��� Petr Kadeřávek Jak se rodila medaile

kade@email.cz Foto: Petr Kadeřávek

Jak dnes i díky AMS ví o něco více sportovních fanoušků, naše populární biatlonová hvězda Gabriela Soukalová má k medailím blízko nejen jako jejich aktivní sběratelka. Je totiž absolventkou oboru Ražená medaile a mince vyšší odborné školy při Střední uměleckoprůmyslové škole v jejím rodném a domácím Jablonci nad Nisou. Není tedy divu, že byla již mnohokrát oslovena se žádostí o grafický návrh medaile. Na jaře 2013 to zkusili i pořadatelé AMS v OB 2014 – a měli štěstí.

„Ze všech nabídek jsem si vybrala akademické mistrovství … sport je prostě moje srdeční záležitost“, vysvětlovala Gábina. Produkce medailí totiž zdaleka není jen o sportovní tématice – tento obor čítá například i pamětní medaile a vyznamenání pro různé obory nebo služební odznaky. Nadto má zkušenost i s orientačním během, naštěstí prý i celkem pozitivní, a to i přesto, že při ní to na medaili tak úplně nebylo: „…běhala jsem jej na škole celkem rychle, ale vždycky jsem se ztratila“.

Na podzim 2013 se tak Gábina dala do práce, příprava medaile od prvních představ po sádrový model trvá několik měsíců. V jejím případě se jednalo většinou o večery na soustředěních: „Bylo to pro mě příjemné odreagování po náročných trénincích. Já nejsem ten typ, který by volný čas trávil u plejstejšny J“. Návrh lícní, tedy stěžejní strany, při jejíž tvorbě měla volnou ruku, se tak začal rodit v Oberhofu, kam se jezdí točit do tunelu, a v zásadě pak vznikl hlavně pod dachsteinským ledovcem, tedy pro změnu obvyklou destinací pro mimosezónní přírodní sníh. Již s představením sádrového modelu, který je zhruba třikrát větší nežli výsledný originál, jsme pak mohli v druhém newsletteru AMS v závěru roku 2013 vidět konečnou podobu návrhu, který je postaven na orienťáckých symbolech – se střelkou a mapovými symboly, vrstevnicemi, pěšinou a rozhraním. Nápis po vnějším obvodu navíc vyšel tak, že písmena tradičně znázorňující pro nás zásadní světové strany, tedy N a S, jsou přesně tam, kde mají být, při hrotech střelky. Jsou proto i barevně zvýrazněna, stejně jako na kolečku buzoly. „Nechtěla jsem na přední straně použít obvyklý motiv běžce. Ráda dělám věci netradičně, snažila jsem se spíše o jednoduchost a čistotu“. Sekretariát Mezinárodní federace univerzitního sportu (FISU) se totiž na tento návrh příliš nadšeně netvářil. Představoval si, že – v souladu se svými směrnicemi – bude na lícní straně jak jeho logo, tak logo závodů, jemuž nakročený běžec dominuje. Nakonec bylo dovoleno přemístit logo závodů na rub a pro logo FISU bylo uznáno jako dostačující umístění na stuze hned nad medailí – ta se navíc díky neobvyklému (dále popsanému) způsobu uchycení nemůže u zavěšené medaile přetočit tak, že by logo na stuze nebylo vidět při pohledu na její čelní stranu. Pro Gábinu je uplatnění vlastní myšlenky o to cennější, že se jedná od školy o její první návrh realizovaný od začátku až po hotový kus. Částečně se příležitostně podílí i na jiných projektech, na víc prostě není čas.

Po zimní olympiádě – a rozšíření vlastní sbírky o dva stříbrné exempláře – tedy už došlo jen na návrh zadní části, takže už bylo pozdě se inspirovat, i když by v jednom aspektu strašně ráda: „Někdy bych chtěla navrhnout tak veliké medaile, jaké dávali v Soči, člověk měl pocit, že drží v ruce opravdu poctivý kus cenného kovu“. Nicméně to by beztak nebylo v možnostech rozpočtu AMS – medaile má standardní průměr sedmi centimetrů a i tak nás výrobce podpořil částečně sponzorským plněním místo plné úhrady. Rub dával už jen minimální prostor pro vlastní invenci, na něm šlo jen o uspořádání zmíněných symbolů AMS a FISU a zadaných obrysů dominant Olomouce a kraje: sousoší Nejsvětější Trojice, baziliky Nanebevstoupení Panny Marie na Svatém Kopečku a vysílače z nejvyšší moravské hory

Pradědu. Mimochodem monumentální sousoší na olomouckém Horním náměstí bylo svědkem medailových ceremoniálů MS 2008 a přímo na jeho úpatí vznikla i řada společných fotek Dany a Radky Brožkových s Michalem Smolou a jejich cennými kovy.

