Drazí milovníci benzinu, terénu i hladkých silnic, horkého Středomoří i polárních krajů, milí nadšenci do zajímavých zážitků a přátelé Ricard & Bonette, máte v ruce další vydání našeho časopisu, které je do určité míry přelomové. Řečí automobilového designu jsme provedli facelift tak, aby zážitek ze čtení pro vás byl zase o něco příjemnější, poutavější. Vylepšili jsme materiál, změnili sazbu, magazín je vzdušnější, a jak doufáme, přitažlivější. Dejte vědět, jak se nám to povedlo.
O čem si tentokrát přečtete? O nejrychlejším italském automobilu všech dob, který umístil své exkluzivní zastoupení doprostřed malebných Beskyd. Je součástí nevšedního hotelu, jenž je zároveň fascinující uměleckou galerií. V hlavním materiálu vydání vás ostřílený fotograf vezme s sebou na dakarskou rallye, nechá vás nahlédnout do zákulisí a popíše, jak to na drsném závodu chodí. Nejen pro fanoušky klasických vozů Porsche jsme připravili návštěvu netradičního muzea na kolech, jehož exponáty se letos budete moci projet i vy. A za jednou zajímavou osobností české podnikatelské scény jsme se vypravili do zakázkového krejčovství v centru Prahy.
Pro letošní sezonu jsme přichystali několik nových dobrodružných motoristických akcí. V rumunských horách dáme společně zabrat terénním buginám, do Bordeaux se vypravíme čistě za gastronomickým potěšením.
Jednou z novinek, které nás nesmírně těší a baví, je, že si naši klienti čím dál častěji nechávají připravit své výpravy a zážitky na míru – ať sedí za volantem vlastního vozu, nebo půjčeného supersportu. Neváhejte a ozvěte se nám – jsme připraveni tvořit i pro vás.
Příjemné čtení přeje Jakub Hanus
Managing Partner v Ricard & Bonette
FOTOGRAF, TEN TĚŽKÝ DAKAR MÁ
JAK VYPADÁ SLAVNÝ POUŠTNÍ ZÁVOD ZPOZA OBJEKTIVU? JAK TO CHODÍ V BIVAKU A PŘI FOCENÍ RYCHLOSTNÍCH ZKOUŠEK? JAKÉ JSOU VZTAHY MEZI ÚČASTNÍKY? DO ZÁKULISÍ DAKARU VÁS ZVE ZKUŠENÝ MOTORISTICKÝ FOTOGRAF JAN STÁREK.
Text Jan Stárek | foto Jan Stárek
Když jsem jel poprvé, říkali: spí se hodinu, dvě denně. Když se hodně zadaří, spánku jsou tři, nebo i čtyři hodiny. Já na to: fajn, ale takhle to přece nemůže být čtrnáct dní v kuse. Může.
Hned na začátku se nám zadřelo auto, panika, stres. Poprvé na tak obrovském závodu a teprve potřetí v Saúdské Arábii. Rozlehlá země, nevěděl jsem, co mě bude čekat. A pořád jsem jen něco doháněl. Po návratu jsem si říkal, že je to něco neuvěřitelného, neskutečného, extrémně náročného. A že nevím, jestli vůbec chci jet znovu.
Střih. Letos to byl už můj šestý Dakar –a úplná pohoda. Užil jsem si to. Za svůj dakarský vývoj hodně vděčím kolegovi Marianu Chytkovi, jednomu z nejlepších motoristických fotografů u nás, který mě k závodu přivedl, byl mým průvodcem, díky němu jsem poznal všechny lidi kolem. Proč je Dakar těžko dostupný? Není to levné. Začíná to akreditací, která vyjde na deset tisíc eur. Plus letenka. A aby se člověk vůbec dostal na trať a mohl fotit, potřebuje speciálně upravené auto. Bezpečnostní rám, sportovní sedačky, vícebodové pásy, dvě rezervy, náhradní palivo, externí sání, zvýšený podvozek, pevností nárazníky, navijáky. Samozřejmě technická přejímka není tak náročná jako u závodních speciálů, ale běžné vozy to nejsou. Je nutné, aby za dva týdny zvládly deset tisíc kilometrů, z toho je možná překvapivě v náročném terénu jen asi tisícovka. Ale auto je plně naložené čtyřmi lidmi a výbavou, takže váží klidně i ke čtyřem tunám.
Fotíme jen někoho
A pak už začíná práce. Jak vypadá typický den? Od organizátorů dostáváme jenom přibližné body, kam se musíme dopravit, a tam čekáme na podrobnější instrukce. Tyto souřadnice dostaneme večer a rovnou, nebo ráno, tam odjedeme. V šest hodin dostáváme přesnější body. Na každé rychlostní zkoušce je jen určitý počet míst, kde se fotí, respektive omezený počet míst, o nichž víme, že jimi závod pojede. V autě máme závodní navigaci, která funguje jinak, než ta, kterou máme běžně v autech. Jakmile se přiblížíme k požadovanému
Fotograf Jan Stárek
bodu, navigace pípne a ukazuje jen azimut. Je na nás, jak tam dojedeme. Klidně patnáct, dvacet kilometrů jedeme pustou prérií jen „na šipku“. Jakmile tam dojedeme, navigace potvrdí dosažení polohy a jsme na trati.
Poté se můžeme pohybovat, než vyjede první jezdec. To je v sedm. Čili máme hodinu na to tenhle orienťák absolvovat. Musíme se velice rychle rozhodnout, kam pojedeme, protože třicet kilometrů v terénu už je na tu hodinu času moc. A další rozhodování: kde zůstanu? Vysadím jen jednoho fotografa a jedu dál? Další fotograf z auta a tak dále. Cílem je, aby na témž místě nebylo víc fotografů z jednoho týmu. Snažíme se vybírat si místa blízko startu. Jednak je ještě dobré ranní světlo, především je ale velká pravděpodobnost, že nikdo z jezdců se ještě nestačil ztratit, a neměnilo se pořadí. Máme startovní listinu, takže víme, jak jednotlivá startovní čísla pojedou. Nefotíme totiž všechny. Je to na objednávku – víme, že fotíme jen sedmičku, patnáctku, osmnáctku a tak dále. Takže blízko startu je větší naděje, že všichni pojedou v pořadí, v jakém vystartovali.
Hlavně neusnout
Nedaleko startu ale chce být každý, takže někdy je tam pěkná tlačenice. Na jednom
Mezi lidmi z různých fotografických posádek panuje zdravá rivalita a konkurence, všichni si ale uvědomují, v jak náročných podmínkách se pohybujeme, takže v nouzi nikoho ve štychu nenecháme.
bodu deset, dvanáct lidí. A každý se snaží najít si originální pozici, úhel, pozadí. Po několika hodinách focení, když závod projede, se vracíme do auta, posbíráme ostatní kolegy, vyčistíme si techniku, stahujeme fotky. Většinou pak jedeme zpátky do bivaku a začne třídění fotek. To bývá pěkný fofr. Za etapu nafotíme tři
až čtyři tisíce snímků, odevzdáváme ale jenom tři nebo čtyři stovky. Odevzdává se vždy tentýž den po etapě. Vším je třeba se probrat, vytřídit, případně i upravit. Když si uvědomíte, že na jednu fotku máme půl minuty až minutu, stejně je to přes šest hodin soustředěné práce u počítače. A do toho si představte, že máte jet na další
etapu, která je klidně několik set kilometrů daleko. Už chápete, proč spíme jen pár hodin denně?
À propos bivak. Je to obrovský kemp, kde jsou všechny týmy s kompletním zázemím, catering s jídelnou pro čtyři sta lidí a tak dále. Podle mě jde o jednu z logisticky nejzajímavějších akcí na světě. Ráno se všechno sbalí a o pět set kilometrů dál čeká úplně totožný bivak. Organizátoři totiž mají dva, které takhle postupně přesouvají. Osobně radši spím mimo bivak. Je větší klid, méně prachu, obecně větší pohoda. V bivaku taky bývá špatný signál, jak je tam tolik lidí, takže i odesílání fotek je snadnější někde zvenčí. Paradoxní je, že i na největší písečné poušti světa Rub al-Chálí stačí odjet pár kilometrů za bivak – kde další stovky a stovky kilometrů okolo doslova není nic –a je tam 5G signál.
Konkurence, která motivuje i sbližuje
Sám často a rád spím venku na lehátku, jinak máme střešní stan na autě. V té poušti opravdu nic není, není třeba se čehokoli bát. Jen občas bývá v noci velká zima, jako letos. Pamatuji ročník, kdy bylo celou dobu přes třicet stupňů, ale taky jeden, kdy prvních deset dnů pršelo. Neustále pět stupňů nad nulou. Depresivní, ponuré.
Navíc z fotografického hlediska špatné, protože když neodletuje písek a nepráší se od aut, není na fotkách tolik akce. Extrémně důležité je dobře poskládat tým v autě. Snažím se brát s sebou lidi, které znám, vím, jak si sedneme, vím, že zvládnou tu obrovskou spánkovou deprivaci. Velím já: co v autě řeknu, to platí, mám odpovědnost za celou posádku. Jinak máme rozdělené úkoly. Ten, kdo sedí vedle řidiče, se stará o navigaci, a funguje jako druhé oči. Ti dva vzadu si mohou zdřímnout. Bohužel se pravidelně stává, že mikrospánek přemůže i řidiče. Je to hned. Představte si, že několik dnů skoro nespíte a dálnice je třeba sto padesát kilometrů rovná jako pravítko. Mezi další úkoly patří upouštění a dofukování pneumatik, stavění a skládání stanu, chystání vaření, příprava vody do dveří.
Mezi lidmi z různých fotografických posádek panuje zdravá rivalita a konkurence, všichni si ale uvědomují, v jak náročných podmínkách se pohybujeme, takže v nouzi nikoho ve štychu nenecháme. Navzájem se hecujeme, to k tomu patří. A podporuje to i kvalitu: když vidíme, že se někomu povedla výjimečná fotka, chceme taky. Myslím, že kdyby tahle rivalita nebyla, neměli bychom z Dakaru tak hezké snímky. Ale nepřehání se to. Když třeba večer sedíme s kolegy u vaření a přijde někdo z týmu Martina Macíka, určitě je neodeženeme; přisednou si, popovídáme, dáme jim ochutnat naše dobroty.
