalá dopravní infrastruktura), ale i dopady hospodářské krize 30. let, dokázala mladá Československá republika tuto překrásnou, převážně hornatou zemi za necelých dvacet let výrazně změnit. Zásadně se zlepšily poměry dopravní: nová pravidelná linka ČSA létala z Prahy do Užhorodu, rychlík z Prahy do Jasini pak zkrátil cestovní dobu na konci 30. let na polovinu oproti letům poválečným. I proto neposkvrněná a divoká příroda Karpat přiváděla rok co rok na Podkarpatskou Rus stále více českých turistů, převážně z velkých měst. Cestovní kanceláře a ČSD organizovaly vlakové lyžařské zájezdy do nejvýchodnější oblasti tehdejší první republiky. Velmi intenzivní byla činnost Podkarpatoruské župy KČST, do roku 1928 její členové vyznačili Jubilejní karpatskou stezku měřící 343 km, na ni navazovalo dalších 22 značených turistických tras v délce až 1 000 km a vybudovala 17 vlastních turistických chat a útulen. Slibný rozvoj turistiky na Podkarpatské Rusi však přerušily nejprve mnichovské události a vídeňská arbitráž a krátce nato rozpad Československa a druhá světová válka. Poválečné časy bolševického hospodaření přežila pouze jediná horská chata z dob 1. republiky – ta na Javorníku, a ta bohužel před dvěma lety vyhořela. V 50. letech se turistika ubírala směrem socialistické organizované rekreace pod dohledem sovětského státu. Slibný návrat k aktivním formám turistiky a lyžování přinesly až první roky 21. století. Dnes skialpinistům slouží jediná horská chata na hřebeni Svidovce, chata Perelisok nad Rachovem.

- 40 %

Dětské inline brusle PHASER Dětské roztažitelné brusle Bladerunner – rostou s vašimi dětmi. Není potřeba každý rok kupovat nové! Průměr koleček: 72 mm Tvrdost koleček: 80A Ložiska: ABEC 3 Rám: kompozit Zapínání: šněrování, nártový suchý zip, přezka s pojistkou Brzda: ano

místo 2 199,-

1 299,-

- 41 %

Pánské/dámské inline brusle SIRIO 84 Na kratší až středně dlouhé jízdy pro začátečníky a středně pokročilé. Průměr koleček: 84 mm Tvrdost koleček: 84A Ložiska: SG7 Rám: hliníkový Zapínání: přezka na manžetě, 45°suchý zip, šněrování Brzda: ano

místo 4 799,-

2 799,-

92 prodejen + e-shop www.sportisimo.cz

SPORT

TRENDY

– ať to houpá!

NEJEDEN LYŽAŘ VYMĚNÍ V LÉTĚ LYŽE ZA JINÝ SPORT A ČASTO JE TO PRÁVĚ KOLO. ČÍM DÁL VÍCE LYŽAŘSKÝCH STŘEDISEK NAVÍC TOČÍ LANOVKOU I V LÉTĚ A LETNÍM PROVOZEM LÁKAJÍ NA HORY NEJEN TURISTY, ALE STÁLE ČASTĚJI I BIKERY. DO POPŘEDÍ ZÁJMU SE PŘITOM DOSTÁVAJÍ CELOODPRUŽENÁ KOLA, KTERÁ USNADŇUJÍ ZEJMÉNA JÍZDU Z KOPCE A ČÍM DÁL VÍCE BIKERŮ OBJEVUJE SINGLETRAILY, FLOW NEBO ENDURO KOLA. O CO JDE? JEN POKRAČUJTE VE ČTENÍ.

v ježdění na kole TEXT: ANDREA DRENGUBÁKOVÁ

Éra singletrailů

ficiálně je singletrail přírodní cesta široká maximálně pro jednostopý dopravní prostředek, tedy kolo. V praxi jde samozřejmě i o trochu širší cesty, které mohou být perfektně vyhlazené nebo zahrnují nějakou přírodní nerovnost, již ale není nijak obtížné přejet. Díky technické nenáročnosti jsou singletraily vhodné i pro začátečníky na horských kolech nebo malé bikery. Některé singletreky lze zdolávat klidně i na pevném horském kole, nicméně celoodpružený bike bude většinou pohodlnější. Zatímco některé oblasti nabídnou celou síť singletrailů, například Singletracky pod Smrkem,

FOTO: © SCOTT

NEJ SINGLETRAILY V ČR Cykloaréna Vysočina Rychlebské stezky Singltreky pod Smrkem Singletrail Moravský kras

NEJ FLOW-SINGLETRAILY V ČR A OKOLÍ

Místo Trail Země Bílá............................................Zelený trail..................Česko Dolní Morava........................Skalní trail...................Česko Bachledová...........................Family trail.........Slovensko Malinô Brdo.......................Modrý Zamat......Slovensko Saalbach-Hinterglemm....Milka Line...........Rakousko Sölden...................................... Teäre Trail...........Rakousko Schöneck.......................... Erich Popp-Trail.....Německo Geisskopf............................ Flow Country........Německo i těžký terén, na druhou stranu vyjede i prudké kopce, jako klasické XC kolo. Kola mají oproti běžným celoodpruženým strojům také odolnější rám i komponenty a většinou i širší pláště, z čehož pak plyne nevýhoda v podobě vyšší hmotnosti. Pro tyto stroje vznikají nejen speciální enduro trasy, ale také enduro závody, které jsou určené i pro širokou veřejnost.

Top místa moderních bikerů

jichž je téměř 80 km, zejména střediska s letním provozem spouští singletreky spíš po vrstevnicích a z kopce dolů, zato se na ně bikeři mohou nechat vyvézt lanovkou, jako je tomu například v Bílé v Beskydech.

Chyťte si své flow

V horské cyklistice jde o stále častěji skloňované slovíčko. S nadsázkou řečeno, singletrail, který nemá flow, jako by nebyl. Trail se správným „flow“ je plynulý, není nikdy příliš prudký ani nebezpečný a jsou pro něj specifické vyhlazené terénní vlny, na kterých začátečníci mohou získávat cit pro terén a zkušení na něm „pumpují“, čímž bez šlapání zvyšují svoji rychlost.

Nejznámější flowtrail v České republice, který si mohou užít klidně i úplní začátečníci, je Superflow na Rychlebských stezkách, na jehož stavbě se podíleli i odborníci z Velké Británie. Není tajemstvím, že se stavitelé trailů i z jiných částí Evropy jezdí inspirovat právě do Rychleb.

Ani maraton, ani cross country, ani sjezd – co je to?

Nejste vyloženě specializovaní cyklisté a rádi na kole jezdíte od všeho něco? Pak pro vás mohou být zajímavé stále populárnější enduro stroje. Jde v podstatě o univerzální kolo, které díky zdvihům okolo 140–160 mm zvládá

Co se týká singletrailů v tuzemsku, stojí za návštěvu již zmíněné Singletreky pod Smrkem v Jizerských horách, Rychlebské stezky, které zahrnují jak zcela jednoduché, tak i technicky náročné traily, nebo nově vznikající singletraily v Moravském krasu, kde můžete volit mezi třemi okruhy v průměrné délce okolo deseti kilometrů zábavných pěšinek. Kapitolou samou o sobě jsou pak jednoduché singletraily vybudované v rámci bikeparků. Ani za nejlepšími zahraničními flow traily čistě z kopce nemusíte cestovat nijak daleko. Jedním z nich je Flow Country, který najdete na německém Geisskopfu, asi 50 minut od českých hranic u Železné Rudy, nebo Erich-Popp Trail v německém Schönecku, který je zase jen pár minut od Kraslic. Oba traily jsou si velmi podobné, tedy vyhlazené, velmi plynulé a plné terénních vln a klopených zatáček. Mým osobním vítězem v kategorii flowtrail roku je Teäre Trail v rakouském Söldenu, který se vyznačuje precizní propracovaností, pravým flow a navíc ještě všudypřítomnými alpskými panoramaty. Teäre Trail neobsahuje žádné technické ani prudké úseky a jízda na něm s několika přestávkami trvá až 40 minut, zatímco přeprava lanovkou na kopec zabere jen pár minut. A jaké jsou vize do dalších let? Ve střediscích s letním provozem budou přibývat právě jednoduché singletraily pro širokou veřejnost a tam, kde již singletraily jsou, je v plánu vybudovat další, jako například na Dolní Moravě nebo ve zmíněném Söldenu, který se má v budoucnu stát vůbec největší singletrailovou arénou v Rakousku.

FOTO: © SCOTT

SPORT

Na kole po čemkoli JAKO MALÝM NÁM STAČIL JEDEN „CYKLOUŠ“, SE KTERÝM JSME JEZDILI KOLEM PANELÁKŮ PO POLI NEBO PŘES POTOK. DNES SE V CYKLISTICKÝCH OBCHODECH SKVÍ NABÍDKA VŠEMOŽNÝCH DRUHŮ JEDNOSTOPÝCH STROJŮ, JEJICHŽ PROVEDENÍ A PARAMETRY JSOU PŘIZPŮSOBENÉ ZEJMÉNA TOMU, KAM A KUDY SE NA KOLE CHCETE VYDAT. Silnice

a silnici jedině se silnicí! Silniční kolo, nebo – jak se slangově říká – silnička či žiletka, se vyznačuje zejména 28palcovými ráfky a úzkými plášti. Jde obecně o velmi lehká kola vážící pod 5 kg, přičemž nejlehčí sériově vyráběné kolo váží pouhých 4,5 kg. Obvykle se dnes vyrábí silničky z karbonu, takže kombinací tuhosti a malé hmotnosti na nich dokážete vyvinout vyšší rychlost než na jiných kolech. Žiletky vám tedy umožní podívat se za relativně krátký čas na vzdálenější místa, jste ale omezeni jen na ryze zpevněné cesty, takže zkratky polními cestami jsou zkrátka tabu.

Cyklostezky

Preferujete-li pohodové tempo a vaším cílem není výkon, ale požitek, budete pravděpodobně vyhledávat cesty určené pro kola, ať už podél Vltavy, nebo někde v kopcích. V obou případech můžete kombinovat jízdu po asfaltu nebo po nezpevněné cestě a potřebujete pro to trekingová nebo krosová kola. Zatímco kolo trekingové je určené pro jízdu na silnici až v nenáročném terénu, krosovému kolu bude více než silnice lahodit právě lehčí terén. U obou typů je průměr kol 28 palců, takže při jízdě snadněji vede a vyznačuje se nízkým valivým odporem. Díky možnosti osazení různými brašnami se s tímto strojem můžete vydat i na delší výlety.

Terén a nezpevněné cesty

S terénem se pojí horská kola. Nemusí jít samozřejmě hned o překonávání prudkých kamenitých sjezdů, ale o jízdu lesem, polem nebo po populárních singletrecích. Oproti výše uvedeným mají tedy horská kola bytelnější rámy, širší pláště a často i širší řídítka pro lepší manévrování v terénu. Podle náročnosti terénu a jízdních preferencí můžete volit buď kolo s pevným rámem, nebo kolo celoodpružené. Závodníci, maratonci nebo zkrátka hltači horských kilometrů budou pravděpodobně preferovat pevná kola, která jsou lehčí než celoodpružená. Z toho tedy plyne možná jediná nevýhoda „fullu“, tedy vyšší hmotnost daná zadním tlumičem. Někteří budou poukazovat i na energeticky náročné šlapání, kvůli výkyvům tlumiče, dnes se však téměř u všech kol dají zamknout nebo nastavit efektivně tak, abyste se u šlapání „nehoupali‘“. Největší výhodou celoodpružených kol je vyšší komfort při překonávání terénních nerovností, takže se jízda stává hravou záležitostí. Také „celopéra“ se dále větví, a to hlavně na základě velikosti zdvihu odpružení. Zatímco celoodpružená cross country kola disponují nejčastěji zdvihem okolo 100 mm, allmountain nebo trialová kola mohou mít zdvih až 140 mm, u nichž je absorpce terénních nerovností (a taky cena) ještě vyšší.

FOTO: © GIANT

Singletraily a bikeparky

S rostoucí technickou náročností sjezdů i výjezdů roste i výška zdvihu odpružení. O kategorii výše nad allmountain a trialovými koly stojí ještě enduro kola, jejichž zdvihy se pohybují mezi 140–160 mm a nejčastějším průměrem kol jsou tu moderní „dvacetsedmapůlky“. Tohle univerzální kolo zvládne jak jízdu do kopce, tak hravě překonává terénní záludnosti ve sjezdech. Nejnovějším trendem u této kategorie je rostoucí objem pneumatik (například modely s Plus v názvu), který přispívá k lepší trakci a komfortu v terénu.

Downhill

A konečně nejnáročnější terén, na který si už troufne jen užší skupina bikerů, kdy jízda do kopce je téměř zakázané slovo a „downhillová“ kola na ni nejsou ani uzpůsobená. Zdvihy biků se pohybují nad 200 mm a také geometrie kola je uzpůsobená především pro sjezd a skoky. Sjezdové kolo uplatníte zejména v bikeparcích, nicméně vězte, řada českých bikeparkových tratí je zvládnutelná i na kolech endurových.

Snowbike

Snowbike známe také pod názvem fatbike, jeho tlusté pneumatiky, které jsou oproti běžným dvoupalcovým široké čtyři a někdy i více palců, nám umožňují díky extrémní trakci snáze překonávat náročný terén. V našich končinách se hodí hlavně na sníh, kdy se díky velkému objemu kol neboří. Snowbike si můžete půjčit i v řadě lyžařských středisek jako zpestření k lyžařským aktivitám. V Bílé máte například i zimní trasy pro snowbike a „půjčovanost“ těchto tlustých kol se začíná vyrovnávat počtu vypůjčených běžek. Na slovenském Malině Brdu vás pak i se snowbikem vyveze kabinková lanovka na kopec a vy si můžete užít jízdu čistě z kopce dolů po zasněžené cestě.

Elektrokola

Jenom pro lenochy? Vůbec ne! Elektrokola rozdělují cyklisty na dva tábory. Jedni hází cyklisty na elektrokolech do jednoho pytle s lenochy, jiní naopak chápou výhody elektrického pohonu. Díky elektrokolům totiž mnohdy sportují lidé, kteří nejsou v nejlepší kondici, ať už je to v důsledku dlouhé nemoci, úrazu, pokročilejšího věku, nebo zkrátka nestačí svým partnerům či partnerkám. E-bike umožní cyklistům všech výkonnostních kategorií podívat se na vzdálená místa, kam by se běžně nevydali, nebo zkrátka dojet o další kopec, město nebo památku dál. Trendem poslední doby je přidávání tohoto šikovného „motůrku“ i na celoodpružená kola s vyššími zdvihy, třeba i se 170 mm. A to už nejsou stroje pro žádná ořezávátka. Motor v kole vám pomůže snáz překonat náročné horské výjezdy, přesto si můžete užít dosyta prakticky jakýkoli terénní sjezd, protože takto vysoké zdvihy pomohou zdolávat takřka jakékoli terénní „záludnosti“.

Na co se zaměřit u výběru?

Sledujte umístění pohonu. Motor může hnát přední kolo, které může zejména ve výjezdech lehce proklouznout. Moderní kola mají motor v zadním kole, kde je jeho pomoc efektivnější. Lepší výrobci umisťují motor do středu kola kvůli optimalizaci těžiště kola.

E-bike jako budoucnost cyklistiky?

Obliba elektrobiků prokazatelně rok od roku roste. V Německu dávno nejsou výjimkou závody na elektrokolech, kdy vyjdete s e-bikem na kopec a z kopce musíte ukázat i nějakou tu techniku na jednoduchém singletracku. V Rakousku se na budování sítí tras pro e-biky soustřeďují třeba lyžařská střediska, například takový Skiwelt je v létě vůbec největší e-bike arénou v Rakousku.

FOTO: © LIV

SPORT

Novinky v materiálu VÝVOJ KOL JDE DYNAMICKY KUPŘEDU A KAŽDÝ ROK SE V CYKLISTICE OBJEVÍ HNED NĚKOLIK NOVINEK. CÍLEM AKTUÁLNÍCH INOVACÍ BÝVÁ MENŠÍ HMOTNOST, VYŠŠÍ RYCHLOST A SOUČASNĚ PŘI TOM VŠEM I VĚTŠÍ POHODLÍ PŘI JÍZDĚ NA KOLE. TEXT: PETR MANČÍK

Jeden „tác“ stačí, drahoušku

hcete-li šlapat na kole opravdu efektivně, je důležitá především frekvence, čemuž se přizpůsobují i převody. Nižší počet „táců“ je kompenzován většími pastorky vzadu na kazetě, takže se nemusíte bát, že byste byli ošizeni o převody. Nejčastěji dnes můžeme na moderních sportovních kolech vidět tácy dva a u závodních strojů se dokonce používá převodník pouze jeden, kdy je zvětšen rozsah převodů na pastorkách na kazetě.

Nejprodávanějším rozměrem jsou v současnosti 27,5palcová kola, která jsou oproti „devětadvácám“ lehčí a lépe akcelerují. Zatímco na maratony jsou vhodnější 29palcová kola, na techničtější disciplíny, jako je enduro nebo sjezd, jsou více používaná 27,5palcová kola. Z katalogů výrobců dnes prakticky zmizela 26palcová kola, ještě nedávno masově vyráběná a dodnes nejvíce rozšířená.

v použití mnohem širší pneumatiky o velikosti nejčastěji 2,8–3 palce, zatímco se na horských kolech běžně používají 2–2,5 palce. Takto velká pneumatika tlumí dobře nerovnosti v terénu a má také velmi dobrou trakci, takže tam, kde by se vám běžná pneumatika smekla, ona drží. Nevýhodou je pak samozřejmě valivý odpor.

Širší ráfky

Ať už jde o horskou, nebo silniční cyklistiku, v obou případech si lze všimnout trendu rozšiřování ráfků kol. Mohou za to širší pneumatiky, které se lépe chovají na širších ráfcích, jsou stabilnější a hrozí i menší riziko defektu. Tudíž se může používat menší tlak, který je zase pohodlnější v terénu.

Pod taktovkou 27,5"

V posledních letech se velmi diskutuje nad ideálním průměrem kol, momentálně jsou v největší míře k dostání dvě velikosti. Moderní největší 29palcová kola jsou vhodná pro závodní jezdce a vyšší postavy. Jejich hlavní výhodou je lepší nájezdový úhel, tudíž kola lépe překonávají překážky. Nevýhodou je pak horší akcelerace a vyšší hmotnost, která se ale ztrácí s vyšší cenou kola.

Bezdušová kola

Stále více cyklistických sporťáků používá tzv. bezduše, které každý člověk používá u svého auta. Důvodem pro nepoužívání duší je minimalizace rizika defektu, duším tak už nehrozí „procvaknutí“. Některá kola jsou už rovnou na bezduše přizpůsobená, někdy je potřeba ráfek upravit pomocí sady s páskou na utěsnění ráfku, ventilkem a latexovým mlékem, které zaceluje jemné díry. Důležitá je i bezdušová pneumatika. POROVNÁNÍ MODELU SCOTT GENIUS 700 PREMIUM A GENIUS 710 PLUS

„Pluska“

29PALCOVÝ MODEL ZN. TREK

Velikosti kol v tzv. plus provedení jsou čerstvou novinkou, v cyklistických obchodech často natrefíte na nový fenomén, velikost 27,5 plus. Tajemství úspěchu tohoto rozměru spočívá

BEZDUŠOVÝ PLÁŠŤ TRAIL KING 2.4

FOTO: TOMÁŠ RUCKÝ

Ruce od sebe!

Pevné osy

V honbě za vylepšením kola mají moderní závodní stroje pevné osy v kolech, které střídají původní rychloupínáky s klasickou 9milimetrovou osou. Pevné osy u předního kola mají průměr 15, u zadního pak 12 mm. Díky pevné ose s větším průměrem se celkově zvyšuje tuhost kola. FOTO: TOMÁŠ RUCKÝ

U nových kol je stále viditelnější trend širších řídítek a je to hned ze dvou důvodů. Prvním jsou větší průměry kol, u kterých je díky větší rotační hmotnosti potřeba i větší páky. Druhým důvodem je lepší stabilita, díky širšímu úchopu se s celým kolem lépe manévruje.

TELESKOPICKÁ SEDLOVKA ROCK SHOCK

Jednou nahoře, podruhé dole

Právě díky tzv. teleskopické sedlovce si můžete jediným stisknutým páčky na řídítkách snižovat a zvyšovat polohu sedla v průběhu jízdy libovolně nahoru a dolů. Nejčastěji je k zahlédnutí na kolech s větším zdvihem, ale pomalu už se probíjí i na kola závodníků v cross country. Zasunutá sedlovka, tedy sedlo co nejníže, umožňuje jezdci lepší posun těžiště vzad, potřebný pro ovládání kola hlavně ve sjezdech.

SENSOR COOLMAX AIR

SENSOR COOLMAX FRESH

www.sensor.cz

75 Kč 5

www.sensor.cz

Populární Coolmax Fresh ve volnějším střihu je vhodný pro každého, jak na sport, tak na volnočasové aktivity. Samozřejmostí jsou výborné fyziologické vlastnosti výrobku – elasticita a vysoké transportní schopnosti zajišťující velmi rychlý a účelný odvod vlhkosti od těla. Použitím upravených polyesterových vláken se dociluje odolnost výrobků vůči UV záření. Fresh meruňková barva bude jistě hitem letošní sezóny. Vyrobeno v České republice! @sensoractivewear

55 Kč 9

Coolmax Air je certifikovaný, odlehčený úplet se síťovanou strukturou. Jedná se o super lehkou, prodyšnou první vrstvu, která je vhodná na všechny sporty s požadavkem vysokého odvodu potu. Funkční polyesterové vlákno Coolmax doplňuje hypermicro polyesterové vlákno a elastan. Tato kombinace zaručí pernamentní antibakteriální ochranu i ochranu proti UVA a UVB záření. Vyrobeno v České republice! @sensoractivewear

SPORT

SPRÁVNÉ KOLO PRO DĚTI? Nekupujte ho, volte půjčovnu! JEN SPRÁVNÁ VELIKOST KOLA ZAJISTÍ, ABY SE NA NĚM DÍTĚ CÍTILO KOMFORTNĚ A BEZPEČNĚ. VE VĚKU OD DVOU DO ŠESTI LET TAK POTŘEBUJEME IDEÁLNĚ ČTYŘI KOLA! A KUPOVAT KAŽDÝ ROK NOVÉ KOLO, PROTOŽE DÍTĚ VYROSTLO, TO SI MŮŽE DOVOLIT MÁLOKDO, VĚTŠINA ČECHŮ TAK NUTÍ DĚTI JEZDIT NA KOLE NESPRÁVNÉ VELIKOSTI. DÍKY SLUŽBÁM PŮJČOVNY SIMPLERENT MŮŽETE NOVÉ KOLO, STEJNĚ JAKO LYŽE V ZIMĚ, DOPŘÁT SVÉMU DÍTĚTI KAŽDOU SEZÓNU. vykli jste si na režim, kdy svému dítěti na začátku zimy půjčíte lyže a za rok, až povyroste, je vyměníte za delší? Kouzlo půjčování lyží pro děti letos učarovalo rekordnímu procentu Čechů. Výhody jsou zřejmé – není nutná vysoká investice do vlastního vybavení, pořizují se vždy jen lyže, které doopravdy padnou, a ne takové, do kterých se teprve časem doroste, a odpadá i starost se servisem a s tím, jak se starých lyží zbavit. Všechny sportovně založené rodiny by měly vědět, že stejná služba v Česku existuje i s dětskými koly. Poskytuje ji firma Simplerent, která půjčuje dětská kola Specialized a nově zastupuje i značku GrowBikes. „Chceme říct lyžařům, že stejný model funguje i pro kola,” říká Lukáš Jusko ze Simplerent. Má to jasnou logiku. Děti rostou nejen v zimě, ale i v létě, a stejně jako odrůstají z lyží, odrůstají i z kol. Rychlý pohled do katalogů výrobců

napoví, že k mání jsou odrážedla bez pedálů už pro děti od dvou let, pokračuje se dvanáctipalcovými koly s postranními kolečky, šestnáctky a pak dvacetipalcová kola s pevným převodem (coaster) a s přehazovačkou (speed). Jakmile rodiče začnou uvažovat o nákupu, zabřednou do přediva otázek typu, jak kolo vybrat, jakou velikost vzít nebo pro jaký věk se hodí který typ? Velkým problémem je ekonomická stránka věci, která rodiče nutí dělat kompromisy.

Vždy ta správná velikost

Nejdůležitějším mottem je, že velikost by měla být taková, aby dítě ovládalo kolo, a ne kolo dítě. Potvrzuje to patron půjčovny Simplerent Jaroslav Kulhavý, který na olympijských hrách v Londýně vyhrál závod horských kol. „Je obrovský rozdíl, když jedete na správném a dobře fungujícím kole, které odpovídá vaší velikosti, než když se trápíte

na kole, které vám nesedí. Z malého cyklisty na nevhodném kole olympijský vítěz nevyroste!“ Při ježdění na nesprávné velikosti má dítě pocit, že je na něj kolo moc dlouhé, nedosáhne na zem, padá z něj, neudrží rovnováhu a výsledkem je frustrace a nechuť v něčem takovém pokračovat, což je přesný opak očekávání rodičů. Platí i to, že velké kolo je horší než malé. Znáte to sami – i 180 cm vysoký cyklista se poskládá na velikost M, ale 160cm jezdec bude mít s XL problém. Stejně to vidí dítě, kterému rodiče pořídí preventivě větší kolo, aby mu déle vydrželo, což je problém, který s půjčováním kol definitivně odpadá.

Cyklistické dovednosti

V Česku je bohužel běžná praxe, že rodiče nechají dítě jezdit dlouho na odrážedle a pak mu koupí rovnou šestnácku. Dvanáctku, tedy kolo se stejným průměrem kol, jako má odrážedlo, ale již vybavené

57 pedály, považují za nesmysl, protože ho dítě užije tři čtyři měsíce, což je na jedno léto dost velká investice. Je to ale škoda, protože takhle velké dítě by se už mělo naučit šlapat a brzdit torpédem, a přitom kolo mělo zvládnout zvednout ze země a nastoupit na něj. „To je přesně ta věc, kterou vám dítě zvyklé na odrážedlo, když přejde brzy rovnou na šestnácku, nikdy pohodlně neudělá. Budete mu muset pomáhat, kolo na něj bude těžké a při zvedání bude mít pocit jako dospělí, kteří mají zápasit se spadlou motorkou,“ upozorňuje Lukáš Jusko. Na šestnáctku může dítě přestoupit ve věku 4 až 5 let při výšce 100–105 cm, kdy už bude mít zažité všechny základní cyklistické dovednosti. Vzhledem k většímu průměru kol mu to pojede a díky tomu si konečně můžete dopřát rodinný výlet, protože na šestnáctce dítě už ušlape bez problémů několik kilometrů.

Ze šestnáctky na coaster

Další starosti přicházejí, když se ze šestnáctky přestupuje rovnou na dvacítku „speed“ s přehazovačkou a páčkovými brzdami. Dvacítka speed mívá obvykle delší představec i horní rámovou trubku a sedlovku, takže dítě je na kole natažené a přichází o pocit jistoty. Tento problém v nabídce půjčovny Simplerent řeší dvacítka „coaster“, která se od „speedu“ liší tím, že má jen mírně zvětšený šestnáctkový rám na dvacítkových kolech, aby dítěti přechod nepřišel tak prudký. O pohodový přestup se postará i vybavení kola všemi třemi brzdami. Vedle páčkových brzd pro přední i zadní kolo je u coasteru zachováno torpédo v zadním kole, které plní funkci záložní brzdy v období, kdy ještě dítě nemá tak zažité ovládání páčkami a musí řešit krizovou situaci. Ze začátku může mít coaster vzadu pastorek

s lehčím převodem, díky němuž se dítě i s větším kolem rozjede stejně snadno, jak bylo zvyklé z menšího kola. Jakmile se naučí ovládat větší kolo, rodiče s ním zajdou do Simplerent centra, kde mechanici zdarma vymění zadní pastorek za jiný s těžším a rychlejším převodem, který společné výlety zrychlí zhruba o tři kilometry v hodině. A to už se počítá.

Plynulý, bezpečný a bezstresový přechod na větší kolo by měl vždy začínat na kole, na které bylo dítě zvyklé z předchozího roku. Jakmile se trochu rozjezdí, přijde na řadu větší kolo, které s ním zůstane zas do jara následujícího roku. Tímto způsobem prakticky mizí nepříjemné skokové změny mezi jednotlivými koly. Otázka výběru kola se trochu komplikuje od věku nad sedm let, kdy se vedle výšky dítěte začnou zohledňovat i osobní priority. Někdo bude pořizovat horské kolo, jiný silniční, zatímco další dá přednost trekkingové turistice. Výběr je široký a řeší se i takové věci, jako jestli pořídit kolo s odpruženou vidlicí atd. „Simplerent umí nabídnout kolo i pro osmileté cyklisty, ale cena za sezónu už se pohybuje třeba kolem 3 500 Kč,” říká Lukáš Jusko.

Čtyři kola místo jednoho

Počítají se i peníze. Půjčovné dělá 990 až 2 500 Kč za rok v závislosti na typu kola. Za čtyři roky ježdění tak zaplatíte kolem 6 000 korun, tedy částku odpovídající ceně jednoho kola, které dítěti stačí obvykle jeden jediný rok. „V případě půjčování v Simplerent budete mít pokryté čtyři sezóny a dítě bude mít vždy to správné kolo,” vysvětluje Lukáš Jusko. Rodiče navíc ušetří čas vybíráním a nakupováním. Půjčování kol je dokonce jednodušší než v případě lyží, kde se musíte trefit do velikosti lyžáků. Stačí zadat výšku a vybrat si kolo na netu. Zhruba do dvou dnů od objednání vám kolo přivezou PPL. A jede se na výlet!

DVA KROKY K PŮJČENÍ KOLA: 1) Zadejte výšku dítěte a vyberte si kolo na netu. 2) Zaplaťte půjčovné. Druhý či další den ho přiveze PPL.

www.simplerent.cz

SPORT

DOMOV HOR, DOMOV KOL ŠVÝCARSKO JE DOMOVEM HOR, COŽ ČTENÁŘI LYŽAŘSKÉHO ČASOPISU VELMI DOBŘE VĚDÍ. CO SE S NÍM ALE STANE, KDYŽ ROZTAJE SNÍH, LECKDO ZAPOMÍNÁ NEBO NEDOMÝŠLÍ – PROMĚNÍ SE V NEKONEČNÉ PŘÍRODNÍ HŘIŠTĚ VYBÍZEJÍCÍ TURISTY, ALE STÁLE VÍCE A VÍCE I CYKLISTY. DOSLOVA VŠEHO DRUHU.

FOTO: © SWITZERLAND TOURISM

TEXT: KATEŘINA SOCHOVÁ

ro milovníky náročné silniční cyklistiky se s létem otevřou a zprůjezdní slavné horské průsmyky, a co jich ve Švýcarsku je! Pro cyklistické rodiny je snad v každém a nejen horském regionu propracovaná síť cyklostezek, kde nehrozí stres a nebezpečí z aut a které vedou v inteligentně voleném nenáročném profilu, často podél jezer nebo vodních toků, v nichž si můžete za horkých dní zchladit těla v čiré a takřka pitné vodě. Při podobných vyjížďkách se obvykle nabízí mnoho odpočinkových míst, zahradních restaurací, hotýlků či chalup, kde lze posedět a doplnit energii, ale hlavní atrakcí budou samozřejmě výhledy na nekonečné leporelo horských kulis i pověstně rozmazlované zemědělské krajiny v nižších a podhorských polohách.

Putovat můžete nejen hvězdicovitě, ale švýcarské cyklostezky navazují na mezinárodní dálkové trasy, takže třeba z průsmyku Maloja lze dojet až k Dunaji. Čím dál více se nabízejí cyklistické přejezdy s převozem zavazadel, kdy na své denní trase vezete jen to momentálně potřebné a veškerá zbylá zavazadla vám přepraví služba do dalšího hotelu. V Česku dost typické putovní výjezdy kamarádských skupin tak lze velmi elegantně transponovat do Alp či jejich podhůří, kde na člověka bafá nějaká přírodní atrakce za každým rohem. A nemusíte být nabušení sportovci, nýbrž klidně senioři – pro elektrokola je ve Švýcarsku infrastruktura rozvinutá možná nejšířeji na světě. A pak jsou tu hory. Není nesnadné šlápnout do pedálů a ujet veškeré civilizaci do hlubin přírody a epicenter klidu, která se tvoří a trvají na koncích horských údolí či výše v horách. S tím správným kolem se můžete proměnit z běžkařů v horské cykloturisty, případně přidat na náročnosti profilu a zdolávat vrcholy a průsmyky jako skialpinisté v zimě. A také – a není to vůbec složité – se můžete stát skutečnými sjezdaři: sjezdů pro horská kola najdete v lyžařských střediscích

MÁLOKDE UVIDÍTE ZE SEDEL SVÝCH HORSKÝCH KOL TAKOVÁ PANORAMATA, JAKO VE ŠVÝCARSKU

Švýcarska na stovky. Ale abychom se vrátili z extrémních forem trochu blíže normálním lidem bez nejvyšších bikerských ambicí, všechny horské cyklistické formy lze kombinovat, spojovat a modelovat přesně podle toho, co se líbí právě vám. Typicky lze třeba vyjet lanovkou a vychutnat si kafe s dortem v téže vrcholové restauraci, jako jste seděli před několika měsíci s lyžařskými botami na nohou, a potom se vydat po mírně klesajících horských stezkách na spektakulární jízdu horským úbočím, spadnout z kamenných hor přes salaše a horské louky plné pasoucích se krav do stinných lesů, které vás vyplivnou někde na samém konci světa, kde není nic jiného – jak to proboha ti Švýcaři dělaj – než další útulná restaurace s vyhlídkovou terasou… Kultura cyklistiky se ve Švýcarsku vyvíjí jak spontánně, tak s pomocí všemožných institucí, zejména turistických svazků a regionů. Jízda na kole je ryze ekologická, i proto jí náleží celospolečenská podpora. Týká se třeba i možností, jak převážet a vyvážet kola. Lanovky v lyžařských střediscích jsou většinou za symbolický poplatek, případně zcela zdarma. A to není ze strany provozovatelů hladová zeď, snaha udržet lanovkovou mašinerii v provozu stůj co stůj i přes léto. Například informace z Lenzerheide říkají, že letní víkend dokáže generovat větší obrat než ten zimní.

I MĚSTSKÉ PODCHODY JSOU PŘIPRAVENY NA CYKLISTY, OBRÁZEK JE Z LUCERNU

V mnoha vlacích je přeprava kol nejen možná, nýbrž komfortní, kdy si kolo s sebou buď vezmete do vagonu, kde ho zavěsíte na patřičný stojan, případně ho odevzdáte do speciálního vozu. Kolo si ale nelze vzít do výletních, panoramatických vlaků Bernina Express a Ledovcový expres. Ve vlacích ICN je potom nutná rezervace. Kolo vám vezmou i do autobusu. V poštovních autobusech dovolí kolo přepravovat v zavazadlovém prostoru, případně i uvnitř autobusu. V létě jsou autobusy na turistických trasách vybaveny držákem na 5 jízdních kol na své zádi. Rezervace je doporučená, na některých trasách povinná, stejně jako při přepravě 5 a více kol. V autobusech a vlacích kolo potřebuje vlastní jízdenku, slevy jsou poskytovány s nejrůznějšími typy karet a jízdenek, např. s jízdenkami Swiss Travel Systemu (kolo za polovinu), přeprava kola je pak často zahrnuta v kartě hosta, např. v kartě graubündenPASS Bike apod. Děti do 6 let přepravují kolo v doprovodu rodičů zdarma a děti od 6 do 16 let za polovinu běžné ceny.

Půjčování kol na nádražích

Přeprava kola není z principu jednoduchá, pokud se někdo chce cyklistice věnovat jen okrajově, může si kolo zapůjčit. A to, vedle půjčoven v resortech, i na nádraží. Inu Švýcarsko. Kolo i elektrokolo si lze snadno vypůjčit na 200 místech, z toho na více než 50 nádražích po celém Švýcarsku. Vrátit se dá buď na stejné stanici, nebo zpravidla i v kterékoliv jiné půjčovně.

Elektrokola

Pro elektrokola se stále rozrůstá promyšlená infrastruktura. Například v Graubündenu si lze elektrokola snadno vypůjčit v půjčovnách zapojených do partnerských sítí, jež myslí i na možnost průběžného dobíjení v dobíjecích stanicích. Lze tak podniknout o mnoho delší túry, než by umožnilo jediné nabití. Jen pozor, dětem je ve Švýcarsku na elektrokolech dovoleno jezdit až od 16 let.

FOTO: © SWITZERLAND TOURISM

V Davosu a Klosters

Pokud byste chtěli najít centrum horské cyklistiky ve švýcarských Alpách, bude to dost pravděpodobně Davos. Již od 80. let tam bikeři smějí využívat a využívají všechny turistické trasy v oblasti Davos Klosters. Všechny lanovky přepravují kola a motto „sdílej stezku“ platí na více než 1 300 kilometrech cyklotras! Je zřejmé, že se ani nemá smysl pouštět do podrobného popisu. Prostě tam, kde v zimě lyžujete, v létě můžete jezdit na kole. A nejen tam. Na kole dojedete mnohem dál. Do hor i údolími. Zatímco požitkáři a rodiny se budou nejlépe cítit na hladkých cyklostezkách podél horských potoků a v romantických a plošších bočních údolích, freerideři z druhé strany cyklistického spektra vyčerpají svoji dávku adrenalinu na slavném sjezdu Gotschna Freeride. A kdo chce zvládnout pověstnou Bahnentour, zdolá celkem neuvěřitelných 10 tisíc výškových metrů! Hrdí jsou v Davosu na nejdelší singltrek Švýcarska, 45 km dlouhý Alps Epic Trail Davos. Toť v kostce.

LANOVKA SUNNBÜEL V BERNSKÝCH ALPÁCH PŘEVÁŽÍ KOLA NA SPECIÁLNÍM DRŽÁKU POD KABINOU Více čtěte na:

/clanek/4533 FATBIKE PISCHA V ZIMĚ! Areál Pischa je v zimě známý hlavně freeriderům, je zde ale možnost vždy ve čtvrtek a v pátek během zimní sezóny vyzkoušet i jinou zábavu. Bike Academy Davos tu pořádá projížďky na fatbiku s instruktorem. Na tuto aktivitu není kromě schopnosti jezdit na kole nic potřeba. Speciální kolo s tlustými pneumatikami si lze půjčit na místě a stačí si vzít oblečení na lyže, helmu, zimní boty a skipas.

FOTO: © DAVOS TOURISM

Kolo do vlaku i autobusu

CYKLISTÉ NA ELEKTROKOLECH NA NÁMĚSTÍ V ZUOZU

FOTO: © SWITZERLAND TOURISM

FOTO: © SCOTT

SPORT

FOTO: © SWITZERLAND TOURISM

61 A nesmíme zapomenout na stezku podél Innu. Začíná v průsmyku Maloja a vede kolem jezer Silsersee a Silvaplanersee do Sv. Mořice, Celeriny, na Punt Muragl a do Samedanu. A i potom pokračuje po proudu dál a dál… Svým charakterem je vhodná i pro rodiny s dětmi. V Mořici a jeho okolí se vyplatí bydlet. Každý, kdo stráví alespoň dvě noci v jednom z více než 100 partnerských hotelů v Engadinu, má v ceně ubytování i jízdenku na všech 13 lanovek, které jsou v létě v provozu. A v některých hotelech poskytují zdarma i jízdenky pro přepravu kola vlakem.

V Dolním Engadinu

NOVÝ PUMPTRACK CUNTSCHETT V PONTRESINĚ JE ZÁBAVNÁ, 350METROVÁ DRÁHA VHODNÁ PRO KAŽDÉHO

V Engadinu a Svatém Mořici

Svatý Mořic byl první zimní prázdninovou destinací a mezi první v řadě patří i v oblasti horských kol. Obklopen slavnými průsmyky Albula, Maloja či Bernina nabízí mnohem více než jen serpentiny pro silniční kola. Například pro horská kola nabízí na 400 km značených tras včetně vyhledávaných flow trailů na Corviglii. Sportovní výzvou i panoramatickým výletem můžou být velká okružní túra Padella-Corviglia-Panoramatour (trasa č. 672), náročná a velmi pestrá túra vysokohorskou krajinou Suvretta Loop (č. 671) nebo túra Bernina Express (č. 673) pojmenovaná podle slavného horského vlaku a vedoucí částečně podél jeho trasy. Mimořádný zážitek zprostředkuje Bahnentour Engadin Sv. Mořic, 72 km dlouhý enduro trail, kde je středem zájmu flow. Přeložíme: z většiny klesající horská stezka s terénními vlnami, kde se dá dlouho jet bez většího šlapání. Vede po

mnoha singletrailech (jednostopých pěšinách) Corviglie a Piz Nairu, přičemž tři nejvíce okouzlující jsou přes průsmyk Suvretta, Trais-Fluors-Trail a Corviglia-Flowtrail. Žádný sjezd se nejede dvakrát a téměř všechny výjezdy jsou zajištěny lanovkou. Túra je ale náročná na jízdní techniku, materiál (vhodné kolo) i kondici. Kdo má rád výzvy, může se pokusit zdolat celý trek za jeden den. Spíše zážitkového charakteru je program Sunrise Piz Nair – vyjedete lanovkou ještě před východem slunce, posnídáte ve vrcholové restauraci na této slavné lyžařské hoře, načež se místo po sjezdovce pustíte některou z klesajících horských pěšin. Prostě fresh track nebo early-bird skiing po cyklisticku. A pokud si na ostřejší tratě do hor zatím netroufáte, je tu Skill Park Corviglia. Místo, kde se cyklisté naučí ovládat své kolo, brzdit, projíždět zatáčky a zdolávat překážky.

Kousek níže po toku Innu, nebo po cyklostezce, která jej lemuje, dojedete do Zernezu a údolí Val Müstair, které je slavné díky běžkařskému závodu La Diagonela. Ať už zůstanete tam, nebo se spustíte dále s Innem až do lyžařského městečka Scuol, nacházíte se v blízkosti Švýcarského národního parku, mimořádné přírodní oblasti, která pásmem hor odděluje Švýcarsko od Itálie. Můžete si zde střihnout Nationalpark Bike-Tour, čtyřetapový objezd Švýcarského národního parku, a to i bez zavazadel, která cestují samostatně od hotelu k hotelu. Za jednu z nejpůvabnějších tras tohoto regionu platí Uina Bernina Bike-Tour. Začíná v údolí Val d’Uina na působivé pašerácké stezce vytesané do skály. Největší atrakce na trase jsou skalní soutěska ve Val d’Uina a trail Bernina Express vedoucí podél trati stejnojmenného panoramatického vlaku. I tuto trasu lze absolvovat v rámci balíčku s přepravou zavazadel a rezervací hotelů po cestě. S kolem lze navštívit i slavné lyžařské středisko Samnaun. Tam jsou horské stezky i singltreky a za lanovky se neplatí vůbec nic. Natankovat tam můžete bezcelní, tudíž nejlevnější benzín ve Švýcarsku.

