4BAUHAUS

Původně se mělo na nové čtvrti ve Stuttgartu podílet mnohem více architektů, nakonec se komise a radní města shodli na sedmnácti jménech reprezentujících převážně „německou“ architekturu.

Max Bill, Victor Bourgeois, Mart Stam, Josef Frank, a do díla se tam zapojil i místní rodák – malíř, sochař, choreograf a designér Oskar Schlemmer. Každý zvlášť a přece společně navrhli čtvrť budoucnosti Weissenhofsiedlung. Většina z jednadvaceti originálních budov byla postavena z prefabrikovaných panelových stěn, takže kolonie určená jako budoucí bydlení pro dělníky z blízkých továren vznikla v rekordně krátkém čase. Modulární domy s železobetonovými skelety přitom uvnitř skrývaly bezpočet vylepšení – od posuvných stěn umožňujících zvětšovat či zmenšovat místnosti až po sklápěcí postele šetřící místo. Experimentální čtvrť budoucnosti navštívilo mezi 23. červencem a 31. říjnem 1927 přes 500 000 lidí a v podobném duchu vznikly

Z poválečné školy designu v Ulmu pochází řada revolučních výrobků, například gramofon Braun SK4, bohužel některé skvělé nápady v čase i zapadly.

obdobné projekty ve Švýcarsku, v Rakousku a také u nás – roku 1928 v Brně a o čtyři roky později v Praze Na Babě.

JEDNI STAVĚLI, DRUZÍ BOŘILI Kdo Bauhausu rozhodně neholdoval, byl Adolf Hilter. Typické prvky této architektury nazval „zvrhlým uměním“, nacistický dům totiž musel být mnohem víc völkisch (lidový), ideálně se sedlovou střechou, malými okénky a nějakým vhodným, srozumitelným reliéfem na fasádě. Pár reprezentativních (velko)budov a propagačních (velko)výstav v duchu modernismu sice vybraní žáci Bauhausu pro

OD SKIC PO GRAFIKU

Umění vládnout tužkou i perem a následně celou řadou dalších uměleckých grafických technik stálo na počátku studia každého žáka v Bauhausu. Umění a technika měly za úkol vytvořit nový celek, kdy se měla stát konečným cílem veškeré výtvarné činnosti stavba. Každý student Bauhausu se tedy musel nejprve naučit řemeslu.

TVÁŘ DOBY

Originální logo umělecké školy Bauhaus založené ve Výmaru jako by chtělo navázat na eleganci a nápady umělců z antického Řecka, které však generace grafiků, fotografů a designérů chtějících začít po skončení I. světové války opravdu „znovu“ povýšila na téměř renesanční úroveň.

Škola designu vysoko nad městem Ulm kombinovala učebny a dílny s kampusem, kde studenti žili, a vytvářela tak pro ně skutečnou uměleckou oázu.

„hnědou moc“ navrhli, ale i tak se na ně pohlíželo jako na představitele kulturního bolševismu a v roce 1933 byla škola definitivně uzavřena. Gropius, Kandinskij, Mies van der Rohe a mnozí další pak Německo definitivně opustili a po zbytek života žili v exilu.

PRINCIPY NADČASOVOSTI Přesto je dodnes Bauhaus asi nejznámějším exportním artiklem Německa a na jeho základy a princip výuky navázala řada pozdějších institucí. Patří k nim i vyhlášená Vysoká škola designu v Ulmu (1953-1968). Bělostné budovy s velkými prosklenými okny navrhl Švýcar Max Bill, který se stal jako mezinárodně uznávaná osobnost architektury a designu dostatečnou zárukou Američanům, kteří výstavbu školy financovali, že se škola vydá „správnou cestou“. Je pro ni charakteristické uplatňování neofunkcionalistických forem a ostrých hran při navrhování domácích spotřebičů pro řadu společností v čele s technologickým gigantem, značkou Braun. Tam působil jako hlavní designér Dieter Rams, který se mimo jiné proslavil svým „desaterem designu“, které lze univerzálně uplatnit na většinu výrobků, které nás každodenně obklopují. Říká se v něm, že by měly být... inovativní, účelné, na první pohled srozumitelné, estetické, nevnucující se, upřímné, nadčasové, promyšlené do nejmenšího detailu, ekologicky nezávadné a konečně „co nejméně uměle vydesignované". Ostatně návrat k jednoduchosti a čistotě tvarů hlásal právě už Bauhaus.  Viz: www.germany.travel/bauhaus