Interaktivní představení Tanečního studia Light na výstavě „LES“ v galerii Sladovna v Písku 1
Projekt nabídl obyvatelům Písku jedinečnou formu aktivní seberealizace prostřednictvím osobní spolupráce s profesionálními umělci současné divadelní a taneční scény – a to v podnětném interiéru výstavy Les. Výstava se stala dokonalou kulisou a neopakovatelným prostředím pro aktivní pohyb diváků inscenace určené dětem i dospělým. Písek přivítal v prostoru galerie komunitní divadlo oceněné odbornou veřejností v ČR i v zahraničí, osobně oceněné autorem předlohy Fombellem, zařazené do katalogu Czech Performance Collection a reprezentované na předních festivalech současného divadla. Taneční studio Light oživilo výstavu LES ekologicky laděným příběhem. Pět představení Putování ve větvích v interiéru výstavy Les vyhledali diváci širokého věkového spektra. Na každém z pěti představení bylo 80 – 100 nadšených diváků. Zdivadelněný příběh stromu vedlo sedm profesionálních umělců současné taneční scény, tři hudebníci, jeden technik a deset dětských herců a tanečníků. Expozice LES v Galerii Sladovna představila návštěvníkům les jako základní živý systém, se vztahy mezi jeho „živými součástmi“ a s člověkem, který si do lesa promítá své duchovní potřeby. Výstava sledovala základní vertikální a horizontální úrovně lesa tak, že se Sladovna v průběhu výstavy proměnila na bájný les, kterým návštěvníci putovali vedeni příběhem stromového lidu od koruny až ke kořenům – do tajemné trávy.
2
Třemi patry Sladovny prorostl gigantický strom, který vytvořil prostředí kořenů, kmene a větví, a který se stal prostorem pro inscenování jedinečné inscenace Putování ve větvích. Přenesení inscenace do prostoru výstavy Les v Galerii Sladovna nebylo jednoduché a plány brzdily zejména finanční limity projektu. Díky nadšení tvůrců projektu byly překážky zdárně překonány a komunitní divadlo v unikátním prostoru Sladovny se mohlo uskutečnit. Tvůrci se museli vzdát dosavadní scénografické dominanty inscenace – kluzké šikmy - a museli maximálně navázat na samotné kvality výstavy. Bylo potřeba výstavu opakovaně navštívit předem, zvážit putování diváků a možnosti pro bezpečné a atraktivní interakce. Vynikající prostor se nakonec ukázal jako neopakovatelný – až se nabízela otázka, jak se mohlo představení někdy hrát jinde. Realizaci projektu velmi pomohla ředitelka galerie, která od počátku vnímala divadelní a taneční obohacení výstavy jako nespornou kvalitu. Zároveň s vysokou mírou citu a pochopení pro divadlo umožnila tvůrcům dosvícení a dotvoření instalace, nezbytné zkoušení a přípravy projektu v maximální míře. Netradiční putování lesem divákům přineslo nejen ekologickou a společenskou zkušenost, ale zejména neopakovatelný silný zážitek.
3
Komunitní umění je tvořivá forma práce s komunitou. Komunitní divadlo nabízí konkrétním skupinám pozornost, čas a prostor pro společnou realizaci. Cílem takové činnosti je posílit soudržnost lidí a podpořit jednotlivce a skupiny v aktivní účasti na společenském životě jejich komunity. Většina divadel končí řešením. Interaktivní divadlo nechává řešení problémových situací na divácích. Je zde prostor pro zkoušení možných řešení společenských a osobních krizí, pro diskuzi, různé pohledy na věc, možná i poznání příběhu z okolí. Tato hledání jsou typická tím, že vyžadují spolupráci nebo interakci s jednotlivci, skupinami a komunitami. Společná energie, vzrušení a vášeň vytvářejí živou spolupráci dětí a dospělých. Cílem takové činnosti je posílit kulturní vyspělost nejmladší divácké generace a nabídnout široké veřejnosti kvalitní profesionální umění, jehož součástí se návštěvníci stáv
Aktivní hraní rolí umožnilo návštěvníkům identifikovat se s interprety a zaujímat postoj při řešení ekologických a sociálních témat ukrytých v příběhu, čímž přirozeně vychovává k aktivnímu přístupu ke světu a společnosti. Interaktivní setkání je prožitkem tvůrčího procesu a především u dětí a mládeže může mít velký význam pro jejich osobní rozvoj a seberealizaci.
