Issuu on Google+

Pracovní teorie hodnoty a zákon hodnoty za kapitalismus

Bc. Pavel Herman Akademie základů společenských věd v Brně Komise mládeže při ÚV KSČM 1


Obsah: Úvod....................................................................................................................... 3 1. Vznik hodnoty a pracovní síly.......................................................................... 4 1. 1. Hodnota.......................................................................................................... 4 1. 2. Směnný proces................................................................................................ 5 1. 3. Peníze a oběh zboží........................................................................................ 6 1. 4. Přeměna peněz v kapitál................................................................................. 7 1. 5. Hodnota pracovní síly...................................................................................... 8 2. Nadhodnota a výrobní proces.......................................................................... 9 2. 1. Míra nadhodnoty a míra zisku......................................................................... 9 2. 2. Výroba absolutní a relativní nadhodnoty........................................................ 10 2. 3. Kooperace a intenzita práce.......................................................................... 12 2. 4. Strojová výroba.............................................................................................. 13 3. Přerozdělování platů a majetku...................................................................... 16 3. 1. Nikoliv kapitál, ale majetek............................................................................ 16 3. 2. Bohatství roste rychleji, než ekonomika........................................................ 17 3. 3. Akumulace kapitálu....................................................................................... 18 Závěr..................................................................................................................... 20 Prameny a literatura............................................................................................ 21 O autorovi.............................................................................................................21 Přílohy....................................................................................................................22

2


Úvod Motto: „Kdyby nebylo těch, kteří tvoří hodnoty, nebylo by ani co krást.“ Karel Marx Jednou z raných moderních filozofických disciplín, která se zabývá hodnocením a hodnotami nazýváme axiologie. Pracovní teorie hodnoty se ovšem zakládá na Ricardově ekonomické teorii, která tvrdí, že veškeré hodnoty vznikají z práce. Hodnoty jsou tedy vytvářeny prací lidí, kteří prodávají svoji schopnost pracovat. Karel Marx již ve svém prvním díle „Kapitál“ tuto teorii obohatil o teorii nadhodnoty, která je základním pilířem marxistické ekonomie. Podle Davida Ricarda a Karla Marxe nevyhnutelně dochází k tomu, že si malá společenská skupina přivlastňuje stále větší část výroby a příjmů. U Ricarda to měli být majitelé půdy, kdežto u Marxe zase průmyslový kapitalisté. Z teorií obou klasiků můžeme tedy usoudit, že dokud budou výnosy z kapitálu trvale převyšovat růst výroby a příjmů, bude kapitalismus generovat neudržitelnou a zcela nahodilou nerovnost, která zásadním způsobem

zpochybňuje

meritokratické

hodnoty 1),

na

nichž

je

založena

dnešní

demokratická společnost. V současnosti Marxova kniha „Kapitál“ ani nemůže být „mrtvá,“ protože tržní kapitál je ještě pořád naživu. Kniha „Kapitál“ je ve své podstatě rozsáhlý průvodce statistikou, dějinami, filozofií a základem kritiky politické ekonomie. Karel Marx ve svém díle na základě zkušeností analyzoval ekonomický systém odcizující lidi sobě navzájem i světu, v němž jsou zotročeni obludnou mocí bezduchého kapitálu a zboží. Nejvýznamnějším odborníkem na nerovnost je v současnosti Thomas Piketty, který je autorem knihy „Kapitál v 21. století.“ Tato odborná studie se zabývá majetkovou nerovností a zároveň dokumentuje rostoucí koncentraci příjmů v rukou ekonomické elity. Dokazuje, že se vracíme k „dědičnému kapitalismu,“ tedy k hospodářství ovládanému bohatstvím a hlavně zděděným majetkem, který v poslední době hraje větší roli než pracovní úsilí a schopnosti lidí. 1 Meritokracie se vyznačuje tím, že jako spravedlivé považuje pouze ty nerovnosti, které jsou způsobeny pouze schopnostmi jedince a jeho úsilím. Je tedy postavena na myšlence, že výkonové faktory hrají důležitější roly než faktory sociálního původu.

3


1. Vznik hodnoty a pracovní síly 1. 1. Hodnota „Všechna lidská práce je jednak vynakládání lidské pracovní síly ve smyslu fysiologickém a jako stejná lidská práce čili abstraktně lidská práce tvoří hodnotu zboží. Každá práce je za druhé též vynakládáním lidské pracovní síly ve zvláštní podobě za určitým účelem a jako konkrétní užitečná práce tvoří hodnoty užitné.“ 2) Pokud jde o zkoumání hodnoty, tak je nutné zkoumat užitné věci z hlediska kvality a kvantity. Mezi dva činitele zboží řadíme užitnou hodnotu (jako substanci hodnoty) a hodnotu (velikost hodnoty). Užitečnost věcí je přirozená hodnota každé věci a záleží na její schopnosti uspokojovat nezbytné potřeby. Hodnota je v podstatě poměrem, ve kterém se jedna věc směňuje za druhou, a to v určitém množství jednoho výrobku za určité množství jiného výrobku. Užitná hodnota tedy vyjadřuje kolik při její výrobě bylo vynaloženo lidské pracovní síly. Velikost hodnoty zase poukazuje na množství práce, která je v ni obsažena. Množství práce měříme jejím trváním, což je tedy množství práce vynaložené během její výroby. Z toho vyplývá, že zboží, jenž obsahují stejné množství práce (jsou zhotovena za stejnou pracovní dobu) mají stejně velkou hodnotu. Hodnota (užitných předmětů), které jsou navzájem směňovány, je tedy určována množstvím společensky nutné práce. Tato společensky nutná pracovní doba je zapotřebí ke zhotovení nějaké užitné hodnoty za daných společensky normálních výrobních podmínek a při společensky průměrném stupni dovednosti a intenzity práce. Produktivní průměrná síla práce se ovlivňuje na základě stupně dělníkovy zručnosti, úrovně technologie, účinnosti výrobních prostředků a přírodních podmínek. Máme-li řešit samotnou velikost hodnoty zboží, tak ta se mění přímo úměrně množství práce a nepřímo úměrně produktivní síle práce, která se v tomto zboží ztělesňuje.

