Issuu on Google+

Běh

Praha sportovní


1SP[ESBWÏNŞTUP 1SPKFLUŘJTUÏ B[FMFOÏ1SBIZ 1PE[ÈÝUJUPVQSJNÈUPSB .6%S1BWMB#ÏNB

;MFQÝJU äJWPU  QPIPEV B LPNGPSU PCŘBOƉ W IMBWOÓN NŞTUŞ o UP KF DÓMFN 1SPKFLUV ŘJTUÏ B [FMFOÏ 1SBIZ o 1SP [ESBWÏ NŞTUP 0CZWBUFMƉN NFUSPQPMF KTPV L EJTQP[JDJ JOUFSOFUPWÏ TUSÈOLZ XXXDJTUBQSBIBD[ B 0NCVETNBO QSP [ESBWÏ NŞTUP OB CF[QMBUOÏ MJODF/BOŞKTFPCŘBOÏPCSBDFKÓTFTWâNJ OÈNŞUZBQżJQPNÓOLBNJLFTUBWVŘJTUPUZB[FMFOŞ 1SPKFLU ŘJTUÏ B [FMFOÏ 1SBIZ WZUWPżJMZ TQPMFŘOŞ JOTUJUVDF  LUFSÏ TF TUBSBKÓ P QPżÈEFL  ŘJTUPUV  [FMFŵ B QPIPEMÓ 1SBäBOƉ 1SBäTLÏ TMVäCZ UBL CŞIFN QPE[JNV  JOTUBMPWBMZ QżFT   OPWâDI LPÝƉ WVMJDÓDI1SBIZ -FTZIMN1SBIZ[BTFWÓDFOFä OPWâDI MBWJŘFL W MFTÓDI 5FDIOJDLÈ TQSÈWB LPNVOJ LBDÓ PQSBWJMB  DIPEOÓLƉ OBE SÈNFD SP[QPŘUV  0ECPSPDISBOZQSPTUżFEÓ.BHJTUSÈUVIMNŞTUB1SBIZ WQBSDÓDI BWOFQPTMFEOÓżBEŞUBLÏ%PQSBWOÓQPEOJL OBTWâDIQMPDIÈDI [BIÈKJMJWâTBECVOPWÏ[FMFOŞ 1SP BLUJWOÓ USÈWFOÓ WPMOÏIP ŘBTV CZMB WZUWPżFOB QJLOJLPWÈ NÓTUB W QBSDÓDI B MFTÓDI  [ØOZ QPIPEZ ŘJ WZTUBWŞOP  OPWâDI EŞUTLâDI IżJÝƃ WŘFUOŞ GJUOFTT QSWLƉ QSP EPTQŞMÏ 4OBäÓNF TF [BDIPWBU 1SBIV[ESBWPV ŘJTUPVBQżÈUFMTLPV


Obsah Projekt čisté a zelené Prahy ..........................................................................2 Vysvětlivky .....................................................................................................3 1. Park Cibulka ........................................................................................4 2. Ďáblický háj .........................................................................................7 3. Divoká Šárka.....................................................................................10 4. Hostivařský lesopark .........................................................................13 5. Obora Hvězda ...................................................................................17 6. Klánovický les ...................................................................................20 7. Kunratický les ....................................................................................23 8. Letná .................................................................................................26 9. Milíčovský les ....................................................................................29 10. Modřanská rokle ...............................................................................32 11. Petřín ................................................................................................35 12. Prokopské údolí ................................................................................38 13. Stromovka .........................................................................................41

Vysvětlivky Informativní piktogramy start a cíl výletu

zajímavosti na trase

Piktogramy dalších sportů běh

golf a minigolf

délka trasy

In-line bruslení

jezdectví

charakter trasy

cyklistika

lezení

příjezd věřejnou dopravou

turistika a Nordic Walking

skateboarding

možnost parkování

vodní sporty

Legenda k mapám modrá trasa s kilometráží

občerstvení

červená trasa s kilometráží

dětské hřiště

žlutá trasa s kilometráží

parkoviště

směr běhu po trasách

koupaliště

3


1

Park Cibulka ulice Nad Hliníkem, u sochy sv. Jana Nepomuckého

• • •

modrá 3,5 km, červená 1,8 km, žlutá 1,4 km

středně těžké, jsou vedeny po asfaltových cestách a úzkých cestičkách ve svahu

tram 9, 10, 16 do zastávky Poštovka

podél ulice Nad Hliníkem

4

aneb romantickou zahradou Leopolda Linharta Thuna Park i zahrady (20 ha) se nachází na území Prahy 5 v Košířích, jsou součástí bývalé usedlosti čp. 114. Původně zde byl hospodářský dvůrv majetku Náze, písaře Karla IV. Od té doby se vystřídala řada majitelů. Jedním z nich byl staroměstský měšťan Blažej Cibulka z Veleslavína, jehož příjmení dodnes označuje celou tuto oblast Košíř. Roku 1815 zakoupil Cibulku pasovský biskup Leopold Linhart Thun a nechal celý komplex radikálně přestavět. Usedlost získala podobu empírového zámečku, doplněného o několik stájí a hospodářských budov. Celý areál zahrnoval spoustu architektonických a kamenných dílek. Mezi nejzajímavější patřil Toskánský sloup, Práchnerova stéla, sošky Číňanů, zahradní altánky, bazénky a kamenné terasy. Zámeček doplňoval anglický park a lesopark. Všechny části tvořily jednotný celek, který je dnes považován za jeden z mála dochovaných příkladů pražské pozdně barokní villegiatury. Dodnes můžeme v parku najít např. 13 metrů vysokou vyhlídkovou věž nebo poustevnu, malou kamennou stavbu, přesnou kopii stavby v saském Meiningenu. Nedaleko zámečku stojí Čínský pavilon, osmiboká budova ve tvaru pagody původně plnila funkci vyhlídkové věže. V parku se nachází i celá řada soch. V dolní části areálu to je socha svatého Jana Nepomuckého, jediného církevního díla v celém parku. Pod vyhlídkovou věží stojí socha Škrtiče, nad rybníčkem socha bohyně lovu Diany a v severní části parku Toskánský sloup, zbudovaný na památku návštěvy císaře Františka I.


1 Modrá trasa: Startujeme do mírného kopce podél ulice Nad Hliníkem, na první odbočce zahýbáme vlevo na pěšinu do lesa. Dalších 600 m pokračujeme mírným stoupáním cestou kolem sportovního areálu až k železnici, kde stoupání přechází ve zvlněný profil. Mineme metu 1 km a přibíháme na asfaltovou cestu, kde zahneme vpravo a přebíháme železniční trať, na první křižovatce se dáváme vpravo do kopce a mírným stoupáním se dostáváme na asfaltovou cestu se žlutou turistickou značkou. Zde pokračujeme vlevo až k okraji lesa, u kterého zahýbáme dolů na pěšinu podél plotu. Pěšina nás dovede až k ulici U Lesíka, po které překonáme železniční trať a opět se vrátíme do lesa na pěšinu, která nás zhruba po vrstevnici dovede až na asfaltku pod vyhlídkovou věž. Zde zahýbáme vlevo, sbýháme k rybníčku a údolní asfaltkou pokračujeme dalších 600 m až do cíle.

