ZÁPISNÍK
MĚSTO NA MOŘI text a foto DALIMIL PETRILÁK
D
íky své práci jsem měl to štěstí strávit několik týdnů na jedněch z největších objektů, které se pohybují – na zaoceánských výletních lodích. Představte si věc, která je 250 metrů dlouhá, 30 metrů široká, má 16 pater (kolem 45 metrů) a bydlí na ní tři tisíce lidí! Pokud bychom Noemovu archu vnímali jako doslovný příběh, byla archa dlouhá 135 metrů a vysoká asi 14 metrů, takže vlastně takový člun, na který se mělo vejít mnoho živočichů a zásoby na měsíc plavby. Vidět takovou zaoceánskou loď v suchém doku – tedy loď na suchu – je velkolepý zážitek. Ale to, co se stane během sedmi dnů, kdy plavidlo podstupuje servisní zásah, je alespoň pro mě ještě neuvěřitelnější. Představte si, že byste měli ze svého bytu během sedmi dní vystěhovat veškeré vybavení, vyměnit podlahu, celou kuchyň, koupelnu, všechny spotřebiče, opravit kanalizaci, plynový kotel, vymalovat a udělat opravy na střeše. V sobotu vám odjede velká návštěva, příští sobotu přijíždí jiná a vše musí být v naprostém pořádku a uklizené. Přesně toto se během jednoho týdne děje na zaoceánské lodi pro několik tisíc hostů. Během takového týdne bydlí na lodi několik stovek techniků a všechny práce musí být přesně koordinované. Během pobytu na těchto kolosech mě ohromilo nebo oslovilo několik detailů. První je vědomí
20 červenec– srpen 2017
toho, že jsme jako lidstvo překonali babylonské zmatení jazyků. Na lodi během oprav pracují stovky lidí z desítek různých zemí. A bez problémů probíhá komunikace mezi Němcem, Britem, Filipíncem, Bulharem, Indem a Čechem. Samozřejmě v angličtině, nikoho ani nenapadne mluvit jiným jazykem. Druhou věcí je perfektní funkčnost celého systému. Vždy máte k dispozici skvělé jídlo, uklizenou kajutu a bezchybně fungující zázemí. Všichni přesně vědí, co mají dělat, co musejí stihnout a kde je jejich zodpovědnost. Je to však vykoupeno tvrdými životními podmínkami, kdy personál, který vykonává nejjednodušší činnosti, pracuje 12 hodin denně, bydlí v podpalubí, kde nejsou okna, nesmí do prostor, kde se pohybují hosté a smlouvu uzavírá na 9 až 12 měsíců bez možnosti dostat se během roku domů. Zajímavostí může být, že neodborné práce provádějí téměř výhradně Filipínci. A jak to souvisí s Bohem? Nevím, jak velká byla Babylonská věž. Ale musím se stále zamýšlet nad faktem, že většina lidí se dnes opět dokáže domluvit univerzálním jazykem, který se neustále šíří. Přitom se ale neumíme chovat rovně ke svým bližním, které ti bohatší využívají k tomu, aby se měli dobře a ještě lépe. Je to tak správně? Chceme větší lodě? Dokonalejší systémy? Rychlejší časy údržby? Lepší dovolenou? Nemám pro vás odpovědi, ale otázky. Věřím, že pokud se nad nimi budeme zamýšlet, už jen to nás může posunout někam dál. A možná blíž Bohu. ■
DALIMIL PETRILÁK člen CB Brno – Kounicova, nadšený cestovatel do „neturistických“ míst naší planety