��� Libor Forst I trailové ME s problémy

forst@trailo.cz Foto: Lenka Forstová, Pavel Kurfürst, Joaquim Margarido, Miroslav Slovák

O problémech letošního EOC v Portugalsku se toho už napsalo dost. Ani trailovému ME (ETOC) pořádanému ve stejném čase na stejném místě se nevyhnuly nedostatky, i když v daleko menší míře. Naše reprezentace s několika nováčky nezopakovala slušný týmový výsledek z roku 2012, ale polepšila si v jednotlivcích.

Když velký světový podnik pořádá méně zkušená země, zárukou kvality by měl být Event Adviser delegovaný IOF. My i pěšáci jsme věřili, že tomu tak bude i v Portugalsku. Ale věřili jsme asi trochu moc. Terén Když jsme si po příletu udělali výlet na nejzápadnější mys kontinentální Evropy (viz foto), našli jsme v okolí nádherné, „skandinávské“ terény a doufali jsme, že alespoň jeden den nás něco takového čeká. Marně. Namísto toho, abychom se správně orienťácky vyřádili na identifikaci kamenů, skal, nosíků, kup a údolíček, nás čekalo jen pár keřů a milión pochopitelně často ne zcela přesně sedících záměrných linií… Směrnice Dalším překvapením bylo, v kolika aspektech se pořadatelé nedrželi platné Směrnice IOF pro stavbu závodů trail-o. Např. v případě A–Z klastru (skupina kontrol blízko sebe, přičemž pro každou přichází v úvahu pouze jeden správný lampion „A“ anebo chybějící lampion „Z“) musí stát v lese přesně tolik lampionů, kolik je kontrol, což zde neplatilo. Navíc by tyto kontroly měly mít společné kleště – tady byla po cestě naopak stanoviště s kleštěmi pro každou kontrolu zvlášť, a pokud se závodník po vyřešení problému vrátil odpověď cvaknout, ale došel ke špatným kleštím, odpověď nebyla uznána (letošní ME mělo asi světový rekord v počtu těchto „mispunchů“). A to nemluvím o naprosto zbytečně ztraceném času díky těmto návratům, zvláště pro vozíčkáře. První den také pořadatelé špatně spočítali délku trati a stanovili časový limit asi o 10 minut kratší, na což také někteří závodníci v závěru doplatili nedostatkem času na řešení úloh. Druhý den zase pořadatelům „utekl“ špatný popis kontroly (použili cíp lesa místo louky)… Kvalifikace TempO Premiéru si na ME odbyla po loňské premiéře na MS také disciplína TempO. Pořadatele zde zaskočila mlha, která se odmítala zvednout, a start musel být několikrát posouván. Závod byl ale korektní, i když poměrně těžký, jelikož terénní tvary na golfovém hřišti dost splývaly a stavitel občas volil poměrně přísná Zetka (odpovědi „Zero“ = žádný lampion není správně), kdy např. lampion stál v mírné terénní prohlubni o pár metrů dál, než by měl. Zato se zpracováním výsledků byly problémy, do hry vstoupily i diskvalifikace (mobilní telefon na trati), takže do posledních chvil

nebylo jasné, kdo se kvalifikuje. Nakonec to klaplo čtyřem Čechům, což byl vynikající výsledek, více zástupců měli ve finále jen Švédové a Finové!

Den prvý Hned první kontrola klasiky byla asi nejproblematičtější, co jsem na MS a ME zažil. Nevýrazná rýha v louce ve svahu, v ní tři lampiony. Bylo jasné, že k řešení bude třeba použít odhad výšky vůči objektům v okolí a záměrné linie. Výška vyloučila nejnižší lampion „A“, ale mezi „B“ a „C“ byl výškový rozdíl 1 m, na což jsem si pomocí vrstevnic netroufl. Tak nastoupily záměrné linie, které se ale ve výsledku dost rozcházely, takže člověk musel dlouho zvažovat jejich relevanci, ale nakonec si nějakou vybral. A většinou špatně. Teď nehovořím jen o sobě, ale o absolutní světové špičce – z prvních 20 závodníků mělo „správnou“ odpověď „C“ jen 5 a 14 (!) zvolilo odpověď „B“. Podle mého názoru zde měli zasáhnout sami pořadatelé a kontrolu prohlásit za unfair a z výsledků zrušit, jak jim to ukládá Směrnice. A tato sporná kontrola nakonec také rozhodla o titulu mistra Evropy…! Zbytek závodu už tak problematický nebyl, typy úloh se ale bohužel příliš nelišily. A tak jen záviselo na tom, kdo si dokázal dobře kontrolovat kleště a čas, což se mně příliš nevedlo. Ale nebyl jsem sám a v nelichotivém závěru výsledkové listiny mě doprovázel např. mistr světa z r. 2011 Lauri Kontkanen… Den druhý Na trať druhého dne jsem vyrážel v klidu a pohodě, jelikož možnost odlepit se od dna byla mizivá. A potvrdil to i průběh závodu. Problémy byly opět stejného charakteru, ale navíc byly o dost jednodušší než první den, takže šlo jen o to, kdo se více „vycuká“ a na nějaké jednoduché úloze „vymyslí“ nějaké složité špatné řešení. Mně se to povedlo jen na trojce, kde sice pocitově správný lampion opravdu polohou souhlasil, ale porosty kolem něj nikoliv, takže jsem si vymyslel, že nesedí ani ten lampion… Navíc bylo na trati nesmyslně mnoho Zetek, což nahrávalo šťastným omylům, kdy se člověk špatně zorientuje, dívá se „do jiného lesa“ a odpoví „Zero“, aniž tuší, že získal bod díky tomu, že ve správném kusu lesa sice lampiony stojí, ale jsou mírně posunuté od správné polohy. Zato mně se dík absolutní relaxaci v závěru povedlo dokonce zdvojnásobit počet mispunchů. I přesto nám naše dvojička s Laurim vydržela a dokonce jsem ho porazil. Finále TempO Na závěr se peloton vrátil opět na golfové hřiště na finále disciplíny TempO, kde si spravili chuť někteří méně úspěšní reproši z klasiky a rozhodně se neztratili. Jana Kosťová jako Poměrně těžká úloha z modelu – všechny tři lampiony stojí o pár metrů dál (od pozorovatele), než kudy vede osa nevýrazného údolíčka, v níž by měl správný lampion ve skutečnosti stát.

Srovnání krásných, orientačně zajímavých terénů nepříliš vzdálených od centra ME a nezáživného údolí, kde ME probíhalo.

jediný vozíčkář ve finále skončila na krásném 20. místě. Zajímavým nápadem bylo doprovázení závodníků ke stanovišti s deštníkem, který zakrýval předčasný výhled do terénu. Zřejmě i díky tomu se mezi obvyklé „stříleče“ vměstnali i starší zkušení závodníci. Cenné zkušenosti pro Jeseník Na ME se přijeli podívat také pořadatelé příštího EOC/ETOC v čele s Davidem Alešem a myslím, že by pro ně měla tato návštěva být velkým ponaučením, co v Jeseníku nezopakovat…