Taneční studio Light a Mamapapa o.s.
Karlík aneb zážitkový divadelní trenažer Závěrečná zpráva o projektu tvorby tanečně divadelní inscenace v roce 2014,
která je především oslavou dětské fantazie!
1
Nové zážitkové představení Tanečního studia Light a Mamapapa o.s. vzniklo v návaznosti na divadelní, taneční a výtvarné workshopy pořádané ve spolupráci spolků na jaře 2014 v rámci výstavy Tima Burtona.
Premiérová série nové inscenace se odehrála 11. až 13. října 2014 ve Studiu ALTA v rámci festivalu 4+4 dny v pohybu. Svět amerického režiséra, grafika a designéra Tima Burtona a jeho legendární Karlík a továrna na čokoládu inspirovali tvůrce projektu zcela zásadně. V inscenaci nasednete do zážitkového divadelního trenažeru, který se řítí rájem přání a snů; stanete se spolutvůrci konečného díla. Tanec podpořený vtipnou autorskou hudbou a scénou vytváří kouzla. Jednou jste dole, jednou nahoře, jednou se řítíte ohromnou rychlostí, jindy přešlapujete na místě. Je to pouť plná skluzů, zhoupnutí, stoupání a šoků. Postavy z literární předlohy ztělesněné na jevišti, včetně Umpalumpů, nastavují zrcadlo dětských slabostí – závislosti na sladkostech, televizi a počítačích, na věcech. A samozřejmě, nevyzpytatelný majitel továrny na čokoládu pan Wonka s podivnými vrtochy, všechny mate, aby je dostal tam, kam potřebuje…
2
Na základě bohatých zkušeností s tvorbou a reprízami velmi žádaných interaktivních inscenací pro děti a dospívající mládež se soubor směle postavil mediální tvorbě a pokusil se zaujmout diváky skutečným osobním zážitkem v nevídaných a jedinečných okolnostech. V průběhu příprav a repríz uměleckých workshopů, které soubor realizoval ve sklepích galerie U Kamenného zvonu v Praze v rámci výstavy Svět Tima Burtona, jsme nashromáždili a ověřili nejen scénografii, ale i inscenační materiál budoucího představení. Vše jsme zpracovali do formy jedinečné inscenace jako dlouhotrvající ozvěnu této jedinečné kulturní akce v Praze. Tisíce návštěvníků půlroční výstavy Tima Burtona v Praze si vyzkoušelo fungující výtvarné a scénografické prvky, instalované jako prostředí stylizované továrny na čokoládu v podzemí galerie. Nic nemohlo být kopií Burtonovy tvorby a vše bylo důsledně konzultované s produkcí výstavy. Každá drobnost musela být jednak originální – a jednak esteticky a tematicky sladěná s celou výstavou. Sklepní prostory galerie fungovaly jako relaxační interaktivní sály vybízející k aktivitám a fantazii návštěvníků inspirovaných prohlídkou výstavy. Zároveň musely všechny využité prvky splňovat nároky ohromné zátěže (otvírací doba 10 – 12 hodin denně a tisíce diváků v období březen – srpen). Návštěvníci si mohli vše osahat a vyzkoušet. Pod vedením scénografa Tomáše Žižky, architekta Michala Mihalčika, s pomocí jejich spolupracovníků, se opravdu podařilo vytvořit malý podzemní svět, kde se i sám Tim Burton mohl vykoupat v čokoládovém jezeře pod vodopádem, kde v tajemném výtahu byli návštěvníci překvapeni zvuky a světlem, mohli si nafilmovat divotvorné prostředí na animačním stole, vyrobit si kousek továrny z kostek cukru a domalovat svým postavám obličeje na proskleném kolotoči nebo v oknech továrních komínů. Ve spoluprací s Galerií Hlavního města Prahy a produkcí Art Movement o.s. jsme připravili osm neopakovatelných scénických workshopů v galerii v rámci