Skrytí malí hrdinové
Možná vás napadá, jestli nám někdy šlo o zdraví. Na Dakaru ne, ale na podobném závodu v Abú Dhabí se nám ztratili dva fotografové. Jedním z nich byl i zmiňovaný Marian. Sešlo se hodně malých chyb a málem byl velikánský průšvih. Ztratili se v poušti a zrovna neměli signál na mobilu. Špatně se domluvili se zbytkem posádky a auto odjelo na opačnou stranu, takže místo dvou kilometrů od sebe byli deset. Ztratit se v poušti je neuvěřitelně snadné. Dokud jste u auta, jste v bezpečí. Máme tam satelitní telefon i nouzové tlačítko, které zavolá do centrály závodu v Paříži, kde znají GPS lokaci. Pokud je nějaký vážnější zdravotní problém, pošlou vrtulník. Je skvělé vědět, že při komplikacích nebude člověk čekat pět hodin na pomoc, ale že helikoptéra dorazí za dvacet minut. Často se mě kamarádi ptají, co je esence Dakaru. Podle mě odhodlanost. Malá
hrdinství. Týmovost. Oproti zbytku motoristického sportu je Dakar nesmírně náročný. Jistě, vítěz je král. Pro mě jsou ale hrdinové všichni, kteří se do závodu pustí. A především motorkáři, protože u nich je ten extrém naprosto neskutečný. Představte si, že sednete na enduro, dojedete z Prahy do Ostravy, tam odstartujete rychlostní zkoušku a po polňačkách jedete do Maďarska. A pak po dálnici ještě do bivaku někam do Rakouska nebo na sever Itálie. Za den klidně devět set, tisíc kilometrů.
A tihle kluci to dělají dobrovolně. Spousta z nich si všechno platí sama, shání celý rok peníze, aby mohli jet. Dva týdny se tam dobrovolně týrají. Klobouk dolů. Někdo leze na vysoké hory, někdo jezdí divokou vodu a někdo má jako koníčka pouštní rallye. Tohle jsou ti praví hrdinové – a platí to i pro mechaniky a další členy týmů, kteří dělají první poslední. Všechny ty vztahy mezi lidmi, to, jak celý ten cirkus funguje uvnitř, je něco, co v televizi neuvidíte. To můžete vnímat, pouze pokud jste na místě a jste toho součástí.
A pokud se mě ptáte, jestli letos v prosinci pojedu znovu – bez váhání!
KREJČOVSTVÍ
BLAŽEK: DOKONALOST, PRECIZNOST A ORIGINALITA V KAŽDÉM ŠVU
OBČAS S CHUTÍ NEDĚLÁ NIC, A PŘESTO JE ÚSPĚŠNÝ. MAJITEL ZNÁMÉ ODĚVNÍ ZNAČKY SÁZÍ NA ITALSKÉ DODAVATELE, POMÁHÁ MUŽŮM DOBŘE SE CÍTIT A UŽ NĚKOLIK LET PRO NĚ ŠIJE OBLEČENÍ NA MÍRU. CO PRO NĚJ ZNAMENÁ LUXUS? A JAK JSOU NA TOM ČEŠTÍ MUŽI S OBLÉKÁNÍM?
Text Štěpán Vorlíček | foto z archivu Blažek
Ladislav Blažek začal podnikat v roce 1992. Na veletrhu v Paříži objevil nový materiál, tehdejší velkou textilní inovaci, směs vlny a lycry. Ušil z něj oblek a byl první, kdo jej u nás představil.
A sklidil ohromný úspěch. Právě ten stál za rozjezdem vlastní oděvní značky, která obléká také tým Ricard & Bonette, jehož členové od ní mají na míru šité košile a kalhoty s výšivkou. Povídali jsme si v tichém, tlumeném a decentním luxusu jeho vlajkové lodi, zakázkového krejčovství v centru Prahy.
Jak je to s nicneděláním v téhle uspěchané době?
Je to má základní potřeba. Není důležité místo. Miluji lyžování, ovšem své aprèsski si dopřávám klidně už v jedenáct. Rád jsem u moře nebo na moři a je jedno, jestli ležím na útesu nebo na lodi, na které se vzdálím od břehu a koukám se na svět z odstupu. Máme rodinnou nemovitost na Orlíku, miluji svůj motorový člun, na kterém odplouvám ke skalám, k nimž je přístup pouze z jezera. Vypnu telefon, zapálím si doutník, naleji sklenku bublinek a hodinu jen tak koukám. Skvělý relax.
Vybavíme vás na galavečer, to znamená smoking, na byznys, tedy obleky, a stejně tak smart casual, tedy neformální oblečení na víkend nebo na jachtu.
Jak se vám daří vyvažovat nároky na vedení firmy s osobním volnem?
Myslím, že umím dobře komunikovat s lidmi a obklopovat se talentovanými a tvůrčími osobnostmi. Díky tomu dokážu dobře delegovat své myšlenky a vize. Když disponujete tímto talentem, nejste svázaný operativou, máte možnost přemýšlet o budoucnosti, nových projektech a o tom, jak kormidlo podnikání nastavit. To nejde v letu, na to je potřeba klid. A právě v těchto stavech mne napadají nejlepší věci.
Co pro vás znamená luxus v kontextu pánské módy?
Méně je více. Mít pár vyzkoušených kvalitních kousků skvěle padnoucího
oblečení. Ne tři skříně nacpané vším možným, co ale úplně nefunguje a na co se nemůžete spolehnout.
Jaký je příběh místa, kde sedíme, tedy zakázkového krejčovství?
Vlastně jednoduchý a logický. Máme dobře organizovaný zákaznický klub s více než sto padesáti tisíci členy. Komunikujeme s nimi, ptáme se. A zhruba před patnácti lety jsme zjistili, že určitá část zákazníků by uvítala individuální služby a osobní servis. Prostě něco víc, než nabízíme v síti našich značkových obchodů. Chtěli jsme si to osahat a v roce 2014 jsme ve dvou prodejnách otevřeli koncept madeto-measure. Zájem nás utvrdil v tom, že jde o dobrý směr a že to zákazníci chtějí.
Jde o výsostně individuální a luxusní službu, čili je potřeba k ní mít odpovídající proces i prostředí. Zákazníci se musí cítit doslova jako v bavlnce. Rozhodli jsem se to udělat pořádně a vymysleli klubový koncept krejčovství. Takové neformální přátelské místo, kde se klienti cítí fajn a kam se rádi vracejí. Proto naše zkušební pokoje mají deset metrů čtverečních a sklenka šampaňského bývá často vítaným osvěžením při výběru látek. Máme i vlastní zahrádku, kde si zákazníci mohou vykouřit doutník nebo si jen tak na chvilku odpočnout v zeleni uprostřed rušného centra Prahy.
V čem jste jedineční?
Jednoznačně v šíři sortimentu druhů oděvů, které šijeme na míru, a také paletě nabízených látek. Vybavíme vás na galavečer, to znamená smoking, na byznys, tedy obleky, a stejně tak smart casual, tedy neformální oblečení na víkend nebo na jachtu. Takže vám made-to-measure ušijeme třeba kašmírové sako doplněné rolákem, bavlněné či manšestrové kalhoty, kabát z velbloudí vlny, džíny z pružného denimu, polotriko nebo bílé kraťasy doplněné lněnou košilí.
Našim klientům se opravdu hodně intenzivně věnujeme. Řada z nich k nám chodí opakovaně, za jedním konkrétním krejčím, s jehož prací jsou spokojeni. Dá se
říct, že mezi nimi často vzniká úzký, skoro až přátelský vztah. Nadstavbou je potom unikátní možnost, že krejčí, s kterým klient takhle dlouhodobě spolupracuje, chodí i k němu domů. Jednak kvůli mírám na nový oblek, kvůli jeho zkoušení a dolaďování, ale také proto, že po vzájemné dohodě může klientovi prohlédnout šatník a nabídnout jeho oživení. Jak jsem říkal, méně je více –krejčí tak u zákazníka zhodnotí, které jeho kusy onu nadčasovost a dlouhověkost splňují a kterých je dobré se zbavit. Na základě toho, jak krejčí klienta zná – ví, jakých společenských akcí se účastní –,
poradí i v tom, které nové kousky si pořídit a ideálně nabídne jejich zhotovení na míru.
Jak ten proces vlastně probíhá? Krejčí pomocí speciálních velikostních sad na vás oděv namodeluje, našpendlí tak, jak vy si řeknete. Každý člověk má jiné požadavky, někdo preferuje přiléhavější, někdo naopak volnější padnutí. Na základě této modelace vytvoří ve speciálním softwaru střih, který se tak uchovává navždy. To oceňují zejména manažerské typy našich zákazníků, kterým nabídky nových látek zasíláme elektronicky a objednávky pak
Někdy se zákazníci ptají, proč jedno sako z vlny stojí deset a druhé dvacet tisíc. Říkám: jako víno. Proč jedna lahev téže odrůdy stojí stovku a jiná pět tisíc?
zadávají telefonicky. Maximálně tak šetříme jejich čas. Střih elektronicky putuje do výroby, kde se potká s materiálem, který dorazí přímo z Itálie, a může se začít šít. Objednaný oděv je zpravidla připraven k vyzkoušení a předání klientovi do pěti týdnů.
Děláte takhle i boty?
Individuální výrobu obuvi nenabízíme. Na výrobě našich kolekcí bot dlouhodobě spolupracujeme s malou rodinnou manufakturou ve španělské Almanze. Sortiment obuvi máme opět velmi široký včetně oblíbených kožených tenisek.
Zmiňoval jste lycru, kterou jste k nám přinesl na začátku svého podnikání. Jsou dnes podobně inovativní techniky, postupy nebo materiály?
Žerzej, což není tkanina, ale úplet. Dřív jejich konstrukce neumožňovala ušít z nich například sako. V nedávné době italské textilky představily nové generace úpletů a my jsme si osvojili technologii, jak z nich ušít sako. A dnes je to velice oblíbený a moderní produkt, který nabízí optiku saka a pohodlí svetru. V našich kolekcích je to bestseller. Je to trošku analogie s tou lycrou z našich začátků. Komfort a pohodlí vždy byl, je a bude pro muže důležitý. Žerzejová saka nabízíme i v kolekcích v našich značkových obchodech, tady v krejčovství vám ho ale ušijeme na míru. A musím říct, že to je skvělá záležitost, můžete v něm sedět hodiny v letadle, hodit ho na sedačku v autě a stále bude dobře vypadat. Funguje to.
Dáváte přednost italské módě a materiálům. Proč?
Italská škola pánského oblečení jde cestou pohodlí, odlehčení. Anglicky se tomu říká unconstructed jacket. Jde o saka, která nemají vycpávky ani podšívku, ta je jen v rukávech, aby se dobře oblékalo, ale jinak je naprosto odlehčené. A nesmírně pohodlné. Podobně je to i s materiály.
Italské látky jsou odlehčené a pružné. Tkané ze super jemných merino přízí. Často smíchané s kašmírem, hedvábím nebo mohérem. Těžké anglické tvídy nebo klasické gabardény již nikdo nechce. Proto látky nakupujeme právě z Apeninského poloostrova. Jejich výroba se tam koncentruje na severozápadě země v okolí města Biella v Piemontu. Při výrobě látek z vlny merino je potřeba hodně vody a tady teče z hor a ledovců voda specifická, která není mineralizovaná. To celému procesu výroby přízí a tkaní látek ohromně pomáhá, protože se pořád dokola máčí a pere.