• •

• •

usedlost Cibulka umělá zřícenina (rozhledna) poustevna socha sv. Jana Nepomuckého přírodní památka Vidoule

Červená trasa: Startujeme do mírného kopce podél ulice Nad Hliníkem, na první odbočce zahýbáme vlevo na pěšinu do lesa. Dalších 600 m pokračujeme mírným stoupáním cestou kolem sportovního areálu až k železnici, kde stoupání přechází ve zvlněný profil. Mineme metu 1 km a přibíháme na asfaltovou cestu, kde zahneme vlevo, míjíme dětské hřiště po pravé straně i zbytky poustevny po straně levé a serpentinou sbíháme až na první výraznější rozcestí. Zde zahýbáme vlevo na pěšinu, která nás podél plotu dovede k ulici nad Hliníkem, po které sebehneme do cíle. Žlutá trasa: Od startu vybíháme po asfaltce, vlevo na kopci vidíme Čínský altánek, míjíme odbočku k usedlosti Cibulka a přibíháme na rozcestí asfaltových cest. Volíme levou asfaltku, která nás po 300 m přivede k jezírku Pod Dianou, kde zahýbáme vpravo přes nově opravený můstek a po malé cestě vybíháme krátké stoupání. Na konci stoupání zahneme vpravo, míjíme dětské hřiště po pravé straně i zbytky poustevny po straně levé a serpentinou sbíháme až na první výraznější rozcestí. Zde zahýbáme vlevo na pěšinu, která nás podél plotu dovede k ulici Nad Hliníkem, po které seběhneme do cíle.

další sporty

5


1

6


2

Ďáblický háj aneb okolo hvězdárny a buližníkových lomů Ďáblický háj je malý lesík v severní části Prahy, který se rozprostírá na úpatí vrchu Ládví (358 m n. m.). Areál protínají tři hlavní asfaltové cesty, ale i množství malých cestiček klikatících se přímo v členitém terénu. Zhruba uprostřed lesa se nachází několik bývalých lomů, zajímavých z geologického hlediska – jeden z nich je chráněn jako přírodní památka Ládví, protože zahrnuje přílivovou kapsu s ohlazeným kamenem dokládající, že ve druhohorách byl vrch Ládví ostrovem v moři. Ládví je také významnou archeologickou lokalitou z období starší doby kamenné – paleolitu. Na východním okraji končí les skalnatým výběžkem, který je místem dalekého rozhledu, především severním směrem, odkud je možné vidět horu Říp a další vrcholky Českého středohoří. Několik metrů pod vrcholem skály stojí Ďáblická hvězdárna, postavená v padesátých letech astronomickým kroužkem obce Ďáblice. Pro veřejnost byla otevřena v roce 1956. Původní stavba (východní kopule, přednáškový sál a knihovna) byla rozšířena v roce 1960 o kancelář, západní kopuli a spojovací chodbu. V roce 1968 se hvězdárna spojila se Štefánikovou hvězdárnou a od roku 1975 je třetím střediskem Hvězdárny a planetária hlavního města Prahy.

okraj lesa poblíž konečné tramvaje Kobyliská vozovna

• • •

modrá 3,6 km, červená 2,6 km, žlutá 1,1 km

nenáročné, pouze s malými stoupáními, většinou vedeny po šotolinových cestách a lesních pěšinách

• •

metro „C“ Ládví tram 14, 25 do zastávky Vozovna Kobylisy bus 162, 169, 183 do zastávky Vozovna Kobylisy

v ulicích sídliště Ďáblice

Modrá trasa: Vybíháme po asfaltce až na první křižovatku na kraji lesa, kde odbočujeme doleva na malou 7


2

přírodní památka Ládví Ďáblická hvězdárna

pěšinku, po které obíháme severní výběžek lesa. V nohách máme 1 km a krátkým stoupáním přibíháme na výraznou cestu, po které se dáme vlevo až na první křižovatku na malé louce. Zde zahýbáme vpravo a v zápětí vlevo, podbíháme el. vedení a za ním zatáčíme vlevo, kolem malého rybníčku. Za rybníčkem se dáme doleva po výrazné cestě, která nás po chvíli mírným klesáním dovede až na kraj zástavby. Podbíháme elektrické vedení a zatáčíme vpravo na pěšinu vedoucí po okraji lesa, po které běžíme následujících 1500 m až do cíle. Červená trasa: Startujeme po asfaltce ke kraji lesa, pokračujeme stále rovně táhlým stoupáním až k objektu geodetické věže, kterou máme po pravé straně. Asi 300 m za věží přibíháme na výraznou křižovatku, kde zatočíme prudce vpravo a dalších 500 m klesáme až k okraji lesa na dohled nejbližších panelových domů. Zde zatáčíme vpravo na pěšinku podél lesa, kterou sledujeme posledních 900 m až do cíle.

další sporty

8

Žlutá trasa: Vybíháme po asfaltce až na první křižovatku na kraji lesa, zde odbočujeme vpravo na asfaltku, která nás mírným klesáním přivede po 200 m na vidlici cest, kde volíme pravou variantu a po šotolinové široké cestě sbíháme až na kraj lesa. Těsně před krajem lesa odbočujeme na pěšinu doleva, po 200 m křížíme hlavní cestu a pokračujeme po úzké loučce až do cíle okruhu.


2

9


3

Divoká Šárka hráz nádrže Džbán

• • •

modrá 4,2 km, červená 3,0 km, žlutá 1,6 km

středně náročné, většinou po asfaltových komunikacích, větší převýšení pouze na žlutém okruhu

tram 20, 26 do zastávky Divoká Šárka bus 108, 119, 179, 225 do zastávky Divoká Šárka

v ulicích Vokovic

skalní útvary Dívčí Skok a Šestákova skála

10

aneb na místa ze Starých pověstí českých Divoká Šárka je překrásné skalnaté údolí, které se nachází při severozápadním okraji Prahy. Kdysi na jeho místě bývalo slovanské hradiště. Podle jeho rozlehlosti a bohatých nálezů se usuzuje, že zde byla křižovatka obchodních cest. Šárecký potok si razí cestu hluboce zaříznutým kaňonem, v jehož stěnách jsou dobré horolezecké terény. K pojmenování Šárka nabízí místopisci více výkladů. Starší prameny uvádějí, že souvisí se známou pověstí o Šárce a Ctiradovi, která se odehrála údajně ve zdejších lesích. Podle jiných zdrojů daly oblasti název hluboké šeré (dříve šaré) lesy. Šárka svádí k nejrůznějším aktivitám během celého roku. V létě je oblast vhodná k procházkám či jízdám na kole, během zimy je zde možné jezdit na běžkách či bruslit na zamrzlé nádrži Džbán. Oblast Divoké Šárky je chráněnou přírodní rezervací, která byla vyhlášena na ochranu hlubokého údolí proříznutého Šáreckým potokem v tvrdých buližníkových skalách. Na území přírodní rezervace se nacházejí dvě soutěsky v buližníkových útvarech. Jsou zde vytvořeny charakteristické skalní útvary, například skála Dívčí skok a Šestákova skála. Další cenné lokality této oblasti byly vyhlášeny přírodními památkami – například Jenerálka (skalní hřbet u pravého břehu Šáreckého potoka), Zlatnice (skalnatý ostroh nad Šáreckým údolím) či Vizerka (oblast na levém břehu Šáreckého potoka). V Divoké Šárce naleznete rozličná rostlinná společenstva. Území přírodní rezervace bylo osídleno již