V Lucernu a centrálním Švýcarsku

FOTO: © SWITZERLAND TOURISM

Švýcarsko ovšem nabízí mnoho poloh krajinných variant. A právě v jeho centrální části se kumulují: tvář země se mění od Lucernského jezera s až přímořskou flórou a atmosférou a drsní směrem vzhůru do hor až třeba k průsmyku Gothard u Andermattu, kde jsme v samém srdci hor. Cyklostezka prakticky obkružuje celé jezero, přičemž leckde lze vybočit do některého z bočních údolí, jinde lze zase i s kolem naskočit na lanovku a přenést se do světa hor. Z túry se pak můžete vrátit třeba některým z historických kolesových parníků, které jsou zařazeny do běžné flotily dopravních prostředků systému švýcarské hromadné dopravy.

V Andermattu

Do skutečných velehor se pak z Lucernu posunete ideálně vlakem. Třeba právě do Andermattu, kde můžete vyrazit hned do osmi (!) významných průsmyků: Gotthard, Oberalp, Furka,

MNOHÉ STEZKY VEDOU PO SDÍLENÝCH TURISTICKÝCH CESTÁCH S MÍRNÝM SKLONEM

FOTO: © SWITZERLAND TOURISM

SPORT

V OKOLÍ ANDERMATTU LZE PO SILNICI VYSTOUPAT HNED NA OSM HORSKÝCH PRŮSMYKŮ, PODOBNĚ NEKONEČNĚ SI ZASTOUPÁTE, CHCETE-LI, I VE WALLISU

V Engelbergu

Druhým lyžařským centrem v oblasti kolem Lucernu je Engelberg. Na kole se mimo jiné jezdí právě tam, kde se v zimě lyžuje – v areálu v okolí jezera Trübsee a v sedle Jochpass, samozřejmě s podporou lanovek. Tak ještě tip na další dvě zajímavé túry: Túra čtyř jezer Engelberg – Melchsee-Frutt – Stans začíná v Trübsee, kam lze vyjet na kole i lanovkou, načež se pokračuje sedačkovou

lanovkou do sedla Jochpass. Odtud již začíná sportovní sjezd na Engstlenalp a podél jezera Engstlensee k Alphütten. Pak po turistické stezce se vyjede (místy možná vyjde) na Tannalp, odkud se již téměř po rovině dojede do dalšího lyžařského střediska, Melchsee-Frutt. A pak se už sjede opět do údolí, do Giswilu nebo Stansu, kde se lze vlakem svézt zpět do Engelbergu. Túra měří s výjezdem z Engelbergu na kole celkově 54 km a je technicky i fyzicky poměrně náročná. A nakonec tajný tip: Túra Engelberg–Brunnihütte. Vede na opačné straně údolí, v oblasti lyžařského střediska Brunni. Z Engelbergu se lehce stoupá k hotelu Waldegg, k piknikovacímu místu Spisboden a po asfaltce k horní stanici lanovky Ristis. A teď to začne být náročné, šotolinová cesta se zužuje a stoupá až na Rigidalalp, odkud je to ale k cíli Brunnihütte již jen, co by kamenem dohodil. Na chatě čeká občerstvení a hlavně jezírko ve tvaru srdce Härzlisee, které obchází báječná stezka pro bosé nohy – to je třešnička a onen tajný tip tohoto výletu. Zpět do údolí se jede po turistické trase nebo horské silnici. Celkově túra měří 24 km a výškový rozdíl je 860 m.

FOTO: © SWITZERLAND TOURISM

Susten, Grimsel, Nufenen, Lukmanier a Klausen. Každý silniční cyklista s horskými sklony musí logicky zpozornět. Že jsme v horském středobodu, potvrdí i skutečnost, že kolem Andermattu pramení a roztékají se do různých světových stran čtyři významné toky: Reuss, Rýn, Aare a Rhôna. A když jsme u vody, v horských potocích teče bezpečně pitná voda – snad jen pozor na skot v okolí. A jeden tip na výlet: Přibližně čtyřhodinová horská túra Andermatt – Arni – Erstfeld začíná vjezdem do impozantní soutěsky Schöllenen, která představovala v minulosti obtížnou překážku při přechodu Alp a pojí se k ní mnoho legend i historických událostí, zejména pak bitva Suvorova s napoleonským vojskem. Přes Göschenen a Wassen se pokračuje do Wileru, kde začíná výšlap po horské silnici k jezeru Arnisee. Odměnou jsou občerstvovací stanice po cestě a krásné výhledy na údolí řeky Reuss. U samotného jezera Arnisee je k dispozici ohniště a restaurace. Kdo by chtěl kolo na chvíli vyměnit za procházku, může si celé jezero obejít pěšky. Sjezd od jezera do Intschi je místy strmý, potěší ale každého bikera. Z Erstfeldu se pak dá dostat zpět do Andermattu vlakem. V Andermattu začíná i národní cyklostezka vedoucí podél řeky Rhôny až do Ženevy. Kromě překonání Furkapassu se jede víceméně pořád z kopce po proudu řeky.

Ve Wallisu a dále

Výčet tipů na kola by nebyl nekonečný, ale mohl by pokračovat ještě opravdu hodně dlouho. V krajinově nejdramatičtějším švýcarském kantonu Wallis lze například doporučit jedinečné stezky kolem tzv. suonen, vodních kanálů na úbočí obou alpských masivů, jižního i severního, které rozváděly vodu z ledovců na vinice a pole tamních hospodářů. Je to jakási alpská alternativa cyklostezky kolem Schwarzenberského kanálu. Pro kola, a zdaleka nejen silniční, se nabízí „italský“ kanton Ticino. To už jsme ale zase ve zcela jiném světě, v kraji slunce, palem, jezer a vínem porostlých vyhlídkových restaurací… VÝHLEDY JSOU HLAVNÍ ODMĚNOU ZA NASTOUPANÉ METRY

SPORT

NA FATBIKU

přes švýcarské Alpy AČKOLIV FATBIKE VZNIKL V OSMDESÁTÝCH LETECH MINULÉHO STOLETÍ PŮVODNĚ KE SNAZŠÍMU PŘEKONÁNÍ PÍSEČNÉ POUŠTĚ, NYNÍ SE PŘESTĚHOVAL NA SNÍH. JAKÉ TO JE PROJET NA NĚM TŘÍDENNÍ 105 KM DLOUHOU EXPEDICI S 3100METROVÝM PŘEVÝŠENÍM Z CENTRÁLNÍHO ŠVÝCARSKA DO OBLASTI BERNU? TEXT: JIŘÍ ZÍMA FOTO: ARCHIV LUKASE STÖCKLIHO

ím tlustší, tím lepší! „S dvanáct centimetrů širokým pláštěm se perfektně jezdí v hlubokém sněhu,“ vykládá irský průvodce Paddy a jeho veselé oči radostí jen září v únorovém slunci. Spolu se svým parťákem Lukasem Stöcklim, bývalým švýcarským reprezentantem ve Světovém poháru, vymysleli zimní alpencross, tedy přejezd Alp. Jelo se z Kägiswilu nahoru do Emmentalu a končilo se v oblasti Bernských Apl, v milionářském městečku Gstaad. „Široké a rovné lesní cesty a nízké překážky, které jsou v létě naprosto nenáročné, se pod vrstvou sněhu promění ve skutečnou výzvu,“ vypráví Lukas. Teploty pod nulou, hluboký sníh i lavinové nebezpečí: zima má vlastní pravidla hry. V den

D ale slunce zmizelo a během noci začalo v Kägiswilu na jihu Vierwaldstättského jezera sněžit. A nahoře na Glaubenbergu, o dobrých 1 000 metrů výše, už ležela mohutná vrstva nového sněhu. Muselo se improvizovat. „Do dvaceti centimetrů sněhu se s fatbikem jezdí krásně, až pak se boří už příliš hluboko,“ popisuje bývalý elitní biker Lukas. Štíhlí a lehcí borci to mají snazší, urostlejší borci se boří více, takže se během sjezdu ze zasněženého Seeweneggu do Sörenbergu dost padalo – hlavou napřed, ovšem s hurónským smíchem. Po takové půlhodině nedobrovolného koupání ve sněhu na jezdcích nezůstane nit suchá, vzít si s sebou suché oblečení a nepromokavě jej zabalit proto bývá dobrý nápad.

I tak se večer všichni ženou do horké sprchy a strhávají ze sebe promočené oděvy. Spí se v hotelu Kemmeriboden Bad, více než sto let starém domě vysoko v údolí Emmental. S novými a novými přívaly sněhu je večerní atmosféra vskutku romantická. Ráno se ke skupině přiklání štěstí, noční vichřice se uklidnila a občas dokonce vykoukne i kus modrého nebe. Na druhý den se povinně přibalují i sněžnice. Na programu je totiž výstup na 1 600 metrů vysoký Heitbüel, což by bez sněžnic znamenalo nekonečné a pravděpodobně marné brodění hlubokým sněhem. Je to asi zvláštní pohled, postavy klopýtající hromadami sněhu s neohrabanými plackami na nohou a patnáctikilovým kolem na zádech, ale jinak to nejde. Dole v Interlakenu, jak napovídá název města, mezi dvěma jezery, zde Thunským a Brienzským, dochází k další změně plánu. Hluboký sníh a lavinové nebezpečí neumožňuje překonání dvoutisícových horských sedel na původně zamýšlené trase. Ani náhradní trasa však není špatná. Skupina míří do průsmyku Hahnenmoospass a třetí, poslední den si užívá prašanu při sjezdu do Gstaadu. Lucas Stöckli to ještě na závěr pouští ze Schwarzenbergu po sjezdovce přímo do města, zbytek skupiny volí bezpečnější trasu a zkouší si obloučky v hlubokém prašanu na méně skloněných pláních.

FATBIKE Horské kolo na „tlustých“ pláštích až 4,1” přináší novou a hlavně zimní porci bike zábavy. Staví se na velikostech kol 29”, 27,5” i 26”, vidlice je obvykle pevná bez odpružení, většinou se používá jeden převodník. Za „vynálezce“ se považuje Francouz Naud, který na něm v roce 1980 přejel poušť z Nigeru do Alžírska. Na sněhu se na něm začalo jezdit na Aljašce, dnes už se pořádají i zimní závody fatbiků, má vlastní kategorii i na Iditarodu nebo Stopě pro život. Vyrábí ho většina špičkových značek, doma se mu věnuje už třetí sezónu například Author, má model Su-Mo i dětskou verzi King Kong. Vyrábí se i elektrický fatbike, v Česku pořídíte tuzemský model Leader Fox Braga (za 39 900 Kč).

66 TIPY SPORT

„Kdo neskáče, není Čech!“ U horní stanice lanovky v Bikeweltu Schöneck se nachází velký cvičný parkour s množstvím různých terénních prvků vhodných pro výuku – klopené zatáčky, terénní vlny, menší i větší skoky. Uvidíte tu řádit i prcky, co vám sahají po pás. Kdo koketuje s tím, že by se na kole rád naučil skákat, právě tady by měl trávit první hodiny tréninku. NEJ VYHLÍDKA

NEJ

Nezapomeňte navštívit ani samotné městečko Schöneck, které je charakteristické vyhlídkovou skálou přímo v centru – uvidíte městečko i celé okolí. A u vyhlídky je i dětský park.

NEJ TRAŤ

SCHÖNECK TEXT:

ANDREA DRENGUBÁKOVÁ

NEJ

Nejjednodušší trať Erich Popp-Trail je krásný vyhlazený singltrail, který se vyznačuje tzv. flow, tedy plynulostí trati bez zbytečného brždění. Nejsou tu tedy žádné prudké úseky ani technické pasáže. Pohoupat se můžete na terénních vlnách a projet si klopené zatáčky. Je to zdejší nejdelší trať, která má přes jeden kilometr a je označovaná jako rodinná, takže ideální pro začátečníky i děti.

STARTOVNÍ ČÁRA PRO ZAČÍNAJÍCÍ BIKERY A RODINKY JESTLI NA KOLE TEPRVE ZAČÍNÁTE A HLEDÁTE VHODNOU BIKOVOU DESTINACI, ZKUSTE NĚMECKÉ KRUŠNOHORSKÉ MĚSTEČKO SCHÖNECK, 15 MINUT OD ČESKÝCH KRASLIC, KTERÉ JE I V ZIMĚ VSTŘÍCNOU (LYŽAŘSKOU) OÁZOU PRO ZAČÍNAJÍCÍ. NAJDETE TU NENÁROČNÝ BIKEPARK A O VŠECHNY DALŠÍ AKTIVITY SE POSTARÁ FERIENPARK IFA, KTERÝ SE NACHÁZÍ V BEZPROSTŘEDNÍ BLÍZKOSTI BIKEPARKU A KDE SE MŮŽETE VYKOUPAT A DĚTI ZABAVÍTE V LANOVÉM PARKU, NA TRAMPOLÍNÁCH NEBO LETNÍ VÝUKOU LYŽOVÁNÍ.

Ferienpark IFA vás také ubytuje, což je ideální varianta, pokud chcete být přímo u bikeparku. Hotel je zaměřený hlavně na rodiny s dětmi, takže tu na každém rohu najdete různé dětské koutky, na večeři mají děti svůj vlastní dětský bufet s dětskými jídly a na každý den jsou pro ně připravené animační programy. Zajímavou atrakcí v hotelu je vesmírná stanice, která představuje prostorovou cestu časem. Projdete tu například džunglí, dostanete se na Měsíc nebo zhlédnete 3D film s reálnými turbulencemi.

Z bikeparku do bazénu Výhodou bikeparku v Schönecku je i blízkost koupání, a to rovněž v rámci „prázdninového parku“ IFA. Bazén tu je jak venkovní, tak vnitřní s tobogány, vířivkou i vlnobitím.

Po okolí Ať už máte kolo svoje, nebo vypůjčené, využijte možnosti okolních cyklostezek, Schöneck se totiž pyšní hustou sítí cyklotras – k nim si na infocentru v městě Schöneck vyzvednete zdarma mapičku i s konkrétními tipy. My zvolili trasu k přehradě Muldenberg, která měřila okolo 18 km po zpevněné cestě, vhodné i pro rodiny s dětmi, klidně i s kočárem za kolo.

Kdo si hraje, nezlobí Malé i velké děti se zabaví ve Ferienparku IFA, který se nachází hned vedle bikeparku – je tu dětské hřiště, trampolíny, elektrická autíčka, lukostřelba nebo lanový park. Jakmile projdou důkladným zaučením s karabinou a kladkou, tak už frčí po parku úplně samy. A po snídani na lyže! U hotelu IFA probíhá dokonce i letní výuka lyžování. Děti se nechají vyvážet pojízdným pásem a dolů se i s instruktorem svezou po zvláštním koberci.

Tolik bikových tratí má německý Schöneck. Jsou kratší a převážně přírodního charakteru, takže spíš než paletové lávky tu najdete hravě lesní pěšinky, a to buď úplně vyhlazené, nebo kořenovité s trochou techniky. Najdete tu jak úplně jednoduchou, tak černou.

SCHÖNECK JEDNÍM DECHEM Na kraji krušnohorského Schönecku vzniklo okolo dominantního hotelu zážitkově-sportovní prázdninové centrum s bikeparkem, koupáním, lanovým parkem, lukostřelbou i letní výukou lyžování – a to v podobě velmi vhodné i pro děti. Bikepark je otevřen od května do října. více informací:

www.bikewelt-schoeneck.de

SPORT

68 TIPY

VAL DI FIEMME TEXT:

ANDREA DRENGUBÁKOVÁ

pro pohodáře i dobrodruhy

Nejzajímavější trasou pro cyklisty je zajisté vyhlášený okruh Giro del Latemar, měřící okolo 33 km, a hned ze začátku si můžete trať ulehčit lanovkou z Predazza až na Passo Feudo (Latemar). Značení tras tu není nikterak valné, takže doporučujeme s sebou mapičku, kterou dostanete na každém infocentru nebo pokladně s jízdenkami. Ze sedla Passo Feudo sledujte nejdříve ceduli Discover Latemar, která vás povede kolem části Dolomit zvaných Rosengarten, jež jsou známé pro svou růžovou až červenou barvu, zejména ve svitu zapadajícího slunce. Následně se držte cedule navigující k jezeru Carezza a dále na Karerpass, kde už je potřeba trochu šlápnout i do kopce. Jakmile se ale přes sedlo přehoupnete, čeká vás do Moeny už jen cesta z kopce dolů, která se ke konci na chvíli změní v zábavný singltrail. Z Moeny už jen asfaltová cyklostezka mírně z kopce až do Predazza. Trasa je tedy zvládnutelná za 4 hodiny, díky lanovce vás na ní ani nečeká moc kopců a zvládnete ji i na pevném kole.

VAL DI FIEMME CHOVAJÍ ČEŠTÍ LYŽAŘI V PATŘIČNÉ ÚCTĚ, ALE KDO Z NICH TAMNÍ HORY VYZKOUŠEL I V LÉTĚ? FIEMME JE PRIMA DESTINACE PRO TURISTIKU, VÝLETY NA KOLE, DOBRODRUZI SI TU MŮŽOU DÁT RAFTING, PROJÍT SE POD VODOPÁDEM A SKOČIT SI ZE SKÁLY. STEJNĚ JAKO V ZIMĚ, I V LÉTĚ MŮŽETE VE FIEMME VYUŽÍVAT LANOVKY V ALPE CERMIS, V LATERMARU/OBEREGGENU A ALPE LUSII, A TO KLIDNĚ I S KOLEM. NEJ VYHLÍDKA

NEJ

NEJ TRASA

NEJ

Vyhlídka tentokrát nebude vrchol kopce, nýbrž dřevěná teráska u jezera Carezza, jež je známé pro svou tyrkysovou barvu. K jezeru se dá dojet po značené trase z Obereggnu na kole, nebo díky přilehlému, ale placenému parkovišti se k jezeru dostanou i ti pohodlnější autem. Tato snadná dostupnost se ale odráží i na návštěvnosti stezky lemující jezero, kde se to v hezkých dnech hemží turisty všemi směry, takže na některé jezerní vyhlídky můžete stát chvíli i frontu.

360

Poctivý třistašedesátistupňový výhled si můžete užít na atraktivním turistickém bodě Cimon del to della Trappola, který se tyčí nad střediskem Alpe Cermis. Nasedněte v Cavaleze na kabinkovou lanovku, nechte se vyvézt až do výšky 2 230 m na vrchol Paion del Cermis a odtud už vás značky zavedou až na zmíněný vrchol. Nenechte se uchlácholit počátečním klesáním, protože následuje kopec prudký jak střecha a kondice zkušeného horala se tu jistě hodí.

69 „Ahoj, jedno pivo“ Na cestě za 360stupňovým výhledem narazíte u výstupu kabinkové lanovky na oslíky, kozy i kravičky, ke kterým můžete přímo do ohrady a klidně si je pohladit. Tipem na občerstvení je tu již ze zimy osvědčená horská chata Chcete adrenalin? Zkuste rafting! Rifugio Paion, kde se obsluha Díky ne zcela klidné hladině slibuje místní rafting dávku učí dokonce i česky, takže dobrodružství. Přihlašovacím místem na rafting je dolní stanice lanovky v Alpe Cermis, kde se odehrávají hromadné ji pozdravte klidně česky vyjížďky s instruktorem každý den od 9:30 a od 14:30. Rafting a budou vám rozumět i přání je vhodný i pro úplné začátečníky, protože na začátku doo pivo! Ceny jídel odpovídají stanete od instruktorů krátké školení (i v anglickém jazyce). nadmořské výšce, ale porce Celá záležitost trvá asi 3 hodiny a dospělé vyjde na 40 eur jsou poměrně velké a hlavně a děti pod 14 let 28 eur. Nečekejte ale žádnou nudu bez peřejí, velmi chutné, a to ať už jde dolomitská řeka docela teče a jednou z „nej“ atrakcí byl i skok s raftem, kde jste se vodě v obličeji prostě nevyhnuli. o klasickou polentu s chuťově vyladěnými houbami, nebo Canyoning aneb adrenalin na druhou domácí lasagne. Hned dalším dobrodružným levelem v rámci plavby na raftu je canyoning, který je v ceně a je zcela dobrovolný. Tohle už je jen pro odvážné a ty, kterým nevadí studená voda tekoucí rovnou na hlavu. Jde o přebrodění řeky po vlastních, kdy se prsty držíte skal, po kterých teče vodopád. Poté, co zdoláte tuto zkoušku odvahy, čeká vás ještě skok ze skály rovnou do vody, což už je třešnička na dortu, a můžete si být jisti, že vás místní fotograf zvěční v té nejlepší chvíli. Italská jezerní romantika Kromě tyrkysového jezera Carezza stojí za zmínku i o něco méně modrá jezera Laghi di Bombasel, kam vede jen pěší cesta, takže na rozdíl od tyrkysového jezera tu můžete strávit i chvíli zcela o samotě. Turistický okruh tak bude začínat shodně jako u třistašedesátistupňového výhledu u výstupu lanovky na vrcholu Paion v Alpe Cermis, následuje výstup na Cimon del to della Trapola, odkud už jezera i zahlédnete a po velmi pěkném pěším treku k nim sejdete. Od jezer se zpět k lanovce dostanete po pohodlné široké cestě přes jeden menší kopec a celkově túra zabere 3–4 hodiny i s posezením u jezer. VAL DI FIEMME JEDNÍM DECHEM Fiemme kloubí vyžití pro všechny typy výletníků – jak pěších, tak cyklovýletníků, a zatímco malebná italská městečka lákají k posezení u kávy, bouřlivější řeky vábí dobrodruhy na vodní sporty, jako je právě rafting nebo canyoning. Stejně jako v zimě jsou tu hlavními taháky dolomitská panoramata a věhlasná italská kuchyně. více informací:

www.visitfiemme.it

SPORT

Bike park

S K O V E N S L O

MALINÔ BRDO každý biker si přijde na své MODERNÍ BIKE PARK MALINÔ BRDO NABÍZÍ VÍCE NEŽ 15 KM SJEZDOVÝCH TRATÍ, KDE SI SKUTEČNĚ KAŽDÝ PŘIJDE NA SVÉ. Samet pro začátečníky

u nejlehčí trať s přezdívkou Rookie line zvládnete i na koloběžce či horské káře. K nejoblíbenějším patří naopak freeridový trail Modrý samet, který je plný klopených zatáček, skoků, lavic a vln. Je určen pro začátečníky i pro zkušené jezdce. Ten, komu se zdá „samet“ příliš lehký, z něj může odbočit na Monster dog, kde je potřeba překonat rockgarden s množstvím kořenů a kamenů či umělých překážek.

Trať i pro světový pohár

Trať Intro DH je určena zdatnějším a je zároveň úvodem k downhillovým lajnám. Alternativou k Intru je trať DH Pro nebo úplně nejnovější varianta s názvem Enzed, kterou navrhli a vybudovali kluci z Banshee Factory Teamu a svou náročností splňuje kritéria závodních tratí evropského

či světového poháru. Pozoruhodnou spojkou mezi Sametem a DH Pro je krátký drop pod lanovkou zvaný OMG a 20 m dlouhá úzká lávka. Opravdoví fajnšmekři určitě ocení 800metrový trail Biďasken, vybudovaný z dřevěných lávek různých tvarů.

Příjemný singletrack podél sjezdovky

Ke stávajícím tratím přibyl minulou sezónu zcela nový, téměř 4 km dlouhý enduro trail Blizzard. Ten má charakter singletracku a je určen širokému spektru jezdců. Dá se snadno zvládnout i na klasickém horském hardtailovém kole. Těšit se zde můžete na přejezdy jednoduchými vlnami a klopenými zatáčkami. Na některých místech si na vás počkají jednoduché dropy, které lze bezpečně objet i jinou, lehčí lajnou. Tato trasa je

situována na sjezdovce do Hrabova, kterou zčásti kopíruje, na více místech křižuje a prochází i blízkým lesem. Celkové převýšení od startu v blízkosti vrcholové stanice lanovky činí 430 metrů. Do „vozového“ parku půjčovny, která se nachází ihned u nástupu na lanovku, přibyly nové modely sjezdových a enduro kol značky Scott a pro ty, kdo si chtějí vyzkoušet něco netradičního, jsou připraveny novinky – e-biky a trikky. Během letní sezóny je v provozu 8místná kabinová lanovka a 4sedačka, která vyváží turisty až na vrchol Malina Brda, odkud se vám naskytne krásný výhled na panorama Západních, Nízkých Tater a Chočských vrchů. Více informací:

www.bikepark.sk

www.slovakia.travel

FOTO: SHUTTERSTOCK

SPORT

GARMIN fénix5S

jsou hodinky pro chytré lyžaře/lyžařky ZNÁTE SPORTOVNÍ GPS HODINKY FÉNIX3? PAK VÍTE, ŽE SE JEDNÁ O VÝJIMEČNÉ HODINKY, KTERÉ JSOU SCHOPNÉ ZMĚŘIT TÉMĚŘ VŠECHNY DRUHY SPORTŮ A NAVÍC VYPADAJÍ DOBŘE I JAKO BĚŽNÉ HODINKY. CO BY SE JIM VŠAK DALO VYTKNOUT, JE JEJICH VELIKOST, KVŮLI KTERÉ JSOU OBLÍBENÉ SPÍŠE U UROSTLÝCH SPORTOVCŮ. ačátkem letošního roku představila americká značka nástupce oblíbené a dnes již kultovní řady fénix3. Nová řada nese označení fénix5 a obsahuje hned několik zajímavých produktů. Mezi nejzajímavější z nich patří model fénix5S. V porovnání se starším modelem fénix3 se jedná o výrazně menší hodinky. V odolných a současně elegantních hodinkách najdete vše, co je potřeba: vysoce citlivý GPS/GLONASS satelitní přijímač, elektronický kompas, barometrický výškoměr a optické čidlo pro měření srdečního tepu na zápěstí. Jednou z hlavních výhod hodinek fénix je, že nezůstávají jen u sportov-

ních a outdoorových funkcí, ale nabízejí navíc i funkce chytrých hodinek s neuvěřitelnou výdrží baterie. I když výdrž patří k jediné funkci fénix5S, která má oproti větším modelům řady fénix5 omezené parametry. Fénix5S nabízí velmi slušnou, více než 1týdenní, výdrž na jedno nabití v režimu chytrých hodinek. Hodinky fénix5S jsou k dispozici hned v několika barevných variantách. Oproti starším verzím cílí i na ženy. Důkazem je bílé, champagne nebo tyrkysové provedení. Pro sportovce s menším zápěstím nebo ženy, které dávají přednost unisex provedení, je k dispozici univerzální černá.

Garmin fénix5S

Elegantní, chytré a všestranné sportovní GPS hodinky. Dokážou měřit běh, jízdu na kole, plavání, běžecké i sjezdové lyžování a mají funkce i golfových hodinek. Na sjezdovce umí měřit 3D rychlost, 3D vzdálenost a automaticky pozastavit stopky a počítání vzdálenosti při jízdě lanovkou. Jsou elegantní, dají se nosit i mimo sport jako běžné hodinky. Jejich předností je vysoká odolnost a více než 1týdenní výdrž na jedno nabití v režimu chytrých hodinek. Cena: 15 990 Kč

www.garmin.cz

NOVINKY KOLEKCÍ 2017/2018 PRAŽSKOU PRODEJNU HARFASPORT URČITĚ NEMUSÍME DLOUZE PŘEDSTAVOVAT. NEJVĚTŠÍ SPORTOVNÍ SPECIÁLKA PRO SJEZDOVÉ I BĚŽECKÉ LYŽOVÁNÍ A CYKLISTIKU U NÁS MÁ SPORTOVNÍM NADŠENCŮM STÁLE CO NABÍDNOUT. NYNÍ SI NA SVÉ PŘIJDOU JAK TI, KTEŘÍ SE NEHODLAJÍ LOUČIT SE SNĚHEM A DYCHTÍ PO ZIMNÍCH NOVINKÁCH NADCHÁZEJÍCÍ SEZÓNY 2017/2018, TAK TI, KTEŘÍ UŽ SE CHYSTAJÍ NA CYKLISTICKOU SEZÓNU. Head, Stöckli, Atomic a Colmar kolekce 2017/2018

a horách sníh ještě chvíli vydrží, Harfasport nabízí již nyní to nejlepší ze sjezdových lyží značek Head, Stöckli a Atomic z kolekce pro příští zimu 2017/2018. Pokud se letos s lyžovačkou ještě nechcete loučit a těšíte se na nejnovější lyže, tak zavítejte do prodejny a seznamte se osobně. Z nadcházející zimní kolekce Harfasport nabízí i premiérové lyžařské outfity od italské značky Colmar.

Výprodej testcentra aneb lyže se slevou 40–75 %

Testovali jste modely, které vám vyhovovaly, a rádi byste si je pořídili? Nebo prostě sháníte kvalitní lyže za výhodnou cenu? V tom případě si nenechte ujít nadcházející výprodej testcentra. Lyže z testecentra na Harfě jsou primárně z kolekce aktuální zimy, tedy 2016/2017, najdete zde i vybrané modely zimy předchozí. Všechny lyže jsou v průběhu zimy pravidelně servisované a ve výborném stavu. Podrobné informace o kompletní nabídce prodeje lyží z testcentra najdete na webu www.harfasport.cz. Neváhejte, budou hned pryč .

Jízdní kola 2017/2018 již na prodejně!

Příprava cyklistické sezóny je v Harfasportu v plném proudu a letos si pro vás připravili hned několik novinek. Již nyní najdete v prodejně kola

SCOTT, tato švýcarská značka letos představuje nové modely horských kol – zcela nový hardtail Scale i celoodpružený Spark. Nechybí dámská kola či silničky. A ani další firmy nezůstávají letos pozadu, na Harfě můžete vybírat ze značek Kellys, Canonndale či Author. A navíc, letos Harfasport nově nabídne i americkou značku TREK a Bontrager.

TREK a Bontrager – nové značky v Harfasportu

Kořeny americké značky TREK sahají do roku 1976, kdy pouhých pět zaměstnanců začíná se zhotovováním ocelových rámů tzv. od píky. Pokrokovými inovacemi prochází v průběhu času velmi rychle: přes hliníkové rámy, karbonové kolo, celoodpružené kolo či kolo, které zohledňuje ženskou anatomii. V současnosti má firma TREK vedoucí pozici v udávání trendů, co se týče vývoje kol. Svou neustále se rozvíjející technologii zpracování OCLV využívá již přes 18 let. Nabídkou jízdních kol uspokojí všechny cyklisty, Harfasport nabídne letos horská kola, silniční kola, ale třeba i elektro kola. Můžete si však nechat sestavit i kolo šité na míru vašim představám, díky unikátnímu konceptu PROJECT ONE, který najdete i v Harfasportu. PROJECT ONE je jedinečná příležitost „sestavit“ si silniční kola TREK Madone, Domane, Speed Concept a horská kola Superfly přesně podle svých představ. Od designu až po skladbu komponentů, vše je jen na vás a máte miliony možností.

ATOMIC REDSTER Z KOLEKCE 17/18

pro lyžování i cyklistiku v Harfasportu!

Americká značka Bontrager jde ruku v ruce s výrobcem TREK, jelikož její cyklistické komponenty a zapletená kola vybavují všechny TREK modely. Bontrager dále vyrábí cyklistické doplňky a oblečení, jež se mohou pyšnit pověstí TOP kvality, což podtrhává (stejně jako u kol TREK) přítomnost produktů na velkých světových závodech. Tip Harfasportu: Nevíte si rady s výběrem modelu kola? Nejdříve si kolo vyzkoušejte. Testcentrum Harfasport nabízí MTB, silniční modely i elektrokola SCOTT, TREK a Kellys! P. S. Přijďte na jarní cyklistický servis již nyní, než budou mít mechanici plné ruce práce. Harfasport, SVĚT LYŽÍ A KOL Českomoravská 41, Praha 9, +420 284 811 212 Otevřeno denně: 10–20 h.

www.harfasport.cz

SPORT

R2 VYCHYTÁVKY

od české značky

CO NOVÉHO LETOS ZNAČKA R2 NABÍZÍ?

PŘIJĎTE SE PODÍVAT NA NOVINKY ČESKÉ ZNAČKY R2 A VYZKOUŠEJTE SI JEDNU Z NEJLEHČÍCH TRIALOVÝCH HELEM NA TRHU I ŘADU DALŠÍ SKVĚLÝCH NOVINEK, KTERÉ BUDOU MÍT V ČESKÉ REPUBLICE PREMIÉRU NA VELETRHU FOR BIKES 31. 3. – 2. 4. 2017. NEPROPÁSNĚTE PŘÍLEŽITOST SEZNÁMIT SE S NEJÚSPĚŠNĚJŠÍMI MODELY SPORTOVNÍCH BRÝLÍ, CYKLO HELEM A RUKAVIC, NA JEJICHŽ VÝVOJI SE PODÍLELI NAŠI I ZAHRANIČNÍ ŠPIČKOVÍ SPORTOVCI V ČELE S JUSTUSEM NIESCHLAGEM, MISTREM NĚMECKA V TRIATLONU 2016.

Helma R2 Trail – novinka v designu i bezpečnosti. Pohodlná helma na celodenní ježdění v terénu se zvýšenou ochranou zátylku. Polohovatelný systém upínání, odnímatelný štítek a antibakteriální vnitřní polstrování jsou hlavní benefity. Navíc originální a atraktivní design v duchu dnešních trendů.

Rukavice R2 Cube jsou universální cyklo rukavice, které optimálně fungují ve vysokém rozsahu teplot díky kvalitní síťovině na vrchní straně rukavice. Dlaň je pak citlivě polstrována gelem v nejzatíženějších místech. Vyjeďte si na závod či výlet v CUBE rukavicích a můžete se spolehnout na komfort i perfektní ochranu. A ano, s CUBE můžete pohodlně ovládat i dotykové displeje.

Více na:

www.R2.cz

Přijďte nás navštívit na cyklo veletrh For Bikes ve dnech 31. 3. – 2. 4. 2017 Najdete nás v PVA Letňany, v hale 2, sektor C1. Těšíme se na Vás.

Brýle R2 Crown – nejvychytanější model brýlí, který jsme kdy vytvořili. Všechno, co v technologiích opravdu funguje, nabízíme v královském modelu Crown. Jednoduchý způsob výměny čoček, super odolný materiál TR90, protiskluzové stranice, ventilace čoček, polarizační nebo samozatmavovací fotochromatické čočky.

www.stoneman-miriquidi.com

76 BYZNYS PROČ LYŽAŘŮ NEPŘIBÝVÁ

MAG

MOHLO BY BÝT I HŮŘ TVRDÁ DATA NELŽOU: LYŽAŘŮ NA SVĚTĚ NEPŘIBÝVÁ UŽ OD DOB CÍSAŘE FRANZE KLAMMERA, DOBRÝCH ČTYŘICET LET. A ČÍM DÁL RYCHLEJI ZAČÍNAJÍ SVAHY OPOUŠTĚT. TEXT: TOM ŘEPÍK

řitom během těchto dekád se narodil zbrusu nový sněhový sport – snowboarding, propuklo carvingové obrození a hory jsou každému mnohem snáz dostupné než za starých dob vlaků, dálkových autobusů či ropných krizí. Přesto odvětví demograficky uvízlo na dlouhodobé a mírně, leč setrvale se svažující plotně. Tradiční britské noviny The Guardian používají ve svém záhlaví výstižné motto: „Interpretace je svobodná, fakta posvátná.“ Podobně tu nyní hodlám naložit s čerstvými údaji ze zámořských oborových statistik.

prostředí. Žádnou jinou otázku, než co laické veřejnosti brání vyzkoušet si lyže nebo snowboard, nepovažuju za praktičtější klást. Podrobněji ve žlutém boxu dále. Dlouhodobě kumulovaná data od NSAA vykazují setrvale rostoucí poměr lyžujících amerických domácností vydělávajících více než $150 tisíc ročně, přičemž rodin vydělávajících pod $150 tisíc ubývá. Disproporční příjmové nůž-

ce. Co když se stále víc lidí dobírá k poznání, že lyžování nestojí za to? Ze svého okolí bych dokázal jmenovat několik dříve frekventovaně lyžujících lidí, kteří se dali tu na triatlon, tu na módní adventure běhy; přes zimu se věnují přípravě na své nové disciplíny a de facto přestali lyžovat. Jejich argumentace prakticky pokaždé zní, že lyžování se stává čím dál dražším. Přičemž se zúčastňují jednoho či ně-

v myšlenkových procesech této komunity něco samozřejmého, těžko jsem se mohl obrátit na zanícenější duši extrémních běhů než úřadující světovou šampiónku ve Spartan Race (a mj. i příležitostnou rekreační sjezdařku) Zuzku Kocumovou. Řekla mi k tomu: „Zdá se, že překážkové běhy dokázaly přesně naplnit to, co v současnosti velké části lidí chybí. V jednom závodě na nás čeká mnoho výzev, které dokonale prověří všechny naše schopnosti. Pohybujeme se v přírodě, většinou ve velmi necivilizované přírodě, lezeme, skáčeme, šplháme, nosíme břemena, plaveme...

Co lidem brání

V Americe žije přes 10 milionů lidí, kteří sami sebe prohlašují za lyžaře nebo snowboardisty a kteří v minulých letech nestoupli na sníh. Tamní marketéry tato populace ex-lyžařů (ekvivalent obyvatelstva celé ČR) zajímá jako žádná další cílová skupina. Když se jich ptali, proč celý rok nejeli lyžovat, jako nejčastější důvod slyšeli nedostatek času následovaný cenou aktivity. Časová chudoba a vysoká cena coby hlavní viník jsou evegreenem statistických průzkumů už od doby, kdy byly tyto oborové dotazníky vymyšleny. Z odpovědí vyplývá, že doslova rok od roku respondenti deklarují stále větší časovou tíseň, zejména ti s malými a dospívajícími dětmi. Stejné platí ohledně ceny za lyžování – avšak za poněkud specifických, netriviálních okolností. Americká asociace horských středisek NSAA pravidelně praktikuje sofistikovaně strukturované dotazování tamního civilního (míněno nelyžujícího) obyvatelstva za účelem zmapovat zdaleka nejpalčivější svízel branže: proč nelyžující lidi nelyžují. Jak vyplývá z grafu na této straně, vedle detailně specifikovaných cenových a časových ohledů straší laické nelyžující publikum obavy z úrazu, vlastní nevalná kondice nebo absence lyžujícího doprovodu. Mou osobní ambicí je podobnou metodiku za asistence zdejších oborových subjektů standardizovat i pro tuzemské

VEDLE DETAILNĚ SPECIFIKOVANÝCH CENOVÝCH A ČASOVÝCH OHLEDŮ STRAŠÍ NELYŽUJÍCÍ PUBLIKUM OBAVY Z ÚRAZU, VLASTNÍ NEVALNÁ KONDICE NEBO ABSENCE LYŽUJÍCÍHO DOPROVODU

ky se stále více rozevírají – což není zjištění nové ani překvapivé. Podobný trend by se pravděpodobně potvrdil i v našich horách, pokud by nějaký podobný typ statistik existoval (pohříchu však neexistuje). 58 procent lyžujících Američanů žije v domácnostech vydělávajících více než $100 tisíc, přičemž celonárodně dosahuje této příjmové úrovně jen 22 procent americké veřejnosti.

Stojí to za to?

Ona výše vzpomínaná argumentace vysokou cenou lyžování v kontextu dlouhodobě stagnujícího až klesajícího počtu účastníků se solidními příjmy může vyvolávat jiné než zjevné konota-

kolika překážkových závodů měsíčně, platí za ně nenízké startovné a cestují za nimi napříč republikou či ještě dál. Vesměs jde o dobře trénované atlety, kteří by snadno dokázali sjezdařit ostošest, kdyby to bylo nadále jejich prioritou – kdyby se nerozhodli dělat něco jiného. Přesto je jejich důvod zabalený do argumentace, že sjezdové lyžování je moc drahé. Jsou opravdu čas a peníze legitimním důvodem, proč tito agilní sportovci přestávají lyžovat? Anebo je obojí výmluvou, aby své peníze a čas investovali někde jinde do něčeho jiného? To už je pro horské marketéry signál naprosto odlišný. Ve snaze pochopit, zda jde o paradox, či zda přehlížím

A přitom k tomu nepotřebujeme v podstatě žádné vybavení, je to prostě o nás, našem těle, schopnosti se soustředit a posouvat své limity a schopnosti. Možná i ta ryzost a přitom komplexnost, kdy k takto intenzivnímu zážitku nepotřebujeme žádné upravené sjezdovky, lanovky, dokonalé vybavení a vystylované outfity, je důvodem, proč k němu tíhne čím dál víc lidí. A to v podstatě ze všech sportovních odvětví.“ Tato realita zřetelně ilustruje výzvy, jakým sněhové sporty čelí vůči stále sílící konkurenci ostatních aktivit. Lyžaři, kteří u své záliby zůstávají a mají apetit lyžovat hojně, využívají příležitostí naplno: v Americe i (alpské) Evropě láme odbyt stále diskontnějších

77 sezónních skipasů historické rekordy, v tuzemsku se stejný trend začíná rýsovat a s obvyklým několikaletým zpožděním nevyhnutelně plošně dorazí. Ve snaze navodit lyžující veřejnosti sezónkářskou mentalitu, první tuzemská střediska přicházejí s multihodinovými skipasy odčítanými po časových segmentech. Přesto nic z tohoto nepomáhá významněji lákat nové účastníky. Je zjevné, že horské odvětví není jediným, které by si mělo přiznat nepříjemnou realitu – tedy že se už dlouho nachází za hranicí racionální saturovanosti. Stejnému čelí kdejaký tradiční sport venku i pod střechou; lze napsat, že až na výjimky nových módních trendů typu právě zmíněných extrémních eventů či nejpopulárnějších masových běhů čelí stagnující či klesající účastnic-

le náročnějším úkolem, a jak budou stárnout, bude to jen těžší. Soudobé americké socdemografické studie prozrazují, že průměrné osmileté dítě stráví přes osm hodin denně u nějakého typu média, přičemž teenageři už do určitého druhu prohlížeče hledí více než 11 hodin denně. U této generace reálně hrozí, že se jí virtuální svět stane přitažlivějším než skutečný. Fenomén e-sportu se vyvíjí mílovými kroky. Řadu let už například probíhají e-turnaje nabízející srovnatelné či vyšší odměny než ve výchozích fyzických sportech. Špičkově placení e-sportovci disponují svými realizačními týmy včetně manažerů a ve vteřině svedou oslovit víc lidí, než dokáže skutečný sport. Už dlouho existují sofistikované simulátory, jež umí navodit totožné

apel, že nikdo na smrtelné posteli nelituje, že nestrávil víc času na internetu. Jak to však bude vypadat, až se tyto dnešní děti samy stanou rodiči? Nedávno jsem v nějaké reportáži z floridského Orlanda viděl městského kluka v plandavých šortkách, kšiltovce a mikině s velkým logem Burton. Dorostenec mluvil, choval se a celkově vypadal jako snowboarďák; to o sobě taky rozhlašoval okolním kamarádům. Až na to, že – jak odhalila následná reportáž – ještě nikdy v životě nebyl na sněhu. Ani jednou. Jen exceloval ve videohrách Shauna Whitea a ostatních snb hvězd. Ve své mysli se nicméně považoval za plnohodnotného snowboarďáka. Ztotožnil se s kulturou, chováním, idoly, se všemi vnějšími znaky komunity.

