VI. 2. Česká republika V kulturně historickém prostředí našly UAV (bezpilotní letecké prostředky) využití nejsnáze v oblasti archeologie, kde se plynule navázalo na dlouhou tradici využívání nedestruktivní průzkumové metody letecké archeologie.52 Období světových válek vývoji této metody výrazně pomohlo. V souvislosti s rozmachem vojenského letectví znamenala tato doba startovací impuls pro bouřlivý rozvoj vojenského leteckého mapování a průzkumu.53 Poválečná státní politika ovšem zavedla na letecké práce přísná omezení a na území Československa mohly letecké snímkování dlouho provádět pouze státem určené a přísně kontrolované organizace. Přesto nebo právě proto se u nás brzy po zrodu technologie bezpilotních letadel přesunul zájem na vývoj a využití rádiově řízených letadel (RC, radio controlled). Významně se na úloze podílel Geografický ústav Československé akademie věd, který od druhé poloviny 60. let tyto stroje prosazoval s cílem pořizování operativních snímků malých ploch, které bylo potřeba zmapovat či monitorovat. První snímkování pomocí rádiově řízeného modelu u nás proběhlo v roce 1967 a můžeme jej považovat za počátek leteckého snímkování z malých výšek v Československu.54 Přibližně od druhé poloviny 70. let 20. století umožnilo zmírnění zákona o utajovaných skutečnostech na neměřické snímkování pro civilní účely provádět takové snímkování i dalšími organizacemi především výzkumného a projekčního charakteru.55 Mezi ně patřil i Archeologický ústav Praha, který využil spolupráci s Geografickým ústavem a v 80. letech tyto rádiově řízené stroje poprvé použil k mapování archeologických lokalit (Závist, Makotřasy, Budeč, Ostrov u Davle).56 Radikální uvolnění leteckého provozu po listopadu 1989 a nasazení malých pilotovaných letadel i pro drobné snímkovací práce nakrátko odsunulo rádiově řízené stroje do pozadí. Významně k tomu přispěl i fakt, že na začátku 90. let byl Geografický ústav ČSAV zrušen a výzkum už nepokračoval.57 Oživení doznala tato technologie znovu až v posledních letech ve spojení rozmachu informačních a navigačních technologií a moderních bezpilotních létajících prostředků UAV (bezpilotních helikoptér). Poznání oblasti nebo areálu z ptačí perspektivy pomocí bezpilotních helikoptér nezůstává pouze 52 Jaroslav Böhm, Letecká fotografie ve službách archeologie, Zprávy památkové péče, III, 1939, s. 63-65. 53 Marcel Brejcha – Vladimír Brůna – Zdeněk Marek – Bára Větrovská, Metodika digitalizace, 3D dokumentace a 3D vizualizace jednotlivých typů památek, Ústí nad Labem 2015, s. 36. 54
Ibidem, s. 3.
55 Ladislav Plánka, Počátky snímkování RC-modely letadel v Československu. In: Praktické využití GIS v lesnictví a zemědělství, Brno 2014, s. 1, online: https://docplayer. cz/9480175-Pocatky-snimkovani-rc-modely-letadel-v-ceskoslovensku-uvod.html, vyhledáno 14. 4. 2021. 56 Martin Gajda, Metodologie archeologické prospekce a exkavace: workshop I – prospekce. Letecká archeologie, studijní materiály FF AEA, MUNI Brno 2015, elektronicky: https:// is.muni.cz/el/phil/podzim2015/AEA_73/um/Letecka_archeologie.pdf, vyhledáno 14. 4. 2021. 57 Viz Plánka (pozn. 55), s. 1. – Markéta Lacinová, Bezpilotní létající prostředky při činnosti IZS a legislativní rámec pro jejich použití (diplomová práce), Fakulta biomedicínského inženýrství Katedra zdravotnických oborů a ochrany obyvatelstva, ČVUT v Praze 2016, s. 15.
24