3 od paleolitu. Nad soutěskou Džbán bylo archeologicky dokázáno prehistorické osídlení a nalézá se zde rozsáhlé slovanské hradiště se zachovalými valy. Modrá trasa: Po startu seběhneme z hráze a vzápětí opět stoupáme po silničce až do zatáčky, kde zatočíme vlevo na asfaltku se žlutou značkou. Po asfaltce běžíme dalších 700 m až k altánku na kraji louky, kde opouštíme žlutou značku a pokračujeme po cestě vedoucí krajem louky. Přebíháme potok a malý remízek a po 700 m od altánu zatáčíme na kraji lesa vpravo na lesní cestu, která nás provází dalších 700 m až na asfalku, po které seběhneme ke koupališti. Od koupaliště pokračujeme údolní asfaltkou, která nás mírným stoupáním mezi skalami přivede až do cíle. Červená trasa: Po startu seběhneme z hráze a vzápětí opět stoupáme po silničce až do zatáčky, kde zatočíme vlevo na asfaltku se žlutou značkou. Po asfaltce běžíme dalších 700 m až k altánku na kraji louky, kde opouštíme žlutou značku a pokračujeme rovně po pěšině vedoucí středem louky. V údolí přeběhneme potok po dřevěném můstku a zatáčíme vpravo na pěšinu podél potoka. Po pěšině běžíme zhruba 600 m až ke koupališti. Zde odbočíme vpravo na asfaltku, která nás mírným stoupáním mezi skalami přivede až do cíle.. Žlutá trasa: Z hráze nádrže Džbán vybíháme po červené značce do prudkého kopce. Kamenitá cesta nás po 300 m přivede na náhorní plošinu, kde spolu s červenou značkou zatáčíme vlevo, okolo vrcholu Džbán a vyhlídky Dívčí skok pokračujeme po polní pěšině. Po 900 m přibíháme na křižovatku pěšin, zatáčíme vpravo na pěšinu, po které přeběhneme louku a seběhneme stejnou cestou jako na začátku do cíle. další sporty

11


3

12


4

Hostivařský lesopark aneb okolím Botiče a přehrady Lesopark vznikl v 60. letech minulého století (rozloha 146 ha) společně s Hostivařskou přehradou, která byla vybudována jako ochrana proti záplavám na Botiči. Hostivařská přehrada byla vystavěna v letech 1959–1963 přehrazením koryta potoka Botiče a zatopením lesnatého údolí, kterým tento potok protékal. Vznikla tak nádrž, jejíž hladina v letním období zaujímá plochu cca 35 ha a objem vody v tomto období činí 1 310 000 m3. Nádrž je díky snadné dostupnosti městské hromadnou dopravou využívána k rekreaci prakticky všemi obyvateli Prahy. Hostivařská přehrada je zároveň také významným regulačním prvkem v případě vzniku povodní. Rozsáhlá vodní plocha navíc zlepšuje celkové klimatické a hydrické podmínky oblasti v období sucha. Celý areál se nachází v katastrálním uzemí Hostivaře a Petrovic. Areál netvoří souvislý lesní porost (největší zastoupení má borovice lesní, lípa srdčitá, dub letní a zimní a modřín evropský), ale „lesopark“ s hustou sítí cest a rekreačními loukami. Zalesňování bylo zahájeno v roce 1959 a většina prací byla do pěti let dokončena. Pouze stráně nad nynější Hostivařskou nádrží byly zalesněny jako protierozní opatření již počátkem 20. století. Při výstavbě Hostivařské nádrže byla část těchto lesů zatopena. V lesoparku bylo postupně vybudováno velké množství dětských herních prvků, altánů a laviček. Územím prochází červená turistická značka, naučná stez-

parkoviště v ulici K Jezeru

• • •

modrá 3,5 km, červená 2,3 km, žlutá 1 km

nenáročné, větší převýšení pouze na nejdelší modré trase při výbězích od Hostivařské nádrže

metro „C“ Háje + 20 min. chůze bus 177 do zastávky Selská + 10 min. chůze bus 122 do zastávky Selská + 10 min. chůze

parkoviště v ulici K Jezeru

13


4

• •

vodní nádrž Hostivař Hostivařský lesopark přírodní památka Meandry Botiče hradiště Šance zookoutek

další sporty

14

ka „Povodím Botiče“ a řada cyklotras. V lesoparku jsou také značené trasy pro jízdu na koních a nové lanové centrum. V západní části lesa (Chodov) se nachází hájovna se zookoutkem a rybníčkem pro vodní ptactvo. Známé je koupaliště na břehu Hostivařské nádrže s písečnými plážemi a řadou dalších atrakcí. Ve východní části lesoparku najdeme vrch Kozinec, na kterém jsou málo znatelné stopy historického hradiště Šance, které je archeologickou památkou. Rozkládá se na skalnatém ostrohu obtékaném ze tří stran Botičem a je situováno na území, které bylo v průběhu celého pravěku hustě osídleno. Lesoparkem protéká nejznámější pražský potok Botič. Botič je také nejdelším pražským potokem, který protéká velmi rozmanitým terénem. Na jeho březích nalezneme jak hustě zastavěné plochy, tak relativně neporušené přírodní lokality. Ve střední části, pod Hostivařskou přehradou, má Botič podobu přirozeně meandrujícího toku s řadou tůní. Toto území, s výskytem chráněných a ohrožených druhů ptactva a společenstvem vodních živočichů, je vyhlášeno jako přírodní památka Meandry Botiče. Potok v této lokalitě vytvořil až dva metry hluboké meandrující koryto, vytvářející na soutoku s Hostivařskou přehradou rozlehlé mokřadní stanoviště. Dolní část toku je pak již silně ovlivněna zástavbou a koryto potoka je v této části souvisle upraveno a opevněno. Jméno Botič dostal potok od slova „bobtnání“ (zatápění), které zapříčiňovaly přívalové srážky v jeho povodí.


4 Modrá trasa: Hned po startu sbíháme po malé lesní pěšině (vedle lanového centra) na hráz Hostivařské přehrady, na kraji hráze zatáčíme doprava a pokračujeme po asfaltce směrem na Petrovice. Po 400 m od hráze zabočíme doleva na nenápadnou pěšinu, která nás krátkým, ale velmi náročným stoupáním dovede až k malé zahrádkářské osadě a po chvíli i k louce s novým dětským hřištěm. Hřiště máme po pravé straně a stále stoupáme až na asfaltový chodník, po kterém se dáme doprava a na další křižovatce po 100 m hned doleva. Po asfaltové cestě běžíme až na okraj Hostivaře, kde zatáčíme doleva na šotolinovou cestu podél zahrádek. Na kraji zahrádek se dáme doleva a po 100 m doprava (stále po šotolinové cestě) a mírně klesáme po cestě, která vede uprostřed louky. Zhruba na metě dvou kilometrů míjíme informační tabuli, upozorňující na zbytky blízkého hradiště Šance a prudkým klesáním sbíháme až k výpusti Hostivařské přehrady. Cesta, po které jsme přiběhli změnila svůj povrch na asfaltový a my po ní pokračujeme až k silnici, kde se dáme doprava. Po 100 m silnici opustíme a zatočíme prudce doleva do svahu, kde po malé pěšině vybíháme k zahrádkám. Zahrádkářskou kolonii obíháme zprava až na širokou cestu, po které zatáčíme doprava na blízkou křižovatku, kde se dáme doleva a mírně klesáme po cestě, která nás přes louku dovede až k bývalé točně autobusů, kde je cíl okruhu. Červená trasa: Začínáme na široké šotolinové cestě při vjezdu na parkoviště, po 300 m přibíháme k zahrádkářské osadě, za kterou odbočujeme prudce doprava na menší cestu podél plotu zahrádek. Na rohu osady máme v nohách zhruba půl kilometru a pokračujeme po cestě, která nás nejprve mírným klesáním a následným krátkým stoupáním přivádí k louce s altánkem a dětským hřištěm. Zde pokračujeme po cestě zhruba rovnoběžně s ulicí Mírového hnutí až k malému rybníčku na kraji lesa, kde uhýbáme doleva a běžíme podél vody až na kraj ulice U Přehrady, kde zahneme opět vlevo a po široké cestě běžíme zpět do lesa, po 300 m přebíháme louku a za dalších 100 m na výrazné křižovatce zatáčíme doprava na mírně klesající cestu, která nás dovede až k bývalé točně autobusů, kde je cíl okruhu. Žlutá trasa: Začínáme stejně jako červená trasa po široké šotolinové cestě při vjezdu na parkoviště, po 300 m přibíháme k zahrádkářské osadě a pokračujeme okolo osady přes první křižovatku cest až k rozlehlé louce, na jejímž okraji se dáme vlevo a mírně klesáme až na křížení cest s altánem, kde odbočíme doleva a pokračujeme přes louku až k asfaltové točně, kde je cíl okruhu. 15


