oznámení
jeho srdce, prosbě jeho rtů jsi neodepřel…“ Nakonec jsme vybrali podle plánů a půdorysů byt, oběhali banky a modlili se znova. Byt měl být do roka k nastěhování, i když v danou chvíli bylo vidět jen velkou díru v zemi připravenou na základy domu. Nezbývalo než důvěřovat Pánu Bohu, že tentokrát už naše investice a bydlení ve víru insolvencí nezmizí. A Pán Bůh nás chránil. Zvládli jsme déle než rok život ve třech na ploše jen o něco málo větší než 20 metrů čtverečních, v níž polovinu zabíraly postýlka, kočárek, hračky a ze stolu improvizovaně vytvořený přebalovací pult. Přičemž zbytek místa by se dal shrnout slovy: kuchyňská linka. A dokonce nás z malého bytečku za tu dobu nevyhnala ani žádná insolvenční správkyně ani nás nevystěhovalo žádné soudní nařízení.
Bůh nových začátků A co víc! Pán Bůh nám po bankovních peripetiích a po čtvrtletním zpoždění stavebních a byrokratických procesů, kterými nás učil důvěře a trpělivosti, daroval obrovský dar v podobě nového bytu v novém domě. Ten pocit za nás opět krásně vyjádřil žalmista v prvním verši 126. žalmu: „Když Hospodin úděl Sijónu změnil, bylo nám jak ve snu.“ Bylo to sice později, než jsme si přáli, bylo to jinak, než jsme si plánovali. Po letech však byly najednou naše prosby reálně vyslyšeny, naplněny, a to úžasným způsobem. Hezčí a lepší byt, než jsem si kdy představovala. Prostorný, nový, voňavý, zkolaudovaný, náš! Možná, že původní malý byt už nikdy nezískáme do vlastnictví a peníze za něj zaplacené se nám všechny taky nevrátí. Ale když Bůh něco bere, často za to připravuje mnohem větší a lepší dobrodiní. Dává ho těm, kdo mu důvěřují, že se o ně postará On sám. I když třeba až po letech. V hlavě mi zase zní verš z Žalmů: „Dobrořeč, má duše, Hospodinu, nezapomínej na žádné jeho dobrodiní!“ (Ž 103,1.2) A já na tohle dobrodiní nikdy zapomenout nechci. Ten únorový den, kdy jsme jeli byt oficiálně přebrat, byl po dlouhé době břečky a poloteplých měsíců prvním krásně prosněženým zimním dnem. Sněhové vločky se snášely k zemi v naprostém bezvětří jak peříčka z právě roztržené peřiny. Večer mi pod žlutými světly pouličních lamp ty vločky připomínaly maličké posly naděje, že přichází něco nového, požehnaného a krásného. A na tom právě položeném bílém koberci, po kterém před námi ještě nikdo nechodil, se v ten romantický okamžik otiskly maličké stopy botiček naší právě se rozběhnuvší patnáctiměsíční dcerky. Dívala jsem se na ty maličké stopy a napadlo mě: Ano, Pane! Chceme tady na tom novém místě, které jsi nám ve své milosti daroval, zanechat stopu. Tvoji stopu! Kéž nám k tomu dáš moudrost.
■ Pavla Sychrová, Sbor CB Brno – Kounicova
Ještě ke kouření (Brána 3/2015) „Což kuřák není otrokem?“ – ptá se pan Lachman (Brána 5–6/2015; pozn. red.). Může, nemusí. Záleží na tom, je-li či není závislý. Přirovnat to lze například k pití alkoholu. Pan Lachman dále doufá, že první jím citovaný odkaz (1K 6,12) není znásilněním textu. Souhlasím s ním, ale pokud jde o druhé odkazy (1K 3,16–17. 6,19), ty za znásilnění textu naopak považuji. Nějak z té citace totiž vypadl verš 1K 6,18: „Varujte se smilstva! Žádný jiný hřích, kterého by se člověk dopustil, netýká se jeho těla; kdo se však dopouští smilstva, hřeší proti vlastnímu tělu.“ Jediný možný hřích proti vlastnímu tělu se tedy týká výhradně smilstva. Kouření není smilstvo. Miloš F. Pechar Kouření je téma sice etické, mravoučné a mravokárné, ale nikoliv výsostně. Jde především o námět týkající se patologie a patogeneze, pojednávající o vzniku a průběhu chorob a nemocí. Pojednává o tom velká řada lékařských studií založených na důkazech (EBM, evidence based medicine). Že závislost života na autech a rekreační sport jsou doprovázeny úrazy, je pravda, ale stejná pravda je, že podle statistik mnoho úrazů vzniká v domácnosti, a přece kvůli tomu nezrušíme své domovy a nepřestaneme se pohybovat. Závislost na večerní modlitbě je snad úplně z jiného soudku. Jistě nebudeme vyhánět ďábla belzebubem a kuřáky trestat neřkuli zabíjet, ale třeba zrušení jakékoliv reklamy na cigarety i na krabičkách je jedním z účinných prostředků proti vzrůstajícímu tabakismu. Další věc je, že kouřením poškozuji nejen své tělo, ale často nutím pasivně kouřit druhé vdechováním kouře, a to nejen ze vzduchu, ale i z koberců a čalounění, kde se nacházejí velmi škodlivé usazeniny (terciární kouření poškozuje zvláště děti). Křesťané se často modlí za uzdravení svých blízkých a jistě je to biblické. Stejně tak zápas o snížení škodlivin v životním prostředí je v duchu Písma, i když se v Bibli nikde nenajde slovo „tabák“. MUDr. Pavel Páral, internista a diabetolog (redakčně kráceno)
Adresa redakce: Brána, Soukenická 11, 110 00 Praha 1 E-mail: brana@cb.cz
září 2015 23
září 2015.indd 23
8/24/2015 8:50:00 PM