Chtěla jsem si vzít život, ale toho jsem nebyla schopna, vždycky mě to zastavilo. Hlavou se mi honily nejhrůznější myšlenky, začala jsem být div ná, myslela jsem si, že mě lidé pronásledují, že mě chce někdo zastřelit. Stále jsem ale ještě nějak fun govala. Snažila jsem se pracovat, ale všechny pení ze šly na exekuce. Lidé v okolí mě odepsali, rodina a přátelé se odvrátili. Zůstala jsem sama se svým synem a jediné, čeho jsem se bála, bylo, aby mi ho stát nevzal. Začala jsem volat k Bohu, kdy to skončí, ale nekončilo to. Trvalo to několik let.
Čas obratu Jednoho dne jsem ke kartářce nemohla dojít. I když jsem v té době už byla jejím vlivem zmanipulova ná, prostě to nešlo. Říkala, že kvůli mně umírají lidé. Jestli jí nepřinesu peníze, tak mi někdo umře v rodině, a že jenom ona to může zastavit. Už jsem k ní nepřišla – s představou, že když k ní nepůjdu a nedám jí peníze, tak někdo umře. Bylo to pro mne strašné rozhodnutí, ale dnes vím, že bylo v té době to nejlepší. Kartářky se také opírají o slova Bůh, nebe, peklo, ale když jsem neznala Boží Písmo, nevěděla jsem, že je věštění u všemohoucího Boha ohavností. Když jsem se vymanila z jejího vlivu, potkala jsem kamaráda, který mi dal knihu. Hodila jsem ji do poli ce. Asi tak po šesti měsících jsem ji vytáhla a čet la. V té knize byly napsány verše z Bible. Také tam kazatel napsal, že je mám denně číst, napsat na papír a všude je s sebou nosit, abych si je každou volnou chvíli předčítala. Lepila jsem si je i nad postel a stále je s sebou nosila – Stálo tam například: „Je-li Bůh s tebou, kdo proti tobě?“ „Všechno mohu v Kristu, který mi dává sílu.“ „Všechno je možné tomu, kdo věří.“ „Věřte, že všecko, oč v modlitbě prosíte, je vám dáno a budete to mít.“ „Toto je den, který učinil Hospodin, jásejme a raduj me se z něho.“ nebo „Pokoj vám zanechávám, svůj pokoj vám dávám, ne jako dává svět, já vám dávám. Ať se vaše srdce nechvěje a neděsí.“ „Zapomínaje na to, co je za mnou, upřen k tomu, co je přede mnou, běžím k cíli, abych získal nebeskou cenu, jíž je Boží povolání v Kristu Ježíši.“ Ale nikdy se mi moc nepovedlo si tyto verše zapa matovat, protože neustále vypadávaly z mysli. V kni ze bylo napsáno: Nepřestávejte a neustále si je připo mínejte; čtěte Bibli. Od té doby jsem se začala měnit.
Nový začátek Koupila jsem si Bibli a začala číst. Nejdříve jsem nerozuměla, ale v té knížce od kazatele bylo napsá no: Čtěte Bibli, modlete se a vše se změní. Modlila
jsem se, aby mi Bůh otevřel oči a já uviděla pravdu. Vše se začalo měnit. Moje myšlení začalo být jiné. Dostala jsem byt. A jednoho dne už jsem nemohla dělat práci, kterou jsem dělala (osobního bankéře). Jenže být bez práce, nemít čím zaplatit stále ještě milionový dluh, sama s dítětem, to bylo fakt těžké rozhodnutí. V práci jsem skončila. Přišly další exekuce, a dokonce jsem neměla ani dvě koruny na rohlík. Rodiče už o všechno přišli a máma se mnou nemluvila, takže mi nikdo nepo mohl. Jednoho večera mi mé osmileté dítě v míst nosti bez koberce, kde jsme měli jen kanape, jeden stůl a dvě židle, řeklo „Mám hlad!“ a já mu neměla co dát k jídlu, ani k svačině na druhý den do školy. Ten večer jsem si připomínala verš z Lukáše 12,24: „Všimněte si havranů: nesejí, nežnou, nemají komo ry ani stodoly, a přece je Bůh živí. Oč větší cenu máte vy než ptáci!“ a pak dál až do 34. verše. Ještě ten večer zazvonil zvonek u dveří. Za nimi stál člověk, který bydlel vedle nás, ale moc jsem ho nezna la. Zeptal se, jestli nechci housky. V té chvíli jsem nevěděla, co si o tom mám myslet. Napadlo mě, jestli nejsou otrávené. Prostě se mi to nikdy nestalo. Hous ky jsem přijala a díky Bohu můj syn i já jsme večeřeli. Od té doby nám Bůh dával pokrm denně, jídla jsme měli každý den požehnaně. Stále jsem měla dluhy, začala jsem prosit Boha, aby mi pomohl. Do dvou let byl cca milionový dluh zaplacen. Bůh mě vedl. Najednou mi přišlo na mysl, že se potřebuji poroz hlédnout po církvi. Chtěla jsem získat více informací o Bohu, potřebovala jsem mezi lidi, kteří znají Syna – Ježíše Krista a Otce – Boha všemohoucího. Na inter netu jsem začala hledat církve, skoro všechny jsem si ověřovala. Dokonce mě navštívili jehovisté, ale protože jsem se už nikdy nechtěla vzdálit od Boha, musela jsem nejdříve vše prozkoumat. Jednoho dne se ke mně dostala zpráva, že soused chodí do církve, prý do Církve bratrské. Jak jsem do sboru vkročila, věděla jsem, že to je to, co potřebuji. Kazatel Zde nek Šplíchal se mě ujal a pomohl mi v další cestě k poznání Boha. Dnes mohu říci: „I když si člověk myslí, že má vše, nemá bez Boha vůbec nic.“ Boží království je mezi námi. Už nejsem sama, mým nejlepším přítelem je Boží syn Ježíš Kristus, přítel, který za mě i za vás položil na kříži svůj život. Otec v nebesích, můj milo vaný Bůh, ten který jest, byl a přichází, se o mě doko nale stará, živí mě, obléká mě, uzdravuje mě, ochra ňuje mě, vychovává mě, ujišťuje mě, odpouští mi, je milosrdný a dokonalý. Všechna sláva patří jemu.
■ Monika Holzknechtová,
Sbor Církve bratrské Plzeň
červenec–srpen 2016 19