4

16


5

Obora Hvězda aneb, kde bývala vojenská ležení Obora Hvězda leží v těsném sousedství Bílé Hory na ploše 86 ha. Založil ji Ferdinand I. na pozemku břevnovského kláštera. Nejprve sloužila pro královské honitby, slavnosti i diplomatické návštěvy. Ferdinand Tyrolský, mladší syn Ferdinanda I. a místodržící v Čechách, započal r. 1555 s výstavbou letohrádku na půdorysu šesticípé hvězdy. Letohrádek byl dokončen na podzim 1556. Obora sloužila i vojenským účelům. 8. 11. 1620 se u její zdi v místě zvaném Světlička odehrála nechvalně proslulá bitva na Bílé Hoře a od té doby téměř pokaždé, když cizí vojska vtrhla do Prahy, sloužila jako vojenské ležení a byla pleněna. V 18. století zde byla zřízena bažantnice a letohrádek byl podle pokynu Josefa II. upraven jako sklad střelného prachu. Dnešní podoba obory pochází většinou z r. 1797, kdy byla přeměněna v anglický park se třemi alejemi. V roce 1937 bylo upraveno nejbližší okolí letohrádku a od r. 1993 je obora postupně revitalizována – jsou zde vysazovány nové stromy místo starých a nevhodných. V oboře převažují buky, duby, jedle a habry. Větší část obory je v rovině, jen malá část na západě je v prudkém svahu. Ve spodní části obory najdeme také louku s mokřadem a rybníčkem. V ohradní zdi se nachází čtyři brány: Libocká, Ruzyňská, Břevnovská a Bělohorská. Proti Libocké bráně stojí kamenná socha Jana Roháče z Dubé a při severní stěně socha Husitské bojovnice. Letohrádek a obora Hvězda byla v roce 1962 zapsána do seznamu národních kulturních památek.

Břevnovská brána obory

• • •

modrá 3,7 km, červená 2,5 km, žlutá 1 km

červená a žlutá trasa nenáročné, větší převýšení pouze na nejdelší modré trase

tram 15, 22 do zastávky Vypich, bus 108, 174, 179, 184, 191 do zastávky Vypich tram 1, 2, 18 do zastávky Petřiny, bus 179, 184, 191 do zastávky Petřiny

podél ulice Na Vypichu

17


5

• •

letohrádek Hvězda věž vodárenské štoly naučná stezka Obora Hvězda

Modrá trasa: Startujeme u Břevnovské brány a po pěšině, která zhruba sleduje zeď obory, se dostáváme po 500 m k Libocké bráně. Dalších asi 100 m pokračujeme alejí a odbočujeme na první pěšinu doprava, stále máme na dohled zeď obory. Po kilometru běhu přichází prudké klesání, které opatrně seběhneme (vpravo se pod námi objeví malý rybník) a pokračujeme až k první větší křižovatce. Zde zahneme doprava a přes potok pokračujeme až na křižovatku pěšin na dohled od vilové zástavby, kde zatáčíme doleva a táhlým stoupáním se dostáváme na pěšinu podél zdi po které budeme pokračovat až do cíle. Po 300 m můžeme vlevo pod námi zahlédnout stavbu věžičky vodárenské štoly. Za ní nás čeká mírné, ale nepříjemné stoupání až k Bělohorské bráně, odtud běžíme jíž po rovině až do cíle u Břevnovské brány. Červená trasa: Vybíháme po menší cestě vpravo od hlavní cesty, směřující k letohrádku. Po 500 m přibíháme na křižovatku cest (na dohled od Libocké brány) a zatáčíme doleva. Pěšina nás dovede po 150 m na křížení pěšin, kde se dáme doleva na pěšinu zhruba rovnoběžnou s hlavní alejí. Po této cestičce absolvujeme dalších zhruba 700 m a křižujeme dvě hlavní cesty. Od druhé mírně sbíháme až ke zdi obory, kde zatáčíme prudce doleva a stoupáme k Bělohorské bráně. Zde zatáčíme vlevo na pěšinu, vedoucí zhruba mezi zdí obory a hlavní alejí. Po 100 m přibíháme na další křižovatku cest, kde volíme pravou variantu a kolem významného stromu přibíháme na hlavní cestu na dohled od Břevnovské brány, kde je cíl okruhu. Žlutá trasa: Vybíháme po menší cestě vpravo od hlavní cesty, směřující k letohrádku. Na prvním větším rozcestí uhýbáme lehce doleva, kolem dětského hřiště se dostáváme na křižovatku cest, kde zatočíme doleva a běžíme a až na širokou hlavní cestu. Zde se dáme opět doleva a v dálce již vidíme Břevnovskou bránu, cíl okruhu.

další sporty

18


5

19


6 1

Klánovický les JV okraj Klánovic (ul. Habrovská)

modrá 3,7 km, červená 3 km, žlutá 1,1 km

trasy jsou nenáročné, bez převýšení po lesních cestách

ČD stanice Praha-Klánovice bus 251 do zastávky Nádraží Klánovice, 261 do zastávky Nádraží Klánovice, sever

parkoviště u nádraží Klánovice

20

aneb do míst, kde kdysi řádili loupežnící a lapkové Klánovický les (též nazývaný Vidrholec) je rozsáhlý lesní komplex na východním okraji Prahy poblíž městských částí Horní Počernice, Újezd nad Lesy a Klánovice. Území je od roku 1982 chráněným přírodním výtvorem. Zástavba Klánovic dělí les na západní a východní část, les také protíná frekventovaná železniční trať z Prahy na Kolín. Ve středověku byl Vidrholec obávaný svými dočasnými obyvateli – lapky a loupežníky, kteří ohrožovali nejen krajinu v okolí Běchovic, ale hlavně císařskou silnici, hlavní dopravní tepnu v době, když ještě nebyla vystavěna železnice. Byly zde přepadání nejen chodci, ale i formani a poštovní kočáry. První zpráva o řádění zdejších loupežníků je již z roku 1142, kdy kníže Vladislav, krátce po svém nastoupení na knížecí stolec, nechal svými zbrojnoši obklíčit les Vidrholec a loupežníky pochytat. Loupežníci byli poté předvedeni k hrdelním soudům v Kouřimi a Kolíně, kde byli mučeni a popraveni. Charakteristickým prvkem lesa je pravoúhlá sít cest, která ho protkává. Složením je les poměrně pestrý. Listnatý les typický pro mírný klimatický pás střídá břízy s habrem a borovice s dubem, nechybí ani lesnická výsadba smrků a borovic. Přírodní rezervace se rozkládá na ploše cca 397 ha v nadmořské výšce 245 – 265 m. Mezi hlavní důvody ochrany patří spontánní hybridy bříz (hybridní roje) a porosty bezko-