Inscenace tak vychovává nejen vnímavého diváka, který porozumí současnému tanci a divadlu, ale také čtenáře a v neposlední řadě i tvůrce, který v partnerské spolupráci s profesionálními umělci může nalézt seberealizaci. Scéna pro tento účel projekt využila unikátní, nedivadelní prostor výstavy LES, vybízející k obsazení, vyplnění novou příběhovostí a jinou atmosférou. Představení díky netradičnímu prostoru nemá klasický divadelní začátek (posaďte se, začněte se dívat) a konec, neexistuje hlediště a jeviště, ale již vstupem do galerie byli návštěvníci vtaženi do příběhu a stali se jeho součástí. Atraktivní scénu vytvořil především strom, prorostlý třemi patry galerie, nerovný terén, kopec, průchody a průlezy, zvuk, světlo a stín. Jiný prostor návštěvníky překvapil a uvolnil místo pro fantazii, umocnil prožitek. Návštěvníci si vše mohli prozkoumat a osahat. 4
Inscenace nabídla vysokou uměleckou kvalitu provedení, která přesvědčila diváka o opravdovosti a hloubce příběhu. Téměř intimní blízkost profesionálních tanečníků a herců s diváky přirozeně nutila návštěvníka identifikovat se s nimi, měl chuť spolupracovat a využil nabízené prostředky. Dětským divákům pomohla přítomnost spontánních dětských herců a tanečníků i zkušené pedagožky. Zážitek ze společné tvorby umocnila živá hudební produkce: ozvučený kořen stromu, netradiční hudební nástroje a zpěv skupiny Mamapapa. Interaktivních představení tohoto typu je zatím v nabídce současného umění v regionech velmi málo, přestože je o ně u návštěvníků stále větší zájem. Proč „Putování ve větvích“? Tento románový příběh Tobiáše Lolnesse od současného francouzského spisovatele Timothée de Fombella má výhodu, že je zmenšeninou skutečných a vážně míněných společenských a ekologických problémů a zároveň se jedná o pohádku se vším, co k ní patří. Děj příběhu se odehrává na stromě, který je metaforou ke světu lidí a je jevištěm hrdinova putování. Jedním z témat předlohy je energie jako míza, která je jevištní metaforou „zhmotněna“. Diváci ji tak mohou pocítit na vlastní kůži a spoluvytvářet, aby se přemýšlení o ní mohlo stát konkrétnějším. Energie vynaložená na vznik a běh představení není samozřejmostí, odněkud vyvěrá a proudí a je potřeba se o ni starat…Záchrana stromu (synonymum našeho světa) vyžaduje osobní statečnost vůči manipulativnímu chování mocných, společenskému tlaku a vyvolanému strachu. S maximálním využitím dětské fantazie a vnímavosti jsme nabídli účastníkům projektu nový pohled na stromy a jejich význam – zejména na stromy ve městě. Staré stromy v parcích mají v městském prostředí kromě všech pozitivních vlivů na zlepšení prostředí k životu lidí i nezastupitelný význam přírodovědný. Na rozdíl od stromů rostoucích v běžných hospodářských lesích, které bývají v drtivé většině pokáceny v tzv. mýtním věku mezi 80 – 120 lety, je stromům v parcích většinou ponechána 5
možnost dožít se přirozeného stáří, a to může být i mnoho set let. Velké množství organismů, hub, hmyzu, ale i ptáků a savců je svou existencí vázáno právě na tyto staré, různě poškozené nebo i částečně odumírající jedince a jejich dutiny či trouchnivějící dřevo. Starý strom poskytuje potravu a útočiště mnoha druhům, které by bez jeho existence z naší přírody zmizely a mnoho těchto druhů se vyskytuje i v prostředí měst. Stromy v krajině plní všechny obecné funkce krajinné zeleně - estetickou, mikroklimatickou, biologickou, protierozní, půdoochrannou, hygienickou a další. Umělecké prostředky a aktivní spoluúčast návštěvníků považujeme za nosnou a účinnou formu sdílení a řešení daných problémů. Ze dvou bloků představení vznikla video a foto dokumentace obsahující ohlasy návštěvníků a zejména zaznamenává jedinečnost projektu a smysluplnost jeho pokračování.
Projekt se uskutečnil v září a v říjnu 2014 s podporou Sladovny v Písku, Nadace Život umělce a představení, určené pro pražské školáky, podpořil Magistrát hlavního města Prahy
V říjnu 2014 zpracovala MgA. Lenka Tretiagová, grafická úprava Lenka Nahodilová, fotografie Tereza Tretiagová a Anna Krajčová, kamera Štěpán Tretiag, střih Lenka Tretiagová
6