Ta vlna pochází z novozélandských ovcí merino?
Ano, z Nového Zélandu a Austrálie. Je to fascinující, protože s vlnou se to má podobně jako s vínem. Záleží na tom, co ovce spásají a kdy je ostříhají, protože v průběhu roku se mění koncentrace lanolinu ve vlně. To všechno hraje roli. Vlna putuje do Janova, kde jsou dvě prádelny, které pracují pro všechny vlnaře. Oddělí z vlny lanolin, který se pak používá ve farmacii a kosmetice. Pak jde vlna do Bielly, kde jsou přádelny, tkalcovny, úpravny a barvírny – a na konci vyjede prvotřídní látka například textilky Loro Piana, kterou naši zákazníci milují. Je to věda a kumšt. Někdy se zákazníci ptají, proč jedno sako z vlny stojí deset a druhé dvacet tisíc. Říkám: jako víno. Proč jedna lahev téže odrůdy stojí stovku a jiná pět tisíc?
Jak jsme na tom my čeští muži s módou? Zlepšuje se naše oblékání?
Bezesporu. Máme tu už generace mužů, pro něž je móda tématem, zajímají se o ni, ať na internetu nebo při cestování. Pozorují svět kolem sebe a vytvářejí si vlastní styl. To je ohromně důležité. Pokud k tomu přistupují takhle otevřeně, možnosti, jak se dobře a zajímavě obléknout ve všech cenových úrovních, mají. Nedávno
jsem byl na dceřině maturitním plesu a samozřejmě jsem si oblečení všímal. A musím říct, že úroveň mladých mužů šla obrovsky nahoru. Opravdu jsem se musel hodně snažit, abych našel nešvary. Ti kluci maturanti vypadali výborně. Muži, kteří říkají, že je jim v obleku nepohodlně, dost pravděpodobně nikdy neoblékli kvalitní a dobře padnoucí oblek ušitý z pružné a lehké italské merino vlny. Takový oblek v barvě navy blue je rozhodně nejuniverzálnější kousek v pánském šatníku, na který se můžete vždy
spolehnout. A velkou roli v tom pozitivním vnímání obleku myslím hraje to, že se neustále zvyšuje počet osvícených rodičů, kteří svým synům pořídí opravdu kvalitní formální oblečení, to jejich první. A tím je ovlivní na celý život. Pořizují jim často i obleky na míru. Viděl jsem spousty kluků, kteří si takový oblek vyzkoušeli, podívali se do zrcadla a prostě jen zírali. Byli nadšení, spokojení, šťastní. Jsem v tomto směru optimista. Nová generace náročných zákazníků dozajista dorůstá a už se začíná objevovat i v našich obchodech.
NEČEKANÉ SPOJENÍ: BETON, WARHOL A DOKONALÁ SVÍČKOVÁ
MÁTE CHUŤ NA ZKLIDNĚNÍ UPROSTŘED PŘÍRODY? NA ŠPIČKOVOU GASTRONOMII? NA NEVŠEDNÍ LÁZEŇSKÝ ZÁŽITEK? NA UNIKÁTNÍ ARCHITEKTURU PROTKANOU VRCHOLNÝMI UMĚLECKÝMI DÍLY, KTERÁ JINDE NEUVIDÍTE? VÍTEJTE V ČELADNÉ V HOTELU MIURA, KTERÝ TENTO KOKTEJL SERVÍRUJE S ELEGANCÍ, NOBLESOU A NEVTÍRAVOU PŘIROZENOSTÍ.
Text Jakub Hanus | foto z archivu Miura Hotel
Celý příběh se začal psát kolem roku 2010, kdy vznikl nápad postavit hned vedle golfového hřiště na Čeladné hotel. Richard Kučík starší se pohyboval v hotelnictví a pohostinství celý život, on a jeho rodina pocházejí z blízkého okolí. Idea hotelu na Čeladné byla jasná. Jeho syn měl představu něčeho zcela jiného, než je jen podhorský hotel. Chtěl vybudovat místo, kde by se propojila ryzí architektura, umění, kulinářství a spa. Toto promyšlené propojení ale z počátku budilo kontroverze. Hotel se nepodbízí. Až v Miuře a okolí strávíte nějakou dobu a lépe hotel poznáte, začnete zjišťovat, že jeho výrazné tvary navazují na panoramata okolních kopců a místní krajinu doplňují. Hotel je současně i galerií. Místem, kde si na rozdíl od klasické galerie můžete dát třeba koktejl s Basquiatem nebo při doutníku vést privátní hovory s Warholovou Monou Lisou.
Vaše kroky budou doprovázet originály od Damiena Hirsta, Tonyho Cragga, Anishe Kapoora nebo Anselma Kiefera. Miura zve k setkáním jak s českými jmény moderního umění, tak i se světovými veličinami. Toto spojení umělecké sbírky se prolíná celým hotelem a je v rámci evropského kontinentu zcela jedinečné. Některá díla byla vytvořena přímo pro hotel Miura, třeba Krychloidi Davida Černého, vertikální objekt Bettiny Pousttchi či socha Křídla od Stanislava Kolíbala. Díla nejsou jen na zdech, ale i v okolí hotelu, které přirozeně navazuje na golfové hřiště. Můžete se volně procházet a rozjímat.
Miura se dělí na tři sekce, z nichž jedna se jako by vznáší nad zemí. Všechny hotelové pokoje mají výhled na golfové hřiště a okolní kopce. O svícení se postaral italský výrobce Artemide, v celém hotelu najdeme nábytek od řady renomovaných designérských studií, stejně jako kousky navržené přímo pro Miuru, jako jsou levitující lehátka ve wellness zóně od Lucie
Odpočinek tělu i duchu můžete dopřát ve wellness, na které jsou tu právem hrdí. Saunová část od značky KLAFS je ve střední Evropě unikátní svým pojetím i velikostí a byla vyrobena speciálně pro hotel. Vodní část nabízí netradičně pojatou vířivku či sněžnou komoru. Celoročně je k dispozici venkovní vyhřívaný bazén, privátní spa, různé druhy masáží (včetně masáže rozehřátými golfovými míčky nebo levitační masáže). Hosté hotelu mohou využít dva tenisové kurty, posilovnu či půjčovnu kol.
Koldové, karbonový stůl od Jerryho Kozy či kosmické stolky z dílny Vladimíra Ambroze roztroušené po celém prostoru.
Showroom uprostřed lesů Jméno hotelu Miura může někomu připomínat jeden klasický italský supersport. Majitelé se totiž netají vášní pro sportovní vozy. A tak není divu, že vloni došlo k navýsost zajímavému propojení: vedle hotelu vzniklo první oficiální zastoupení Automobili Pininfarina ve střední Evropě. Showroom – nebo automobilová galerie? – pochází z pera týchž architektů, kteří mají na svědomí linie hotelu. Beton a velké prosklené plochy. A uvnitř aktuálně dva krasavci Pininfarina Battista. Do Miury jsme přijížděli za tmy a rozsvícené LED pásky jejich světel magnetizovaly naše pohledy už z dálky. Na první pohled je patrné, že se tady odehrává něco výjimečného.
Jak myšlenka vznikla? „Spolumajitel zastoupení, Richard Kučík mladší, byl v Itálii,
kde se seznámil s příběhem italské značky Pininfarina a jejich novým vozem Battista. Automobil si prohlédl, vyzkoušel a objednal. A aby to celé poněkud racionalizoval, vyjednal zastoupení značky pro střední Evropu. Přirozeně se nabízelo spojení s hotelem Miura, protože u těchto vozů nejde jen o výkon, ale také o jedinečnost, technologii a design,“ popisuje Eva Kadlec Dědochová, obchodní a marketingová manažerka společnosti Furiosa, která je pro změnu pojmenovaná podle nejdravějšího jízdního profilu vozu Battista.
Zastoupení v Čeladné je teprve sedmadvacáté na světě, přičemž je jako jediné takzvaně monobrandové – ostatní showroomy totiž prodávají také auta jiných značek. „Nechceme být klasičtí prodejci od pondělí do pátku. Pořádáme pro zájemce pravidelné akce, jinak se k nám ale dostanete po předchozí domluvě. Rádi však uvítáme každého, kdo má rád auta a projeví zájem, i když dopředu víme, že je třeba jen nadšenec. Od jara tak chceme mít čas od
času dny otevřených dveří. Těší nás, že se lidé na ty výjimečné vozy chtějí podívat, prohlédnout si je, zjistit víc o jejich technice. Ostatně je hezké přijít a vidět na otiscích na skle, že se lidé dívali dovnitř. Že vozy budí zvědavost.“
Proč zdánlivě nelogické místo v podhůří, kde lišky dávají dobrou noc? „I má první myšlenka byla, že to je odvážný krok. Což byl ale i hotel. Jde o to dělat věci jinak, je to část filozofie, která stojí i za Miurou.“
Volba místa ma své racio. Pětadvacet minut jízdy autem leží mezinárodní letiště OstravaMošnov, kousek odtud ve Frýdlantu je menší letiště pro sportovní letadla, u hotelu vlastní heliport. Čeladná leží nedaleko slovenských i polských hranic, tedy zemí, na jejichž klientelu tu cílí.
„Jako plus vnímáme ještě jeden fakt. Když ve velkých městech chcete s klientem auto projet, motáte se v ulicích, popojíždíte
Byl jedním z těch, kdo po revoluci rozhýbali brněnskou a vlastně i českou gastronomii. Michal Göth roky vařil ve vyhlášené brněnské restauraci U Kastelána, v golfovém resortu Kaskáda a v zážitkové restauraci Pavilon v témže městě. Jeho dovednostem a poctivému řemeslu přihlížela celá řada dnes známých kuchařů, kteří se od něj učili. Před víc než desetiletím se z moravské metropole přesunul do Beskyd, kde se zabývá vařením tradičních místních pokrmů v moderním pojetí. Zakládá si na tom, že bere suroviny především od místních farmářů. Pojetí jeho jídel tak koresponduje s moderní budovou hotelu: malované talířky by se sem úplně nehodily, jak s úsměvem říká. Jeho cílem bylo Beskydy povýšit na poctivou, ale odlehčenou kuchyni. A to se povedlo. Stálý jídelní lístek je sympaticky umírněný, nerozmáchlý. Tři předkrmy jako roastbeef nebo tatarák či těstoviny, tři polévky a pouhých sedm hlavních jídel od telecího jazyku či řízku přes svíčkovou, uzená žebra po kuřecí s polentou a jehněčí květovou špičku. Pozornosti doporučujeme místní vyhlášená beskydská degustační menu. Porce nejsou přehnané, vše je skvěle sladěné, lahodí oku i jazyku. Moc příjemný zážitek!