6

lencových doubrav. Žijí tu zajíci, bažanti, lišky, srnčí a černá zvěř. Ornitologové zde zaznamenali přibližně 60 druhů hnízdících ptáků. Na několika místech jsou tůně a mokřady se vzácnými rostlinami. Modrá trasa: Vyběhneme po červené turistické značce (podél trati směrem na Úvaly) až k hájovně Štamberk, kde opouštíme značku a zahýbáme vlevo na širokou rovnou asfaltku. Po této cestě běžíme další zhruba 1 km, míjíme dvě výrazné křižovatky a pokračujeme až k lesní oplocence, u které zatáčíme ostře vlevo na menší cestu se žlutou značkou. Po příjemné cestě pak běžíme dalších 1,5 km až do cíle, na kraj Klánovic. Červená trasa: Začínáme po žluté značce, která nás po pěšině vede do lesa. Po 500 m křížíme první výraznou cestu, ale pokračujeme dále po žluté značce a zhruba na metě 1 km přibíháme na asfaltovou cestu, kde opustíme žlutou značku a zahýbáme vpravo. Po asfaltce uběhneme dalších 300 m až na první křižovatku cest a uhneme vpravo na cestu podél paseky. Po dalších 300 m zatáčíme na první výrazné křižovatce opět vpravo a běžíme po lesním průseku zpět směrem na Klánovice. Průsek nás provází dalších 700 m až na křižovatku, kde jsme již proběhli na začátku okruhu. Zde volíme levou cestu a běžíme po ní až k železniční trati, kde zatáčíme vpravo a po červené značce přibíháme do cíle.

další sporty

Žlutá trasa: Po startu vyběhneme po červené turistické značce podél trati směrem na Úvaly. Po 300 m přibíháme na křižovatku cest, před oplocenkou zatáčíme vlevo a po rovné cestě pokračujeme dalších 300 m až na výrazné křížení cest. Zde se dáme prudce vlevo a po žluté značce přibíháme ke kraji Klánovic, kde je cíl. 21


6

22


7

Kunratický les aneb, skrz zelené plíce Prahy Kunratický les patří k největším zeleným plochám vnitřního města. Od jiných pražských rekreačních areálů se liší tím, že jde o souvisle zalesněné území prakticky bez otevřených ploch. Najdeme jej v jihovýchodní části Prahy a vzhledem ke své značné rozloze (asi 300 hektarů) zasahuje na území hned čtyř katastrů: Chodova, Kunratic, Michle a Spořilova. Území Kunratického lesa je poměrně členité, zejména v jeho jihozápadní části. Okrajem lesa totiž protéká Kunratický potok, který tu v ordovických břidlicích vytvořil hluboké, stinné údolí. Přírodní památka Údolí Kunratického potoka o rozloze 152 ha (chráněna od r. 1988) se skládá z údolní nivy, výše položených lesních porostů a skal se zbytky skalních stepí. Část přiléhající k sídlišti Horní Roztyly je plošší, zde se také nachází nejvyšší kóta oblasti (311 m). V oblasti se dochovaly původní porosty buků a dubů, hojnou dřevinou je habr, smrk i borovice, u údolích rostou jasany a olše. Vedle zoologických druhů v městských lesích běžných, jako jsou např. veverky, se tu při troše štěstí můžeme setkat i se stádem muflonů, kterých tu žije kolem čtyřiceti. Na strmém ostrohu nad zákrutem Kunratického potoka najdeme zříceniny Nového hradu. Stavbu nařídil roku 1411 král Václav IV., který na hradě později často pobýval a v srpnu 1419 také zemřel. O půl roku později byl hrad rozbořen husitským vojskem a k jeho obnově již nikdy nedošlo. Půdorys stavby, zejména paláce

hotel Globus

• • •

modrá 3,0 km, červená 2,0 km, žlutá 1,2 km

středně náročné, většinou po šotolinových cestách, červená trasa obsahuje větší stoupání

metro „C“ Roztyly,

na parkovišti v blízkosti hotelu

zřícenina Nový Hrádek zookoutek

23


7 a věže, je však dodnes dobře znatelný a zříceniny jsou volně přístupné. Modrá trasa: Od startu u hotelu Globus vybíháme po šotolinové cestě, po 300 m křížíme asfaltovou cestu a pokračujeme po pěšine podél paseky. Po krátkém stoupání přebíháme cestu a posléze přibíháme k asfaltce, kde zatáčíme vpravo a pokračujeme mírným klesáním až k prudké zatáčce vlevo, za kterou míjíme altán s piknikovým místem. Po asfaltce pokračujeme stále rovně až na první výraznou křižovatku s altánem, kde zatáčíme vlevo na širokou lesní cestu. Cesta nás zhruba po 500 m přivede opět na asfaltku, po které odbočíme vpravo a běžíme k Velkému altánu, u kterého se napojíme na modrou turistickou značku a mírným klesáním doběhneme do cíle. Červená trasa: Od startu vybíháme po šotolinové cestě, po 100 m zatáčíme vlevo a sbíháme údolím po lesní cestě až na asfaltku, po které pokračujeme v klesání až k hotelu Nosál. Před hotelem zatáčíme vlevo a běžíme po cestě podél lesní oplocenky. Na konci plotu zatáčíme prudce vlevo a výrazným stoupáním přibíháme až ke křižovatce cest, kde volíme levou variantu. Po 300 m přibíháme k lavičkám a odbočujeme vlevo na lesní pěšinu, po které přibíháme až k asfaltové cestě. Asfaltku přeběhneme a mírným klesáním po šotolinové cestě dobíháme do cíle. Žlutá trasa: Od startu u hotelu Globus vybíháme po šotolinové cestě, po 300 m přibíháme na asfaltovou cestu, po které pokračujeme vlevo a táhlým stoupáním přibíháme k Velkému altánu. Zde se napojíme na modrou turistickou značku a mírným klesáním doběhneme do cíle.

další sporty

24


7

25


8

Letná roh atletického hřiště u gymnázia Nad Štolou

• • •

modrá 2,8 km, červená 1,8 km, žlutá 1 km

nenáročné, bez většího převýšení, vedeny po asfaltových komunikacích

metro „C“ Vltavská + 10 min. chůze tram 1, 15, 25, 26 do zastávky Letenské náměstí

placené parkování v ulici Kostelní

26

aneb po místech kudy kráčela historie Letenský park navazuje na západní straně na Chotkovy sady a rozprostírá se na ploše 25 ha mezi Letenskou plání a nábřežím Vltavy. Jde o jeden z nejstarších pražských parků, založen byl již ve druhé polovině 19. století. Současný název pochází z roku 1919 a je odvozen od slova Leteň nebo Letná pole, což znamenalo dobře sluněné místo. Letná svůj význam získala už ve středověku, kdy se tu nacházely vojenské tábory (habsburské, francouzské, pruské, švédské). Strategický význam pláně při každém obléhání Prahy tak bránil rozvoji nějakého stabilnějšího osídlení, v oblasti byly především vinice a zahrady. Až v 60. letech 19. stol. pozemky začala vykupovat pražská obec a přeměňovat je ve veřejný park. Holé letenské svahy se postupně začaly zalesňovat a byl zde vystavěn Letenský zámeček, který vznikl v roce 1863 ve stylu italské předměstské vily podle projektu Ignáce Ullmanna jako výletní restaurace. Dominantou západní části sadů je tzv. Hanavský pavilon, sloužící jako restaurační zařízení. Pavilon byl původně vytvořen pro Jubilejní zemskou výstavu v roce 1891, po jejímž skončení byl rozebrán a přestěhován na Letnou. Jedná se o velmi zajímavou a bohatě zdobenou technickou památku. Park je celoročně využíván Pražany všech věkových kategorií jak k procházkám, tak ke sportovnímu vyžití. Najdeme zde dětské hřiště, tenisové kurty, malý atletický stadion a mnoho kvalitních komunikací, vhodných pro běh, cyklistiku i in-line bruslení.