2 MARX, K.: Kapitál. Praha : Svoboda, 1978, 840 s.

4


Prostá (jednotlivá relativní) forma hodnoty dělá z jiného zboží jednotlivý ekvivalent. Všeobecná (ekvivalentní) forma je formou hodnoty samotné. Specifický druh zboží, který tak s naturální formou společně srůstá v ekvivalentní formu, se stává peněžním zbožím. Svoji relativní hodnotu si historicky dobylo určité zboží jako zlato a stříbro. Ve směnném procesu zlato hrávalo úlohu všeobecného ekvivalentu, který vůči jiným zbožím vystupoval jako peníze.3)

1. 2. Směnný proces „Pozorujeme-li celkovou sumu peněz obíhajících v dané době, pak při dané rychlosti oběhu cirkulačních prostředků a platidel rovná se sumě cen zboží, jež mají být realisovány, zvětšené o sumu splatných platů, zmenšené o sumu vyrovnávajících se platů, konečně zmenšené o počet oběhů, ve kterých týž peníz střídavě funguje hned jako prostředek cirkulační, hned jako platidlo.“ 4) Zboží se nejprve musí realizovat jako hodnoty, než se mohou realizovat jako užitné hodnoty. Produkty lidské práce nabývají formu zboží. Tedy tou měrou, jak se uskutečňuje přeměna produktů práce ve zboží, uskutečňuje se přeměna zboží v peníze. Vlastní hodnota zlata je určena pracovní dobou nutnou k jeho výrobě a vyjadřuje se takovým množstvím kteréhokoliv jiného zboží, v němž je vykrystalizováno stejné množství pracovní doby. Všeobecnou formu ekvivalentu zastává tzv. třetí zboží, které krystalizuje ve formu peněz. Peněžní zboží má tak schopnost kvantitativních rozdílů, t. j. dělit se na malé části a opět se z nich skládat. Faktorem ovlivňujícím hodnotu zboží může být vedle produktu lidské práce také jeho vzácnost. Větší množství zlata sice znamená snadnější těžbu a méně vynaložené lidské práce, ale ovlivňuje nabídku a poptávku, která má vliv na jeho cenu. Tuto skutečnost může vysvětlit samotné obchodování se zbožím, kde se vytváří lidská práce (v podobě služeb), ze kterých vznikají hodnoty.5) 3 MARX, K.: Kapitál. Praha : Svoboda, 1978, 840 s. 4 tamtéž 5 tamtéž

5


1. 3. Peníze a oběh zboží „Jako míra hodnot a měřítko cen zastávají peníze dvě zcela různé funkce. Mírou hodnot jsou jako společenské ztělesnění lidské práce; měřítkem cen jako pevně stanovená váha kovu. Jako míra hodnot slouží k tomu, aby proměňovaly hodnoty zboží v ceny, v pomyslná množství zlata; jako měřítko cen měří tato množství zlata...“ 6) Hodnota peněz je dána v cenách zboží. Peníze jako míra hodnoty jsou nutnou jevovou formou imanentní míry hodnot zboží (pracovní doby). Oběživo je společenskou výměnou látek. Výsledkem směnného procesu je zdvojení zboží na zboží a peníze (mezi užitnou hodnotu a hodnotu). Užitná hodnota (zboží) tak vstupuje proti směnné hodnotě (peníze). Směnný proces zboží se tedy uskutečňuje ve dvou protikladných a navzájem se doplňujících metamorfózách – v přeměně zboží v peníze a v jeho zpětně přeměně z peněz ve zboží. Prodej je tak směnou zboží za peníze a koupě zase směnou peněz za zboží. Přeměna zboží v peníze je tedy zároveň přeměnou peněz ve zboží. Tedy prodej je koupě, zboží – peníze jsou zároveň penězi – zbožím. Cena zboží může být tak zaplacena jen cenou jiného zboží. Funkce oběživa připadá penězům, protože jsou osamostatněnou hodnotou zboží. Cena zboží se mění zprvu nepřímo úměrně změně hodnoty peněz, a pak se mění masa oběživa přímo úměrně změně cen zboží. Masa zboží je dána, zvětšuje se nebo zmenšuje se masa peněz, které jsou v oběhu, podle kolísání cen zboží. Celkové množství peněz, které v časovém úseku fungují jako oběživo, je tedy určováno faktory jako jsou pohyb cen, masa obíhajícího zboží a rychlost oběhu peněz. Množství oběživa je určenou sumou cen obíhajících zboží a průměrnou rychlostí oběhu peněz. Nadměrná emise peněz vyvolává jejich znehodnocení růstem cen (inflací). 6 MARX, K.: Kapitál. Praha : Svoboda, 1978, 840 s.