JEDNOU Z NEMNOHA VÝJIMEK VE SVĚTĚ HORSKÝCH STŘEDISEK, JIMŽ DLOUHODOBĚ VÝZNAMNĚ ROSTE NÁVŠTĚVNOST, JE BIG SKY V AMERICKÉ MONTANĚ. RESORT BĚHEM POSLEDNÍCH 4 DEKÁD OBOROVÉ STAGNACE ZPĚTINÁSOBIL POČET OSOBODNÍ NA SOUČASNÝCH PŮL MILIONU ZA SEZÓNU

ké křivce každá jiná, námahu vyžadující aktivita – od tenisu, golfu, atletiky po týmové sporty včetně těch u nás mainstreamových. Každé sportovní odvětví se snaží hledat cesty, jak si udržet stávající stavy a jak sebrat nějaké nové platící lidi ostatním sportům a oborům. Všechny se současně nalézají v čím dál nerovnější soutěži proti času pasivně trávenému před obrazovkami, monitory a displeji. Dramaticky přibývá lidí, kteří přiznávají, že se celý den nezvednou z gauče a nejdou se ven třeba jen projít.

Nový sok: e-lyžování

Odlákat současné nejmladší generace od stagnujícího životního stylu je stá-

vjemy jako reálná aktivita – ať se to týká motorsportu, golfu, tenisu, sportů sněhových i mnoha dalších. Nejmladší generace pod hranicí dospělosti hraje v tomto kulturně-generačním přelomu zásadní roli. Většině z nás starších, tradičních lyžařů to může znít jako z jiné planety, ale soudobá mládež už své zážitky primárně neprožívá, nýbrž simuluje, natáčí a sdílí. V čím dál masovější míře preferuje sjet si vyhlášený Hahnenkamm na Xboxu nebo Ubisoftu z tepla a měkka gauče, bez nepohodlí těsných bot a rizika přetrhaných vazů. Spousta z těchto internetových dětí – pokud je rodiče dostanou ven – si ještě umí užít i na sněhu. Na ty z vnímavějších může platit

Ve filmu hoch vysvětloval, že ani jeden z jeho rodičů nelyžoval, a přestože si vždycky přál dostat se na opravdový sníh, zůstává u svých videoher a trenažérů v obchodním centru. Pokud oheň jeho touhy vydrží dál plápolat, dřív či později si sen nejspíš splní a stoupne si na opravdový snowboard. Je však možné, že jeho první den na sněhu se bude v jeho očekáváních a faktickém prožitku natolik lišit od jeho rutinních virtuálních zkušeností, že se na sníh nikdy nevrátí a zůstane u svého jistého, zvládnutého a pohodlného. A pokud bychom si označili sto podobných příměstských výrostků v mikinách Burton a sledovali je dalších dvacet třicet let, někteří z nich se mož-

ná stanou skutečnými snowboarďáky. Většina však nejspíš ne – protože virtuální snowboarding je snazší, levnější, teplejší, suchý, prostý cestování, je kdykoli k mání a – když odečteme všechny tyto s reálným ježděním související investice – v jejich očích jednoduše výhodnější. Obor svými videofilmy a videohrami mění lyžování v divácký sport v masovější míře a rychleji, než by se nám zdálo, natož nám to bylo milé.

Staří branži drží. Zatím

Generací, kterou se v současnosti každé sportovní a zábavní odvětví snaží zaujmout zejména, jsou mileniálové alias Gen Y, lidi narození mezi roky 1980 a 2000. V rámci této generace je věková skupina 18 až 24 let tou, které dnes v Americe nejsilněji klesá lyžařská návštěvnost, jak zjistil průzkum NSAA – o 23 procent během posledních 5 let. Úkol udržet tyto lidi u sněhových aktivit poté, co odrostli z povinných či automatických lyžařských výjezdů ve svých rodinách, je a bude pro branži čím dál složitějším rébusem. NSAA nabízí vysvětlení – hodnota peněz je pro mladé pokolení zřetelně jiná, než bývala pro jejich rodiče. Současní američtí mileniálové jsou zatíženi zejména masivním zadlužením souvisejícím s dnes společensky plošně vyžadovaným univerzitním vzděláním. Dnešní mladí nemají k dispozici volné peníze, jaké měly předchozí generace v tomto počátečním stádiu kariér a které mění jejich náhled na priority. Dřív poměrně obvyklá rozhodování o investici do domu, nákupu auta anebo o svatbě jsou odkládána z důvodů nadměrného zadlužení. Američtí mileniálové dál jezdí lyžovat, ale už zhruba v poloviční frekvenci, než ve svém mládí jezdili babyboomeři. Aby branže vůbec dorovnala návštěvnická čísla z minulosti, potřebuje rekrutovat zhruba dvojnásobek mileniálů, což se jí zdaleka nedaří – frekvence současných lyžujících generací se babyboomerům ani nepřibližuje a souhrnná statistická čísla nezachraňuje nikdo jiný než právě oni. Je to až zarážející – lidé nad padesát lyžují výrazně častěji než soudobí dvacátníci. Nic, co by nebylo vidět i v křeslech tuzemských lanovek. Obor ústy svých zájmových asociací ještě nedává najevo paniku, protože navenek se celková návštěvnost jeví být relativně stabilizovanou. O to větší znepokojení až apatii lze vystopovat uvnitř jednotlivých areálů, pochopitelně těch okolnostmi nejvíc zasažených.

MAG

78 BYZNYS PROČ LYŽAŘŮ NEPŘIBÝVÁ Řada z nich přežívá roky v domnění, že smolná série špatných zim je viníkem všeho. Též v naději, že jakmile jednou bude klimatický pech přerušen zimou sněhově slušnou, všechno se vrátí ke starému dobrému. Jenže pak studená zima přijde – a středisko zeje prázdnotou. Část starých klientů odlákaly jiné provozy, další část z nich lyžování z nějakých příčin nechala, nové duše nikdo systematicky nevychovává – protože to stojí nejvíc námahy, času a prostředků. Resorty se raději poohlíží po nízko visícím ovoci nenáročných městských návštěvníků, kteří se chtějí primárně bavit a lyžování jako takové má pro ně nízkou důležitost.

Vědět, kde hledat

Každý areál má své (často velmi) omezené prostředky na marketing a musí se rozhodnout, na koho bude cílit. Čím dál víc středisek se na vlastní kůži učí starou trpkou pravdu, že chtít cílit na všechny „nějakou univerzální reklamou“ obvykle znamená neoslovit pořádně nikoho. Rozhodování to není věru snadné: například, je pro středisko důležitější udržet si svého starého třicetiletého zákazníka, kterého hrozí odlákat agilnější konkurence, anebo se pokusit zaujmout dvanáctiletého kluka, aby si sport poprvé v životě vyzkoušel? To druhé je z dlouhodobého hlediska bezpochyby cennější, též však vyžaduje mnohem víc práce. Zatím jen ty z nejprogresivnějších tuzemských středisek si začínají uvědomovat důležitost poznat svou stávající zákaznickou základnu včetně toho, co přesně tito lidi chtějí a jakou zkušenost jim skiareál poskytuje. Celé toto je však jen prvním krokem v sérii; středisko by mělo být schopno podívat se realisticky i do své nejbližší budoucnosti. Čím dál víc se pro každý resort bude stávat kritičtějším dokázat určit, kdo jsou jeho potenciální zákazníci a kde by tyto nové lyžaře mělo středisko hledat. Pokud jde skiareálu o zvýšení dosavadní návštěvnosti, kam by měl cílit svůj marketing? Měl by jej zesílit směrem ke své současné základně, tedy pokusit se navýšit relativně spolehlivý segment denních návštěvníků pro okamžitý efekt v kase, anebo nalézt a zaujmout novou generaci a ucházet se o její dlouhodobou loajalitu? Jak a kde najde takového zákazníka, jak ho přiměje si sport zkusit a čím jej ovlivní, aby si oblíbil právě jejich resort, nejlíp celoživotně? Plejáda nesnadných úkolů – přesto, zdá se, v dlouhodobé perspektivě nevyhnutelných.

Nová mantra oboru: cílený osobní marketing

Žádná jiná demografická skupina nemíchá kartami odvětví tak horlivě, jako už zmínění mileniálové. Enormně socializující generace, kamarádi jsou u většiny z nich na prvním místě a nejrůznější společenské akce a programy jsou důležitou součástí jejich životů. Často rádi cestují společně, na rozdíl od předešlých generací. K rozhodnutí jet na hory u nich dochází časově velmi blízko okamžiku odjezdu, mnohdy impulsivně. Ještě ve středu či ve čtvrtek nemusí mít představu, co s víkendem, potom si vymění pár textovek nebo tvítů s ostatními a v pátek si balí na hory. Jedna individualita z jejich party bývá obvykle názorovým hybatelem ve skupině a často dokáže ovlivnit dalších několik lidí, aby se přidali. Pokud by středisko umělo vystopovat takovéhoto přirozeného vůdce smečky a vystavit ho adresným nabídkám apelujícím celé jejich skupině, dokázalo by na své svahy, restaurace a do postelí dostat jedním marketingovým zásahem celou skupinu lidí. Nepopisuju tu žádnou utopickou fantasmagorii – přesně tohle je nyní nejžhavějším trendem osobně cíleného marketingu vailských středisek. Ta jsou schopna sledovat pohyby svých zákazníků terénem díky GPS čipům v adresných RFID skipasech po celou dobu, kdy se nachází v rámci hranic resortu. Vailský marketing zajímá, kdo sjíždí jaké sjezdovky, jak frekventovaně, s kým opakovaně vyjíždí v křeslech lanovek (algoritmus vyhodnocuje předjímané party přátel), kdy, kam a s kým chodí jíst, co si dává a tak dál a dál. Manažeři tuzemských středisek nezřídka nevěřícně kroutí hlavami, když jim ukazuju, kolik a jaký sortiment položek čítá typický psychografický profil databáze vailského zákazníka. Těmto lidem jsou pak na mobily i domácí kabelové televize posílány striktně na míru formulované nabídky střediska či jednotlivých provozů v něm, často opatřené vlastním jménem a údaji adresáta v grafice reklamního sdělení, včetně například jeho aktuálních lyžařských statistik a záběrů ze střediskové sociální sítě EpicMix. Tak vypadá budoucnost lyžařského marketingu následující dekády v Americe a nepochybuju, že s obvyklým zpožděním i v tuzemsku.

Žádoucí kreativita

Zpět ještě k mileniáům. Najít a oslovit demografickou skupinu mladých mezi 12 až 24 lety není nic neuskutečnitelného – povětšinou se zdržují na různých typech škol. Je potřeba precizně zmapovat příčiny, proč ještě nelyžují – a posoudit, nakolik jde o bariéry střediskem zvládnutelné. Řada laiků například nemusí vědět (a pravděpodobně neví), jak a kde nejlíp začít, anebo jim vadí, že nemají nikoho, kdo by si jel novou věc vyzkoušet a podstoupit začátečnické sebeponížení s nimi. Důvodů, proč s krokem poznat lyžování otálejí, může být plejáda, od ryze osobních až po třeba znepokojení a nejistoty vyplývající z měnících se klimatických okolností (zčásti cynická replika „nač se mám učit lyžovat, když stejně nebude sníh“ zaznívá relativně často). Tuzemská branže by si měla po vzoru té americké začít pečlivě všímat dětí, které chodí sáňkovat. Přechod od saní na lyže či snowboard je o mnoho pravděpodobnější a přirozenější než z jakéhokoli jiného, charakterem odlišného sportu. NSAA ve své agendě uvádí, že cestu od saní k lyžím každoročně absolvuje asi čtvrtina z 12 milionů sáňkujích dětí; Amerika se tak dívá na devítimilionovou armádu potenciálních nových zákazníků. Ani u nás nebude tento behaviorální segment zanedbatelný. Dopravit na sáňkařské stráně pří-

městských aglomerací neodolatelnou nabídku vyzkoušet si lyže či prkno může být tajnou zbraní těch pohotových skiareálů, které se šance chopí, dokud trvá. Střediska a výrobci či dodavatelé materiálu mohou využít vysokých čísel svých fanoušků na sociálních sítích a citlivě formulovat osvětu o lyžování a snowboardingu. Jakmile někteří z publika pozitivně zareagují, bezodkladně by měla s jejich zájmem začít na individuální bázi pracovat. Nepromarnit příležitost dostat je efektivně až na místo, pomoci jim vyřešit dopravu (pro nezanedbatelně mnoho lidí významná překážka v rozhodování). Poukázat na alternativy, které nemusí znát – v Utahu třeba experimentují s UberSki, v tuzemských metropolích je od roku 2010 aktivní Pavel Trčala se svými autobusy CITY SKI vyjíždějícími na jednodenní lyžařské zájezdy. Dodává: „Lyžování by mělo být dostupné a o to se snažím. Naší největší klientelou jsou mladí profesionálové, kteří již pracují, ale ještě nemají auta nebo rodiny. Jezdí s námi však i důchodci nebo lidé v produktivním věku, jejichž partner třeba nelyžuje. V autobusech nabízíme zábavu, seznamku, soutěže. Snažíme se servírovat perfektní službu, která je ekonomická i ekologická, protože šetří peněženku i životní prostředí, a ještě přidáváme třeba instruktora zdarma nebo půjčení lyží zdarma.“

PŘÍKLADY KROKŮ, JEŽ STŘEDISKŮM MOHOU POMOCI ZÍSKÁVAT NOVÉ DUŠE: P artnerstvím s lokálními rádii, televizí či novinami areál pozve publikum k bezplatnému či extrémně výhodnému vyzkoušení si sportu, například každou středu večer za symbolickou stovku (€5) včetně zápůjčky a instruktora. Malý areál sloužící jako výuková líheň nových lyžařů vytvoří partnerství s oblastním velkým střediskem, jemuž bude posílat odučené lyžaře formou exkluzivní slevy na sezónní skipas do velkého střediska, platný při absolvování lekcí v malém areálu. Součástí sezónního skipasu jsou po vailském vzoru tzv. Buddy tickets, balíček bonusových skipasů „pro kámoše“ umožňující představit lyžování lidem s nulovou historií v databázi koncernových středisek. Hodně nováčků si stěžuje na nevlídné prostředí, zacházení i cenové sazby v tuzemských půjčovnách. V Americe je pozitivní vjem z půjčovny jednou z priorit – do půjčoven je najímán extra personál, který zákazníka uvítá již při vstupu a provede jej celým procesem výběru výbavy. Zvláštní pozornost je věnována oddělení bot. Všude na podlaze jsou dobré koberce, venkovní plochy (tam, kde nejsou vyhřívané chodníky) se pravidelně ošetřují proti ledovce, schody jsou obloženy gumovými rohožemi, mezi parkovišti a půjčovnou jsou k mání samoobslužné vozíky pro přepravu dětských pasažérů. Zákazníci skiareálů si kupují zážitek, ne karton špaget. Zážitek začíná už vlídnou navigací na parkovišti, přivítáním maskotem, každý je slušný (když ne milý) a nápomocný, v čisté uniformě, všude je čisto a vlídno. Typ zážitku se podobá spíš návštěvě Disney parku než nákupu v Makru.

79 Časy se mění

Dalším nově se rýsujícím klíčovým trendem se zdá být situace, kdy víc a víc střediskových návštěvníků – zejména mladých – nepřijíždí (primárně či vůbec) kvůli klouzání na sněhu. Mám za to, že jde o generační zlom v přemýšlení – samotný akt lyžování holt už není pro soudobé generace tak důležitý, jako byl pro staré babyboomery, na nichž majorita horských středisek vyrostla. Představa lyžaře rytmicky tančícího po pás v prašanu v obloucích úsporně kreslených jeden těsně vedle druhého, aby svah vydržel co nejdéle – podobný obrázek zcela jistě není tím, co rezonuje s typickým soudobým zákazníkem. Takový obvykle nemá ponětí, jak lyžovat v prašanu, ani nezná pocity, jaké hluboký sníh vášnivým lyžařům asociuje. Namísto toho se pro něj křesla sedačkových lanovek opatřují vyhříváním a bublinami, každých pár centimetrů přes noc napadlého prašanu ráno rolbaři nemilosrdně pěchují (Pánbůh tu svatokrádež vidí!) a na rovinatých přejezdech se staví přibližovací vleky, protože přebruslit kousek na lyžích si vyžaduje nedostatkovou rovnováhu a nesexy námahu. Časy se holt mění. Přes 80 % návštěvníků amerických hor lyžuje v průměru osmkrát za rok – pochybuju, že v tuzemsku je to zásadněji jinak. Otázkou zůstává, zda resorty dostatečně rozumí tomuto novému typu zákazníků, zda se dokážou vžít do jejich kůže a pochopit, jakou úroveň zkušeností zažívají. Zcela jinou otázkou je, zda tento nový druh příležitostných lyžařů naopak rozumí potenciálu, jak plnohodnotná lyžařská zkušenost může chutnat. Tito lidé si potřebují věc na vlastní kůži zažít, aby sami z první ruky poznali, že benefity zimní rekreace jdou daleko za hranici pařby v kolektivu přátel na horské chatě – ať už jde o zdraví, kondici, techniku, čistý vzduch, radost z cestování, kvalitní rodinný čas či rozvoj jednoduchých charakterových rysů, jako třeba schopnost zvládnout trochu nepohodlí v nepříznivém počasí bez nadměrného fňukání.

Fenomén ochutnávky

Za jeden z hlavních taktických přešlapů považuju, že obor chybně komunikuje s nelyžaři jako s lidmi, kteří už mají touhu naučit se lyžovat a kteří z vlastního popudu vezmou za kliku a vstoupí do dveří lyžařské školy. Marketing středisek a lyžařských škol

jako by rutinně předjímal, že jeho potenciální zákazníci už pochopili výhody lyžování na určité racionální úrovni. Možná by však motto branže nemělo znít „nauč se lyžovat, to zvládneš,“ nýbrž spíš „vyzkoušej si to, může se ti to líbit“. Když v supermarketu míjíte stánek s ochutnávkami řekněme sýrů, nemáte v ten moment ještě zájem nabízený výrobek koupit. Ale když zastavíte, vezmete si a chuťovým buňkám na vašem jazyku se to bude zamlouvat, vlastní nákup sýra posoudíte. Ochutnávkové stánky by už v supermarketech dávno nebyly, kdyby dostatek lidí nepokračoval tak, že si produkty z představovaných vzorků naloží do košíku. Podobně, namísto problematické premisy, že všichni nelyžaři již dopředu rozumí benefitům aktivity a jsou vybaveni spontánní touhou se začít učit, obor by měl udělat jeden velký krok zpět (což bude symbolickým velkým krokem vpřed) a po vzoru ochutnávkových stánků nabídnout lidem sport bezplatně k vyzkoušení. Pak by nejspíš mnoho obrazně náhodou kolemjdoucích dokázal proměnit v zainteresované potenciální zákazníky.

Video killed the lyžařskou star

Dovolím si kontroverzní úvahu. Co když každý jeden kus úchvatné filmařiny s dechberoucími záběry svítání a západů slunce, fotogenických hladin inverzních poklic, GoPro sledovačky jezdců v brankách i prašanu a všechno to ostatní, co skiresorty v čím dál vychytanější dokonalosti servírují publiku, ve skutečnosti lidem ztěžuje rozhodnutí přijet na hory, namísto aby je motivovalo? Co když dnes všude dostupné „ski porno“ umožňuje diváckým mozkům okusit hory tak, jak je v reálných podmínkách zažít nemají šanci – navíc bez toho, aby hnuli prstem a utratili korunu? Filmové teasery jsou vysoká neuromarketingová věda, jak co nejvíc nalákat na detaily a efekty – avšak ne natolik, aby se vyzradila zápletka (což by byla pro film mířící do kin ekonomická sebevražda). Co když stále se zdokonalující lyžařská videoprodukce svůj nejlepší obsah fedruje k očím milionů konzumentů a prozrazuje jim zápletku daleko za hranicí filmového teaseru? A pomáhá tak vychovávat diváky a fandy lyžování – namísto vlastních lyžařů? Ještě nedávno nebývaly lyžařské

záběry z mnoha technologických důvodů divácky kdovíjak naplňující – vedlejším produktem zhlédnutí pak byla přirozená motivace vyrazit lyžovat, což obvykle vyústilo v mnohem silnější zážitek než samotné sledování filmu v tehdejší kvalitě. Dnešní stále dokonalejší filmařina ve vysokém rozlišení, plná až kýčovitých efektů, přináší riziko, že divácký zážitek bude typickým konzumentem vnímán jako lepší než vlastní lyžování (zatížené nezbytnými náklady, námahou, časem, nepohodlím a rizikem). Kolem tohoto fenoménu kultury okamžitého uspokojení vznikají celá nová odvětví, vidíme je všude kolem sebe. Klasická pornografie je v tomto ohledu vděčným psychologickým studijním materiálem, ale zůstaňme u sportu – vezměme takový fotbal. Porovnejme, kolik lidí aktivně fotbal hraje a kolik se na fotbal dívá. Psychologicky je zřejmé, že významná většina milionů fotbalových diváků se nejen dívá, ale v duchu sama hraje. Neurovědci klinicky změřili, že v mozkových závitech fotbalových fandů se odehrávají stejné typy emocí, jako kdyby sami běhali po trávníku – minus pot, námaha, trénink. Jinými slovy, divácký zážitek (z videa nebo hlediště) nemusí být nutně stejně silný jako vlastní lyžování nebo fotbalový zápas. Vzhledem k významné finanční, časové i fyzické zátěži spojené s praktickou aktivitou, virtuální se jí může jen přiblížit – a díky absenci všech zmíněných investic u řady lidí vyhrává. Přirozenou motivací po zhlédnutí špičkového filmu může být – namísto odjet na hory – pustit si video další a pak další. Umělecky precizní horskostředisková filmařina se tak jeví být příslovečnou dvousečnou zbraní, kdy snadno může více inspirovat k virtuální než skutečné aktivitě a k tomu, že stále víc lidí raději investuje do mohutné plazmy než výbavy a pobytu v horách. Pokud má taková úvaha svůj reálný základ, jde o jeden z nejabsurdnějších vlastních gólů v historii střediskového marketingu.

Sklenice zpola plná

Normálně definujeme růst jako absolutní příbytek. Co kdybychom však formulaci pod tíhou okolností mírně modifikovali a technicky považovali za růst jakékoli držení starých pozic? Když uvážíme, do čeho všeho dnes

PŘEKÁŽKY V (ČASTĚJŠÍ) ÚČASTI VE SJÍŽDĚNÍ

A OSOBNÍ A1 Z dravotní omezení, fyzická námaha A2 Nesnadné k ovládnutí A3 Strach ze zranění A4 Nepohodlné (zima, mokro, led) A5 Strach z výšek, z lanovek A6 Nebezpečné A7 Příliš stresující A8 Ostýchavost A9 Nezájem o aktivitu B SPOLEČENSKÉ B1 Nemám s kým jet B2 Partner nemá zájem B3 Rodinné závazky B4 Ještě mladá rodina B5 Ostatní si to nemůžou dovolit B6 Ostatní jsou příliš dobří B7 Ostatní nemají čas B8 Příliš elitářské B9 Nejsem dost elegantní C STRUKTURÁLNÍ C1 Nedostatek peněz C2 Přeplněné svahy C3 Sněhové podmínky C4 Nedostatek času C5 Mám jiné záliby C6 Preference dovolené v teple C7 K omplikace s výbavou, dopravou C8 Drahá výstroj a výzbroj C9 Nízká hodnota vs. cena Jde o část pracovní verze dotazovací agendy pro tuzemskou nelyžující veřejnost. Zájemci o detaily a metodickou spolupráci jsou vítáni kontaktovat autora přes jeho blog Kovboj.cz. lidi investují čas, pozornost a peníze, co před dekádami vůbec neexistovalo, a když uvážíme všechny výše naznačené sociokulturní, zdravotní, ekonomické a v neposlední řadě i klimatické trendy, jež by zfleku mohly lyžování mrzačit mnohem víc a mnohem rapidněji? Možná je ještě nakonec ona dlouhodobá stagnace pro obor ohleduplnou a vskutku dobrou zprávou. Rekreačně lyžující amerikanofil, expert na marketing horských středisek. Bloguje na Kovboj.cz. TOM ŘEPÍK

80 PRAVDY A MÝTY O POČASÍ

pokračování na téma stoletý „vynález“ STO LET STARÁ MODLA JMÉNEM MODEL

SPRÁVNÁ INTERPRETACE VÝPOČTU – TO JE HLAVNÍ TÉMA POSLEDNÍHO DÍLU NAŠEHO MODELOVÉHO SERIÁLU. KDE NAJÍT PŘEDPOVĚĎ PRO ČESKÉ HORY A KDE TŘEBA PRO NĚJAKÉ STŘEDISKO V ALPÁCH? A JAK MOC SE MŮŽEME NA MODELY SPOLEHNOUT? VŠECHNO SI UKÁŽEME NA KONKRÉTNÍM PŘÍKLADU. TEXT:

ALENA ZÁRYBNICKÁ

Máme možnost volby místa?

o je první otázka, kterou bychom si měli položit. Pokud máme jasně dané středisko, kde svou dovolenou budeme trávit, budeme hledat hlavně meteogramy, které ukazují průběh počasí v daném místě v dalších hodinách nebo dnech. Komplikovanější cestou, zato ale k radostnějšímu výsledku, se můžeme dopracovat v případě, že si můžeme právě podle počasí vybrat místo, kam si půjdeme třeba hned druhý den zalyžovat. V takovém případě se musíme dívat hlavně na mapy a své vize si pak na meteogramech pro už vybrané místo jen ověřit. V každém případě ale musíme začít u celkové povětrnostní situace – abychom měli přehled o tom nejdůležitějším, co hýbe počasím.

Celková povětrnostní situace

Hledat ji můžeme například na stránkách Českého hydrometeorologického ústavu (www.chmi.cz), a to v záložce synoptická předpověď. Anebo například na stránkách www.wetter3.de. Tam si můžeme dokonce vybrat z několika druhů modelů. Pokud nás zajímá druhý den, tedy například sobota 14. ledna, zvolíme příslušný termín. Podle map je jasné, že pro počasí jsou rozhodující dva tlakové útvary – výše severně od Pyrenejského poloostrova a níže nad Pobaltím. V sobotu budou stát tak šikovně, že k nám od se-

veru budou mezi sebou posílat studený vzduch. To je první zásadní informace, kterou z map vyčteme. Protože bude původem z moře, bude vlhký, a tak v něm bude hodně proměnlivé oblačnosti a můžou se objevovat i přeháňky. V mapě z ČHMÚ je to naznačeno bílou barvou pro oblačnost, v mapě z německých stránek pak podružnými frontami, které jsou naznačeny nad střední Evropou. Oboje znamená totéž. Při takové situaci bývají přeháňky četnější na horách. A to je druhý základní fakt viditelný už na mapě. Další věc, které bychom si měli všímat, je tlakový rozdíl mezi onou výší a níží. Čím je totiž větší, tím silnější vítr fouká. Izobary blízko u sebe tedy naznačují silné proudění, pokud jsou od sebe daleko, bude vítr slabý.

Krátkodobá předpověď pro Česko

Podívejme se, jak počasí na sobotu počítají numerické modely konkrétně. Podle Aladina by mělo víc sněžit už dopoledne na českých horách. Na Moravu a do Slezska dorazí sněžení až odpoledne a bude slabší. Ráno bude mrazivé, přes den se teploty v nížinách dostanou nad nulu. Ale na horách bude mrznout i přes den – teploty se v 1 000 m udrží kolem –5 °C. Silnější bude vítr v Krušných horách, slabší bude ve všech ostatních pohořích. A oblačnost? Té bude na českých horách hodně. V Jeseníkách a Beskydech je šance na slunce přeci jen větší.

Pro potvrzení předpovědi si srovnejme meteogramy pro Klínovec, Špindlerův Mlýn a Šerák. Logicky jsou ve shodě s tím, co ukazují mapy. A na první pohled nabízí ale i srovnání soboty a neděle. Celou předpověď můžeme ještě porovnat s výpočtem jiného modelu, například na stránkách www.meteo.pl. A znovu, prohlédnout si tady můžeme jak mapy, tak i meteogramy. Pro oblast Krkonoš jsou v zásadě ve shodě.

Střednědobá předpověď pro Česko

Zajímá-li nás období delší a vzdálenější než následující den, je třeba nejen prohlédnout synoptickou situaci i pro následující dny, ale pak taky hledat i jiné zdroje pro meteogramy, protože například z Aladina jsou na webu k dispozici meteogramy a mapy jen pro následujících 72 hodin. Nabízí se populární norský server www.yr.no. Předpověď je tu k dispozici pro celý týden. Mějme ale na paměti obrázek z minulého čísla vypovídající o tom, jak se pravděpodobnost prognózy s časem snižuje a že například pro desátý den je už jen dílem náhody. Do jaké míry mají modely shodný názor na vývoj počasí, se můžeme podívat například na www.meteoblue.com. První tři dny bude počasí hodně proměnlivé. Ale pak by se mělo ustálit – čeká nás míň oblačnosti a pravděpodobně žádné přeháňky. Jeden z modelů tam sice pro úterý, středu a čtvrtek něco málo počítá, ale je sám, takže je spíš pravděpodobné, že se mýlí. Jsou samo-

ZDROJ: ČHMÚ

MAG

Pravdy a mýty

ZÁKLADEM PRO ÚSPĚŠNOU PŘEDPOVĚĎ JE POHLED NA SYNOPTICKOU MAPU

SRÁŽKY ZA DOPOLEDNE. ŠRAFOVANĚ JSOU OZNAČENY OBLASTI, KDE BUDE SNĚŽIT

ANSÁMBLOVÁ PŘEDPOVĚĎ PRO GA-PA UKAZUJE SHODU DO 18. 1., JAK VÝRAZNÁ OBLEVA PAK PŘIJDE, ZATÍM MODEL NENÍ SCHOPEN SPOČÍTAT

ZDROJ: BERGFEX.CZ

ZDROJ: WETTERZENTRALE.DE

VÝŠKA NOVÉHO SNĚHU – V TOMTO PŘÍPADĚ ZA 144 HODIN – SE ODEČÍTÁ NA STUPNICI

Střednědobá předpověď pro Evropu

Krátkodobá předpověď pro Evropu

Už víckrát jsem psala, že se vzdálenějším časem předpovědi klesá její úspěšnost. A pro týdenní výhledy už je dobré sledovat nejen multimodel, tak jak jsme to teď udělali, ale taky ansámbly. Tedy vybrat si jeden konkrétní z modelů a zjistit, jak stabilní jeho výpočet je. Tak například pro Garmisch je si model jist postupným ochlazováním, které potrvá až 18. ledna. Pak by se ale měly teploty postupně vrátit k normálu, který je v grafu naznačen červenou křivkou. Jak moc velká ta obleva bude, to ještě – soudě podle rozcházejících se čar – jasné není.

ZDROJ: METEOBLUE.COM

Podobně budeme postupovat i v případě, že si vybíráme počasí jinde v Evropě. Zhodnocení povětrnostní situace je základem pochopení toho, co nás čeká. Alpy sice budou ležet blíž středu tlakové výše, což by mohlo naznačovat, že počasí tam bude lepší, ale… Vysoké hory stojí přímo kolmo na proudění, a tak se na návětří bude tvořit hodně oblačnosti. Kdybychom si tedy mohli vybrat, rozhodně slunečnější bude jižní strana alpského hřbetu. Dokládají to i meteogramy například pro Sulden v Jižním Tyrolsku a německý Garmisch-Partenkirchen.

Stejný postup jako pro Česko můžeme opakovat i v případě střednědobé předpovědi pro nějaké alpské středisko. Když už tu máme Sulden a Garmisch, je zřejmé, že v obou střediscích se bude počasí ve druhé polovině týdne zlepšovat. V Suldenu už od neděle, v Garmischi spíš až později.

Ansámblová předpověď

Specialitky pro lyžaře

Modely nabízejí i vychytávky, které se nám lyžařům moc líbí. Nabízí třeba produkt s názvem výška nového sněhu, který by měl napadnout za určitý

V GA-PA SE BUDOU SRÁŽKY VYSKYTOVAT ZŘEJMĚ AŽ DO ÚTERÝ, V SULDENU BUDE HEZKY UŽ OD NEDĚLE

čas. Najdete ho například na www.bergfex.cz. Zní to sice lákavě, ale předpověď množství sněhu patří k těm pro modely vůbec nejsložitějším úkolům. Stačí si jen uvědomit, kolik faktorů právě množství nového sněhu ovlivňuje. V případě, že modely dobře spočítají, kudy bude například fronta přecházet, záleží ještě na průběhu teploty s výškou i na teplotě při zemi, jestli bude sněžit, nebo pršet, kdy déšť bude přecházet ve sníh, nebo naopak sníh v déšť. Teploty také určují, jestli bude padat sníh suchý, nebo mokrý, a tím pádem i to, kolik ho nakonec bude. Důležitý je taky vítr. Na něm pro změnu závisí to, kolik sněhu zůstane ležet. V horách ještě situaci komplikuje členitý terén – na návětří napadne obvykle víc. Ale pozor, v závětří se zase pro změnu sníh v případě silného větru ukládá. Ano, je to nesmírně komplikované. Není divu, že meteorologové občas rádi s nadsázkou říkají, že správná předpověď nového sněhu je čistě otázkou náklonosti sv. Petra, patrona počasí. Každopádně, když se budete na mapy dívat, prověřte si, jak pravděpodobná je vůbec předpověď pro to dané období a danou oblast. Jedině tak je šance na relativně správnou prognózu nové sněhové pokrývky.

A na závěr?

Pokud si chceme připravit spolehlivou předpověď počasí, nějaký čas to určitě zabere. Ale určitě to stojí za to. Hodně štěstí! MULTIMODEL PRO MEDVĚDÍN. JEN JEDEN Z MODELŮ POČÍTÁ SRÁŽKY VE DRUHÉ POLOVINĚ TÝDNE, PROTO JSOU MÁLO PRAVDĚPODOBNÉ

zřejmě i výjimečné případy, že vyjde osamocená předpověď. Vyloučit tuhle variantu můžeme jen kontrolou dalšího termínu výpočtu – třeba tedy už druhý den. A důvod takové změny počasí? Ten bychom zase museli hledat v povětrnostních mapách. Ukazují, že do střední Evropy se bude dostávat studený vzduch od severovýchodu – tedy sušší a chladnější než ten, který přichází od severu.

82 BYZNYS ZÁKULISÍ (NEJEN ČESKÉHO) HORSKÉHO BYZNYSU – DÍL Č. 50

MEDIALIZACE

HORSKÉHO BYZNYSU V LETECH 2005–2016

MAG

ho možného s lyžováním související. Lyžař, hledající aktivně informace, mohl být spokojen. Ale to je jenom začátek.

Mediální scéna: konečně to funguje

V POLOVINĚ PRVNÍHO DESETILETÍ 21. STOLETÍ UŽ MĚL KAŽDÝ OBČAN ČR ZA SEBOU 15 LET ŽIVOTA V NOVĚ OBNOVENÉ DEMOKRACII. KAŽDÝ NÁRUŽIVĚJŠÍ LYŽAŘ JIŽ ZCESTOVAL EVROPSKÉ LYŽAŘSKÉ AREÁLY KŘÍŽEM KRÁŽEM A NA MEDIÁLNÍ MASÁŽ O LEVNĚJŠÍM LYŽOVÁNÍ VŠUDE ZA HRANICEMI JEN TAK NENASKOČIL. MÉDIA MUSELA MĚNIT TAKTIKU. TEXT: VÍT MOUDRÝ

estačil již šikovně nastrčený píár o tom nebo jiném lyžařském resortu za našimi hranicemi. Patnáct let po listopadu věděl i pologramotný orangutan, že v médiích se netiskne a neříká nic zdarma. Že ty všechny krásné řečičky o nejlevnějším ubytování a skipasu jsou dobře placenou reklamou cestovky nebo zahraničního resortu. Média změnu vnímání, způsobenou zejména zkušeností čtenářů, velmi rychle pochopila a většinou od tohoto trendu ustoupila. Přestalo tak srovnávání bedřichovských sjezdoviček s obrovskými, zejména francouzskými komplexy. I česká mediální scéna se přiblížila gramotné části Evropy.

Vznikají nové weby a mediální konkurence vůbec

Příčina nebyla jedna. Na tak radikální změnu prezentace horského byznysu měly vliv podle mého názoru hlavně tři věci – obrovský rozmach odborných webů o horách a lyžování a webů jakkoliv napojený na horský byznys, mediální konkurence a nakonec i sociální sítě. Člověk, zjišťující informace o lyžování, měl najednou obrovské možnosti získání nejrůznějších informací prostřednictvím web stránek nejenom cestovních kanceláří, ale i samotných lyžařských resortů. Tuzemské lyžařské a horské resorty totiž velmi rychle zjistily, proč mají jejich zahraniční konkurenti krásně zpracované webové

stránky, a tomuto trendu se postupně přizpůsobily. Přizpůsobily se nejenom v prezentaci informací. Přidaly se skimapy, aktuální informace o sněhové pokrývce, počasí a aktuální cenové politice včetně nejrůznějších pobídek, ubytování, parkování, akcí atd. K webům lyžařských areálů a cestovních kanceláří, prezentující zájezdy do hor, přibyly i ty specializované a orientované výhradně na tuzemské a zahraniční hory. Z nich se mohl člověk následně lehce proklikat na ubytování, zábavu a veškeré další informace z poptávané oblasti. Těchto webů, tedy alespoň těch, které beru na vědomí jako seriózní, je dnes dobře desítka. A aby toho nebylo málo, přidaly se nejrůznější cenové srovnávače vše-

Někde mezi lety 2005 až 2010 se naprosto proměnila. Jednotlivé TV se začaly předhánět, kdo dřív přinese informaci, kde prvně napadl sníh nebo kde prvně zasněžili sjezdovou trať. A následně i v tom, kde se poprvé v sezóně začalo lyžovat, kde je nová lanová dráha, hotel, bar, zábava, kde je větší senzace. Předpověď počasí na horách se v médiích stala pravidlem, stejně jako sněhové zpravodajství a sjízdnost přístupových komunikací do hor. V exponovaných termínech Vánoc, Silvestra a jarních prázdnin se přidávají informace o lůžkové obsazenosti hor nebo parkovišť. Posléze se začalo pravidelně informovat, kdy má kupříkladu jarňáky Praha a její okolí či kdy začínají ve velkých krajských městech, a to povětšinou ve spádovosti k nejbližším horám. A nebyly to jenom TV. Rozhlasové stanice chrlily obdobné informace do éteru stejnou měrou. Čtvrteční a páteční novinové deníky přidávají aktuálně souhrnné lyžařské informace a povětšinou v přílohách postupně představují tuzemské i zahraniční lyžařské resorty. Postupně vznikají i specializované lyžařské magazíny, z nichž patrně ten nejlepší držíte v rukou. Všechno jde najednou jako na drátkách. A proč? Protože aniž si toho čtenář mnoho povšimne, většina informací je doprovázena nevtíravou reklamou a propagací všeho možného, doprovozené tváří známé osobnosti. Doporučení se přitom týkají funkčního oblečení, přileb, brýlí, … Kruh se tím uzavírá. Na principu se nezměnilo vlastně nic. Média vydělávají dál a samozřejmě neskonale více. Jenom se změnil způsob, přidala se také nezpochybnitelná vyšší hodnota a četnost informací, kterými je všechno k potenciálnímu lyžaři neseno.

83 Všemocné sociální sítě a selfíčka

Sociální sítě typu Facebook, Instagram a třeba Twitter se rozdýchávaly sice postupně, ale o to jsou v současnosti větším fenoménem. Kdo není činný alespoň v jedné z nich, jako by nežil. Podobným fenoménem je tolik oblíbené selfíčko. Každý surfař sociálními sítěmi přitom jasně rozpozná, co je reklama, skrytá reklama nebo osobní prožitek. Dobré selfíčko, nálada, emoce, manšestr na sjezdovce – to vše dostává punc jedinečnosti, skvělosti, rozechvělé poptávky ukryté pod jednoduchým člověčím „chci to taky“. Lyžařské resorty jsou si tohoto fenoménu vědomy. Rozehrávají proto lyžování na manšestru se snídaní se šéfem areálu jako třeba ve Špindlu – nelevné, ale pro významné selfíčko jedinečné. Pro areál nejlepší reklama k nezaplacení. Podobně propojení Černé hory sněžným pásovým vozidlem s Pecí pod Sněžkou – dobré nejenom pro selfíčko, ale i pro večerní vysílání televizních novin, doprovázené komentářem jednatele areálu Petra Hynka. Jaroslav Krejčí z Monínce stojí už v září rozkročený nad vyrobenou hromadou sněhu – úsměv od ucha k uchu a na rtech výzvu přijeďte si zalyžovat, umíme vyrobit sníh i v teplotách nad nulou. Další Jaroslav, tentokrát Stávek z jihomoravských Němčiček, zvoucí lyžaře na unikátní sjezdovku mezi vinicemi s dojezdem rovnou do vinného sklípku. A tak bych mohl pokračovat. Spojnicí toho všeho, všech těch skvělých nápadů je kromě jiného třeba i to krásné selfíčko se sklenicí růžáku mezi vinicemi…

Končí jediný český magazín o horském byznysu

V minulém dílu seriálu o medializaci v prostředí samotného horského byznysu jsem popisoval náš vskutku hrdinný souboj o jediný český magazín pojednávající o horském byznysu IB SPLV, kdy ani velké milióny a vpravdě pohádkový osobní prospěch nás nepřiměly tento „zlatý grál“ Svazu provozovatelů lanovek a vleků ČR prodat. Co se však nepřihodilo? V roce 2002 jsem předal vedení a řízení této organizace člověku, kterého jsem dva roky poctivě učil naprosto vše, seznamoval ho se všemi celebri-

tami horského byznysu a on nejenom mně, ale i výkonnému výboru přislíbil nejméně desetileté vedení a řízení této organizace. Předpoklady se znalostí hor jako dlouholetý člen Horské služby s výbornou znalostí němčiny měl skvělé. Odcházel jsem s klidným svědomím, že mám důstojného pokračovatele. S o to klidnějším svědomím, když já i vedení Svazu chtělo, aby vydávání IB SPLV zůstalo nadále za určitých ekonomických podmínek v mé působnosti. Vše fungovalo, ale jenom do roku 2005. Protože mi zmizela starost o obsáhlou agendu Svazu, s magazínem jsem si doslova užíval. Zvýšil jsem počet stran z pravidelných 80 až 90 na 130 až 140. Výrazně jsem zvýšil příjmy z reklamy. Samozřejmě také o něco vzrostly náklady. Ne mnoho, ale vzrostly. Abych vás dostal do obrazu – výnos vzrostl o 80 %, mé náklady o 15 %. A tady nastal problém. Vyšší příjmy se mému pokračovateli líbily, větší a atraktivnější obsah též, vyšší ná-

handrkováním, štěkáním, hádkami, záští a silnou zákulisní lobby krmenou několika silnými korporacemi na organizace dvě. Původní Svaz, jmenující se nyní Asociace lanové dopravy ČR a mající stále přes stovku členů, a organizaci druhou, která má sice méně členů, zato hodně peněz a sebevědomí.