8 Modrá trasa: Vyběhneme po asfaltové cestě podél atletického hřiště, míjíme i dětské hřiště a pokračujeme stále rovně přes malé asfaltové prostranství až na křižovatku v blízkosti ulice Na Baště sv. Tomáše. Zde odbočíme na asfaltku doleva a běžíme směrem k Vltavě, u Hanavského pavilonu se stáčíme mírně vlevo, po levé straně míjíme metronom a pokračujeme dalších 500 m až k soše Ženy. Zde odbočíme k tenisovým kurtům a podél nich se po chvíli dostáváme k zahradní restauraci Letenský zámeček. Restauraci obíháme zprava, po 200 m se stáčíme doleva a opět se vracíme kolem Letenského zámečku, který obíháme zleva a za ním zahýbáme vpravo do Kostelní ulice, kde oběhneme hlídané parkoviště a po chodníku se dostáváme do cíle okruhu, na roh hřiště.

• • • •

Letenský zámeček Hanavský pavilon Pavilon Expo 58 metronom

Červená trasa: Od startu vyběhneme po šikmém chodníku směrem k ulici Milady Horákové a pokračujeme po něm zhruba dalších 800 m až na asfaltový plácek v blízkosti obratiště tramvají Špejchar, kde zatáčíme doleva a pokračujeme až pod Hanavský pavilon. U něj se stáčíme mírně vlevo a přibíháme na prostranství pod metronomem, pokračujeme mírným stoupáním až na druhou křižovatku, kde se dáme vlevo a po chvíli již přebíháme malé kruhové náměstíčko a míjíme stánek s občerstvením. Probíháme rovně mezi dětským a atletickým hřištěm a těsně za nimi odbočujeme doprava a podél atletického hřiště dobíháme do cíle. Žlutá trasa: Startujeme po asfaltové cestě podél atletického hřiště, míjíme dětské hřiště a na druhé křižovatce za ním zatáčíme prudce vpravo a běžíme zhruba 100 m směrem k Letenské pláni. Na druhé křižovatce asfaltek zatáčíme doprava a pokračujeme až ke gymnáziu Nad Štolou, před kterým zatáčíme opět vpravo a dostáváme se až na roh atletického hřiště, kde je cíl okruhu.

další sporty

27


8

28


9

Milíčovský les aneb přírodou uprostřed sídliště Milíčovský les najdeme na jihovýchodním okraji Jižního Města, kde spolu s přilehlými rybníky tvoří významnou rekreační lokalitu. V minulosti zde bývala obora a bažantnice, které patřily k Milíčovskému dvoru a z této doby také pochází soustava čtyř rybníků v severovýchodní části území: Nový (někdy také Milíčovský), Kančík, Homolka a Vrah. Na severním okraji lesa vznikly při budování Jižního Města tři umělé kopce, které jsou dnes již porostlé vzrostlými stromy a plynule navazují na porost Milíčovského lesa. Lesní komplex s okolními rybníky je od roku 1988 přírodní památkou o rozloze 93 ha, chránící zdejší zachovalé lesní porosty a mokřadní společenstva v okolí rybníků. Zdejší rybníky jsou významným útočištěm obojživelníků a hnízdištěm ptactva (labuť velká, polák chocholačka, potápka malá, slípka zelenonohá, kulík říční, strakapoud prostřední a lejsek bělokrký), břehy lemují rákosiny a ostřicové porosty. Mezi rybníky se nachází vlhká louka, s výskytem blatouchů. V lesním porostu najdeme i původní lipovou doubravu. Lokalita je i význačným útočištěm bezobratlých a obojživelníků.

roh lesa na okraji sídliště Kateřinky, poblíž dětského hřiště

• • •

modrá 3,6 km, červená 2,5 km, žlutá 1 km

menáročné, vedeny střídavě po asfaltových a šotolinových cestách, menší část po nezpevněných pěšinách

metro „C“ Háje + 10 min. chůze

v přilehlém sídlišti, např. v ulici Na Křtině

Modrá trasa: Ze startu se vydáme po široké šotolinové cestě, po zhruba 300 m míjíme nalevo altánek a křížíme asfaltovou cestu, pokračujeme dále až na kraj lesa. Zde odbočíme po menší pěšině vlevo a dalších 700 m 29


9

přírodní památka Milíčovský les soustava Milíčovských rybníků

běžíme po obvodu lesa až na asfaltovou točnu, na které se dáme doleva a pokračujeme po rovné asfaltce až k altánu s dětským hřištěm. Nyní máme v nohách zhruba 2 km a za altánkem zatáčíme doleva. Po lesní cestě pokračujeme až k rohu louky, kde na křižovatce cest odbočíme doprava na pěšinu, která nás zhruba po 200 m dovede na asfaltku, po které oběhneme tři zalesněné kopečky až k místu, odkud jsme vyběhli. Červená trasa: Po lesní pěšině (začíná za betonovou plochou bývalého altánu) běžíme mírným klesáním až na křižovatku cest u rohu louky. Pokračujeme po větší lesní cestě, rovnoběžně s krajem louky až na první výraznější křížení lesních cest, kde zatáčíme doprava a po dalších zhruba 200 m dobíháme na širokou asfaltku s malým altánkem. Na asfaltové cestě se dáme doprava a čeká nás kilometr po široké asfaltce, která nejdříve krátce klesá a potom mírně stoupá až k zástavbě Kateřinek. Zde se dáme doprava a po kraji lesa klesáme po pěšině až do cíle.

další sporty

30

Žlutá trasa: Ze startu se vydáme po široké šotolinové cestě, po zhruba 300 m míjíme nalevo altánek a odbočujeme doprava na širokou asfaltku, která nás po 250 m dovede až k zástavbě rodinných domků. Zde uhýbáme doprava a po malé lesní pěšince mírně klesáme až do cíle.


9

31


10

Modřanská rokle hráz retenční nádrže ve východní části rokle

• • •

modrá 4 km, červená 2,6 km, žlutá 1 km

modrá trasa je nenáročná po asfaltu, červená středně náročná po polních cestách žlutá trasa obsahuje jeden ostřejší výběh

aneb výlet do čtvrtohor Modřanská rokle je přírodní památka (vyhlášená r. 1988, rozloha 125 ha), která se nachází mezi Písnicí a Modřany v údolí Libušského a Písnického potoka. Modřanská rokle bylo území původně vesměs obecních pastvin se zajímavým výskytem řady druhů teplomilné květeny. V údolí Libušského potoka pak byly jen většinou jednotlivé skupiny stromů. Dnešní vzhled území je dán především rozsáhlým zalesněním v průběhu 20. a 30. let 20. stol., kdy zde byly při vysazovaní preferovány většinou nepůvodní dřeviny, v 80. letech pak byla v horní části rokle vybudována retenční nádrž a asfaltové cesty. Rokle byla oblíbeným výletním místem Pražanů již v 19. století. Tehdy se ovšem nazývala Doly, podle několika lomů na těžbu štěrku a stavebního kamene. Rájem výletníků se Doly staly ve 30. letech 20. století, kdy bylo údolí již z velké části zalesněno. Z centrální Prahy sem vedla přes Lhotku tzv. pražská pěšina a na ni navazovala lesní cesta podél Libušského potoka.

tram 3, 17, 21 do zastávky Levského bus 215 do zastávky Sídliště Libuš

v ulicích sídliště Kamýk

Území Modřanské rokle je významnou geologickou lokalitou (čtvrtohorní vltavské terasy, proterozoické a ordovické břidlice, dobříšské slepence). V minulosti zde byla řada lomů na stavební kámen. Modřanská rokle je také nejbohatším nalezištěm měkkýšů na území Prahy. Vyskytuje se zde 47 druhů, najdeme zde jak druhy lesních biotopů, tak i druhy suchých i vlhkých 32


