JOLA Tvorba a prezentace autorského inscenačního projektu Tanečního studia Light v roce 2014
JOLA (čti džola)
-
je ladacky „kufr“.
Co bylo před kufrem – bylo vysoko.
Vysoko 4 200 m.n.m. ve vesnici Kargyak v Indii v oblasti LADAKU v Himálaji. Co bylo po kufru – bylo daleko.
Nepředstavitelně daleko v Praze v Čechách, kde je všechno úplně jinak než v Kargyaku. Co je v kufru?
V kufru jsou ukryty problémy všech zúčastněných dětí. Problémy, které samy nemohou řešit – a přesto s nimi musí žít. A o tom je autorská dokumentární inscenace JOLA! JOLA je založena na jedinečnosti (jinakosti) jednoho každého.
Taneční studio Light ověřuje a hledá alternativní pedagogické metody, využívající umění jako prostředku výchovy a vzdělávání dětí a mládeže a jako prostředek aktivit seniorů a postižených spoluobčanů. Taneční studio Light tvoří a reprízuje komunitní divadlo a integruje profesionální uměleckou tvorbu s pedagogickým působením. Taneční studio Light realizuje projekty zahraniční spolupráce a reprezentace české kultury. Taneční studio Light každoročně obhajuje nominace do nejvyšších kol národních a mezinárodních festivalů a přehlídek. Taneční studio Light je ojedinělé tím, že realizuje kontinuální dlouhodobou uměleckou činnost od dětských her, přes amatérskou uměleckou činnost dětí a mládeže až k vysoce profesionální tvorbě a interpretaci svých absolventů (často studentů a absolventů vysokých uměleckých škol), kteří jsou profesně vybaveni a osobně motivováni část své umělecké tvorby věnovat dětem, postiženým a seniorům. Taneční studio Light je jedinečné svým kulturním přínosem v tom nejširším uměleckém záběru.
V průběhu roku 2014 jsme nabídli zkušené skupině dětského souboru spolupráci s indickým chlapcem Odzerem Stanzinem. Odzer v domovských horách v Himálaji v pěti letech utrpěl po polití hořícím benzinem popáleniny 3. stupně na 40% těla a nyní se (odloučen od původního domova) v Praze léčí z následků úrazu a do dospělosti jeho stav vyžaduje soustavnou lékařskou péči a plastické operace. Plánovaná práce dětského souboru byla velmi citlivá a tvůrci museli postupovat opatrně a s respektem k soukromí a osobním problémům jednotlivých dětí. Vzhledem k autorské povaze scénáře se všechny děti svěřovaly tvůrcům a sobě navzájem s niternými pocity a zkušenostmi, zásadně ovlivňující jejich životy. Projekt proto nesl vysoké nároky na profesionalitu a připravenost všech tvůrců při práci s dětským kolektivem. Projekt se zaměřil na průzkum a osobní zkušenosti tvůrců a dětí s jakoukoli lidskou jinakostí, divností, odlišností. Interaktivní divadlo (na rozdíl od filmu nebo besedy) je forma, díky které mohou diváci na vlastní kůži zakusit to, co se skutečně stalo. Zejména nám šlo o to, abychom současné společnosti a hlavně mladé generaci představili člověka, který se vyrovnává s nepřízní života a svým způsobem představuje skutečného moderního hrdinu. Proto se tvorba dokumentárního divadla inspirovala příběhem indického chlapce Odzera. Cílem tvůrců také bylo pomoci Odzerovi vyrovnat se s handicapem a se začleněním do místní společnosti tak, aby se jeho původní identita nerozplynula. Pokusili jsme se divadelními prostředky zmapovat dosavadní příběh Odzera v zrcadle ostatních dětí tvořících jeho současnou společnost. K tomu jsme využili nahrávky autentické hudby z Odzerovy rodné vesnice a jeho jedinečné osobnosti v roli hlavního interpreta divadelního tvaru. Výstupem projektu je vytvoření autorského dokumentárního divadla doplněného videonahrávkami z Kargyaku. Odzer na základě tvorby získal novou motivaci pro opakování své rodné řeči a oživení vzpomínek na tradice a zvyklosti své původní kultury. Odzer také získal důvěru v kolektiv, který bez pocitu senzace a sebe-předvádění přijal jeho osud jako důležitou součást společně prožívaných dní naplněných prací, cestováním, zábavou a poznáním.