Cui bono aneb komu to prospěje

Samozřejmě, že byznysu. Nikoliv horskému byznysu obecně, ale byznysu individuálnímu. Nechci se pouštět do podrobností, protože jsou nejenom nehezké, ale i nebezpečné. Nechci dělat rozhodčího tam, kde si polívčičku rozlil někdo jiný. Každopádně obě organizace se nemají v oblibě a bojují podobně proti sobě na všech frontách. Každopádně existují firmy, které tuto rozmíšku několik let krmily a které z ní nyní mají obrovský profit. Magazín IB SPLV zmizel v nenávratnu, nikdo z bývalého Svazu,

Dobré selfíčko, nálada, emoce, manšestr na sjezdovce – to vše dostává punc jedinečnosti, skvělosti… klady však uhradit nechtěl. Předseda Svazu mě chlácholil, že se vše k mé spokojenosti vyřeší. Vše jsem tři roky dotoval z jiných honorářů, až jsem nakonec magazín IB SPLV předal do lůna svého vzniku. Již za krátkou dobu jsem vše pochopil. Můj následovník převzal finanční účet Svazu, mající roční obrat 8 cifer. Za pár let, když byl účet prakticky roven nule, můj následovník odchází. Mnoho prostředků se negenerovalo, co bylo, se spotřebovalo. Dalších pár let magazín v nevalné kvalitě vychází dál, až zcela zaniká. Dopadlo to tedy tak, jak hovoří přísloví – kdo chce moc, nemá nic. Samozřejmě máte pravdu, myslíte-li si, že mě to mrzelo a mrzí dodnes. Vědět, jak to všechno dopadne, možná bych tím neúplatným Mirkem Dušínem nebyl, zahraniční kapitál k němu pustil a jediný magazín o horském byznysu by třeba mohl vycházet dodnes. Byť pod zahraniční hlavičkou. Nicméně podobně jako magazín dopadá i samotný Svaz štěpící se

nyní Asociace, pravidelně do médií nechodí, nikdo z této skupiny médiím nepodává informace. Ucelený systém plošné medializace horského byznysu, to co jsem skoro 15 let budoval, se rozsypal jako bábovka písku na slunci během několika málo let. Dříve poměrně slušně vyvážená zpravodajství z jednotlivých českých hor ovládla zpravodajství monotematická. Stačí si dělat čárky, které z areálů jsou na obrazovkách veřejnoprávní i komerční TV nejvíce. I takový Špindlerův Mlýn téměř zmizel z mediálních informačních dějin, a to je co říct. A nebude to jenom pro vytrvalou negativní kampaň, kterou tradiční horské středisko Špindlerův Mlýn schytává. Určitě ani proto, že sem jezdil pan Janoušek, pan Roman, pan Dalík nebo jiní lobbisté.

Je to vlastně skvělé

Přes mé povzdechy je dnes mediální scéna proti situaci před 25 lety pro lyžaře jako koncového uživatele in-

formace jednoznačně skvělá. Snad každý je totiž schopen vyhodnotit pravdivost i aktuálnost informací, protože ji může získat hned z několika zdrojů a prostě si ji velmi lehce a velmi rychle ověřit. Jednotlivá média navíc vysílají a publikují své informace v poněkud jiných formátech. Nejenom aby se odlišila, ale hlavně aby si konkurovala. K lyžaři se tak dostávají všemožné tipy na lyžování rodinné, sportovní i adrenalinové. Nikdo dnes neřeší, jestli někdo jede na Šumavu, nebo do Val d’Isére. Výjimečnost a exkluzivita návštěvy daného místa, kterou kdekdo kdysi ohromoval u sklenice piva své kámoše nebo v médiích, zmizela v propadlišti lyžařských dějin. Každý si již vyzkoušel leccos a nyní převládá pragmatičnost rozhodnutí, kam pojedu nebo nepojedu. Média tohle všechno poznala. Žádné z médií proto již nebuší do posluchačů nebo čtenářů „jeďte tam, protože a protože“. Daleko více fungují v informačním formátu v Čechách takhle, v Rakousku jinak a v Itálii zase onak – a ty, můj milý posluchači či čtenáři, si vyber. Médiím to nakonec dává též mnohem větší komerční prostor. Místo prezentace výhradně tuzemských hor nebo vybraného zahraničí dělají vzorek průřezem všeho možného. Mám pocit, že se nám to tak pomaloučku dostává do stále většího normálu – evropského, lidského a nakonec i toho mediálního. Snad to ani náboženská nesnášenlivost nevrátí do středověku. Severoameričtí indiáni říkali tomu nahoře Whakán Thánka – Velké Tajemství, jihoameričtí ho nazývali Tumi. Ti i oni ho při všech dalších spirituálních symbolech a náboženstvích brali jako capo di tutti capi, tedy jako šéfa šéfů, toho, co šéfuje těm všem nahoře. Tak si říkám, že by těm, co po celém světě tak šílí, mohl promluvit do duše. I třeba proto, abychom mohli s úsměvem na rtu lyžovat i nadále. Všem přeji po zimě krásné jaro.

Je spoluzakladatel a dlouholetý jednatel českého lanovkářského svazu, v současnosti úspěšný podnikatel, cestovatel, fotograf a publicista. VÍT MOUDRÝ

MOUNTAIN „NAJEDNOU JSEM USLYŠEL NĚCO JAKO HLASITÝ VÝSTŘEL A UŽ JSEM SE VEZL DOLŮ Z KOPCE. KOLEM JSEM VIDĚL SPOUSTU ZAVALENÝCH LIDÍ, NĚKTERÝM NAD POVRCH ČOUHALY JENOM NOHY, NĚKTERÝM ZASE HLAVY. JAKMILE JSEM SJEL NA DNO ROKLE, POKUSIL JSEM SE UTÉCT, ALE DALŠÍ VLNA MI PODRAZILA NOHY A ZAVALILA MĚ SNĚHEM A KAMENÍM…“ SMRT SE ZLATEM V OČÍCH 

#92 #96 #98

PŘEŽÍT V TAK OBROVSKÉ LAVINĚ JE MALÝ ZÁZRAK… HOROLEZCI BYLI UNÁŠENI PŘES MÍSTO, KDE JE SVAH ROZDĚLENÝ VYSTUPUJÍCÍM PLOCHÝM HŘEBENEM, NA KTERÉM STOJÍ I VELKÝ SRÁŽKOMĚR. TO JE ZPOMALILO A ZŮSTALI VYSOKO NAD HLAVNÍM NÁNOSEM, KTERÝ SE ZASTAVIL AŽ NA ŽERUCHOVOM PLESE, KDE DOSÁHL VÝŠKY 3 AŽ 6 M. LAVINA POD JESTŘÁBÍM SEDLEM 

JE MNOHO OBORŮ, KDE SE OBJEVUJÍ NECERTIFIKOVANÍ PODNIKATELÉ, ALE VE VELKÉ VĚTŠINĚ Z NICH NEJDE O ZDRAVÍ NEBO ŽIVOT KLIENTA. TO SE O FREERIDU BOHUŽEL ŘÍCI NEDÁ… ROZHODNUTÍ VŮDCE MÁ NA ZDRAVÍ A ŽIVOT KLIENTA ZÁSADNÍ VLIV. FREERIDE I-LEGAL? 

85 PARTNER RUBRIKY

Jarní heliskiing na

GOTHICS LODGE

Dovolená snů ve Skalistých horách na východě Britské Kolumbie HELISKIING V KANADĚ JE JEDEN Z NEJVĚTŠÍCH SNŮ MNOHA LYŽAŘŮ, A ANI NEMUSÍ BÝT ÚZCE ZAMĚŘENI NA PRAŠAN. PROTO SE TOTO TÉMA OPAKOVANĚ PROBÍJÍ NA STRÁNKY SNOW. TENTOKRÁT VE VYPRÁVĚNÍ ZABROUSÍME DO GOTHICS LODGE, HORSKÉ CHATY ČI SPÍŠ HOTELU, KTERÝ SLOUŽÍ JEN A POUZE PRO ÚČELY HELISKIINGU. COŽ JE VLASTNĚ TA NEJRYZEJŠÍ PODOBA KANADSKÉHO HELISKIINGU.

MOUNTAIN

VÝSADEK. HLADINA EFEDRINU STOUPLA K VRCHOLU TEXT:

MICHAL BROUČEK

FOTO: MICHAL BROUČEK, JAKUB FREY

ačátkem dubna jsem se těšil na čerstvý prašan a na ježdění v alpských resortech. Osud tomu však chtěl jinak a po pouhých čtyřech dnech od první nabídky k účasti na velké akci pro třicet prašanových nadšenců jsem seděl připoutaný na sedadle a letěl směr Calgary. S hlavou skloněnou do tmy jsem si rekapituloval, co jsme o víkendu rozjezdili a kolik prašanu zůstane kámošům na další dny. Bylo to dobré rozhodnutí, trmácet se za sněhem takovou dálku, když ho u nás bylo zrovna dost? Taky jsem měl trochu pochybnosti o místech, kde budeme jezdit. Nechtěl jsem vyměnit ježdění v lesích a žlebech plných čerstvého prašanu za loučkaření na sluncem zalitých plochých svazích. Byl jsem ubezpečen, že parta, se kterou jedu, si chce zajezdit stejně dobře jako já a že určitě zažijeme dobrý freeride. Pochybnosti v mých úvahách ale zůstávaly. Stroj vystoupal do letové výšky, mimoděk jsem zíral jak zhypnotizovaný na blikající světélko na konci křídla, promnul jsem si oči a přinutil se usnout. Zahnat všechny chmury se podařilo až druhý den. Ospalou, jen lehce zvlněnou krajinou se válely ranní mlhy. Stáda skotu, roztroušená po pastvinách, nehybně postávala a čekala, až slunce prostoupí ranní oblačnost, země se probou-

zela do nového dne. Autobus, se kterým jsme mířili na západ, se lehce kolébal a tiše plul po Trans Canada Highway. Po hodině jízdy z Calgary se objevily první lesy a po stranách se začaly zdvihat okraje horizontu.

Zničehonic jsme byli obklopeni skalisky. Vrcholy kopců a stromy na nich byly čerstvě pocukrované, oblaka se roztrhala, objevilo se modré nebe a místy prokukovalo jarní slunce. Odcházející fronta přinesla čerstvou sněhovou

DŘEVĚNÁ CHATA V AMERICKÉM STYLU S PŘÍZNAČNÝM NÁZVEM GOTHICS JE JEDNOU ZE DVANÁCTI, KTEROU OD ROKU 1987 SPOLEČNOST CMH PROVOZUJE. TENTOKRÁT HOSTILA ÚČASTNÍKY HELICAMPU POŘÁDANÝM FREERIDECAMPS.CZ

nadílku, počasí se otáčelo k lepšímu a parta upínala svoje zraky k jedinečné horské scenérii. Se zaujetím jsem sledoval proměnu krajiny a v hlavě se mi začínal odvíjet nový příběh. Z cedulí okolo silnice na mě pokukovala povědomá jména – Banff, první ski resort za Calgary, Golden a Kicking Horse, bájný a milovníkům šlapání dobře známý Rogers pass a Revelstoke, další místo se skvělými podmínkami pro lyžování. Celodenní trmácení jsme ukončili asi hodinu cesty od přehrady nad Revelstokem.

CMH Gothics lodge

Hotel stojí na plošině v místech bývalého měděného dolu. Dřevěná chata v americkém stylu s příznačným názvem Gothics je jednou ze dvanácti, kterou od roku 1987 společnost CMH provozuje. Chalupa se skládá ze tří navzájem propojených budov. Hosté zde naleznou vše potřebné pro strávení své aktivní dovolené. V hlavní jednopatrové budově jsou pokoje pro hosty, druhou budovu vyplňuje velká tělocvična s místem pro servis lyží a prken, třetí budova v sobě ukrývá prostornou jídelnu a posezení u kamenného krbu. Relaxační místnost s krbem navazuje na venkovní terasu s pohledem na jezírko. Ve kterém, jak jsem později zjistil, žijí pstruzi, a když byl na chalupě klid, přilétal orel a snažil se nějakého ulovit. Výčet možných požitků pro rekreanty by mohla uzavřít sauna a venkovní vířivka.

Bezpečnost nade vše

Prvním bodem programu byla nezvykle dlouhá bezpečnostní procedura. Začali jsme rozdělením podle naměřené hmotnosti – to kvůli helikoptéře – na tři skupiny. Den byl stále slunečný, u chalupy se sníh udržel jen ve stinných místech, lesy byly zelené, jen bílé vrcholky okolních kopců připomínaly, že jsme v zimním období. Rozděleni do skupin jsme absolvovali zaškolení u vrtulníku, bezpečnostní školení, jak se chovat v terénu, a praktické cvičení na používání lavinového přístroje. Do večera jsme buď pobíhali s pípákem po štěrku a simulovali, že s ním umíme zacházet, nebo jsme pozorně naslouchali bezpečnostním pokynům sympatického pilota. Do jeho karet hrál fakt, že jsme byli jeho poslední skupina, hned po které ho čekal důchod. Jeho permanentní úsměv nasvědčoval tomu, že si ho chce užít, takže v kokpitu se od něho dal očekávat profesionální výkon. Na konci procedury jsem měl dojem, že německy důsledná metodika vyznívá v kanadských horách trochu nuceně. Ale bezpečnost nadevše.

Hurá do kabiny

Komentáře k předpovědi počasí a sněhovým podmínkám se nám staly ranní mantrou a jako otčenáš jsme odříkávali všechny možné kombinace počasí a předháněli se v prognóze, co nás čeká a nemine. Prostě počasí vytěsnilo všechna konverzační témata a už jsme se bavili jen o tom,

MOUNTAIN

POZNÁVÁTE JI? CELEBRITA SNOWBOARDCROSSU EVA SAMKOVÁ

Tady v horách dochází k naplnění pověstného příměru o přírodních krásách Britské Kolumbie. Není to jen nádhera, je to Nádhera bez konce. zda už sněžilo, kdy sněžilo, kdy bude sněžit, kolik napadne a jestli bude hned zase hezky. A tak stále dokola. Po snídani, pravidelně v devět hodin, odlétá první skupina do hor. Natěšeno a namačkáno v kabině vrtulníku sedí jedenáct dobrodruhů a letí za svým snem. Z lesů vystoupáme nad vodní dílo, za kterým se zdvihá hradba bílých hor. Na modravé obloze stojí osamocené slunce. Netrvá dlouho a už hledáme místo na přistání. Jen co jsme vyskákali z kabiny a pilot odletěl pro další skupinu, měli jsme možnost rozhlédnout se po kraji. Tady v horách dochází k naplnění pověstného příměru o přírodních krásách Britské Kolumbie. Není to jen nádhera, je to Nádhera bez konce. Ten den bylo vidět na míle daleko. Kam jen oko dohlédlo, všude hory! Překrásný pohled na horskou scenérii, která vyvolávala úctu, možná až bázeň. Se sněhem to už tak slavné nebylo. Pomalu jsme se dozvídali aktualitku o nejhorší zimě za posledních pětadvacet let. Těsně před naším příjezdem nasněžilo patnáct čísel, ale jinak je to bída. Ten den jsem ale klidné ježdění na přehledných terénech považoval po dlouhém cestování za potřebné a díky překrásné přírodě jsem si to i užíval. Absenci sněhu jsme pociťovali zejména v nižších polohách na tvrdých dojezdech. Trasa sjezdu se řídila především bezpečnostním faktorem, ale tu a tam se dala najít zajímavá cesta

a případně trocha toho zapomenutého suchého sněhu, který pěkně zaprášil. Než se ale stačila skupina reptajících rozrůst do kritického rozměru, počasí se změnilo. Třetí den objevování kanadské divočiny, jejích nedostupných končin, ukončil příchod fronty, od které se dalo čekat cokoli. Opouštěli jsme vysoké hory, loučili jsme se s dlouhými dojezdy do zalesněných údolí, naposledy jsme zakroužili nad zamrzlou hladinou horského jezera a ve vzduchu poletovaly první vločky.

Hans Gmoser a syn

Za zmínku stojí životní příběh zakladatele společnosti CMH. V rychlosti se díky němu přeneseme zpět do Evropy, do Lince, jeho rodiště, kde Hans Gmoser spatřil v roce 1932 poprvé svět. V poválečném Rakousku a v útrapami zmítané Evropě neviděl nadějný horolezec svoje místo a už jako mladík odjel, nebo spíše utekl, do Kanady. Hned po svém příjezdu se pustil do organizování zimních sportovních aktivit – to bylo na začátku padesátých let. Stal se pionýrem a zakladatelem moderního horolezectví, zasloužil se o rozvoj heliskiingu a organizoval výuku nových průvodců. V roce 1957 založil společnost CMH. Jako aktivní horolezec zdolával nové cesty a proměňoval své sny v realitu. Díky jeho zásluze a nasazení má společnost CMH na trhu renomé největší

světové cestovky pro horská dobrodružství. Dalo by se říci, že na co sáhl, to mu rostlo pod rukama. V roce 2006 ho, stále jako aktivního sportovce, zastihla smrt. Dohonila ho, když na svém kole brázdil horské silnice. Nepřísluší mi ho hodnotit, ale zdá se, že svým dobrodružným stylem naplnil hned několik životů. Podstatně méně času na realizaci své cesty dostal jeho syn Robson Gmoser. Ostříleného pětačtyřicetiletého horala zastihl osud při značení trasy pro komerční lyžování. Zemřel tři týdny před naším příletem, v březnu 2015, pod neobvykle masivní lavinou. Ke vzpomínce na něj jsme se připojili, když se průvodce naší skupiny pokoušel zažehnout soušku v lese, kterou horalové zapalují namísto modlitební svíčky.

Sněžení bez konce

Zatímco se po obloze honí černé mraky a chvílemi jsou okolní stromy zmítány sněžným poryvem, přichází čas dát si svoje věci do pořádku. Nejenom obsazená sauna, ale i plná tělocvična naznačovaly, že nejedno tělo potřebuje protáhnout a prohřát namožené svalstvo. Na stolech se objevily společenské hry, servis lyží a prken frčel na plné obrátky. Vše se připravovalo na změnu sněhových podmínek, dal se očekávat sice čerstvý, ale možná vlhký jarní sníh.

Počasí však nezastavilo geneticky zakódovaný smysl pro pořádek, který ovládal všechno dění na chalupě. Než se odpískalo ježdění a mohl se otevřít bar na chalupě, musela si první skupina vyzkoušet, jaké je to létat ve větru a chumelenici. Po pravidelném ranním startu v devět hodin ráno byl návrat vrtulníku rychlý. Následný druhý pokus ve velice podobných povětrnostních podmínkách byl úspěšný především co do počtu zelených tváří, které z kabiny vrtulníku vypadly. Zelenou tak dostala pípa s točeným pivem. Než začne naše divoká jízda kanadskými lesy a než se naplní naše touha po brázdění bezbřehého prašanu, musíme počkat do dalšího dne.

Proč jsou Kanaďani jiní než Američani

Posedávání po baráku a obecnou relaxaci vyplním krátkým postřehem o zakořeněné nedůvěře obyvatel Britské Kolumbie ke Spojeným státům. Celé téma sahá až do poloviny devatenáctého století. Britská Kolumbie tehdy čelila rostoucímu

MOUNTAIN

OBVYKLE, KDYŽ SNĚŽÍ, LYŽOVÁNÍ V PRAŠANU ZA MOC NESTOJÍ. V KANADĚ JE TOMU NAOPAK

dluhu, zemi zaplavovali prospektoři, kteří si přišli splnit svůj zlatý sen, a do toho Američané toužili po kontrole nad celým severoamerickým pobřežím Tichého oceánu. Ještě než koupili Aljašku od Rusů, vykřikovali v místních volbách, že jim buď bude patřit celé pobřeží, nebo si ho vezmou násilím. Po odkoupení ruského území v Severní Americe se situace ještě více vyostřila. Oprávněné obavy z anexe Spojenými státy tak přivedly Britskou Kolumbii jako šestou v pořadí do náruče Kanadské konfederace. V této době lze hledat dodnes živou obezřetnost a potřebu se vůči Američanům nějakým způsobem vymezit a odlišit.

Návrat zimy do hor

S pivkem to nikdo nepřeháněl, jednak jsme věděli o nulové toleranci alkoholu při létání a také jsme si pamatovali zelenou barvu našich kamarádů. Návrat zimy do hor, tak by se dalo jednoduše popsat panující počasí. Přes noc poklesla teplota k bodu mrazu i dole v údolí. Vrcholy zalesněných kopců byly do dvou třetin bílé, vyhlídky tedy ve všech směrech příznivé. Oblačnost vystoupala a mohlo se létat.

Heliskiing v lese

To, co následovalo, si málokdo uměl představit. Z chalupy jsme nelétali nahoru do velkých hor, ale do nízkého zalesněného pohoří. Charakter krajiny, kde jsme jezdili, se zcela změnil. Přistávalo se na holém vrcholu nebo stranou od porostu. Teď přišla chvíle pro pilota vrtulníku. Počasí bylo

91 PARTNER RUBRIKY

velice proměnlivé. Neustále drobně sněžilo, po obloze létala tmavá mračna, z kterých se sypaly další záplavy sněhu. Pilot se řídil podle viditelnosti, pokud viděl stromy v lese, zvedl stroj a letěl, pokud nebylo přes husté sněžení nic vidět, seděl na místě s rotorem na volno a čekal. Zasněžená parta v kabině za ním doplňovala tekutiny a všichni trpělivě vyčkávali, až se chumelenice posune dál. Každým dnem získával pilot náš větší a větší obdiv. Hory se naplnily novým sněhem, slunce vykouklo zpoza mraků zcela sporadicky, teplota sněhu byla ideální. Jízda v lesích přinášela právě to, po čem každý toužil. Průvodce vybíral přehlednější nástupy, kdy z holého vrcholu se většinou postupně sjelo do nízkého porostu, který se následně proměnil v různě hustý a členitý les. V některých partiích byly vysoké jehličnany s krátkými větvemi zasypané několik metrů vysoko. Okolo kmenů stromů se tvořily nebezpečně vyhlížející trychtýře, tzv. tree well, které byly tak hluboké, že by tam zmizela celá banda freeriderů. Pařezy a padlé kmeny tvořily ve směru jízdy ideální platformy pro skoky s dopadem do prašanové peřiny. Sníh podržel i v extremnějších polohách, když do toho člověk šlápnul, měl se do čeho opřít. Délky jízd byly o poznání kratší, než jsme jezdili za slunečného počasí ve vysokých horách. Dojezdy se dost často stýkaly do jedné cesty, která mířila na místo startu helikoptéry, z něhož jsme startovali vícekrát.

Přes noc v horách

Na jednom takovém dojezdu jsme se dostali do nestandardní situace. Bylo to již v odpoledních hodinách, z ničeho nic se rozchumelilo tak, že pilot pro nás nemohl přiletět. Na místo se postupně sjely všechny tři skupiny. Banda pětatřiceti lidí čelila sněžnému přílivu. Cesta pěšky v hlubokém sněhu přes horský hřeben nedávala smysl, a tak nezbylo než čekat. Naštěstí se ten den obloha na chvíli otevřela a všichni jsme odletěli zpět. Podobné štěstí však neměla jiná skupina, která ve sněhové bouři musela strávit noc. Vyzvedli je až ráno, ale asi to nebylo až tak hrozné – po snídani na chatě totiž ještě všichni znovu vyrazili na kopec plný čerstvého sněhu. Ani my sami jsme se při čekání na stroj v chumelenici v kanadské divočině necítili nijak nekomfortně. Průvodci rozdělali oheň, zábava nestála… Zanedlouho po společné fotce u plápolajícího táboráku přiletěl náš vrtulník.

Příroda, heliboarding a gurmánský zážitek

Nepřestalo sněžit až do našeho odletu. Organizace klapala, snad jen až na několik názorových střetů s průvodci o to, kde je lepší terén. Už nebyl nikdo, kdo by si stěžoval na nedostatek sněhu nebo přílišné teplo. Co způsobuje nejsilnější zážitky? Vlastní sportovní aktivita. Divoká a nedostupná, a proto nádherná příroda. Parta fajn lidí, se kterými svůj čas a zážitky sdílíte. Ale taky… gurmánský zážitek. Všeho bylo až přehršel. Teplé a bohaté snídaně, příjemné obědy na kopci – sám jsem si vždy pochutnal na husté horké polévce, ke které jsem zbaštil alespoň dva sendviče – a samostatnou kapitolou byla tříchodová večeře. CMH dokazuje, že s pobytem v přírodě se nemusí vylučovat maximální komfort. Heliskiing v Kanadě tedy není jen o sportu. Je to komplex aktivit a souvislostí, které jsou naprogramovány tak, aby přinesly jedinečnou radost tělu i duši. Stojí za to na podobný výlet třeba roky šetřit…

Okolo kmenů stromů se tvořily nebezpečně vyhlížející trychtýře, tzv. tree well, které byly tak hluboké, že by tam zmizela celá banda freeriderů.

KDYŽ SE STÁHNE MLHA DO MÍSTA, KDE MÁ SKUPINU VYZVEDNOUT VRTULNÍK, MŮŽE NASTAT PROBLÉM. MY JSME TENTOKRÁT MĚLI ŠTĚSTÍ, OBLOHA SE ROZTÁHLA A VRTULNÍK NÁS ODVEZL DO TEPLA. PODOBNÉ ŠTĚSTÍ VŠAK NEMĚLA JINÁ SKUPINA, KTERÁ VE SNĚHOVÉ BOUŘI MUSELA STRÁVIT NOC A VYZVEDLI JE AŽ RÁNO

PŘÍBĚHY ZÁMOŘSKÝCH LAVIN Laviny nejenže ovlivňují osudy jednotlivců, ale občas napomohou změnit myšlení celé společnosti. Do značné míry se tak stalo i v době zlaté horečky – hromadná lavinová tragédie byla tehdy poslední kapkou, která přetočila obraz horečky z hrdinského dobrodružství v nesmyslný rizikový podnik.

Kdy: Průsmyk Chilkoot, Yukonské teritorium, Kanada Kdy: 2. dubna 1898 Kdo: Odhadem 60 zlatokopů a železničních dělníků, prchajících před sněžnou vánicí Připravuje: Martin Müller

Smrt se zlatem v očích Zlatá horečka na Klondiku bývá označována jako poslední velké dobrodružství 19. století. Leckterý dobrodruh napříč Severní Amerikou tehdy uvěřil pohádce o nekonečném bohatství Yukonského regionu a vydal se s krumpáčem na zádech dobývat zlatonosné hory. Místo zlata však většina z nich narazila na zklamání, chudobu a mnohdy i smrt. Nejhorší tragédie se odehrála na Pašijovou neděli roku 1898. Skupina asi dvou set zlatokopů tehdy prchala před mohutnou sněžnou vánicí a chtěla si zkrátit cestu úzkou soutěskou. Na druhém konci se jich však vynořilo o poznání méně.

eorge Washington Carmack měl na zlato čich. Už ve svých čtyřiadvaceti praštil s kariérou u amerického námořnictva, vybavil se hornickou výbavou a vydal se za bohatstvím do odlehlých oblastí kanadského Yukonu. Během dvou let se naučil dvěma indiánským dialektům, oženil se s dcerou náčelníka a seznámil se se svým pozdějším obchodním partnerem, indiánem Jimem Masonem. Společně s třetím parťákem, Charliem Dawsonem, a Carmackovou ženou Kate společně brázdili Yukonské teritorium v naději, že narazí na zlatou žílu. Štěstí jim nakonec přinesla řeka Klondike, u které jednoho letního odpoledne zastavili po cestě do města Dawson. Carmack se zrovna chystal doplnit zásoby vody, když na dně říčního koryta spatřil ležet kus zlata. Vytáhnul ho ven, očistil a ukázal ostatním. Všem čtyřem bylo jasné, že se jejich zlatý sen konečně splnil.

Poslední kopec k průsmyku Chilkoot

Osmašedesát zbohatlíků z Yukonu „Zlato! Zlato! Zlato! Na palubě parníku Portland připlulo s haldami žlutého kovu osmašedesát bohatých mužů! Někteří si přivezli 5 000 dolarů, mnozí z nich i více a někteří dokonce až 100 000 dolarů!“ hlásal o rok později titulek deníku Seattle Post Intelligencer do celého světa zprávu o pohádkovém bohatství, které se v Yukonu skrývá. Znělo to tak jednoduše: stačí sehnat náčiní, nakoupit zásoby a jít si urvat svůj díl.

PŘÍBĚHY ZÁMOŘSKÝCH LAVIN Jak se ale brzy přesvědčily stovky a tisíce zlatokopů, situace zdaleka nebyla tak růžová, jak ji tisk vykreslil. V předtuše hladomoru zakázala kanadská vláda vstup do Yukonu komukoli, kdo neměl alespoň roční zásobu jídla. Výbava zlatokopů tak kolikrát vážila i tunu a nosičů bylo poskrovnu. Komu se nakonec podařilo dopravit se až do „hlavního města zlaté horečky“, Dawsonu, tomu se naskytl nevídaný pohled. Vesnička, kde ještě před rokem žila sotva pětistovka obyvatel, se v krátké době rozrostla na třicetitisícové město s elektrickým osvětlením, hydranty a jízdní policií, což byly na tehdejší poměry velkoměstské vymoženosti. Dawson měl však i odvrácenou stránku. Šťastlivci a zbohatlíci prohrávali valouny zlata v kartách nebo je utráceli za alkohol, zatímco ti chudší jim tiše záviděli. Ve městě řádily epidemie, požáry a bandité a mezi zlatokopy panovala smrtelná soutěživost, která je v houfech hnala den co den do nehostinného počasí ve snaze vyrvat z hor to málo zlata, co v nich po roce frenetické těžby zůstalo.

dectví dokonce uvařil v kotlíku své vlastní boty a živil se jejich vývarem, protože mu během přesunu došlo jídlo. Oproti ostatním trasám měřila Chilkoot pouhých 53 kilometrů, pro její zdolání však bylo třeba zvládnout převýšení přes tisíc metrů, které v některých místech přecházelo ve svahy se sklonem až čtyřicet stupňů. V průsmyku navíc zrovna dělníci kladli železniční koleje, takže tudy denně procházely tisíce lidských a zvířecích nohou.

Jaro přináší smrt Na začátku dubna roku 1898 se zdálo, že do Yukonu konečně dorazilo jaro. Teplý jižní vítr vyhnal lidi z domů do ulic, lovci sundávali kožešinové houně a zlatokopové se v ještě větších houfech vydávali do hor. Hned druhého dubnového dne ovšem začalo opět sněžit. Indiáni a zkušení dobrodruhové věděli, co to znamená. Najatí nosiči odmítali pokračovat s nákladem dál než k nejbližšímu táboru Sheep a veteráni varovali ostatní před lavinami. Poslouchal je však málokdo. Pár hodin nato začaly první laviny padat. Třetího dubna ve dvě hodiny ráno zavalil menší sesuv dvacet mužů nedaleko poslední osady před kanadskou hranicí, Scales. O půl desáté dopoledne pak jiná lavina smetla další tři. Všechny se podařilo zachránit, ale osadu zachvátila panika a obyvatelé se začali houfně vydávat na úprk po trase Chilkoot směrem dolů k táboru Sheep. K nim se přidalo i několik desítek železničních pracovníků. V tu chvíli už zuřila sněžná vánice a nebylo vidět na krok. Těsně před polednem se z příkré skalní stěny hory Squaw Hill zřítila kupa sněhu přímo na elektrárnu Aljašské železniční společnosti a rozdrtila tři muže, kteří kempovali v jejím okolí. Zhruba ve stejný čas sníh zavalil a navždy pohřbil skupinku železničních dělníků v nedaleké soutěsce. Ta nebyla součástí trasy Chilkoot a muži do ní nejspíš zabloudili kvůli nízké viditelnosti.

Muž, co si uvařil vlastní boty Ke zlatonosným oblastem se z Dawsonu a dalších měst vydávali zlatokopové po nejrůznějších horských stezkách. Málokterý z nich byl však připraven na hrůzy, které na trasách Vyhrabávání obětí laviny číhaly. Častou příčinou smrti bylo podchlazení, jelikož zde teploty často padaly až k –40°C. Laviny a sesuvy sněhu decimovaly muže i zvířata den co den. Na všech známých stezkách také operovaly ozbrojené gangy, které vraždily a okrádaly jednotlivce i celé skupiny. Zabíjel také hlad a nejrůznější nemoci z podvýživy. Jedné z populárních tras se například přezdívalo „Stezka mrtvých hřebců“, protože na ní během zlaté horečky zemřelo v bažinách pod těžkým nákladem přes 3 000 tažných koní. Někteří poutníci dokonce pojídali jejich zetlelé maso a mnozí z nich pak údajně podléhali šílenství. Většina proto radši směřovala své kroky po trase Chilkoot, jejíž začátek byl kousek za městečkem Dyea a která ústila do stejnojmenného průsmyku. I ta ale měla hned několik nevýhod. Pro svou strmost se na ní těžko pohybovala tažná zvířata a zlatokopové si tak často museli táhnout své těžké vybavení bez pomoci. Fyzické výkony stály leckoho život nebo zdraví, jeden zlatokop si podle dobových svě-

Kdo se pustí, nepřežije Mezitím se z osady Scales táhnul dlouhý had lidských těl směrem k táboru Sheep. Zhruba dvousethlavý průvod držel pohromadě díky šedesátimetrovému lanu, které všichni pevně svírali, aby ve vánici neztratili směr. Jejich jedinou výbavou byly lopaty, všechno ostatní zanechali v osadě. Protože neměli tušení, jak dopadla železniční pracovní četa, vydali se v jejích stopách a brzy vstoupili do stísněné rokle.

PŘÍBĚHY ZÁMOŘSKÝCH LAVIN Dobové zprávy se v počtu obětí značně rozcházejí. Střízlivé odhady uvádějí zhruba deset zachráněných a okolo šedesáti mrtvých. Záchranné práce trvaly čtyři dny a část tábora Sheep se změnila v márnici, kde probíhala identifikace obětí a kde se vydávaly úmrtní listy. Novináři měli v tomto případě nelehkou úlohu. Zprávy z místa dění byly chaotické a nejbližší telefonní stanice ležela více než 6 kilometrů od místa neštěstí. Telefonní úředník byl od rána do večera na telefonu, vyřizoval hovory s příbuznými obětí a pokoušel se podávat informace o tom, co se na místě děje, kolik lidí zahynulo a kdo přežil. Jak ale konstatoval jeden místní deník: „Mnoho těl nebude nejspíš možné vytáhnout, dokud letní slunce nerozpustí tuny sněhu a ledu, pod kterými leží.“

Lupič, nebo koroner?

Dobová titulka

Našli se ale i tací, kteří v tragédii spatřovali vidinu snadného zisku. Jedním z nich byl Jefferson Randolph Smith, známý podvodník a hlava gangu, který řádil ve zlatonosných oblastech Yukonu. Jakmile začala do tábora proudit mrtvá těla na nosítkách, dal si Smith dvě a dvě dohromady a začal se vydávat za koronera. V nastalém chaosu mu to hladce prošlo. Společně se svými komplici obírali oběti o veškeré peníze, šperky a další cennosti, které na jejich tělech našli, a než stihla zasáhnout kanadská jízdní policie, byli dávno v bezpečí svých úkrytů v horách. Smithova rychlá akce vnesla do ohledávání a identifikování mrtvých chaos, kvůli kterému zůstane definitivní počet mrtvých už zřejmě navždy tajemstvím. Smith si však kořisti dlouho neužil. Osmého července téhož roku ukončila jeho život kulka v nedalekém městě Skagway během známé přestřelky v přístavišti Juneau. Proti Smithově gangu, který prakticky ovládal celé město a byl zadobře s obchodníky i strážci pořádku, se utvořila malá skupinka domobrany s cílem gang rozprášit. Situace se vyostřovala a nakonec při přestřelce Smithe zastřelil jeden z domobranců. Tím se uzavřela poslední kapitola laviny na trase Chilkoot.

V tu chvíli se do vysokých okolních stěn opřel prudký vítr. Těžké sněžné kupy nad hlavami žen a mužů se vlivem oteplení, větru a otřesů z dupotu mnoha lidských nohou začaly dávat do pohybu. Neuběhlo ani pár minut a jedna z nich se utrhla. Nejhorší zásah dostali lidé v čele průvodu. První z nich se už blížili k výstupu z rokle, když je halda sněhu pohřbila pod nánosem, který v některých místech dosahoval až patnácti metrů. Odhaduje se, že laviniště mohlo pokrývat oblast přes 40 000 m2 a pohřbilo zhruba třetinu celého průvodu. Jeden z přeživších, J. A. Raines, popsal událost pro místní noviny takto: „Najednou jsem uslyšel něco jako hlasitý výstřel a už jsem se vezl dolů z kopce. Kolem jsem viděl spoustu zavalených lidí, některým nad povrch čouhaly jenom nohy, některým zase hlavy. Jakmile jsem sjel na dno rokle, pokusil jsem se utéct, ale další vlna mi podrazila nohy a zavalila mě sněhem a kamením. Málem jsem se udusil, vyhrabali mě ven na poslední chvíli.“

Konec éry dobrodruhů Dobové noviny se předháněly v tom, kdo o tragédii přinese čerstvější a hrozivější zprávy. Jestliže před rokem byli redaktoři i čtenáři fascinováni především fantastickými zkazkami o hromadách zlata, kterých měl být plný Yukon, po lavině hrály prim hororové příběhy přeživších a svědků. Podobně se měnila i tvář zlaté horečky. Éra dobrodruhů se chýlila ke svému konci a zbohatli jedině ti, kteří pochopili, kam lidstvo ve 20. století směřuje. Do hor se proto začala přesouvat těžká technika, díky níž bylo zlato možné dolovat z mnohem větších hloubek, a ze zlatokopů se stávali zaměstnanci velkých firem. V roce 1899 se pak značná část z nich přesunula na Aljašku, kde byla objevena další naleziště. Jednu takovou společnost si založili i „otcové“ zlaté horečky: Carmack se svou ženou, Dawson a Mason. Pojmenovali ji Discovery Claim a společně vydělali téměř milion dolarů, což bylo na sklonku 19. století astronomické jmění (pro představu by taková suma dnes odpovídala zhruba půl miliardě českých korun). Mason i Carmack však až do smrti neodolali vábení zlata a jeho hledání zasvětili celý život. Hnala je stejná touha jako desítky nešťastníků, kteří se v roce 1898 i přes hrozivá varování vrhli přímo do chřtánu nesmiřitelných hor.

Čekání na léto Burácení laviny bylo slyšet až v táboře Sheep a způsobilo chvilkové pozdvižení. Lavin však ten den spadlo už několik a nikdo nemohl tušit, že zrovna pod touto zůstalo ležet několik desítek lidí. Až když do tábora doklopýtal jeden z přeživších, probudily tábor k životu výstřely, svolávající pátrací četu. Jakkoli byli zlatokopové navzájem znesváření a pro kus zlata si šli po krku, zpráva o obrovské tragédii je aspoň na pár hodin stmelila. Celkem se jich k místu neštěstí vydalo přes patnáct set. Když po hodině chůze dorazili na místo, přidali se k přeživším a všichni společně se pokoušeli zachránit, koho šlo.

HELLYHANSEN.COM

THE ONLY THING YOU NEED 100KM FROM ANYWHERE

Worn and trusted by search and rescue teams and mountain professionals around the world, our Helly Tech® is put to the ultimate test every day. Waterproof, windproof, and breathable, it’s designed so you can stay out there, doing what you love for longer. ODIN 9 WORLDS JACKET

FOTO: STŘEDISKO LAVINOVÉ PREVENCE

96 SKUTEČNÉ LAVINOVÉ NEHODY Datum a čas: 1. březen 2010, 10:05 hod. Lokalita: Vysoké Tatry, dolina Bielej vody kežmarskej, Červená dolinka, Jestřábí sedlo

MOUNTAIN

Aktivita: Horolezecká túra, výstup

LAVINA

pod Jestřábím sedlem PĚT STRŽENÝCH PŘEŽILO

NEJNAVŠTĚVOVANĚJŠÍ MÍSTO V TATRÁCH, ČASTO POVAŽOVANÉ ZA MEKKU HOROLEZECTVÍ, JE OKOLÍ ZELENÉHO PLESA. ZDEJŠÍ CHATA HOROLEZCŮM CELOROČNĚ SLOUŽÍ JAKO ZÁKLADNA. V PŘÍPADĚ PŘÍZNIVÝCH PODMÍNEK SE U ZELENÉHO PLESA ODEHRÁVÁ SPOUSTA AMBICIÓZNÍCH PLÁNŮ... TEXT: FILIP KYZEK, STŘEDISKO LAVINOVÉ PREVENCE HZS

ak tomu bylo i první březnový den roku 2010. V dolině bylo kromě místních i vícero českých a polských horolezců. Jedna skupina pěti českých horolezců měla v plánu vystoupat Červenou dolinkou přes Jestřábí sedlo až na Jestřábí věž. Kromě horolezecké výstroje měli i kompletní lavinovou výbavu (vyhledávač, lopatu a sondu). Byli si vědomi toho, že v Tatrách se lavinová situace zhoršila. Už druhý den přetrvávalo ve vyšších polohách (nad 1 700 m n. m.) zvýšené lavinové nebezpečí – 3. stupeň, platící především pro severní a severovýchodní svahy. Za poslední tři dny připadlo v oblasti 20 až 30 cm nového sněhu. Vítr se den před nehodou změnil na jihozápadní a výrazně zesílil. Nový sníh byl převívaný na závětrné, převážně severní svahy, kde se

ukládal ve formě měkkých, místy až tvrdých sněhových desek. Tak tomu bylo i na severním svahu pod Jestřábím sedlem, po kterém stoupala skupina horolezců. Horolezci mezi sebou bohužel nedodržovali rozestupy, což je jedna z nejčastějších chyb. Když už byli kousek od sedla, vznikla těsně nad nimi, asi o 10 až 15 m výše, prasklina – odtrh, který se šířil poměrně rychle na obě strany. V takovou chvíli je člověk už většinou bezmocný, ztratí „pevnou půdu“ pod nohama a je lavinou unášen směrem dolů. Sklon svahu v místě odtrhu dosahoval 40 °. Během svého pádu lavina postupně „trhala“ svah kolem a vznikaly sekundární odtrhy s celkovou délkou téměř 400 m! Kromě nového sněhu se postupně odtrhly i hlouběji uložené vrstvy, přičemž výška odtrhu dosahovala 50 až 200 cm. Přežít v tak obrovské lavině je malý zázrak. A ten se i stal. Horolezci byli unášeni přes místo, kde je svah rozdělený vystupujícím plochým hřebenem, na kterém stojí i velký srážkoměr (totalizátor). To je zpomalilo a zůstali vysoko

97 VÝVOJ STUPNĚ LAVINOVÉHO NEBEZPEČÍ

VÝVOJ METEOROLOGICKÝCH PODMÍNEK sníh celkem

nový sníh (cm)

teplota

25. 2.

26. 2.

27. 2.

28. 2.

33 1. 3.

2. 3.