6


Zůstane-li k vyskytujícímu se množství zboží a služeb emitováno nadměrné množství peněz, rostou tak jejich ceny a vzniká inflace, což potvrzuje teorie kvantitativního zákonu oběhu neplnohodnotných peněz. Množství ražených peněz v každé zemi je tak regulováno hodnotou zboží, která mají být uvedena do pohybu. Ceny všech věcí stoupají úměrně tomu, jak u nich stoupá množství hotových peněz. Montesquieu popsal stanovení cen věcí, které bude vždy v základě záviset na poměru mezi úhrnem věcí a úhrnem peněžních prostředků. 7)

1. 4. Přeměna peněz v kapitál „Historicky vystupuje kapitál naproti pozemkovému vlastnictví vždy nejdříve ve formě peněz jako peněžní jmění, obchodní kapitál a lichvářský kapitál.“ 8) Jedná se o přeměnu peněz ve zboží a zpětnou přeměnu zboží v peníze. A peníze, které při svém pohybu opisují tento cyklus, se přeměňují v kapitál, stávají se tak kapitálem. Průmyslový kapitál jsou tedy peníze, které se přeměňují ve zboží a pak se prodejem zboží přeměňují zpětně ve více peněz. Mezi zboží vstupují peníze jako oběživo. Obchod (služba) přidává výrobkům hodnotu. Ty stejné výrobky mají větší hodnotu v rukou spotřebitele než výrobce, a proto je obchod považován za výrobní akt. Nikdo z oběhu neodnímá více hodnoty, než do něho vrhá, a z toho důvodu nedochází k tvoření nadhodnoty. Majitel peněz může přeměnit své peníze v kapitál pokud najde na trhu svobodného dělníka, tedy pracovní sílu jako zboží. Hodnota pracovní síly se rovná ceně, kterou se platí za užívání této síly. Proces spotřeby pracovní síly je tak zároveň procesem výroby zboží a nadhodnoty.9)

7 MARX, K.: Kapitál. Praha : Svoboda, 1978, 840 s. 8 tamtéž 9 tamtéž

7


1. 5. Hodnota pracovní síly „Pracovní doba nutná k produkci pracovní síly je tedy pracovní dobou nutnou k výrobě těchto životních prostředků, čili hodnota pracovní síly je hodnota životních prostředků nutných k zachování majitele této síly.“ 10) Hodnota výrobku se zakládá ze tří částí. První částí je konstantní kapitál, což je hodnota vložená do výrobních prostředků (c). Druhou část tvoří variabilní kapitál jako hodnota vložená do pracovní síly (v). Třetí část tvoří nadhodnota (n), kterou kapitalista získává zadarmo. Výsledek dělníkovy práce tak nepatří jemu, ale kapitalistovi. Dělník proto pracuje pro kapitalistu místo pro sebe. Pracovní den dělníka se tedy skládá ze dvou částí. První část dne je pracovní doba nutná (v). Druhou částí dne dělník vyrábí nadhodnotu pro svého kapitalistu (n). Poměr nadbytečné doby k pracovní době nutné je tedy měřítkem pro stupeň vykořisťování práce kapitálem. Jestliže dělník například pracuje osm hodin denně a odpracuje denní hodnotu své pracovní síly za čtyři hodiny, kdežto v dalších čtyřech hodinách vyrábí nadhodnotu, tak tento vyrovnaný poměr bude znamenat vykořisťování. Dělník tedy pracuje pro kapitalistu právě tolik hodin, jako pro sebe. Stupeň vykořisťování se tedy rovná poměru nadhodnoty (n) k proměnlivému kapitálu (v), protože nadhodnota se vyrábí v nadbytečné době pracovní, kdežto proměnlivý kapitál se reprodukuje v době nutné. Poměr nadhodnoty k proměnlivému kapitálu (n : v) je míra nadhodnoty. Nadhodnota je tedy hodnotou, kterou vyrobí námezdní dělník pro kapitalistu nad hodnotou své pracovní síly. Jinými slovy je nadhodnota rozdílem mezi hodnotou dělníkem vyrobenou a hodnotou jeho pracovní síly, která se při této výrobě spotřebuje. 11)

10 MARX, K.: Kapitál. Praha : Svoboda, 1978, 840 s. 11 ULRYCH, J.: Základy marxistické ekonomie. Praha : Svoboda, 1951, str. 61 – 67

8


2. Nadhodnota a výrobní proces 2. 1. Míra nadhodnoty a míra zisku „V honbě za co největší masou nadhodnoty snaží se kapitalisté zvětšovat jak počet vykořisťovaných dělníků tak stupeň jejich vykořisťování.“ 12) Výraz „nadhodnota“ (Mehrwert) je odborným termínem pro rozdíl mezi dvěma cenami: mezi hodnotou práce a mezi produktem práce, t. j. hodnotou zboží. Dělník musí odpracovat určitou nutnou pracovní dobu, aby vznikla hodnota, z níž uživí sebe a rodinu; poté však musí pracovat déle, aby uživil také kapitalistu. Z této „nadpráce“ tedy vzniká nadhodnota, která je však dělníkovi odcizena, neboť si ji přivlastní kapitalista, a tím dělníka vykořisťuje. Kapitalista takto zaměstnává pracovníka (t. j. kupuje na trhu práce jeho pracovní sílu) a platí mu za její hodnotu, rovnající se hodnotě prostředků, které pracovník potřebuje na reprodukci své pracovní síly (své rodiny). Na hodnotu zboží má vliv nejen práce bezprostředně vynaložená na jejich výrobu, ale rovněž práce vynaložená na nářadí, nástroje a budovy, s jejichž pomocí se tato práce realizuje. Složitější práce vzhledem k průměrné společenské práci je projevem pracovní síly, k jejíž vyškolení je zapotřebí vyšších nákladů, protože její výroba stojí více pracovní doby. Tato pracovní síla má proto vyšší hodnotu než jednoduchá pracovní síla. Pracovní síla se tak stává zbožím. Pracovník vyrábí více, než je jeho hodnota (tedy než je jeho mzda) a rozdíl vyjádřený ve směně (v cenovém vyjádření) si ponechává kapitalista (po zdanění k investicím i k osobní spotřebě). Na základě zbožní směny kapitalista a dělník vystupují vůči sobě, jako nezávislí majitelé zboží, jeden jako majitel peněz a výrobních prostředků, druhý jako majitel pracovní síly. Mzdy jsou proto určovány nelítostným bojem mezi kapitalisty a dělníky. Kapitalisté ale nevyhnutelně vítězí, protože mohou bez dělníka přežít déle než dělníci bez nich.