3
výstavy Tima Burtona. 11. a 12. dubna a 16. a 17. května stovky návštěvníků nahlédlo nejen do výstavních prostor prezentujících dílo slavného výtvarníka a filmaře – ale díky rozehraným příběhům inspirovaným předlohou Roalda Dahla na vlastní kůži zažilo motivace a důsledky činů jednotlivých postav z Dahlova příběhu v podzemní továrně na čokoládu, vyzkoušeli si jaké to je být exponátem, jak se dostat do televize - ale zpět už nikoli … Činnosti návštěvníků, vedené profesionálními umělci, vždy důsledně navazovaly na výstavu Tima Burtona. Prohloubily a rozšířily možnosti vnímání výstavy nejen dětským návštěvníkům. Obsah akcí (např. zkamenělé „exponáty“ – živé obrazy účastníků workshopu doplňující expozici) čerpal z humoru a nadsázky Burtonovy tvorby a pomohl dětem pochopit drsný humor i poetiku Tima Burtona. Cenné zkušenosti z insce-nování sekvencí příběhu ve sklepní továrně (a z workshopů propojujících tanečně divadelní akce) jsme využili při další tvorbě nové inscenace. Při vedení workshopů jsme si ujasnili ideální formu interaktivních vstupů v rámci budoucí inscenace a využití projekce a mixu zvuků pro další záměry. Navíc pět šťastných nálezců zlatého kuponu,
4
který návštěvníci výstavy měli šanci získat v našem originálním „čokomatu“, vyjelo s tvůrčím týmem po ukončení výstavy do skutečné továrny na čokoládu ve slovenské Nitře. Po ukončení výstavy jsme od srpna plně věnovali tvorbě nové inscenace, vycházející z potřeby dětí a dospívající mládeže (často i rodičů a učitelů) povolit uzdu své fantazii, nebránit se ani těm nejšílenějším záměrům a plnit si svá přání, protože vše má cenu realizovat, neboť díky tomu dostává život vlastně opodstatnění. Zároveň tomuto, trochu reklamnímu vyznění, jsme nastavili zrcadlo televizní show. Prostřednictvím hlavní postavy příběhu jsme byli neúprosně kritičtí k dětem (ztělesněným v příběhu třemi dětskými postavami s typickými vlastnostmi), které neumí žasnout, nemají dostatek nutné pokory a předpokládají splnění všech snů samozřejmě bez osobního nasazení a vynaloženého úsilí. Literární předloha Roalda Dahla „Karlík a továrna na čokoládu“ dala tvůrcům inspiraci ke ztvárnění typických vlastností a postojů dětí, které lze nahlížet a komentovat z různých úhlů pohledu, a je možné předvídat problémy a nabízet možnosti jejich řešení. Přitom se vše odehrává ve fantazijním neuvěřitelném prostředí továrny na čokoládu, v bezpečné fikci bez přímého ataku na konkrétní děti. Hlavní postava pana Wonky, ředitele továrny na čokoládu, sice ukazuje dětem jednotlivé místnosti, kde se vaří čokoláda, ale moc dobře ví, kde se které dítě na co nachytá - a pak ho za pomocí Umpalumpů „převychová“ (mistryně ve žvejkání se sama stane pochoutkou žvýkací huby, bohatá rozmazlená dívka je nazdobená šlehačkou coby dutá, nadutá kremrole atd.). Nastaví jim vlastně zrcadlo jejich slabostí, které oni považují za svoje přední vlastnosti a výhody. Wonka zde trochu moralizuje, ale ví proč – s čím kdo zachází, tím také schází. Wonka je miliardář s dětským srdcem - nevyzpytatelný, nepředvídatelný, s podivínskými vrtochy osamělých lidí, trochu neuměle teatrální až operetní, s lehkým šmrncem kouzelníka a taky trochu podivín - to vše je ale takový povrch - záměrně tím všechny kolem sebe mate, aby každého dostal tam, kam potřebuje.