Jestřábí věž 2 137 m n. m. Přední kopiniak 2 250 m n. m. Jestřábí sedlo

poloha při strhnutí

lokalizace stržených

LAVINOVÉ KURZY ZDARMA ke každému zakoupenému vyhledávači PIEPS nebo batohu se systémem JETFORCE

REGISTRACE a další INFO www.pips.cz

nad hlavním nánosem, který se zastavil až na Žeruchovom plese, kde dosáhl výšky 3 až 6 m. Po zastavení laviny zůstali tři horolezci na povrchu a dva částečně, ale kriticky zasypaní – tak se nazývá případ, kdy má stržený hlavu pod sněhem. Nezasypaným horolezcům se podařilo do 10 minut své kamarády vyhrabat a ohlásit nehodu na operační středisko HZS. O spolupráci byla okamžitě požádána letecká záchranná služba z Popradu. Záchranný vrtulník i navzdory špatným letovým podmínkám (silný nárazový vítr) přepravil během hodiny do blízkosti laviny 3 záchranáře a lékaře, kteří zraněným poskytli první pomoc. Pomoci přišlo i několik polských horolezců. Z větší skupiny horolezců, kteří lezli a cvičili na protějším svahu a stěnách Kozího štítu a Žeruchových věží, nepřišel nikdo. Tři těžce zranění a podchlazení pacienti (se zlomeninami a vymknutími) byli postupně převezeni vrtulníkem do nemocnice v Popradu. Dva lehce zranění sešli v doprovodu záchranářů na chatu. Co se sněhové pokrývky týče, byla zima 2009/10 podprůměrná. Začátkem března zima na horách většinou vrcholí, v této sezóně ale bylo sněhu velmi málo. V lesích trčela kosodřevina, ve vyšších polohách zase často vykukovaly skály. Tak tomu bylo i na svahu pod Jestřábím sedlem. Právě čnící skály na severních svazích jsou nebezpečným jevem, zároveň ale snadno rozpoznatelným. V jejich okolí je sněhu nejmíň, a proto se v těchto místech vytváří nebezpečná vrstva ze sypkého hranatozrnitého sněhu. Pokud na takovém svahu vznikne lavina, probíhá často linie odtrhu „od skály ke skále“. Navíc, a tak tomu bylo i v tomto případě, odtrh může být způsoben dálkovým přenosem napětí i několik desítek metrů od vás. Čím je sněhová deska tvrdší a pevnější, tím se napětí šíří dál. A pokud je na svahu slabší místo s nebezpečným sněhem – typicky například skála, odtrh vznikne o to snadněji.

NEJMODERNĚJŠÍ TECHNOLOGIE PRO VAŠI BEZPEČNOST

JETFORCE AIR BAG

MICRO

iPROBE II

provoz bez bombiček automatická kontrola opakovaná aktivace air bag 200l

nejlehčí 3 anténový vyhledávač na trhu optické čidlo bluetooth

elektronická sonda automatické zapnutí akustické a optické oznámení nálezu

FOTO: SCOTT

MOUNTAIN

FREERIDE I-LEGAL? STEJNĚ JAKO K PŘEDCHOZÍM ČLÁNKŮM O FREERIDU MĚ I K DALŠÍMU TÉMATU NAVEDLY OTÁZKY, KTERÉ DOSTÁVÁM OD LIDÍ V RÁMCI SVÉ PROFESE. KDE SE MŮŽE JEZDIT FREERIDE, JSOU NĚJAKÁ PLOŠNÁ OMEZENÍ? MŮŽU JEZDIT SÁM, NEBO POTŘEBUJI K FREERIDU HORSKÉHO VŮDCE? KDO MŮŽE FREERIDE UČIT, POTAŽMO VODIT? ež se pustím do odpovědí, sluší se objasnit, z jakého úhlu k otázkám přistupuji a odkud pramení mé informace. Nejsem právník, a nejde tedy o právní analýzu, přestože dané téma s právem úzce souvisí. Legitimita odpovědí vychází z mé profese horského vůdce UIAGM (od r. 2006). Od roku 2009 pracuji v Rakousku a v ostatních alpských zemích převážně jako freeride guide čili horský vůdce specializovaný na ježdění mimo sjezdovky. Zároveň mám jako vedoucí technické komise na starosti vzdělávání horských vůdců (HV) České republiky a účastním se mezinárodních meetingů UIAGM, kde se často řeší právní postavení HV a jejich kompetence v alpských a ostatních zemích. Jsem také lektorem APUL a mám na starosti lavinové kurzy instruktorů lyžování APUL (viz APUL news).

KDE SE SMÍ FREERIDOVAT? Stejně jako tuto první otázku i ostatní budu vztahovat pouze k alpským zemím, Česku a Slovensku. Naši lyžaři sice čím dál tím víc vyjíždějí za freeridem i do jiných destinací,

jako jsou USA, Kanada, Japonsko, Švédsko atd., ale 90 % našich lyžařských dní a byznysu kolem freeridu se realizuje právě v Alpách a v českých a slovenských horách.

Svobodné Alpy

S otázkou, kde se smí v Alpách jezdit, a s údivem nad odpovědí, že téměř všude, se setkávám opravdu často. Ano, je to tak, na rozdíl od českých a slovenských hor (viz dále) jsou plošná omezení pro freeride v Alpách minimální. Jinými slovy, kde není ježdění ve volném terénu výslovně zakázáno, je povoleno. Myslím, že toto vypovídá něco o naší historické zkušenosti a mentalitě. Myšlenkově vycházíme z konceptu, který nám zprostředkoval nesvobodný režim a v současné době podobně prezentovaná ochrana přírody. Co není výslovně dovoleno, je zakázáno. Z toho pak bohužel pramení i naše nechuť k předpisům, které vnímáme jako něco namířeného proti člověku. Pravidla pak rádi porušujeme a někteří to dokonce považují za jakýsi druh hrdinství. Přestože to bude asi ještě trvat dlouho, věřím, že se jednou dopracujeme k chápání právního státu jako takového, který

chrání práva občana, a ne takového, kde je dobře pouze právníkům. Omlouvám se za malou filozofickou vsuvku a teď tedy k tomu, co se v Alpách smí a nesmí. I v Alpách samozřejmě existují místa, kde je volné lyžování zakázáno, ale vzhledem k celkové ploše terénů je to malý zlomek. Zakázané zóny souvisí v naprosté většině s ochranou přírody, loveckými revíry, soukromými nebo vojenskými pozemky a většinou je snadno identifikujete na mapách resortů. Když si nebudete jisti a nebudete chtít úmyslně porušovat předpisy, tak se ochrana většinou týká lesních obor a nízkého porostu. Nad hranicí lesa jsou omezení opravdu minimální. Při pohybu na lyžích mimo lyžařské areály, tedy při skitouringu, je prostor pro svobodné lyžování téměř nekonečný. Pravidla ježdění mimo sjezdovky nejsou generální a upravují si je jednotlivá střediska, i když v naprosté většině z nich je freeride podporován nebo minimálně akceptován. Nejpřísnější jsou pravděpodobně v Itálii, naopak nejvíce svobody je obecně v Rakousku a Francii. Zákaz vjíždění na některé stráně souvisí převážně s bezpečností lidí na sjezdovce. Občas totiž dochází k tomu, že freerideři utrhnou lavinu, která může zasáhnout sjezdovku a nezúčastněné lyžaře. Tato omezení jsou ale spíš časová (po sněžení nebo při špatné lavinové situaci) než prostorová. S bezpečností také souvisí některá výjimečná omezení vstupu na konkrétní hory nebo sjezdy. Je jich málo, ale na některé vrcholy je povolen

FOTO: SCOTT

vstup (někdy navíc jen za určitých podmínek) pouze s mezinárodně certifikovaným ski nebo horským vůdcem – například Monte Cristallo v Cortině d‘Ampezzo nebo vrchol Valluga v St. Antonu.

Omezené Čechy a Slovensko

Jiná je situace v České a Slovenské republice. Jelikož se téměř všechny terény vhodné pro freeride nacházejí v chráněných krajinných oblastech nebo dokonce v národních parcích, je jízda mimo sjezdovky de facto zakázaná. Nejvhodnější terény pro freeride v ČR se nacházejí v Krkonoších a Jeseníkách. V Krkonoších už svitlo na lepší časy a je možné provozovat skialpinismus, i když zatím na omezeném prostoru. Podmínky najdete v návštěvním řádu NP. Pokud svůj freeridový svah najdete mimo zóny ochrany přírody, můžete vesele užívat prašanu bez omezení. Na Slovensku jsou nejlepší místa pro freeride a skialpinismus ve Vysokých a Nízkých Tatrách. Obě pohoří jsou také národními parky, a to, kde a za jakých podmínek se smí pohybovat freerideři a skialpinisté, opět upravuje jejich návštěvní řád. V obou pohořích existují tzv. skialpové zóny a možnost přístupu na lyžích pod horolezecké túry, kde je pohyb na lyžích legální.

Nejbezpečněji s horským vůdcem

Další, ačkoli dražší, přesto asi nejvíce využívaná možnost je zaplatit si komerční výuku nebo vedení v horách přes lyžařskou školu, případně si najmout samostatně pracujícího lyžařského nebo horského vůdce. V této kategorii se ale již dostáváme k podnikání a výdělečné činnosti. Ta je z pochopitelných důvodů (právní zodpovědnost při poskytování služby) na rozdíl od zájmových sdružení svázána v alpských zemích s množstvím regulí a je jasně vymezeno, kdo smí takovou službu poskytovat.

Kdo je lyžařský – horský vůdce?

V alpských zemích neexistuje (kromě pár výjimek viz výše) povinnost si na freeride či skialpinismus najímat horského nebo lyžařského vůdce. Každý může freeridovat a pohybovat se dle svého uvážení a zkušeností, jak a kde chce. Vůdce si lidé najímají proto, aby jim zprostředkoval bezpečný zážitek, případně je přiučil něco lyžování, nikoliv proto, aby je vzal do míst, kam ostatní nesmí.

Komerční podoba provádění lyžařů mimo sjezdovky má v alpských zemích svá dávno zavedená pravidla. Licenci k vodění lyžařů mimo sjezdovky mají tzv. lyžařští a horští vůdci. V Rakousku např. Staatlich Geprüfte Skiführer nebo Bergführer. Snaha o sjednocení lyžařského vzdělání v rámci Evropské unie vedla v roce 2000 k zavedení licence Eurosecurité, jejíž držitelé jsou oprávnění jezdit s lidmi freeride. Nechci zde zabíhat do úplných detailů, ale mezi pravomocemi horských a lyžařských vůdců jsou ještě stále některé rozdíly. Lyžařští vůdci, potažmo držitelé Eurosecurité, nemohou brát své klienty na skialpové přechody a někde ani do ledovcového terénu, ale mohou být třeba vůdci při heliskiingu. Pokud byste se náhodou chtěli skialpinismem a freeridingem živit, je nejlepší získat licenci horského vůdce UIAGM. Tato licence spadá mezi prvních pět profesí, které v Evropě získaly status Euro Professional Card (EPC). Jste-li více lyžaři než horolezci a chcete získat licenci Eurosecurité, tak k jejímu úspěšnému naplnění v ČR směřuje organizace APUL, která je i držitelem mezinárodní známky ISIA.

Nejlevněji s partou či spolkem

Pořádání freeridových akcí

Jestliže si tedy netroufáte sami a chcete, aby vás někdo zkušenější v terénu prováděl, jsou k tomu v zásadě tři možnosti. Za prvé požádat zkušenější kamarády, aby vás vzali do party. Jestli takové nemáte, levnější varianta, jak získat zkušenějšího průvodce, je účast na některé z klubových akcí horolezeckých nebo lyžařských spolků, kde mohou pracovat instruktoři lyžování nebo skialpinismu. Jelikož zde již existuje zodpovědnost průvodce za klienty, které provádí, tak účastníci těchto akcí musí být také členové spolku a řídit se vnitřními předpisy spolku. Instruktoři a průvodci tuto činnost musejí (formálně) vykonávat ve volném čase a mohou pobírat odměnu nepřesahující jejich náklady na akci. Tak praví např. tyrolské právo o horských sportech.

Co se týče profesní způsobilosti k pořádaní freeridových akcí, tak na rozdíl od alpských zemí panuje u nás mírný chaos. V posledních letech se objevilo mnoho jednotlivců nebo skupin, které nabízejí freeridové akce, zájezdy, campy nebo tzv. koučování, nejčastěji právě v Alpách. Bohužel mnoho z nich vedou lidé bez odpovídající licence, byť možná dobří freerideři a fajn lidé. Nemám v úmyslu zde moralizovat a sahat někomu do svědomí, nakonec volba, s kým se vypravit do terénu, je stejně v moci zákazníka. Co mi ale přijde velice nefér, je, že akce těchto guidů bez licence se často ošetřují smlouvou, kde se klient zříká zodpovědnosti vůdce za jeho činnost. Je mnoho oborů, kde se objevují necertifikovaní podnikatelé, ale ve velké většině z nich nejde o zdraví nebo život klienta. To se o freeridu

2017

POTŘEBUJI NA FREERIDE VŮDCE/PRŮVODCE?

bohužel říci nedá. Kvůli tomu, že se pohybujeme v nebezpečném prostředí, má rozhodnutí vůdce na zdraví a život klienta zásadní vliv. To je jeden z hlavních důvodů, proč musí tito ski- a horovůdci absolvovat dlouhé a náročné vzdělání a platí vysokou pojistku zodpovědnosti. Nevím, kolik z vás by šlo k lékaři nebo si nechalo zapojit elektriku od člověka, který by vám dal podepsat papír, že za svou práci nenese zodpovědnost. Blíží se nám druhá část zimy a s ní nejvhodnější podmínky pro freeride. Přeji vám mnoho krásných dní v horách bez lavin! Horský vůdce UIAGM, vedoucí technické komise ČAHV, člen lektorského sboru APUL a HUDY Mountain Guides. Pracuje jako guide ve Freeride Centru Sölden. KAREL KŘÍŽ

www.karelkriz.cz

MOUNTAIN

FOTO: © DAVOS

100

RO(c)K V MEKCE lavinového výzkumu DAVOS JE ZNÁMÉ HORSKÉ A LYŽAŘSKÉ LETOVISKO. KROM LYŽAŘŮ JEJ ALE DÍKY KAŽDOROČNÍMU SVĚTOVÉMU EKONOMICKÉMU FÓRU DOBŘE ZNAJÍ I VŠICHNI EKONOMOVÉ. DAVOS JE TAKÉ NEJVÝŠE POLOŽENÉ EVROPSKÉ MĚSTO. LEŽÍ V 1 600 M N. M. A JE OBKLOPENO TŘÍTISÍCOVÝMI VRCHOLY. JE TEDY SNADNO POCHOPITELNÉ, PROČ PRÁVĚ TAM VZNIKL ÚSTAV PRO VÝZKUM SNĚHU A LAVIN. TEXT A FOTO: JIŘÍ ROUBÍNEK

Davosu žije asi 11 tisíc stálých obyvatel, ale v zimní sezóně je to tak dvakrát tolik. Mimo sezónu však působí poklidným až venkovským dojmem. S oblibou říkám, že je to vlastně jeden velký kruhový objezd. Kruh či spíš velmi protažený ovál tvoří dvě jednosměrné hlavní ulice Promenade a Talstrasse, které se táhnou prakticky celým Davosem. V Davosu jsou kromě mnoha sjezdovek, bazénů a dalších všelijakých sportovišť, hotelů, lázní či léčeben i sídla dvou vědeckých institucí: Fyzikálně-meteorologické observatoře a Insti-

tutu zabývajícího se výzkumem sněhu a lavin čili ve zkratce SLF (celým názvem WSL-Institut für Schnee- und Lawinenforschung SLF). Zabývá se ale také technologiemi pro zimní sporty, permafrostem, sesuvy a řícením skal, hydrologií a ekologií horských povodí. Ta první tři písmena WSL naznačují, že je dnes SLF úzce spojen se Spolkovým institutem pro výzkum lesa, sněhu a krajiny (Eidg. Forschungsanstalt für Wald, Schnee und Landschaft). Oba tyto švýcarské federální instituty spolupracují s univerzitami a kantony, s ETH Zürich, EPFL Lausanne, Univerzitou Zürich a výzkumnými instituty v okruhu ETH. SLF SÍDLÍ PŘI SILNICI NA PRŮSMYK FLUELA

Historie v heslech

Ve sněhovém výzkumu je SLF předním pracovištěm v Evropě a vlastně i ve světě. Jeho historie sahá do roku 1931, kdy byla založena Švýcarská komise pro výzkum sněhu a lavin v Bernu. V roce 1935 tato komise vyslala výzkumný tým do Davosu a o rok později byla zřízena výzkumná laboratoř v sedle Weissfluhjoch ve výšce 2 662 m n. m. Na stejném místě pak vzniká samotné SLF v roce 1942. A v roce 1944 je uvedena do provozu první laboratoř nízkých teplot. Odpovědnost za lavinové předpovědi a varování přebírá SLF v roce 1945. SIGNÁL ZVONU JE JASNÝ – JDE SE DO PRAŠANU!

101 Ro(c)k v Mekce lavinového výzkumu Měl jsem tu čest pracovat na SLF alespoň nějaký čas také. Všechny zážitky z mého působení v Davosu tu vylíčit nemohu. Přesto se pokusím heslovitě přiblížit průběh jednoho roku zde. Alespoň pár not z celého toho bigbítu. Listopad Začíná nový hydrologický rok. Prosinec Už to začalo! Během pár dnů napadl metr sněhu a je zima, jak má být. Vše je přikryto bílým závojem. Při dokončování přípravy experimentálních ploch a prvních měřeních se boříme do hlubokých závějí a mrznou nám prsty na rukou (všechno nejde dělat v rukavicích). Jako figuranti se účastníme cvičení evakuace z lanovky na Rinnerhornu. Je to legrace, i když čekání na vysvobození ze stojící kabinky je dost dlouhé. Ve městě vládne poklidná vánoční atmosféra – je radost jít se večer projít po tichých nazdobených ulicích nebo zajít na některý z adventních koncertů. Auta (většinou s pohonem všech čtyř kol) jezdí po sněhu tiše. Většina cyklistů (místní jezdí na kole celou zimu) přezula na zimní gumy – tedy pláště s malými kovovými hřeby. Po Vánocích přijíždí davy turistů, klid z ulic mizí a je nahrazen čilým ruchem, který vydrží po většinu lyžařské sezóny. Po extrémní lavinové zimě 1950/51 je velké úsilí věnováno lavinové prevenci a technickým protilavinovým opatřením. První spolupráce s lesnickým ústavem v Birmensdorfu (předchůdcem dnešního WSL) začíná v roce 1953 výzkumy na Stillbergu v údolí Dischmatal. V roce 1965 je zde testován první lavinový vyhledávač. Předchůdce těch, bez nichž dnes nikdo (rozumný) v zimě nevyráží do volných zasněžených terénů. V 70. letech je věnována pozornost odstřelům a preventivnímu umělému uvolňování lavin. V 80. letech probíhají první měření rychlosti lavin. 5stupňová škála lavinového nebezpečí se zrodila v roce 1993. V roce 1996 byla postavena nová budova institutu přímo v Davosu, kde SLF sídlí dodnes. V roce 2012 představilo zcela inovovaný lavinový bulletin s podrobnými informacemi o lavinové situaci aktualizovaný dvakrát denně a dostupný přes různé moderní technologie včetně smartphonů. V roce 2016 oslavilo SLF 80 let. Na SLF působil také Jaroslav Martinec. Český vědec, který stál u počátků hydrologie sněhu v Česku. Později emigroval do Švýcarska a pracoval na SLF až do penze.

Na závěr slovo ředitele

Co dodat závěrem? Snad jen předat dál jednu myšlenku, kterou jsem si odnesl z rozhovoru při obědě s prof. Kirchnerem. Vzkaz od bývalého ředitele WSL zní: „Dělejte to, co vás baví. Když vás práce baví, děláte ji dobře.“ Mě baví sníh. Co baví vás?

Leden Atmosféra se trochu uklidnila. Sněhu přibývá. Měříme pravidelně po každém větším sněžení. Proměření všech výzkumných ploch trvá vždy 2–3 dny, podle počtu lidí. Doktorandi připravují každý pátek Meteoclub, kde se rozebírá meteorologická a sněhová situace za předchozí týden a stabilita sněhu a vyhlídky na freeride pro nadcházející víkend. Ale lyžování se tu spíš než víkendy řídí počasím. Za nepříznivých podmínek pracuju stejně jako mnoho ostatních i o víkendu. A když pak slunce zasvítí do závějí čerstvého prašanu, jsou kanceláře poloprázdné. A pokud člověk zrovna musí ten den být v kanceláři, dá se většinou s pomocí lanovky stihnout aspoň jedna, dvě lajny ráno před prací. Únor Davos se pomalu vrací do normálu po šílenství Světového ekonomického fóra. Vojáci odstraňují bezpečnostní opatření, odklízejí dočasné vrtulníkové letiště a odjíždějí. Místní obyvatelé se naopak vracejí. Opět jsou vidět víc lidé ve sportovním než ti v kvádru a lakýrkách. Ti tu v zasněžených horách statně působili dost komicky – ale byznys je byznys. Na břehu zamrzlého Davoského jezera se zvětšují hromady sněhu vyvezeného z městských ulic. Na nákupy jezdím na běžkách. Asi 5 km (plus případné dobrovolné zajížďky do některého z bočních údolí) po luxusních loipách (stopách) do nejlevnějšího supermarketu na druhém konci města a pak zpět.

Březen Měření v terénu už se stávají rutinou. Sníh ale neomrzí, a tak si ho užívám i mimo práci – a nejen já. O tom svědčí i krásná tradice Vollmond skitour. Každou úplňkovou noc vyrážejí místní skialpinisté s čelovkami nahoru do sedla Strelapass, kde posedí v příjemné hospůdce, a pak sjíždí zpět do Davosu. Duben Poslední měsíc lyžařské sezóny. Z nižších údolí se sem dostává jaro. Užíváme si jarní lyžování na sjezdovkách s minimem lidí. Začínají se objevovat jarní laviny mokrého sněhu. V blízkosti sjezdovek jsou uměle odstřelovány (což se ostatně dělá celou zimu). Sjezdařskou sezónu ukončuje po posledním dni lyžování bujará párty na Jatzhütte. Sníh postupně odtává, což pečlivě měříme na našich výzkumných plochách. Květen Vleky již nejezdí a běžkařské stopy už skoro zmizely. Na skialp jsou však podmínky stále dobré, ale je lepší vyrazit ráno. Pomalu začíná také cyklistická sezóna. Je krásné vyjet si mezi mantinely sněhu na Flüelapass, kam stále ještě nesmí auta. Červen Nahoře, třeba z Flüelapassu, se dají ještě podniknout pěkné skialpové výlety. Dole je již ale léto. Měření sněhu skončila a věnujeme se zpracování naměřených dat. Občas se ale i tak vydávám do terénu, kvůli měření charakteristik porostu na našich zájmových lokalitách. V létě potkávám na SLF jiné tváře. Část personálu jsou totiž lidé, kteří jsou tu jen nějaký čas na nějaký projekt. A někteří jsou tu jen na zimní, resp. letní sezónu podle zaměření jejich práce. V zimě je tu více „sněhařů“ a létě více „ekologů“. Červenec Poslední skialpová túra této sezóny. Je léto. Davoské jezero je sice ještě studené, ale i tak láká ke koupeli. Srpen V horách je letní sezóna v plném proudu. Průsmyky projíždí mnoho turistů na kolech, motorkách a v autech. Nad kopci visí barevné padáky paraglajdistů. Z kopců místo lyžařů sjíždí obrnění rytíři na sjezdových kolech. Po jezeře plují plachetnice a paddleboardy. Práci mám teď hlavně v kanceláři u počítače. Ven se dostanu jen ve volném čase. Dny jsou naštěstí dlouhé, a tak se dají stihnout i delší výlety. Září a říjen Z analýz naměřených dat máme již první výsledky a připravujeme jejich publikaci. Jinak v Davosu vládne poklidná atmosféra babího léta – klid před zimní sezónou. Lidé na SLF se věnují přípravám na chystaná zimní měření. Lyže jsou nachystané a nemůžou se dočkat prvního sněhu.

NÁŠ HOTEL PIZ CALMOT LEŽEL V PRŮSMYKU OBERALPPASS, 2 037 METRŮ NAD MOŘEM. V ZIMĚ TAM LZE DOJET JEN VLAKEM A NA LYŽÍCH. POTÉ, CO VEČER PŘED SEDMOU ODJEL POSLEDNÍ VLAK, ZŮSTALI JSME NAHOŘE JEN SAMI S HVĚZDNOU OBLOHOU A MILÝM ČESKÝM PERSONÁLEM POSKYTUJÍCÍM ŠVÝCARSKOU KVALITU SLUŽEB

ČD SNOWFEST 2017 ANDERMATT:

továrna na zážitky

ílem SNOWfestu nikdy nebylo stahovat masy, ale přinést milovníkům hor a prašanu něco mimořádného, něco, co jedinec sám neuspořádá, koncentrovat atrakce a následně zážitky, na které se jen tak nezapomene. A tentokrát jsme zážitky sbírali nejen na kopci, ale i cestou a v každé další chvíli, kdy se nelyžovalo.

JetForce je první lavinová airbag technologie, která používá turbo ventilátor k nafouknutí ochranného vaku. Je to průlomový systém, který nasává vzduch z neomezeného zdroje: z atmosféry. Možnost testovat funkčnost bez nutnosti následného nahrazování komponentů, opakovaná aktivace a cestování letadlem bez omezení jsou výsledkem dlouhodobé spolupráce renomovaných značek Black Diamond a PIEPS, předních světových výrobců lavinového vybavení.

FOTO: © VOJTĚCH DVOŘÁK

OPAKOVÁNÍ MATKA MOUDROSTI. NAŠI TŘI CERTIFIKOVANÍ UIAGM GUIDI SE VEDLE JEŽDĚNÍ VĚNOVALI I TRÉNINKU LAVINOVÉ ZÁCHRANY. NEJMODERNĚJŠÍ LAVINOVÉ VYBAVENÍ POSKYTLA SPOLEČNOST PIEPS. KAŽDÝ Z ÚČASTNÍKŮ MĚL I LAVINOVÝ BATOH SCOTT NEBO PIEPS

Nové video sledujte na:

/video/4433

www.pips.cz

28 Kč 390

FOTO: © PETR SOCHA – SNOW

Parametry JetForce Tour Rider 24: Hmotnost: 3 400 g Objem vaku: 200 litrů Počet aktivací na jedno nabití baterií: 4 a více Omezení pro leteckou přepravu: žádná

NA VÝBĚR JSME MĚLI HNED TŘI LYŽAŘSKÉ AREÁLY, Z NICHŽ DVA – OBERALPPASS A GÜTSCH – SE JIŽ PŘÍŠTÍ ROK PROPOJÍ V JEDEN. NEJVĚTŠÍ FREERIDOVÉ MOŽNOSTI NABÍZÍ LEGENDÁRNÍ HORA GEMSSTOCK, KTERÁ SE ZA OBVYKLÝCH SNĚHOVÝCH PODMÍNEK – MY JSME BOHUŽEL MĚLI PODSTAV – MĚNÍ V NEKONEČNOU FREERIDOVOU ARÉNU. I MY JSME VŠAK SJELI JEJÍ ZADNÍ STRANU NEBO ABSOLVOVALI DLOUHATÁNSKÝ SJEZD DO HOSPENTALU

/clanek/4489

www.pips.cz

PIEPS JETFORCE TOUR RIDER 24

MĚLI JSME NA VÝBĚR PŘES 40 MODELŮ LYŽÍ PRO FREERIDE, PŘEVÁŽNĚ OD ZNAČKY SCOTT. KAŽDÝ DEN JSME OBJEVOVALI NOVÉ LYŽE A BAVILI SE ROZDÍLY MEZI NIMI

Celý report najdete na:

Nejlehčí tříanténový vyhledávač na trhu. Tento „pípák“ třetí generace přichází nově s několika zásadními změnami a přináší nový pohled na vývoj uživatelsky jednoduchých vyhledávačů. Nově má Micro možnost i připojení pomocí Bluetooth, kterým lze připojit vyhledávač k mobilní aplikaci a stáhnout tak třeba aktuální Firmware. Hmotnost 150 g včetně baterie, 3 antény, dosah antén 40 m, podpora iProbe sondy, velký přehledný displej, Bluetooth, fotosenzor pro přepínání módu, pohybový senzor, provoz na 1 AA baterii, pevné pouzdro, vibrace.

9 4 Kč 90

PIEPS MICRO

JUBILEJNÍ 10. ROČNÍK PRŮKOPNICKÉHO KEMPU PRO FREERIDERY A SKIALPINISTY PROBĚHL NA KONCI LEDNA VE ŠVÝCARSKÉM ANDERMATTU. MĚL RYZE HORSKÝ CHARAKTER – BYDLELO SE V HORSKÉM PRŮSMYKU OBERALPPASS – A RYZÍ BYL I ZPŮSOB DOPRAVY – JELO SE VLAKEM Z PRAHY AŽ DOSLOVA PÁR DESÍTEK METRŮ PŘED DVEŘE HOTELU.

FOTO: © LUKÁŠ VAVRDA – SNOW

MOUNTAIN

STAŘÍ LYŽNÍCI CESTOVALI VLAKEM, MY JSME SE VYDALI V JEJICH STOPÁCH. V PRAZE JSME NASEDLI DO NOČNÍHO VLAKU PRAHA–CURYCH A LUXUSNÍ POJÍZDNÝ HOTELOVÝ POKOJ NÁS VYPLIVL V SARGANSU. ODTUD JSME POKRAČOVALI VLAKEM SPOLEČNOSTI RHB DO CHURU A DÁLE PO TRASE SLAVNÉHO LEDOVCOVÉHO EXPRESU AŽ PŘED HOTEL

FOTO: © PETR SOCHA – SNOW

FOTO: © ALEŠ KUČERA

102

KILPI NUUK–W Dámské technické kalhoty KILPI NUUK–W jsou vyrobeny kombinací oděru odolné látky, vysoce elastického materiálu a dvojitě tkané látky. Nohavice kalhot jsou zcela rozepínací. Materiál SIBERIUM SRC WB.

www.kilpi.cz

KILPI KARANG–M Pánské technické stretchové kalhoty KILPI KARANG–M jsou zkombinované ze dvou materiálů. Materiál je velmi pohodlný a plně se vám přizpůsobí. Přední část kalhot je větruodolná. Kalhoty jsou vybaveny reflektivními prvky a malou zadní kapsou.

www.kilpi.cz

17 Kč 99

KILPI MATIRA–W Dámská prošívaná sukně KILPI MATIRA–W má rozepínání na bocích s vloženým stretchovým pásem, který umožňuje volnost pohybu. Sukně má dvě kapsy a přizpůsobivý pas ze stretchového materiálu.

11 Kč 99

KILPI WILKE–M Pánské technické tričko KILPI WILKE–M má dlouhý rukáv a vysoký límec na zip. Tričko je zkombinované ze dvou materiálů. Má prodyšný materiál v podpaží.

www.kilpi.cz

2 5 Kč 99

5 7 Kč 99

www.kilpi.cz

KILPI TRANSFORMER–W Dámská technická softshelová bunda KILPI TRANSFORMER–W je větruvzdorná a oděruodolná. Bunda má odepínací rukávy, stahování límce, prodloužené rukávy s otvorem na palec a prodloužený zadní díl. Bunda je vybavena 2 hlavními kapsami, náprsní kapsou a stahováním ve spodní části. Spodní lem lze nastavit. Materiál SIBERIUM 10 000 SRC HS – voděodolnost – 10 000 mm/cm2, prodyšnost 10 000 g/m2/24 h.

4 2 Kč 99

KILPI SVALBARD–M

Pánská péřová bunda KILPI SVALBARD–M je vyplněna prachovým peřím v poměru 90/10, díky kterému budete dokonale tepelně izolováni v chladném počasí. Bunda má dvě hlavní kapsy, stahování v bocích a rukávy zakončené stahováním na suchý zip. Kapuce je snadno nastavitelná. K dostání ve 2 barevných kombinacích. Materiál SIBERIUM DWR WB.

3 4 Kč 99

103

Nevěřila jsem, že to půjde. Je to skvělé. Monika 5 VAŠICH DMS ZPRÁV UHRADÍ HODINU LYŽAŘSKÉHO POBYTU PRO JEDNOHO KLIENTA. ODEŠLETE DÁRCOVSKOU SMS VE TVARU DMS PARAPLE NA ČÍSLO 87 777 PRO JEDNORÁZOVÝ PŘÍSPĚVEK, NEBO DMS ROK PARAPLE PRO PŘÍSPĚVEK KAŽDÝ MĚSÍC PO DOBU JEDNOHO ROKU. CENA JEDNÉ DMS JE 30 KČ. VÍCE NA WWW.DARCOVSKASMS.CZ

www.paraple.cz HLAVNÍ PARTNEŘI CENTRA PARAPLE

FOTO: MONTANA

104

MOUNTAIN

PARTNER RUBRIKY

SLABIKÁŘ SKIALPU

Stoupací pásy v roce 2017 STOUPACÍ PÁSY JSOU NAPROSTO KLÍČOVOU SOUČÁSTÍ VÝZBROJE PRO LYŽAŘSKÉ TÚRY. JE NA NĚ KLADENO MNOŽSTVÍ POŽADAVKŮ, A POKUD NEFUNGUJÍ STOPROCENTNĚ, DOKÁŽOU TÚRU SETSAKRAMENTSKY ZNEPŘÍJEMNIT. JAK SI STOJÍ VÝVOJ PÁSŮ V SEZÓNĚ 2016/17? TEXT: MICHAL BULIČKA, Skitour.guru

Co je důležité…

ybírat pásy vyžaduje určité základní znalosti. Zajímá nás materiál stoupací vrstvy, typ lepicí vrstvy, kompatibilita s lyžemi a také to, jak se o pásy správně starat. I když lyže, boty i vázání jsou dražší než pásy, věnujte jejich výběru velkou pozornost.

Vlastnosti pásů

Pásy, připevněné na skluznice lyží, nám umožňují stoupat vzhůru po sněhu, aniž by nám lyže podkluzovaly. Ovšem zároveň musí být pohyb po odlehčení lyže a jejím posunu po sněhu vzhůru co nejklouzavější. Sladit optimálně protikladné vlastnosti – dopředu klouzat, dozadu brzdit – není snadné a velkou roli při tom hraje materiál stoupací vrstvy. Podstatné je také spolehlivé přilnutí pásu k lyži, zejména v blízkosti hran, kde jsou pásy nejvíce zatěžovány. Na výběr je klasické lepidlo nebo adhezní vrstva. Další vlastnost ovlivňující uživatelský komfort je odolnost proti nalepování sněhu na pás. Pokud na pásu sníh ulpívá, je to zásadní

problém. Je jedno, zda jde o sníh prachový, nebo mokrý, dobrý pás přilnutí sněhu dovolit nemůže. Možnou obranou je impregnace speciálními přípravky nebo prostě voskování. Kvalitní, zejména novější pás se ale obejde bez vosku při jakékoli konzistenci sněhu. Jeho chlup bývá totiž chemicky ošetřen, aby byl hydrofobní.

Opotřebení a životnost

Opotřebení stoupací vrstvy se dá přirovnat k vzorku u pneumatik, délka chlupu se postupně zkracuje (ubrušuje) a zmenšuje se podobně jako hloubka drážky u pneumatik. Až dojede k tomu, že pásy nedrží a je třeba je vyměnit za nové. Jaká je životnost v praxi? Nejodolnější nylonové pásy mi vydržely 200 celodenních alpských túr, čistý mohér asi čtvrtinu. Trvanlivost mixu má blíže k nylonu.

Je cena pásů vysoká?

Moderní pásy pořídíte obvykle za cenu, která začíná na 3 500 a končí těsně nad hranicí 5 000 korun. Na první pohled se to zdá mnoho. Ovšem výroba takového pásu je skutečně věda, která čítá 200 až 300 výrobních operací. Vše musí být bezvadně zvládnuté, protože pásy jsou vystaveny na každé túře dlouhodobé zátěži.

Tvar a šířka pásů

V závěru minulého století skončila éra rovných pásů, které byly vystřídány vykrojenými. Při vysokém množství možných šířek a vykrojení jsou ideálním řešením pásy, dodávané s ořezávací soupravou. Jejich šířka i délka před ořezem musí rozměrově překrývat lyže, pak už jen zbývá nalepit pásy a oříznout je přesně podle tvaru vlastních lyží (podle návodu).

Pásy přímo pro konkrétní lyže

Jasný trend potvrzují rok od roku výrobci lyží, kteří si nechávají vyrobit u specializovaných producentů (viz níže) pro každou délku každého modelu přesně padnoucí pásy. Ty pak nabízejí v setu s lyžemi. Běžné jsou i typické úchyty špičky a patky pro jednotlivé značky, např. Dynafit, Ski Trab nebo Völkl.

Uchycení pásů ke špičce a patce

Nejlepší je uchycení pásu na obou koncích lyže, na jednom pevně a na druhém pružně (přesné délky) nebo variabilně (ořezávací sety). To je u současných pásů pro skitouring standardem. U některých značek pásů, které mají úchyty na špičce řešené v souladu s tvarem lyží stejné znač-

FOTO: MONTANA

FOTO: CONTOUR

KLASICKÁ OCELOVÁ HRAZDIČKA NA ŠPIČCE, NASTAVITELNÁ SPONA NA PATCE – DNES NEJČASTĚJŠÍ UCHYCENÍ PÁSŮ

UNIVERZÁLNÍ HÁČEK SKI CLAMP

105

SKIPIERCING , TO JE „ŠPERK“ PŘIŠROUBOVANÝ KE ŠPIČCE LYŽE A SLOUŽÍ JAKO HÁČEK K UKOTVENÍ SPONY PÁSU. PATENT ZNAČKY MONTANA

PŘILNAVÁ VRSTVA

FOTO: CONTOUR

T rvanlivá a pevná soudržnost lepidla s pásem. Stabilní spojení pásu se skluznicí bez ohledu na teplotu. Snadné odlepení pásu ze skluznice. Rozlepení páru pásů, které jsou vzájemně slepeny, bez použití neadekvátní síly. Uvedené vlastnosti nejsou vzájemně příliš kompatibilní, což ukazuje na technologickou náročnost vývoje a výroby moderních pásů. Silikonové vrstvy poskytují pevné spojení vrstvy se skluznicí, ale méně stabilní spojení vrstvy s pásem, které se projevuje jejím mechanickým poškozením. Vrstvy z polyuretanu (PU) drží dobře na pásu, ale pro stabilní držení na skluznici potřebují určitý tlak, což bývá často problémem v přední části lyže, zejména má-li rocker.

Lepidlo

PRO ZVLÁDNUTÍ STOUPÁNÍ JE DŮLEŽITÉ DOBŘE ZVLÁDNOUT OTOČKU. TENTOKRÁT NA PÁSECH CONTOUR HYBRID

ky (např. Ski Trab), je třeba myslet na to, že takové pásy budou pro lyže jiných značek nepoužitelné. Naopak univerzální je např. systém uchycení pásů Pomoca, G3, Black Diamond, Colltex, Contour nebo Montana. Pevné uchycení ve špičce je řešeno hrazdičkou nebo očkem z ocelového lanka. Pružné napnutí pásu zabezpečí pružný plastový pásek, přinýtovaný ke spodnímu okraji pásu. Je dlouhý asi 15 cm a po něm se dá posouvat spona. Tento systém umožňuje snadné a rychlé přizpůsobení různým délkám lyží s podobnou šířkou a vykrojením. Úchyty jsou předmětem inovace a každý rok přibude nějaké vylepšení.

Hmotnost skrývá rezervy

Ne každý výrobce uvádí hmotnost pásů. Někdo jako celek, jiná značka bez úchytek, jiná zase hmotnost na m2. Nejtypičtější mixové pásy (nylon/mohér) pro touringovou lyži váží 400 až 500 gramů (pár). Nylonové jsou těžší, závodní mohérové nejlehčí. Nové pásy Combin od Colltexu a technologie Tipon od Pomocy přinášejí úbytek gramů. Snižování hmotnosti je bezesporu trendem budoucnosti.

Klasické, léty osvědčené pásy drží na skluznici díky lepidlu na bázi umělé pryskyřice. Mají dvě nevýhody. Při hlubokých mrazech se snižuje jejich lepivost, což může být při túře s několikerým nalepením docela problém. Naopak, když lepidlo funguje tak, jak má, může být zejména u širokých lyží potíž s přílišnou lepivostí. Pásy slepené k sobě lze těžko oddělit a nutností je používání transportní neboli separační fólie, která lepí na lepicí vrstvu pásů, případně mezi ně.

Adheze

Nevýhody lepidel měly odstranit tzv. adhezní pásy se silikonovou přilnavou vrstvou. Fungovaly na principu povrchového napětí mezi pásem a skluznicí. Jejich výhodou byla snadnější manipulace, bezúdržbová přilnavá vrstva, možnost umývání nečistot a stabilnější držení i při hodně nízkých teplotách. Po počátečním nadšení se ale projevily neduhy – pásy špatně držely za vlhka a na skluznici ulpívaly po sundání pásu zbytky silikonu. Vývoj přilnavé vrstvy bez lepidla stále pokračuje, ale zatím nebylo dosaženo takové spolehlivosti a trvanlivosti, která by klasická lepidla překonala.

Hybridní pásy

Tyrolská firma Kochalpin, vyrábějící pásy Contour, vyvinula pásy hybridní. Jde o pásy s přilnavou vrstvou bez klasického lepidla. To však součástí pásu je, díky jedné lepicí vrstvě navíc. Contour Hybrid má totiž dvouvrstvou konstrukci lepicí vrstvy, která řeší slabinu makromolekulárních přilnavých vrstev – jejich postupné odlupování

CHYTRÉ ŘEŠENÍ PRO UKOTVENÍ PÁSŮ NA SPLITBOARD PŘINÁŠÍ STRANOVĚ ZAMĚNITELNÉ HÁČKY SPLIT CLAMP

od stoupacího (chlupatého) „těla“ pásů v místech největší zátěže u hran pod vázáním. Proto se jako pojivo přidává „mezivrstva“ klasického lepidla, zajišťující pevné spojení přilnavé vrstvy se stoupací. Jednodušeji – je to třívrstvý sendvič: stoupací vrstva – klasické lepidlo – adhezní vrstva.

Péče o lepicí vrstvu

U klasických pásů s lepidlem je důležité zamezit přilepení nečistot na lepidlo. Vzniká tím zárodek žmolků a při výstupu po tvrdém sněhu způsobí vzniklá nerovnost intenzivní odírání stoupací vrstvy chlupu na místě žmolku. Snažte se zabránit degradaci lepidla tím, že je skladujete v suché, chladnější a tmavé místnosti. Během přestávky při túře nevystavujte nalepené pásy kolmo na sluneční paprsky. Extrémní teplo způsobuje natavení lepidla, což má negativní efekt ústící v horším případě i k oddělování lepicí vrstvy od pásu. Skluznice, na kterou pás lepíte, musí být suchá a bez nečistot, když ji vytáhnete z lyžárny, budou pásy lepit mnohem lépe, než když budou lyže vymrzlé po noci venku. Ještě důležitější je, aby byly pásy teplé. Před opakovaným nalepováním během mrazivé túry je dobré zahřát pásy na pár minut pod bundou tělesným teplem. Podobná doporučení platí i pro adhezní pásy bez lepidla. Jejich výhodou je, že teplota nemá na jejich přilnavost takový vliv jako u lepidla a také je možné umýt ulpělé nečistoty vlažnou vodou s troškou saponátu. Po každé túře vysušte pásy za pokojové teploty v suché místnosti a vyvarujte se jejich skladování ve vlhku.

