Planeta Země

Ve 4. ročníku jste tu ale byli zase jen vy uvažující nad svým životem, připravující se na nejtěžší dosavadní zkoušku v životě. A teď sedíte v tom rozhoupaném vlaku, jedete do míst, kde lidé jsou stejně chladní jako počasí, které zde průměrně panuje, a říkáte si, že jste udělali dobře, že jste odsud zvedli křídla. Nikdy nemůžete být plnohodnotnou součástí skupiny lidí, která jedná proti vašemu mínění. Každý si bereme hodnoty, které nám vštěpuje prostředí, kde vyrůstáme. Ale můžeme být lepší. Nemusíme být studenými introverty, kteří jen prahnou po tom, aby někoho zdiskreditovali. Jenže musíme vyjít z takového společenství. A právě takovou možnost dává nejdříve střední škola. S vysokou školou se ten propastný rozdíl mezi místem, kde jste vyrůstali, a vámi propadá čím dál hlouběji. Přijíždíte na vlakové nádraží, je chladno, pršet nepřestává. Okolo vás je samé bahno, a to nejen na zemi. Nikdo vám nepomůže z vlaku, každý je zahleděný jen do sebe. Chlad přichází… Tak co, kde je váš domov?

Dana Brandejská

Letí si takhle dva mimozemšťani vesmírem. „Tady jsem si chtěl postavit bazén,“ říká jeden smutně ukazujíc dolů „ale pak jsem si všiml, že by to nešlo.“ „Proč?“ Je tam nějaký modrý flek.“ Odvětí ten první. Druhý se zadívá pořádně a skutečně je tam nějaký modrozelený útvar. „Co to je?“ hned se zajímá. „Planeta Země. Překáží tu už 4,5 miliard let. Vidíš tu malou vrstvičku prachu okolo?“ Druhý zamyšleně kývá. „To je ozónová vrstva.“ „Počkej, to není možné. Na naší planetě je nejméně stokrát větší.“ Diví se ten druhý. První pokyvuje, že ví. Chvíli je ticho. Ale pak to jeho společníkovi nedá a ptá se, proč tomu tak je. „Víš,“ nadechuje se první „naposledy jsem se byl podívat na Zemi před pár miliardami let. To žili ještě dinosauři, všude bylo plno zeleně, predátoři a býložravci, ale všude byla rovnováha. Teď je to jinak. Planetu Zemi osídlili lidé, prý se vyvinuli, ale co je jisté, že vůbec nic nechápou. Jsou pro tu planetu jako mor. Dělají díry do ozónové vrstvy, kterou nutně potřebují k ochraně před Sluncem.“ Druhý mlčí, poslouchá.