10

stanovišť. Podél údolní asfaltové cesty je vybudována naučná stezka Modřanská rokle, seznamující se zdejší faunou a flórou, geologickou stavbou a historií území. Modrá trasa: Z hráze sbíháme po asfaltové cestě nejprve prudkým, později mírnějším klesáním podél Libušského potoka. Po dvou kilometrech přibíháme k fotbalovému hřišti, kde se otočíme a vracíme se zpět stejnou cestou. Červená trasa: Z hráze vyběhneme po polní cestě (ve směru cykloznačky na Cholupice). Po cestě stoupáme až pod dráty el. vedení, kde odbočíme vpravo a pokračujeme po menší cestě pod dráty. Po 300 m zatáčíme spolu s cestou vlevo a běžíme podél údolí až k cestě vedoucí do zahrádkářské osady. Zde zatočíme vlevo a pohybujeme se směrem od zahrádek asi 200 m, kde na kraji pole zatáčíme na pěšinu vlevo. Běžíme podél pole a pokračujeme ve stejném směru do lesa na cestu, po které jsme již před chvílí běželi. Z cesty po 100 m odbočíme doprava a dostáváme se až na kraj pole, kde se dáme vlevo a mírným klesáním sbíháme až na hráz nádrže, kde je cíl okruhu.

další sporty

Žlutá trasa: Po startu přeběhneme hráz nádrže (nádrž máme po pravé straně) a stoupáme serpentinami po malé cestičce až k poli. Zde zatáčíme vpravo a pokračujeme podél hrany rokle až k většímu klesání, které nás přivede na asfaltku, kterou seběhneme vpravo do údolí. Přibíháme na křižovatku asfaltových cest, kde uhýbáme doprava a po údolní asfaltce pokračujeme až na hráz nádrže, kde je cíl. 33


10

34


11

Petřín aneb křížem krážem po kopci milenců Petřín je 327 m vysoký vrch zdvihající se nad Malou Stranou. První zmínky o této lokalitě pochází již z roku 1108. Až do 14. století zde stávalo popraviště, na němž byli stínáni i poslední příslušníci rodu Vršovců. Petřín také v minulosti sloužil Praze jako zdroj kamene, lámala se zde opuka, ze které je i zdejší Hladová zeď. Původně zde byl les s oborou, která se rozkládala až k Bílé hoře, později byly na místě lesa vybudovány vinice a zahrady. Dnes se na svazích Petřína rozprostírá soubor sedmi zahrad (zahrada Kinských, Lobkovická, Nebozízek, U rozhledny, Růžový sad, Seminářská a Strahovská). Jednou z nejznámějších dominant Prahy je zdejší Petřínská rozhledna. Rozhledna byla vystavěna pro Zemskou jubilejní výstavu v roce 1891 na podnět Klubu českých turistů jako volná kopie Eiffelovy věže v Paříži. Jádrem konstrukce je osmiboký tubus, v němž je umístěn výtah; okolo něj se vinou dvě točitá schodiště s 299 schody – jedno pro chůzi nahoru, druhé pro chůzi dolů. Rozhledna má dvě vyhlídkové plošiny, horní je ve výšce 55 metrů. Kromě rozhledu na panoráma Prahy včetně blízkého Pražského hradu se z rozhledny otevírá za jasného počasí daleký rozhled po Čechách. U příležitosti Zemské jubilejní výstavy byla také vybudována lanová dráha na Petřín, původně pracující na principu vodní převahy. V roce 1932 byla elektrifiková-

stanice lanové dráhy Újezd

• • •

modrá 3 km, červená 1,4 km, žlutá 0,9 km

náročné, s velkým převýšením, po asfaltových cestách

tram 6, 9, 12, 20, 22 do zastávky Újezd

velice omezené možnosti placeného parkování na Smíchově a Malé Straně

35


11

• • •

Petřínská rozhledna Zrcadlové bludiště Štefánikova hvězdárna lanová dráha

na a prodloužena. Lanovku dodnes pohání původní hnací soustrojí, část strojovny je vidět za skleněnou střechou v horní stanici strojovny. Další významnou stavbou je Štefánikova hvězdárna, zprovozněná v roce 1928. Na svazích Petřína najdeme také mnoho soch a pomníků, asi neznámější a nejnavštěvovanější je Myslbekova socha Karla Hynka Máchy. Modrá trasa: Vybíháme asfaltkou po můstku přes lanovou dráhu, kolem dětského hřiště. Po rovinatém úvodu zatáčí cesta vlevo a následujících 450 m nás čeká náročné stoupání. Vyběhneme až pod Nebozízek, kde zatáčíme vpravo na asfaltku. Po chvíli míjíme vpravo pod sebou restauraci Petřínské terasy a po dalších 200 m i pomník J. Vrchlického. Od pomníku běžíme ještě 200 m až na malou loučku, kde opustíme asfaltku a dáme se doleva na malou pěšinu, kterou prudkým stoupáním vybíháme až na asfaltovu cestu. Na cestě zahýbáme vlevo a probíháme kolem Petřínské rozhledny a bludiště, po můstku překonáme lanovou dráhu a přibíháme až k Hladové zdi. Zde nás čeká už pouze postupný seběh po asfaltkách kolem Nebozízku a sochy K. H. Máchy až do cíle. Červená trasa: Po startu začínáme kolem budovy Sokola směrem na Smíchov, stoupáme okolo sochy K. H. Máchy až k Hladové zdi, kterou probíháme do Kinského zahrady. Na prvním rozcestí zahýbáme prudce vpravo a vracíme se ke zdi, od které opět sbíháme k Máchově soše. Zde zvolíme cestu vlevo, podbíháme lanovku a sbíháme do cíle. Žlutá trasa: Vybíháme asfaltkou po můstku přes lanovou dráhu, kolem dětského hřiště. Po rovinatém úvodu zatáčí cesta vlevo a následujících 250 m nás čeká náročné stoupání. Zhruba na metě 500 m odbočujeme vlevo, sbíháme na křižovatku cest a pokračujeme rovně do podchodu pod lanovkou. Za podchodem se cesta stáčí vlevo dolů a my po ní sbíháme do cíle.

další sporty

36


11

37


12

Prokopské údolí okraj lesa u ZŠ Chaplinovo náměstí

• • •

modrá 3,9 km, červená 2,3 km, žlutá 1,2 km

středně náročné, kombinace malých pěšin ve svahu a širokých asfaltek

tram 12, 14, 20 do stanice Chaplinovo náměstí bus 120, 192, 246, 247, 248 do stanice Chaplinovo náměstí

v ulicích sídliště Barrandov

38

aneb po stopách trilobitů Nejvýraznějším krasovým územím v Praze je Prokopské údolí, protékané Dalejským a Prokopským potokem. Najdeme tu typické krasové jevy, jako jeskyně a dutiny a také náznaky škrapových polí. Údolí bylo v minulosti vážně narušeno těžbou v lomech, pálením vápna a výstavbou menších průmyslových závodů, přesto si zachovalo cenné přírodní hodnoty. Roste tu přes 400 druhů rostlin, z toho 26 chráněných, vyskytuje se zde řada bezobratlých živočichů, hlavně měkkýšů a hmyzu. Jako na jediném místě v Praze tady najdeme suťový les, vyskytuje se zde i les dubohabrový. Zdejší skály představují unikátní geologický profil od svrchního ordoviku po střední devon. Nejnavštěvovanějším místem údolí je romantické Jezírko sevřené strmými vápencovými stěnami. Vzniklo po odstřelu skály v roce 1905 výronem spodní vody. Má plochu 25 arů, je dlouhé 107 m a široké 26 m, hloubka se pohybuje kolem 10 m. Ve strmé stěně nad bývalým klukovickým koupalištěm jsou dobře viditelné otvory Klukovických (Korálových) jeskyní, jejichž celková délka je 68 m; nejdelší z nich měří 19,5 m. U osady Daleje bývala Prokopská skála se známou Prokopskou jeskyní, dlouhou 120 m. Našli se v ní pozůstatky pravěkého člověka, ale i kosti mamuta a dalších pravěkých zvířat. Podle pověsti v ní žil jako poustevník sv. Prokop, který tu přemohl skupinu čertů, rušících jej při čtení bible. Dnes už bohužel neexistuje, v 19. stol. tu byl otevřen Prokopský lom,


