S
primátorkou Markétou Vaňkovou jsme se prošli po jejích oblíbených místech v Brně. V hovoru jsme se přitom dostali z prken, která znamenají svět, přes působení v advokacii až k památkové ochraně. → Náš rozhovor začínáme v parcích – na Šelepce a v Lužánkách. Proč zrovna tady? Šelepku mám spojenou s rodinou. Mé děti tady dělaly první krůčky, trávili jsme zde volný čas, když byly malé. Teď už bydlíme trochu dál a taky kluci povyrostli, takže tu nejsme tak často, ale pořád mám tento kus přírody ve městě moc ráda. A protože blízko bydlí moje babička, kterou navštěvujeme, občas se tu zastavíme. Lužánky vnímám jako nejkrásnější brněnský park, hledám tady odpo-
činek, chodím sem sportovat i relaxovat... Lužánky jsou pro mne časem, kdy můžu být sama se sebou, nasadit si sluchátka a žít chvíli jen během. → Pojďme z přírody k múzám – jak je to s vámi a divadlem? Divadlo mám ráda od dětství, už od studentských let bylo a zůstává mým nejoblíbenějším koníčkem. Chvíli jsem si dokonce myslela, že bych se mu mohla věnovat i profesionálně, ovšem nikoliv jako herečka, dva roky jsem studovala divadelní vědu. Pak jsem však naznala, že to přece jen nebude ten správný směr, a zůstala jsem u práva. → Do kterého divadla chodíte nejvíce? Nemám bohužel na divadlo tolik času, kolik bych si představovala. Když už si ho vyšetřím, nejčastěji v posledních několika
V posledních několika letech navštěvuji nejčastěji Městské divadlo Brno – spíše než těžké kusy totiž vyhledávám představení, která mi umožní relaxovat a odpočinout si. KAM ← ROZHOVOR
letech navštěvuji asi Městské divadlo Brno. Můj pracovní rozvrh bývá náročný, plný starostí, a večer se tak chci spíš odreagovat. Vyhledávám proto spíš představení, která mi umožní zrelaxovat se. → Dokázala byste doporučit nějaké konkrétní tituly, které se vám poslední dobou zalíbily? Byla jsem moc spokojená s inscenací Pretty Woman. I z toho důvodu, že její filmová podoba patřila k oblíbeným snímkům mého dospívání. Vydařila se rovněž ta jevištní. Ano, žádné hluboké myšlenky, ale pohodový, příjemný večer. → Dočetl jsem se, že jste nějakou dobu pracovala v Divadle Husa na provázku. Jak k tomu došlo? Byla to úplná náhoda. Když Divadlo Husa na provázku končilo v Domě umění a přesou-
valo se do současných prostor, hledali studentky na výpomoc pro rozlučkovou akci. Spolužačka navrhla, že bychom si tak mohly přivydělat, následně jsme se v Huse domluvily, že bychom u nich od nové sezóny působily jako uvaděčky. Na konci střední a při vysoké škole jsem tam tedy trávila večery, což moji lásku k divadlu ještě umocnilo. Navštěvovala jsem ale všechny brněnské scény. Do Městského, o němž jsme mluvili, jsem se zamilovala díky hře Sny svatojánských nocí, ta mě naprosto pohltila a viděla jsem ji snad desetkrát. → Proč jste se tedy nakonec rozhodla vydat se směrem k právům? Dva roky jsem studovala divadelní vědu a práva dohromady. Nakonec jsem se teorií okolo divadla trochu přehltila, už mě
MdB 14