Jeden z prvních golfových resortů u nás se otevřel v roce 2001. Na ploše 140 hektarů najdete dvě 18jamková hřiště, která jsou od loňska součástí nevětšího golfového resortu u nás. Patronem, který se podílel i na jeho návrzích a výstavbě, je jeden z nejlepších španělských golfistů Miguel Ángel Jiménez. Hřiště nabízí dlouhé a úzké hrací plochy s řadou všemožných překážek a zajímavě řešených greenů. Perličkou je podle mnohých nejkrásnější jamka u nás.
v kolonách a musíte dávat pozor na hustý provoz. Tady je prázdno, klid, zakroucené silnice s krásným povrchem, lesy, nikde nikdo. Jsou to úplně jiné zážitky z jízdy i z auta. Chcete si to zkusit na dálnici? Není problém, za pár minut se dostaneme i na ni,“ líčí Dědochová.
Umístění showroomu právě sem dává smysl ještě z jednoho pohledu. Tahle auta se nekupují stejně jako jiná. Chce to čas, klid. A právě to nabízí Miura. Můžete tu vydechnout a chvíli o všem v klidu přemýšlet. Kam s vozem budete jezdit? Jak by mohl vypadat? Jaký by měl být jeho příběh? Většinou následuje cesta do továrny v Cambianu v Itálii, ale pro počáteční seznámení s celou filosofií značky i s vozem je „zastrčenost“ Čeladné naprosto ideální. Ostatně – přijeďte se podívat sami. Vyzkoušet hotel, dobře se najíst, odpočinout, obhlédnout auto. Smysl vám to začne dávat taky, stejně jako nám.
Rozbít základní tábor v Čeladné je pro prozkoumávání Beskyd rozhodně dobrý nápad. Přímo ve vsi doporučujeme roubenou kapličku svatých Cyrila a Metoděje nebo kostel svatého Jana Nepomuckého. Bloumat a rozjímat můžete ztraceni v přilehlých přírodních rezervacích Klíny, V Podolánkách nebo Studenčany, nevynechejte ani přírodní památku Kněhyňská jeskyně. Přímo ve vsi je nedávno zbudovaná bobová dráha. Pokud chcete protáhnout nohy na výletech, doporučujeme místní dominantu Lysou horu, Pustevny a Radhošť, pod ním v Rožnově byste neměli minout místní vyhlášený skanzen. Ve Štramberku navštivte působivou hradní zříceninu a ochutnejte místní uši (perníkovou sladkost). Významnou stavbou pro historii Moravy byl jeden z nejrozsáhlejších českých hradů Hukvaldy. A pokud máte rádi techniku, určitě stojí za návštěvu technické muzeum Tatra Kopřivnice.
NEJRYCHLEJŠÍ
ITALSKÁ PERLA
TOHLE AUTO MÁ HODNĚ NEJ. ROZHODNĚ STOJÍ ZA VIDĚNÍ (A SVEZENÍ). ZAČÁTKEM ÚNORA SE UKÁZALO V PRAZE A JEHO ŠÉFDESIGNÉR NÁS NECHAL NAHLÉDNOUT DO KUCHYNĚ.
Text Štěpán Vorlíček | foto z archivu Furiosa
Nejrychlejší italské auto všech dob. Konstatování, které mluví za vše.
Chcete čísla? Tisíc devět set koní, čtyři elektromotory, sprint na stovku za 1,86 vteřiny, z nuly na dvě stě za 4,75 vteřiny. Maximální rychlost 350 km/h. Základní cena 67 milionů korun.
Seznamte se: Pininfarina Battista. Česko se loni stalo sedmadvacátým místem na světě, které se může pyšnit oficiálním zastoupením mladé exkluzivní italské značky Automobili Pininfarina. Showroom najdete v srdci Beskyd u designového hotelu Miura v Čeladné – píšeme o tom na jiném místě časopisu.
„Nikdy jsem neřídil nic tak výkonného,“ říká bývalý německý pilot Formule 1
Nick Heidfeld, ambasador značky. A má pravdu, výkony modelu Battista jsou omamné. Nejde ale pouze o brutální sílu přenášenou na kola, tenhle supersport je nabitý zajímavými řešeními a technickými finesami. Při pražském představení vozu se
„Nikdy jsem neřídil nic tak výkonného.“
Nick Heidfeld
o některých z nich rozpovídal vedoucí designér automobilky Davide Amantea.
Unikátní zvuk i vibrace Elektromobily jsou z podstaty tiché. Ne vždy je to ale žádoucí. Jde jednak o bezpečí chodců, proto jsou vybaveny generátory zvuku v nízkých rychlostech. Pak je tu ovšem i druhá, sportovní a burácivá stránka – ryčný zvuk zkrátka k supersportům patří. „Nechtěli jsme se vydat cestou vytváření vlastního umělého zvuku. Proto jsme pořizovali nahrávky řady skutečných spalovacích supersportovních motorů, které jsme posléze optimalizovali a srovnali v ekvalizéru, čímž vznikl jedinečný zvuk modelu Battista. Podobně to bylo s vibracemi. Nechtěli jsme jen
simulovat zvuk výfukového potrubí, chtěli jsme vytvořit věrný pocit ze zrychlujícího a zpomalujícího vozu. Nejen zvukově, ale také pomocí vibrací. Když měníte jízdní režimy, akcelerujete, zpomalujete – cítíte v těle vibrace, které se přenášejí z auta. Když šlápnete na plyn, zvuk i vibrace zintenzivní. Podobně slyšíte i cítíte moment, kdy nohu z plynového pedál sundáte,“ popisuje Amantea.
Zvuk i vibrace mají další funkci – zabraňují tomu, aby se posádce ve vysokých rychlostech dělalo nevolno proto, že auto je nezvykle tiché. A pokud si budete chtít ticho vychutnat třeba na táhlých rovinkách, vždycky zvukový systém můžete ztlumit (zcela vypnout z homologačních důvodů nelze).
Auta, která skutečně jezdí Battista představuje ztělesnění téměř stoleté historie rodinné firmy, která stvořila nejkrásnější sportovní auta světa a jež nakonec naplnila vizi stát se
„Rovnou, od prvních metrů můžete vychutnávat schopnosti a limity auta.“
samostatnou automobilkou. Vedle toho, že jde o sběratelský unikát, je to ale také vůz vhodný na každodenní používání. Jak s nezaměnitelným charismatem přirovnává Davide Amantea: „S tímhle autem je totiž také zábava. Upřímně, kdybych na to měl, pořídil bych si dvě. Jedno do sbírky a druhé na ježdění. Pokud jste sběratel supersportů, máte nejspíš v garáži řadu vozů s motorem řekněme V8. A řeknete si: dneska je nádherný slunečný den, projedu se svým Ferrari F40. Neřeknete. Vy totiž musíte požádat svého mechanika týden dopředu,
aby auto připravil. Chcete projížďku s Chironem? V deset? To auto se ale od půl deváté musí zahřívat. Pak vyjedete od vily a můžete dát plyn na podlahu. Zkuste to ale udělat, když je motor studený. To ale není chyba Bugatti nebo Ferrari. Jejich auta jsou stroje navržené a vyrobené pro specifické použití a podmínky. S Battistou je to celé úplně jinak. Odpojíte ho ze zásuvky, skočíte dovnitř, možná vám bude chvíli trvat vše nastavit – k tomu máte ale v autě šestnáct počítačů, které se starají o vaši bezpečnou jízdu –, vyjedete ven a hned můžete dát
plný plyn. Rovnou, od prvních metrů můžete vychutnávat schopnosti a limity auta. To je zásadní vlastnost elektrického hypersportu. Můžete jet pomalu vyjížďkovým tempem. Nám se ale podařilo auto vyladit tak, že ani jeho nejvyšší výkon vás nevystraší a neodradí. Co je výsledkem? Že tohle auto lidé skutečně používají.“
A díky tomu, že vůz lidé denně používají a sdílejí obrovské množství jízdních dat a statistik, dokázala automobilka za pět let, co jsou v provozu, téměř k dokonalosti vyladit software svých aut. „To nás staví před konkurenci. Protože když prodáte auto, ale to nejezdí, nemůžete ho zlepšovat. Jen díky tomu, že známe, jak se naše auta chovají v provozu, můžeme nabízet lepší a lepší software.“
« Více zde
Dvě nebudou stejná
Zájemci, kteří se na Battistu přijdou podívat do Čeladné, jsou často překvapeni stavem testovacího kusu. Ten vyjíždí na silnice na ukázkové jízdy, a i po třiceti tisících kilometrů vypadá jako nový. A to se lidé z automobilky dušují, že auto nijak nevylepšují, pouze mění pneumatiky. Ale všechno drží, čalounění sedaček, obložení interiéru, tlačítka.
Ještě dva drobné detaily ilustrující, jak si tvůrci s autem vyhráli. Nabíjecí port byl původně na levé straně na sloupku za ramenem řidiče. Majitelé však ležící kabel při nabíjení například podkládali látkou, aby nepoškodil lak. Inženýři tak zásuvku přesunuli doprostřed zádě auta, ač to znamenalo prodloužení karoserie
o téměř sto milimetrů. Vylepšila se tím prý i aerodynamika. A po řadě měření a různých výpočtů ztvárnili prostor pro nohy spolujezdce tak, aby si na nedostatek místa a manévrovacího prostoru nestěžovaly dámy v lodičkách s až deseticentimetrovými podpatky. Inu, Italové myslí na své ženy ve všem!
Cílem tvůrců bylo ikonické auto, které se postupně stane vyhledávaným sběratelským předmětem. Přáním výrobce je, aby žádná dvě vyrobená auta nebyla stejná – možností individualizace je tak nepřeberné množství, že toto přání určitě naplnění dojde. Od různého čalounění a odlišného provedení prvků interiéru třeba až po možnost nechat si na spodek zadního přítlačného křídla natisknout
svůj individuální design. Chcete odlišný design nárazníku? Není problém, bude se muset udělat celá řada testů včetně aerodynamických, v automobilce to však zvládnou splnit. Limitem jsou jen vaše finance. Odmítli prý jedinkrát – to když zákazník ze Singapuru požadoval pravostranné řízení.
Přejme tedy mladé automobilce alespoň dalších sto let úspěšné existence. „Ukázali jsme, že lze stvořit silné elektrické auto, s nímž je zábava. Bude náš příští model také elektrický? Těžko. Zákazníci už nám říkají, že by chtěli zase něco jiného. Něco jedinečného, další ikonu. Protože Pininfarina není elektrická značka, je to luxusní značka,“ uzavírá Amantea.
Vedoucí designu automobilky Davide Amantea
SAINT-ÉMILION: GURMÁNSKÁ VSTUPENKA DO SVĚTA VÍNA
HISTORIE SAHAJÍCÍ AŽ K ŘÍMANŮM, MALEBNÉ VESNICE A MĚSTA, KLIDNÁ PŘÍRODA A TY NEJLEPŠÍ VINICE. A POCHOPITELNĚ LAHODNÁ VÍNA. VYPRAVTE SE S NÁMI DO SRDCE BORDEAUX, TENTOKRÁT BEZ BURÁCEJÍCÍCH MOTORŮ SUPERSPORTOVNÍCH AUT. ZATO TAM, KAM SE BĚŽNÝ ČLOVĚK JEN TAK NEDOSTANE.
