O ŽBRYNDĚ A ČVACHTĚ
Jak šly na výlet
Napsal: Petr Blinka
Ilustrovala: Eva Aschenbrennerová
„Koukejte, jak je tady krásně! Sluníčko svítí a po nebi plují mráčky!“ řekla v úžasu Čvachta.
„A dole v potoce teče voda a v ní plavou ryby!“ ukazovala Žbrynda.
„Na stromech cvrlikají ptáčci, poskakují veverky a kolem nás běhají kravičky, ovečky, kozy, srnky a zajíčci,“ rozhlížela se Čvachta.
„A všude je tolik květin, které krásně voní! Jenom my dvě jsme se nepovedly. Jsme chuti mdlé a nedobré. Až je mi z toho smutno,“ řekla Žbrynda.
„Mohla bych vás obejmout, moje smutná přítelkyně Žbryndo?“
„Ano, budu velmi ráda, moje smutná přítelkyně Čvachto!“
A tak se Žbrynda a Čvachta objaly. Ze Žbryndy naskákala sůl do Čvachty a z Čvachty naskákal cukr do Žbryndy.
„Cítím se najednou taková lehká!“ řekla Čvachta.
„A já bych dokonce řekla, že se cítím chutněji!“ uvědomila si Žbrynda.
„Tak ráda bych byla snězená! Pojďme zpátky do chaloupky!“ navrhla Čvachta.
„Tak honem, dokud ještě pan Alois sedí za stolem!“ zvolala Žbrynda, a chytila Čvachtu za ruku.
Čvachta a Žbrynda utíkaly po louce k chaloupce, oknem proskočily do kuchyně, na židli, na stůl a šup…!