Pak už následovalo převedení návrhu do reality v dílně, která se i přes název nalézá v Železném Brodě (v Malé Skále má závod na výrobky méně uměleckého charakteru). Podnik s celým názvem „ZNAK MALÁ SKÁLA, družstvo hodinářské a umělecké výroby“ si Gábina sama vybrala. Kromě toho, že jej má skoro hned za kopcem, realizovala zde svoji absolventskou práci. Od té doby zde má výborné vztahy, mezi zaměstnanci, jejichž rukami prošly i naše medaile, má i svoji spolužačku. Dílna je zárukou kvalitní práce, leckteré vojenské řády a vyznamenání, policejní odznaky nebo univerzitní pamětní medaile pocházejí právě odtud a i vstřícná spolupráce v procesu tvorby medailí AMS potvrdila, že to byla dobrá volba.

I příprava samotné ražby se počítá na měsíce. Během nich je ze sádrového modelu vytvořena negativní sádrová forma, na níž jsou ještě vychytány nedostatky, z ní pryskyřicový model a až poté se vzor speciálním strojem přenese na negativní razidlo konečné velikosti, které ještě rytec doladí. Razidla rubu a líce se vloží do mohutného lisu, jehož úderem se výsledný reliéf vytvaruje do vloženého kovového polotovaru, zvaného střížek, tedy prostě hladkého plochého kovového kolečka. V dalších dílnách následuje odsoustružení přebytečného okraje, povrchová úprava, dobarvení na stříbrnou nebo zlatou a případné další barvené úpravy, jako v našem případě červené zvýraznění střelky a světových stran, což je mezi medailemi také poměrně originální počin. Nedílnou součástí celého uměleckého díla je i stuha, jejíž vzor a barevné provedení na první pohled vychází z barev šampionátu. Nejenže byla věnována náležitá pozornost jejímu vzhledu, ale unikátní je i její uchycení, které Gábina navrhla ve své školní absolventské práci a nyní jej mohla konečně uplatnit v praxi. Je totiž uchycena ve výřezu uvnitř medaile, takže zachovává čistý tvar jak medaile, bez nutnosti přidání vnějšího oka, tak široké stuhy, která nemusí být pro uchycení zúžena či vícekrát zpřehýbána.

I když může doba přípravy z laického pohledu vypadat jako poměrně rozvleklá, byl ve skutečnosti termín realizace naopak šibeniční, jak se nám to holt v orienťáku, pořádaného zejména z nadšení ve svém volném čase, stává. Díky vstřícnosti výrobce a ředitelky podniku, Daně Plíhalové se podařilo první medaili vložením stuhy zcela zkompletovat doslova až během reportérsko-fotografické návštěvy. Aby při ní byla i Gábina – jež si samozřejmě ráda prohlédla další stádium realizace vlastního návrhu – byl termín v období konečné fáze výroby totiž naprosto bez volby variant, pátek 11. července, při jejím jednodenním domácím mezipřistání mezi Oberhofem a tréninkovým kempem v Letohradě. Smůlu měl tak i hlavní tahoun AMS, Dušan Vystavěl, který tou dobou musel plnit bafícké a divácké povinnosti během mistrovství světa v Itálii. Dočkal se ale i on a 1. srpna si mohl pro kompletní sadu 66 medailí osobně přijet. Většina z nich se samozřejmě rozdá závodníkům, kteří je vybojují (3 x 6 v individuálních disciplínách a 12 + 18 ve štafetových), nutná je i záloha pro případ umístění více závodníků na jedné medailové pozici, další exempláře poputují do archivů FISU a dalších sportovních organizací. Teď už zbývá jen držet palce, ať těch rozdaných při vyhlašovacích ceremoniálech zůstane co nejvíce v zemi původu!

Po odfrézování okraje vzniklého při ražbě

Spolužačka Gábiny provádí povrchové úpravy medaile AMS