Text Štěpán Vorlíček | foto archiv J&T Concierge
Aroma benzinu sice bude tentokrát chybět, omamných vůní se vám ale dostane nepřeberně. Máme pro vás totiž jedinečnou akci připravenou na míru, kterou nelze zažít, pokud byste si ji chtěli zařídit vlastními silami. Díky dlouhodobé spolupráci Ricard & Bonette se společností J&T Concierge, která má v regionu dlouholeté a pevné vztahy, vás zveme na výpravu do regionu Saint-Émilion a jeho blízkého okolí – pouze čtyři běžně nedostupné pokoje v nádherném vinařství a bohatý program plný skvělého vína, lahodného jídla a poznávání okolí i toho, jak a kde se slavné červené z Bordeaux vyrábí.
BORDEAUX VÁM PŘIROSTE K SRDCI A URČITĚ SE BUDETE CHTÍT VRACET.
Místní vína jsou samozřejmě proslulá. Dominantní odrůdou u červených vín je Merlot (cca 66 %), následuje Cabernet Sauvignon (cca 22 %) a Cabernet Franc (cca 10 %); zbytek pak tvoří další odrůdy jako Malbec, Petit Verdot a Carménère.
„Spoluzakladatel finanční skupiny J&T Patrik Tkáč před lety koupil vinice a vinařství Château Teyssier, v jehož unikátních starobylých prostorách budou účastníci této akce ubytováni. Je to jedinečná příležitost proniknout do zákulisí autentického starobylého romantického zámečku, který jinak není veřejnosti k dispozici. Autenticitu místa doplňuje i personál: paní Marie neumí slovo anglicky, a když to zkusíte s francouzštinou, kouká na vás, a nerozumí, protože nemluvíte místním
dialektem. Nikdo nespěchá, přepnutí do odpočinkového režimu je okamžité. Sednete si pod strom s kávou a čerstvým croissantem, místním máslem a domácí meruňkovou marmeládou, kterou vyrobil soused. A je vám blaze,“ popisuje ředitelka J&T Concierge Pavlína Salaba. „Městečko Saint-Émilion je zasazené do samého srdce Bordeaux. Úzké polní cesty, všude vinice, velké zámky i malá vinařství. Historické centrum města, od roku 1999 zapsaného na seznamu světového dědictví
UNESCO, je malinké, ale dechberoucí, leží totiž v kopci, a když se škrábete po kluzkých kočičích hlavách třeba do restaurace Logis de la Cadene, dá to docela zabrat. Ale nebojte, je to jenom pár metrů. A pozor: nekupujte domů jako suvenýr makronky. V Bordeaux jsou typickým dezertem Canelé, malé bábovky ochucené rumem a vanilkou s jemným pudinkovým středem a tmavou, hustou karamelizovanou kůrkou,“ láká Miroslava Kučeráková, odborná poradkyně J&T Wine Fund.
— NOCUJETE
Château Teyssier dal do pohybu v devadesátých letech minulého století anglický vinař původem z Afriky Jonathan Maltus. Ten proslul svým inovativním pojetím vinařství, které nakonec přijalo celé Bordeax. Před časem proběhla rozsáhlá rekonstrukce celého panství, upravilo se vinařství, vybudovalo ubytování a vznikla nová stavba se dvěma sklady – jedním pro vinařství a druhým pro distribuční společnost a vinný investiční fond. Oba sklady propojuje speciální místnost, které tu říkají „knihovna vína“, v níž jsou k vidění nejlepší lahve z Bordeaux uskladněné v regulované teplotě a vlhkosti v hodnotě několika set tisíc eur.
— NAVŠTÍVÍTE
Druhým počinem pod křídly J&T je vedle Teyssier vinařství Le Dôme. Kruhová stavba o průměru čtyřicet metrů z pera slavného architekta Normana Fostera je částečně zapuštěná do terénu a plynule zapadá do místní krajiny, která je na seznamu světového dědictví UNESCO. „Při stavbě jsme proto byli hodně omezeni regulacemi, nesměli jsme přesáhnout určitou výšku, museli použít původní střešní tašky a podobně. Jen získat potřebná povolení trvalo dva a půl roku a projekt se několikrát upravoval. Naše víno Le Dôme ročníku 2010 získalo sto bodů od amerického hodnotitele Roberta Parkera a i následující ročníky si vysloužily špičková ocenění od řady jeho kolegů. Na základě toho jsme se v roce 2019 rozhodli tomuto vínu postavit vlastní vinařství,“ popisuje Kučeráková vznik místa. Interiér je uspořádaný do spirály, chodíte po točité rampě, což místní přirovnávají k víření vína ve sklenici. A protože Patrik Tkáč je velkým milovníkem umění, ve vinařství najdete celou řadu zajímavých a hodnotných děl a nedávnou novinkou je, že umělecké výstavy probíhají přímo ve vinařství.
Château Pavie patří do nejlepší kategorie Premier grand cru classé A. Na výsluní ho vynesl hodnotitel vína Robert Parker. Místní budova nese tradiční místní charakter doplněný o moderní prvky, vnitřek je potom technologickou špičkou a celek doplňuje velký počet uměleckých děl. Majitelem je pařížský milionář, bývalý profesionální cyklista a vlastník dvou francouzských sítí supermarketů.
Château Haut-Bailly leží kousek za hranicemi regionu Saint-Émilion, ale za návštěvu rozhodně stojí. Podobně jako u Le Dôme se jedná o futuristickou stavbu, tady je ovšem sklep zasazený do kopce a zvenčí jeho střecha vypadá jako malý park. Jde o naprosto moderní vinařství, které ovšem svým vzhledem nepoutá tolik pozornosti. „Když jsem tu byla poprvé, absolutně mě tohle místo okouzlilo. Mám ráda minimalismus, a proto oceňuji, že vinařství je architektonicky střídmé, do detailu promyšlené a designově provedené tak, že veškeré technologie jsou skryté. Přitom jde o to nejlepší, co lze dnes ve výrobě vína mít. A protože tu budete obědvat, budete mít šanci vychutnat si i zajímavý kontrast technicistního sklepa a vedle stojícího tradičního romantického zámečku obklopeného nádherným parkem,“ říká odborná poradkyně.
Dalším z tradičních historických vinařství je Troplong Mondot, které v roce 2023 prošlo rozsáhlou rekonstrukcí. Zajímavostí je místní sklep na vína v sudech, který je několik desítek metrů pod zemí a na jehož horním kraji vede prosklená lávka pro návštěvníky – zajímavý zážitek. Součástí vinařství je i ubytování a michelinská restaurace Les Belles Perdrix, v níž budete večeřet, nebo farma s hospodářskými zvířaty a rozlehlá zahrádka, kam si kuchaři chodí trhat čerstvé bylinky.
— HODUJETE
Jeden z obědů pro vás přichystá Logis de la Cadene, malá nenápadná restaurace co by kamenem dohodil od v úvodu zmiňované La Table de Pavie. Nejoblíbenější restaurací Jonathana Maltuse je potom Caffe Cuisine, jednodušeji a střídměji pojaté místo s velkou porcí autentičnosti. Jde o hodně staré místo, což dokládá jeho členitost. Najdete tu nízké klenuté stropy, takže se často budete muset sehnout, abyste se dostali ke svému místu u stolu. Poutavé je, že si předem nemůžete prohlédnout menu – místní kuchaři každý den vaří to, co ráno koupí na farmách a trzích. Jejich značkou jsou obrovské hovězí steaky, které tu servírují po typickém francouzském způsobu – tedy velice, velice málo propečené.
KDY?
První exkluzivní návštěva Bordeaux s česky hovořícím průvodcem se uskuteční od 15. do 17. září letošního roku. Výlet je designovaný pro čtyři manželské páry.
MÁTE ZÁJEM?
Volejte Jakuba na +420 775 698 265.
CESTA ZPÁTKY
LEGENDÁRNÍ AUTA, SKVĚLÉ JÍDLO, ŠPANĚLSKÉ SLUNCE A NÁDHERNÉ VÝHLEDY. TO JE NOVÝ KONCEPT „MUZEA NA SILNICÍCH“, KTERÝ NABÍZÍ MOŽNOST VYCHUTNAT SI IKONICKÉ MODELY PORSCHE ZE SEDADLA ŘIDIČE.
Text Jakub Hanus | foto z archivu The Rolling Museum
Jen si to představte: desítka klasických vozů a tři dny a šest set kilometrů čisté radosti za jejich volantem na jedněch z nejkrásnějších evropských silnic. Projekt The Rolling Museum vrací tyto veterány do špičkové kondice a přináší možnost svézt se na krásných klikatých trasách v prosluněném Katalánsku.
Výprava do historie automobilky Porsche zahrnuje vozy od modelu 356 Super 90 z roku 1964 až po 964 Speedster z roku 1993, včetně ikonických 911 2.4 S Targa nebo 911 2.7 Carrera. Už vám v uších zní ten nezaměnitelný baryton plochých šestiválců?
Stéphane Vrinat, majitel tohoto netradičního muzea, působí už přes dvacet let v automobilovém světě, ve své síti se stará především o remarketing flotilových vozů. Zhruba před deseti lety přišla myšlenka na postavení dílny, která by dávala nový život klasickým automobilům Porsche. „Plán byl auta potom prodávat. Jenže práce na jednom vozu netrvá dva měsíce, ale rok, a to restaurování pak nestojí deset, ale padesát tisíc eur. Postupně se nám nahromadilo několik vozů a my si říkali co s nimi. A tak vznikl nápad umožnit fanouškům německé značky se v těch nádherně zrenovovaných autech projet.
Zvuky, vibrace, nedokonalost převodovky, ne úplně přesné a ostré řízení. To, jak voní kabina auta – to všechno je zcela specifické. Usednete dovnitř a hned vnímáte, že ten stroj má za sebou minulost.
A teď si uvědomte, že tyhle nové pocity z usednutí do kousku historie zažíváte desetkrát za den.
MODELY V NABÍDCE MUZEA
NA KOLECH
• 356 BY5 Super 90 Cab, 90 koní, 1960;
• 911 2.2E, 155 koní, 1971;
• 911 2,4S Targa, 190 koní, 1972;
• 911 2,7 Carrera, 210 koní, 1974;
• 911 3.0 Carrera, 200 koní, 1976;
• 928, 240 koní, 1978;
• 911 SC, 204 koní, 1982;
• 911 3.2 Carrera, 231 koní, 1986;
• 911 3,2 Carrera, 231 koní, 1988;
• 944 Turbo, 250 koní, 1991;
• 968 Clubsport, 240 koní, 1992;
• 911 964 Speedster, 250 koní, 1993.