5
Dětští hrdinové, kteří se dostanou do továrny, mají společné to, že jsou to konzumenti a jsou na něčem závislí – na jídle (dětská obezita, lenost), na televizi a počítačích (nevalný vliv na soustředěnost, odvrácení pozornosti od zájmu o to, co v nás samotných vlastně je), na věcech (bohatá dívka dostane vše, o co si řekne – nezná tedy pravé hodnoty věcí). Karlík, hlavní dětská postava románu, asi jako jediný si žije podle svých možností. Jeho hlavní hodnotou je rodina. Wonkova hlavní idea je povolit uzdu své fantazii, splnit si tak svá přání a zažít tak i neskutečné a vysněné věci. To je Wonkova filosofie (a proto se nabídlo, aby Umpalumpy hrály děti). Osobitý zážitek diváků je ztělesnění myšlenky o hravosti a fantazijnosti v životě. Tvůrčí tým se snažil, aby iluze továrny na čokoládu byla co „nejsmyslovější“ (včetně vůně tavené čokolády). Aby prostor stylizované továrny diváka překvapoval, povzbuzoval jeho fantazii a chuť se aktivně podílet na tvorbě příběhu. Inspirace filmovým světem Tima Burtona se projevila v instalaci prostupné promítací plochy, dominující scéně, na kterou se promítaly animace, živě tvořené v rámci představení pomocí barevných cukrátek a čokolád. Celá inscenace je opravdu zážitkovým výletem v rychle se měnících scenériích a situacích. Divadelní tvar spojuje postava televizního moderátora, který zprvu zdánlivě zapadá do Wonkových plánů, aby nám díky ní pan Wonka mohl ukázat mediální „masírku“, formu manipulace a naší oddanost takovým praktikám. A zda je osobní prožitek, cílevědomé úsilí a společná práce smysluplnější než barevné obrázky letící z kamer, na to si odpoví každý divák sám. Výsledkem projektu je úspěšná inscenace interpretovaná profesionálními umělci
6
ve spolupráci s vybranými dětmi, která měla premiéru 11. – 13. 10. 2014 ve Studiu ALTA v rámci festivalu 4+4 dny v pohybu. Výslednou inscenaci umocnil reálný – tedy nedivadelní, ale přesto iluzivní prostor. A tak jsme kromě nevšedního uměleckého zážitku nabídli divákům také živější pojetí života ve městě, zejména v lokalitách se zašlou slávou. Diváci se setkali s netradičním pojetím divadla a potažmo také objevili místa (sklepy domu U Kamenného zvonu, industriální prostory bývalé továrny), kam se jen tak nedostanou, a kde se živé a interaktivní akce pro děti za normálních okolností nedějí. Je obdivuhodné, že tak velká skupina byla schopna dosáhnout společného díla. Deset profesionálních umělců, tři hudebníci, scénograf, dva architekti, choreografka, patnáct dětí a studentů (a jejich obětavých rodičů) – všichni společně pracovali se vzájemným respektem a s vědomím společného cíle. Garantem spolupráce na výsledné inscenaci se stalo Studio ALTA nabízející unikátní industriální prostor a vlídné technické i osobní zázemí k tvorbě a při realizaci premiérové série. Stejně nepostradatelným partnerem tvorby byla ZUŠ Na Popelce v Praze 5, poskytující prostory ke zkoušení s dětskými herci a byla souboru oporou ve všech fázích tvorby. Produkce 4+4 dnů v pohybu poskytla premiérové řadě nejen vynikající propagaci, ale také finanční podporu. Celý projekt tvorby by se nemohl uskutečnit bez finanční podpory
MK ČR a Státního fondu kultury ČR
přidělené Tanečnímu studiu Light Podstatnou část nákladné scénografie a část hudební tvorby financovalo sdružení Mamapapa o.s. díky finanční podpoře MHMP Čokolády do čokomatu a prohlídku továrny na čokoládu sponzorovala Lyra čokoláda, cukr pro workshopy sponzoroval ARGO Cukrovar Hrušovice nad Jeviškou , fotodokumentaci projektu ve sklepě Burtonovy výstavy sponzorovali Ondřej Staněk a Jan Zavřel.
Scénář a režie programu Lenka Tretiagová, Vojta Švejda a kolektiv Scéna Tomáš Žižka a Michal Mihalčik Hudba Jan Čtvrtník, Jaroslav Kořán, Tomáš Žižka a Mamapapa o.s. pohybová spolupráce Lucia Kašiarová, Ondřej Lipovský V inscenaci, inspirované literární předlohou Roalda Dahla Karlík a továrna na čokoládu, hrají profesionální umělci
Vojta Švejda, David Ryska, Jan Čtvrtník, Štěpán a Tereza Tretiagovi, Sebastián Vích, Hedvika Řezáčová, Michal Bednář
a zkušení dětští herci a studenti Tanečního studia Light
Lenka Nahodilová, David Králík, Anna Tretiagová, Agáta Hodková, Viktorie Budinská, Eliška Krejčí, Odzer Stanzin, Tereza Solarová, Klára Klinková, Ondřej Zavřel, Magdaléna Mihalčiková, Sofie Kopecká, Linda a Nela Pokorných a Kateřina Molíková
V roce 2014 vypracovala Lenka Tretiagová s využitím fotografií z archivu TSL, video-klipy z workshopů zde https://www.youtube.com/watch?v=9mrY5Gt1tCw https://www.youtube.com/watch?v=-_pWcYn1Dug
7