Použití separační fólie

Má smysl u klasických lepidel. Slouží jednak k ochraně lepidla, ke snadnému rozlepování pásů od sebe a po odlepení z lyží k bezproblémovému slepení. U některých pásů je součástí balení, to když je její používání výrobcem doporučené (např. G3, Black Diamond), u jiných pásů se nepoužívá (např. Dynafit). Tip pro jednodušší manipulaci – není špatné si fólii rozpůlit a používat její polovinu pro každý pás zvlášť tak, že jednu poloviční fólii vložíte mezi lepicí vrstvu každého napůl přeloženého pásu.

Obnova lepicí vrstvy

Lepicí vrstvu můžete obnovit nažehlením nové, poté, co starou odstraníte. Doporučuji svěřit odbornému servisu. Obvykle si však vystačíte s potřením přilnavé vrstvy před sezónou novým lepidlem, a když to několikrát zopakujete, obvykle skončí i životnost stoupací vrstvy.

FOTO: MONTANA

FOTO: K2

106

PARTNER RUBRIKY

… NA VYSNĚNÝ VRCHOL. NA SJEZDOVCE SI ASI ZÁPAD ANI VÝCHOD SLUNCE NEVYCHUTNÁTE. ZKUSTE SKIALP!

NALEPIT PÁSY A STOUPAT…

STOUPACÍ VRSTVA

VÝROBCI PÁSŮ

MOUNTAIN

Materiály stoupací vrstvy

Pásy se vyrábějí z přírodního materiálu (mohér – srst horské kozy), syntetických vláken (nylon) nebo kombinace obojího. M ohér – má výbornou klouzavost při různých typech sněhu a různých teplotách (i za třeskutých mrazů). Nevýhodou je nižší životnost a vyšší cena. N ylon – v porovnání s mohérem má umělé vlákno lepší stoupavost, zato horší skluz, má delší životnost a je také levnější. Nevýhodou je zhoršení vlastností při nízkých teplotách. Bez impregnace je náchylnější k nalepování sněhu. M ix – směs mohérových a syntetických vláken je v současnosti nejrozšířenějším řešením. Tato mixová vlákna jsou výrazně odolnější proti opotřebení než mohérová a ve stoupání drží lépe než přírodní. Solidní poměr cena – výkon.

Plastové pásy

Fischer přišel s revolučními pásy Profoil, které jsou vyrobené z plastu. Pokouší se aplikovat zkušenosti získané při výrobě šupinatých skluznic běžek (kde světu vládne) do světa skitouringu. Pásy Profoil mají dva druhy šupin. Uprostřed jsou šupiny v podélném směru a na krajích jsou šupiny šikmé. Ty slouží ke stabilitě v okolí hran, tedy v prudším svahu a při traverzování. Na lyže se pásy lepí klasickým lepidlem, jehož vrstva je spojena s vrstvou plastovou. Pro lyže Fischer je určen speciální háček pro otvor ve špičce, pro ostatní lyže je řešením klasická kovová hrazdička. Uchycení na patce je kovovou sponou s variabilitou délky. Na rozdíl od klasických pásů se Profoil ořezává tak, aby překrýval kovové hrany. Nesporným faktem je, že pásy Profoil nenasáknou vodou a údržba stoupacího povrchu bude asi snadná. Uvidíme, jak se bude vyvíjet životnost lepicí vrstvy a grip plastových pásů. Na běžkách tomu zprvu také málokdo věřil.

Ve Švýcarsku najdete tři továrny na výrobu pásů, v rakouském Tyrolsku dvě, stejně jako v Severní Americe…

Black Diamond

Vyrábí trvanlivé, nylonové pásy Ascension a mixové Glidelite, vždy s osvědčenými úchytkami STS. Pásy od BD se dodávají v několika šířkách a je potřeba je oříznout podle tvaru lyže.

Colltex

Firma ze švýcarského kantonu Glarus dodává tři typy přilnavé vrstvy: Hotmelt (klasika), Silicone a Acrylate. Čtyři druhy uchycení. Pět modelů pásů, které budou od příští sezóny inovovány. Na ISPO 17 získal Colltex dvě ocenění, jednak za fluorescentní pásy Combin a za uchycení na patce Smart.

Contour

Vlajkovou lodí tyrolské značky je výše popsaný hybrid. Na stoupací vrstvě najdete mix 70/30 a ve dvou případech čistý mohér. Zajímavostí je 37 rozměrových variant předřezaných pásů. Navíc 15 kombinací šířek a délek pro vlastní ořez. Stejně jako Colltex má Contour velmi široký sortiment doplňků na údržbu pásů.

Fischer

Se soustředí výhradně na plastové pásy Profoil, viz výše.

Tuto zimu dobývá svět revoluční novinka Scala – pásy, které mají přední šupinatou část z plastu. Na rozdíl od konkurence sází výhradně na 100% nylon. V typickém designu si vyberete ze sedmi modelů. Pásy od G3 „made in Canada“ mají minimalistické a naprosto účinné háčky na špičce s propracovanou kovovou sponou na pryžovém popruhu k patce.

Kohla

OTÁZKY PŘI VÝBĚRU PÁSŮ Je tvar špičky i patky lyže kompatibilní s úchyty pásu? Chci jedny pásy pro jedny lyže, nebo budu jedny pásy používat pro více lyží? Jaký materiál stoupací vrstvy? Mohér, nylon, nebo mix? Klasické lepidlo, nebo adhezní přilnavá vrstva?

Tradiční tyrolský dodavatel nabízí 10 typů pásů. Kromě dvou ryze mohérových je zbytek v mixu 65/35 % mohér/

nylon. Přilnavou vrstvu řeší klasickým lepidlem nebo adhezivním povrchem Vaacum Base bez lepidla. Používají membránu proti průniku vlhkosti k lepicí vrstvě.

Montana

Švýcarská Montana vyrábí pásy z pěti vrstev. Spoléhá na osvědčená pryskyřicová lepidla a pět druhů pásů využívá mohér, mix i nylon. Specialitou značky je uchycení špičky za čtvercový „šperk“, přišroubovaný na špičku lyže. Kovový „piercing“ je velmi pěkný, na několika variantách převládá motiv helvétského kříže. Novinkou je univerzální háček na špičku lyže a „chytrý“ ořezávací nůž. Chytré řešení pro ukotvení pásů na splitboard přináší stranově zaměnitelné háčky Split Clamp.

Pomoca

Nedaleko Ženevského jezera byla před několika lety otevřená nová továrna slavné značky Pomoca. Ta dominuje na závodním poli a také počtem značek, pro které pásy vyrábí. Z těch nejvýznamnějších – Dynafit, Salomon, Dynastar, K2 a Line. Pomoca nabízí 12 modelů pásů ve třech kategoriích – Race, Climb a Free. Stěžejní a průběžně vylepšovanou technologií je Tipon, adheze na bázi polosilikonů, která snižuje objem pásu o 40 % a váhu o 15 %.

ZÁSADY PÉČE O PÁSY Pásy sušte po každé túře. Pásy nesušte nalepené na lyži. Pásy nikdy nenechávejte přes noc venku, nalepené na lyži. Občas zkontrolujte lepivost pásů, případně obnovte lepicí vrstvu. Před túrou nalepujte pásy v teple chaty, budou pak lépe držet. Pásy sušte s nalepenou ochrannou fólií. Po sundání pásů v průběhu túry (budete je znovu nalepovat) se doporučuje schovat pásy pod bundu (teplo, sucho). Při opakovaném nalepování tak budou pásy lépe držet. Před použitím na mokrém sněhu pás nalepený na lyži lehce potřete speciálním voskem na pásy nebo měkkým parafínem. Navoskovaný pás pak mnohem méně saje vodu. Pás navoskujte v suchém stavu. Vyvarujte se kontaktu pásu s vodou (přecházení zamrzlého potoka, rozhraní vlhký – suchý sníh).

Kompletní přehled pásů všech značek najdete na specializovaném webu o skialpinismu Skitour.Guru v sekci vybavení. Filtrovací i porovnávací funkce vám usnadní jejich výběr. PRODEJNY ROCK POINT NABÍZÍ ŠIROKOU ŠKÁLU OUTDOOROVÉHO VYBAVENÍ PRO TURISTIKU A POBYT V PŘÍRODĚ. VÝZNAMNOU POZICI V PRODUKTOVÉM PORTFOLIU ZAUJÍMÁ TAKÉ SKITOURING. NAJDETE U NÁS ZBOŽÍ ZNAČEK DYNAFIT, OSPREY, PIEPS, BLACK DIAMOND, JULBO A DALŠÍCH. SLEDUJTE WWW.ROCKPOINT.CZ A NAVŠTIVTE NAŠE SKITOURINGOVÉ KURZY NEBO TESTOVACÍ AKCE.

MOUNTAIN

108

JAK SE VYVÍJEJÍ

PÁSY

Historická exkurze u výrobce pásů Pomoca

MEZI SVĚTOVĚ NEJVÝZNAMNĚJŠÍ VÝROBCE STOUPACÍCH PÁSŮ PATŘÍ ŠVÝCARSKÁ POMOCA. O TOM, ŽE TO JSOU PÁSY ŠPIČKOVÉ, SVĚDČÍ TŘEBA I TO, ŽE JE S HRDOSTÍ POUŽÍVÁ ŘADA ŠPIČKOVÝCH SKIALPINISTŮ V ČELE S KILIANEM JORNETEM. NAPŘ. V ROCE 2015 BYLO VŠECH 10 ZLATÝCH MEDAILÍ V SERIÁLU ZÁVODŮ SVĚTOVÉHO POHÁRU VYHRÁNO PRÁVĚ NA TEXT: JIŘÍ ROUBÍNEK PÁSECH POMOCA. řestože Pomoca u nás není výrobce nejznámější, na její pásy narazíte překvapivě často, protože se objevují i pod dalšími etablovanými značkami, bez kterých by se skialpinický svět neobešel, například Dynafit. Historie značky je spojena se čtyřmi generacemi švýcarské rodiny Dufour. Ta vlastnila hotel v Avants u Montreux v jihozápadním Švýcarsku a byla tak spojena s rozvojem turistiky a zimních sportů již od roku 1870. Luis Dufour v souladu s touto tradicí založil roku 1933 firmu Du-

four&Clie, která se zabývá prodejem sportovního zboží. Luis Dufour je také jedním z prvních lyžařů a propagátorů lyžování ve svém regionu. V roce 1939 vyrábí firma první pásy z přírodních vláken – tkaného mohéru. Krom pásů se ale věnuje i jiným produktům spojeným s horskou turistikou a lyžováním. Luisův syn Eric např. vyvinul skládací záchranné saně Dufour-Gaillard pro transport raněného. Firma vyráběla také gumové podešve k botám. A i k této tradici se v současnosti chystá vrátit.

My se vraťme raději k postupnému pokroku ve vývoji pásů. Roku 1957 je registrována obchodní značka Pomoca a firma postupně přichází s technologickými změnami ve výrobě pásů, jejíž milníky najdete níže.

1970 přichází firma s prvními samolepicími pásy 1975 SYNTEX: hydrofobní pásy ze syntetických (nylonových) vláken 1980 TOPFIX: systém uchycení „guma-háček“ 1985 EVER DRY: úprava proti namrzání a nabalování sněhu 1997 CARVING system: krojené pásy podle tvaru lyže 2004 SAFER SKIN: jedinečná nepropustná membrána umístěná mezi tkanou část a lepidlo 2005 GLIDE: inovovaný proces dosažení kluzu vláken, který dodává pásům na výkonu 2006 BACK FIX: systém uchycení pásu na patce lyže 2007 RACE: nová technologie nabízející vyšší výkon 2010 ADJUSTABLE STRETCHER: speciální úchyt, který se přizpůsobí libovolnému konci lyže 2011 TOP FIX RACE: speciální upínací systém pro závodníky 2013 řezání požadovaného tvaru pásů laserem 2014 TIPON: nová membrána pro větší kompaktnost a lepší přilnavost pásů

V únoru 2011 se původně rodinná firma uchyluje pod křídla skupiny Oberalp Group, kde je ve společnosti firem Salewa, Dynafit a Wild Country. Počet prodaných pásů se od roku 2011 do roku 2015 zdvojnásobuje. Pomoca vyrábí pásy také pro značky Dynafit, K2, Dynastar, Rosignol, Line a další. Špičková kvalita dnes vyžaduje výzkum a vývoj. Pod heslem „Prolomit pravidla můžeme, až když je dokonale pochopíme“ spolupracuje POMOCA na výzkumu a lepším pochopení materiálových vlastností a vývoji nových technologií s firmou TSA. TSA (Technologiezentrum Ski- und Alpinsport) založená roku 2005 je úzce propojena s Univerzitou Innsbruck a Rakouskou lyžařskou federací a věnuje se modelování i laboratorním testům fyzikálních principů a technologií využívaných v lyžařských a alpských sportech. Klíčové pro vývoj pásů jsou studie tření prováděné na tribometru, přístroji pro měření součinitele smykového tření, ve studené laboratoři firmy TSA. K vývoji přispívá také široká skupina spolupracujících testerů a sportovců. Čerstvé poznatky jistě udělají pásy nové generace zase lepší. Těšme se na to, neboť pásy jsou pro skialpinismus zásadní. Pásy určují výkon podobně jako pneumatiky v případě automobilů. Na skitúře na nich strávíme zpravidla asi 80 % času.

PIONÝR LINE NEBÝT VÝROBCE LINE SKIS, SVĚT LYŽOVÁNÍ BY DNES NEBYL TAKOVÝ, JAKÝ HO ZNÁME. JAKO PRVNÍ V HISTORII PŘINESL DO TOHOTO SVĚTA TWINTIP LYŽE, LYŽE SE ZVEDLOU PATKOU. TO SE PSAL ROK 1995 A ZMĚNIL TÍM PODOBU LYŽOVÁNÍ NA MNOHO LET DOPŘEDU. DNES SE TENTO SPECIALIZOVANÝ VÝROBCE PODÍLÍ NA BUDOUCÍM SMĚŘOVÁNÍ NEJEN FREESKIINGU, ALE LYŽOVÁNÍ OBECNĚ. INE Skis vznikly z nespokojenosti s nudnou lyžařskou scénou, jejímž vrcholem bylo závodění. V 90. letech se lyžování, na rozdíl od ostatních sportů zažívajících adrenalinový boom, příliš neposouvalo. Tomu odpovídaly tehdejší modely lyží. Dlouhé, tuhé, rovné lyže. Lyžování bylo nuda. Lyže LINE to změnily. Z garáže, kde výroba páru lyží trvala 10 hodin, vyrostly LINE SKIS ve značku, která patří mezi top 10. Během své cesty zrealizovaly řadu revolučních nápadů, které změnily lyžování k nepoznání. LINE stály u zrodu freestyle lyžování. První twintipy předvedl sám zakladatel značky na X Games ´98, kde skončil na 3. místě. V době, kdy prašanové lyže byly široké max. 105 mm, LINE přišel s lyží širokou 130 mm a ukázal tím nový směr prašanového lyžování. Dříve se lyže striktně rozdělovaly na sjezdovky a prašanovky. LINE

skins

přišel jako první s univerzálkou do prašanu i na sjezdovku v podobě modelu Prophet (později Influence, dnes Supernatural). Při výrobě mají velké slovo samotní lyžaři. Ať už jejich zakladatel, průkopník Jason Levinthal, freeskier Tom Wallisch nebo vizionář Eric Pollard. Ten stojí za řadou revolučních modelů, kterými propojil freeride, freestyle a allmountain lyžování. Vlajkové modely LINE Sir Francis Bacon, později přidané (Magnum) Opus a Mordecai jsou toho důkazem. LINE ale myslí i na sjezdovkové nadšence. LINE Sick Day ukázal, jak zábavná a všestranná umí být sjezdová lyže. Proslýchá se, že její vlastnosti se zlepšují s tím, jak se zhoršuje kvalita sjezdovek. Mimochodem, věděli jste, že zakladatel LINE Jason Levinthal stojí také za vzkříšením legendárních lyžáků Raichle Flexon? Dnes úspěšné a známé pod jménem Full Tilt.

Prodejci LINE:

www.snowboardel.cz www.snowpanic.cz www.boatpark.cz www.snowboard-zezula.cz www.swis-shop.cz

www.sovaski.cz www.madejasport.cz www.happysport.cz www.hardsport.cz

Tradiční výrobce skialpových pásů již od roku 1939.

www.skialpovepasy-montana.cz

Dani Arnold – světoznámý švýcarský skialpinista

Výhradní zastoupení pro ČR a SR:

SKI RENT

VANCL sport

SKI SHOP

+420 739 220 990 www.vanclsport.cz

SKI SERVICE

VRCHLABÍ (směr Špindlerův Mlýn | KRKONOŠE)

110

Testování lyží a splitboardů, workshopy, party, promítání filmů, DJ…

Otevřený back to the roots závod:

chlapi povinně povolené lyžáky a walk mode, dámy snb + ski v plavkách

MOUNTAIN

Vítězka bere Banka do kola.

„NA START ZÁVODU V PLAVKÁCH SE PŘIPRAVÍ…

VÉ

Kam by ses chtěla za prašanem podívat? Do Kanady.

A co takhle opravdové freeride závody? Zatáčku udělat umíš, rychlosti se asi nebojíš, tak v čem si myslíš, že by byl pro tebe rozdíl? Závodní kariéra už mě asi úplně neláká, teď si užívám lyžování z té druhé strany.

Í KO

Láká tě pořádný freeride? Jop.

Co koleno, zlobí v boulích nebo v prašanu? V boulích jsem od olympiády nebyla, takže ne. A v prašanu je to taky ok.

C VA

Kolik dní trávíš na sněhu poslední dobou a jaký typ sněhu to je? Už rozhodně ne tolik, kolik dřív, ale pořád se snažím jezdit hodně, takže nic moc konkrétní odpověď… Pokud napadne prašan, tak mířím za ním, nepohrdnu ale ani normální sjezdovkou.

Proč ses nechala ukecat na jízdu v plavkách? Žijeme jen jednou… A mladí jsme taky jen jednou. Tancuješ ráda? V tanečních jsem byla dvakrát, takže kdybych se to jednou naučila, tak by mě to asi bavilo. Kdybys vyhrála, jaký tanec s Ondrou Bankem si jako výhru vybereš? Budu o tom přemýšlet. Neměla bys nějakou životní moudrost, která by se dala vztáhnout na lyžování? Mám ráda knihu Pokojný bojovník a z ní citát od Dana Millmana „There are no ordinary moments.“

áš za sebou celkem úspěšnou kariéru boulařky, jak se díváš na lyžování teď? Jako na svou životní vášeň.

Tereza Vaculíková!

“

FOT O:

Proč tě láká freeride? Člověk u toho cítí volnost a maximálně si užívá přítomnost. Nemáš strach z lavin? Tak určitěé. Více na:

freeridefest.com

SKI SHOP

SKI SERVICE

SKI RENT

BOOT FITTING

KOMPLEXNÍ SLUŽBY PRO LYŽAŘE V PRAZE

Kříženeckého nám. 990 (naproti filmovým ateliérům), 152 00 Praha 5 Tel.: +420 739 220 991 • Email: info@montanasport.cz • www.montanasport.cz

112

TRAVEL

#114 #115 #134

CESTOVAT NA LYŽE PŘES NOC VLEŽE POD TEPLOU DEKOU ZA KONEJŠIVÉHO DRNCÁNÍ VLAKU NEBO S NATAŽENÝMA NOHAMA U TALÍŘE S ŘÍZKEM A OROSENOU SKLENICÍ PLZEŇSKÉHO ZNÍ LÁKAVĚ. ALE JAK DALEKO MÁ K TAKOVÉMU IDEÁLU REALITA? VYSOKÉ TATRY: VLAKEM TO J(E)DE 

VZHLEDEM K ORIENTACI SJEZDOVEK DO RŮZNÝCH SVĚTOVÝCH STRAN NEDÁ ANI VELKOU PRÁCI UŽÍVAT SI FIRNOVÉ BLAŽENOSTI KLIDNĚ I PO DLOUHÉ HODINY… NASSFELD: JARNÍ FIRNOVÉ POŽEHNÁNÍ 

NA PRVNÍ POHLED VYPADALO VŠECHNO DOCELA NORMÁLNĚ. NETRVALO ALE MOC DLOUHO, ABYCHOM ZJISTILI, ŽE NEJSME V ALPÁCH. NA ÚPATÍ HORY BYLA OBŘÍ PLOCHÁ OBRAZOVKA. CELÝ DEN VYSÍLALA MIX VLASTENECKÉ HUDBY A PROPAGANDISTICKÝCH FILMŮ. LEKCE V LYŽAŘSKÉ DIPLOMACII 

KDYŽ V JARNÍM NASSFELDU ZMĚKNE SNÍH NA SLUNEČNÉM RUDNIGSATTELU UŽ PŘÍLIŠ, ZROVNA PŘÍJEMNĚ POVOLUJE FIRNOVÝ BETON NA PROTILEHLÉM SVAHU MADRITSCHE

FOTO: RADEK HOLUB – SNOW

113

Už 3 000 reportů ze středisek

dílení zkušeností z návštěv lyžařských areálů pomocí aktuálních reportů se ujalo – na portálu SNOW.cz už se jich nahromadily téměř tři tisíce. V návštěvnicky silných obdobích jich přibude i deset denně, zejména z Česka. Mezi reportéry už se etablovali i „stálí“ zpravodajové, kteří sledují dění ve svých oblíbených střediscích prakticky celou sezónu. Jen za první polovinu sezóny 2016/17 si návštěvníci SNOW.cz zobrazili některý z reportů více než dvěstětisíckrát. Děkujeme všem reportérům a věříme, že ostatním jejich postřehy pomohly! (rh)

Skipasomat lyžařům ušetřil milion

V letošní zimě šly výhodné skipasy z portálu Skipasomat.cz „na dračku“ – ty nejatraktivnější se prodaly během několika málo dnů. Některé se dostaly jen předplatitelům časopisu SNOW, kteří mají při nákupu přednost – počet skipasů je totiž vždy omezen, někdy jen na několik desítek kusů. I tak lyžaři ušetřili jen letos oproti pultové ceně v součtu rovný milion korun. (rh)

Počasí v interaktivní mapě Ventusky

Dnešní superpodrobné předpovědi počasí, ať už z televize, rádia, internetu, nebo mobilu, vytvářejí dojem, že jsou dokonalé a že se podle nich počasí bude opravdu řídit. Bohužel, nebo spíše bohudík, tomu tak zatím není. Každopádně je vhodné porovnat více prognóz z více předpovědních modelů – to nám aspoň napoví, nakolik jsou výpočty konzistentní, a tedy pravděpodobné. Kromě obrázkových předpovědí a meteogramů si velkou oblibu získávají i „interaktivní“ mapy, v nichž můžete sledovat vývoj teplot, srážek, oblačnosti, větru či sněhové pokrývky v čase na libovolně rozsáhlém území. Jednou z velmi vydařených předpovědních map, v níž je možné volit i nadmořskou výšku, tedy např. horské polohy, je Ventusky.com, která pochází od českých tvůrců In-počasí.cz. Data přebírá z německého modelu ICON, který je dobře odladěn pro podmínky střední Evropy. (rh) ?????????????????????????????????????????????????????

KROTKÉ PLÁNĚ KOLEM BUKOVÉ HORY, V POZADÍ DIVOKÁ STĚNA LOMNICKÉHO ŠTÍTU

TRAVEL

114 REPORT

VYSOKÉ TATRY CESTOVAT NA LYŽE PŘES NOC VLEŽE POD TEPLOU DEKOU ZA KONEJŠIVÉHO DRNCÁNÍ VLAKU NEBO S NATAŽENÝMA NOHAMA U TALÍŘE S ŘÍZKEM A OROSENOU SKLENICÍ PLZEŇSKÉHO ZNÍ LÁKAVĚ. CESTA SE TAK MŮŽE STÁT PŘÍJEMNOU SOUČÁSTÍ CELÉHO VÝLETU. ALE JAK DALEKO MÁ K TAKOVÉMU IDEÁLU REALITA? TEXT A FOTO: RADEK HOLUB

ení na lyžařském světě mnoho míst, kam se můžete dopravit vlakem pohodlně a efektivně zároveň. Silnou tradici má spojení železnice a lyžování ve Švýcarsku – do leckterých středisek se tam dá i z velkoměsta dojet prakticky v přezkáčích. Skoro ideální železniční konfiguraci mají ovšem i Vysoké Tatry – nejenže jsou tamní lyžařská střediska s vesničkami na úpatí hor propojena červenými vláčky, až nápadně připomínajícími ty švýcarské, ale tatranská „električka“ vyráží přímo z obou podtatranských nádraží, tedy ze Štrby a z Popra-

KAPOTOVANÁ 6SEDAČKA TATRANSKÁ LOMNICA – ŠTART

du. Značná vzdálenost Tater z Prahy, přibližně 550 km, svádí k tomu cestu „zaspat“ – noční lůžkový vlak vyráží hodinu před půlnocí a do Štrby přijíždí kolem sedmé hodiny ranní. V ceně je kromě „postele“ i ranní čaj či káva, a dokonce i bačkory. Na malém nádražíčku v 850 m n. m. stačí vyjít pár schodů a přestoupit do (vyhřátého) vagónu zubačky směřující na Štrbské Pleso, která jezdí co hodinu. Na Štrbském Plese k dokonalosti přeci jen krůček – nebo lépe řečeno asi kilometr – chybí. Z konečné zubačky je totiž nutné ke sjezdovkám popojet skibusem, který má naštěstí točnu kousek od železniční zastávky, jezdí aspoň

vlakem to j(e)de

často a zdarma. Když jde všechno podle jízdního řádu, jste pod sjezdovkou ze Soliska okolo půl deváté – můžete se tedy vrhnout rovnou na manšestr, anebo na snídani v samoobslužné restauraci u dolní stanice páteřní 4sedačky. Až na batoh na zádech a lyže přes rameno jde všechno až překvapivě lehko. Štrbské Pleso je krásné místo s jezerem na úpatí tatranských štítů, které vždy a znovu překvapí svou vysokohorskou impozantností, zároveň ale i poněkud „provařené“ turistické letovisko. Zdejší lyžařský areál není zrovna velký, zato má vděčný „červený“ profil. A je v nejlepším slova smyslu „obyčejný“ – dvě expresní lanovky s dřevem obloženými stanicemi, nahoře pravá horská bouda, žádné „atrakce“, tedy ideální místo pro toho, kdo má rád lyžování jako takové. Hlavní červená trať podél 4sedačky Solisko Expres je přímá, poměrně široká dálnice na vyhlídkové pláni, dole se pak prosmýká lesním esíčkem. Nahoře se lanovka potkává s 6sedačkou Furkota, kolem níž roluje svižná, pohodově-sportovní červená sjezdovka s poměrně konstantním sklonem, zpestřená terénními vlnami, tak akorát na ježdění nahoru dolů. Úplně dole u samoobslužné restaurace je ještě cvičná louka a krátký slalomák. Horštější atmosféru a nádherný výhled má Chata pod Soliskom, kde se naobědváte za 8 až 12 eur. Vydáte-li se na víkendové lyžování vlakem, o míře celkového pohodlí do značné míry rozhodne místo ubytování – samozřejmě čím blíže sjezdovkám nebo železniční zastávce, tím lépe. Kdo chce v Tatrách projet obě hlavní centra, Štrbské Pleso i Tatranskou Lomnici, může vybírat kdekoliv mezi nimi – strategickou křižovatkou je Starý Smokovec, kde se přestupuje mezi vlaky z Plesa a Lomnice. Ani v Lomnici bohužel vlaková zastávka není v rozumném pěším dosahu nástupních stanic lanovek – vzdálené jsou od sebe

115 Vysoké Tatry 4 000 3 500

S K O V E N S L O

3 000 2 500 2 000

24 km 19 km

TATRY: VLAK VS. AUTO Cesta vlakem je pohodlná, ale pochopitelně jinak než autem – přinejmenším pro cestu tam a zpět se zavážete pevným časem. V Tatrách je velkým pomocníkem tatranská „tramvaj“, přímo napojená na nádraží ve Štrbě a Popradu a zajíždějící do většiny tatranských vesnic a do blízkosti lyžařských areálů. Nevyhnete se samozřejmě přestupům a přesunům, ale vše se dá optimalizovat do takových mezí, že si ani rekreační lyžař nebude připadat jako na putovním táboře. Ačkoliv doprava bez auta bude nezapomenutelným zážitkem i pro děti, bezstarostné je to přeci jen až pro ty odrostlejší. V komfortu cestování ale vede vlak – jízda je klidnější, o případný sníh a zimní překážky na cestě se nemusíte starat, můžete se projít i protáhnout… V lůžkovém voze se sice nevyspíte jako doma v poasi kilometr. Podtatranské vesničky s lanovkami v Lomnici spojuje i skibus, ten však není pokryt skipasem, je třeba mít kartu hosta Tatry Card od „partnerského“ ubytovacího zařízení – výhodou skibusu je pochopitelně to, že zajíždí přímo ke sjezdovkám. Tatranská Lomnica je krajinově snad ještě působivější než Štrbské Pleso, je i lyžařsky rozmanitější, neboť má mnohem širší spektrum obtížností, zato jí chybí „učebnicová červená“ sjezdovka typu Furkota, která by bavila i půl dne. Lyžařský areál na jižních svazích Lomnického štítu má tři velmi odlišná patra – nejnižší je nejvlídnější, pohodově modravé s komfortními sedačkovými lanovkami s oranžovou a modrou bublinou, střední patro pak červené, zvrchu velmi sytě, níže naopak dost světle, a to třetí, nejvyšší, nad Skalnatým plesem je černé s přímou, ale opravdu strmou tratí z Lomnického sedla, obdařenou stařičkou pomaloučkou dvousedačkou. Nevídaný je krajinový kontrast chladných, mohutných, ostrých Tater s nekonečně plochou nížinou – podle toho, kam otočíte svůj pohled. Na přístupovou 6sedačku z Tatranské Lomnice navazuje prostorná 15místná kabinka šplhající na Skalnaté pleso, pohodlná je i 6sedačka na Bukovou horu ve „spodním“ patře.

steli, ale cesta každopádně „uteče“. V Pendolinu pak doslova, zvlášť necháte-li se zlákat jeho jídelním a nápojovým servisem, což po celodenním lyžování beztak přijde vhod (hlavní jídlo okolo 150 Kč, pivo cca 40 Kč). Časově je za ideálních podmínek rychlejší auto, v podstatě ale jen díky cestě „na“ a „z“ nádraží – Pendolino ujede více než 500km vzdálenost mezi Prahou a Tatrami přibližně za 6 hodin, auto za 5 a tři čtvrtě. Běžná jízdenka v lůžkovém voze z Prahy do Štrby vyjde na necelých 1 500 Kč na jednu cestu, při včasné rezervaci ale i na méně než polovinu. Jízdenka do Pendolina se dá v předstihu pořídit od zhruba 450 Kč na osobu a cestu. Při cestě ve dvojici či trojici je tak cesta vlakem i cenově konkurenceschopná. Lyžování v Tatrách je při cestě zpět kvůli časově nejvýhodnějšímu Pendolinu potřeba zhruba o hodinu zkrátit – časová návaznost „električky“ do Popradu totiž není zrovna ideální a „pendo“ odjíždí už kolem půl páté. S vydatnější snídaní se ale dá ušetřit čas odložením oběda až do vlaku – z jídelního vozu si můžete nechat naservírovat svíčkovou nebo řízek se salátem až na stoleček u svého místa a se spokojeným

VYSPANÍ A NASNÍDANÍ LYŽAŘI NA NÁDRAŽÍ VE ŠTRBĚ

47 %

1 293 m

1 000

903

PROSINEC

LISTOPAD

ŘÍJEN

os./hod.

ZÁŘÍ

ČERVENEC

m n. m.

22 600

1 SRPEN

KVĚTEN

2 ČERVEN

DUBEN

BŘEZEN

ÚNOR

6 3 2 2 LEDEN

ČERVENÁ SJEZDOVKA ZE SOLISKA NA ŠTRBSKÉ PLESO SE NAHOŘE ROZLÉVÁ PO ŠIROKÉ PLÁNI, NÍŽE SE PAK NOŘÍ DO LESA

1 500

500

48 %

www.vt.sk /oblast/vt CENY POBYTŮ hotel*** – ubytování s polopenzí a skipasem 2 000 Kč

3 000 Kč

apartmán (4 os.) – ubytování se skipasem 1 500 Kč

2 000 Kč

Orientační ceny pobytů vycházejí z nabídek CK a místních turistických kanceláří a jsou přepočítané na 1 den lyžování.

DOPRAVA 0 km

z Prahy: z Brna:

5.55 h 4.20 h

750 km

2 196

1 500 km

564 km 362 km

bříškem a jedním dvěma sklenicemi piva začne i cesta poměrně rychle ubíhat. Ani bez vlastního kupé není v „letadlovém“ prostoru Pendolina s místem pro zavazadla problém – kufry mají svůj výklenek na konci každého vagónu a lyže se celkem bez potíží vejdou do přihrádky nad hlavou. Ještě v pozdním večeru okolo půl jedenácté vlak přisviští do Prahy. A nejlepší na tom je, že teprve teď výlet pocitově končí…

NOVÁ 6SEDAČKA RUDNIGSATTEL ZNATELNĚ ZVÝŠILA ÚROVEŇ PŘEPRAVNÍHO PARKU – JE KRYTÁ BUBLINOU A VYHŘÍVANÁ

TRAVEL

FOTO: DANIEL ZUPANC / © NASSFELD

116 REPORT

NASSFELD

jarní firnové požehnání KORUTANSKÝ NASSFELD MÁ PŘÍJEMNĚ TVAROVANÉ ČERVENÉ SJEZDOVKY À LA DOLOMITY A ZNAČNOU PŘÍZEŇ LYŽUJÍCÍCH ČECHŮ A MORAVANŮ. A NAVZDORY NIŽŠÍ NADMOŘSKÉ VÝŠCE TÉMĚŘ KAŽDOROČNĚ NA JAŘE PŘEKVAPUJE SOLIDNÍM MNOŽSTVÍM SNĚHU. TEXT: RADEK HOLUB

Červené mnoha odstínů

Nassfeldu, jehož lyžařské terény se rozkládají kolem stejnojmenného průsmyku na hranici rakouských Korutan a italského Furlánska, se jezdí hlavně po travnatých pastvinách ve velmi řídkém porostu. V nejvyšších partiích se pak sjezdovky dotýkají vápencových skal, které areálu tvoří velmi pohlednou kulisu. Přejezdy mezi všemi třemi vrcholy – Gartnerkofel, Madritsche a Trogkofel – jsou lyžařsky plnohodnotné a poměrně rychlé, žádné nudné traverzování. Malý labyrint pohodových červených sjezdovek s lehkými terénními zlomy a hupy se rozbíhá na jižní straně centrálního hřebene Madritsche, sportovnější terény se nacházejí na protilehlé severní straně Gartnerkofelu. Lenivě požitkářské tratě odtud přesahují na jižní stranu až do Itálie. Dva sportovně červené a prostorné sjezdy míří

do kotliny na severním úbočí Madritsche, nově přemodelovaná a velmi oblíbená červeno-modrá dálnice stéká z Rudnigsattelu. Sportovnější a neposednější je skalnatý hřebínek Troghöhe – tamější trať se zprvu prosmýká mezi skalními bloky, než se rozdělí, přímější černá varianta se řítí po spádnici, jak to jen jde, o něco větším obloukem ji dohání červená, která se dole ještě „třepí“ do několika rukávů, nechybí ani „záchranná“ modrá cesta, která křižuje svah. Jako „odlehčené“ červené se dají označit dálniční sjezdy z Madritsche k Tressdorfer Almu a do osady Sonnleitn. Řídký les a členitý terén je zároveň nezáludným freeridovým hřištěm, a to i pro „začátečníky“ ve volném terénu. Nechybí ani slušný snowpark s překážkami a skoky všech úrovní, stejně jako další lákadla typu funslope nebo měřeného slalomu.

ticky každého lyžaře, a to i na více dní. A právě množství atrakcí „navíc“ je tím, čím je Nassfeld zcela neobvyklý – od panoramatických vyhlídek přes sluneční „sčítací“ hodiny, dosvědčující přívětivé klima Nassfeldu, až po levný expresní servis lyží přímo na sjezdovce. Není snad nápadu, který by v Nassfeldu nevyzkoušeli – mezi ty kuriozní patří třeba „jazykový“ kurz korutanštiny, místního německého dialektu, který probíhá při cestě lanovkou z údolí. Na jaře Nassfeld lákal i na Karibik na sněhu, kdy na slunečních terasách horských chat vyrostly palmy a plážové koktejly tekly proudem. Loňskou novinkou pak byl metalový festival pod širým nebem.

Zasloužená firnová odměna

I když nejvyšší lyžařsky přístupný vrchol sotva dosahuje dvou tisíc metrů, dá se Nassfeld považovat za sněhově opravdu spolehlivou jarní

Zábava na prvním místě

Více než 100 km sjezdovek v „hravém“ terénu s množstvím atrakcí přitom dokáže zabavit prak-

GULÁŠ S KNEDLÍKEM PO KORUTANSKU

117 Nassfeld

Nassfeld

4 000

Madritsche

Trogkofel

Gartnerkofel

3 500

3 000 2 500

2 002

2 000 1 500

110 km 110 km 63 %

KONSTANZ

BREGENZ

ZURICH

BESANCON

OBERSTDORF

ST. GALLEN

HOCHÖTZ

ST. ANTON

VADUZ

LUZERN

NEUCHATEL

FLUMSERBERG BAD RAGAZ

STOOS

BERN

KLEWENALP

SAMNAUN

NAUDERS

CHIESA IN VALMALENCO

SIERRE

MARTIGNY

ČTYŘI ÚDOLÍ VERBIER

ZERMATT CERVINIA

FLAINE CHAMONIX

ANNECY LA CLUSAZ

MEGEVE COURMAYER

ALBERTVILLE

MONTE ROSA

AOSTA

GRESSONEY

SONDRIO

LUGANO

SAAS-FEE

GRAND MASSIF LE GRAND BORNARD

MARILLEVA FOLGARIDA

KRONPLATZ

SILLIAN

LIENZ

SAPPADA VAL GARDENA ALTA BADIA AURONZO CORVARA CORTINA D´AMPEZZO CANAZEI ARABBA FORNI DI SOPRA CAREZZA VAL DI FASSA C IVETTA MARMOLADA LATEMAR MOENA PREDAZZO TRE VALLI

VAL CENIS

VALLOIRE ALPE D´HUEZ

VALMEINIER

VALFREJUS

LA GRAVE SESTRIERE

LES 2 ALPES SERRE CHEVALIER

TURIN

FELTRE

APRICA

RAVASCLETTO

BELLUNO

BORGO VALSUGANA MONTE BONDONE

ROVERETOF

TARVISIO KRANJSKA GORA SELLA NEVEA

TRŽIČ

JESENICE BLED

UDINE

KRVAVEC KRANJ

LJUBLJANA

LAVARONE

OLGARIA

ALAGNA VARALLO

VARESE

PROSINEC

ŘÍJEN

ZÁŘÍ

SRPEN

ČERVENEC

KVĚTEN

ČERVEN

FELDKIRCHEN

VILLACH KLAGENFURT

VOGEL

17 ŘÍJEN 20

LECCO

č. 103

ESPACE KILLY

MODANE

BAD KLEINKIRCHHEIM

S. MARTINO DI CASTROZZA

MILAN BRESCIA NA SLUNEČNÍCH HODINÁCH NA MADRITSCHE MŮŽETE KONTROLOVAT KAŽDOU ZAPOČTENOU VTEŘINU SLUNEČNÍHO VERONA SVITU GRENOBLE

GREBENZEN

KÖTSCHACH

NASSFELD

PADOVA

VENEZIA

BRUCK/MUR

KREISCHBERG

TURRACHER HÖHE

SPITTAL/DRAU

LEOBEN

JUDENBURG

KATSCHBERG

MALLNITZ

1 500 km HOHENTAUERN LACHTAL

538 km

BAD GASTEIN

BOVEC

TRENTO

MARIAZELL

HOCHKAR

MURAU

TAMSWEG

AGORDO

LA PLAGNE

TŘI ÚDOLÍ

RIESNERALM PLANNERALM

750 km

577 km

MAUTERNDORF

GASTEIN

OBERTILLIACH

LASSING

GALSTERBERGALM

HERMAGOR

VICENZA

LES ARCS

6.16 h 5.17 h

OBERTAUERN

GROSSARL

z Brna:

HOCHPUSTERTAL

LA ROSIERE

CHAMBERY

KAPRUN

ÖTSCHER GÖSTLING/YBBS

WURZERALM

DEFEREGGENTAL

BERGAMO

LA THUILE

SCHLADMING

CAVALESE VAL DI FIEMME

TONALE MADONNA DI CAMPIGLIO PAGANELLA PONTE DI LEGNO PINZOLO

SCHEIBBS

LIEZEN

STODERZINKEN

SALZBURGER SPORTWELT

SEISER ALM

PEJO

BELLINZONA

AVORIAZ

z Prahy:

MITTERSILL

KLAUSBERG SAND IN TAUFERS

GITSCHBERG JOCHTAL

PLOSE

BOLZANO

BORMIO

OBERTRAUN

0 km

ZELL AM SEE

BRUNECK

SULDEN

LIVIGNO

POSTALM TAUPLITZ

SAALBACH

HEILIGENBLUT

RATSCHINGS STERZING

AMSTETTEN

RAMSAU

BRIXEN

MADESIMO

GENEVA

ZILLERTAL ARENA

HINTERSTODER

LOSER

DACHSTEIN WEST

SAALFELDEN

MATREI

MERANO

ADELBODEN

SION

BERCHTESGADEN

LOFER

DOPRAVA

WILDKOGEL

HINTERTUX

OBERGURGL

CRANS MONTANA

PORTES DU SOLEIL

WAIDRING

GAISSAU HINTERSEE

ST. JOHANN IN TIROL

LADURNS

ST. MORITZ MONTREUX

KUFSTEIN

SCHNALSTAL

ANDERMATT

JUNGFRAU

KÖSSEN

MAYRHOFEN

NEUSTIFT STUBAITAL

SÖLDEN

KASBERG

BAD REICHENHALL

PATSCHERKOFEL

LENZERHEIDE

MEIRINGEN

FEUERKOGEL

REIT IM WINKL

SKI JUWEL ALPBACH ZILLERTAL

AXAMER LIZUM

PITZTAL

INTERLAKEN GRINDELWALD

LAUSANNE

STEYR

GMUNDEN

FIEBERBRUNN

GLUNGEZER

ST. P

YBBS/DONAU

ENNS

KAUNERTAL

DAVOS

AROSA

ENGELBERG

ÖTZTAL

SERFAUS

ISCHGL

SILVRETTA ARENA

CHUR

FLIMS LAAX FALERA

SÖRENBERG

FRIBOURG

LANDECK MONTAFON

YBRIG

SCHWYZ

p estré a vděčné červené sjezdovky rychlé lanovky LINZ dlouhá jarní firnová sezóna ubytování přímo na svahu scenérie jako v Dolomitech jen středně velký alpský areál SALZBURG převaha sedačkových lanovek bez bublin nižší nadmořská výška – na jaře měknoucí sníh HOCHKÖNIG

KÜHTAI

LECH

2 500 Kč

KLADY A ZÁPORY

KITZBÜHEL

DAMÜLS FELDKIRCH

PONTARLIER

1 500 Kč

Orientační ceny pobytů vycházejí z nabídek CK a místních turistických kanceláří a jsou přepočítané na 1 den lyžování.