Nabídnout klientům jedinečné zážitky z jízdy na kvalitních silnicích, ubytovat je ve špičkových hotelech a nechat je ochutnat tu nejlepší katalánskou kuchyni,“ popisuje manažer projektu Gauvin Lapetoule.
S Porsche na nákup
Třídenní akce jsou také jedinečnou výpravou do historie stuttgartské automobilky – auta si účastníci střídají zhruba po půl hodině, přičemž se postupuje od mladších ke starším ročníkům. Krásně tak vyniknou rozdíly v různých technických koncepcích, je vidět vývoj pojetí interiéru, jízdních zážitků, převodovek, motorů nebo řízení.
Proč padla volba právě na Porsche? „Znáte snad jiného výrobce sportovních aut, který by dokázal nabídnout tak bohatou paletu legendárních aut? Snad jenom Ferrari. My jsme ale vsadili na pověstnou spolehlivost německých aut,“ usmívá se Lapetoule. „Jedinečné jsou i jízdní zážitky. Třeba modely 911 můžete používat na takřka každodenní ježdění. Volba pro nás ale byla jasná od začátku, jsme nadšenci do Porsche a baví nás, že značka může ze své předlouhé historie nabídnout neskutečně rozmanité vozy. Každé to auto je unikát, je svébytné, odlišné od všech ostatních.“
Podle manažera je největším překvapením pro klienty právě to, že si během tří dnů vyzkoušejí všech deset vozů. Lidé si totiž prý často myslí, že si vyberou jeden nebo dva modely, s nimiž stráví celou dobu. „Minulý týden se nám sešli klienti, kteří jsou sběratelé klasických Porsche vozů. Každé auto v naší sbírce někdo z nich měl také v garáži. Ale jen jedno, dvě, tři. Tihle lidé se tedy doma projedou jen s omezeným počtem svých aut. A tady jsou nadšení z toho, že vystřídají celou naši sbírku. To považujeme za velkou přidanou hodnotu našich akcí,“ vysvětluje Lapetoule.
Auta jako víno
Dodává, že – celkem pochopitelně – nejsou fanoušky moderních vozů. Ty jsou příliš dokonalé, silné, plné elektroniky. Necítíte syrovost řízení, nepocítíte v nich nerovnosti na silnici jako ve starých autech. Navíc abyste se s moderním vozem dostali na hranice jeho výkonu a jízdních možností, musíte jet opravdu hodně rychle, je to spíš na okruh. Výhodou veteránů je právě to, že s nimi můžete dosáhnout jejich limitů a přitom nejedete přehnaně a nebezpečně rychle. „Zvuky, vibrace, nedokonalost převodovky, ne úplně přesné a ostré řízení. To, jak voní kabina auta – to všechno je zcela specifické. Usednete dovnitř a hned vnímáte, že ten stroj má za sebou minulost.
A teď si uvědomte, že tyhle nové pocity z usednutí do kousku historie zažíváte desetkrát za den,“ neskrývá jiskry v očích nadšenec starých aut. Co podle něj hodně lidí překvapí, je, jak rozdílné mohou být dva klasické automobily, jejichž datum výroby se od sebe liší třeba jen o rok. „Je to, jako když ochutnáváte víno. Tatáž odrůda ze stejné vinice od téhož výrobce chutná s každým ročníkem odlišně. Každá výměna aut na akci je proto vždy vstupem do jiného, nového světa.“
Sbírka je sestavená tak, aby nabízela průřez produkcí automobilky a aby ukázala co největší počet stěžejních modelů. Není proto divu, že její manažer váhá, když se ptáme na tu největší vzácnost a ikonu: „Asi bych vybral dvě žlutá auta. Model 356 Super 90 z roku 1960 v nádherném laku Condor. Měl jsem nedávno možnost řídit jej v Barceloně. Bylo neskutečné, jak obdivně se kolemjdoucí dívali. Myslím, že červené Ferrari by takovou pozornost nebudilo. Když jsem zastavil, lidé se přišli
podívat, auto si vyfotit. Druhým unikátem je žluté 911 964 Speedster z roku 1993, kterých bylo vyrobeno pouze 936 kusů. Má žluté skořepinové sedačky, žluté ráfky kol. Samozřejmě, lidé tohle auto vnímají jinak než to o třicet let starší, ale jeho design je jednoznačně ikonický a pohledy přitahuje také.“
Začíná se na okruhu
Všechny vozy ve sbírce za sebou mají nějaký příběh a hodně toho zažily. Ochrana proti reznutí dřív nebyla valná, a tak je jich většina zrezavělá. V renovační dílně jim mechanici dávají druhý život – vlastně ani tak nejde o renovaci jako o znovupostavení celého auta. Vše se rozebere do posledního šroubku a začíná se znovu. Podvozek, karoserie, lakování, elektroinstalace. Přitom se snaží co nejvíc používat originální díly. Tak například zmiňovaný žlutý vůz z roku 1960 má původní sedadla nebo střechu. Dát do tak skvělé kondice deset veteránů zabralo dlouhé roky usilovné práce: jeden vůz zabere zhruba rok.
Vyjížďky prozkoumávají tři regiony Katalánska: Priorat, Costa Brava a Berguedà nedaleko Pyrenejí. Buď lze v jednom z nich strávit celé tři dny, nebo je k mání přejezd přes Pyreneje do Francie, od Středozemního moře k Atlantiku. První den se účastníci seznamují s jednotlivými vozy na bývalém autodromu Terramar, nejstarším oválném okruhu v Evropě. Samozřejmostí jsou špičkové butikové a pětihvězdičkové hotely a to nejlepší středomořské jídlo a víno. Po cestě objevíte i skryté perly, o nichž většina turistů nemá ponětí, jako je kostel de la Mare de Déu de Montserrat od Antoniho Gaudího nebo překrásná horská vesnička Siurana, známá mezi sportovními lezci pro skalní cestu La Rambla. K tomu přidejte výhledy na moře, klikatící se horské silničky i rovné úseky kolem pláží. A pokud si vyberete jízdu v regionu Costa Brava, projedete se i po silnicích, kde se po desetiletí jezdily rychlostní zkoušky legendární Katalánské Rallye.
« Více na
ZÁBAVA A DOBRODRUŽSTVÍ V SRDCI KARPAT
„BUGINA JE NEJBEZPEČNĚJŠÍ VOZIDLO DO TERÉNU.
SNADNO SE ŘÍDÍ A JE S NÍ OBROVSKÁ LEGRACE,“ ŘÍKÁ DUȚĂ STEFAN ALIN, ZAKLADATEL AGENTURY
V RUMUNSKU, S KTEROU RICARD & BONETTE
ORGANIZUJE DOBRODRUŽNÉ VYJÍŽĎKY PO KARPATECH.
Text Jan Hanzal | foto archiv Ricard & Bonette
Začalo to jako koníček. Off-road je činnost, kterou lze provozovat v podstatě kdekoli, v horách, lesích, na sněhu i písku. A právě ten poslední podklad to u Stefana Alina odstartoval. Přes deset let žil s rodinou v Dubaji, Kataru a Saúdské Arábii. A jízda s terénními vozy v písečných dunách je v tomto regionu obzvlášť populární. „Můžete buď trávit čas v nákupních střediscích, nebo řáděním v poušti,“ říká s nadsázkou a velkým úsměvem. Po arabské misi se rodina vrátila do Rumunska, které je pro off-road jedním z nejlepších hřišť v Evropě – nekonečné stezky v horách skýtají stovky kilometrů terénního potěšení. Stefan Alin už měl s jízdou mimo zpevněné cesty bohaté zkušenosti, a tak všechno vyústilo v logický krok – založil agenturu. Psal se březen 2019. „Nechtěli jsme se stát jen půjčovnou terénních strojů, takových je u nás spousta. Půjčí vám je na pár hodin, vy chvíli jezdíte, a zase stroj vrátíte. A to je celé. U nás ne. My jsme od začátku nabízeli karpatská dobrodružství. Balíček. Tří- nebo pětidenní
expedice pod vedením zkušených průvodců, kteří poradí s jízdou v často velice náročném terénu, ukážou zajímavá zákoutí i místa prodchnutá tradicemi,“ popisuje vznik agentury, která se za šest let existence vypracovala na jednu z nejúspěšnějších v zemi.
Její tým sestává ze tří průvodců na plný úvazek a dalších tří na částečný. K tomu
patří několik mechaniků, kteří buginy udržují v nejlepší kondici ve vlastním servisu.
Lehká, obratná, bezpečná Právě buginy jsou podle Alina špičkou terénní jízdy. Pokud chcete zažít opravdu drsnou jízdu, jsou specializované buginy s nezávislým zavěšením tou nelepší volbou. Mimochodem, tyhle stroje mají celkem
„Bugina je měkká, poddajná, dobře se řídí a ovládá i v nejtěžším terénu, na skaliskách,
potoků. Zásluhu na tom má nezávislé zavěšení všech kol nebo to, že v porovnání s osobními auty váží pouze pět až sedm set kilogramů.“
krátkou historii. Dřív si je nadšenci stavěli doma v garáži z různých komponent, které sehnali. Každý kus tak byl neopakovatelný originál. Teprve v roce 2007 přišla firma Polaris s prvním sériovým modelem Ranger 800, který se stal okamžitým hitem a novinkou, po které se strhla obrovská poptávka. Netrvalo dlouho a následovali výrobci, jako byla Yamaha nebo Suzuki.
„Jedním z nejdůležitějších aspektů je, že buginy jsou v terénu jednoznačně nejbezpečnější. V první řadě jde o ochranný rám, který posádku chrání v případě převrácení. Dále jste připoutáni pětibodovým bezpečnostním pásem, který vás drží v sedačce za všech okolností. Navíc je bugina velice měkká, poddajná, dobře se řídí a ovládá i v tom nejtěžším terénu, na skaliskách, v korytech potoků a podobně. Zásluhu na tom má nezávislé zavěšení všech kol a i to, že v porovnání s osobními auty váží pouze pět až sedm set kilogramů. K tomu připočtěte převodovku CVT bez rychlostních stupňů, díky níž máte k dispozici výkon i točivý moment nepřetržitě až do maximálních otáček kolem 13 tisíc za minutu. Vozy nemají čelní sklo – spojení s okolím je dokonalé,“ líčí.
V péči průvodců
Jeho firma v současnosti nabízí klientům šest strojů Polaris RZR XP 1000 EPS, čtyři dvousedadlové a dvě pro čtyřčlennou posádku. Lze vybírat z pohonu zadní nápravy nebo všech kol, k dispozici je uzávěrka zadního i předního diferenciálu, o pohon se stará litrový zážehový atmosférický motor o výkonu 110 koní. To se nezdá moc, ale v kombinaci se suchou hmotností 625 kilogramů jde o výkon více než dostatečný i pro velice odvážné dovádění.
