��� Tomáš Babický, Jiří Krejčík

babickyt@gmail.com

1krysy@gmail.com

Litoměřický tulipán se od samého počátku snažil být „něco trochu jiného“ než ostatní orientační závody. Za již pět ročníků existence si našel své příznivce, možná i odpůrce, svůj termín i svoji formu. Letos si připsal ještě další zajímavost, když většina závodníků objevila za svým jménem ve výsledcích písmenka. Na další podrobnosti jsme se zeptali Tomáše Babického.

Závodníci bloudící po hradbách – již tradiční výjev z Tulipánu

Je! V 2. etapě letošního Litoměřického tulipánu, konaného v krásném prostředí zámeckého parku a centra města v Libochovicích, bylo disk 213 z 339 startujících, tedy přibližně 63%.

To nevím, asi ne. Říkali mi přátelé z Roudnice, že jednou diskli 80% startujících, ale byly to prý nějaké neoficiální závody. Možná se někdo přihlásí s lepším výsledkem.

Smíšené. Pořádáme tři prodloužené sprinty v jeden den, vždy v atraktivních prostorech, kam se noha orienťáka zase tak často nedostane. Letos třeba Hazmburk, zámek Libochovice, minulý rok Terezín a předtím třeba zámecký park v Ploskovicích i parkány v Litoměřicích. Jenže i kdyby byl závod perfektní, prostory ty nejatraktivnější a pořadatelé ti nejlepší, pokud je závodník disk, tak vždy odjíždí s určitou chmurou, nespokojeností, trochu zklamán.

Asi nejvíc u mne. Čekal jsem, že se pár lidí nachytá, ale tolik? Nejvíc mě to však mrzí u dětí. Co dělám orienťák, učím se, že u dětí je disk ten nejkrajnější a v podstatě zakázaný prostředek… Je pravdou, že to bylo asi dost obtížné, možná snad až záludné. Některé kontroly na opačných stranách zdi byly od sebe horizontálně třeba jen 1 metr, ale vertikálně 2–4 metry a nebyly vzájemně vidět. Uvědomit si to při běhu, vyřešit postupy a pořadí kontrol a dodržet i povinné úseky, to opravdu nebylo jednoduché. Asi bych se jako závodník taky nachytal. Viděl bych však i určitý klad. Prokázalo se, že orienťáci na sprintu moc nekontrolují popisy. Akce jako mikrosprint tedy vnášejí do běžné rutiny jiskřičku změny a doufám, že se trenéři nad tímto výsledkem zamyslí a poučí své svěřence. Já jsem to u naší Katky, která byla také disk, udělal. Snad si to zapamatovala do budoucna.

Ano i ne. Většina účastníků pochopila, že se jedná zejména o zábavu a změnu a kvůli tomu k nám i jezdí. Ale z ohlasů na webu to vypadá, že zatímco v minulých ročnících se vždy něco minusového našlo, reakce na letošní Tulipán jsou hlavně kladné. Již řadu let k nám jezdí i přátelé z Polska a Německa a na posledních závodech se mě ptali, zda další ročník bude a kde.

Již jej připravujeme, jednáme s CHKO, obcemi i mapaři. Termín bude zachován, 1. května, opět tři etapy a chceme nabídnout další velmi atraktivní kout Litoměřicka, orienťákům však již ne tak neznámý: „Koljův“ Úštěk s krásným historickým centrem (sprint), přilehlé okolí jezera Chmelař (opět mikrosprint) a Sedlo, druhý nejvyšší vrh Českého středohoří a asi nejhezčí OB terén Litoměřicka (middle).

Za to mohou výukové mapy! V rámci tohoto projektu se nám podařilo udělat 3 mapičky (díky Pavlu Simrovi z Roudnice), a pak přišla ta hříšná myšlenka: proč by si na nich nemohli zaběhat i pravověrní orienťáci? Vždyť dobrých terénů pro OB je na Litoměřicku jako šafránu. Pak šlo už jen o formu a termín. Mapy limitovaly sprint, zvolili jsme svátek uprostřed týdne, a protože na jeden sprint nikdo nepřijede, udělali jsme hned tři. Oslovili jsme s nabídkou spřízněné kluby v okolí a na první ročník přijelo skoro 90 závodníků. Za to, že se konaly ještě další ročníky, však může jen a pouze velký fanda sprintů Pavel Kříž. Ukecal nás do dalšího pořádání, a pak už se to rozjelo. Letošní pátý ročník už měl na 340 závodníků.

Ne, z donucení a logiky. Pokud se mají zvládnout za jeden den tři starty a třeba i s přesunem, musí trvat jednotlivý závod co nejkratší dobu. Musíme tedy odstartovat co nejvíce závodníků v co nejkratším čase, což je při intervalovém závodě problém. Proto jsme vytvořili celou řadu variant a voleb, jak trať proběhnout. Proto start na krabičku, proto i limit na účast. Máme odzkoušeno, že dokážeme odstartovat na 300 závodníků do 40 minut bez výrazné újmy na porušení pravidel. I vybírání map ztratilo smysl, v jednoduchosti je krása a účelnost. A to vše směřuje i k tomu, aby si účastníci vedle běhání mohli zaskočit na jídlo, podívat se do okolí…

To tedy bude. Navíc na závěrečnou krátkou trať zřejmě nebudeme mít účastnický limit, protože hned následující dva dny se koná u Pardubic víkendový žebříček B. Není to zase tak daleko, a tak by delší orienťácký víkend mohl nalákat více účastníků i z ciziny. Už teď se na všechny těšíme.