12

který v roce 1882 zničil poustevnu při jeskyni a v letech 1883–87 i jeskyni samotnou. Další zajímavostí Prokopského údolí je Pražský Semmering – železniční trať, která překonává údolí dvojicí monumentálních viaduktů. Modrá trasa: Po pěšině vbíháme do lesa a klesáme okolo skupiny domů až na údolní silničku, na které se dáme vlevo a běžíme proti proudu Dalejského potoka, po 900 m míjíme odbočku do Klukovic a pokračujeme podél potoka až k domku se studánkou, kde máme v nohách již skoro dva kilometry. U studánky se otáčíme a vracíme se k odbočce do Klukovic, kde odbočujeme vpravo a po 400 m vbíháme do Klukovic. Na návsi se dáme doleva a po malé silnici stoupáme mezi lesíky až na kraj sídliště, kde je cíl.

• •

přírodní rezervace Prokopské údolí Jezírko Pražský Semering

další sporty

Červená trasa: Po pěšině vbíháme do lesa a mírně klesáme až k malé loučce se skupinou domů, za kterými zatáčíme vlevo na horizontální pěšinku. Pokračujeme podél prudkého svahu Prokopského údolí až do Klukovic, které probíháme ulicí Dasnická a V Klukovicích a stáčíme se zpět směrem do kopce. Malá silnička nás mezi lesíky dovede až na kraj sídliště Barrandov, kde je cíl. Žlutá trasa: Vybíháme po chodníku podél plotu školy až k atletické dráze, u které zatáčíme vlevo do lesa na pěšinu, kterou sledujeme dalších 600 m. Pěšina se postupně stáčí vlevo přivádí nás zpět na chodník, vedoucí po okraji sídliště. Zde zatáčíme vlevo a přibíháme do cíle okruhu. 39


12

40


13

Stromovka aneb, kde se pořádaly královské hony ... Královská obora – Stromovka o rozloze 86,4 ha je jedním z nejvýznamnějších přírodně krajinářských parků v Praze, s množstvím exotických dřevin. Pro park je typická soustava rybníčků, dodnes napájených Rudolfovou štolou. V současné době je Královská obora (lidově zvaná Stromovka) největším pražským chráněným parkem, který slouží k rekreačním, sportovním i kulturně vzdělávacím účelům. Bývalá královská lovecká obora byla založena ve 13. století za vlády Přemysla Otakara II. na území osady Ovenec. První písemná zmínka o oboře je z roku 1319, kdy zde král Jan Lucemburský dal postavit tribunu pro zamýšlené rytířské turnaje. V r. 1495 byl na jižní náhorní hraně obory vystavěn královský lovecký letohrádek pro Vladislava Jagellonského, dnešní Místodržitelský letohrádek. V 16. století byl v oboře zřízen rybník, provedeny parkové úpravy a byla proražena štola (Rudolfova) pro napájení Velkého rybníka. Od roku 1804 byla Královská obora zpřístupněna veřejnosti a využívána jako park, pro nějž se ujal název Stromovka. Současné úpravy pocházejí z 19. století, kdy byly některé rybníky zrušeny a vytvořena současná soustava luk a zalesněných ploch. Bylo vysazeno mnoho druhů zajímavých dřevin, budovaly se nové cesty, byly nově osazovány svažité části parku. Roku 1885 zde vznikl geometricky řešený Růžový sad. Při povodni v srpnu 2002 byla velká část Stromovky zaplavena vodou, což vedlo k velkému poškození vegetace a následné rekonstrukci parku.

křižovatka asfaltových cest pod planetáriem

• • •

modrá 3,5 km, červená 2,7 km, žlutá 1,8 km

nenáročné, po asfaltových cestách, větší převýšení pouze při stoupání k Místodržitelskému letohrádku

tram 5, 12, 14, 15, 17 do zastávky Výstaviště

placené v okolí Výstaviště

41


13

• •

• • •

Křižíkova fontána Maroldovo panorama Planetárium Průmyslový palác Expozice Mořský svět

další sporty

Modrá trasa: Od startu na křížení asfaltek vybíháme po cestě (můžeme si vybrat mezi asfaltem a měkkým povrchem) podél plotu Výstaviště, po zhruba 600 m odbočíme doprava na menší asfaltku, po které podbíháme železniční trať a ihned za ní zatáčíme vlevo a běžíme podél trati. Vpravo míjíme slepé rameno Vltavy a po necelém kilometru zahýbáme vlevo a opět podbíháme železniční trať. Kousek za mostem seběhneme z asfaltové cesty a dáme se vlevo po pěšině, vedoucí po kraji louky. Po této cestě podél potoka běžíme až k oplocení stavby tunelu Blanka u býv. Šlechtovy restaurace, kde zahneme prudce vpravo a serpentinou vybíháme k letohrádku. Od něj mírně sbíháme (Šlechtovu restauraci máme vlevo pod sebou) až ke žlutému domku u Rudolfovy štoly, který mineme zleva a dostáváme se do široké aleje, která nás dovede až do cíle okruhu. Červená trasa: Od startu na křížení asfaltek vybíháme po cestě podél plotu Výstaviště. Po 900 m míjíme výraznou odbočku vlevo a pokračujeme stále rovně dalších 300 m, přes můstek přebíháme potok a zatáčíme vlevo na menší cestu podél potoka. Cesta nás po chvíli dovede k oplocení stavby tunelu Blanka u bývalé Šlechtovy restaurace, kde zahneme prudce vpravo a serpentinou vybíháme k letohrádku. Od něj mírně sbíháme (Šlechtovu restauraci máme vlevo pod sebou) až ke žlutému domku u Rudolfovy štoly, který mineme zleva a dostáváme se do široké aleje, která nás dovede až do cíle okruhu. Žlutá trasa: Od startu na křížení asfaltek vybíháme po cestě podél plotu Výstaviště. Po 900 m, těsně před výraznou odbočkou asfaltové cesty zatáčíme prudce vlevo a sbíháme krátké klesání. Po pravé straně míjíme tzv. Dubový pahrbek a blížíme se k rybníku, který obíháme zleva, vyběhneme malé stoupání na širokou alej, kde se dáme vlevo a po 200 m jsme v cíli okruhu.

42


13

43


Tato brožura vznikla za finanční podpory hlavního města Prahy.

www.praha.eu

Praha sportovní – běh Pro Magistrát hlavního města Prahy vydala a zpracovala Kartografie PRAHA, a. s. Fotografie na obálce: Magistrát hlavního města Prahy, Profimedia Obálka: Magistrát hlavního města Prahy Tisk: Tiskárna Reproprint, s. r. o. Vydáno v roce 2009 © Autoři fotografií: Daniel Baránek, Jiří Dušek, Karel Gregor, Martin Hurin, Petr Mach, Miloš Marek, Luboš Matějů, Packa, Lubomír Stiburek, Martin Vacek Kartografie PRAHA, a. s., Ostrovní 30, 110 00 Praha 1 tel.: 221 969 446, fax: 221 969 444 e-mail: info@kartografie.cz www.kartografie.cz

Praha sportovní

www.praha-sportovni.cz


Běh