ZUGSPITZE

INNSBRUCK

4 000 Kč

3 000 Kč

apartmán (4 os.)Kč– ubytování se skipasem 1 500

EHRWALD

KLEINWALSERTAL

BIEL

hotel*** – ubytování s polopenzí a skipasem

SKIWELT WILDER KAISER

LERMOOS

DUBEN

CENY POBYTŮ

ACHENKIRCH

GARMISCH REUTTE

BŘEZEN

dospělí 6 dní..........................................................233 EUR mládež 6 dní (6–14 let).....................................117 EUR

BASEL

os./hod.

CENY SKIPASŮ

MÜNCHEN

BAD TÖLZ

49 400

/stredisko/23

destinaci – alespoň pro toho, kdo se rád oddává začne na povrchu jemně povolovat, na svahy se firnovým orgiím. Jakmile sněží „od jihu“, Nassfeld dají vykreslovat ty nejvydařenější oblouky celé dostává bohatý příděl a vzhledem k „mísosezóny, neboť firn zaříznutou hranu lyží spolehvitému“ tvaru terénu se tu sníh velmi dobře livě podrží. Vzhledem k orientaci sjezdovek do ukládá. Kvůli nižší nadmořské výšce a síle jarních různých světových stran pak nedá ani velkou KARLSRUHE slunečních paprsků samozřejmě brzy firnovatí, práci užívat si firnové blaženosti klidně i po ale i to má své kouzlo – jakmile ranní „beton“ STUTTGART dlouhé hodiny…

SCHAFFHAUSEN

10 % m 0n. m.

www.nassfeld.at/cz

Průjezd skalami Lenivá pohoda v italském duchu krajinově působivé jsou červené a černé tratě lehké, načervenalé sjezdovky na jižní straně Gartnerkofelu z Trogkofelu, které se prosmýkají mezi skalami povolují jako jedny z prvních Nezáludná dálnice Ve sportovním tempu po severním úboří Gartnerkofelu se po vlažnějším nájezdu přehledná a s poměrně pravidelným sklonem je červená „dálnice“ z hřebene Madritsche řítí i sportovně červená trať FIS, která zůstává díky stínu směrem na Sonnleitn déla „tvrdá“

HOLZKIRCHEN

ÚNOR

LEDEN

10 1 5 3

MEMMINGEN

600

500

27 %

Tröpolach

1 402 m

1 000

LISTOPAD

Sonnleitn

 PŘÍŠTĚ: TRIESTE

Fanningberg

Malý areál v rakouském Lungau, který znají spíš místní. Má ale hodně přehledných širokých sjezdovek, takže je to i parádní Carvingberg.

118 NEJDELŠÍ SJEZDOVKY ALP ŠVÝCARSKO | SAVOGNIN

Časová náročnost výjezdu a sjezdu

Piz Martegnas–Savognin

TRAVEL

vrcholu Piz Martegnas z více než 2 600 m se dá absolvovat v podstatě dálniční sjezd do údolí o téměř 1 500 výškových metrů níže bez přejezdových rovinek, které jsou pro mimořádně dlouhé tratě typické. Sjezd má tři patra – to nejvyšší je pohodové, kdy trať v červeno-modrém sklonu převážně šikmo svahem klesá po bezlesé vyhlídkové pláni, prostřední má naopak „slalomového“ ducha, dá se ale zdolat i po příjemně modré objížďce, a spodní je opět pohodovější, i když se dvěma „červenými“ schody. Ještě o něco delší sjezd s o málo větším převýšením vede z vedlejšího vrcholu Piz Cartas

4 000 V

3 500 3 000

2 000 1 500 1 000 500

57 %

81 %

1 181

(2 713 m), ten už je ale z lyžařského hlediska „pokažen“ právě dlouhatánskou traverzovitou cestou. Z údolí startuje expresní 4sedačka, na niž od mezistanice Tigignas navazuje moderní 10místná kabinka. Nejvyšším patrem ze Somtgantu na Piz Martegnas pak vyjíždí 6sedačka s bublinou. Celý sjezd je zasněžován, v podstatě jako jediný z celého Savogninu, a je tak sjízdný po většinu sezóny.

1 460 m

Φ sk ma lon: 2 x. s 4, klo 09 n: 4 % 8,5 7

2 500

69 m

SAVOGNIN JE DOSLOVA UKRYTÝ NA JIHOVÝCHODĚ ŠVÝCARSKA UPROSTŘED RÉTSKÝCH ALP, COŽ JSOU MOHUTNÉ TŘÍTISÍCOVÉ HORY S POMĚRNĚ PRAVIDELNOU STAVBOU, A TEDY DOBŘE VYUŽITELNÉ PRO DLOUHÉ SJEZDOVKY, NEPŘERUŠOVANÉ ROVINKAMI. TEXT A FOTO: RADEK HOLUB

2 641

Dálnice Z NEBE

36 % 6 %

m n. m.

Ačkoliv zvláště v nejvyšších partiích vede sjezd spíše šikmo svahem než po spádnici, prakticky nemá hluchá místa, až na krátké úseky kolem mezistanic lanovek.

SJEZDOVKA: KOMFORT: GENIUS LOCI:

NEJ 17 ŘÍJEN 20

č. 103

 PŘÍŠTĚ:

20. sjezd s největším převýšením ve Švýcarsku 8. sjezd s největším převýšením v Graubündenu, z nich zároveň s nejméně přejezdovými úseky

Fügen – Spieljoch

Z nejvyšších partií s hravými terénními vlnami se do pásma lesa spouští široká dálnice, která pokračuje po mýtinách s několika sytě červenými hangy až do údolí.

dlouhý sjezd nepřerušovaný rovinkami převážně svižně modrý až červený sklon

Piz Martegnas

rychlý výjezd expresními lanovkami panoramata během celého sjezdu jednotvárný, dálniční charakter sjezdu

Somtgant

6000

výjezd se dvěma přestupy

5600

poměrně frekventovaná trať

5200

1:3

4800

m n. m. 4800

4400 Tigignas

4400

4000

3600

3200

2800

2400

2000 Savognin

1600

1200

1200 800 400 0 5400

6000

13200

4800

12000

4200

10800

3600

8400

3000

9600

2400

7200

1800

6000

1200

3600

600

4800

2400

mírném rozjezdu přichází „slalomák“2, který ve dvou 500m pasážích padá v červeno-černém sklonu (průměr 800 37 %, max. 49 %) k další mezistanici Tigignas. Odtud trať 400 po užší cestě najíždí na příjemně modrou louku (17 % 0 na 1 000 m) a pak ve dvou strmějších „schodech“3 (400 a 150 m, průměr 32 %) doklesá na okraj městečka.

1200 0m

Nejprve trať krátce úzce traverzuje po vrcholovém hřebeni, ale brzy se vrhá do prostorného kotle1 (průměrný sklon 34 % v úseku 500 m), poté svižně a stále široce klesá šikmo svahem (19 % na 1 300 m) a zase příměji dopadá k mezistanici Somtgant (27 % na 200 m). V prostřední části po 500 m dlouhém

2000

1600

6600

7200

7800

8400

9000

9600

10200

119

Rodinná zimní dovolená

NA SLUNNÉ STRANĚ ALP NEJLEPŠÍ ZIMNÍ PRÁZDNINOVÁ DESTINACE V SRDCI RAKOUSKA ČERSTVÝ HORSKÝ VZDUCH S MINIMEM ČÁSTEČEK PRACHU ČI ALERGENŮ, HOJNOST SLUNEČNÍHO SVITU SPOLU S JISTOTOU SNĚHU A SPOUSTA MOŽNOSTÍ PRO CELOU RODINU JSOU ZÁRUKAMI VYDAŘENÉ ZIMNÍ DOVOLENÉ V RAKOUSKÝCH HORÁCH. VŠECHNY TYTO ASPEKTY CHARAKTERIZUJÍ REGION, KTERÝ SE ETABLOVAL JAKO TOP DESTINACE PRO RODINNOU DOVOLENOU NA SLUNNÉ STRANĚ ALP: RODINNÝ PRÁZDNINOVÝ REGION KATSCHBERG. do by si nepřál pohádkovou zimní dovolenou? Turistický region Katschberg leží v optimální prázdninové oblasti na jižní straně hlavního hřebene Alp na hranici mezi rakouskými spolkovými zeměmi Korutany a Salcbursko ve výšce 1 150 až 2 220 metrů nad mořem. Katschberg nabízí víc: víc přírody, víc pohostinnosti, víc prázdninové radosti pro celou rodinu! Horský průsmyk známý jako Katschberghöhe ale slouží i jako spojka mezi slunnými Korutany a tradicemi prodchnutým Salcburskem – a v jednom regionu spojuje z obou zemí to nejlepší.

Fakta a čísla

Propojená lyžařská oblast Katschberg-Aineck nabízí 70 kilometrů denně upravovaných sjezdovek (z nichž je 10 km modrých, 40 kilometrů červených a 10 kilometrů černých), které jsou široké a přehledné a všechny jsou také opatřeny systémem zasněžování. 16 lanovek a vleků přepraví 27 500 osob za hodinu. Lyžařské hory Aineck a Tschaneck jsou propojeny lyžařským mostem s pojízdným pásem. V závislosti na čase v sezóně je sjezdovka Königswiese v Katschbergu otevřená jednou nebo dvakrát týdně mezi 19. a 22. hodinou pro večerní lyžování za umělého osvětlení. Většina hotelů na Katschberghöhe se nachází přímo na sjezdovkách. Z Rennwegu (vzdáleného 6 km) přiveze návštěvníky do lyžařského areálu zdarma skibus tam i zpět za 10 minut. Šest lyžařských škol nabízí dětem a dospělým specializované lyžařské kurzy, stejně jako ski safari a lyžařské túry. Vybavení lze zapůjčit přímo v lyžařských školách či několika sportovních obchodech.

Ideální lyžařská aréna pro běžné lyžaře a začátečníky

Prázdninový region Katschberg v zimě boduje díky přehlednému uspořádání lyžařského areálu. Široké sjezdovky v lyžařské oblasti Katschberg-Aineck jsou většinou mírně obtížné. Přímá trať na Ainecku je atrakcí pro experty a 10 kilometrů snadných sjezdovek je k dispozici méně zkušeným lyžařům. Přátelská obsluha 16 lanovek a vleků a nastavitelné pojízdné pásy pomáhají nastoupit dětem. Lyžařský most s pohyblivým pásem pak spojuje dvě lyžařské hory Tschaneck a Aineck.

Perfektní místo v horách – ubytování v Katschbergu

Prázdninoví hosté zblízka i zdáli najdou přímo na Katschberghöhe ubytování přívětivé k rodinám v několika čtyřhvězdičkových hotelech i apartmánech a chaletech. Rodinné penziony, hostely a prázdninové apartmány jsou také v Rennwegu a okolí a všechny zaručí, že se v nich budete cítit příjemně. Hotely obvykle nabízejí prostorné wellness zóny a jsou speciálně připravené pro ubytování rodin s dětmi, kterým nabízejí doplňkové služby, možnost hlídání dětí a dětská menu.

FOTO: RODO_AF – REMONTEES-MECANIQUES.NET

120 LANOVKOVÉ KURIOZITY

TRAVEL

DODNES EXISTUJÍCÍ DVOUSEDAČKOVÁ LANOVKA KAPELLBAHN V ÚDOLÍ SILBERTAL JE JAKO POSLEDNÍ VYBAVENA BUBLINAMI JIŽ ZNAČNĚ ARCHAICKÉHO VZHLEDU

DALŠÍ RAKOUSKOU NEODPOJITELNOU DVOUSEDAČKOU S BUBLINOU JE HAUSBERGBAHN V ELLMAU

Neodpojitelné sedačkové lanovky

S BUBLINOU SPECIÁLNÍ SKUPINOU LANOVÝCH DRAH, KTERÉ SE NIKDY NEDOČKALY VELKÉHO ROZŠÍŘENÍ, JSOU NEODPOJITELNÉ SEDAČKOVÉ LANOVKY S BUBLINAMI. NAJDEME JE PŘEDEVŠÍM V RAKOUSKU A NĚMECKU A NEJNOVĚJŠÍ Z NICH TAKÉ V OLYMPIJSKÉM STŘEDISKU V RUSKU. TEXT A FOTO: RADIM POLCER, www.lanove-drahy.cz

yto lanovky spojují výhodu klasických odpojitelných lanovek s bublinami, kde jsou cestující chráněni před nepřízní počasí, nižší dopravní rychlost a méně pohodlné nastupování a vystupování typické pro neodpojitelné lanovky. Jde tak o zajímavý koncept, jak výrazně zvýšit komfort cestujících při podstatně nižších pořizovacích nákladech v porovnání s odpojitelnými lanovkami. Jejich obecnou nevýhodou je ovšem nemožnost garážování sedaček v době, kdy lanovka není v provozu, což platí z pochopitelných důvodů obecně pro všechny neodpojitelné lanovky. Bubliny jsou tak trvale vystaveny nepříznivým povětrnostním vlivům, a jak vypadají takřka neprůhledné bubliny některých starších lanovek, již každý z nás jistě někde zažil (a to mnohdy i na odpojitelných lanovkách, kde se sedačky každý den řádně negarážují).

Zákaz negarážovatelných bublin v Rakousku

V Rakousku se na počátku 90. let dokonce do norem dostala podmínka, že u všech nově stavěných lanových drah s bublinami musí být možné sedačky garážovat, což v této zemi stavbu dalších neodpojitelných lanovek s bublinami znemožnilo a po roce 1992 tak zde už žádná nová nevznikla.

První bubliny už v 60. letech

Neodpojitelné sedačkové lanovky s bublinami se objevily mnohem dřív než odpojitelné. Již v 60. letech se bylo možno v Rakousku setkat s jednosedačkovými lanovkami, kde byla část sedaček vybavena prastarou bublinou ve tvaru skořápky, která se přiklápěla z boku. Šlo o lanovku na Ehrwalder Alm, Reitherkogelbahn v Alpbachtalu a Kellerjochbahn 3 ve Schwazu. Poslední jmenovaná měla bublinami vybavené dokonce všechny sedačky. Obdobně pak byly mezi lety 1975 a 1984 v Rakousku firmou Doppelmayr postaveny 4 neodpojitelné dvousedačkové lanovky – bubliny měly stále ještě dosti archaický design, příklápěly se již ovšem shora. V údolí Gasteinertal šlo o lanovky Schideckbahn ve Sportgasteinu a Brandlalm v Dorfgasteinu, v Klösterle o lanovku Sonnenkopfbahn a konečně v Silbertalu o dráhu Kapellbahn, která má bublinou vybaveny všechny sedačky a je v provozu jako jediná z nich dodnes. V roce 1987 se rozjela první obdobná dráha firmy Leitner Elferlift v údolí Stubaital, která již ovšem byla v roce 2004 nahrazena. Následovaly už jen 3 další lanovky tohoto typu, které však byly vybaveny modernějšími bublinami – dvousedačkové Zaglaubahn ve Werfenwengu (výrobce Steurer, každá 3. sedačka vybavena bublinou

Doppelmayr) a Hausbergbahn v Ellmau a v roce 1992 čtyřsedačková Happeckbahn v Matrei. Posledně dvě jmenované lanovky vyrobila firma Doppelmayr, bublinami mají opět vybaveny všechny sedačky a jsou v provozu dodnes. Poté se již, jak bylo zmíněno výše, žádná další obdobná lanovka v Rakousku neobjevila.

V Německu pět exemplářů, jeden se přestěhoval do Jeseníků

Celkem 5 neodpojitelných dvousedaček s bublinou bylo postupně postaveno v Německu. První z nich byla vyhlídková dráha na Warsberg u Saarburgu, která byla postavena firmou Doppelmayr v roce 1976 a měla všechny sedačky vybavené archaickými bublinami, stejnými jako na Kapellbahn v Silbertalu. Před pár lety byly sedačky nahrazeny novými s bublinami moderního designu. Na počátku 90. let se do popisované skupiny lanovek dostaly dvě starší lanovky, kde byla provedena náhrada části starších sedačky za nové s bublinami – Ettelsbergbahn ve Willingenu (každá 8. sedačka s bublinou Doppelmayr) a vyhlídková Cochemer Sesselbahn (každá 3. sedačka s bublinou Felix Wopfner) v údolí řeky Mosel. Konečně v roce 1996, resp. 2004, přibyly ještě dvě lanovky od firmy Leitner v Panorama-Parku Kirchhundem, resp. v Thale (Rosstrappe) – v obou případech se na laně střídá vždy jedna sedačka bez a jedna s bublinou. Z výše uvedených lanovek byla zatím jako jediná v roce 2007 nahrazena dráha ve Willingenu, která se následně v roce 2009 přemístila do Jeseníků na Paprsek. Původní lanovka byla postavena v roce 1971 firmou PHB (Pohlig-Heckel-Bleichert), ovšem v roce 1993 byla zásadně rekonstruována firmou Doppelmayr, při níž dostala např. novou moderní poháněcí stanici a 17 původních sedaček bylo vyměněno za nové s bublinami. Tato kombinace byla samozřejmě využita i na Paprsku, a tato lanovka se tak stala vůbec první sedačko-

121

V ROCE 2009 SE TENTO UNIKÁT DOSTAL TAKÉ DO ČESKÉ REPUBLIKY – NA PAPRSEK V JESENÍKÁCH, KDE JE BUBLINOU VYBAVENA KAŽDÁ 7. SEDAČKA

vou lanovkou s bublinami v České republice (byť je bublinami vybavena jen část sedaček). Toto řešení ocení lyžaři především při nepříznivém počasí, kdy stejně moc lidí nelyžuje a není tak problém si vždy počkat na sedačku s bublinou. Pocitový rozdíl při osmiminutové jízdě za hustého sněžení nebo v dešti na kryté nebo nekryté sedačce jistě nevyžaduje komentář.

Unikátní kombinace sedaček s různým počtem míst

Poma Del Bosque z roku 1998 v argentinském Cerro Castor, kde se původně střídala vždy jedna sedačka s bublinou a jedna bez. Velký unikát, složený z několika použitých lanovek, se pod názvem Lynch rozjel v roce 2006 v největším argentinském středisku Catedral. Na laně se zde střídala vždy dvousedačka s bublinou (pocházející z výše zmíněné lanovky Zaglaubahn ve Werfenwengu) s nekrytou čtyřsedačkou. I přes rozdílnou kapacitu sedaček zde ke kolizím při nastupování nedochází, protože čtyřsedačky jsou určeny pouze k nástupu v dolní stanici a dvousedačky zase pouze k nástupu v mezistanici. Dle aktuálních fotografií však i zde byly před pár lety bubliny ze sedaček z neznámých důvodů demontovány.

Zástupkyně i na olympiádě v Soči

Ačkoliv by se z výše uvedených odstavců mohlo zdát, že poslední nová neodpojitelná

lanovka s bublinou (nepočítaje přemístěné dráhy) byla vybudována v roce 2004, není tomu tak. Poněkud překvapivě byly v letech 2011 a 2013 v lyžařském areálu Karusel poblíž Krásné Poljany v rámci přípravy na zimní olympijské hry v Soči 2014 firmou Poma postaveny hned 4 neodpojitelné čtyřsedačky s komfortní bublinou. Délky jejich tras nejsou dlouhé, pohybují se pouze v rozmezí 360 až 680 metrů, otázkou ovšem je, jak budou bubliny vypadat po pár letech provozu při trvalém působení vysokohorského prostředí…

 PŘÍŠTĚ: 17 ŘÍJEN 20

č. 103

Dvoulanové kabinkové lanovky

Dvoulanová oběžná dráha s odpojitelnými vozy je vynálezem starým již téměř 150 let, na celém světě jich však bylo postaveno jen několik desítek. A v současnosti jde již o postupně vymírající druh.

FOTO: RODO_AF – REMONTEES-MECANIQUES.NET

Za dalšími neodpojitelnými lanovkami s bublinami se již musíme vydat mimo Evropu. V roce 1988 dodal Doppelmayr neodpojitelnou dvousedačku s bublinou do pákistánského střediska Murree (51 sedaček s bublinou a 27 bez), která zde doplnila obdobnou starší lanovku od Pomy. Stejnou lanovku instaloval Doppelmayr v roce 1995 také v čínském středisku Yabuli, dle aktuálních fotografií však byly bubliny mezitím odstraněny. Obdobně o bubliny přišla také čtyřsedačka

LANOVKA NA PAPRSKU POCHÁZÍ Z NĚMECKÉHO WILLINGENU, KDE BYLA POSTAVENA V ROCE 1971 A MODERNIZOVÁNA V ROCE 1993

ZATÍM POSLEDNÍ NOVOU LANOVKOU TOHOTO DRUHU VE STŘEDNÍ EVROPĚ JE DRÁHA V NĚMECKÉM THALE, KTERÁ V ROCE 2004 NAHRADILA JEDNOSEDAČKU VYROBENOU CHRUDIMSKOU TRANSPORTOU

UNIKÁTEM JE LANOVKA LYNCH V ARGENTINSKÉM STŘEDISKU CATEDRAL, KDE SE PRAVIDELNĚ STŘÍDAJÍ 2MÍSTNÉ SEDAČKY S BUBLINOU S NEKRYTÝMI 4MÍSTNÝMI SEDAČKAMI

122

LYŽAŘSKÝ AREÁL MONÍNEC BY NEEXISTOVAL BEZ VIZIONÁŘSKÝCH SCHOPNOSTÍ A ENORMNÍHO NASAZENÍ OBOU JARDŮ KREJČÍCH, MLADŠÍHO SYNA A STARŠÍHO OTCE (ZLEVA). NA NĚKDEJŠÍ REKREAČNÍ STŘEDISKO URANOVÝCH DOLŮ PŘÍBRAM JIŽ BYL DOKONCE VYDÁN DEMOLIČNÍ VÝMĚR, PROTOŽE PRO NĚJ NEBYLO UPLATNĚNÍ… RODINA KREJČÍCH VE ZCHÁTRALÝCH OBJEKTECH NEJPRVE PROVOZOVALA REKREAČNÍ ZAŘÍZENÍ PRO ŠKOLY A ŠKOLKY, ABY JE V PRŮBĚHU NÁSLEDUJÍCÍCH 15 LET PROMĚNILA V (MIMO JINÉ) MOŽNÁ NEJMODERNĚJŠÍ LYŽAŘSKÝ AREÁL V ČESKU. JAKO V AMERICKÉM SNU. STARŠÍ JARDA SE DNES STARÁ ZEJMÉNA O SNÍH A O VEDENÍ TURISTICKÉ OBLASTI TOULAVA, MLADŠÍ JARDA STŘEDISKO ÚSPĚŠNĚ ŘEDITELUJE.

Nemile nás překvapil hlavně v tom, že v jím produkovaném sněhu je vyšší procento vzduchu, než jsme si spočítali, a sníh proto více „sesedá“, což v konečném důsledku znamená, že pokryjeme menší plochu, než jsme odhadovali. Podle našich propočtů na základě údajů od výrobce jsme měli potřebovat na vysněžení horních 600 m sjezdovky a 10m pásu k nástupu na lanovku 22 dní, ale ve skutečnosti to bylo 26 dní.

FOTO: SKIAREÁL MONÍNEC

TRAVEL

Můžete už po této zkušenosti říci, o kolik přesně je sníh ze Snowfactory dražší než obvyklý technický sníh? Úplně přesně ne, ale velmi přesně je 3,5 až 4krát dražší.

MONÍNEC lyžuje se pět měsíců z roku

LETOS PRODĚLALO ČESKÉ LYŽOVÁNÍ MALOU REVOLUCI. USTAVIL SE NOVÝ HISTORICKÝ MILNÍK, KDY BYL V ČESKU POPRVÉ UVEDEN DO PROVOZU SYSTÉM TECHNICKÉHO ZASNĚŽOVÁNÍ ZA PLUSOVÝCH TEPLOT. TECHNOLOGIE SNOWFACTORY ZASNĚŽILA STŘEDOČESKÝ MONÍNEC, KTERÝ TAK MOHL NABÍDNOUT LYŽOVÁNÍ JIŽ OD 26. ŘÍJNA! DOST K TOMU, ABYCHOM VYZPOVÍDALI ŘEDITELE AREÁLU, JAROSLAVA KREJČÍHO ML., Z JEHO ZKUŠENOSTÍ A POZNATKŮ Z PRVNÍCH MĚSÍCŮ FUNGOVÁNÍ TOHOTO UNIKÁTNÍHO SYSTÉMU. ak dnes hodnotíte investici do Snowfactory? Zima byla netypicky silná, máte dojem, že to byl krok správným směrem? Investici do Snowfactory i dnes hodnotíme jako správnou, i když pro někoho se může zdát nesmyslná. Víme, že za nás Snowfactory nevyřeší všechny nástrahy zimy, ale i při této zatím krásné zimě, kdybychom tuto technologii neměli, tak promeškáme polovinu už tak krátkých vánočních prázdnin, protože do té doby bylo jen devět dní vhodných k zasněžování a přišly dvě velké oblevy. Takže díky základu ze Snowfactory běžela i návštěvnicky sezóna naplno už od 17. 12. Jinak musím říct, že i tržby do té doby byly příjemné, nejen na lanovce, ale i v ubytování – 70% obsazenost v listopadu jsme nikdy neměli. Snowfactory je také velkým přínosem jako marketingový nástroj – pokud dokážeme garan-

tovat sníh, můžeme například dobře plánovat akce, které navíc mohou být svým způsobem jedinečné. Ověřili jsme si to letošní sezónu, kdy byl velký zájem o vánoční firemní večírky spojené s čistě firemním lyžováním na pro ostatní uzavřené sjezdovce. Podobná předvánoční nabídka je unikátní a pro mnohé firmy je to velké lákadlo, které má pro nás samozřejmě zajímavý ekonomický efekt. Překvapil vás něčím Snowfactory mile a naopak nemile? Mile překvapil kvalitou sněhu, kterou mimochodem pochválil i Aleš Krýzl, jenž s kolegy hned 20. 11. zorganizoval testovací soustředění našich mladých lyžařů. Mile překvapila i oproti očekávání nízká hlučnost, která je v praxi srovnatelná s jedním konvenčním sněhovým dělem.

Dokdy se bude letos na Monínci lyžovat? To bude záležet jen na chuti lidí. Doufám, že i přes dlouhou zimu budou mít chuť ještě lyžovat i v době, kdy obvykle vytáhnou kolo. Plán je udržet plný provoz do Velikonoc, tedy 17. 4. Ve výsledku velmi pravděpodobně budeme provozovat lyžařský areál rekordně dlouho, přes 5 měsíců! Jak se bude dále rozvíjet technologické zázemí, co se týče výroby sněhu na Monínci? Chybí vám ještě něco, nebo už je definitivně hotovo? Jsme saturovaní, ale v investicích budeme i dále pokračovat. Letos jsme ke Snowfactory koupili ještě novou špičkovou rolbu Kasbohrer, ve výhledu je postupná modernizace sněhových děl, konkrétně obměna modelů M18 za T10. A jaké plánujete další investice do modernizace areálu obecně? Plánujeme dvě velké investice – rozšíření budovy s restaurací M2, kdy přistavíme větší a modernější lyžařskou půjčovnu, servis a prodejnu a zároveň rozšíříme gastro provoz. V současné době ukončujeme výběrové řízení s potencionálními partnery. Druhá bude kompletní rekonstrukce penzionu Javorka, kde bychom rádi zvýšili úroveň ubytování na tříhvězdičkový standard vč. dalších školicích prostorů a nového zázemí pro hotelovou lyžařskou školu, která prioritně slouží pro naše ubytované hosty. Také uvažujeme o novém osvětlení svahů pod hotelem Monínec, jak pro možnost výuky ve večerních hodinách, tak pro komerční využití. Vše spustíme na sklonku března 2018 a ukončíme nejpozději koncem října téhož roku. A nakonec: popište, jak bude Monínec vypadat za 10 let… Bude to velké. Ale zatím je to podnikatelské tajemství… Ptal se Petr Socha

FOTO: PETR SOCHA – SNOW

TECHNOLOGICKÁ UDÁLOST LETOŠNÍHO ROKU – PRVNÍ SNOWFACTORY V ČESKU A ZÁROVEŇ PRVNÍ SNOWFACTORY K ZASNĚŽENÍ CELÉHO STŘEDISKA NA SVĚTĚ

123 ské výšce, a proto nebylo možné se spoléhat na tradiční sněžná děla. Zároveň jsme neměli čas ani místo pro uskladnění dostatku sněhu, takže jsme museli naplánovat transport sněhu na můstky z úložišť. Pro olympiádu jsme tedy využívali pět různých metod zabezpečení sněhu: přírodní sníh, tradiční technický sníh, sníh ze Snowfactory, zásobárny sněhu a transport sněhu. Všechno toto úsilí se vyplatilo, o sníh nebyla nouze ani v tehdy panujícím teplém počasí. Navíc sněhu nebyl jen dostatek, ale byl i velmi kvalitní.

GURU VÝROBY SNĚHU Geir Ødegaard Olsen

o jste měl vlastně přesně na starost v Soči? V Soči jsem byl součástí týmu od začátku roku 2010. Měli jsme za úkol postavit celý lyžařský resort pro uskutečnění všech alpských, snowboardových i freestylových závodů. A to na místě, kde dosud nebylo nic. Součástí zakázky bylo i vycvičit na vysokou úroveň tým lidí, kteří zajišťovali tvorbu a údržbu sněhu. A také jsem byl odpovědný za připravenost střediska pro olympijské hry a zajištění sněhu a všeho kolem na olympijských sjezdovkách.

V Soči byl sníh vytvářen pomocí Snowfactory? V Soči, abychom zajistili dostatek sněhu, byly využity všechny dostupné metody. Obzvláště aktuální to bylo po problémech při OH ve Vancouveru. Základním pilířem byly moderní systémy na výrobu konvenčního technického sněhu. Poté jsme testovali různé způsoby, jak uchovat sníh z jedné zimy na zimu další. Na jaře 2013 uskladnilo středisko Rosa Khutor 450 tisíc m3 sněhu na

FOTO: ARCHIV G. Ø. OLSENA

GEIR ØDEGAARD OLSEN JE JEDNÍM Z NEJVĚTŠÍCH ZNALCŮ TECHNICKÉHO ZASNĚŽOVÁNÍ NA PLANETĚ. 54LETÝ NOR PRACOVAL DEVATENÁCT LET V LILLEHAMMERSKÉM STŘEDISKU HAFJELL ALPINSENTER JAKO MANAŽER A ŘEDITEL, KDE MĚL MIMO JINÉ ZA ÚKOL PŘED OLYMPIÁDOU ROKU 1994 VYTVOŘIT ZE STŘEDISKA CELOROČNĚ OTEVŘENÝ RESORT SE ZAMĚŘENÍM NA AKTIVNÍ LYŽAŘE A SPORTOVCE. JEDNU Z NEJVĚTŠÍCH PROFESNÍCH ZKUŠENOSTÍ POSBÍRAL COBY OSOBA ZODPOVĚDNÁ ZA ZASNĚŽOVÁNÍ OLYMPIJSKÉHO AREÁLU V SOČI. A BYL TO PRÁVĚ ON, KDO ZAVÁDĚL SNOWFACTORY NA STŘEDOČESKÉM MONÍNCI.

Jaké je podle vás nejlepší využití Snowfactory? Snowfactory je ideální jako garant sněhu třeba pro závody na malých plochách nebo jako doplnění kritických míst při velkých závodech. Tedy Snowfactory využijí obzvlášť ti, kdo pořádají závody a podobné akce. V podobném duchu Snowfactory zajistí, že střediska mohou zahájit provoz včas, například o Vánocích, kdy je může zbrzdit třeba jen částečný nedostatek sněhu. Myslíte, že Snowfactory má potenciál prodloužit sezónu a zvýšit počet lyžařských dnů v lyžařských areálech? Určitě, i když to nelze přesně kvantifikovat. Jak jsem však zmínil, pro areály je důležité zajistit včasné spuštění provozu. Lidé často dopředu plánují prázdniny a víkendové návštěvy lyžařských středisek a ta na to musí být připravena. Co je speciálního na „sněhu“ vyrobeném pomocí Snowfactory? Ten sníh je jiný, spíše jsou to ledové krystaly, takže se k němu musí přistupovat jinak. Je třeba jej urolbovat a poté skladovat pokud možno ve správných podmínkách. Lyžoval jste na sněhu ze Snowfactory? Je to jiná jízda než na tradičním technickém sněhu? Ano, skladovaný sníh je pro lyžování velmi dobrý – lepší než přírodní jarní sníh. Ale musí o něj být dobře postaráno a musí být rolbován. Má vysokou hustotu a netaje tak rychle jako tradičně vyráběný sníh.

osmi hromadách rozmístěných po svazích. Bylo to hodně práce, ale podařilo se a já se naučil mnoho o tom, co vše je možné se sněhem dělat. Technologii Snowfactory jsme instalovali na skokanských můstcích. Ty byly v nízké nadmoř-

Kdy můžeme očekávat globální rozšíření Snowfactory? Očekávám, že mnoho středisek bude mít brzy o Snowfactory zájem. Dle mého odhadu se během pěti až deseti let stane běžným doplňkem konvenčních zasněžovacích systémů. Ptal se Lukáš Vavrda

DO SKIAREÁLU MONÍNEC NAJDETE NA VYTRHÁVACÍ KARTĚ NA KONCI TOHOTO ČASOPISU!

124 TIPY

TRAVEL

„Jen tady jich můžete mít šest za den.“ Tak jako je každá žena jiná, i každá plešivecká sjezdovka má svou osobitost – černá Jitka, červená Aida, červeno-modrá Hana a modré Pavla, Renata a Daniela. A je na vás, jestli je všechny zvládnete hned po ránu, nebo na ně budete potřebovat celý den…

TEXT:

ANDREA DRENGUBÁKOVÁ

FOTO: SNOWTOUR

PLEŠIVEC

mladíček s širokými rysy PLEŠIVEC JE MLADÍKEM MEZI ČESKÝMI LYŽAŘSKÝMI CENTRY, DÍKY ČEMUŽ SE MU VYHNULY NĚKTERÉ DŘÍVE BĚŽNÉ NEDUHY. POCHLUBIT SE TAK MŮŽE DOSTATEČNOU ŠÍŘKOU SJEZDOVEK, RYCHLÝMI SEDAČKOVÝMI LANOVKAMI I JEDNÍM Z NEJVĚTŠÍCH DĚTSKÝCH PARKŮ U NÁS.

Hned 4 pojízdné koberce mohou děti využívat v dětském parku na Loukách pod Plešivcem, který svou rozlohou a výbavou – slalomová zvířata, podjížděcí branky a dětská herna přímo u parku – patří mezi vůbec největší dětské lyžařské parky v Česku. Dětská zóna je bezpečně oddělená od ostatních sjezdovek a je bezprostředně přístupná z parkoviště.

Jak se sklouznou děti bez lyží? Na zvířátku! I prckové, kteří jsou ještě na lyže příliš malí, se mohou v dětském parku na Plešivci sklouznout. Třeba na „klouzavých“ molitanových zvířatkách.

125 Fofrem nahoru i dolů Na plešivecké sjezdovky jezdí tři sedačkové lanovky, z nichž dvě hlavní lyžaře potěší i velmi slušnou rychlostí – nebudete tak mít pocit, že trávíte víc času na lanovkách než lyžováním.

Kančí se šípkovou omáčkou Příjemná restaurace s dřevěným interiérem se nachází přímo na vrcholu Plešivce. Žádný fast food! V jídelníčku najdete například kančí kýtu se šípkovou omáčkou, pečenou červenou řepu s kozím sýrem nebo bramborové taštičky plněné povidly s oříškovým máslem.

NEJ SJEZDOVKA

NEJ

Nejoblíbenější sjezdovkou na Plešivci je Hana. Její začátek se spouští sytě červeně do mírné pravotočivé zatáčky, ale ve velmi dostatečné šířce, pak se trať mírní, ale stále je jezdivá a díky setrvačnosti z počátku se na ní dá stále v pohodě pokládat do oblouků.

NEJ VYHLÍDKA

NEJ

Jestli se vám nechce stoupat až na vrchol Plešivce k rozhledně, pokochejte se ze startu černočervené sjezdovky Aidy, odkud budete mít pláně kolem krušnohorských Abertam jako na dlani.

PLEŠIVEC JEDNÍM DECHEM Moderní středisko nešetřilo na šíři sjezdovek, které mají i slušnou délku a rozmanitý profil – od modré po černou. Neobyčejně rozsáhlý je zdejší dětský park. Více informací:

www.skiarealplesivec.com

126 TIPY „Žádnej přísnej zabiják...“ Sjezdovka Závodní je sice černá, ale na české poměry docela široká, a tedy ne tak přísná. Její sklon si dokáže užít i středně zdatný lyžař.

TRAVEL

TEXT:

ANDREA DRENGUBÁKOVÁ

FOTO: TOMÁŠ RUCKÝ

HERLÍKOVICE

sportovní i rodinné KRKONOŠSKÉ HERLÍKOVICE, KTERÉ V POSLEDNÍCH LETECH PROŠLY NENÁPADNOU MODERNIZACÍ, PODĚLÍ ROVNÝM DÍLEM RODINY S DĚTMI I MLADÉ SPORTOVNÍ LYŽAŘE – MAJÍ DĚTSKÉ PARKY, DLOUHÉ SJEZDOVKY I ATRAKCE JAKO MĚŘENÝ SLALOM A K TOMU VELMI DOBRÉ JÍDLO!

12,4

I když se Herlíkovice nezdají být velkým střediskem, tolik kilometrů sjezdovek mají – největší zastoupení mají modré tratě, které najdete převážně na Bubákově, následované červenými „herlíkovickými“ tratěmi a nakonec dva černé padáky. Ty nejdelší tratě se mohou blýsknout nadprůměrným převýšením až 500 m.

Slalom, nebo klouzačky? Dobře vybavený a prostorný je dětský park přímo u centrálního parkoviště – k dispozici je pojízdný pás, lanáček a samozřejmě řada slalomových zvířat. I nelyžující ratolesti se tu zabaví, a to v dětském koutku přímo v zázemí lyžařské školy u parku. Klouzačky, domeček nebo autíčka nebudou nudit žádné dítko.

127 Kdo je nejrychlejší? To se v Herlíkovicích dozvíte docela jednoduše v měřeném slalomu v dolní části červené sjezdovky Rodinná. Měření času je se skipasem zdarma a díky poloze u lesa vydrží trať poměrně dlouho tvrdá.

NEJ SJEZDOVKA

NEJ

Nejoblíbenější tratí v Herlíkovicích je červená Rodinná, jejíž název nabádá myslet si, že jde o „family-friendly“ sjezdovku. Ale má v sobě nepopiratelného sportovního ducha – zatímco její horní část je užší a záludnější, dolní polovina se otevře do širokého a svižného prostranství, které je možná nejpříjemnějším svahem v celém areálu.

Jak se jmenuje tenhle dort? Mousse! Tak zněla odpověď na zvídavou otázku ohledně názvu chutně vypadajícího dortíku v restauraci Herlíkovice. Dezerty této restaurace mohou směle konkurovat laskominám leckteré cukrárny. Restaurace samozřejmě nabízí i klasickou kuchyni jako třeba kuřecí na žampionech nebo borůvkové knedlíky.

Spěte pod sjezdovkou Budete-li bydlet přímo pod sjezdovkou v hotelu Eden, dojedete na lyžích pravděpodobně až k recepci a navíc jako ubytovaní získáte i slevu na skipas. Při dlouhých zimních večerech tu pak můžete využít relaxační, čokoládovou masáž nebo masáž lávovými kameny.

HERLÍKOVICE JEDNÍM DECHEM Od cvičných luk až po „pohodovou“ černou sjezdovku se slušným, 500m převýšením – Herlíkovice mají pro každého z rodiny něco. A za odměnu si můžete dát opravdu sladkou tečku v podobě laskomin jako z cukrárny. Více informací:

www.snowhill.cz

128 TIPY

SEVERÁK

TRAVEL

TEXT:

ANDREA DRENGUBÁKOVÁ

FOTO: TOMÁŠ RUCKÝ

ráj dětí na severu LYŽAŘSKÝ AREÁL SEVERÁK, SOUČÁST SKIARÉNY JIZERKY, JE NAKLONĚN NEJMLADŠÍM LYŽAŘŮM, JAK JEN SI TO JDE PŘEDSTAVIT. VÍCE NEŽ 4 KM TRATÍ SE Z VRCHOLU SEVERÁK NAD HRABĚTICEMI SPOUŠTÍ TÉMĚŘ NA VŠECHNY STRANY, TAKŽE CELÉ ÚZEMÍ PŮSOBÍ VELMI PROSTORNĚ.

Znáte Smrčka nebo Mechulku? Jizerkovi jsou rodinka, která tu na děti dohlíží. Najdete ji na několika místech nejen na Severáku, ale prakticky po celých Jizerkách. Jde o mechové kuličky, na které jednoho dne káply čtyři kapky ze stromu a zrodily se z nich čtyři malé postavičky – mamka, taťka, kluk Smrček a holčička Mechulka!

Severní strana Severáku se dělí do 4 zón, které odpovídají stupni pokročilosti dětí. První stanicí začínajících dítek bývá Kids park, který zahrnuje pojízdný pás i slalomová zvířata a je bezpečně oddělen od okolních sjezdovek. Dále následuje o něco výše položený School Park, který je tvořen širokým modrým svahem, podobně jako následný Junior Park. Nejvyšší metou je na Severáku Suzuki Adrenalin Park.

Co s nelyžaři? Zatočte s nimi! To není žádná drastická výuková metoda, ale kolotoč s nafukovacími kruhy v Kids parku, který vynahrazuje vyžití těm, kteří do lyžařského sportu ještě nedorostli.

129 „Poskoč si!“ V Adrenalin Parku najdete kromě měřeného slalomu i snowpark, který zahrnuje i skokánky a už vyžaduje nějaký ten technický um. Na moji otázku, co mám na tom skokánku udělat, mi bylo odpovězeno: „Poskoč si tam!“ A tak jsem si poskočila.

Herna na sjezdovce Zatímco v některých areálech jde jen o dětský koutek, na Severáku se nelyžující děti zabaví v opravdu velké herně v prvním patře chaty Malá Arnika. Nejen hračky, ale také trampolínka, malá motorka… Nechybí ani postýlka s ohrádkou a kuchyňka s možností ohřevu jídla.