12 MARX, K.: Kapitál. Praha : Svoboda, 1978, 840 s.

9


Konkurence kapitálu nutí výrobce investovat více do „konstantního kapitálu“ (továren a jejich strojového vybavení) a tím i úměrně méně do „variabilního kapitálu“ (mezd). Míra zisku kapitalisty je tak poměrem nadhodnoty k celkovému kapitálu. Kapitalismus nakonec vede k pokračujícímu „zbídačování“ proletariátu. Nesčetní vědátoři to interpretovali v tom smyslu, že růst prosperity se v kapitalismu dosahuje za cenu absolutního snížení dělnických mezd a životní úrovně.13) Kapitalista se zaměřuje na poměr nadhodnoty k celkovému kapitálu, t. j. míra zisku, dělníka na druhé straně zajímá míra nadhodnoty. Vzorec n : (k + v) se nazývá mírou zisku. Část výrobku, která představuje nadhodnotu nazýváme nadvýrobkem. Míra nadhodnoty je přesným výrazem stupně vykořisťování pracovní síly kapitálem. Dělník pracuje polovinu dne pro sebe (v) a druhou polovinu dne pro kapitalistu (m). V prvním případě jde o nutnou práci a ve druhém případě o nadpráci. 14) Je zapotřebí upozornit na Ricardovu ekonomii, která nezohledňuje změnu ani v délce pracovního dne, ani v intenzitě práce, takže u něj je produktivní síla práce jediným proměnným činitelem. Podobně jako ostatní ekonomové také nikdy nezkoumal nadhodnotu jako takovou, t. j. a v jejich zvláštních formách, jako jsou zisk a pozemková renta atd. Tento nedostatek vede v jeho analýze k vážným omylům. Proto bezprostředně ztotožňuje zákony míry nadhodnoty se zákony míry zisku. Dejme tomu, že kapitál 500 liber št. (K) rozdělíme na suroviny a pracovní prostředky celkem za 400 liber št. (c) a na 100 liber št. mzdy (v); nadhodnota o 100 librách št. (m). Pak je míra nadhodnoty (m : v) 100 : 100, což je 100 procent. Míra zisku (m : K) 100 : 500, což je 20 procent. Míra zisku může tedy záviset na okolnostech, které nijak nepůsobí na mírů nadhodnoty.15)

2. 2. Výroba absolutní a relativní nadhodnoty „Kapitál se neptá po životní délce pracovní síly. Co ho zajímá, je jen a jen maximum pracovní síly, které se může uplatnit v jednom pracovní dnu. Tohoto účelu dosahuje 13 WHEEN, F.: Marxův kapitál. Praha: Pavel Dobrovský – Beta 2007, 160 s. 14 FELIX, O.: Politická ekonomie, Rovnost (Vysoká škola politických a hospodářských věd), Praha 1950. 15 MARX, K.: Kapitál. Praha : Svoboda, 1978, 840 s.

10


zkrácením života pracovní síly, tak jako chamtivý hospodář dosahuje zvýšeného výnosu půdy drancováním její úrodnosti.“16) Pojem relativní nadhodnoty je vytvářen ze stálé pracovní doby, celý pracovní den je naproti tomu veličinou proměnnou. Relativní nadhodnota vzrůstá přímo úměrně rozvíjení produktivní síly práce, zatímco hodnota zboží klesá nepřímo úměrně tomuto rozvíjení. Hodnota zboží je dána množstvím práce a množstvím práce obsažené ve výrobních prostředcích. Tak například hodnota boty je určena prací obuvníka a hodnotou kůže. Hodnota pracovní síly klesá v důsledku zvýšení produktivní síly práce a příslušného zlevnění zboží (pracovních prostředků a materiálu). Kapitál má tendenci zvyšovat produktivitu práce, aby se tak zlevňovalo zboží a zlevňováním zboží, aby se zlevnil samotný dělník. Hodnota zboží je nepřímo úměrná produktivní síle práce. Totéž platí i o hodnotě pracovní síly, protože je určována hodnotami zboží. Mzdy klesají v témže poměru, v jakém stoupají výrobní síly. Stroje sice zlevňují životní prostředky, ale vedle toho zlevňují i dělníka. V případě relativní nadhodnoty není účelem zkrátit pracovní den, ale zkrátit pracovní dobu nutnou k výrobě určitého množství zboží. Dělník při zvýšené produktivitě své práce vyrábí za hodinu desetkrát více než dříve. To znamená, že tedy potřebuje na každý kus zboží desetkrát menší pracovní dobu. Nyní je nucen pracovat 12 hodin a vyrábět v těchto dvanácti hodinách 1.200 kusů místo dřívějších 120 kusů.17) Nadhodnotu, kterou vyrábíme prodloužením pracovního dne, nazýváme absolutní nadhodnotou. Naproti tomu tu nadhodnotu, která vzniká zkrácením nutné pracovní doby a příslušnou měrou v poměru velikosti obou součástí pracovního dne, nazýváme relativní nadhodnotou. Jedná se tedy o zvýšení nadpráce, aniž by pracovní doba byla jakkoliv změněna.18)

16 MARX, K.: Kapitál. Praha : Svoboda, 1978, 840 s. 17 tamtéž 18 ULRYCH, J.: Základy marxistické ekonomie. Praha : Svoboda, 1951, str. 68 – 69 .