Ještě než vyrazí, všem účastníkům výpravy se dostane řádného tréninku „na suchu“. Musejí si stroje osahat, zjistit, jak se ovládají a v čem jsou specifické, jak dobře využít jejich síly a zároveň to nepřehnat. Rady průvodců jsou pak pochopitelně k dispozici i během jízdy. Jeden kolonu vede, další ji uzavírá. Jsou spojeni vysílačkou, a když například ten vzadu vidí, že některá bugina je v úzkých, celý peloton zastaví a může posádce pomoci se dostat z náročné situace.
„Vozy nemají čelní sklo – spojení s okolím je dokonalé!“
Povinnou výbavou je přilba, bez ní v bugině nelze jezdit. Agentura helmy pro klienty zajišťuje, stejně jako svrchní oblečení pro případ deště nebo hodně blátivých podmínek. Další věci jako zbytek oblečení nebo rukavice si účastníci vozí své. V buginách je místo na malé osobní zavazadlo, bagáž jinak vozí Nissan Navara, který skupinu doprovází mimo jiné i jako servisní vůz.
Potíže dělá málokdo
Agentura pořádá kolem dvou set výprav za rok, přičemž současná klientela se z osmdesáti procent rekrutuje z cizinců. Na začátku podnikání byl prý poměr opačný, v čemž velkou roli sehrála i koronavirová pandemie.
Jak se Stefan Alin vypořádává s různým naturelem a přístupem klientů? Stává se, že endorfiny z pohybu v přírodě, jízdy terénem a síly stroje někoho vyblázní natolik, že se přestane ovládat a své chování přehání?
„Zřídka. Mimo jiné je i tohle důvod, proč jsme zvolili buginy. Například u ATV ohromně záleží na tom, jak sedíte a hýbete se, při akceleraci, zatáčení, brzdění. Všechno je jiné, brutální. V bugině prostě sedíte
uprostřed rámové konstrukce a v bezpečí. Ovládání je z devadesáti procent stejné jako u osobního auta, takže pokud najedete pár desítek tisíc kilometrů ročně a umíte zacházet s automatem, nemáte problém. Drtivá většina lidí je tedy v pohodě. Občas se pochopitelně vyskytne někdo, kdo začne z přílišného nadšení bláznit, bezhlavě předjíždět, nedodržuje bezpečnostní pokyny, driftuje nebo má potřebu ostatním cosi dokazovat. Potížistu většinou odhalíme hned v prvních minutách výpravy. V takovém případě zastavíme a snažíme se vysvětlit, že tempo skupiny se vždy přizpůsobuje tomu nejméně zkušenému. A že bychom opravdu neradi museli vyjížďku ukončit pro celou skupinu kvůli nezodpovědnému chování jednoho. Jsou to opravdu výjimečné případy a většinou to dotyčný pochopí a zklidní se. Za ty roky se mi stalo jenom jednou, že jsem výpravu skutečně musel odpískat,“ vzpomíná Alin.
Překvapení? Není to nuda!
Velice zřídka se prý také stane, že člověk jednoduše nemá potřebné dovednosti, aby jízdu v terénu zvládl. „Z více než tisícovky vyjížděk, které jsme zatím pořádali, to bylo tak dvakrát, třikrát. Ale ani to není tragédie, člověk si prostě sedne vedle mě nebo jiného průvodce jako pasažér a v podstatě si jízdu užije mnohem víc,“ dodává. A jaké jsou nejčastější reakce klientů poté, co výpravu absolvují? „Říkají, že se domnívali, že to bude nuda. Že pojedeme pěti-, desetikilometrovým tempem. Že nečekali, že buginy jsou tak pohodlné i v náročném terénu. Vysvětlím: většina půjčoven těchto strojů funguje čistě komerčně. Sídlí někde poblíž Drákulova hradu Bran a jízda buginou je pro turisty jenom další aktivitou na seznamu. Stejné je to v Řecku nebo v Egyptě. Ve skupině je klidně i třicet strojů, které se vlečou jako hlemýžď, aby se takový počet dal vůbec ukočírovat. Slíbená dvouhodinová vyjížďka se tak zkrátí na hodinu a půl, lidé si udělají stovku fotek a tím to končí. My na to jdeme jinak. Máme menší skupiny, jezdíme po pečlivě vybraných stezkách, potoky, po skalách, blátem. Naše stroje jsou v perfektní kondici, protože je každé dva až tři roky kompletně obměníme. Dáme lidem skvěle najíst a ubytováváme je v těch nejlepších podmínkách. Zkrátka, u nás je to zážitek, emoce, vzpomínky. I proto se klienti často
vracejí – mimochodem jednou z motivací je, že když s námi absolvují více výprav, necháme je coby zkušené řidiče osedlat i mnohem výkonnější a drsnější stroje Can-Am.“
Nalákali jsme vás? Neváhejte a rezervujte si svou sedačku v bugině. Vyrážíme koncem září.
« Více zde
OBYTNÝ VŮZ JE RODINNÝ TEAMBUILDING
SAMI
DESET LET TRÁVILI DOVOLENÉ V DOMKU
NA
KOLECH,
AŽ SE Z KONÍČKU STALO PODNIKÁNÍ. JAKÉ JE PROVOZOVAT PŮJČOVNU OBYTNÝCH AUT,
CO ZA VÝZVY SKRÝVÁ ZÁKULISÍ A JAKÉ PŘÍBĚHY S DOBRÝM KONCEM ZAŽILI?
Text Jan Hanzal | foto z archivu Amazing Campers
Mohou za to dobrodružné zážitky z dětství. „Měl jsem dva strýce a oba si postupně postavili obytné vozy ze starých avií. Byli to nadšenci a já jako kluk s nimi a jejich dětmi často jezdil na výpravy. Když pak přišly naše vlastní děti, vzpomínal jsem na ty zážitky a říkal jsem si, že bych si to znovu rád vyzkoušel v moderním pojetí. Začali jsme si obytný vůz půjčovat a postupně znovuobjevovat krásu takového cestování,“ vzpomíná na dobu před deseti lety Jan Kaštura, který se svou ženou Veronikou vlastní a provozuje půjčovnu obytných vozů Amazing Campers nedaleko středočeských Úval.
Někdy jezdili jen ve dvou, jindy s dětmi. Obytné vozy se tak staly nedílnou součástí životního stylu mladé rodiny. „Jezdili jsme každý rok, někdy i víckrát. Cestujeme samozřejmě i jinak, k babičce obytňákem nejezdíme,“ směje se Veronika a vzpomíná, že za vznikem firmy stála nejdřív legrace: „Před pár lety jsme se přestěhovali právě východně od Prahy do malé obce u Úval a v podstatě denně jezdili kolem parkoviště karavanů a špásovali, že tady budeme ten svůj parkovat, až si ho koupíme. Tou dobou Honza prodal část své IT firmy, v níž já dělala grafičku a končila tou dobou rodičovskou. Přemítali jsme, co dál, a rozhodli se, že z koníčku zkusíme udělat obživu. Koupili jsme si první auto, pak druhé, za chvíli byly ty vozy čtyři a už to jelo.“
Tyto začátky se odehrály zkraje podzimu 2023. Dnes mají v nabídce devět vozů, které už dohromady nakroutily přes 350 tisíc kilometrů. Od startu podnikání už vyřídili na sto dvacet zápůjček. Jejich typickými klienty jsou rodiny, lidé do padesátky se dvěma dětmi, malými caparty i teenagery. „Velice často to jsou lidé, kteří s obytným vozem jedou poprvé. A právě taková byla naše vize, že ke karavaningu přitáhneme nováčky, ukážeme jim, že na tom nic není, a objevíme pro ně nový kouzelný svět. Možná proto, že jsme mladá rodina, sami tuhle klientelu přitahujeme,“ popisuje Veronika.
„A dobré je vyrazit na svou první jízdu v teplém období. Je déle vidět a nemusíte řešit plískanice, sníh, mráz a kluzké silnice.“
Potlačit ego
„Vždyť to auto je obrovské!“ pomyslí si nejspíš ten, kdo s obytným autem ještě neměl tu čest. Jak ale říká Jan, nijak složité na řízení to není. Ostatně, pořád to jsou vozy do 3,5 tuny a stačí na ně obyčejný řidičák na osobní auta. „Ano, člověk je zpočátku opatrný, což je v pořádku. Je nutné mít na paměti, že to auto má dlouhý zadek a přehled o dění v zrcátkách není zrovna dokonalý. Je proto potřeba potlačit
ego a při couvání třeba poslat ven manželku ukazovat. Auto s alkovnou je také vyšší než běžná dodávka, je tak potřeba sledovat výšku podjezdů – pro ty účely máme ve všech vozech na sluneční cloně tabulku s rozměry.“
Co radí dál? Všechno si osahat na suchu, vyzkoušet ovládání, které je dnes ale velice snadné, jelikož všechny systémy se ovládají pomocí dotykové obrazovky,
jakéhosi tabletu. „A dobré je vyrazit na svou první jízdu v teplém období. Je déle vidět a nemusíte řešit plískanice, sníh, mráz a kluzké silnice,“ doplňuje Veronika.
Stačí si tedy vybrat obytný vůz, zarezervovat a vyrazit. O nic moc víc není třeba se starat. Všechno si totiž vezete s sebou. Sportovní vybavení má každý své, jinak jsou vozy Amazing Campers nadstandardně a prvotřídně vybaveny, což je i v dnešní době odlišuje od konkurence. Proto ani nenabízejí příplatkovou výbavu. „Máme všechno, od skvělého kempinkového nábytku přes plně vybavenou kuchyni, sklenice na víno, markýzu nebo koberec pod ní, což nebývá standardem. Kromě toho nabízíme klientům naše tipy a zkušenosti z cest – itinerář si dnes
každý připraví sám pomocí nejrůznějších plánovačů, my sami jsme toho ale hodně projeli, a tak můžeme poskytnout cenné rady a zkušenosti. Navíc spolupracujeme se zkušenou travel designérkou, která dokáže klientům dát tipy na skryté poklady v podobě zapadlých venkovských restaurací, idylických zátok nebo krásných míst na zastávku s výhledem do kraje, kde si uděláte tu nejromantičtější fotku,“ vypočítává Jan.
Jako malé děti
Především ve vytížených letních měsících nastává pro provozovatele půjčovny pěkně hektické období. Veronika poodkrývá zákulisí: „Rezervace na sebe navazují. Představte si, že večer klient přiveze auto po týdnu či dvou a ráno máte předávat
NAVNADILO VÁS VERONIČINO
A HONZOVO VYPRÁVĚNÍ A RÁDI BYSTE SE S OBYTNÝM AUTEM SAMI VYPRAVILI
ZA HUMNA?