S klasem na slunci Na Severáku můžete využít vnitřní posezení v hospůdkách okolních chat, v hezkých dnech je ale příjemnější občerstvení na slunci přímo na sjezdovce – třeba výborný kukuřičný klas.

NEJ SJEZDOVKA

NEJ

Nejprudší sjezdovkou na Severáku je červená trať na jižní straně kopce. Pista je krátká, ale jezdivá, tak akorát pro lehce sportovní carvingvé oblouky.

NEJ VYHLÍDKA

NEJ

I když Severák nemá žádnou rozhlednu ani věž, z mnoha míst se můžete kochat pohledem na táhlé, uklidňující Jizerské hory. A dohlédnete i dál – ze sjezdovky Loučky můžete za hezkého počasí vidět i liberecký Ještěd.

SEVERÁK JEDNÍM DECHEM Severák patří s kratšími a mírnými svahy mezi vůbec největší dětské arény v Česku, ostatně jeho obliba u rodin s dětmi je velmi patrná. Ratolesti mohou lyžovat na přehledných svazích, které jsou zpestřené různými atrakcemi. Veškeré potřebné zázemí je dostupné přímo z hlavního parkoviště. Více informací:

www.skijizerky.cz

130

Spojte lyžování s kulturním zážitkem a navštivte

TRAVEL

ŠPINDLEROVSKÉ UNIKÁTNÍ

LEDÁRIUM JIŽ DRUHOU ZIMNÍ SEZÓNU MŮŽETE V NEJVĚTŠÍM KRKONOŠSKÉM STŘEDISKU NAVŠTÍVIT UNIKÁTNÍ ŠPINDLEROVSKÉ LEDÁRIUM U HORNÍ STANICE ŠESTISEDAČKOVÉ LANOVKY PLÁŇ. TÉMATEM LEDOVÝCH SOCH JE LETOS „ČTVERO ROČNÍCH DOB". kiareál ve Špindlerově Mlýně nenabízí jen 25 kilometrů denně upravovaných sjezdovek nebo téměř stovku kilometrů běžeckých tratí. Je střediskem plným zábavy, volnočasových aktivit, mezinárodních sportovních akcí i neotřelých zážitků. Hitem letošní sezóny je i unikátní LEDÁRIUM u horní stanice lanovky na Pláních. Jeho loňská premiéra měla velký úspěch. Návštěvníci do Špindlu nejezdí jen kvůli lyžování, ale vyhledávají i jiné aktivity a zábavu. Ledový klimatizovaný chrám nabízí

i kulturní zážitek. Výstava ojedinělých ledových soch je letos spojena s tématem Vivaldiho Čtvera ročních dob. Slavné houslové koncerty hudebního skladatele pocházejí z 18. století, Antonio Vivaldi je věnoval uměleckému mecenáši a hraběti Václavovi z Morzinu, který působil i ve Vrchlabí. Mimo jiné tak v LEDÁRIU naleznete čtyři sochy, které reprezentují právě čtyři roční období – jaro, léto, podzim a zimu. Ledové artefakty jsou ve stylu gaudíovské bizarní architektury a sochař se při jejich tvorbě inspiroval přírodou.

Špindlerovské LEDÁRIUM je návštěvníkům k dispozici do konce března 2017, a sice denně od 11.00 do 15.30 hodin. Pro všechny je navíc zdarma. Stačí vyjet ze Svatého Petra vyhřívanou šestimístnou lanovkou na Pláně, atrakce stojí hned u horní stanice. Kulturní zážitek můžete spojit třeba s procházkou, užít si nádherné výhledy na hřebeny Krkonoš a dopřát si kávu, dezert nebo něco ostřejšího ve zdejší panoramatické restauraci Na Pláni. Ledárium je možné navštívit příležitostně i večer, kdy zde skiareál několikrát v sezóně pořádá komorní koncerty vážné hudby nebo jiné večerní akce. V ledovém iglú již dvakrát vystoupilo například oblíbené smyčcové trio Inflagranti, které sklidilo obrovský úspěch. Koncerty byly vždy vyprodané. Nenechte si ani vy ujít hudební zážitek v netradičních a atraktivních prostorách mezi ledovými sochami na hřebenech hor. Informace o konání dalších koncertů najdete na webu skiareálu. Více na:

www.skiareal.cz

131

DOLNÍ MORAVA

Č E S K Á R E P U B L I K A

zima v plném proudu i v březnu

NAPLÁNUJTE SI JEŠTĚ ASPOŇ JEDEN PRODLOUŽENÝ VÍKEND NA DOLNÍ MORAVĚ A NEBUDETE LITOVAT! způsobem souvisí se Stezkou v oblacích. Fotku pošlete na e-mail soutez@dolnimorava.cz, do facebookové zprávy Stezky v oblacích nebo ji označte hashtagem #soutezskywalk. Každý soutěžící může poslat jen jednu fotku. Soutěž trvá až do 30. dubna. Vyhrát můžete pobyt ve Wellness hotelu Vista, v penzionu Terezka, jízdy na bobové dráze, vstupenky na Stezku v oblacích, dárkové poukázky na oblečení a další krásné ceny.

Baby park pro první krůčky

Dovolená za fotku Stezky v oblacích

edno z největších lákadel – Stezka v oblacích – je otevřená každý den a nyní vám může kromě vyhlídkového zážitku zajistit i parádní dovolenou na Dolní Moravě. Stačí poslat vaši nejhezčí zimní fotku, která nějakým

Jaro je ideálním obdobím pro zasvěcení těch nejmenších do tajů lyžování. Na Dolní Moravě čekají dva dětské skiparky, dva pojízdné pásy a jedna dětská poma, k tomu spousty pohádkových postaviček a zábavných výukových pomůcek pro děti. Díky novému Baby ski parku mohou s lyžováním začít již ti nejmenší – sklon skiparku je totiž opravdu velmi mírný. Ty zdatnější dopraví nový pojízdný pás do již známého dětského skiparku Amálka. Využít můžete také animačních programů pro děti nebo hlídání a zalyžovat si tak sami nebo s partnerem.

Kdo se nenamočí, není in

Vrcholem zábavných akcí na Dolní Moravě je Big Pool Contest, který se koná v polovině března. Kdo si troufne poměřit síly s ostatními v přejezdu přes obří bazén postavený přímo na sjezdovce a kdo zůstane jen pasivním divákem? Po nedobrovolné koupeli ve studené vodě zahřejí drinky v après-ski baru Kulaté peklo dvojnásob!

Léto pro romantiky i rodiny

Je vám z toho všeho zima už teď? Pak mrkněte na nabídku výhodných letních pobytů ve Wellness hotelu Vista. Balíček Letní rodinný

pobyt je k dispozici ve variantách od 2 do 7 dní a zahrnuje vstupné do všech dětských parků, jako je Mamutíkův vodní park, Lesní zážitkový park a Pískový svět, po celou dobu pobytu. Pro páry bude vhodný balíček Romantický pobyt. Rezervace i info na:

www.hotel-dolnimorava.cz KALENDÁŘ BŘEZNOVÝCH AKCÍ NA DOLNÍ MORAVĚ:

4. 3. – SNOW tour: testování brýlí, helem, batohů a ochutnávky 11. 3. – Adventure Night: letos už poslední 11. 3. – Sauna night: tajuplné saunové rituály ve Wellness hotelu Vista za úplňku 18. 3. – Salomon Family Cup: finále rodinného závodu o lyže 18. 3. – Big Pool Contest: sranda závody v přejezdu přes velkou louži Více informací:

www.dolnimorava.cz

DO SKIAREÁLU DOLNÍ MORAVA NAJDETE NA VYTRHÁVACÍ KARTĚ NA KONCI TOHOTO ČASOPISU!

132 4 000 3 500

Č E S K Á R E P U B L I K A

OLZKIRCHEN

3 000 2 500 2 000 1 500

2,8 km 1 km

1 000 500

100 %

DĚČÍN

LITVÍNOV

TRAVEL

svah s domáckou atmosférou

VRCHLABÍ

VE SPORT AREÁLU KARLOVY VARY ČESKÉ PETROVICE NA VÁS BUDE DÝCHAT DOMÁCKÁ POHODA JAK NA SVAHU, TAK PŘI POSEPRAHAA VŮNÍ ČERSZENÍ V RESTAURACI S KACHLOVÝMI KAMNY C TVÉHO PEČIVA. HEB

MARIÁNSKÉ LÁZNĚ

o mírné a široké louce se rozbíhají příjemné modré a červené sjezdovky vhodné pro děti a méně zdatné, nechybí ale ani snowpark se skoky a překážkami nebo crossová trať pro hravější povahy. Třikrát v týdnu se koná večerní lyžování. Severní orientace sjezdovek a letos opět posílený systém zasněžování zajišťuje dostatečný sněhový podklad po celou zimní sezónu. Všechny tři vleky v areálu jsou KLATOVY přizpůsobeny pro plynulý rozjezd. Přímo u dolní

stanice je půjčovna lyží a snowboardů, samozřejmostí je i lyžařská a snowboardová škola.

JIČÍN

z Brna:

PROSINEC

LISTOPAD

ZÁŘÍ

ŘÍJEN

ČERVENEC

SRPEN

ČERVEN

DUBEN

KVĚTEN

750 km

HRADEC KRÁLOVÉ

1 500 km

DEŠTNÉ

JESENÍK MIROSLAV KUNČICE OSTRUŽNÁ KRALIČÁK ČESKÉ PETROVICE BRANNÁ KRÁLÍKY PŘEMYSLOV ČERVENOHORSKÉ SEDLO VAMBERK KOUTY ARDUBICE HANUŠOVICE ŽAMBERK OVČÁRNA ČENKOVICE ČERVENÁ VODA ÚSTÍ N. ORL. KARLOV ŠUMPERK VYSOKÉ MÝTO CHRUDIM ŠTÍTY BRUNTÁL LANŠKROUN PEKLÁK LITOMYŠL ČESKÁ TŘEBOVÁ ŘÍČKY

RYCHNOV N/K

HLINSKO

Děti si rády hrají

Nejmenší návštěvníky bude jistě bavit snowtubing nebo dětské hřiště s kolotočem a dalšími atrakcemi pro začátek výuky lyžování. Hřiště je osazeno dvěma provazovými vleky a je také zasněžované.

ÁZNĚ

ČERNÝ DŮL 0 km TRUTNOV

2.25 h 185 km 2.10 h 120 kmNÁCHOD

z Prahy:

MLADÁ BOLESLAV

JÁCHYMOV PLEŠIVEC OSTROV

ANSKÉ

ERLÍKOVICE

MOST

ÚNOR

J L H DOPRAVA

TURNOV

KLÍNOVEC

BŘEZEN

www.ceskepetrovice.com

CHOMUTOV

BOŽÍ DAR

2 150

os./hod.

TANVALDSKÝ ŠPIČÁK HARRACHOV PASEKY N/J ŠPINDLERŮV MLÝN PEC P/S MALÁ ÚPA ROKYTNICE N/J

LIBEREC

ÚSTÍ NAD LABEM

TEPLICE

SEVERÁK

JEŠTĚD

TELNICE

KLÍNY

BEDŘICHOV

90 m

m n. m.

3 LEDEN

ČESKÉ PETROVICE

740 650

ŽDÍREC N. D.

MOHELNICE SVITAVY

ŠTERNBERK

OLOMOUC ŽĎÁR N. S.

HLUBOČKY

NOVÉ MĚSTO N. M. PŘEROV

JIHLAVA

KROMĚŘÍŽ

PÍSEK STRAKONICE

ARBER

VIMPERK KUBOVA HUŤ HORNÍ VLTAVICE MITTERFIRMIANSREUT

BRNO ČESKÉ BUDĚJOVICE

STRÁŽNÝ VOLARY

ZNOJMO ČESKÝ KRUMLOV

LIPNO

Kachlová kamna a vůně rohlíků

Navštívíte-li útulnou restauraci pod sjezdovkami, dýchne na vás teplo kachlových kamen a vůně čerstvé rohlíků přímo z pece. Pochutnat si můžete i na poctivých domácích polévkách či dobrotách z grilu. A to vše s výhledem nejen na sjezdovky, ale i na klidnou až podmanivou orlickohorskou přírodu.

DO SKIAREÁLU ČESKÉ PETROVICE NAJDETE NA VYTRHÁVACÍ KARTĚ NA KONCI TOHOTO ČASOPISU!

Í N Á V O Ž Y JARNÍ L

LYŽOVÁNÍ NA MONÍNCI DO DUBNA VELIKONOCE NA SNĚHU DÍKY NOVÉ TECHNOLOGII ZASNĚŽOVÁNÍ PŘI TEPLOTÁCH NAD NULOU WWW.MONINEC.CZ

TRAVEL

134 ON THE ROAD

Už loni jsme psali o lyžování v Severní Koreji, asi v nejizolovanější zemi dnešního světa. Její reálie ale považujeme za tolik zajímavé, že i letos přinášíme pohled na tuto zemi a její jediný lyžařský resort – Masikryong, tentokrát optikou našeho stálého dopisovatele, Jimmyho Pettersona, lyžařského cestovatele a autora rubriky On the road.

LEKCE V LYŽAŘSKÉ DIPLOMACII aneb Korejská lidově demokratická republika podruhé MĚNOU V SEVERNÍ KOREJI JE WON. ALE JAKO TURISTA NEMÁTE PRÁVO HO POUŽÍVAT. MÍSTO TOHO SE PLATÍ AMERICKÝMI DOLARY, PŘESTOŽE JE AMERIKA ÚHLAVNÍM NEPŘÍTELEM TÉTO ZEMĚ. NENÍ TADY INTERNET, PODOBNĚ MOHOU TURISTÉ NECHAT DOMA I SVŮJ MOBIL, PROTOŽE MÍSTNÍ MOBILNÍ SÍŤ JE TOTÁLNĚ NEKOMPATIBILNÍ. HLAVNÍ MĚSTO NESE MNOHO ZNAKŮ ARCHITEKTONICKÉ MODERNY, ALE ŠIROKÉ MĚSTSKÉ BULVÁRY JSOU ZAPLNĚNY TÉMĚŘ POUZE CYKLISTY, PROTOŽE VYNÁLEZ HENRIHO FORDA ZE ZAČÁTKU 19. STOLETÍ – AUTO – SE ZŘEJMĚ NEPROSADIL. VÍTEJTE V KOREJSKÉ LIDOVĚ DEMOKRATICKÉ REPUBLICE! TEXT A FOTO: JIMMY PETTERSON

oučasný vůdce, Kim Čong-un, získal vzdělání pod pseudonymem ve Švýcarsku. Když byla Kim Čong-unova ústřední nepřátelská země, Jižní Korea, vybrána na pořádání zimní olympiády v roce 2018, on se rozhodl, že nejlepší skiresort na Korejském poloostrově bude mít KLDR. A na projekt jeho stavby povolal armádu.

Od chvíle, kdy byl oznámen plán vybudovat lyžařské středisko, pokusily se Spojené státy vložit se do víru jeho plánování. Byl vyvinut politický tlak na Rakousko, Francii, Itálii a Švýcarsko – primární výrobce lyžařských vleků a lanovek –, aby zabránily prodeji potřebného vybavení tzv. nevyzpytatelnému národu. Kim Čong-un sankce přelstil nákupem použitého zařízení a resort dokončil v rekordním čase

31. prosince 2013. Ve skutečnosti Severokorejci vymysleli nový termín – Masikryong speed –, který odráží jejich hrdost na splnění úkolu navzdory západní opozici. Video hojně zobrazované všude v resortu ukazuje tvrdě pracující armádu, jak šťastně dře, aby dílo dokončila. Moji přátelé Juha, Ilka, Kari, Stephan, Benjamin, Marcus a Moritz se všichni přihlásili, že mne na tento výlet doprovodí. Vedle naděje, že si přímo na místě uděláme vlastní obrázek o realitě, byla naší misí lyžařská diplomacie. Doufali jsme, že skrz společný jazyk – lyžování – budeme komunikovat s místními lidmi a najdeme něco společného. Lidem nezbývá než bořit bariéry, které staví vlády. Naše návštěva se bohužel sešla s atmosférou strachu, KLDR ke zděšení zbytku světa právě otestoval vodíkovou bombu. Napětí dosáhlo vrcholu, který svět neviděl od konce Studené války. Navíc Kim Čong-unovi se znovu podařilo obejít sankce OSN a lyžařský resort vylepšil nákupem použité gondoly, která kdysi zdobila svahy rakouského Ischglu. Lanovka zřejmě našla svou cestu do KLDR přes rakouské a čínské prostředníky.

VYSTUPOVÁNÍ Z LANOVKY JE V KOREJI DOBRODRUŽNÝ ZÁŽITEK. NEVĚDÍ TAM, ŽE JE PO VÝSTUPU POTŘEBA ODJET Z KOPCE, A NE ZŮSTAT STÁT NA ROVINĚ

135

Do víru této příslovečné bouře dorazila naše malá skupina rádoby lyžařských ambasadorů, která si tu připadala asi jako na návštěvě Berlína v roce 1939. Jako jediný Američan ve skupině jsem se cítil obzvlášť nesvůj. Jeden můj krajan, 21letý student, byl před pěti týdny z nespecifikovaných důvodů zadržen a vězněn v úplně stejném hotelu, kde jsme měli být ubytovaní i my. Raději jsme si zamluvili jiné ubytování.

Svět Salvadora Dalího

Od chvíle, kdy jsme nastoupili do letadla Air Koryo na let do Pchjongjangu, jsme se ocitli v surrealistickém světě, který může ten, kdo zemi osobně nenavštívil, jen těžko pochopit. Je to, jako bychom přímo napochodovali na plátno Dalího obrazu a strávili osm dní putováním kolem s velkou skupinou věrných z Jonestownu. Země je záhadou, paradoxem, přežitkem. Je vidět, že více než 60 let vlády Kimovy dynastie dovedlo národ ke kultu osobnosti – pro 25 milionů obyvatel to je stejně bizarní jako zbožné. V análech existuje jistě dost takových kultů – ať je to Ježíš, Hitler, Hodža nebo Mao, ale existence tak slepého následování uprostřed informačního věku je něco, co odporuje veškeré logice, a dokonce i té nejdivočejší fantazii. Severní Korea je Orwellův román 1984 a Konec civilizace aneb Překrásný nový svět od Aldouse Huxleyho v jednom a ještě něco navíc. Aby bylo jasno, Joseph Goebbels by mohl od Kimovy rodiny také pár lekcí dostat. Když jsme dosedli na zem, ujali se naší cizinecké skupinky tři průvodci z jedné z oficiálních státních cestovních agentur. Od toho momentu už nic nebylo ponecháno náhodě nebo spon-

tánním okolnostem. Stále jsme s sebou v závěsu měli slečnu Kim, pana Ri a pana Yeuna, kteří pilně plnili svůj úkol, aby zajistili, že neuvidíme nic nad rámec toho, co chce vláda předvést. Bylo nám pravidelně připomínáno, abychom se zdrželi fotografování, a někdy jsme byli instruováni, abychom fotky, které neprošli jejich zkoumáním, vymazali. Diskuze, pokud byla vyvolána ze strany našich průvodců, probíhala ve formě příkazů, i když to mělo znít spíše zvídavě. Operativní věta našeho pobytu byla „Půjdeme?“, což přeloženo do korejské angličtiny znamenalo: „Půjdeme teď!“

RUČNÍ ÚPRAVA SJEZDOVEK V MASIKRYONGU

V dezinformačním věku

Slečna Kim byla hlavní mluvčí průvodců a na našich zastávkách nám prezentovala zvláštní pojetí dějin. Jedním z takových zastavení bylo Muzeum války, kde se na nás atraktivní průvodkyně oblečená do vojenské uniformy svůdně usmála a potvrdila vysvětlení slečny Kim, že v korejském konfliktu byla agresorem Jižní Korea. Film v muzeu vyprávěl stejnou historii, takže myslím, že to musela být pravda. Poznamenal jsem si, že musím pokárat svého středoškolského učitele dějepisu a pár univerzitních profesorů za to, že se mi pokoušeli vymýt mozek.

136 ON THE ROAD Navzdory mému sarkasmu přinesl jednostranný pohled na historii v KLDR i opačný efekt. Říká se, že žijeme v informačním věku. Výrok je pravdivý, ale současně je to i dezinformační věk. Bitva o mysl lidí na celém světě se vede jak na Západě, tak v KLDR, Číně, Rusku a kdekoliv jinde. Pamatuji si třeba, jak jsem byl šokován jednostranným úhlem pohledu vyjádřeným v listu Huffington Post: „… Stovkám, ne-li tisícům stavitelů-vojáků brigád ve fádních olivově zelených uniformách byl přidělen obzvlášť naléhavý a obtížný úkol – vyčistit svahy. Někteří, co na svých zádech nosili kvádry betonu, vypadali stěží jako teenageři. Další dělníci roztloukali kladivem kameny. Mladé ženy pochodovaly s lopatami za jejich zády.“ Cítí tento novinář, že je pro armádu vhodnější stavět lyžařské resorty, nebo bojovat ve válce, což byla v posledních 60 letech nonstop kratochvíle armády americké?

TRAVEL

Mauzoleum

Naše návštěva KLDR začala v Paláci slunce Kumsusan – mauzoleu, kde odpočívají v pokoji dědeček a otec Kim. Nebyli jsme sami. Toto z nejsvětějších míst navštěvují každý den tisíce Korejců. Abychom se dostali k hrobce, jeli jsme po nejdelším pohyblivém chodníku, jaký jsem kdy viděl. Předehrou k velké události byl také průchod detektorem kovu, zařízení na očištění bot a dmychadlo, které nás zbavilo veškerého prachu, který by případně mohl ušpinit „věčného prezidenta“ nebo „drahého vůdce“. Nakonec jsme dorazili k momentu pravdy. K tělu Kim Ir-sena ve skleněném boxu jsme se přiblížili celkem třikrát – k nohám a z obou bočních stran. Vždy jsme měli pokročit ve čtyřčlenných skupinkách dále a uklonit se v pase. Ruce musely být připažené. U Kim Čong-ila následoval podobný ukláněcí rituál, podobně jako v místnostech s trofejemi obou vůdců, které zahrnují úžasné množství medailí, plaket, vyznamenání a nejrůznějších dárků a mnoho fotek vůdců v nadživotní velikosti s různými hlavami států. Vystavena je rovněž Kim Čong-ilova jachta, jeho Mercedes, jeho osobní vlak… Přesně takový, jak vypadal v den, kdy v něm zemřel! Jediná věc, co chybí, je svatý grál.

MASIKRYONG JE JEDEN HOTELOVÝ KOMPLEX A LYŽAŘSKÉ STŘEDISKO – NIC VÍC

Všichni jsme silně toužili po nějaké skutečné komunikaci s místními lidmi, ale to bylo téměř nemožné. Všechny restaurace byly jen pro cizince, a když jsme navštívili hotelový bar, byli jsme také sami. Naši průvodci se najedli odděleně a vypadalo to, že si od nás vědomě udržují citový odstup.

Za lyžováním do Masikryongu

Další den jsme se vypravili autobusem do Masikryongu. Opravdu nejsme zvyklí být kontrolováni dbalýma očima celý den, a tak jsme se těšili na sjezdovky, kde nebyla šance, aby nám naši hlídači stačili. Jestliže celá země dostála své pověsti o nekonvenčnosti, lyžařský zážitek měl na bizarním a nečekaném také svůj podíl. Náš celkový dojem byl docela pozitivní. Hotel obdržel od každého vysoké hodnocení, jídlo bylo dobré a půjčovna byla vybavena špičkovým vybavením ze Západu. I sjezdovky byly dobře navržené. Svahy byly postaveny celkem dost v klasickém stylu horských areálů, kde jsou tratě vytvořeny vykácením lesa. Modré sjezdovky jsou vedeny velkým obloukem na hranici areálu, aby nebyly příliš strmé. Černé tratě vedou přímo dolů stěnou hory a červené jsou někde mezi.

VĚTŠINU NÁVŠTĚVNÍKŮ STŘEDISKA TVOŘÍ ČÍŇANÉ. BĚŽNÝ KOREJEC SE SEM NEDOSTANE

Na první pohled vypadalo všechno docela normálně. Netrvalo ale moc dlouho, abychom zjistili, že nejsme v Alpách. Na úpatí hory byla obří plochá obrazovka. Celý den vysílala mix vlastenecké hudby a propagandistických filmů. Stanice lanovky ale alespoň nebyla zkrášlena obvyklými reklamními billboardy na švýcarské hodinky nebo Audi Quattro. Většina lyžařů se sdružovala na pásu pro začátečníky. Vstoupil jsem na pohyblivý pás, abych se dostal k sedačkové lanovce. Noc předtím pršelo a déšť mrznul. Pás byl tak kluzký, že se po něm nedalo vyjet. Přestože úhel náklonu byl velmi malý, lyže mi ujížděly dozadu a nakonec se za mě musel postavit vlekař, aby mi lyže zablokoval. Také jsem měl potíže s několika sedačkovými lanovkami. Většina lidí, co navrhuje skiresorty, ví, že na výstupu ze sedačky musí být kopeček dolů, aby lyžař mohl od lanovky odjet. Korejci to zřejmě nevědí. Výstupní místa byla obvykle úplně plochá, což značně ztěžovalo opuštění dráhy. Kdybych se postavil, lanovka by mě tlačila dopředu rychleji, než bych z placky stihl odlyžovat. Jednou mě lanovka srazila na zem. Obvykle ale vlekař, vědom si problému, zatáhl sedačku zpět a držel ji, aby nám poskytnul čas na opuštění prostoru. Mnohokrát, abych se tohoto problému zbavil, jsem jel raději kabinkovou lanovkou. Ale i kabinka měla své mouchy. Ilka z naší skupiny jela nahoru, a když vystoupila z kabinky, ta se náhle zasekla a zůstala na místě, takže několik dalších kabinek do ní narazilo. Lanovka pak zůstala po zbytek dne zavřená.

Ručně upravená sjezdovka

Lyžování bylo pravděpodobně méně problematické než lanovky. Sníh byl dobrý a hlavní černá pista, kde jsme lyžovali, byla dobře upravená. Jednou jsme při jízdě dolů úpravu sjezdovek pozorovali a opravdu to nebylo nic, na co bychom byli zvyklí. Šest nebo sedm zaměstnanců

137

METRO, PÝCHA KLDR A POVINNÝ TURISTICKÝ CÍL

areálu házelo lopatou sníh na plachtu, kterou pak posouvali směrem ke středu kopce, kde sníh sesunuli a uplácali. Jelikož mají rolby, nebylo nám jasné, proč používají zrovna tuto primitivní metodu. Domýšleli jsme si, že jim v rolbách asi došlo palivo. Hlavní tratě byly téměř úplně prázdné kromě příležitostného lyžařského instruktora, který neměl koho učit. Pozorovali jsme okolí a smáli se, když se pár místních lyžařů, kteří měli zůstat na svahu pro začátečníky, snažilo slyžovat černou. Mezitím se pár Asiatů učilo na pojízdném pásu. Hlavní zahraniční návštěvníci Masikryongu jsou Číňané a já jsem nebyl schopný říct, jestli toto byli Číňané, nebo Severokorejci, ale odhaduji, že to byl mix obou. Bylo zřejmé, že si to tu všichni užívali. Až na jednu nebohou mladou ženu. Nejsem si jistý, jestli byla příliš odvážná, nebo prostě hloupá, ale vyvezla se sedačkou nad černou sjezdovku chvíli před námi. Všiml jsem si, že má problémy už při vystupování z lanovky, ale nevěnoval jsem tomu pozornost. Koneckonců jsem měl své vlastní potíže. Žena se po chvíli kolem mne prohnala děsivou rychlostí, nohy od sebe, a řítila se šusem k nejprudší části. O lyžování neměla nejmenší ponětí. K jejímu neštěstí měla dobrou rovnováhu a letěla takovým fofrem, že by na ni mohl být hrdý sám Bode Miller, když v dolní polovině kopce skončila v záchranné síti. K překvapení všech vyvázla jen s poraněním kolene. Její šílený let vlastně vystihoval celý náš lyžařský zážitek. Měl trochu příchuť Divokého západu. Nikdo moc nevypadal, že ví, co dělá, což v zemi, jež má pravidla přísnější než kterákoliv jiná země na světě, bylo značně bizarní. K našemu potěšení jsme přesvědčili slečnu Kim, aby poprvé v životě zkusila lyžařský sport. Chvíli jsem si vzal volno z černé sjezdovky, abych jí udělil pár rad. Pomohlo to. Začala lyžovat s větší jistotou a byla vděčná. Důležitější bylo, že jsem cítil, že pomalu pronikáme její tvrdou slupkou

a dosahujeme na člověka, který se skrývá za mluvčí zdejší vlády.

Zpátky do civilizace

Náš návrat do Pchjongjangu se rovněž neobešel bez incidentu. Hned za resortem se stovky dělníků s krumpáči a lopatami snažily ze silnice odstranit led. Nenašel jsem uspokojivou odpověď, proč nepoužili sůl, písek, sněžný pluh nebo jiné řešení běžné v západním světě. Snažení mladíků nebylo příliš platné. Pár kilometrů od resortu byla velká zatáčka na silnici dějištěm hromadné dopravní nehody mezi náklaďáky. Několik dalších dní naplnilo množství aktivit zahrnující návštěvu muzea v Kaseongu, družstevní statek, nové vědecké centrum, fotbalový stadion, Dětský palác, hudební školu, Mezinárodní kulturní dům, cirkus, bowlingovou dráhu, Velkou lidovou studovnu, metro, místní verzi Vítězného oblouku a pomník k založení strany. Nespočetněkrát jsme jeli z a do hotelu Ryugyong, výsledku futuristické architektury, jehož 105 pater z něj činilo v roce 1987 nejvyšší budovu světa, která ale nikdy nebyla dokončena. Finanční pomoc Sovětského svazu se zastavila jeho rozpadem a futuristická schránka stále čeká na dokončení interiéru. V hotelu jeden člen naší výpravy oznámil, že našel štěnici v konzoli od rádia, která byla vestavěná do skříňky mezi postelemi. Pak přišla další kuriózní historka. Marcus a Moritz napsali pár pohlednic a šli je poslat na poštu. Ve zprávě Markus napsal, že navštívili Severní Koreu. Poštovní úředník svědomitě beze slova přelakoval „Severní Korea“ korekční tyčinkou a nahradil je oficiálním titulem KLDR.

Rozhovor s vojákem

Poslední zastávkou naší cesty byla demilitarizovaná zóna – čtyřkilometrový pás země, jenž od roku 1953 rozděluje obě Koreje. Když jsme opouštěli Pchjongjang, míjeli jsme oblouk znovusjednocení. Většina Korejců z obou stran

hranice má jeden společný cíl – vidět znovu sjednocený národ. Demilitarizovaným pásmem nás prováděl voják ve středních letech. Všichni jsme si sedli ke stolu, kde bylo podepsáno příměří o ukončení války. Slova vojáka pověřeného naším průvodcováním překládala slečna Kim. Když náš okruh skončil, cítil jsem potřebu vyjádřit se k našemu průvodci a slečna Kim souhlasila s tlumočením. Vysvětlil jsem, že jsem Američan a omluvil jsem se za problémy, které Spojené státy způsobily jeho zemi. Podal jsem si s průvodcem ruku a řekl mu: „Zatímco národy a vlády jsou často velmi odlišné a často se mohou stát nepřáteli z geopolitických důvodů, lidé, na druhou stranu, jsou velmi podobní po celém světě. Jsme šťastní a smutní. Smějeme se a pláčeme. Pracujeme a hrajeme si. Zamilováváme se, bereme se a máme děti. Rodiny na celém světě mají stejné naděje a sny – vytvořit bezpečné a zdravé prostředí, kde mohou žít v míru a prosperitě. Je škoda, že tato linie v mnoha případech rodiny rozdělila. Upřímně doufám, že přání Korejců na sjednocení bude v blízké budoucnosti vyplněno.“ Celá skupina sledovala naši výměnu slov. Voják se podíval dolů a přikývl. Zamrkal. Všichni jsme mohli vidět, že se ho to velmi dotklo a měl slzy na krajíčku. Pak se mi podíval zpříma do očí a s opravdovou vřelostí odpověděl: „V každém případě to není vaše chyba. Život je složitý. Politika je složitá. Děkuji vám za vaše dobrá slova.“ Nečekal jsem, že voják bude takto pohnutý. V Severní Koreji mě potkaly věci, které dokonce předčily lyžování. Podání ruky a výměna několika jednoduchých myšlenek s tímto bezejmenným vojákem ale bude mojí nejsilnější vzpomínkou, kterou si domů z KLDR vezu. ATRAKTIVNÍ PRŮVODKYNĚ VE VOJENSKÉ UNIFORMĚ V MUZEUM VÁLKY. POTVRDILA NÁM, ŽE V KOREJSKÉM KONFLIKTU BYLA AGRESOREM JIŽNÍ KOREA

138 HAPPY END

A VY

Lyže, kola i wellness v Beskydech

ejen rozmanité sportovní aktivity po celý rok, ale i špičkové zázemí pro relaxaci a skvělá gastronomie je lákadlem resortu v malebném údolí na česko-slovenském pomezí Beskyd. Až do konce března se ve zdejších menších areálech lyžuje, vyrazit lze i na běžky. Pak přichází sezóna turistiky a výletů na kolech, ale třeba i golfu. Projíždět zdejší nedotčenou přírodou můžete dokonce i na segwayích.

POZN

UTĚŽ SO

Dokonalý odpočinek po náročném dni zajišťují především dva zdejší hotely – Spa hotel Lanterna a Wellness hotel Horal. Ubytovaní hosté mají v ceně neomezený vstup do relaxačního centra Wellness Horal s třemi termálními bazény, fitkem, bohatou nabídkou exotických masáží od masérů pěti národností a saunovým světem se saunovými rituály – zkrátka se vším, co je potřeba ke komfortní relaxaci. Načerpat energii můžete i při lekcích jógy s indickým lektorem.

VÝHERCE ZÍSKÁ: 2 noci ve Spa hotelu Lanterna se snídaní, večeří a neomezeným vstupem do wellness pro 2 osoby. Pobyt je možné využít mimo víkendy a svátky. Jak se jmenuje zážitková restaurace ve Spa hotelu Lanterna, nabízející šestichodová menu s víny? Soutěžte do 16. dubna na:

/souteze

(Česko – Česká Sibiř)

ZDE ZAPIŠTE SVŮJ AKTIVAČNÍ KÓD, JMÉNO A DATUM NÁVŠTĚVY: (kód získáte na www.SKIPAS-ZDARMA.cz) aktivační kód:

Obsluha pokladny může při výměně kupónu za vstupenku požadovat prokázání totožnosti za účelem zamezení zneužití akce. Využitím kupónu udělujete vydavateli souhlas s marketingovým zpracováním poskytnutých údajů dle zákona č. 101/2000 Sb., a to na dobu neurčitou. Tento souhlas můžete kdykoliv bezplatně odvolat na adrese vydavatelství.

NEVYTRHÁVEJTE NEVYTRHÁVEJTE

OBDOBÍ PLATNOSTI: OD 13. 3. 2017 DO KONCE SEZÓNY

20170203_MON_SNOW102_22

datum návštěvy:

jméno:

WWW.MONINEC.CZ NEVYTRHÁVEJTE

Monínec

Obsluha pokladny může při výměně kupónu za skipas požadovat prokázání totožnosti za účelem zamezení zneužití akce. Využitím kupónu udělujete vydavateli souhlas s marketingovým zpracováním poskytnutých údajů dle zákona č. 101/2000 Sb., a to na dobu neurčitou. Tento souhlas můžete kdykoliv bezplatně odvolat na adrese vydavatelství.

0x263.indd 1

datum návštěvy:

VELIKONOCE NA SNĚH U DÍKY NOVÉ TECHNOLO GII ZASNĚŽOVÁNÍ PŘI TEPLOTÁCH NAD NULOU

(Česko – Orlické hory)

jméno:

OBDOBÍ PLATNOSTI: SEZÓNA 2016/17

aktivační kód:

OBDOBÍ PLATNOSTI:

ZDE ZAPIŠTE SVŮJ AKTIVAČNÍ KÓD, JMÉNO A DATUM NÁVŠTĚVY: (kód získáte na www.SKIPAS-ZDARMA.cz)

LYOD ŽO 1. 3. VÁ 201NÍ 7 NA CE SEZÓNY MONÍDO NCKON I DO DUBNA

České Petrovice

1+1 ZDARMA 1 DEN

datum návštěvy:

jméno:

1+1 ZDARMA 1 DEN

aktivační kód:

1+1 ZDARMA

(Česko – Králický Sněžník)

JAR1NÍ DELYŽ N OVÁNÍ

Dolní Morava

ZDE ZAPIŠTE SVŮJ AKTIVAČNÍ KÓD, JMÉNO A DATUM NÁVŠTĚVY: (kód získáte na www.SKIPAS-ZDARMA.cz)

Volání pomoci

112

– Kde, co, kdy, kdo volá, kolik postižených, místo pro vrtulník a počasí? Alpský nouzový signál – 6x za minutu stejný signál (blikání baterky, blesku foťáku, píšťalka), pak minutu pauza Odpověď záchranářů – 3x za minutu stejný signál = rozumím Signalizace vrtulníku: Ano, přistaň! – Vzpažit ruce (Y) – yes Ne, nepřistávej! Spustit jednu ruku (N) – no

Zajištění místa nehody

ozhlédni se a zhodnoť situaci! R Zkřížené lyže na viditelném místě či jakékoliv viditelné označení Zastav si další lyžaře na pomoc. Pozor na „tunelové vidění“ – všímej si všech raněných a celé situace.

Záchranná karta

JAK ZÍSKAT SKIPAS ZDARMA:

1. Kupón nejprve aktivujte na www.SKIPAS-ZDARMA.cz, a to nejpozději jeden den přede dnem návštěvy areálu. Obratem se zobrazí váš aktivační kód, který najdete spolu s datem návštěvy i ve svém uživatelském profilu. (Před první aktivací je nutné se zaregistrovat pomocí e-mailové adresy.) 2. Na kupón vyplňte získaný aktivační kód a datum návštěvy areálu. 3. Kupón vytrhněte až při nákupu skipasu v pokladně areálu a odevzdejte jej. Za kupón obdržíte při koupi jednodenního skipasu druhý jednodenní skipas zdarma, a to v období od 13. 3. 2017 do konce sezóny. Každý má nárok na výměnu jednoho kupónu během platnosti akce. V případě, že aktivační údaje vyplněné na www.SKIPAS-ZDARMA.cz nesouhlasí s údaji na dokladu totožnosti nebo aktivace není provedena alespoň jeden den před návštěvou, nárok zaniká. Nárok na výměnu kupónu nelze vymáhat, a to zejména mimo udané datum návštěvy nebo při opakované návštěvě areálu. Změna vyhrazena.

www.dolnimorava.cz

JAK ZÍSKAT SKIPAS ZDARMA:

1. Kupón nejprve aktivujte na www.SKIPAS-ZDARMA.cz, a to nejpozději jeden den přede dnem návštěvy areálu. Obratem se zobrazí váš aktivační kód, který najdete spolu s datem návštěvy i ve svém uživatelském profilu. (Před první aktivací je nutné se zaregistrovat pomocí e-mailové adresy.) 2. Na kupón vyplňte získaný aktivační kód a datum návštěvy areálu. 3. Kupón vytrhněte až při nákupu skipasu v pokladně areálu a odevzdejte jej. Za kupón obdržíte při koupi jednodenního skipasu druhý jednodenní skipas zdarma, a to v sezóně 2016/17. Každý má nárok na výměnu jednoho kupónu během platnosti akce. V případě, že aktivační údaje vyplněné na www.SKIPAS-ZDARMA.cz nesouhlasí s údaji na dokladu totožnosti nebo aktivace není provedena alespoň jeden den před návštěvou, nárok zaniká. Nárok na výměnu kupónu nelze vymáhat, a to zejména mimo udané datum návštěvy nebo při opakované návštěvě areálu. Změna vyhrazena.

www.ceskepetrovice.com

JAK ZÍSKAT SKIPAS ZDARMA:

1. Kupón nejprve aktivujte na www.SKIPAS-ZDARMA.cz, a to nejpozději jeden den přede dnem návštěvy areálu. Obratem se zobrazí váš aktivační kód, který najdete spolu s datem návštěvy i ve svém uživatelském profilu. (Před první aktivací je nutné se zaregistrovat pomocí e-mailové adresy.) 2. Na kupón vyplňte získaný aktivační kód a datum návštěvy areálu. 3. Kupón vytrhněte až při nákupu skipasu v pokladně areálu a odevzdejte jej. Za kupón obdržíte při koupi jednodenního skipasu druhý jednodenní skipas zdarma, a to v období od 1. 3. 2017 do konce sezóny. Každý má nárok na výměnu jednoho kupónu během platnosti akce. V případě, že aktivační údaje vyplněné na www.SKIPAS-ZDARMA.cz nesouhlasí s údaji na dokladu totožnosti nebo aktivace není provedena alespoň jeden den před návštěvou, nárok zaniká. Nárok na výměnu kupónu nelze vymáhat, a to zejména mimo udané datum návštěvy nebo při opakované návštěvě areálu. Změna vyhrazena.

www.moninec.cz

Bezvědomí

Známky masivního krvácení? Zastavení krvácení má přednost před vším! Posloupnost neodkladné kardiopulmonární resuscitace: 1.) Zjisti vědomí – reaguje? Hlasité oslovení, zatřesení. 2.) Zjisti dech – přilož ucho k ústům. Dýchá normálně? 3.) Zakloň hlavu! Dýchá normálně? 4.) Stlačuj hrudník frekvencí cca 100 stlačení za minutu do příjezdu záchranářů, případně prolož 2 vdechy v poměru 30:2. Pokud se rozdýchá, zajisti tepelnou izolaci a sleduj životní funkce do příjezdu záchranářů

Při vědomí

Zraněný při vědomí, komunikuje. 1.) Kontroluj vědomí, mluv s ním. Mluví  dýchá žije! 2.) Pátrej po masivním krvácení, zastav ho! Cizí tělesa z rány nevytahuj, působí jako zátka! 3.) Zajisti tepelnou pohodu (izofolie), uklidňuj pacienta. Proveď základní ošetření ran. 4.) Zjisti co nejvíc informací o nehodě, které poskytneš záchranářům.

vě tlen s o m é b i sla V ý ko n p ř

EOS 700D

karta SDHC 16GB ZDARMA

+ 18–135 mm IS STM + Fotokurz (490 Kč) + Poukaz na fotoslužby (300 Kč)

Canon EOS 700D je určen pro fotografy, kteří chtějí prozkoumávat své možnosti jak na poli fotografickém, tak i filmovém. Současné trendy v oblasti DSLR přístrojů naznačují, že bude stále snazší vytvářet s fotografickým přístrojem i videosekvence na vysoké úrovni.

24 790 Kč

Vše pod jednou střechou v centru Prahy.

Největší prodejna fototechniky v ČR.

Centrum FotoŠkoda, Vodičkova 37, Praha 1

Nejlepší e-shop roku 2014, 2015 a 2016.

Autorizovaný servis v zázemí firmy.

Většina zboží skladem.

Nově otevřeno i v neděli. 11:00 - 18:00

www.fotoskoda.cz

NEKOMPROMISNÍ ŠPERK