11


2. 3. Kooperace a intenzita práce „Dosud byla pracovní doba měřena podle délky, nyní se měří i podle svého zhuštění. Intensivnější hodina desetihodinového pracovního dne obsahuje nyní stejně nebo více práce, t. j. vynaložené pracovní síly nežli pórovitější hodina dvanáctihodinového pracovního dne.“19) Práce zpředmětněna v hodnotě je práce průměrné společenské kvality, t. j. projev průměrné pracovní síly. Za pracovní sílu je tak nutno platit podle její průměrné hodnoty. Zvýšení individuální produktivitu pracovní síly lze provést kooperací. David Ricardo vychází při svých zkoumáních mylně z toho, že pracovní den je veličinou stálou. Adam Smith zase považoval pracovní den za stálou veličinu. Skutečnost je ale taková, že čím více roste produktivní síla práce, tím více se může zkracovat pracovní den, a tím více vzrůstá intenzita práce. Kooperace je formou práce, při ní se mnoho osob plánovitě a společně účastní stejného pracovního procesu nebo různých, ale společně souvisejících pracovních procesů. Kooperace například 100 lidí rozšiřuje 12 hodinový pracovní den na 1200 hodinový pracovní den. Zvýšení produktivity práce lze docílit zvýšením mechanické síly práce nebo sférou její prostorové působnosti, úsporou výrobních prostředků a vynaložením velkého množství práce po krátkou dobu. Rovněž úkolová mzda na základě znormovaného průměrného výkonu nejzručnějšího a nejzdatnějšího dělníka slouží jako nástroj pro zvyšování intenzity práce. Intenzifikace práce vytváří relativní nadhodnotu, kdy je dělník nucen za tutéž dobu vyrobit při stejném vynaložení práce více než dříve. Intenzivnější hodina desetihodinového pracovního dne proto nyní obsahuje stejně nebo i více práce, t. j. vynaložení pracovní síly, než při poklidnější hodině dvanáctihodinového pracovního dne.

19 MARX, K.: Kapitál. Praha : Svoboda, 1978, 840 s.

12


Pracuje-li například anglický a čínský dělník se stejnou intenzitou, vytvoří oba za týden stejné hodnoty. Přes tuto rovnost je však obrovský rozdíl mezi produktivitou práce Angličana, který pracuje na mohutném automatu, a Číňana, který má jen soustruh. V takovém případě má práce Angličana vyšší produktivitu práce. 20) Zároveň producenti vína z Francie a Moldavska vytvářejí sice v podstatě stejnou užitnou hodnotu, protože používají obdobné technologie při zpracovávání. Jelikož ale má Francie při rovnocenné kvalitě značky, která je dražší než značka Moldavska, znamená to, že Francie bude mít vyšší produktivitu práce. Zvýšení produktivní síly práce lze docílit úkolovou mzdou, vytrvalejší prací dělníků a jejich hospodaření s časem, zvyšováním rychlosti strojů a zvyšováním počtu strojů, na které dohlíží dělník, t. j. rozšiřováním jeho pracovního pole a zdokonalováním konstrukce strojů.21)

2. 4. Strojová výroba „Stroj sám o sobě zkracuje pracovní dobu, avšak jeho kapitalistické užívání pracovní den prodlužuje. Stroj sám o sobě ulehčuje práci, ale jeho kapitalistické užívání zvyšuje její intenzitu. Stroj sám o sobě rozmnožuje bohatství výrobce, ale při kapitalistickém užívání jej zbídačuje.“22) Stroje zlevňují zboží a zkracují část pracovního dne, kterou dělník užívá pro sebe samotného, a tak prodlužuje druhou část pracovního dne, kterou dávají zdarma kapitalistovi. Stroje jsou tak prostředkem k výrobě nadhodnoty. Stroje, stejně jako každá jiná součást konstantního kapitálu, nevytvářejí žádnou hodnotu, ale přenášejí svou vlastní hodnotu na výrobek, k jehož výrobě slouží. Pokud tedy mají hodnotu a pokud přenášejí hodnotu na výrobek, tvoří součást jeho hodnoty.

20 MARX, K.: Kapitál. Praha : Svoboda, 1978, 840 s. 21 kol.: Základy politické ekonomie – část I. Kapitalismus, ÚV KSČ, 1971, 181 s. 22 MARX, K.: Kapitál. Praha : Svoboda, 1978, 840 s.

13


Přenášení hodnoty strojů na výrobek se děje způsobem: „Čím méně práce obsahují, tím méně hodnoty přidávají výrobku. Čím méně hodnoty odevzdávají výrobku, tím jsou produktivnější.“ Výroba strojů stroji zmenšuje jejich hodnotu úměrně jejich rozměrům a působení. U strojového výrobku tak část hodnoty přecházející z pracovních prostředků relativně vzrůstá, ale absolutně klesá. Produktivitu stroje můžeme měřit stupněm, v němž stroj nahrazuje lidskou pracovní sílu. Přírůstek práce, který je potřebný na výrobu pracovních prostředků samotných strojů a uhlí,

tak

musí

být

menší,

než

práce,

která

se

ušetří

používáním

strojů.

