Z Höfði až na konec světa a ještě dál Reportáž z cesty na Island. Na festivalu Měsíc autorského čtení.
Eliza Reid, spisovatelka a první dáma Islandu. Foto: David Konečný
V říjnu 1986 se v malém domku v Reykjavíku konal summit světového významu. Na dva dny se zde k jednání sešly hlavy dvou mocností: Michail Gorbačov a Ronald Reagan. Jednali o odzbrojení a mezinárodních vztazích a tato schůzka se stala Foto: xxx jedním z klíčových momentů, které vedly ke konci studené války a roztažení železné opony. Reykjavík byl vybrán proto, že leží na půli cesty mezi Moskvou a Washingtonem. Na slavné fotografii ve vile Höfði je skrze velká okna vidět za oběma státníky modrý oceán. Co ale z okna vidět není, je socha stojící hned vedle domku — muž v dlouhém kabátě, s knírem, dozadu sčesanými vlasy a usazený v harfě. Tím mužem je Einar Benediktsson, velký národní básník a buditel. Benediktsson byl jedním z těch tradičních básníků, kteří byli „velmi opilí,
KAM ← BRNO
velmi často“, přesto to byl také zručný vynálezce a výborný obchodník. V době, kdy byl Island ještě pod nadvládou Dánů, byl navíc Benediktsson tvůrcem neoficiální vlajky své země a založil první islandský deník. Domek Höfði byl sice původně postaven jako sídlo francouzského konzula, ovšem dvanáct let sloužil jako exkluzivní rezidence islandského básníka. Důležitost básníků je v kultuře Islandu zjevná už od dob islandských ság, které stojí jako základ severské kultury, ale především jazyka. Islandský básník musí ke své mateřštině mít vztah, stejně jako kterýkoliv jiný básník v jakékoliv jiné zemi, ale na Islandu je to jazyk, který se jedenáct století prakticky nezměnil. Básníkem (skáld) může podle Islanďanů být jen skutečný umělec a velký duch doby, jehož dílo překonává omezení, které mu klade čas a prostor. Všichni
ostatní jsou „jenom“ spisovatelé (rithöfundu). Prvním, kdo na Islandu dokázal, že jazyk prózy může být stejně silný a důležitý jako jazyk poezie, byl Halldór Laxness, jediný islandský držitel Nobelovy ceny za literaturu a velká osobnost tamější literární tradice. Současní autoři Islandu se k němu stále vtahují a dlouhou dobu okolo jeho osoby panoval kult geniálního a bezchybného umělce. Ostatně, krev není voda a na islandský MAČ do Brna, Ostravy, Košic a Bratislavy přijede Laxnessův vnuk, stand-upista, básník, prozaik a bouřlivák Dóri DNA. O současné islandské spisovatele je výborně postaráno. Jednou z institucí, která o ně a jejich dílo pečuje, je Unie islandských spisovatelů. Gunnarshús, skromný domek na kopci, který dříve patřil spisovateli Gunnaru Gunnarssonovi, slouží jako kancelář, místo pro pořádání
menších akcí a také k rezidenčním pobytům. Celým svým přístupem Islanďané prokazují, že je pro ně práce spisovatelů a literatura velmi důležitá. To potvrzuje i fakt, že mezi hosty na letošním ročníku festivalu Měsíc autorského čtení bude i současná první dáma Islandu, Eliza Reid, původem Kanaďanka, jejíž knihy však vypráví o Islandu. Jedna z nich, Secrets of the Sprakkar: Iceland‘s Extraordinary Women and How They Are Changing the World, vyjde brzy ve slovenském překladu. Ve světle okolností to vypadá, že na český překlad také nebudeme čekat dlouho. Václav Maxmilián
denně 1/7–31/7 Měsíc autorského čtení
30