Avšak to vše, jak se ukázalo, byla nakonec neméně důležité pro dětský kolektiv. Pro děti ze souboru bylo velkým přínosem, když měly možnost potkat se a tvořit osobně s někým, jako je Odzer. Má jinou barvu pleti a těžké popáleniny, velkou pokoru, odvahu a sílu k životu. Premiérové uvedení inscenace potvrdilo, že když se s Odzerem lidé potkají prostřednictvím divadla (které má na rozdíl od jiných médií jedinečnost přítomného okamžiku), děje se vše v atmosféře postavené mimo nebezpečí reality běžného života a přece skutečně tady a teď. Pro Odzera snad další prezentace projektu může mít přínos ve schopnosti vyrovnat se s odlišností a s reakcemi okolí. To, že o svých starostech dokázal mluvit s divadelním kolektivem, pro něj bylo důležité. Otevřít důsledky postižení jako závažný problém veřejně může mít pozitivní dopad pro všechny. Potkat se s příběhem Odzera znamená ověřit si různé pohledy na věc, možnosti řešení, důsledky i osobní bilancování s prožitou realitou. Projekt probíhal důsledně s prioritou pedagogického a sociálního aspektu a se snahou nerezignovat na umělecké kvality výsledného divadelního tvaru. Pro tvůrce bylo podstatné vytvořit pravdivou dokumentární inscenaci bez zbytečného „ukazování tragičnosti“ a inscenovanou z pozitivního a bezprostředního pohledu samotných dětí. Premiéra dokumentární autorské inscenace JOLA se konala 7. prosince 2014 ve Studiu ALTA. Hrálo v něm 25 dětí a studentů Tanečního studia Light od 6 do 18 let pod vedením Lenky Tretiagové a Jana Čtvrtníka, s nepostradatelnou pomocí Sebastiána Vícha, Gabriely Lágnerové, Hedviky Řezáčové a dalších přátel a rodičů zúčastněných dětí.
Tvůrčí proces vyžadoval mnoho času, který dětský kolektiv s tvůrci projektu sdíleli nejen na pravidelných zkouškách, ale i při společném cestování v ČR i v zahraničí. Jenom tak se mohla vytvořit atmosféra vzájemné důvěry a ochoty sdílet společně osobní strasti i radosti. Samozřejmě bylo podstatné paralelně dětský soubor vybavit vysoce kvalitním interpretačním projevem, díky kterému děti mohly unést vysoké nároky autorské dokumentární inscenace. Vedení projektu se ujala zkušená pedagožka, choreografka a režisérka MgA. Lenka Tretiagová a pohybové spolupráce Mgr. Renata Bártová. Dalšími spolupracovníky byli zkušení absolventi studia, posluchači uměleckých škol. Tvorba inscenace se uskutečnila ve spolupráci s hudebníkem a hercem Janem Čtvrtníkem, který z autentických nahrávek z rodné Odzerovy vesnice vytvořil hudební plochy. Dalším členem týmu byl výtvarník a performer studující tibetskou kulturu MgA. Ondřej Lipovský, který navrhl stylizované tibetské kabáty jako základní kostýmový prvek interpretů, doplněný tibetskými šátky a panenkami. Sebastián Vích – produkční projektu a hlavní technik, zajišťující umělecké zpracování fotografií a videí pořízených v Himálaji. Hudbu pomohla vytvořit MgA. Hedvika Řezáčová, kostýmy ušila Dagmar Ságnerová, divadelní prostory poskytlo Studio ALTA, prostory ke zkoušení ZUŠ Na Popelce v Praze 5 a několik dalších organizací. Hlavním poradcem a garantem projektu byla Gabriela Lágnerová, která se o Odzera v Čechách stará a osobně zná prostředí jeho rodného domova a rodiny, a která týmu poskytla vzácné fotografie a nahrávky. Chceme prostřednictvím vznikající inscenace širokou veřejnost informovat o síle malého Odzera, o jeho rozhodnutí žít s postižením plnohodnotný život, o Odzerově postupném vyrovnávání se se všemi překážkami, které mu osud připravil – a zejména o mezilidské sounáležitosti, která je nezbytnou podmínkou přežití a důstojného bytí lidí kdekoli na světě.
Projekt finančně podpořila MČ Praha 5