Jinak by to znamenalo, že strojový výrobek bude právě tak drahý nebo dražší než ruční výrobek. Stojí-li tedy výroba nějakého stroje tolik práce, kolik se ušetří jeho používáním, dochází tu k pouhému přemístění práce, t. j. celková suma práce nutná k výrobě zboží se nezmenšuje a produktivita práce tím nevzrůstá. Zhotovení strojů tak ve skutečnosti zaměstnává méně dělníků, než kolik jich je užíváním strojů vytlačeno. Stroje tak zlevňují a zvětšují výrobek v odvětví, kterého se zmocňují. Ačkoliv stroje vytlačují dělníky v těch pracovních odvětvích, kde jsou zavedeny, mohou přesto způsobit vzrůst zaměstnanosti v jiných pracovních odvětvích. Proto rozšířením strojové výroby v jednom průmyslovém odvětví stoupá výroba především v těch dalších odvětvích, která dodávají výrobní prostředky. Například počet dělníků v rudných a uhelných dolech vzrůstal s rozvojem používání parních strojů v Anglii. „Revolucionizování

výrobního

procesu“

se

většinou

provádí

na

účet

dělníka.

„Revolucionizování dělby práce“ uvnitř společnosti vrhá masy dělníků z jednoho odvětví do druhého (střídání práce, pohyb funkcí, všestrannost dělníka). Každým pokrokem strojové výroby vzrůstá konstantní část kapitálu, která se skládá ze strojů a surovin, kdežto variabilní část, jež se vynakládá na pracovní sílu, klesá.

14


Důležitým výsledkem zavedení strojů je, že se zvětšuje nadhodnota a zároveň množství výrobků, v nichž se nadhodnota ztělesňuje. Stále větší část společenského produktu se takto přeměňuje v nadvýrobek a stále větší část nadvýrobku se reprodukuje a spotřebovává ve stále jemnějších a rozmanitějších formách. Vzhledem k tomu se rozšiřují

nová

výrobní

odvětví

a

nové

přepychových předmětů.23)

23 MARX, K.: Kapitál. Praha : Svoboda, 1978, 840 s.

15

obory

práce,

čímž

vzrůstá

výroba


3. Přerozdělování platů a majetku 3. 1. Nikoliv kapitál, ale majetek „Každá pozemková renta je nadhodnota, produkt nadpráce.“ 24) Joseph Stiglitz je autorem bible pro levicové okupanty s názvem „Cena za nerovnost.“ Uvedl, že zvyšování nerovnosti způsobuje hlavně vlastnictví nemovitostí. Jejich cena roste kvůli nízkým úrokům a pumpování peněz do ekonomiky, které na místo investic nafukují neproduktivní majetky. Vrstvy rentiérů a majitelů akcií, jejichž jediným zaměstnáním je stříhání kupónů a pobírání dividend jsou jen zbytečnou parazitující vrstvou, která žije z cizí práce. Pozemková renta je rovněž zvláštním výrobním prostředkem, který není produktem práce, ale výsledkem působení přírodních sil. K tomu ještě renta z dolů, těžby surovin a zemědělství společně vedou ke zdražování výrobků. Renta ze stavebních pozemků rovněž brzdí a zdražuje bytovou výstavbu, zvyšuje nájemné a snižuje tak životní úroveň pracujících. Majetkovou nerovnost lze zjistit na základě rovnice (r > g), kde (r) – je mírou kapitálových výnosů (co průměrně vynáší kapitál v průběhu roku ve formě zisku, dividend, úroků, nájmů a dalších kapitálových příjmů, vyjádřeno jako procento jeho hodnoty) a (g) – označuje míru růstu, t. j. roční zvýšení důchodu a výroby. Poměr kapitálu a důchodu v Evropě na základě divergenční síly (r > g) v letech 1870 až 2010 bude znamenat celkovou hodnotu soukromého majetku: po roce 1910 šestinásobek

sedminásobek národního

důchodu,

v 50.

letech

dvojnásobek

až trojnásobek, a v roce 2010 čtyřnásobek až šestinásobek. 25) V USA se například ceny nemovitostí od roku 1996 do roku 2006 zdvojnásobily. V roce 2007 se ceny nemovitostí vyšplhaly na 194 procent. V roce 2007 ekonomická spekulační bublina způsobila největší ztrátu osobního bohatství pro pracující lidi v USA, 24 MARX, K.: Kapitál III. Praha : Svoboda, 1978, 840 s. 25 www.pikety.pse.ins.fr/capital21c (on-line text)