Ricard & Bonette pro vás na letošní léto chystá skupinovou výpravu právě s obytnými auty Adria od Amazing Campers. Několik vozů pospolu, rodiny a kamarádi, pečlivě připravená trasa s nespočtem zajímavých zastávek za kulturou, gastronomií, architekturou a přírodou. Zkušení průvodci a dechberoucí krásy Skandinávie. To všechno je blíž, než se zdá. Ozvěte se a zarezervujte si termín pro svou karavanu – v duchu všech ostatních akcí a zážitků s Ricard & Bonette chtějte to nejlepší!
všechno vyčištěné a navoněné. Často se uklízí celou noc. A že někteří zákazníci dokážou auto vrátit jako po výbuchu! Není jich moc, ale najdou se. Jednou jsme třeba dvě hodiny před předáním zjistili, že nesplachuje záchod. Manžel si zrovna byl zaběhat, já ho odvolala a on ještě cestou zpět uprosil servis a v teplákách a triku tam s autem odjel. Oprava na počkání, závěrečný úklid a s hodinovým zpožděním a omluvami jsme auto předali klientovi. Nedovedete si představit, co je s tím starostí, aby v sezoně všechno šlapalo. S oblibou říkám, že jeden obytňák vydá za dvě malé děti,“ potutelně se culí Veronika.
Právě ve skvělém přístupu, péči a obětavosti leží kouzlo a přednost zatím malé rodinné firmy. Jan vzpomíná, jak se
jim podařilo zachránit dovolenou jedné nizozemské rodiny. „Porouchalo se jim u nás v Česku auto a oni zoufalí volali, jestli nemáme něco volného. Měli jsme poslední vůz, byl pátek odpoledne, Veronika na Moravě s dětmi u rodičů, já se doma chystal na odjezd za nimi, a naše kolegyně nemluví anglicky. Ale zvládli jsme to. Auto, které se teprve před chvílí vrátilo z poslední cesty, jsme přichystali v podstatě okamžitě. Holanďané už byli na cestě k nám – a my zjistili, že motor nestartuje. Předchozí nájemci natankovali nekvalitní naftu a senzory auta ji odmítly. I to jsme vyřešili. Zmobilizovali jsme spřátelený servis, auto tam odtáhli, vyčistili, natankovali a ještě stihli projet. Klienti si ho na měsíc půjčili, odjeli do Chorvatska a cestou zpátky si tu vyzvedli svůj opravený obytňák. Byly to
nervy, ale ku spokojenosti klientů, což je hlavní. Určitě tu chci zmínit neocenitelné služby kolegyně Gábiny, která je naší pravou rukou, předává auta klientům a stará se o jejich dobrý chod. Bez ní bychom fungovat nemohli.“
Na závěr se obou majitelů ptáme, v čem podle nich tkví kouzlo cestování s „bydlíkem“. „Nemyslete si, ono to není pro každého. Občas se stane, že klienti auto vrátí a říkají, super, ale pro nás tohle není, děkujeme. Říkáme tomu partnerský a rodinný teambuilding. Zažíváte úplně jiné věci než v hotelu, kde se o vás starají. Stmeluje to. Jste pořád spolu, všechno, i nové věci, děláte společně. O auto se musíte starat, doplňovat vodu nebo plyn. Náročné to občas je, ale poznáte sami sebe. A když ráno Honza smaží vajíčka, já vytáhnu ven stolek a židle a prostřu u výhledu na křišťálové alpské jezero, vzduch voní křupavým ránem a nás čeká další den plný dobrodružného objevování i líného lenošení v našem domku na kolech, neměnili bychom.“
JSME
RODINNÁ PŮJČOVNA OBYTNÝCH AUT
Toužíte po svobodě na cestách? Chcete se probouzet každý den jinde a zažít něco nového? S námi můžete objevovat svět bez omezení – k moři, do hor nebo jen na víkend Stačí vybrat termín, sbalit věci a vyrazit!
Luxusní vozy Adria
Nadstandardní výbava
Zážitky
Rezervace online
Osobní přístup
PŮJČUJEME OBYTNÁ AUTA JINAK:
Od nás nedostanete jen klíče od vozu, ale "All inclusive service" , který vám umožní vydat se na cestu bez zbytečných starostí, s čistou hlavou a touhou po dobrodružství
LUXUSNĚ, SRDCEM, DLE VLASTNÍCH
SRDCEM VLASTNÍCH
ZKUŠENOSTÍ A SE ZÁŽITKY.
ZKUŠENOSTÍ
Vybrali jsme pro vás luxusní obytná auta pro 2 až 6 osob, která jsou výjimečná svým vzhledem a vybavením. Snažíme se zajistit, abyste si svou dovolenou opravdu užili Můžeme vám poskytnout tipy na zajímavá místa a zážitky nebo vám pomůžeme naplánovat vaši cestu.
Vyražte s námi!
TOUŽÍTE PO NEVŠEDNÍM ZÁŽITKU ZE SVĚTA RYCHLOSTI, LUXUSU A EXKLUZIVITY? PŘINÁŠÍME VÝBĚR VÝJIMEČNÝCH AKCÍ, KTERÉ VÁM UMOŽNÍ USEDNOUT ZA VOLANT SKUTEČNÉ FORMULE 1, ZDOKONALIT SVÉ ŘIDIČSKÉ DOVEDNOSTI POD VEDENÍM PROFESIONÁLŮ A UŽÍT SI ŠPIČKOVÝ SERVIS V ATRAKTIVNÍCH DESTINACÍCH. ČEKAJÍ VÁS DNY PLNÉ ADRENALINU, NEZAPOMENUTELNÝCH OKAMŽIKŮ NA LEGENDÁRNÍCH OKRUZÍCH A JEDINEČNÝCH SETKÁNÍ S IKONAMI MOTORSPORTU. STAČÍ SI JEN VYBRAT – A ZAŽÍT TO NA VLASTNÍ KŮŽI.
www.ricardbonette.com
1Trojnásobné potěšení z jízdy
Zažijte neopakovatelný řidičský den na Red Bull Ringu za volantem tří výjimečných strojů.
Během tří hodin na trati si postupně vyzkoušíte Porsche 718 Cayman S, lehký KTM
X-Bow Roadster a jako vrchol formuli Renault s hladkými pneumatikami. Trénink s česky hovořícími instruktory je určen pouze pro osm účastníků, což zaručuje individuální přístup a intenzivní zážitek. Okruh se vyznačuje nízkým počtem zatáček (na délce 4318 metrů jich je pouze osm) a poskytuje dokonalé zázemí pro řidičské aktivity všeho druhu. Po akci si můžete vychutnat gurmánskou večeři a stylové ubytování v butikovém hotelu Steirerschössl.
Více na
2
Za volantem historické formule
Třídenní cesta do srdce francouzského středohoří s autentickou atmosférou závodů 60. let.
Čeká vás jízda v historické formuli Ford Crosslé na legendárním okruhu Charade, kde se psala historie Velké ceny Francie. Obléknete si dobové závodní kombinézy, projedete se v 110koňové formuli o váze 420 kilogramů a užijete si exkluzivní soukromý trénink pro 8–12 účastníků. Pobyt doplní stylové art deco ubytování a vytříbená kuchyně šéfkuchaře Wilfrida Chaplaina, který propojuje chutě Normandie a regionu Auvergne. Dokonalé spojení adrenalinu, historie a gurmánských zážitků.
« Více na
« Více na
Legendární atmosféra
24 hodin Le Mans
Pět dní v srdci slavného závodu, který už téměř sto let fascinuje svět.
Na výběr je ze tří exkluzivních VIP balíčků, které vám zajistí přístup k těm nejlepším výhledům, špičkový catering a výjimečné výhody včetně přístupu do paddocku, gridwalku, nebo dokonce letu helikoptérou nad okruhem. Ubytování v luxusním glampingovém areálu v těsné blízkosti závodiště znamená pohodlí i autenticitu celého pobytu. Dopřejte si VIP vstup do zákulisí, sledujte start závodu z panoramatického salónku nebo se nechte svézt po trati v porsche. Vše s prémiovým servisem, který uspokojí i ty nejnáročnější fanoušky motorsportu.
Alpská řidičská túra: čtyři dny, čtyři země, sedm set kilometrů
Nezapomenutelná řidičská výprava napříč Lichtenštejnskem, Švýcarskem, Itálií a Německem. Čtyřdenní program pro maximálně osm posádek kombinuje radost z jízdy po ikonických alpských průsmycích s prvotřídním ubytováním a špičkovou gastronomií.
Během dvoudenní scénické vyjížďky projedete sedm set kilometrů po technicky dokonalých silnicích, včetně legendárního průsmyku Flüela a slavného Stelvia. Každý den vás čekají pečlivě vybrané zastávky na kávu, gurmánské obědy a večeře v prestižních restauracích, které se pyšní atmosférou a pohostinností řetězce Relais & Châteaux. O hladký průběh akce se postará tým šesti profesionálů, včetně instruktora, organizátorů a zkušeného fotografa, který zachytí jedinečné okamžiky vašeho dobrodružství. Ubytování v pečlivě vybraných pětihvězdičkových hotelech s wellness centry zaručí dokonalý komfort po náročných dnech.
« Více na
Buďte VIP na festivalu rychlosti
Jedinečný motoristický zážitek s prémiovým přístupem na legendární Goodwood Festival of Speed. Čtyřdenní pobyt nabízí exkluzivní vstup do VIP zón, v nichž sledujete závody z nejlepších míst, setkáváte se s legendami motorsportu a užíváte si špičkový servis včetně celodenního cateringu a prémiových nápojů.
Sobotu strávíte v soukromých zahradách Library Lawn s vynikajícím jídlem a otevřeným barem, neděli si užijete z Clark Pavilion, strategicky umístěného u zatáčky Molecomb Corner s dokonalým výhledem na akci. Program doplňuje možnost adrenalinových okruhových jízd v Caterhamu na slavném Brands Hatch. Po celý pobyt budete ubytováni v luxusním pětihvězdičkovém hotelu South Lodge, který kombinuje aristokratickou atmosféru anglického sídla s moderním wellness a oceňovanou gastronomií.
« Více na
Formule 1 na okruhu Catalunya
Motoristický sen: usedněte za volant skutečné Formule 1 na slavném okruhu Circuit de Barcelona-Catalunya.
Exkluzivní třídenní program je určen pouze pro osm účastníků a zahrnuje profesionální koučink od Tomáše Engeho, jediného českého pilota F1, který vás provede celým tréninkem i večerními diskuzemi u společné večeře. Den na trati začne seznamovacími jízdami ve Formuli Renault 2.0, po kterých usednete do legendární Formule 1 Prost Grand Prix s motorem Cosworth V8 o výkonu 650 koní. Na závodním okruhu, který hostil ikonické souboje mezi Sennou a Mansellem či Häkkinenem a Schumacherem, absolvujete pět ostrých kol. Součástí balíčku je luxusní ubytování v pětihvězdičkovém hotelu Serras v historickém centru Barcelony, vybraná gurmánská kuchyně, veškeré transfery, profesionální fotografická dokumentace a palubní video z vaší jízdy.