16


kde mnoho lidí ztratilo své investice a někteří i své domovy kvůli ekonomické recesi, hypotéční a investiční bublině.26) Mezi lety 2005 až 2012 zdražily potraviny o více než čtvrtinu, bydlení, energie a náklady na zdraví skoro o dvě třetiny, ale inflace dosáhla jen 20 procent. Zatímco reálné příjmy klesají, stabilně rostou náklady lidí na bydlení. V roce 2009 tvořily 16,5 procenta z čistých příjmů a v roce 2013 už 18,6 procenta. Průmysloví kapitalisté používají také zápůjčního kapitálu (většinou z bankovních institucí) a nakupují za něj výrobní prostředky včetně pracovní síly. Tento vypůjčený kapitál přináší průmyslovému kapitálu průměrný zisk. Průmyslový kapitál si ovšem tento zisk neponechává celý, ale postupuje jeho část vlastníkům zápůjčního kapitálu ve formě úroku. Kapitalistický úrok je tak ve své podstatě zvláštní forma nadhodnoty, která byla vytvořena prací námezdních dělníků ve výrobním procesu a přivlastňuje si jej zápůjční kapitál. Zápůjční kapitál je ve své podstatě „nejparazitnější“ formou kapitálu. Vlastníci tohoto kapitálu se podílejí na vykořisťování námezdní práce. Rozdíl mezi úrokem poskytovaným a úrokem požadovaným tak tvoří bankovní zisk. Bankovní zisk je formou nadhodnoty stejně jako kterákoliv jiná forma zisku. Jeho zdrojem je nadhodnota, která je vytvořená prací dělníků ve výrobě. Bohatí lidé tak bohatnou vzhledem k příjmům z kapitálu a majetku, kam spadá vše od akcií až po zemědělskou půdu. Naopak ostatní lidé, kteří musejí spoléhat na dobře odvedenou práci, prostě chudnou.27)

3. 2. Bohatství roste rychleji, než ekonomika „Forma mzdy zahlazuje tedy všechny stopy rozdělení pracovního dne na práci nutnou a nadpráci, na práci placenou a neplacenou. Všechna práce se jeví jako práce placená.“ 28)

26 Finanční krize – Inside Job [dokumentární] Režie Charles Ferguson, USA, Filmové studio Academy Award, 2010. 27 PIKETTY, T.: Kapitál v 21. století, Universum, 2015, 654 s. 28 MARX, K.: Kapitál. Praha : Svoboda, 1978, 840 s.

17


Růst reálných mezd se zastavil v 70. letech a od té doby už se nenastartoval. Zatímco pro lidi z byznysu bylo posledních třicet let nevídaných, tak pro obyčejné lidi se toho moc nezměnilo. Od tohoto období začala nerovnost v bohatých státech znovu rychle narůstat, a to zejména ve Spojených státech. Za posledních třicet let zvyšující se produktivity práce jsou platy stejné, pokud máme na mysli kupní sílu peněz, ale vzhledem k rostoucí produktivitě jsou zajištěny obrovské zisky pro kapitalisty. Míra produktivity práce se od 70. let 20. století se zvyšuje, ale mzdy a kupní síla peněz již nerostou. Rozdíl mezi těmito veličinami se nazývá zisk, který korporacím každé desetiletí raketově vzrůstá. 29) Srovnáme-li úroveň platů zaměstnanců vzhledem k dividendám manažerů, tak v 70. letech byl příjem zaměstnance a manažera 24 : 1. V současnosti je růst nejvyšších příjmů důsledkem vyšší přidané hodnoty práce nejvyšších manažerů a ředitelů firem. Tento příjem znamená úroveň ve výši 243 : 1, tedy poměr zaměstnance vůči manažerům a generálním ředitelům různých firem.30) Jednou z příčin zastavení růstu mezd je vysoká nezaměstnanost. Většinou se stává, že při vysoké nezaměstnanosti nad 10 procent mzdy příliš nerostou. A rovněž konkurence, která tak vzniká mezi dělníky, umožňuje kapitalistovi snížit cenu práce, a zároveň mu klesající cena práce zase umožňuje ještě víc prodlužovat pracovní dobu, protože nízká cena práce pobízí dělníka dobrovolně k prodlužování pracovní doby. 31)

3. 3. Akumulace kapitálu „Všechny metody výroby nadhodnoty jsou zároveň metodami akumulace a každé rozšíření akumulace se naopak stává prostředkem rozvoje těchto metod. Z toho vyplývá, že tou měrou, jak se akumuluje kapitál, musí se zhoršovat postavení dělníka, ať je mzda jakákoliv, vysoká nebo nízká.“32)

29 Race To The Bottom – Závod ke dnu [dokumentární], Režie Vít Janeček, ČR, Filmové studio Doc Alliance Films, 2011. 30 PIKETTY, T.: Kapitál v 21. století, Universum, 2015, 654 s. 31 kol.: Základy politické ekonomie – část I. Kapitalismus, ÚV KSČ, 1971, 181 s. 32 MARX, K.: Kapitál. Praha : Svoboda, 1978, 840 s.

18


Na základě všeobecného kapitalistického akumulačního procesu Marx formuloval, tzv. všeobecný zákon kapitalistické akumulace. Nejvýraznějším rysem kapitalistické akumulace je tak neustálé zesilování ekonomické a společenské nerovnosti v podmínkách kapitalismu. Na jedné straně kapitalistické společnosti se hromadí bohatství a na druhé straně dochází k zhoršování postavení dělníků a ostatních pracujících vrstev. Zatím co v minulosti Henry Ford vyplácel svým zaměstnancům vysoké mzdy, aby si mohli kupovat jeho automobily a produkty, tak v současnosti usilují korporace o zvýšení spotřeby svých zaměstnanců, i když jejich platy nerostou, například různými úvěry a půjčkami. V podstatě je dělníkova osobní spotřeba vlastně jen součástí reprodukce kapitálu, neboť kapitalista se snaží omezit dělníkovu osobní spotřebu jen na minimum, která je potřebná k tomu, aby dělník mohl pro kapitalistu dále pracovat. 33) Z chování kapitálu tak existují dva druhy reprodukce. V prvním případě se jedná reprodukci prostou, kdy je celá vyrobená nadhodnota kapitalistou spotřebována na jeho osobní přepychovou spotřebu. V případě rozšířené reprodukce kapitalista veškerou získanou nadhodnotu nespotřebuje, ale část z ni použije opět jako kapitálu. Tuto přeměnu části nadhodnoty v kapitál nazýváme akumulací kapitálu. V současnosti se důsledkem technického pokroku zvyšuje výrobní účinnost (efektivnost) akumulovaných přírůstků konstantního kapitálu (investic). Z toho vyplývá, že akumulace kapitálu umožňuje zvyšovat zisky. Dostatečný zdroj akumulace se stává také obnovou opotřebených strojů. Vzhledem k ročním odpisům opotřebených a vyřazených strojů, je možné zakoupit stroje účinnější, než jsou vyřazované stroje anebo strojů více. 34) V dnešní době jeden dolar investovaný do strojů a zařízení přinese mnohem vyšší roční produkci, než například před deseti, dvaceti či více lety. To kapitalistům umožňuje, aby pomocí akumulace kapitálu získaly mnohem vyšší produkci. 35)

33 Race To The Bottom – Závod ke dnu [dokumentární], Režie Vít Janeček, ČR, Filmové studio Doc Alliance Films, 2011. 34 MARX, K.: Kapitál. Praha : Svoboda, 1978, 840 s. 35 kol.: Základy politické ekonomie – část I. Kapitalismus, ÚV KSČ, 1971, 181 s.

19


Závěr Spotřeba a konzum jsou skutečnosti, které pomáhají rozvíjet kapitalistickou ekonomiku. Vzhledem ke zvýšené produktivitě a efektivitě práce nám tento ekonomický systém poskytuje levnější a technicky vyspělejší spotřební zboží jako jsou

elektrospotřebiče

a automobily. Na druhou stranu zvyšováním ceny energií a nemovitostí jsou lidé nuceni vynakládat

ze

svých

prostředků

více

finančních

prostředků,

než

v

minulosti

se zohledněním reálných mzdových výdajů.36) Statistiky nám ukazují, že největším boháčům ve Spojených státech, kteří představují pouhé jedno procento obyvatelstva, patří více než celé dvě třetiny veškerého bohatství Ameriky. Ve Velké Británii patří jednomu procentu obyvatel více než polovina národního bohatství. A s vývojem kapitalismu se tedy tato polarizace podílů na národním bohatství prohlubuje. Postavení dělníků se tak v kapitalismu nezlepšuje, protože bohatství kapitalistů roste rychleji než obyčejných lidí, a to bez ohledu na to kolik mají lidé televizí a ostatní elektroniky. Zhoršování postavení dělníků za kapitalismu se projevuje ve skutečnosti tím, že růst reálných mezd a spotřeby je pomalejší než růst hodnoty pracovní síly. Zásadní změna v postavení dělníků je možná jen odstraněním kapitalistického systému a přechodem k socialistickém výrobnímu způsobu.

36 Průměrná kupní síla v Evropě v letech 1700 až 1820 se zvyšovala jen velmi slabě, do roku 1820 do roku 1913 se více než zdvojnásobila a poté se v letech 1913 až 2012, zvýšila více než šestkrát. Například průměrná spotřeba potravin se jistě nezvýšila šestkrát, ale nahradila ji spotřeba, ve které jsou zastoupeny průmyslově vyráběné výrobky a služby. Jenže tohle není úplně přesné, protože se kupní síla nezvýšila pro všechny typy zboží a služeb stejně (zároveň se na trhu objevily nové zboží a služby).

20


Prameny a literatura: Knihy: FELIX, O.: Politická ekonomie, Rovnost (Vysoká škola politických a hospodářských věd), Praha 1950, str. 55 – 63. kol.: Základy politické ekonomie – část I. Kapitalismus, ÚV KSČ, 1971, 181 s. MARX, K.: Kapitál. Praha : Svoboda, 1978, 840 s. PIKETTY, T.: Kapitál v 21. století, Universum, 2015, 654 s. ULRYCH, J.: Základy marxistické ekonomie. Praha : Svoboda, 1951, str. 61 – 69 . WHEEN, F.: Marxův kapitál. Praha: Pavel Dobrovský – Beta 2007, 160 s.

Filmové dokumenty: Finanční krize – Inside Job [dokumentární] Režie Charles Ferguson, USA, Filmové studio Academy Award, 2010. Race To The Bottom – Závod ke dnu [dokumentární], Režie Vít Janeček, ČR, Filmové studio Doc Alliance Films, 2011.

Internetové zdroje: www.pavelherman.blog.idnes.cz (on-line text, 22. 5. 2015) www.pikety.pse.ins.fr/capital21c (on-line text, 22. 5. 2015)

O autorovi publikace: Narozen 21. února 1986 v Olomouci. Pochází z Vyškova v Jihomoravském kraji. Absolvent studia Politologie v Kolíně, Akademie základů společenských věd v Brně a student ÚIPV v Praze. Pavel Herman, vedoucí tématické sekce pro média a PR komise mládeže ÚV KSČM. Webové stránky: http://pavelherman.blog.idnes.cz/

Kontakt: ferris@seznam.cz

21


Přílohy:

Legenda: Productivity (produktivita); Wages (mzdy); Profits (zisky).

22


23


Minimální mzda 7,25$ / hodinu

Mediánová mzda 16,57$ / hodinu

24

GEO Guy 20.000$ / hodinu


Pracovní teorie hodnoty a zákon hodnoty za kapitalismus